10 A 75/2015 - 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Marie Trnkové v právní věci žalobce ZÁRUBA FOOD a. s., IČ 251 54 371, se sídlem v Českých Budějovicích, Vrbenská 27, zast. JUDr. Josefem Šťastným, advokátem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, proti žalovanému Ministerstvu zdravotnictví ČR, se sídlem v Praze 2, Palackého nám. 4, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 9. 2. 2015, č.j. 60931/2014-NH-4.12.14, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 14. 4. 2015 doručena žaloba proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 9. 2. 2015 č.j. 60931/2014-NH-4.12.14, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje ze dne 21. 10. 2014 č.j. KHSJC 27565/2014/HOK.CB CK, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu dle ust. § 92 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 100.000 Kč. Žalobce předně poukazuje na vady řízení před správním orgánem prvního stupně, který při pořizování protokolu a dodatku k tomuto protokolu nepostupoval v souladu s právními předpisy. Správní orgán prvního stupně nebyl zákonem oprávněn vydat dodatek k protokolu. Tímto postupem správní orgán prvního stupně postupoval v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a rovněž v rozporu s ust. § 12 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“), který pro vyhotovení protokolu stanoví lhůtu 30 dnů. Z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně navíc není zřejmé, z jakého důvodu správní orgán prvního stupně postupoval zčásti podle zákona o státní kontrole a zčásti podle kontrolního řádu. Vadou řízení žalobce označil rovněž postup správního orgánu prvního stupně, který měření hluku provedl v nepřítomnosti žalobce. Toto měření navíc mohlo být ovlivněno vnějšími vlivy, neboť se v místě měření nachází rovněž průmyslová zóna. Dále je žalobcem namítáno nesprávné právní posouzení věci, když z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně není zřejmé, na základě jakých kritérií byla žalobci uložena pokuta v dané výši. Správní orgán při stanovení výše pokuty nepřihlédl k výši základního kapitálu žalobce, když výše pokuty odpovídá tomuto kapitálu. Pokuta uložená ve výši 100.000 Kč se žalobce významně dotýká a správní orgán prvního stupně se žádným způsobem nezabýval dopady této pokuty do osobní a majetkové sféry žalobce. Závěrem žalobce navrhl napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit a věc vrátit prvoinstančnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu zamítnout. K žalobním námitkám uvedl, že v nyní projednávané věci bylo postupováno dle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen „zákon o státní kontrole“) a dle ust. § 88 zákona o ochraně veřejného zdraví, tedy podle právních předpisů platných a účinných v rozhodné době, námitka žalobce týkající se rozpornosti postupu prvoinstančního orgánu s kontrolním řádem je tudíž nedůvodná. Ze zákona o ochraně veřejného zdraví, který byl ke dni 1. 10. 2003 novelizován zákonem č. 274/2003 Sb., vyplývá, že orgány ochrany veřejného zdraví nejsou povinny kontrolované osobě oznamovat provádění měření hluku, ani je k tomuto měření přizvat. Kontrolovaná osoba musí být seznámena s protokolem o kontrolním zjištění po skončení dozoru. Ke stejným závěrů dospěla též judikatura Nejvyššího správního soudu, a to například v rozhodnutí ze dne 12. 3. 2009 č.j. 3Ads 135/2008 – 77. K nepřizvání kontrolované osoby došlo rovněž z obavy ze zmaření účelu prováděné kontroly. K námitce týkající se správním orgánem pořízeného doplňku ke kontrolnímu protokolu bylo žalovaným sděleno, že jediným důvodem vydání tohoto doplňku bylo prokazování zbytkového hluku v pozadí po vyloučení nesouvisejících nahodilých událostí. Tímto doplňkem bylo doplněno, že zbytkový hluk tvoří běžný hluk komunálního prostředí v danou dobu měření. K doplnění protokolu nedošlo v důsledku provedení dalšího dozoru, ale předmětný údaj byl pouze doplněn ze záznamu o měření hluku ze dne 16. 7. 2013. O tomto postupu prvostupňového správního orgánu byl žalobce informován a bylo mu umožněno proti předmětnému doplňku podat námitky. Práva žalobce tak tímto postupem nebyla nijak porušena ani zkrácena, když zjevně došlo k jejich rozšíření, neboť tímto postupem byla žalobci prodloužena lhůta pro uplatnění námitek. Žalobce měl stejně tak možnost se ke všem podkladům správního řízení vyjádřit. Protokol o kontrole je pouze jedním z důkazních prostředků a nezbavuje správní orgán povinnosti zjišťovat všechny rozhodné okolnosti v řízení. V dané věci nešlo o provedení nových důkazů, ale pouze o protokolární zadokumentování kontrolou zjištěného stavu ze dne 16. 7. 2013, neboť doplňující údaj o hluku v pozadí byl k dispozici již v záznamu o provedení měření hluku ze dne, kdy byl proveden výkon dozoru. Správní řád navíc doplnění podkladů pro správní řízení nevylučuje a nový kontrolní řád dokonce vypracování dodatku k protokolu o kontrole upravuje. Námitka možného ovlivnění z jiných zdrojů hluku je rovněž nedůvodná, neboť okolní chladící agregáty v době měření hluku nebyly v provozu. Měření hluku tak bylo provedeno v souladu s nařízením vlády č. 272/2011 Sb. K uložené pokutě bylo žalovaným uvedeno, že tato byla stanovena na základě všech zákonných kritérií. Jako polehčující okolnost byla označena skutečnost, že se v případě žalobce jedná o první porušení povinnosti v oblasti ochrany před hlukem, přičemž se jednalo pouze o krátkodobé působení nadlimitního hluku. Jako výrazně přitěžující potom byla vyhodnocena okolnost vysokého překročení hygienického limitu hluku o 17dB, navíc s tónovanou složkou a skutečnost, že se jednalo o překročení hlukových limitů stanovených pro noční dobu. Prvostupňový správní orgán rovněž hodnotil majetkovou situaci žalobce a s tím spojený možný likvidační účinek pokuty, přičemž k tomuto účelu obstaral listiny z veřejného rejstříku, z nichž zjistil, že uložená pokuta není pro žalobce likvidační. V dané věci bylo prokázáno, že jednání žalobce bylo v rozporu se zákonem, když žalobce neplnil svou zákonnou povinnost a nezamezil překročení hygienických limitů hluku, čímž obyvatelstvo vystavené působení tohoto hluku vystavil zdravotnímu riziku. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Dne 16. 7. 2013 byla v místě nacházejícím se v bezprostřední blízkosti provozovny žalobce zahájena kontrola zaměřená na dodržování povinností stanovených v ust. § 30 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví. Z kontrolního zjištění obsaženého v protokolu o kontrolním zjištění ze dne 8. 8. 2013 č.j. 17891/2013/HOK.CbCK vyplývá, že rozdíl mezi hygienickým limitem a celkovou ekvivalentní hodnotou akustického tlaku A stanovenou na základě měření, bylo zjištěno prokazatelné překročení limitní hodnoty, které činilo 17 dB (pro nejhlučnější jednu hodinu noční bylo na základě měření zjištěno 52 dB, přičemž hygienický limit pro jednu nejhlučnější hodinu v době noční představuje 35 dB). Z tohoto zjištění vyplynulo, že žalobce nezajistil, aby hluk z provozovny nepřekročil dne 16. 7. 2013 v době od 22.38 hodin do 23.38 hodin hygienický limit upravený nařízením vlády č. 272/2011 Sb. pro chráněný venkovní prostor stavby uvedený v ust. § 30 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví a bylo prokazatelně zjištěno porušení povinnosti stanovené v § 30 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 17. 3. 2014 č.j. KHSJC 05654/2014/HOK.CBCK bylo konstatováno, že se žalobce dopustil správního deliktu dle ust. § 92 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, a to tím, že porušil povinnost uloženou mu ust. § 30 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví ve spojení s ust. § 12 odst. 1 a odst. 3 a přílohou č. 3 část A nařízení vlády č. 272/2011 Sb., když jako provozovatel objektu, jehož součástí jsou chladící agregáty, nezajistil, aby hluk z tohoto objektu nepřekračoval dne 16. 7. 2013 v době od 22.08 hodin do 23.08 hodin v chráněném venkovním prostoru rodinného domu hygienický limit hluku stanovený v hodnotě 35 dB, neboť naměřená hodnota hluku představovala 54 (± 2) dB, limit hluku byl tudíž překročen o 17 dB. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 100.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 1. 4. 2014 odvolání. O tomto odvolání bylo žalovaným rozhodnuto prostřednictvím rozhodnutí ze dne 25. 6. 2014 č.j. 27715/2014-NH- 7.5.14 tak, že rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný uložil správnímu orgánu prvního stupně odstranit nedostatek protokolu o kontrolním zjištění s tím, že správní orgán je napříště povinen uvést, co tvořilo zbytkový hluk, v odůvodnění uvést důvody právní kvalifikace ve vztahu k objektu, z něhož hluk vychází, dále ve výroku rozhodnutí přesně specifikovat skutek, za který je žalobci uložena pokuta a výši této pokuty náležitě odůvodnit i co do jejího možného likvidačního důsledku. Dne 21. 8. 2014 byl správním orgánem prvního stupně vyhotoven doplněk k protokolu o kontrolním zjištění č.j. KHSJC 22068/2014/HOK.CBCK. V rámci takto vyhotoveného doplnění protokolu bylo správním orgánem vycházeno ze vzorku, který byl pořízen pro účely původního protokolu. Údaje uvedené v doplněném protokolu nevedly ke změně naměřené hodnoty hluku a nemají vliv na prokazatelné překročení limitů stanovených nařízením vlády č. 272/2011 Sb. Zbytkový hluk byl tvořen běžným hlukem komunálního prostředí v danou dobu měření (hluková kulisa města tvořená hlukem z dopravy po vzdálených komunikacích). Během měření tohoto zbytkového hluku byly vyloučeny náhodné hlukové události. Rozhodnutím ze dne 21. 10. 2014 č.j. KHSJC 27565/2014/HOK.CB CK byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu dle ust. § 92 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, za což mu byla uložena pokuta ve výši 100.000 Kč. Žalobce porušil povinnost uloženou mu ust. § 30 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví ve spojení s ust. § 12 odst. 1 a odst. 3 a přílohou č. 3 část A nařízení vlády č. 272/2011 Sb., když jako provozovatel objektu, jehož součástí jsou chladící agregáty, nezajistil, aby hluk z tohoto objektu nepřekračoval dne 16. 7. 2013 v době od 22.08 hodin do 23.08 hodin v chráněném venkovním prostoru rodinného domu hygienický limit hluku stanovený v hodnotě 35 dB, neboť naměřená hodnota hluku představovala 54 (± 2) dB, limit hluku byl tudíž překročen o 17 dB. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 100.000 Kč. Správní orgán prvního stupně v odůvodnění tohoto rozhodnutí konstatoval, že státní zdravotnický dozor byl proveden podle právní úpravy účinné v době zahájení kontroly, tedy podle zákona o státní kontrole. Kontrolní zjištění bylo provedeno v souladu s ust. § 88 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví. Dle této právní úpravy není přítomnost kontrolované osoby či jejího zástupce během provádění kontroly vyžadována. O zahájení státního zdravotního dozoru a o provedeném měření hluku byl žalobce vyrozuměn přípisem ze dne 19. 7. 2013. Ke zbytkovému hluku bylo správním orgánem uvedeno, že tento představuje hluk komunálního prostředí v danou dobu měření, který je blíže specifikován jednotlivými protokoly. S ohledem na tento zbytkový hluk byla správním orgánem stanovena korekce na vliv zbytkového hluku, která byla od výsledné hodnoty odečtena. K námitce žalobce týkající se časového sledu výstavby rodinných domů v blízkosti již stojící průmyslové zóny, v níž má žalobce provozovnu, bylo správním orgánem uvedeno, že tato není v dané věci relevantní, neboť žalobce je povinen provést taková opatření, kterými zajistí, aby hluk nepřekračoval hygienické limity stanovené příslušným právním předpisem. Pokud žalobce tvrdí, že zdroj hluku umístil do nejnižšího bodu areálu, odděleného vzrostlými stromy, pak se jedná o opatření nedostatečné, což prokazují výsledky měření hluku. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce věcně zabýval jiným možným řešením dané situace. Skutečnost, že v dané věci nebyl prokázán negativní dopad překročení hygienických limitů hluku na zdraví osob, není relevantní, neboť k ohrožení zájmu na ochraně veřejného zdraví před nepříznivými účinky hluku postačí pouhé překročení příslušných limitů, kterým vzniká možnost zdravotního rizika pro fyzické osoby. K doplnění protokolu bylo správním orgánem přistoupeno z důvodu objasnění původu zbytkového hluku v pozadí, přičemž doplnění této skutečnosti nemělo vliv na hodnoty, kterými bylo zjištěno překročení hygienických limitů hluku. K samotnému protiprávnímu jednání žalobce bylo správním orgánem konstatováno, že je společensky škodlivé, když žalobce prokazatelně překročil hygienický limit hluku o 17,0 dB a obyvatelé rodinného domu byli vystaveni proměnnému hluku, překračujícímu hygienický limit. Takové jednání žalobce je třeba považovat za společensky nebezpečné, naplňující materiální stránku správního deliktu. Žalobce v rámci své podnikatelské činnosti neprovedl potřebná preventivní opatření. Žalobce překročil příslušné hygienické limity o 17,0 dB. Takto vysoké překročení hygienického limitu je závažným překročením tohoto limitu, neboť významným způsobem převyšuje hygienický limit hluku stanovení pro noční dobu. Jako polehčující okolnost správní orgán vyhodnotil skutečnost, že se jednalo pouze o krátkodobé působení nadlimitního hluku na chráněné prostory. Významnou polehčující okolností bylo shledáno i to, že se v případě žalobce jedná o první prokazatelné porušení povinností. Žalobci byla uložena pokuta při spodní hranici zákonného rozpětí, když za daný správní delikt lze uložit pokutu až do výše 2.000.000 Kč. Správní orgán při stanovený výše pokuty zohlednil dokumenty obsažené ve sbírce listin příslušného veřejného rejstříku. Z těchto podkladů vyplývá, že se žalobce zabývá hned několika podnikatelskými aktivitami, přičemž z obsahu dokumentů vyplývá, že žalobce disponuje základním kapitálem ve výši 160.734.000 Kč. Pokuta uložená při spodní hranici zákonného rozpětí se správnímu orgánu jeví jako přiměřená, odpovídající okolnostem daného případu a reflektující majetkové poměry žalobce. Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem dne 10. 11. 2014 podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 9. 2. 2015 č.j. 60931/2014-NH- 4.12.14 tak, že bylo zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno. K námitce žalobce týkající se jeho absence během provádění kontrolního měření žalovaný odkázal na novelizovanou úpravu zákona o veřejné ochraně zdraví, ze které vyplývá, že příslušná hygienická stanice není povinna kontrolované osobě oznamovat, že bude provádět měření hluku, ani ji k tomuto měření přizvat. V případě zbytkového hluku správní orgán prvního stupně na základě pokynu žalovaného doplnil protokol o zjištění, co tvořilo zbytkový hluk v pozadí měření, přičemž z tohoto zjištění vyplývá, že zbytkový hluk tvoří běžný hluk komunálního prostředí v danou dobu měření. Údaj o zbytkovém hluku nepředstavuje nově zjištěný údaj, ale byl získán původním měřením ze dne 16. 7. 2013. Námitka žalobce týkající se nedodržení lhůty pro vyhotovení protokolu tak nebyla shledána důvodnou, neboť bylo vycházeno z měření původního a nový dozor tudíž nebylo zapotřebí provádět. Správní orgán prvního stupně při pořízení doplňujícího protokolu postupoval v souladu se zákonem. Žalobci byl doplňující protokol zaslán a bylo mu umožněno proti tomuto protokolu vznést námitky, čehož následně využil. Takto opatřené důkazy byly pořízené v souladu se zákonem a judikaturou Nejvyššího správního soudu. Námitky žalobce, jimiž poukazuje na úpravu nového kontrolního řádu, nejsou v dané věci relevantní, neboť správním orgánem bylo postupováno dle právní úpravy účinné v době zahájení kontroly. V případě doplňujícího protokolu nešlo o výkon nové kontroly, nýbrž o doplnění údajů podle záznamu pořízeného již v rámci původního měření. Řízení před správním orgánem prvního stupně proběhlo zcela v souladu s právními předpisy. Námitka žalobce týkající se časového sledu výstavby rodinného domu a průmyslové zóny žalobce nebyla žalovaným shledána důvodnou s odkazem na objektivní odpovědnost žalobce za daný správní delikt. Žalobce nesplnil zákonnou povinnost zajistit opatření proti hluku a jeho námitka týkající se časového sledu výstavby budov není v dané věci relevantní. Zbytkový hluk byl správním orgánem dodatečně vypořádán prostřednictvím doplňujícího protokolu, kde byl okolní zbývající hluk dostatečně identifikován. Námitka žalobce týkající se nezbytnosti chladících zařízení v předmětné průmyslové zóně nebyla žalovaným shledána jako relevantní. Pokud žalobce namítá, že negativní dopad překročení limitu hluku nebyl v dané věci prokázán, pak k tomuto bylo žalovaným uvedeno, že již samotné překročení hygienických limitů znamená ohrožení veřejného zájmu na ochraně zdraví. Pokud by došlo k přímému poškození zdraví fyzických osob, pak tato skutečnost by vedla k navýšení uložené pokuty. Správní orgán prvního stupně se beze zbytku řídil pokyny, které žalovaný uvedl ve svém zrušujícím rozhodnutí ze dne 25. 6. 2014. K výši uložené pokuty bylo žalovaným konstatováno, že správní orgán prvního stupně zohlednil veškerá zákonná kritéria, přičemž přihlédl k polehčujícím i k přitěžujícím okolnostem v dané věci, která ve svém rozhodnutí zmínil. Neopomenul se zabývat ani likvidačním důsledkem uložené pokuty tak, jak mu to žalovaný uložil v rozhodnutí ze dne 25. 6. 2014. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Krajský soud se předně zabýval žalobní námitkou, dle níž nebyl správní orgán prvního stupně oprávněn vydat doplněk k protokolu, neboť zákon o ochraně veřejného zdraví ani kontrolní řád doplněk protokolu neupravují. Protokol o kontrole ani jeho doplněk navíc nevyhovují závazným pokynům žalovaného. Dle ust. § 88 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví, ve znění účinném v rozhodné době, mohou zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví po předložení služebního průkazu vykonat státní zdravotní dozor v provozovně, v jiné stavbě nebo zařízení (dále jen "provozovna"), je-li při zahájení jeho výkonu přítomna kontrolovaná osoba, zaměstnanec kontrolované osoby, člen jejího statutárního orgánu, spolupracující rodinný příslušník nebo jiná fyzická osoba, která vykonává nebo zabezpečuje činnost, která je předmětem činnosti kontrolované osoby. Fyzickou osobu uvedenou ve větě první zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví seznámí s obsahem protokolu o kontrolním zjištění a předá jí jeho stejnopis. Seznámení s protokolem a jeho převzetí potvrzuje fyzická osoba podpisem protokolu o kontrolním zjištění. Odmítne-li fyzická osoba seznámit se s kontrolním zjištěním nebo toto seznámení potvrdit, vyznačí se tyto skutečnosti v protokolu. V ostatních případech výkonu státního zdravotního dozoru zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví oznámí kontrolované osobě vykonání státního zdravotního dozoru po jeho skončení, a seznámí ji s protokolem o měření nebo jiném vyšetření a s protokolem o kontrolním zjištění; takto postupuje orgán ochrany veřejného zdraví i při výkonu státního zdravotního dozoru nad dodržováním hygienických limitů hluku, vibrací a neionizujícího záření, a to i v případě, kdy je vykonáván v provozovně. Je-li předmětem státního zdravotního dozoru podle věty první zjištění vyžadující vyšetření odebraného vzorku nebo měření, seznámení kontrolované osoby s protokolem o měření nebo jiném vyšetření a s protokolem o kontrolním zjištění zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví provede až po skončení státního zdravotního dozoru, kdy je vyhodnocen výsledek měření či vyšetření, který uvede v protokolu o kontrolním zjištění. Seznámení kontrolované osoby s protokolem o kontrolním zjištění a výsledky kontroly podle vět páté a šesté může zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví provést doručením těchto dokladů o kontrolním zjištění kontrolované osobě nebo postupem podle vět druhé až čtvrté. Při výkonu státního zdravotního dozoru jsou zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví oprávněni ověřovat podle osobních dokladů (občanský průkaz nebo cestovní pas) totožnost fyzických osob uvedených ve větě první. Fyzické osoby jsou povinny pro tyto účely zaměstnancům ochrany veřejného zdraví osobní doklad předložit. K ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání jsou zaměstnanci orgánu ochrany veřejného zdraví oprávněni vstupovat do provozoven. Dle ust. § 88 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví, ve znění účinném v rozhodné době, jsou zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví při výkonu státního zdravotního dozoru a při plnění dalších úkolů podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů dále oprávněni provádět měření a odebírat materiál a vzorky potřebné pro plnění úkolů orgánu ochrany veřejného zdraví; o provedeném odběru vzorků a měření pořizují protokol. Dle ust. § 88 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví, ve znění účinném v rozhodné době, jsou protokoly o kontrolním zjištění, odběru vzorků a měření, výpisy či kopie z písemností a záznamů dat a obrazová dokumentace, je-li pořízena, jsou dokladem o kontrolním zjištění. Proti protokolu o kontrolním zjištění může fyzická osoba uvedená v § 88 odst. 2 větě první podat námitky ve lhůtě do 3 dnů ode dne seznámení s protokolem; jde- li však o kontrolní zjištění ve věci bezpečnosti výrobků a jakosti vod, může tato fyzická osoba podat námitky pouze přímo do protokolu. O námitkách rozhoduje ředitel příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví. V řízení o námitkách se postupuje podle zvláštního právního předpisu. Krajský soud při posouzení dané žalobní námitky vycházel z obsahu správního spisu tak, jak byl popsán v předchozích částech tohoto rozhodnutí. Rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 6. 2014 č.j. 27715/2014-NH-7.5.14 bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 17. 3. 2014. Správní orgán prvního stupně byl tímto rozhodnutím žalovaného napříště zavázán, aby postavil najisto, co tvoří hluk v pozadí měření. Správní orgán prvního stupně, vázán závazným stanoviskem nadřízeného orgánu, vydal dne 21. 8. 2014 doplněk k protokolu o kontrolním zjištění. Tímto doplňkem protokolu byl na základě protokolu Zdravotního ústavu ze dne 4. 8. 2014 (č. 77161/2014) specifikován zbytkový hluk měření, který dle zjištění byl tvořen běžným hlukem komunálního prostředí (hluková kulisa dopravy na vzdálených komunikacích). Z obsahu takto doplněného protokolu je zřejmé, že jak Zdravotní ústav, tak správní orgán prvního stupně vycházely ze záznamu hluku, který byl pořízen již v rámci původního měření ze dne 16. 7. 2013. Nejednalo se tudíž o nové měření, nýbrž bylo vycházeno z původního vzorku, u něhož byl rozlišen základní měřený údaj a prostřednictvím doplňku k protokolu též zbytkový (okolní) hluk. Postup správního orgánu tak, jak byl popsán shora, shledal krajský soud souladným se zákonem. Správní orgán prvního stupně na základě závazného pokynu nadřízeného správního orgánu opětovně přezkoumal vzorek hluku, který byl pořízen v rámci původního měření ze dne 16. 7. 2013, aby mohl konkretizovat zbytkový hluk v pozadí měření a vyhodnotit jeho vliv na měření původní. Závěry učiněné tímto zkoumáním potom promítl do doplňku k protokolu o kontrolním měření, který vyhotovil dne 21. 8. 2014. Správní orgán prvního stupně postupoval zcela v souladu s ust. § 88 zákona o ochraně veřejného zdraví, ve znění účinném v rozhodné době, když prostřednictvím doplňku k protokolu o kontrolním zjištění zajistil řádné a úplné zjištění skutkového stavu věci tak, jak mu bylo stanoveno žalovaným. Krajský soud k tomuto uvádí, že základní měření hluku a měření tzv. zbytkového hluku se od sebe nijak neodlišují, neboť obě měření ve stejné míře přispívají k řádnému a úplnému zjištění skutkového stavu a pouze na základě těchto obou měření je možné dospět ke kvalifikovanému závěru o intenzitě hluku způsobovaného provozovnou žalobce. Skutečnost, že měření zbytkového hluku bylo zachyceno v doplňku k protokolu o kontrolním zjištění, nepředstavuje vadu řízení, která by měla za následek nezákonnost celého měření. Jak již krajský soud uvedl, obě měření tvoří jeden celek, který od sebe nelze oddělovat, vyhotovení doplňku k původnímu protokolu se tak krajskému soudu jeví nanejvýš praktické a účelné. Doplněk k protokolu obsahuje veškeré náležitosti, ze kterých je jednoznačně zřejmé, co tvořilo zbytkový hluk. Z jeho obsahu se navíc podává, že v dané věci nebylo konáno žádné nové měření, nýbrž bylo vycházeno z měření původního, z něhož byly pouze odlišeny okolní zvuky, které byly v pozadí a na samotné měření neměly žádný vliv. Doplněk k protokolu o kontrolním zjištění tak žádným způsobem nenarušil objektivnost ani přesvědčivost průběhu obou měření a správní orgán prvního stupně jeho prostřednictvím zcela naplnil závazný pokyn žalovaného. Žalobce postupem správního orgánu nebyl zkrácen na svých právech, když mu byla dána možnost uplatnit námitky i proti doplňku k protokolu o kontrolním zjištění, čehož dne 5. 9. 2014 také využil, jak vyplývá z obsahu správního spisu (č.l. 32). K této námitce poukázal rovněž na ust. § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dle něhož lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu se zákonem. Zákon o ochraně veřejného zdraví vyhotovení doplňku k protokolu nezakazuje a tento postup je navíc v souladu s interními předpisy Zdravotnického ústavu, který měření hluku prováděl (Příručka jakosti pro provedení opravy protokolu a měření). Doplněk k protokolu tak představuje doplnění původního protokolu ze dne 16. 7. 2013, obsahující upřesnění prováděného měření hluku v pozadí, které v předchozím protokolu chyběly. Ze všech výše uvedených důvodů nebyla námitka žalobce shledána důvodnou. Další žalobní námitkou rozporuje žalobce postup správního orgánu prvního stupně, z jehož rozhodnutí není zřejmé, z jakého důvodu správní orgán postupoval zčásti podle zákona o státní kontrole a zčásti podle kontrolního řádu. Tato žalobní námitka nebyla krajským soudem shledána důvodnou, a to s odkazem na znění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 21. 10. 2014 č.j. KHSJC 27565/2014/HOK.CB CK, ze kterého je patrné, že správní orgán rozhodoval na základě právních předpisů účinných v rozhodné době, tedy na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a na základě zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Zákon o státní kontrole pozbyl účinnosti ke dni 1. 1. 2014, přičemž od tohoto data se stal účinným zákon č. 255/2012 Sb., o státní kontrole (kontrolní řád). Z obsahu prvostupňového rozhodnutí nevyplývá, že by správní orgán prvního stupně postupoval na základě kontrolního řádu, který nabyl účinnosti až poté, co byla provedena kontrola měření hluku v provozovně žalobce. Správní orgán tak postupoval na základě právní úpravy účinné v rozhodné době, tedy v době kontrolního měření. Zákon č. 255/2012 Sb. se na projednávaný případ nevztahoval, jak lze dovodit i z dikce ust. § 29 odst. 1 tohoto zákona, dle něhož se kontrola zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů. Žalobce dále namítá nesprávný postup správního orgánu, který žalobce ke kontrolnímu měření nepřizval a tím žalobce zkrátil na jeho právech, ačkoliv na své přítomnosti u měření od počátku řízení trval. Dle ust. § 88 odst. 2 věty páté zákona o ochraně veřejného zdraví platí, že v ostatních případech výkonu státního zdravotního dozoru zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví oznámí kontrolované osobě vykonání státního zdravotního dozoru po jeho skončení, a seznámí ji s protokolem o měření nebo jiném vyšetření a s protokolem o kontrolním zjištění; takto postupuje orgán ochrany veřejného zdraví i při výkonu státního zdravotního dozoru nad dodržováním hygienických limitů hluku, vibrací a neionizujícího záření, a to i v případě, kdy je vykonáván v provozovně. Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že správní orgán není povinen kontrolovanému subjektu oznamovat, že bude provádět kontrolní měření, ani jej k tomuto měření přizvat, jeho jedinou povinností je kontrolovaný subjekt po skončení kontroly seznámit s protokolem o tomto kontrolním měření. K této námitce lze zmínit závěry Nejvyššího správního soudu obsažené v rozhodnutí ze dne 12. 3. 2009 č.j. 3Ads 135/2008 – 77 (dostupném na www.nssoud.cz), v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že přítomnost kontrolované osoby není při výkonu státního zdravotního dozoru zákonem vyžadována. Poukázat lze i na další judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 8. 1. 2004, č. j. 6 A 99/2002 - 52, publ. pod č. 335/2004 Sb. NSS, a ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 As 43/2004 - 51, publ. pod č. 719/2005 Sb. NSS), podle které má kontrola smysl a význam pouze tehdy, jestliže se minimalizuje riziko manipulace s objektem kontroly. Trvání na osobní účasti kontrolované osoby ve všech případech by proto mohlo vést k tomu, že by prováděná kontrola nesplnila svoji zamýšlenou funkci. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce byl seznámen s protokolem správního orgánu prvního stupně ze dne 16. 7. 2013 a stejně tak i s doplňkem k tomuto protokolu ze dne 21. 8. 2014. Správní orgán tak postupoval v souladu se zákonem, když splnil zákonem stanovenou povinnost seznámit kontrolovanou osobu s protokolem o kontrolním zjištění, přičemž nebyl povinen žalobce o konání této kontroly vyrozumět, a to i s ohledem na skutečnost, že by tím mohlo dojít ke zmaření účelu této kontroly. Námitka žalobce z těchto důvodů nebyla shledána důvodnou. Pokud žalobce namítá možné ovlivnění výsledku měření vlivy z vedlejší průmyslové zóny, pak ani tuto námitku nelze považovat za důvodnou. Z obsahu protokolu o kontrolním zjištění ze dne 16. 7. 2013 vyplývá, že k měření hluku došlo v pozdních večerních hodinách (od 22.08 hod do 24.00 hod), přičemž hluk byl měřen v různých časových intervalech, v nichž byly chladící agregáty žalobce střídavě v provozu. V době od 22.38 hod do 22.43 hod bylo provedeno měření hluku v pozadí, neboť v této době chladící zařízení v provozu nebylo a došlo tak k vyloučení nahodilých zvuků, které by mohly mít původ v průmyslové zóně v okolí. Možnost, že by měření hluku bylo ovlivněno právě okolním hlukem z průmyslové zóny tak byla prostřednictvím tohoto měření správním orgánem vyloučena, neboť zvuky z této okolní průmyslové zóny byly izolovány na základě měření provedeného v době od 22.38 hod do 22.43 hod. Měření hluku bylo správními orgány provedeno v souladu se zákonem. Žalobce dále namítá nesprávné právní posouzení věci, když z prvostupňového rozhodnutí není zřejmé, z jakých skutečností správní orgán při stanovení výše pokuty vycházel. Při jejím stanovení nebylo přihlédnuto k výši základního kapitálu žalobce, když uložená pokuta tomuto kapitálu odpovídá a správní orgán se žádným způsobem nezabýval dopady této pokuty na osobní a majetkové poměry žalobce. Pokuta uložená v dané výši se žalobcovy majetkové sféry citelně dotýká. Kritéria pro stanovení výše uložené pokuty upravuje ust. § 93 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, dle něhož při rozhodování o uložení pokuty a její výši orgán ochrany veřejného zdraví přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. V případě, kdy došlo k nápravě bezprostředně poté, kdy bylo zjištěno porušení povinnosti, orgánu ochrany veřejného zdraví byla poskytnuta účinná součinnost, nedošlo k poškození zdraví fyzických osob ani vzniku nebo hrozbě epidemie, může orgán ochrany veřejného zdraví od uložení pokuty upustit. K otázce přiměřenosti uložené pokuty se vyjádřil rovněž rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2010 č.j. 1As 9/2008-133 (dostupném na www.nssoud.cz), kde konstatoval, že správní soudy při posuzování zákonnosti uložené sankce k žalobní námitce přezkoumají, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonná kritéria, zda úvahy o výši uložené pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační. V nyní projednávané věci byla žalobci uložena pokuta ve výši 100.000 Kč dle ust. § 92 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví. Dle tohoto ustanovení lze za nesplnění nebo porušení povinností stanovených tímto zákonem, zvláštními právními předpisy nebo na jejich základě vydanými rozhodnutími či opatřeními orgánu ochrany veřejného zdraví, přímo použitelnými předpisy Evropské unie, právním předpisem podle § 85 a za nesplnění nebo porušení povinností stanovených zvláštními právními předpisy k ochraně zdraví při práci a k zajištění a výkonu pracovnělékařské služby v rozsahu § 82 odst. 2 písm. o) uloží orgán ochrany veřejného zdraví oprávněný vykonávat státní zdravotní dozor fyzické osobě při její podnikatelské činnosti nebo právnické osobě pokutu do výše 2.000.000 Kč. Z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí bylo zjištěno, že správní orgán vyhodnotil jednání žalobce jako společensky nebezpečné, naplňující materiální stránku správního deliktu, když z měření vyplynulo, že hygienický limit hluku byl v provozovně žalobce překročen o 17,0 dB. Takové překročení lze hodnotit jako vysoké, významným způsobem překračující hygienické limity pro noční dobu. Tímto překročením vzniká negativní zátěž pro fyzické zdraví osob. Co do následku bylo správním orgánem konstatováno, že se jedná o správní delikt ohrožující veřejný zájem na ochraně veřejného zdraví před nepříznivými účinky hluku. Jako polehčující okolnost správní orgán zmínil krátkodobost působení tohoto nadlimitního hluku na chráněné prostory. Jako další polehčující okolnost správní orgán vyhodnotil to, že se jedná o první takovéto pochybení ze strany žalobce. Při stanovení výše uložené pokuty správní orgán vycházel z listin, jež jsou obsahem veřejného rejstříku, z nichž vyplývá, že ke dni 31. 12. 2013 žalobce vykázal tržby za prodej zboží v běžném účetním období ve výši 37.468.000 Kč a tržby za prodej vlastních výrobků a služeb v běžném účetním období ve výši 150.801.000 Kč. Z výroční zprávy žalobce za rok 2013 dále správní orgán zjistil, že žalobce zvýšil objem investic na vykázaných 2. 215 mil. Kč. Z výpisu z obchodního rejstříku správní orgán dále zjistil, že se žalobce zabývá hned několika podnikatelskými aktivitami, přičemž základní kapitál žalobce představuje částku 160.734.000 Kč. Veškeré uvedené skutečnosti vedly správní orgán k závěru, že pokuta uložená žalobci ve výši 100.000 Kč bude s ohledem na majetkové poměry žalobce pokutou přiměřenou, když svou výší bude dostatečně znatelná v majetkové sféře žalobce a současně pro něj nebude mít likvidační charakter. Pokuta se správnímu orgánu jeví přiměřenou i z hlediska prevence a represe. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně co do důvodu a výše uložené pokuty za správní delikt zcela naplňuje zákonná kritéria ust. § 93 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví. Správní orgán prvního stupně při jejím stanovení zohlednil kromě závažnosti daného správního deliktu též jeho dopady, které mohou mít za následek významnou negativní zátěž pro fyzické zdraví osob. Skutečnost, že faktický dopad na zdraví konkrétní osoby nebyl prokázán, nemá pro posouzení závažnosti jednání žalobce relevanci. Možnost zdravotního rizika je vždy spojena jen s překročením zákonem stanovených limitů hluku, což vyplývá z právní kvalifikace správního deliktu ohrožujícího, ovšem se závažnou mírou intenzity porušení těchto limitů v jednom měřícím místě (srov. rozsudek NSS č.j. 6Ads 40/2012-29 ze dne 11. 7. 2012, dostupný na www.nssoud.cz). V tomto rozsudku bylo judikováno, že již samotné překročení limitů znamená ohrožení zájmů na ochraně veřejného zdraví před nepříznivými účinky hluku, nikoliv však přímo poškození zdraví fyzických osob, k jehož ochraně jsou dotčené limity stanovovány. Správně proto správní orgány uzavřely, že nadlimitním hlukem pocházejícím z provozovny žalobce došlo k porušení zájmu chráněného zákonem. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že se žalobce dopustil správního deliktu, v jehož souvislosti došlo k ohrožení zdraví lidí, nikoliv jeho poškozování. Správní orgán se rovněž detailně zabýval majetkovou sférou žalobce, a to prostřednictvím dokumentů, které jsou obsahem veřejného rejstříku. Z těchto listin potom vyplývá, že žalobcovo podnikání bezpochyby nelze považovat za ztrátové, pokud ke dni 31. 12. 2013 žalobce vykázal tržby za prodej zboží v běžném účetním období ve výši 37.468.000 Kč a tržby za prodej vlastních výrobků a služeb v běžném účetním období ve výši 150.801.000 Kč. Pokuta uložená při spodní hranici zákonné sazby, jejíž horní hranice činí 2.000.000 Kč, se tak soudu jeví jako přiměřená, dostatečně reflektující žalobcovy majetkové poměry. Takto uložená pokuta nebyla ani ze strany krajského soudu shledána jako likvidační. Odhlédnout nelze ani od účelu této pokuty, který by měl na žalobce působit výchovně a současně preventivně. Žalobce by měl dopad této pokuty pocítit ve své majetkové sféře a právě tento následek by jej měl napříště vést k plnění zákonných povinností, a to především k tomu, aby do budoucna přijal taková opatření, která zamezí překračování hygienických hlukových limitů v místě jeho provozovny. K samotnému účelu pokuty lze zmínit velmi přiléhavé rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 10 Ca 250/2003, publikováno pod č. 560/2005 Sb. NSS, kde soud uvedl, že: “Preventivní úloha postihu nespočívá jen v účinku vůči žalobci. Postih musí mít sílu odradit od nezákonného postupu i jiné nositele stejných zákonných povinností; tento účinek pak může vyvolat jen postih odpovídající významu chráněného zájmu, včas a věcně správně vyvozený. Jde-li o finanční postih, musí být znatelný v majetkové sféře delikventa, tedy být nikoli pro něho zanedbatelný, a nutně tak musí v sobě obsahovat i represivní složku. V opačném případě by totiž postih delikventa smysl postrádal. Moderační právo soudu upravené v § 78 odst. 2 s. ř. s., tj. možnost upustit od potrestání či snížení postihu, má proto místo toliko tam, kde jde o postih zjevně nepřiměřený.” Krajský soud tedy považuje odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů co výše uložené pokuty za dostatečné, splňující veškeré zákonem stanovené náležitosti Pokuta uložená žalobci ve výši 100.000 Kč byla vyměřena zcela při spodní hranici zákonného rozsahu. Správní orgány dostatečně zdůvodnily výši takto uložené pokuty. Krajský soud k tomuto dodává, že žalobci významně přitěžuje značně vysoké překročení hygienického limitu hluku. Výše uložené pokuty by tak pro žalobce měla mít především výchovný charakter a měla by vést k jeho budoucí nápravě a vyšší obezřetnosti při realizaci opatření zamezujících hluku z jeho provozu. Žalobce by se napříště neměl spoléhat toliko na to, že chladící zařízení je v nejnižším bodu areálu a od okolní zástavby jej odděluje řada vzrostlých stromů. Uložená pokuta bezesporu zasáhne do jeho majetkové sféry, tento však její likvidační důsledek netvrdil a ani jej neprokázal. Následky uložené finanční sankce představují zásah do ekonomické sféry žalobce, avšak takové následky jsou již ze samotného charakteru této sankce předpokládány a pro žalobce by měly být ponaučením. Na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že správní orgány postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, proto žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované náklady řízení nad rámec její úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadovala. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení