10 A 8/2012 - 78

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V.S., zast. Mgr. Martinem Prosserem, advokátem se sídlem Praha 1, Melantrichova 477/20, proti žalované Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Lannova 26, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 7.11.2011, č.j. ŘKŘ-2277/2011, takto:

Výrok

Rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 7.11.2011, č.j. ŘKŘ-2277/2011, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 8.760,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 16.1.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věci služebního poměru ze dne 1.12.2009 č. ŘZL-7629/2009, kterým bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 264.816,00 Kč a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, nevypořádalo se s argumentací žalobce je vnitřně rozporné a nerespektuje závazný právní názor soudu. Hodnocení skutečností a důkazů je v příkrém rozporu s logikou. Rozhodnutí je založeno na nesprávném právním názoru žalované a je v rozporu s judikaturou soudu i základními principy právního státu. Žalobce namítl, že skutečně odsloužené přesčasové hodiny byly vykázány žalovanou v měsíčních výkazech odpracovaných hodin, avšak neodpovídají údajům vykázaným v systému EKIS II. ( SAP) a s těmito rozdíly se žalovaná v rozhodnutí vůbec nevypořádala. Podle názoru žalobce byla přesčasová služba nařizována z důvodu nedostatečného personálního obsazení Operačního střediska v Písku, což vyplývá i ze svědecké výpovědi V.M.. Svědek uvedl, že na operačním středisku nedošlo k žádné mimořádné situaci. Dále zmínil, že všichni příslušníci museli mít odslouženo 150 přesčasový hodin do limitu. Žalovaná ignorovala závazný názor Krajského soudu v Českých Budějovicích vyjádřený v rozsudku č.j. 10A 34/2010-28, který nabyl právní moci dne 27.8.2010. Argumentovala-li žalovaná , že důvodem nařízení služby přesčas byla pracovní neschopnost některých příslušníků, bylo povinností uvést o jakou dobu pracovní neschopnosti se mělo jednat, kdy neschopný příslušník měl službu nastoupit, a kdo za něho musel zastupovat a v jakém rozsahu. Žalobce dále vyjádřil nesouhlas s hodnocením svědecké výpovědi V.M., tak jak je provedla žalovaná. Svědek nevyjadřoval své domněnky, ale vypovídal o skutečnostech, které nastaly . Žalovaná sama zjistila u služeb plánovaných v roce 2008 a květnu - říjnu 2009, že se nedodržovalo ustanovení § 52 a § 53 služebního zákona. V rozhodnutí se však s protiprávním postupem nevypořádala a nesdělila, v čem spočívá odklon od tohoto tvrzení. (3) Žalobce vyjádřil, že žalovaná neprokázala nařízení služby přesčas v souladu se zákonem. Naopak žalobce zastává názor, že dlouhodobým plánováním přesčasu na Operačním středisku v Písku byla řešena neuspokojivá personální situace. Nařizování služby přesčas a její výkon se stalo pravidelnou součástí služby. Žalobce dále poukázal na to, že v průběhu odvolacího řízení podával vyjádření k jednotlivým stanoviskům pořízeným v průběhu odvolacího řízení, s nimiž se však žalobou napadené rozhodnutí vypořádává pouze okrajově, místy vůbec. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné a je projevem arogance, moci žalované. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (4) Žalovaná k rozporu v počtu odsloužených hodin odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde je popisován systém EKIS WEB – časové plánování. Pokud žalobce tvrdí, že existují rozpory v počtu plánovaných a skutečně odsloužených hodin, měl reagovat v následujícím období, a nikoli v současné době. Žalobce i další příslušníci služebně zařazení na Operačním středisku v Písku vykonávali nařízenou službu přesčas v důležitém zájmu služby ve smyslu § 51 zák. č.361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů v platném znění. Jednalo se tudíž o zákonný nástroj. Žalovaná vázaná právním názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích prokázala, že služba přesčas byla nařízena za podmínek, tak jak uvedl krajský soud. Za tím účelem byly opatřeny důkazní prostředky, byly jimi provedeny důkazy a z nich vyvozena skutková a právní zjištění. Volným uvážením bylo uzavřeno, že bylo nepochybně prokázáno plánování služby přesčas v souladu se zákonem v důležitém zájmu služby, a tudíž byly naplněny základní znaky ustanovené v § 54 zákona. Žalovaná poukazovala na rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje č. ŘKŘ-2277/2011, a z toho vyplývající závěr, že veřejný zájem má přednost před zájmem osobním. Pokud by žalovaná připustila teoretickou možnost, že výkon služby byl nařizován v rozporu se služebním zákonem, neexistuje ve služebním zákoně institut, který by takto nařízený přesčas umožňoval zaplatit dvakrát. Podle názoru žalované, vedoucí příslušník není povinen ve smyslu § 171 písm. h) zákona odůvodňovat nařizování výkonu služby přesčas. Žalovaná vyjádřila souhlas k projednání věci bez nařízeného jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s.. Navrhla zamítnutí žaloby. III. Replika žalobce (5) Žalobce v replice setrval na svém názoru, který podrobně vyjádřil v žalobě uplatněné proti žalobou napadenému rozhodnutí. Odmítl tvrzení žalované, že měl reagovat na rozpory v počtu plánovaných a skutečně odsloužených hodin při výplatě. Toto tvrzení je nepravdivé. Podle názoru žalobce systém EKIS není zákonným důkazem.V případě pochybností je povinností žalované přezkoumat správnost těchto údajů. Žalovaná má k dispozici pomocné dokumenty, na základě nichž může zjistit správný skutkový stav. Žalobce zdůraznil, že žalovaná nerespektovala závazný právní názor obsažený v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo předchozí rozhodnutí zrušeno. V dané věci byla nařizováním služby přesčas zajišťována pouze řádná služba. Služba přesčas se stala součástí běžné služby pravidlem. Tento postup je nesprávný. Služba přesčas je právními předpisy považována za službu výjimečnou. Nesmí být plánována předem tak, aby se stala pravidelnou součástí služby. Veškerá nařízená odsloužená služba přesčas byla žalobci nařízena v rozporu s § 54 odst. 1 služebního zákona. Náhradu za nezákonně nařízenou službu přesčas je proto nutno započítat do služebního příjmu, a tedy i příjmu rozhodného pro výpočet odchodného. Žalobce setrval na svém návrhu, aby soud žalobou napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. IV. Obsah správních spisů (6) Ze správních spisů, který si soud vyžádal vyplynuly následující rozhodné skutečné : (7) Žalobce ukončil služební poměr u Policie ČR na vlastní žádost ke dni 30.11.2009. Rozhodnutím žalované ze dne 1.12.2009 č.j. ŘLZ-7629/2009 bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 264.816,00 Kč, které bylo vypočteno jako šestinásobek měsíčního služebního příjmu, který činil 44.136,- Kč. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto žalovanou dne 19.3.2010 č.j. ŘKŘ-12/2010 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. Žalovaná se v rozhodnutí ztotožnila se stanoviskem senátu Poradní komise. Proti rozhodnutí podal žalobce ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o žalobě žalobce rozsudkem ze dne 20.8.2010 pod sp. zn. 10A 34/2010, tak rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Z rozsudku krajského soudu vyplynul závazný právní názor, že pro žalovanou existuje povinnost nařízení služby přesčas vždy řádně odůvodnit, a to buď důležitým zájmem služby, vyhlášením krizového stavu nebo ve výjimečných případech veřejným zájmem, jak předpokládá ust. § 54 služebního zákona. Napadené rozhodnutí takové odůvodnění neobsahovalo. Soud proto nemohl posoudit přípustnost nařízení přesčasových hodin žalobci v rozsahu stovek hodin ročně, neboť z postupu žalované nebylo zřejmé z jakých důvodů žalobci práci přesčas v takovém rozsahu nařizovala. Současně bylo poukazováno na to, že pokud by byly shledány důvody pro nařízení 150 hodin služby přesčas v kalendářním roce ve smyslu § 54 odst. 1 služebního zákona, což ovšem nebylo lze pro nedostatek odůvodnění zjistit, pak další přesčasové hodiny nad výše uvedený limit mohly být žalovanou oprávněně ústavně konformně nařizovány pouze na základě ust. § 54 odst. 2 služebního zákona to je, za vyhlášeného krizového stavu nebo ve výjimečných případech ve veřejném zájmu. Z podkladů, které byly soudu předloženy bylo konstatováno, že takové podmínky shledány nebyly. (8) V dalším řízení došlo k rozšíření podkladů, žalobce předložil senátu Poradní komise kopii přehledů přesčasů, byl proveden výslech svědka bývalého příslušníka V.M. dne 9.9.2011 na základě žádosti žalobce. Svědek M. uvedl, že přesčasové hodiny odpracované od začátku roku byly posouvány před sebou, nebyly vykazovány jako přesčasové hodiny do systému EKIS, a až když se jejich počet přiblížil hranici 150 vykazoval je vedoucí jako přesčasové. Tím došlo ke zkreslování a snižování průměru za jednotlivá čtvrtletí. Podle předchozí platné právní úpravy byly přesčasy propláceny ihned. Svědek uvedl, že nařizování služby přesčas bylo z důvodu podstavu, což je v rozporu se zákonem. Svědek uvedl, že služba přesčas nebyla nařizována v souvislosti nějakou nepředvídatelnou situací, ale byla plánována. Dne 25.10.2011 vydal senát Poradní komise ředitele Krajského ředitelství Jihočeského kraje doporučení, aby odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Na základě tohoto doporučení bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí dne 7.11.2011 pod. č.j ŘKŘ-2277/2011, kterým bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru č. ŘLZ- 7629/2009 ze dne 1.12.2009, kterým bylo žalobci podle § 155 a § 156 odst. 1 a 2 služebního zákona přiznáno odchodné ve výši 264.816,00 Kč zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Z rozhodnutí vyplývá, že se žalovaná zabývala všemi hledisky, které zákon pro posouzení dané věci stanoví. Za tím účelem byly opatřeny potřebné důkazní prostředky, z nichž byla vyvozena skutková a právní zjištění. Na základě volného správního uvážení byl vysloven závěr, že v průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že plánování výkonu služby přesčas žalobci bylo v souladu se zákonem, tedy v důležitém zájmu služby a byly tak splněny základní znaky stanovené § 54 zákona a podmínky, které musí být vždy splněny, má-li být institut služby přesčas využíván v souladu s platnou právní úpravou. Byla splněna podmínka soudu jednoznačným průkazným a nezpochybnitelným způsobem prokázat, že přesčas nebyl ze strany policie využíván k jiným účelům a za jiných podmínek, než připouští platná právní úprava. Nedošlo ke kabinetnímu nařízení služby přesčas jen proto, aby každý příslušník odsloužil své penzum dané zákonem. V. Právní názor soudu (9) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 75 odst. 2 zákona č.150/2002 Sb., soudního řádu oprávnil ( dále jen s.ř.s.) v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. (10) Jak již bylo výše uvedeno v dané záležitosti se jednalo o přezkoumání v pořadí již druhého rozhodnutí žalované, které bylo vydáno poté, kdy předchozí rozhodnutí žalované bylo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20.8.2010 sp. zn. 10A 34/2010 zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Soud zavázal žalovanou respektovat platnou právní úpravu v souvislosti s nařízením služby přesčas, zdůraznil předpoklad výjimečnosti služby přesčas, neboť zákonodárce její přípustnost podmínil existencí určitých zákonných podmínek bez jejichž identifikace výkon služby přesčas nařídit nelze. Soud rovněž uvedl, že výjimečnost a už vůbec ne důležitý zájem služby, nelze spatřovat v řešení nedostatečného personálního obsazení příslušného útvaru, jako dlouhodobý a vědomý přístup žalované k řešení personálních otázek. Vznik neočekávané situace si lze představit např. v momentální indispozici, či absenci některého z příslušníků, např. ze zdravotních či jiných důvodů, avšak takovým případem by nebylo dlouhodobé, či trvalé nahrazování nedostatku osob zvýšenými nároky na stávající příslušníky s odkazem na důležitý zájem služby. Ve smyslu § 78 odst. 5 s.ř.s. je správní orgán právním názorem soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku v dalším řízení vázán. (11) Ze správního spisu soud zjistil, že žalovaná dne 6.1.2011 kontaktovala Policejní prezidium ČR, uvedla, že lze předpokládat, že opět dojde k zamítnutí žádosti žalobce o proplacení 150 hodin služby přesčas, a že je zcela jisté, že žalobce podá novou žalobu. Z toho důvodu žalovaná požádala o právní pomoc při tvorbě odůvodnění výroku rozhodnutí odvolacího orgánu. K tomu předložila Policejnímu prezidiu správní spis. Policejní prezidium ČR dne 21.2.2011 zaslalo žalované na základě předloženého správního spisu stanovisko. Ve stanovisku je popsána platná právní úprava a definovány povinnosti bezpečnostního sboru stanovené zákonem č. 273/2008 Sb.. Ve vztahu k tomuto zákonu je odmítnut názor soudu, že nařizování služby přesčas předem je v rozporu s účelem a smyslem zákona. Z toho je dovozováno, že soudu nepřísluší přezkoumávat konkrétní důvody, které vedly v jednotlivých případech k nařízení služby přesčas. (12) Žalovaná vydala rozhodnutí, ve kterém podrobně vyjmenovala žalobcem uplatněné námitky, připomněla závazný právní názor vyslovený v rozsudku Krajského soudu sp. zn. 10A 34/2010 a popsala další postup žalované. Za účelem zajištění co nejvyšší přehlednosti a průhlednosti řízení, žalovaná specifikovala nepředvídatelné situace v letech 2007 až 2009 tak, že v jednotlivých měsících těchto roků uvedla počty dnů pracovní neschopnosti u některých pracovníků Operačního střediska v Písku. K tomu pak v konkrétně uvedených měsících roku 2007 až 2009 uvedla celkové počty odsloužených hodin jednotlivých příslušníků operačního střediska do limitu 150 hodin a další celkové počty hodin nad limit 150 hodin. Dále je v rozhodnutí uvedeno, co vypověděl svědek M.a zároveň připojeno hodnocení žalované, že tvrzení svědka je mylné, ať se jednalo o způsob vykazování přesčasových hodin do systému EKIS, či sdělení svědka, že jediným důvodem přesčasových hodin byl údajný podstav. Žalovaná zdůraznila, že o nařízení služby přesčas není vedeno řízení ve věcech služebního poměru a není vydáváno rozhodnutí ve věcech služebního poměru, a proto nelze proti nařízení služby přesčas podat ani odvolání podle § 190 služebního zákona. Není-li možno podat odvolání, není možný ani soudní přezkum. (13) Žalobce v žalobě setrval na svém tvrzení ohledně pochybení a nedostatků ve způsobu plánování vykazování a proplácení služby vykonané žalobcem nad rámec základní doby služby. Vytýkal žalované nerespektování závazného právního názoru soudu. Žalobce tvrdil, že počet odsloužených přesčasových hodin vůbec neodpovídá hodinám uvedeným v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Ku příkladu odkázal na str. 12 napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno, že provedenou kontrolou zaměřenou na plánování a vykazování doby služby přesčas odvolatele zpětně až do roku 2007 spisovým a materiálem vystaveným ze systému EKIS II. (SAP) odborem personálního řízení a odměňování, skupinou služebních příjmů, platů a sociálních evidencí krajského ředitelství viz. příloha č. 7, je doloženo následující……. za rok 2008 přesčas do limitu 150 hodin, přesčas nad limit ( placený ) 323 hodin, celkem dle údajů žalované 473, což je výrazně méně, což skutečně odpracované přesčasové hodiny uváděné žalobcem. Žalobce specifikoval počet odpracovaných hodin na základě výkazů odpracovaných hodin v roce 2008, z nichž podle jeho výpočtu odsloužil 1028,5 hodin služby přesčas. Poukázal na to, že žalovaná se v rozhodnutí s těmito rozdíly nevypořádala a neuvedla z jakých důvodů nepřihlédla ke skutečně vykázaným údajům zachyceným ve výkazech odpracovaných hodin. Své závěry postavila na správnosti systému EKIS II ( SAP), z něhož vychází, a tudíž žalobce vytkl žalované, že je nepřesvědčivé její tvrzení o tom, že provedla kontrolu. Tuto námitku soud hodnotí jako důvodnou. (14) K tomu je nutné v prvé řadě odkázat na odůvodnění předchozího rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20.8.2010 sp. zn. 10A 34/2010. V tomto rozsudku soud podrobně uvedl jaké jsou požadavky ust. § 54 služebního zákona, bylo vysvětleno co lze považovat za důležitý zájem služby, a ve kterých případech lze nařídit ve smyslu § 54 odst. 2 služebního zákona výkon služby dle tam taxativně stanovených důvodů. Soud zdůraznil, že na základě zákonných podmínek lze institut služby přesčas využít pouze v důležitém zájmu služby, za z toho vyplývajícího předpokladu výjimečnosti služby přesčas a odůvodnění přijetí tohoto opatření max. v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, popřípadě vyhlášení krizového stavu nebo jiné výjimečné případy ve veřejném zájmu. V tomto rozsudku se již soud vyjádřil i k vypovídající schopnosti systému EKIS II., když uvedl , že není zřejmé, jak je takový systém nastaven, a zda také na úpravu provedenou ve služebním zákoně,s níž obecná úprava zákoníku práce nemusela počítat, reaguje a zohledňuje ji. Z těchto důvodů bylo předchozí rozhodnutí žalovaného správního orgánu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a bylo zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. (15) Tento právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích byl potvzen i Nejvyšším správním soudem v Brně v rozsudku ze dne 26.9.2012 pod sp. zn. 6Ads 151/2011, kde byl řešen obdobný případ příslušníka Policie ČR, který byl zařazen na stejném pracovišti jako žalobce. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl následující skutečnosti: ,,.. podle § 54 odst. 1 služebního zákona,, příslušníkovi lze v důležitém zájmu služby nařídit výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce,, stěžovatel si toto ustanovení ve spojitosti s § 201 služebního zákona a zákonem č. 273/2008 Sb. vykládá tak, že postup, kdy jsou odstraňovány překážky , které brání v plnění úkolů stanovených zákonem č. 273/2008 Sb., je postup v důležitém zájmu služby. Následně není rozhodné, o jaké překážky se jedná a jak dlouhé mají trvání, neboť podstata je splnění právě těchto úkolů. Nejvyšší správní soud sdílí názor krajského soudu, že s takto pojatým výkladem platné právní úpravy nelze souhlasit, když předpoklad výjimečnosti služby přesčas vyplývá především ze skutečnosti, že zákonodárce její přípustnost podmínil existencí určitých zákonných podmínek, bez jejichž identifikace výkon služby přesčas nařídit nelze. Z toho, co stěžovatel uvádí lze dovodit, že práci přesčas lze nařídit vždy, kdy je služebnímu funkcionáři známo, že výkon služby nebude možné zajistit s určitým počtem příslušníků v určitém časovém prostoru. S tímto názorem by bylo možné souhlasit, kdyby ust. § 54 odst. 1 služebního zákona znělo tak, že příslušníkovi lze nařídit výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce“. Takto však uvedené ustanovení nezní, neboť předpokládá, že k nařízení výkonu služby přesčas lze přistoupit pouze v důležitém zájmu služby. Tento důležitý zájem služby nelze pak shledat v tom, jak na to poukázal již krajský soud, když je dlouhodobý až trvalý nedostatek osob nahrazován zvýšenými nároky na stávající příslušníky nařizováním služeb přesčas odkazem na důležitý zájem služby. Krajský soud správně prostor pro takový výklad platné právní úpravy nespatřil a správně poukázal na to, že napadené rozhodnutí se námitkami žalobce nezabývalo do té míry, aby bylo zřejmé, z jakých důvodů je žalovaná považuje za neodůvodněné. Jak již správně uvedl krajský soud lze si představit neočekávané situace způsobené např. momentální indispozicí či absencí některého z příslušníků např. ze zdravotních či jiných důvodů, jež by byla oprávněně subsumovatelná pod § 54 resp. § 201 služebního zákona. Zda v takovýchto odůvodněných případech byla žalobci nařizována práce přesčas, však z odůvodnění rozhodnutí žalovaného není vůbec zřejmé. Pokud stěžovatel v kasační stížnosti opakovaně odkazuje na ust. § 171 písm. h) služebního zákona, podle kterého se na nařizování služby přesčas nevztahuje řízení ve věcech služebního poměru, takže vedoucí příslušník není ve smyslu uvedeného ustanovení povinen odůvodňovat nařizování výkonu přesčas, avšak soud vyslovil, že pokud nebude přezkoumatelně odůvodněn, tak je nezákonný, jde o zřejmé nepochopení odůvodnění napadeného rozsudku. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně uvedl, že nerozporuje tvrzení žalované o tom, že na nařizování služby přesčas se podle § 171 písm. h) služebního zákona nevztahuje řízení ve věcech služebního poměru. Uvedl-li pak krajský soud, že je třeba, aby žalovaná jednoznačným, průkazným a nezpochybnitelným způsobem prokázala, že služba přesčas není z jejich strany využívána k jiným účelům a za jiných podmínek, než které připouští platná právní úprava, má to dopad na případy, kdy jsou uplatňovány nároky vyplývající z nesprávné aplikace § 54 odst. 1 služebního zákona, tak jak je to namítáno žalobcem v tomto případě.“. Stejné závěry vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30.10.2012 sp.zn. 4 Ads 15/2012. (16) Žalobou napadené rozhodnutí těmto požadavkům nevyhovělo. V prvé řadě na straně 11 žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že byl proveden přepočet služebního příjmu a náhrad dle dostupných a zaslaných požadavků na výkon služby v časovém plánování aplikace VEB přítomnost a zaslaných požadavků nepřítomností, které byly doručeny v řádných termínech do ekonomického informačního systému MVČR VEB EKIS II ( SAP). Kontrolou bylo zjištěno, že nedošlo k chybnému výpočtu, jako důkaz bylo doloženo náhodně vybrané období doby služby za třetí čtvrtletí kalendářního roku 2009, a to konkrétně měsíc září. Takto doložený přepočet není ovšem přezkoumatelný a nelze jím doložit správnost postupu žalované, ani vyvrátit námitky žalobce, tak jak jsou formulovány v odvolání, když žalobce rozporoval údaje vykázané právě v systému EKIS II (SAP) a poukazoval na jiné údaje vykázané ve výkazech odpracovaných hodin. Hodnocení žalovaného, tak jak je uvedeno žalobou napadeném rozhodnutí, je z toho důvodu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jak již bylo soudem uvedeno v předchozím rozsudku, argumentaci žalovaného, že údaje zadané do systému EKIS VEB jsou nezpochybnitelné, nelze akceptovat. Tyto údaje skutečně vypovídají pouze o tom, co bylo plánovačem do systému vloženo a nikoliv o správnosti těchto údajů. Zároveň rozhodnutí nevyhovělo z hlediska přezkoumatelnosti závaznému právnímu názoru vyslovenému v předchozím rozhodnutí krajského soudu, když z něho není přezkoumatelné ve vztahu k žalobci, kdy konkrétně došlo ke vzniku neočekávané situace způsobené např. momentální indispozicí či absencí některého z příslušníků a návazně na tuto neočekávaně vzniklou situaci byla žalobci nařízena práce přesčas. Z toho důvodu nelze postavit najisto, zda ve vztahu k žalobci docházelo ze strany žalované k nařizování služby přesčas v souladu s ust. § 54 odst. 1 služebního zákona a nelze argumentačně vyvrátit tvrzení žalobce, že k nařizování služby přesčas docházelo v rozporu ze zákonem, neboť byly dlouhodobě plánovány na Operačním středisku v Písku přesčasy, čímž byla řešena neuspokojivá personální situace. Sama žalovaná v rozhodnutí uvádí na straně 13, že tak jak je koncipována právní úprava, není vyloučena situace, kdy služební funkcionář již předem ví, že úkol vyplývající z bezpečnostní situace nelze podřízenými příslušníky zvládnout toliko prostřednictvím využití jejích základní doby služby v týdnu, a tudíž dochází k nařízení služby přesčas s určitým časovým předstihem. Toto vysvětlení žalované naopak potvrzuje názor žalobce, že k nařizování služby nedocházelo v souladu s ust. § 54 služebního zákona. Jako nadbytečná se soudu jeví polemika žalované ohledně způsobu nařizování služby přesčas, neboť soud nepožadoval v této souvislosti vydávání správního rozhodnutí, poukazoval však na to, že je zapotřebí jednoznačným, průkazným a nezpochybnitelným způsobem prokázat, že služby přesčas není využívána k jiným účelům a je nařizována pouze za podmínek, které stanoví platná právní úprava. (17) V dané záležitosti žalobou napadené rozhodnutí takový přehled neposkytlo. Rozpis odsloužených hodin u jednotlivých pracovníků za konkrétní období let 2007 až 2009, tak jak je uveden na straně 20 až 26 žalobou napadeného rozhodnutí neprokazuje jednoznačně a nezpochybnitelně, že služba přesčas byla žalobci nařízena v souladu s § 54 odst. 1 služebního zákona. Pro přezkoumatelnost rozhodnutí nepostačuje ani připojené obecné hodnocení žalované, že byly opatřeny potřebné důkazní prostředky provedeny jimi důkazy a z těchto vyvozena skutková a právní zjištění. Nelze ani přisvědčit žalované, že bylo nepochybně prokázáno, že ze strany Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje nedochází ke kabinetnímu nařízení služby přesčas. Tento názor žalované vyvrací svědecká výpověď svědka V.M., bývalého příslušníka služebně zařazeného na Operačním středisku policie v Písku, a to i přes polemiku žalované s obsahem výpovědi svědka, kdy žalovaná uvádí, že tvrzení svědka je mylné, nebo že nelze přisvědčit tvrzení svědka, že důvodem nařizování přesčasových hodin byl údajný podstav příslušníků policie. Žalovaná se s hodnocením svědecké výpovědi vypořádala pouze v rovině odmítnutí informací uváděných svědkem. Toto hodnocení bez předložení konkrétních důkazů však nelze akceptovat, a to především s ohledem na skutečnost, že svědek nebyl nikterak žalovanou z hlediska jeho věrohodnosti zpochybněn. Zpochybňováno je pouze jeho tvrzení s konstatováním, že svědecká výpověď nepřinesla nic nového. Svědek vypovídal o okolnostech, které vnímal a o postupu, který byl na konkrétním pracovišti používán. Tento postup není žalovanou v rozhodnutí vyvrácen. V rozhodnutí je pouze vyjádřena polemika s názorem, který svědek vyslovil na základě postupů, které byly v souvislosti s nařizováním přesčasů realizovány. Kromě polemiky s hodnocením svědka však žalovaná jim popisovaný postup při nařizování přesčasů jednoznačně nevyvrátila. Proto soud uzavřel, že z žalobou napadeného rozhodnutí nebylo možné přezkoumat, zda žalobci byla nařizována služba přesčas v souladu se zákonem a nebylo tohoto institutu využíváno k jiným účelům a za jiných podmínek než připouští platná právní úprava, což má zásadní význam pro souzenou záležitost. VI. Závěr náklady řízení (18) S ohledem na výše uvedené shledal soud rozhodnutí žalované nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Napadené rozhodnutí proto pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. bez jednání zrušila a věc vrátil podle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. žalované k dalšímu řízení. (19) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení , který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 8.760,- Kč přestavující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč náklady zastoupení advokátem po 2.100,- Kč za dva úkony ( § 9 odst. 3 písm. f, § 7 bod b Vyhlášky č.177/1996 Sb.), tedy 4.200,- Kč, dvakrát režijní paušál po 300,- Kč ( § 13 odst. 3 téže vyhlášky ), tedy 600,- Kč a 20% DPH z částky 4.800,- Kč , 960,- Kč náklady řízení celkem 8.760,-Kč.

Poučení