10 A 8/2016 - 20

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce D.K., bytem X, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 10. 11. 2015, čj. KUJCK 83082/2015/ODSH, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 13. 1. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2015, č.j. KUJCK 83082/2015/ODSH, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu ve Strakonicích v přestupkové věci a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutím Městského úřadu Strakonice č.j. MUST/029345/2015/OD/kra ze dne 15. 9. 2015 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) ) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož se měl dopustit porušením ustanovení § 18 odst. 4 a § 4 písm. b) zákona o silničním provozu tím, že dne 20. 5. 2015 v 08:21 hodin řídil motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, RZ X po silnici č. I/22 v ulici Katovická ve Strakonicích, ve směru od centra Strakonic na obec Katovice, když mu byla v místě, kde je obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích povolena nejvyšší rychlost 50 km/hod, naměřena silničním laserovým rychloměrem zn. MicroDigiCam LTI Policií ČR DI Strakonice rychlost 80 km/hod. Po odečtení možné odchylky měřicího přístroje byla určena výsledná rychlost vozidla nejméně 77 km/hod. Žalobce namítá, že žalovaný napadeným rozhodnutím neoprávněně zamítl odvolání žalobce do rozhodnutí č. j. MUST/029345/2015/OD/kra ze dne 15. 9. 2015 jako nepřípustné, přičemž jedinou spornou otázkou v řízení soudním tak bude, zda bylo podáno odvolání osobou k tomu oprávněnou. Žalobce uvedl, že dne 22. 9. 2015 udělil plnou moc ve prospěch M.J., čímž jej ustanovil svým zástupcem, a dále dodává, že plná moc obsahovala veškeré náležitosti a netrpěla žádnou vadou, která by mohla způsobit její neplatnost. Zástupce žalobce byl zmocněn ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i § 33 a § 34 správního řádu. Žalobce dále sdělil, že zmocnění k zastoupení v řízení řádně prokázal písemnou plnou mocí zaslanou na podatelnu žalovaného správního orgánu dne 28. 9. 2015. Žalobce tuto skutečnost považuje za nespornou, neboť žalovaný ve svém rozhodnutí výslovně uvádí, že plnou moc obdržel. Žalobce v reakci na právní názor vyjádřený žalovaným, kterým konstatoval, že prostý sken plné moci není k prokázání zmocnění dostatečný, oponoval názorem, že předložení plné moci v kopii je dostatečné k prokázání zmocnění, což podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2014, č. j. 4 As 171/2014 – 26: „Správní řád ve svém § 33 odst. 1 umožňuje zastoupení účastníka správního řízení zvoleným zmocněncem na základě plné moci, kterou lze učinit buď ve formě písemné, nebo může být udělena ústně do protokolu. Správní řád však na žádném místě nestanoví povinnost, aby písemná plná moc byla správnímu orgánu předložena v originálu, nebo ověřené kopii, ani nespojuje účinky zastoupení teprve s předložením plné moci v originálu, jak se mylně žalobce domnívá. … K prokázání oprávnění zmocněnce zastupovat ve správním řízení účastníka postačí plná moc předložená v prosté kopii, pokud správní orgán nemá na základě konkrétních okolností případu pochybnosti, zda plná moc byla účastníkem řízení skutečně udělena. V takovém případě správní orgán vyzve zmocněnce, aby plnou moc předložil v originále nebo ověřené kopii.“ Ke shodnému právnímu názoru dospěl též druhý senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 5. 11. 2015, č. j. 2 As 110/2015 – 42: „K otázce formy plné moci postačující k prokázání zastoupení Nejvyšší správní soud uzavírá, že kopie plné moci je zásadně dostatečná.“ Mimo citované rozsudky žalobce dále uvádí shodné právní názory v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2014, č. j.10 As 151/2014 – 33 či rozsudku ze dne 27. 11. 2014, č. j. 7 As 135/2014 – 31 a řadě dalších. Žalobce se proto domnívá, že na základě výše zmíněných skutečností měl žalovaný vyhodnotit podané odvolání M.J. jako řádné a učiněné jménem účastníka, neboť kopií plné moci bylo správnímu orgánu dostatečně prokázáno zmocnění. Pokud by i přesto měl žalovaný správní orgán o existenci zmocnění pochybnosti, měl postupovat, jak je jeho povinností dle § 37 odst. 3 správního řádu: „Nemá-li podání předepsané náležitosti, nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.“ Odvolatel zastává názor, že ust. § 37 odst. 3 správního řádu dopadá i na případnou vadu plné moci a k podpoře svého názoru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2015, č. j. 29 A 54/2015 – 35. Zástupce žalobce sice přiznává, že byl vyzván správním orgánem k odstranění vad podání usnesením ze dne 7. 10. 2015, v němž však jedinou vadou podání byla konstatována absence odvolacích důvodů, na kterou zástupce žalobce reagoval doplněním odůvodnění odvolání. Žalovaný se v předmětném usnesení, ani jiným způsobem nedožadoval doplnění konvertované plné moci, pokud by tak bez zjevného důvodu učinil (bez konkrétní pochybnosti o existenci zmocnění), jednalo by se o výzvu nezákonnou, která by žalobce nemohla k ničemu zavazovat. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K žalobním bodům se vyjádřil následujícím způsobem. Předně žalovaný správní orgán uvádí, že plná moc ze dne 28. 9. 2015, o níž žalobce tvrdí, že byla zaslána zmocněncem M.J., nemá k dispozici, což bylo ověřeno podatelnou Krajského úřadu Jihočeského kraje. Dále žalovaný namítá, že z napadeného rozhodnutí nikterak nevyplývá skutečnost, že by měl mít žalovaný zmiňovanou plnou moc k dispozici, jak žalobce tvrdí. Žalovaný je zcela konsternován, způsobem jakým si žalobce vyložil citaci § 22 a násl. zákona č. 300/2008 Sb. a vyhlášky 6.1 Sb., o stanovení podrobností provádění autorizované konverze dokumentů, kterou žalovaný použil nad rámec a pouze jako poučení. Žalovaný nabyl domněnky, že když bylo odvolání podáno M.J. prostřednictvím datové schránky, bude i plná moc doručena tímto způsobem. Žádným způsobem však žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, že plná moc neprokazovala existenci zmocnění, když se jednalo o prostý sken plné moci. Na základě těchto skutečností považuje žalovaný odkazy žalobce na výše zmiňovaná rozhodnutí jako nedůvodné. Žalovaný v napadeném rozhodnutí též taxativně vymezil okruh účastníků řízení o přestupku dle § 72 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí upozornil žalobce na dvě varianty zvolení zmocněnce jednak dle ust. § 33 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. anebo dle ust. § 34 odst. 4 téhož zákona, a to na možnost správního orgánu uznat úkony učiněné ve prospěch účastníka jinou osobou než zástupcem za úkony učiněné zástupcem, pokud o to účastník požádá. Žalovaný svá tvrzení podkládá právní teorií a její definicí plné moci jako jednostranného úkonu. Prostřednictvím plné moci dochází k založení práva zmocněnce ve vymezeném rozsahu zastupovat zmocnitele a v rámci správního řízení je adresována správnímu orgánu. Smyslem plné moci je prokázat navenek oprávnění zmocněnce k zastupování zmocnitele. Žalovaný výslovně uvedl, že plná moc nemusí být zmocněncem přijata ani jím podepsána, avšak potud, je-li plná moc předložena třetí osobě, jíž má zastoupení prokázat, přímo zmocněncem. Za projev akceptace pak lze považovat akt předložení písemné plné moci zmocněncem při jednání za zmocnitele. Odvolání podané osobou, která neprokázala své zmocnění k zastoupení, a kdy účastník nepožádal správní orgán o uznání úkonů učiněných v jeho prospěch jinou osobou než zástupcem za úkony učiněné zástupcem, nelze dospět k jinému závěru, než že odvolání bylo podáno osobou, která nespadá do okruhu účastníků řízení o přestupku oprávněných k podání odvolání. V takovém případě bylo na odvolání podané M.J. nahlíženo jako na nepřípustné z důvodu podání osobou bez naprosté aktivní legitimace a po uplynutí lhůty pro podání odvolání nabylo rozhodnutí ve věci přestupku právní moci. Žalovaný dále konstatuje nepřiléhavost v žalobě uvedených rozsudků Nejvyššího správního soudu, neboť tyto nelze aplikovat na přezkoumávaný případ. Žalovaný uvedl, že dne 30. 9. 2015 obdržel správní orgán odvolání podané v zákonné lhůtě, avšak trpělo vadami, mimo jiné chyběl zaručený elektronický podpis. Dne 5. 10. 2015 sice bylo podání potvrzeno elektronickým podpisem zástupce M.J., ale nebyly odstraněny další vady podání. Vady spočívaly v nepřiložení plné moci k zastupování žalobce a nebyly uvedeny důvody podaného odvolání. Jelikož měl správní orgán o existenci zmocnění reálnou pochybnost, vyzval dne 7. 10. 2015 usnesením (č.j. MUST/029345/2015/OD/kra) zástupce M.J. k odstranění vad podání v 5-ti denní lhůtě. Předmětné usnesení si zmíněný zástupce převzal u správního orgánu osobně dne 7. 10. 2015, avšak vady podání ve stanovené lhůtě neodstranil ani jinak na usnesení nereagoval. V textu usnesení zaznělo:“…stanovuje lhůtu 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení, k odstranění vad při podání odvolání a doplnění důvodů Vámi podaného odvolání a odstranil nedostatky ve věci zastupování Ing. Miloslava Jaroše vedené pod č. j. MUST/029345/2015/OD/kra“. Žalovaný na závěr uvedl, že s ohledem na shora zmíněné postupoval zcela správně, když vyzval zmocněnce M.J. k odstranění nedostatků odvolání a doplnění absentované plné moci. Žalovaný tak považuje veškeré žalobní námitky žalobce za nedůvodné. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Z úředního záznamu policie ze dne 20. 5. 2014 vyplývá, že žalobce téhož dne v 08:21 hodin řídil ve Strakonicích, ulici Katovická po silnici č. I/22 osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, RZ X, které se pohybovalo ve směru od centra Strakonic na obec Katovice. Vozidlu byla naměřena laserovým rychloměrem rychlost 80 km/hod, po odpočtu odchylky byla rychlost jízdy 77 km/hod v místech, kde je nejvyšší povolená rychlost do 50 km/hod, řidič tedy překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/hod. Z předložených dokladů byl v osobě řidiče identifikován žalobce. Lustrací řidiče bylo zjištěno, že se v období po sobě jdoucích 12-ti kalendářních měsíců dopustil dne 4.9. 2014 stejného skutku. Vozidlo žalobce měla policejní hlídka po naměření ve vizuálním kontaktu a ihned jej zastavila. Přestupek byl žalobci vysvětlen a následně bylo sepsáno oznámení o přestupku, ve kterém řidič uvedl, že si není vědom žádného přestupku. V oznámení o přestupku se uvádí, že je žalobce podezřelý ze spáchání přestupku podle § 125 c) odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. V záznamu o přestupku i úředním záznamu je uvedena naměřená rychlost vozidla 80 km/hod., součástí záznamu o přestupku je fotografie, z níž je patrné, o jaké vozidlo se jedná. Dále byla doložena evidenční karta řidiče D.K. obsahující celkem 8 záznamů řidiče o postihu přestupkovým orgánem, platný duplikát ověřovacího listu č. 8012-OL-70135-14 silničního laserového rychloměru MicroDigiCam LTI ze dne 9. 6. 2014 a doklad o seznámení s obsluhou měřícího zařízení ze dne 12. 2. 2014. Dnem 14. 7. 2015 je datováno oznámení o zahájení přestupkového řízení a sdělení obvinění z přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, k nařízenému ústnímu jednání byl žalobce předvolán na den 19. 8. 2015, v němž byl žalobce poučen o svých právech a o důsledcích nedostavení se k ústnímu jednání bez předchozí náležité omluvy nebo bez závažného důvodu. K jednání dne 19. 8. 2015 se žalobce bez náležité a řádně doložené omluvy nedostavil, a proto bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce. Dne 15. 9. 2015 bylo vydáno Městským úřadem Strakonice rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1, písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb. Rozhodnutím I. stupně byla žalobci uložena pokuta ve výši 4 000 Kč, zákaz činnosti na dobu 2 měsíců a dále byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení v částce 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí bylo dne 30. 9. 2015 doručeno odvolání, které, ačkoli bylo podáno v zákonné lhůtě, trpělo řadou vad, jednak nebylo podání opatřeno platným elektronickým podpisem, vykazovalo nedostatky ve smyslu ust. § 37 odst. 1 a 2 správního řádu, tedy chyběly důvody odvolání a dále nebyla součástí podání plná moc k zastupování. Do pěti dní od podání došlo k potvrzení odvolání zaručeným elektronickým podpisem M.J., avšak zbývající vady odstraněny nebyly. Správní orgán I. stupně proto vyzval žalobce k odstranění nedostatků odvolání, pro které určil lhůtu 5 dnů ode dne doručení usnesení ze dne 7. 10. 2015. Ačkoli bylo usnesení vyzývající k odstranění vad M.J. osobně převzato v den vyhotovení, v poskytnuté lhůtě 5 - ti denní dní k odstranění nedošlo, teprve dne 17. 11. 2015 bylo doručeno doplněné odvolání žalobce proti rozhodnutí (č. j. MUST/029345/2015/OD/kra) ze dne 15. 9. 2015. Vzhledem k tomu, že součástí příloh podaného odvolání se nestala plná moc k zastupování, přestože byl zástupce žalobce vyzván k jejímu doplnění, bylo odvolání podané M.J. konstatováno jako podané neoprávněnou osobou a tudíž bezpředmětné. O odvolání ze dne 30. 9. 2015 bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím č.j. KUJCK 83082/2015/ODSH vydaným dne 10. 11. 2015, které jej jako nepřípustné zamítl. Na námitku žalobce, že ustanovil za svého zástupce M.J. plnou mocí ze dne 22. 9. 2015, která měla být zaslána na podatelnu žalovaného správního orgánu dne 28. 9. 2015, žalovaný ve svém vyjádření odvětil slovy, že nedisponuje žádnou plnou mocí ze dne 28. 9. 2015, což bylo ověřeno podatelnou Krajského úřadu Jihočeského kraje. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce byl správními orgány shledán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, podle jehož znění se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem nebo dopravní značkou v obci o 20 km/hod a více nebo mimo obec o 30 km/hod a více. První skupinou žalobních námitek žalobce jsou tvrzení, že žalobce ustanovil plnou mocí ze dne 22. 9. 2015 za svého zástupce M.J. přičemž uvádí, že tato plná moc byla opatřena všemi náležitostmi a netrpěla žádnými vadami, které by mohly způsobit její neplatnost. To však soud nepovažuje za adekvátní žalobní námitku, neboť žalovaný nenamítá nesplnění náležitostí plné moci, nýbrž její prostou existenci. Ačkoli žalobce namítá, že písemná plná moc byla řádně zaslána na podatelnu Krajského úřadu Jihočeského kraje dne 28. 9. 2015, své tvrzení nikterak nepodložil. Žalovaný na to uvádí, že nemá k dispozici žádnou plnou moc podanou zmocněncem M.J. dne 28. 9. 2015 na podatelnu Krajského úřadu Jihočeského kraje, což bylo i ověřeno podatelnou zmiňovaného úřadu. Tvrzení žalobce, že v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný výslovně potvrdil obdržení předmětné plné moci, je zcela nepravdivé, ba naopak žalovaný výslovně uvádí, že, mimo jiné, podání dále neobsahovalo plnou moc k zastupování obviněného. Soudu je z úřední činnosti známo, že M.J. působí jako zmocněnec v řízeních, ve kterých jsou projednávány dopravní přestupky a je obeznámen s předpisy upravujícími náležitosti odvolání, plná moc, místo, u kterého se podání činí. Odvolání zaslal M.J. dne 30. 9. 2015 Městskému úřadu ve Strakonicích, tedy orgánu, u kterého se odvolání podává. Tvrzení o předložení plné moci ještě v době před podáním odvolání přímo odvolací instanci postrádá jakékoli rozumné vysvětlení, proto nelze tvrzení o předložení plné moci dne 28. 9. 2015 přímo žalovanému uvěřit. Tento úsudek je pak zcela souladný se zjištěním žalovaného, že žádná plná moc z uvedeného data podaná zmocněncem žalobce nebyla podatelnou žalovaného shledána. Žalobce svá tvrzení opírá o judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek NSS č.j. 4 As 171/2014-26 ze dne 17. 10. 2014, rozsudek NSS č.j. 2 As 110/2015-42 ze dne 5. 11.2015, 10 As 151/2014-33 ze dne 7. 8. 2014 a další), která však zcela nepřiléhá na skutkový stav dané věci. Zatímco zmiňovaná judikatura se vztahuje na případy, kdy byla předložena plná moc v prosté kopii, v projednávané věci nebyla plná moc doložena vůbec, proto nelze v tomto případě zmíněnou judikaturu aplikovat. K žalobnímu bodu, že v případě pochybností o existenci zmocnění měl správní orgán postupovat dle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, soud poukazuje na to, že žalovaný žalobce skutečně vyzval k odstranění vad podání usnesením (č.j. MUST/029345/2015/od/kra) ze dne 7. 10. 2015 ve lhůtě 5-ti dní. Ačkoli bylo usnesení vyzvednuto téhož dne osobně zástupcem M.J., k jeho doplnění nedošlo. Žalovaný tak postupoval zcela v souladu s § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Žalovaný ve zmiňovaném usnesení výslovně vyzval žalobce k odstranění vad při podání odvolání a doplnění důvodů podaného odvolání a odstranění nedostatků ve věci zastupování M.J. Čili argumentace žalobce, že se žalovaný nedožadoval doplnění konvertované plné moci, je zcela lichá, jelikož žalovaný skutečně nepožadoval konvertovanou plnou moc, nýbrž plnou moc v jakékoli podobě. Soud vychází z ust. § 81 odst. 1 správního řádu, z něhož jasně vyplývá, že odvolání proti rozhodnutí smí podat pouze účastník řízení, včetně opomenutého účastníka, případně může být podáno i jinou osobou než zástupcem ve prospěch účastníka, jestliže o to účastník požádá a nebude tím způsobena újma jinému účastníkovi. Třetí možností podání odvolání je odvolání učiněné zástupcem účastníka, kterým může být zákonný zástupce či opatrovník. Ze spisu je zjevné, že žalobce nebyl v řízení před správním úřadem první instance zastoupen a bylo jednáno přímo s ním. Údaj o zastoupení zmocněncem je prvně uveden v blanketním odvolání, plná moc připojena nebyla a nebyla ani později v návaznosti na procesní úkony správního orgánu doplněna. Vzhledem k tomu, že nebyla plná moc zmocňující zástupce žalobce Ing. Miloslava Jaroše žalovanému předložena, vyhodnotil zcela oprávněně, že žalobce nebyl v řízení zastoupen, a odvolání podané M.J. bylo považováno za učiněné osobou neoprávněnou. Pokud se účastník rozhodl pro zastoupení až v řízení odvolacím, měla být plná moc doložena současně s podáním odvolání. Žalovaný v reakci na nastalou situaci, vyzval odvolatele k doplnění oprávnění jednat, čímž postupoval přesně v souladu s ustálenou praxí a závěrem č. 103 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 10. 6.2011 („pokud je podáno odvolání osobou, která nedoloží oprávnění k zastupování účastníka řízení, správní orgán vyzve podatele a účastníka řízení, který by měl být odvolatelem zastoupen, aby doložili oprávnění k zastupování“). Žalobce však svým nedoplněním dokladu o uděleném zmocnění zapříčinil nepřípustnost odvolání dle § 92 odst. 1 správního řádu a odvolání bylo jako nepřípustné zamítnuto. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není pro důvody tvrzené v žalobě vadné. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci neprojevili požadavek na takový procesní postup.

Poučení