10 A 86/2013 - 102
Citované zákony (10)
Rubrum
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové, v právní věci žalobců a/ Z. B., bytem H. 176, R., okr. Č. B., b/ J. B., bytem H. B. 20, okr. Č. B., oba zast. Mgr. Petrem Nesporým, advokátem v Českých Budějovicích, Puklicova 52, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2.5.2013, č.j. KUJCK/21596/2013/OREG, takto:
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 5.6.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2.5.2013, č.j. KUJCK/21596/2013/OREG, jímž bylo částečně změněno rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice o vyvlastnění konkrétních pozemkových parcel a ve změnou nedotčených částech bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a odvolání zamítnuto. V žalobě se poukazuje na to, že žalobci vybudovali vysokým nákladem logistický areál, ke kterému byli nuceni zřídit příjezd. V důsledku stavby dálnice bude dopravní obslužnost logistického areálu kamiony zcela znemožněna. Před zahájením vyvlastňovacího řízení žalobci nabídli státu prodej celého logistického areálu, nebo prodej nemovitostí, jež jsou předmětem vyvlastnění, bude-li zajištěna dopravní obslužnost logistického areálu nákladními vozidly vyšší hmotnosti. Tento návrh nebyl posouzen, místo toho žalobci obdrželi kupní smlouvu, přičemž cena byla následně podstatně upravena. Kupní smlouva nebyla žalobci podepsána i z toho důvodu, že vyvlastněné pozemky nejsou vyjmenovány v územním rozhodnutí. Při opatřování geometrického plánu nebylo postupováno v souladu s právními předpisy. K odmítnutí podpisu kupní smlouvy došlo i se zřetelem k výši kupní ceny. Vyjadřuje se nesouhlas s názorem žalovaného o povinnostech vyvlastnitele v souvislosti se zasláním návrhu dohody, kdy došlo k potvrzení administrativního přístupu k věci, aniž bylo aktivně hledáno řešení. Možností využitelnosti logistického areálu se správní orgány v dostatečné míře nezabývaly. Jediné legální připojení na silniční síť neumožňuje pojezd vozidel nad 3,5 t. Dále se namítá, že rozhodnutí bylo vydáno vyloučenou osobou ve smyslu správního řádu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobci byli informováni o účelu vyvlastnění v lednu 2009, takový záměr byl žalobcům znám od roku 2005, kdy obdrželi návrh smlouvy o budoucím využití pozemku a jeho vlastnictví. Byli účastníky územního řízení o umístnění veřejně prospěšné stavby dálnice D3 v konkrétním úseku. Pozemky v rozsahu nezbytném pro vyvlastnění označené parc. č. 486/51 a 486/5 jsou identifikovatelné s pozemky uvedenými v územním rozhodnutí. Vyvlastňovací úřad se nezabývá přezkumem zákonnosti úkonů správních orgánů a vychází z údajů v katastru, které jsou pro jeho úkony závazné. Ze spisu není seznatelné, že úřední osoba projednávající danou věc je osobou vyloučenou se zřetelem k absenci zákonných důvodů pro vyloučení. Účelem ustanovení o úředních osobách je možnost účastníka kdykoli v průběhu řízení zjistit, kdo takovou osobou je, aby měl možnost vznášet případné námitky podjatosti. Skutečnost, kdo takovou oprávněnou úřední osobou je, bylo patrné z úkonů prováděných v průběhu řízení a tato skutečnost byla žalobcům známa. Žaloba a její petit byla koncipována podle znění zákona o vyvlastnění před novelizací uskutečněnou zák. č. 405/2012 Sb. Podle § 28 odst. 1 zákona ve znění účinném od 1.2.2013 lze výrok o vyvlastnění přezkoumat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kdežto výrok o náhradě za vyvlastnění se projednává v občanském soudním řízení /§ 28 odst. 2 zákona/. Se zřetelem k této právní úpravě žalobci při jednání formulovali žalobu tak, že požadovali přezkoumání rozhodnutí o vyvlastnění ve správním soudnictví a současně uplatnili žalobu proti výroku o náhradě za vyvlastnění. Protože soudu působícím ve správním soudnictví nepřísluší výrok o vyvlastňovací náhradě přezkoumat, byla věc žaloby směřující proti výroku o náhradě za vyvlastnění vyloučena k samostatnému projednání. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující skutečnosti. Žádost o vyvlastnění parcel č. 474/55, 486/51 a 486/52 v kat. úz. a obci Hůry byla u Magistrátu města České Budějovice podána dne 9.5.2012, jako vyvlastnitel je označena Česká republika, příslušným hospodařit s tímto majetkem bude Ředitelství silnic a dálnic, Praha, účelem vyvlastnění je výstavba dálnice D3 v konkrétním úseku, vlastníci byli v lednu 2009 informováni o připravované veřejně prospěšné stavbě dálnice, návrh kupní smlouvy vlastníky nebyl akceptován. Nezbytný rozsah vyvlastnění vychází z územního rozhodnutí o umístění stavby dálnice D3 – 0309/III. Oběma žalobcům byl doručen dopis zástupce vyvlastnitele ze dne 20.1.2009, ve kterém byli informováni o uvažované stavbě dálnice a požádáni o vyjádření k této stavbě. Doklad o doručení těchto písemností žalobcům je ve spise založen. Žalobci na tento dopis reagovali sdělením, v němž vyjádřili, že s umístěním stavby nesouhlasí, protože by umístěním stavby došlo k poškození jejich podnikatelských aktivit. Návrh kupní smlouvy byl oběma žalobcům zaslán spolu s dopisem ze dne 23.2.2012, doklad o doručení písemností žalobcům ve dnech 27.2. a 28.2.2012 je ve spise založen. Žalobci vůči Ředitelství silnic a dálnic uplatnili nárok na náhradu škody 29.500.000 Kč, která vznikla tím, že společnost HELUZ upustila od záměru odkoupit logistický areál pro váznoucí překupní právo na tomto majetku. Ředitelství silnic a dálnic byl logistický areál nabídnut žalobci pro potřeby stavby dálnice, čímž by se vyřešily případné spory. Smlouva o budoucím využití pozemku a jeho vlastnictví v souvislosti se silniční stavbou je datována 9.8.2005 a účastníky podepsána. Rozhodnutí o umístění stavby dálnice D3 v konkrétním úseku ze dne 10.4.2007 č.j. SU/9807/2006 Bou bylo změněno rozhodnutím ze dne 7.1.2011 č.j. SU/8381/2009 Bou, které nabylo dne 22.3.2011 právní moci. Daná stavba se mimo jiné umisťuje na parcelách č. 474/55 ostatní plocha, č. 486/22 ostatní plocha a č. 486/23 ostatní plocha. Cena vyvlastňovaných nemovitostí byla stanovena J.R., znalcem ze základního oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, přičemž bylo tak učiněno ke dni 10.2.2012. Oznámení o zahájení vyvlastňovacího řízení je datováno 16.5.2012. Pro účely stanovení ceny vyvlastňovaného majetku prvostupňový úřad přibral Ing. S.V., znalce ze základního oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Znalec stanovil obvyklou cenu hlavní stavby, příjezdové komunikace, jejího příslušenství a cenu pozemků. Dne 31.10.2012 se uskutečnilo ústní jednání, jehož průběh je zachycen v protokole. Magistrát města České Budějovice vydal dne 5.9.2012 rozhodnutí o nařízení odstranění stavby pozemní komunikace nacházející se mimo jiné na parcele č. 474/55 v kat. úz. Hůry. Důvodem pro tento postup byla skutečnost, že stavba komunikace byla provedena bez pravomocného stavebního povolení. Stavba je v rozporu s územně plánovacími podklady, bez příslušného rozhodnutí byla připojena na silnici první třídy. Žalobci v průběhu řízení uplatnili námitky, ke kterým se vyjádřilo Ředitelství silnic a dálnic. Magistrát města České Budějovice dne 16.12.2012 pod č.j. SU/4036/2012 Tm vydal rozhodnutí o odnětí vlastnického práva, jímž žalobcům odňal specifikované parcely v konkrétní výměře. Dále určil cenu za vyvlastňovaný majetek a určil rozsah náhrady pro zástavního věřitele. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že na vyvlastnění prokazatelně existuje naléhavý veřejný zájem spočívající v realizaci veřejně prospěšné stavby dálnice D3 v daném úseku. Záměr vlastníka pozemků je modifikován územně plánovací dokumentací Jihočeského kraje, obce Hůry a pravomocným územním rozhodnutím o umístnění dálnice. Ve vyvlastňovacím řízení bylo prokázáno, že stavbu dálnice nelze realizovat jinak než na vyvlastňovaných pozemcích. Uplynutím zákonné lhůty k uzavření dohody byla splněna podmínka o tom, že uzavření takové dohody není možné. V důsledku vyvlastnění pozemků nedojde k znemožnění užívání zbylé části či zbylých částí nemovitostí žalobců. Přístupnost pozemků omezena není, protože jediným legálním přístupem na pozemky ve vlastnictví žalobců je místní komunikace z obce Hůry parcelou č. 479/1. Faktické připojení na stávající přivaděč na silnici první třídy nebylo nikdy povoleno. Tuto stavbu komunikace nařídil silniční správní orgán odstranit. Protiprávní stav proto nemohou žalobci využít ve svůj prospěch. Zmenšení majetkové sféry představuje zmenšení výměry o vyvlastněné pozemky, přičemž tato újma bude žalobcům nahrazena. Odvolání ve své podstatě shodné s žalobními body projednal žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že podmínky pro vyvlastnění jsou splněny. Odkazuje se na ustanovení § 170 odst. 1, písm. a/ stav. zák., kdy stavba dálnice D3 je jako veřejně prospěšné stavba vymezena zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje, územními plány obcí, kterými stavba prochází včetně územního plánu Hůry, který je účinný od 5.11.2009. Veřejný zájem je prokázán tím, že dopravní stavba je vedena v závazné části schválené územně plánovací dokumentace jako stavba veřejně prospěšná. Veřejný zájem na stavbě dálnice převažuje nad zájmem odvolatelů využívat vyvlastňované pozemky k podnikání. Vyvlastnění je možno provést v nezbytém a co nejšetrnějším rozsahu. Vyvlastňované pozemky jsou podle územního rozhodnutí určeny k přímému zastavění stavbou dálnice. Z toho vyplývá nezbytný plošný rozsah vyvlastnění. Účel vyvlastnění byl odvolatelům znám nejméně od ledna 2009. Návrh kupní smlouvy nebyl akceptován, což odvolatelé sdělili při jednání dne 6.3.2012. Zároveň opakovaně nabídli k odprodeji celý areál, což vyvlastnitel odmítl, protože nemůže vlastnit pozemky, které nejsou určeny k zastavění dálnicí. Zasláním návrhu smlouvy a marným uplynutím k její akceptaci je doložena podmínka, že práva k pozemkům nelze získat dohodou. Zbývající pozemky /areál/ bude možné užívat i bez vyvlastňovaných pozemků. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemku č 708-105/2009 ověřeného dne 22.12.2009 Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj soud zjistil, že parcela č. 486/51 byla vytvořena z parcely č. 486/22 a parcela č. 486/52 vznikla rozdělením pozemku č. 486/23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud především poukazuje na to, že novelizací zákona o vyvlastnění uskutečněnou zák. č. 405/2012 Sb. se výrok o vyvlastnění přezkoumává v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. To vyplývá z ustanovení § 28 odst. 1 zákona. K přezkoumání výroku o vyvlastňovací náhradě je povolán krajský soud působící v občanském soudním řízení. Proto se soud v dané věci mohl žalobou zabývat pouze v rozsahu žalobních bodů směřujících proti výroku o vyvlastnění. Účel vyvlastnění je upraven § 170 stav. zák. a podmínky vyvlastnění obsahují ustanovení § 3, 4 a 5 zákona o vyvlastnění, dále se uplatňuje zák. č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické struktury, v novelizovaném znění. Předmětem vyvlastnění byly učiněny tři pozemkové parcely o celkové výměře 998 m2 pro účely výstavby dálnice D3, úseku 0309/3 Borek – Úsilné. Okolnost, že jedná se o stavbu dopravní infrastruktury veřejně prospěšnou ve smyslu § 170 odst. 1 písm. a/ stav. zák. žalobci zpochybňována není. Takovým způsobem je daná stavba identifikována v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje a projevuje se tak v územně plánovací dokumentaci obce. Nad veřejným zájmem na vybudování dálnice v daném úseku nepřevažuje žalobci tvrzená nemožnost využívat logistický areál v důsledku nemožnosti příjezdu k němu. Pozemní komunikace, o níž se v žalobě tvrdí, že jejím využitím byla zajištěna dopravní obslužnost logistického areálu, byla zřízena bez stavebního povolení, což vyplývá z rozhodnutí silničního správního orgánu ze dne 5.9.2012, který rozhodl o odstranění této stavby. Další závadou vedle toho, že jednalo se o stavbu nepovolenou, představuje skutečnost, že nebyl udělen souhlas Krajského úřadu Jihočeského kraje k připojení této komunikace na silnici první třídy. Pro nemožnost využití logistického centra nelze proto argumentovat zabráněním užívání komunikace zřízené v rozporu s právními předpisy. Kromě toho i z žaloby vyplývá, že příjezd k logistickému areálu lze realizovat po jiné komunikaci, na které je v současné době omezení pro průjezd vozidel o vyšší hmotnosti než 5 tun. Z územního plánu obce Hůry je však zjevné, že areál je místní komunikací přístupný. Důvodem tvrzeným v žalobě proto podnikatelské aktivity v logistickém areálu vyvlastněním pozemků pro výstavbu daného úseku dálnice ohroženy nejsou. Podmínka stanovená § 3 odst. 1 vyvlastňovacího zákona o tom, že veřejný zájem na výstavbě dálnice převažuje nad zájmem žalobců a zachování vlastnického práva k vyvlastněným pozemkům je proto splněna. Protože stavba dálnice byla zařazena do veřejně prospěšných staveb, nic nebránilo tomu, aby ve smyslu § 101 odst. 1 bylo zřízeno předkupní právo. Bylo tak učiněno i ve vztahu ke třem pozemkům, které se staly předmětem vyvlastnění. Pro vydání rozhodnutí o vyvlastnění pozemků je rozhodné dodržení zákonných podmínek. Okolnost, že návrh žalobců na prodej celého logistického areálu či prodej nemovitostí za podmínky žalobci stanovené nebyla akceptována, neznamená, že zákonem stanovené požadavky pro vyvlastnění nebyly dodrženy. K prve uvedeným návrhům žalobců Ředitelství silnic a dálnic oznámilo, že nemůže pořizovat majetek, který není pro jeho činnost využitelný. Je tudíž zřejmé, že tu shoda mezi účastníky vyvlastňovacího řízení nenastala. Jestliže dané pozemky jsou nezbytné pro výstavbu dopravní infrastruktury zařazené mezi veřejně prospěšné stavby, nezbylo než postupovat podle § 3 odst. 2 zák. č. 416/2009 Sb. a učinit návrh kupní smlouvy za účelem získání potřebných práv k pozemku dohodou. Lhůta 60 dnů pro akceptaci návrhu vyplývá právě z označené právní normy. Kupní cena v návrhu kupní smlouvy se opírala o posudek znalce R., jiná kupní cena v době před zahájením řízení zjištěna nebyla. Důkaz znaleckým posudkem Ing. S.V. byl proveden až v průběhu vyvlastňovacího řízení. Před zahájením správního řízení tu proto nebyl žádný důvod kupní cenu upravovat, protože jiná kupní cena než podle posudku znalce R. známa nebyla. Žalobní bod o tom, že v územním rozhodnutí o umístění dálnice nejsou parcely č. 486/51 a č. 486/52 v kat. úz. Hůry uvedeny, nemá opodstatnění. Z geometrického plánu je zřejmé, že označené parcely vznikly z původních parcel č. 486/22 (z té byla oddělena parcela č. 486/51) a parcely č. 486/23 (z té byla oddělena parcela č. 486/52). Vyvlastňované parcely č. 486/51 a 486/52 byly tudíž součástí původních parcel č. 486/22 a 486/23, které jsou v územním rozhodnutí vyjmenovány. Nesoulad mezi územním rozhodnutím a výrokem o vyvlastnění proto není. K dojmům žalobců o názorech vyvlastnitele v souvislosti s pořizováním geometrického plánu je zapotřebí uvést, že geometrický plán je pouhou technickou pomůckou, na základě kterého lze nově vytvořené pozemkové parcely jako samostatné věci v katastru nemovitostí evidovat pouze na základě listiny, které se takový geometrický plán stane součástí. Geometrický plán bylo proto nezbytné vytvořit pro účely vyhotovení návrhu kupní smlouvy o převodu takto vytvořených pozemků, případně pro jiný úkon. Jestliže geometrický plán v době vydání změny územního rozhodnutí nebyl do katastru nemovitostí promítnut, nebylo možno územním rozhodnutí parcely oddělené z původních parcel č. 486/22 a 486/23 v územním rozhodnutí uvést. Tvrzení o tom, že žalobcům nebyl znám účel vyvlastnění právě se zřetelem k tomu, co uvádí se v územním rozhodnutí, nemá oporu ve spise. Především již v roce 2005 byla mezi žalobci a Ředitelství silnic a dálnic uzavřena smlouva o budoucím využití pozemku a jeho vlastnictví v souvislosti se silniční stavbou dálnice D3 v daném úseku, ke které se uvádí, že podle projektové dokumentace budou mimo jiné stavbou dotčeny parcely č. 486/22 a 486/23. Dále oběma žalobcům bylo zasláno sdělení z 20.1.2009 o tom, že se připravuje stavba dálnice D3 v daném úseku, vyhotovuje se aktualizace navrženého řešení a začíná probíhat majetkoprávní a veřejnoprávní projednání. Právě se zřetelem k tomu se investor na žalobce jako vlastníky parcel, které byly předmětem vyvlastnění, obracel se žádostí o vyjádření souhlasu s navrženou stavbou. Žalobci tudíž účel vyvlastnění znali, z obou vzpomenutých písemností je patrné, že stavba bude situována na pozemcích 486/22 a 486/23 a tyto parcely jsou v územním rozhodnutí vypočteny. Jak již bylo uvedeno, geometrický plán je technickou pomůckou a se zřetelem k tomu, že vlastnické právo jeho odnětím lze omezit pouze v nejnutnější míře pro účely dané stavby, nebylo možno odejmout původní parcely jako celek, ale pouze v rozsahu nezbytném pro stavbu, tak jak odpovídá nově vytvořeným parcelám podle geometrického plánu. Na vyvlastňovacím úřadu pak není, aby se zabýval procesem, v němž byl geometrický plán vyhotoven. Správnost údajů v geometrickém plánu byla potvrzena katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj. Jestliže žalobci seznali, že k rozdělení pozemků geometrickým plánem došlo již v říjnu roku 2011, nelze se v dané věci rozdělením pozemků zabývat. Soud proto neshledal rozpor mezi územním rozhodnutím a výrokem o vyvlastnění, pro rozhodnutí o vyvlastnění jsou významné údaje o vyvlastňovaných parcelách evidované v katastru nemovitostí a na úřadu není přezkoumávat postup realizace geometrického plánu. Poznamenává se, že parcela č. 486/5 uvedená v žalobě, předmětem vyvlastnění není. K žalobnímu bodu o odmítnutí podpisu kupní smlouvy soud především uvádí, že vyvlastňovací zákon a zák. č. 416/2009 Sb., v novelizovaném znění jsou ve vztahu k § 43 obč. zák. speciálními právními předpisy, kdy uplatňuje se zásada, že speciální právní předpis vylučuje možnost aplikace předpisu obecného. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 416/2009 Sb., v novelizovaném znění postačuje pro splnění podmínky přípustnosti vyvlastnění podle zákona o vyvlastnění spočívající v povinnosti nejprve učinit návrh na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou, doručit návrh smlouvy na adresu vlastníků. To se v souzené věci stalo. Podmínka přípustnosti vyvlastnění pro nemožnost uzavření dohody je proto dodržena a právní názor správních orgánů obou instancí o splnění uvedeného požadavku je zákonu odpovídající. K výši kupní ceny uvedené v kupní smlouvě nelze než zopakovat, že kupní cena byla stanovena podle posudku znalce R., vyšší obvyklá cena byla prokázána až v průběhu vyvlastňovacího řízení. Takto prokázaná kupní cena vyvlastňovacím úřadem se proto nemohla promítnout do návrhu kupní ceny doručené žalobcům v době před zahájením vyvlastňovacího řízení. Znalecký posudek zadaný vyvlastňovacím úřadem je datován 18.7.2012, kdežto návrh na vyvlastnění byl u uvedeného úřadu podán dne 9.5.2012. Poznamenává se, že pokud by žalobci cenu stanovenou podle znaleckého posudku akceptovali, jistě by nebránilo nic tomu, aby kupní smlouva o převodu nemovitostí byla uzavřena. Tomu však postoj žalobců zastávaný v průběhu správního řízení nenasvědčuje. Práva žalobců byla ochráněna v průběhu vyvlastňovacího řízení již tím, že vyvlastňovací úřad opatřil znalecký posudek o ceně a z tohoto posudku pak vycházel. Jestliže zák. č. 416/2009 Sb. ve svém ustanovení § 3 odst. 2 předpokládá určitý procesní postup a ten byl dodržen, pak nelze mu vytýkat, že postupoval procesně vadně. Takto stanovený postup upravený zákonem má svůj význam a sleduje urychlení výstavby dopravní infrastruktury. Argumentací žalobců o tom, že výstavbou dálnice bude znemožněna dopravní obslužnost skladovacího areálu, se správní orgány obou stupňů zabývaly, což je z odůvodnění rozhodnutí obou instancí zjevné. Podle tvrzení žalobců byla dopravní obslužnost skladovacího areálu zajištěna komunikací nacházející se na vyvlastňovaných pozemcích. Tato komunikace však byla zřízena bez stavebního povolení a bez souhlasu k tomu příslušného úřadu k napojení této komunikace na silnici první třídy. Obslužnost skladovacího areálu byla tudíž žalobci zajištěna protiprávním způsobem. To také vedlo příslušný silniční správní orgán k tomu, že nařídil odstranění takto protiprávně zřízené komunikace. Vyvlastněním pozemků pro stavbu komunikace nastane z hlediska možnosti podnikatelských aktivit žalobců zcela shodná situace, jako kdyby nepovolená komunikace neexistovala. Žalobci tvrzená nemožnost využití areálu není proto způsobena výstavbou dálnice. Ztížený přístup k areálu způsobuje opatření obce o omezení hmotnosti vozidel projíždějících po komunikaci vedoucí k areálu žalobců. Využitím protiprávního stavu způsobeného žalobci a dalším subjektem při stavbě nepovolené komunikace nelze argumentovat v tom smyslu, že výstavbou dálnice bude žalobcům znemožněno podnikání. Poznamenává se, že komunikace se nachází na parcele č. 474/55, ostatní 2 parcely jsou dotčeny zpevněnou plochou a oplocením. Úsudek citovaný v bodu 3.5 žaloby má oporu v § 3 odst. 2 zák. č. 416/2009 a postup stanovený touto normou byl v souzené věci dodržen. Kupní smlouva o převodu nemovitostí musí být nejen přijatelná, ale také zákonu odpovídající. Jestliže Ředitelství silnic a dálnic nesmí pořizovat majetek, který pro svou činnost nepotřebuje, pak řešení navrhované žalobci spočívající v odkoupení celého areálu za částku 38.000.000 Kč nepředstavuje zákonu odpovídající řešení, jestliže pro výstavbu dálnice v daném úseku je zapotřebí pouhých 998 m2 pozemků vlastněných žalobci. Ke způsobu tvorby dohody nezbývá než zopakovat, to co bylo řečeno o specialitě ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 416/2009 Sb. Podmínky obsažené v tomto ustanovení byly proto dodrženy a písemnosti dokládající splnění těchto požadavků jsou ve spise obsaženy. K žalobnímu bodu obsaženému v článku IV. žaloby soud předně uvádí, že část jiné stavby nacházející se na vyvlastňovacích pozemcích byla zřízena protiprávně. Protiprávní stav nelze využít jako argument o souladnosti návrhu žalobců s ustanovením § 4 odst. 3 vyvlastňovacího zákona. O této stavbě využívané jako pozemní komunikace rozhodl silniční orgán tak, že nařídil její odstranění. Vyvlastněním pozemků v rozsahu 998 m2 nebude znemožněno užívat logistický areál či činit tak s nepřiměřenými obtížemi. Jak již bylo uvedeno, vyvlastněním zůstává zcela stejná situace v možnostech užívat logistický areál, jako kdyby žalobci s dalším subjektem nepovoleně nezřídili komunikaci po části vyvlastňovaných pozemků s rovněž nepovoleným sjezdem na silnici první třídy. Jestliže zůstává stejná možnost využití logistického areálu, jako kdyby nepovolená komunikace neexistovala, pak vyvlastněním daných pozemků nejsou právě vyvlastněním nikterak omezeny možnosti žalobců daný areál využívat, a tudíž nejsou splněny podmínky § 4 odst. 3 vyvlastňovacího zákona o odkoupení celého logistického areálu. Ke kupní ceně obsažené v návrhu smlouvy odkazuje se na to, co bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku o tom, že takto stanovená cena vycházela ze znaleckého posudku znalce R. Vyvlastnění pozemků uvedených v rozhodnutí proto nikterak nebrání ani neztěžuje možnost využití logistického areálu, a proto nebyl důvod na celý tento areál vyvlastnění rozšířit ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění. Komunikačními možnostmi žalobců přes vyvlastňované pozemky nepovolenou komunikací realizovanou v rozporu s předpisy argumentovat nelze. Skutečnost, že jedná se o nepovolenou stavbu nepovoleně připojenou na silnici první třídy, je příslušným správním rozhodnutím doložena. Využitelností areálu bez vyvlastněných pozemků se správní orgány zabývaly, což je z odůvodnění rozhodnutí zřejmé. Dohoda je dvoustranným právním vztahem a nepostačuje zájem žalobců prodat celý logistický areál, jestliže druhá smluvní strana takový návrh neakceptuje a ani nesmí, je-li v rozporu se zákonem. Soud nesdílí názor žalobců, že vyvlastněním pozemků dojde ke znehodnocení majetku žalobců. Ze spisu vyplývá, že žalobci nepovoleně připojili logistický areál k silnici první třídy. Přitom z počínání žalobců v průběhu řízení je zřejmé, že právě přístup k areálu je tím důvodem, který je vedl k návrhu na odkoupení celého tohoto areálu. Nejde proto o situaci, kdy ke znehodnocení majetku žalobců by došlo vyvlastněním pozemků nezbytných pro výstavbu dálnice. Žalobci se proto ve své podstatě dožadují kompenzace za svůj majetek nikoli proto, že ten by byl znehodnocen vyvlastněním pozemků, ale pro důvod jiný, který ovšem s vyvlastněním nikterak nesouvisí a nemá v něm původ. Nezbývá než zopakovat, že postup předpokládaný § 3 odst. 2 zák. č. 416/2009 Sb. byl dodržen. Vyvlastněním předmětných pozemků a následnou výstavbou dálnice nedojde ke znemožnění dopravní obslužnosti logistického areálu. Využívá-li žalobce v zájmu zajištění dopravní obslužnosti nepovolené komunikace, pak dopravní obslužnost bude stížena již realizací rozhodnutí o nařízení odstranění této komunikace, nikoli vyvlastněním pozemků. K argumentaci, že na pozemní komunikaci umožňující příjezd do areálu je omezená hmotnost vozidel, soud poukazuje na to, že k tomuto omezení došlo opatřením obecné povahy. Bylo proto na žalobci, aby bránil svá práva v řízení, ze kterého opatření obecné povahy vzešlo. Jestliže tak neučinil, nemůže jít tato skutečnost k tíži vyvlastnitele. Podle územního plánu obce Hůry je však příjezd k areálu zajištěn po místní komunikaci. Nebylo tak možno činit nepovoleně zřízenou komunikací vedoucí přes část vyvlastňovaných pozemků nepovoleně napojenou na silnici první třídy. K citovanému správnímu rozhodnutí prvního stupně z 29.10.2012 se připomíná, že toto rozhodnutí bylo zrušeno. K bodu 5.2 žaloby soud uvádí, že žalobci se ve své podstatě domáhají náhrady neexistujícího oprávnění. Požadují napojit logistické centrum na silniční síť, přestože jimi dosud využívaný způsob připojení areálu na takovou síť je nepovolený a v rozporu s právními předpisy. Jediný zákonu odpovídající přístup v době před vyvlastněním pozemků i po něm je zajišťován existující komunikací. Problém napojení logistického areálu není tudíž vyvolán vyvlastněním samým, ale stavem, který vznikl v době před vyvlastněním, bylo na žalobci, aby svá práva hájil při přijetí opatření obecné povahy limitující hmotnost vozidel užívajících danou komunikaci. Vyvlastněním daných pozemků nezaniklo žádné v souladu se zákonem zřízené právo o napojení areálu žalobců na silniční síť. Kdo je vyloučenou osobou z projednání a rozhodování věci, upravuje § 14 správ. řádu. V průběhu řízení žádný z účastníků neuplatnil námitku podjatosti Mgr. Ing. M. T., který věc vyřizoval. Proto nemohlo dojít k tomu, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno osobou z projednávání a rozhodnutí věci vyloučenou. Vedení řízení upravuje § 15 správ. řádu, kdy jednotlivé úkony činí úřední osoby k tomu oprávněné. O tom, kdo takovou osobou je, se provede záznam do spisu. V projednávané věci byla jako oprávněná úřední osoba určena G. K. Ta také převzala žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení, vydala usnesení o ustanovení znalce, byla přítomna spolu s Bc. F. W. při jednání se znalcem. Další úkony v průběhu řízení činil Mgr. Ing. M. T.. Změna v úřední osobě není ve spise zaznamenána, nicméně to, kdo jí je, bylo právě z jednotlivých úkonů vyvlastňovacího úřadu žalobcům zřejmé. Žádné výhrady proti žádnému z pracovníků vyvlastňovacího úřadu vzneseny nebyly. Chybějící záznam o tom, že Mgr. Ing. M. T. je oprávněnou úřední osobou, představuje sice vadu procesního rázu, která však zůstává bez dopadu do zákonnosti napadeného rozhodnutí, a proto k takové vadě soud podle § 76 odst. 1 písm. c/ s.ř.s. nepřihlíží. Konečně ani poslední žalobní bod o nesprávně vymezeném okruhu účastníků nemá opodstatnění. Kdo byl účastníkem odvolacího řízení, je z napadeného rozhodnutí patrné, stejně jako subjekt, pro který se vyvlastnění uskutečnilo, jímž je Česká republika, Ředitelství silnic a dálnic ČR Praha. Ta byla zastoupena a.s. Pragoprojekt, což je doloženo plnou mocí. V záhlaví rozhodnutí nejsou zcela evidentně označeni účastníci řízení, ale osoby, jímž je doručováno. Mimo jiné účastníkem řízení nebyl JUDr. F.H., ten v řízení působil jako zmocněnec žalobců. Z rozhodnutí správních orgánů obou instancí je patrné, že vyvlastnitelem je Česká republika, Ředitelství silnic a dálnic ČR, vyvlastňovanými jsou žalobci a dalšími účastníky řízení byly společnosti HVN LOGISTIC a GE MONEY BANK. Okruh účastníků byl tudíž vymezen správně a ani napadené rozhodnutí netrpí v tomto ohledu vadami. K rozšíření žalobní argumentace soud uvádí, že rozhodnutí ve vyvlastňovací záležitosti HVN Logistic není pravomocné a bylo vyvlastnitelem napadeno odvoláním. Nelze proto argumentovat v tomto rozhodnutí zaujatým názorem. Článek II. rozšířené žaloby obsahuje požadavek samostatného výroku o návrhu na rozšíření vyvlastnění. Tento bod překračuje původní obsah žaloby, přičemž rozšiřovat žalobní body lze pouze ve lhůtě pro podání žaloby. Tato lhůta uplynula dne 9.7.2013. Není proto přípustné, aby se soud takto rozšířenou žalobou zabýval. Poznamenává se, že ze str. 9 napadeného rozhodnutí je zjevné, že požadavkem rozšířit vyvlastnění se správní orgány zabývaly. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v rozporu s předpisy, kterých se žalobci dovolávají. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.