10 A 87/2014 - 34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Mgr. Ing. Ivo Haly, insolvenčního správce dlužníka JIP – Papírny Větřní, a.s., sídlem Praha 2, Italská 1583/24, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí ČR, sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18. 6. 2014, č.j. 866/510/14, za účasti Státního fondu životního prostředí ČR, sídlem Praha 4, Olbrachtova 2006/9, takto:

Výrok

I. Vyslovuje se nicotnost rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 18. 6. 2014, č.j. 866/510/14 a rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 4. 2014 č.j. KUJCK 25271/2014/OZZL.

II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) byla dne 16. 7. 2014 doručena žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 18. 6. 2014, č.j. 866/510/14, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 4. 2014 č.j. KUJCK 25271/2014/OZZL, kterým bylo právnické osobě JIP – Papírny Větřní, a.s. (dále též dlužník), jako provozovateli zařízení „Skládka odpadů Lověšice“ v souladu s ust. § 47 odst. 1 ve vazbě na ust. § 46 odst. 3 a ust. § 48 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále též zákon o odpadech) uložena povinnost zaplatit neodvedenou rizikovou složku poplatku za ukládání nebezpečných odpadů na skládku za období září 2012 až prosinec 2013 v celkové výši 36.945 Kč a dále povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. Uvedené částky měly být zaplaceny příjemci poplatku za ukládání nebezpečných odpadů – Státnímu fondu životního prostředí. Žalobce namítá nicotnost a alternativně též nezákonnost napadeného rozhodnutí, kterým byl zkrácen na svých právech, neboť mu tímto rozhodnutím byla uložena povinnost vyměřený poplatek za odpad uhradit z majetkové podstaty dlužníka, v důsledku čehož by došlo ke zmenšení této majetkové podstaty. Nicotnost napadeného rozhodnutí je žalobcem spatřována v nedostatku pravomoci správních orgánů k vydání rozhodnutí o povinnosti dlužníka uhradit poplatek za ukládání nebezpečných odpadů, taková pravomoc náleží pouze insolvenčnímu soudu. V případě, že by soud tuto pravomoc správních orgánů shledal, namítá žalobce nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce dále rozdělil pohledávku dlužníka na pohledávku vzniklou před rozhodnutím o jeho úpadku, kterou byl Státní fond životního prostředí ČR povinen přihlásit do insolvenčního řízení prostřednictvím přihlášky, která by podléhala přezkumu, a na pohledávku vzniklou po rozhodnutí o úpadku dlužníka, u níž nedochází k podání přihlášky a k jejímu přezkumu. Žalobce dále po obsáhlém shrnutí principů insolvenčního řízení uzavřel, že Státní fond životního prostředí jako věřitel měl pohledávku vzniklou před rozhodnutím o úpadku přihlásit postupem dle ust. § 165 a násl. insolvenčního zákona a pohledávku vzniklou po rozhodnutí o úpadku uplatnit způsobem předvídaným v ust. § 203 insolvenčního zákona a pohledávku tudíž uplatnit u žalobce jako insolvenčního správce dlužníka a v případě sporu se následně obrátit na soud se žalobou. Správní orgány vydáním svých rozhodnutí ignorovaly ust. § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona a ust. § 203 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona a atrahovaly si pravomoc, která vzhledem k probíhajícímu insolvenčnímu řízení dlužníka přísluší toliko soudu. K vydání prvostupňového a žalobou napadeného rozhodnutí tudíž neměly správní orgány žádnou pravomoc, neboť pravomoc rozhodovat o plnění z majetkové podstaty dlužníka v insolvenčním řízení náleží pouze soudu. Z tohoto důvodu jsou obě rozhodnutí správních orgánů nicotná. Rozhodnutí správních orgánů jsou rovněž nezákonná, neboť povinnost dlužníka k úhradě předmětného poplatku byla správními orgány zdůvodněna tím, že poplatky za ukládání odpadu nepatří do majetkové podstaty. Žalobce v této souvislosti konstatoval relativně neurčitou hypotézu ust. § 108 insolvenčního zákona, která demonstrativně vymezuje poplatky za ukládání odpadu, které nepatří do majetkové podstaty dlužníka. Definici v ust. § 208 insolvenčního zákona je však dle žalobce nutno chápat restriktivně a poplatek za ukládání odpadů mezi poplatky nespadající do majetkové podstaty nezařazovat. Rovněž ani z ust. § 46 zákona o odpadech nevyplývá, že by vybrané poplatky za ukládání odpadu byly poskytnuty státem či veřejnou korporací pro určitý veřejně prospěšný účel. Účelová vázanost poplatku za ukládání odpadů ze zákona o odpadech nevyplývá. Z tohoto důvodu vybraný poplatek náleží do majetkové podstaty dlužníka a nakládat s ním může pouze osoba s dispozičním oprávněním a pouze insolvenční soud může ukládat povinnosti ve vztahu k tomuto majetku. Pokud by však soud dospěl k závěru, že tyto poplatky za ukládání odpadů nepatří do majetkové podstaty dlužníka, pak i v tomto případě by byla rozhodnutí správních orgánů nezákonná, neboť Státní fond životního prostředí ČR by se jejich úhrady musel domáhat prostřednictvím žaloby na vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka, o němž rozhoduje insolvenční soud, nebo by musel dát podnět insolvenčnímu soudu, který by učinil závazný pokyn vůči insolvenčnímu správci k vyřazení majetku z majetkové podstaty dlužníka. V případě obou těchto způsobů je to však insolvenční soud, který rozhodne o vyřazení majetku z majetkové podstaty dlužníka. Správní orgán tudíž opět nemá v takovém případě pravomoc ukládat žalobci či dlužníkovi povinnost k vyplacení poplatků třetím osobám. Závěrem žalobce navrhl vyslovit nicotnost prvostupňového správního rozhodnutí i rozhodnutí žalobou napadeného, případně vyslovit, že obě tato rozhodnutí se zrušují a věc se vrací žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když současně vyjádřil přesvědčení ohledně správnosti postupu obou správních orgánů. Žalovaný se zabýval především tím, zda předmětný poplatek patří do majetkové podstaty dlužníka či nikoliv. Z dikce ust. § 208 insolvenčního zákona dopěl k závěru, že poplatek za ukládání odpadů je poplatkem, se kterým lze podle zvláštního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž je určen. Uvedený závěr dovodil žalovaný z ust. § 45 zákona o odpadech, dle něhož poplatek platí původce odpadu a vybírá jej provozovatel skládky, který jej dále odvádí příjemci. Zákon o odpadech tudíž určuje plátce poplatku za ukládání odpadů a označuje též subjekt, který je jeho přímým příjemcem. Z uvedeného žalovaný dovodil, že poplatek za ukládání odpadů je právě tím poplatkem, o němž ust. § 208 insolvenčního zákona stanoví, že nepatří do majetkové podstaty. K charakteru předmětného poplatku bylo žalovaným dále uvedeno, že se jedná o základní ekonomický nástroj ovlivňující nežádoucí produkci odpadů. Výše poplatků je závislá na množství ukládaných odpadů a sazbě, která je závislá na kategorii odpadů. Rovněž odborná literatura řadí poplatky za ukládání odpadů na skládku mezi systém ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí spolu, stejně jako finanční rezervu pro provozování skládky odpadů. Poplatky se vybírají prostřednictvím provozovatele skládky, ovšem jejich příjemci jsou obec, na jejímž katastrálním území se skládka nachází, a Státní fond životního prostředí. Poplatek za ukládání odpadů upravený zákonem o odpadech tvoří účelově vytvářený finanční obnos, který je určen k převedení do majetku obce či Státního fondu životního prostředí, kdy životní prostředí je dotčeno určitým znečištěním, přičemž tento poplatek se vrací zpět do péče o životní prostředí. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, není nicotné či nezákonné. Vybrané poplatky nejsou finanční prostředky z provozu skládky, ale byly žalobcem jako provozovatelem skládky vybrány s povinností je předat zákonnému příjemci – Státnímu fondu životního prostředí v zákonné lhůtě. Žalobou napadené rozhodnutí představuje právní titul, který poskytne žalobci aktivní legitimaci v případném insolvenčním řízení. Z obsahu správního spisu byly zjištěny následující rozhodné skutečnosti. Oznámením správního orgánu prvního stupně ze dne 1. 4. 2014 č.j. KUJCK 20608/2014/OZZL bylo se žalobcem dle ust. § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též správní řád) zahájeno řízení ve věci zaplacení rizikové složky poplatku za ukládání nebezpečných odpadů na skládku přijatých k odstranění do zařízení „Skládka odpadů Lověšice“ příjemci poplatku Státnímu fondu životního prostředí ČR, a to za období září 2012 až prosinec 2013 v celkové výši 36.945 Kč podle ust. § 47 odst. 1 zákona o odpadech. Dne 23. 4. 2014 vydal Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví pod č.j. KUJCK 25271/2014/OZZL rozhodnutí, kterým právnické osobě JIP Papírny Větřní, a.s. uložil povinnost zaplatit neodvedenou rizikovou složku poplatku za ukládání nebezpečných odpadů na skládku za období září 2012 až prosinec 2013 v celkové výši 36.945 Kč. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že prvostupňový správní orgán vycházel z žádosti Státního fondu životního prostředí ČR o uložení povinnosti dlužníku JIP – Papírny Větřní, a.s. jako provozovateli skládky uhradit nedoplatek rizikové složky odpadu za ukládání nebezpečných odpadů na skládku, přijatých k odstranění do zařízení, a to za období září 2012 až prosinec 2013 v celkové výši 36.945 Kč. Správní orgán prvního stupně dále vycházel z dikce ust. § 46 odst. 2 zákona o odpadech, dle něhož je provozovatel skládky povinen vybírat od původců odpadu poplatek při uložení odpadů na skládku. Riziková složka za ukládání nebezpečných odpadů je podle ust. § 48 odst. 3 zákona o odpadech příjmem Státního fondu životního prostředí. Pokud provozovatel skládky neodvedl Státnímu fondu životního prostředí vybranou rizikovou složku poplatku ve stanovené lhůtě, je mu tato povinnost uložena dle ust. § 47 odst. 1 zákona o odpadech rozhodnutím krajského úřadu na návrh příjemce poplatku. Úrok z prodlení provozovateli skládky uložen nebyl s ohledem na předchozí obdobná rozhodnutí ve věci vymáhání neuhrazeného základního poplatku, kdy odvolací orgán rozhodnutí v části týkající se dlužného úroku z prodlení zrušil. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo insolvenčním správcem dlužníka JIP Papírny Větřní, a.s. podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 18. 6. 2014, č.j. 866/510/14 tak, že odvoláním napadené rozhodnutí bylo žalovaným potvrzeno. Z obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný reflektoval skutečnost, dle níž usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích byl zjištěn úpadek provozovatele skládky a dne 17. 10. 2013 byl na jeho majetek prohlášen konkurz. Od tohoto okamžiku přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou na insolvenčního správce. K charakteru vybíraného poplatku za ukládání nebezpečných odpadů žalovaný uvedl, že tento poplatek nepředstavuje majetek, který by patřil do majetkové podstaty dlužníka, když se jedná o finanční obnos, jehož výše a následný způsob naložení s ním stanoví zvláštní předpis (zákon o odpadech). Finanční částka představující tento poplatek do majetkové podstaty vůbec nenáleží. Pravomoc k vydání napadeného rozhodnutí dovodil žalovaný z ust. § 78 odst. 1 písm. u) zákona o odpadech, přičemž provozovateli skládky je tato povinnost uložena na základě ust. § 47 odst. 1 téhož zákona. Žalobou napadeným rozhodnutím je pravomocně rozhodnuto o povinnosti provozovatele skládky poplatek zaplatit, právě toto pravomocné rozhodnutí je primární podmínkou pro uplatnění takového nároku příjemcem poplatku. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.) v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Důvodnost žaloby byla soudem shledána mimo jiné z moci úřední ve smyslu ust. § 76 odst. 2 s.ř.s., neboť rozhodnutí správních orgánů obsahuje nesprávné označení povinného subjektu, kterým je v těchto rozhodnutích označen dlužník JIP – Papírny Větřní, a.s. Důvodnost žaloby byla na základě uvedeného zákonného ustanovení shledána rovněž s ohledem na skutečnost, že pohledávky z poplatků za ukládání nebezpečného odpadu vzniklé před rozhodnutím o úpadku dlužníka (7. 6. 2013) měly být Státním fondem životního prostředí přihlášeny do insolvenčního řízení, neboť tyto pohledávky nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou ve smyslu ust. § 168 odst. 2 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále též insolvenční zákon). Dle ust. § 246 odst. 1 insolvenčního zákona prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností. Dle ust. § 89 odst. 1 insolvenčního zákona, není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Od prohlášení konkurzu na majetek dlužníka je tudíž insolvenční správce osobou s dispozičními oprávněními ohledně všech záležitostí týkajících se majetku dlužníka. V projednávané věci bylo z insolvenčního rejstříku vedeného ve věci dlužníka JIP – Papírny Větřní, a.s. zjištěno, že usnesení o prohlášení konkurzu dlužníka bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 18. 10. 2013. Od tohoto dne nabyl insolvenční správce dlužníka dispoziční oprávnění k majetkové podstatě dlužníka spolu s výkonem práv a plněním povinností, které dlužníku přísluší a souvisí s majetkovou podstatou. S ohledem na tuto skutečnost přešla ke dni 18. 10. 2013 na insolvenčního správce též veškerá procesní práva a povinnosti spojená s majetkovou podstatou dlužníka. Uvedený závěr aproboval též Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 6. 3. 2014 č.j. 9Afs 7/2013 – 36, když uvedl, že „Při výkladu § 65 odst. 1 s. ř. s. tak v nynější věci není možno odhlížet od skutečnosti, že práva a povinnosti dlužníka související s majetkovou podstatou vykonává po prohlášení konkursu insolvenční správce, a to včetně podávání žalob či návrhů k vymožení nároků dlužníka, které se týkají majetkové podstaty. Právě s ohledem na úpravu v insolvenčním zákoně bylo nutno připustit aktivní legitimaci insolvenčního správce k podání žaloby před krajským soudem. V daném ohledu lze rovněž poznamenat, že i ve vztahu k již zrušenému zákonu o konkursu a vyrovnání byla plně akceptována žalobní legitimace konkursního správce k podání žaloby týkající se majetku patřícího do podstaty – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2006, č. j. 7 Afs 127/2004 - 72, kde šlo o žalobu proti rozhodnutí, kterým byl převeden přeplatek na dani z příjmů právnických osob na nedoplatek daně z přidané hodnoty.“ Rozhodnutí správních orgánů, kterým byla dlužníkovi uložena povinnost k úhradě neodvedeného poplatku za ukládání nebezpečných odpadů na skládku za období září 2012 až prosinec 2013, bylo vydáno dne 23. 4. 2014 a dne 24. 3. 2014. Vzhledem k tomu, že usnesení o prohlášení konkurzu dlužníka bylo zveřejněno dne 18. 10. 2013, měl být jako povinný subjekt k úhradě předmětného poplatku v rozhodnutí správních orgánů označen insolvenční správce dlužníka JIP – Papírny Větřní, a.s., nikoliv samotný dlužník, neboť okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkurzu na dlužníka přešla veškerá dispoziční oprávnění k majetkové podstatě dlužníka, jakož i práva a povinnosti s ní spojená, na insolvenčního správce. Závěr o nicotnosti rozhodnutí správních orgánů učinil krajský soud s ohledem na nesprávné označení povinného subjektu tak, jak bylo blíže uvedeno shora. Žalobce dále namítl nicotnost napadeného rozhodnutí z důvodu nedostatku pravomoci správního orgánu k vydání tohoto rozhodnutí, když tato pravomoc náleží po dobu insolvenčního řízení pouze insolvenčnímu soudu. Nicotnost rozhodnutí správního orgánu upravuje ust. § 77 správního řádu, které v odstavci 1 označuje za nicotné takové rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení je nicotné dále takové rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost z těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu správního. Žalobce označuje napadené rozhodnutí za nicotné z důvodu nedostatku pravomoci správního orgánu k vydání rozhodnutí, kterým byla dlužníkovi JIP Papírny Větřní, a.s. uložena povinnost k úhradě poplatku za ukládání odpadů. Žalobce tudíž nicotnost napadeného rozhodnutí dovodil z odstavce 2 shora citovaného ust. § 77 správního řádu, dle něhož rozhodnutí správního orgánu trpí takovými vadami, pro něž nelze nicotné rozhodnutí vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Mezi tyto vady právní nauka a judikatura řadí absolutní nedostatek pravomoci. Podle ust. § 45 odst. 1 zákona o odpadech je původce povinen za ukládání odpadů na skládky platit poplatek. Podle ust. § 46 odst. 2 téhož zákona vybírá poplatek od původce provozovatel skládky při uložení odpadů na skládku. Podle ust. § 46 odst. 5 tohoto zákona provádí kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky obec a krajský úřad, na jehož území skládka leží. Podle ust. § 47 odst. 1 zákona o odpadech, pokud provozovatel skládky neodvedl obci nebo Státnímu fondu životního prostředí vybraný poplatek ve stanovené lhůtě, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky, rozhodnutím, na návrh příjemce poplatku. Za neodvedený poplatek se platí úrok z prodlení ve výši 0,5 promile ze zadržené částky denně. Úrok z prodlení je příjmem obce. Ze shora citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že orgánem příslušným k uložení povinnosti úhrady poplatku za ukládání odpadů provozovateli skládky je krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky. V projednávané věci je tímto orgánem Krajský úřad Jihočeského kraje, který svým rozhodnutím ze dne 23. 4. 2014 č.j. KUJCK 25271/2014/OZZL uložil právnické osobě JIP – Papírny Větřní, a.s. povinnost k úhradě poplatku za ukládání nebezpečných odpadů. Lze tudíž dospět k závěru, že správní orgán prvního stupně je v projednávané věci orgánem, který je nadán pravomocí k uložení povinnosti k úhradě poplatku za ukládání odpadů provozovateli skládky, tedy společnosti JIP - Papírny Větřní, a.s., a to na základě citovaného ust. § 47 odst. 1 zákona o odpadech. Žalobce jako orgán nedisponující pravomocí k vydání rozhodnutí v dané věci označil kromě správního orgánu prvního stupně též žalovaného – Ministerstvo životního prostředí ČR, který žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí o povinnosti k úhradě poplatku za ukládání odpadů. Podle ust. § 89 odst. 1 správního řádu je odvolacím správním orgánem nejblíže nadřízený správní orgán, nestanoví-li zákon jinak. V projednávané věci je tímto orgánem Ministerstvo životního prostředí. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný disponoval veškerou pravomocí pro vydání rozhodnutí o odvolání žalobce. Důvodnost žaloby byla soudem shledána ve vztahu k namítané nicotnosti rozhodnutí správních orgánů z důvodu nedostatku jejich pravomoci s ohledem na probíhající insolvenční řízení na majetek provozovatele skládky. Podle ust. § 5 písm. a) insolvenčního zákona musí být insolvenční řízení vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Pohledávky věřitelů v insolvenčním řízení lze rozdělit na pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a na tzv. obecné pohledávky. Pohledávky za majetkovou podstatou vznikající v průběhu insolvenčního řízení není třeba přihlašovat přihláškou pohledávky k insolvenčnímu soudu. Tyto pohledávky je možné uspokojit kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení. Insolvenční zákon vychází z koncepce, že není-li dále stanoveno jinak, uspokojují se tyto pohledávky v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku. Pro účely insolvenčního řízení se pohledávkami za majetkovou podstatou rozumí toliko takové pohledávky, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria. Pohledávkami za majetkovou podstatou jsou i pohledávky, které vznikly po rozhodnutí o úpadku. Pohledávky za majetkovou podstatou se nepřihlašují u insolvenčního soudu, ale uplatňují se přímo u insolvenčního správce tak, jako by insolvenční správce byl jejich dlužníkem. Podle ust. § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona jsou pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pojistné na důchodové spoření, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty. Z obsahu insolvenčního rejstříku dlužníka bylo soudem zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 6. 2013 č.j. KSCB 28 INS 11674/2013-A- 18 byl zjištěn úpadek dlužníka JIP – Papírny Větřní, a.s., toto usnesení bylo zveřejněno dne 7. 6. 2013 a nabylo právní moci dne 28. 6. 2013. Povinnost dlužníka k úhradě neodvedeného poplatku za ukládání nebezpečných odpadů na skládku vznikla za období září 2012 až prosinec 2013. Z uvedeného je zřejmé, že poplatek za ukládání nebezpečných odpadů vzniklý v období do prohlášení úpadku dlužníka, tedy od září 2012 do 7. 6. 2013, nepředstavuje pohledávku za majetkovou podstatou. Pohledávka Státního fondu životního prostředí vzniklá v období do prohlášení úpadku dlužníka představuje tzv. obecnou pohledávku, kterou je nutno do isnolvenčního řízení přihlásit podle ust. § 173 a násl. insolvenčního zákona. Pohledávka Státního fondu životního prostředí vzniklá v období od prohlášení úpadku dlužníka do prosince roku 2013 představuje pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu ust. § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona. Podle ust. § 203 odst. 1 insolvenčního zákona, není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Podle odst. 4 tohoto ustanovení, neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila. V projednávané věci se příjemce poplatku za ukládání nebezpečných odpadů Státní fond životního prostředí obrátil dle ust. § 47 odst. 1 zákona o odpadech na správní orgán prvního stupně s žádostí o stanovení povinnosti společnosti JIP Papírny Větřní, a.s. k úhradě poplatku za ukládání odpadů, neboť tento nebyl příjemci poplatku ve stanovené výši a stanovené době uhrazen. S ohledem na tuto žádost vydal správní orgán prvního stupně (Krajský úřad Jihočeského kraje) dne 23. 4. 2014 rozhodnutí o povinnosti společnosti JIP Papírny Větřní, a.s. zaplatit neodvedený poplatek za ukládání nebezpečných odpadů. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce potvrzeno žalobou napadeným rozhodnutím Ministerstva životního prostředí. Uvedený postup Státního fondu životního prostředí jako příjemce poplatku za ukládání odpadů vyhodnotil krajský soud jako správný co do poplatku vzniklého v období od prohlášení úpadku dlužníka (od 7. 6. 2013) do prosince 2013, neboť poplatek v tomto období představuje pohledávku za majetkovou podstatou dlužníka ve smyslu ust. § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona. Státní fond měl v tomto případě možnost požádat o vydání rozhodnutí, kterým by byla provozovateli skládky uložena povinnost k úhradě nedoplatku poplatku za ukládání nebezpečného odpadu. Takové rozhodnutí představuje toliko právní titul deklarující povinnost provozovatele k úhradě tohoto nedoplatku, přičemž Státní fond životního prostředí se s tímto titulem následně mohl obrátit na insolvenčního správce se žádostí o úhradu této „zapodstatové“ pohledávky. V případě poplatku za ukládání nebezpečných odpadů za období od září 2012 do 7. 6. 2013 nebyl postup Státního fondu životního prostředí shledán správným, neboť v tomto období se jedná o pohledávku obecnou, nikoliv za majetkovou podstatou a příjemce poplatku byl v tomto případě povinen postupovat v souladu s ust. § 173 a násl. insolvenčního zákona a tuto pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení. V případě pohledávky vzniklé v období od září 2012 do 7. 6. 2013 nebyly správní orgány oprávněny rozhodnout o povinnosti k úhradě této pohledávky dlužníkem JIP – Papírny Větřní, a.s. a v tomto rozsahu jsou rozhodnutí správních orgánů nicotná. Nad rámec se krajský soud zabýval charakterem poplatku za ukládání nebezpečných odpadů odváděným původci odpadů v otázce, zda tento poplatek náleží jako „aktivum“ do majetkové podstaty dlužníka či nikoliv. Závěr učiněný v této otázce má vliv na dispoziční oprávnění insolvenčního správce dlužníka ve vztahu k těmto poplatkům a rovněž na povinnost k přerušení či nezahajování správního řízení ve věci nedoplatku poplatku za ukládání nebezpečných odpadů. Podle ust. § 263 odst. 1 insolvenčního zákona platí, že není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, prohlášením konkursu se přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník. V projednávané věci nelze konstatovat, že by se řízení vedené před správními orgány týkalo majetkové podstaty dlužníka. Tento závěr krajský soud učinil s ohledem na dikci ust. § 208 insolvenčního zákona, podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří též majetek, se kterým lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního samosprávního celku nebo státního fondu, finanční rezervy vytvářené podle zvláštních právních předpisů, majetek České národní banky, který byl na základě zvláštních dohod svěřen do správy jiné osobě, zboží propuštěné celním úřadem k dočasnému použití a majetek státu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem. Poplatek za ukládání odpadů zakotvený v ust. § 45 a násl. zákona o odpadech představuje poplatek, který je povinen odvádět původce odpadů provozovateli skládky při ukládání odpadů (§ 46 odst. 2 zákona o odpadech). Provozovatel skládky poplatek dále odvede příjemci poplatku, kterým je v projednávané věci Státní fond životního prostředí (§ 46 odst. 3 zákona o odpadech). Z uvedeného je zřejmé, že poplatek za ukládání odpadů je účelově určen, neboť je příjmem Státního fondu životního prostředí, který je dle ust. § 46 odst. 3 zákona o odpadech jeho příjemcem. Poplatek za ukládání nebezpečných odpadů představuje ekonomický nástroj ovlivňující nežádoucí produkci nebezpečných odpadů. Poplatek za ukládání odpadů spadá pod systém ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí, který rovněž představuje určitou finanční rezervu pro provozování skládky odpadů. Ve vztahu k účelovosti určení poplatku za ukládání odpadů považuje krajský soud za nejpodstatnější ukazatel zvláštní způsob nakládání s tímto poplatkem, který je dán tím, že jej vybírá provozovatel skládky, který ho následně odvádí příjemci tohoto poplatku. Zvláštní způsob nakládání s tímto poplatkem je určen především tím, že jej vybírá provozovatel skládky (dlužník JIP – Papírny Větřní, a.s.), který jej odvádí Státnímu fondu životního prostředí, který je jeho zákonným příjemcem. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že se nejedná o finanční prostředky, které by dlužníku ze zákona náležely, nýbrž jde o finanční prostředky, které je povinen dále odvést obci, na jejímž území se skládka nachází, či Státnímu fondu životního prostředí, a tudíž je nelze zařadit do prostředků majetkové podstaty, z nichž by byly následně uspokojováni věřitelé dlužníka. Účelovost určení tohoto poplatku je dána především tím, že dlužník je pouze jakýmsi zprostředkovatelem této platby, která jde do rozpočtu obce či Státnímu fondu životního prostředí. Poplatek původce odpadů za ukládání odpadů je majetkem, který nepatří do majetkové podstaty a správní orgán tudíž nebyl povinen nezahajovat správní řízení v projednávané věci či jej přerušovat podle ust. § 263 insolvenčního zákona. Insolvenční správce dlužníka nemá ve vztahu k tomuto poplatku dispoziční oprávnění a nelze jej zařadit do majetkové podstaty dlužníka, z níž budou následně věřitelé uspokojováni. Soud proto uzavřel, že pochybení správních orgánů je třeba konstatovat s ohledem na nesprávné označení subjektu povinného k úhradě poplatku za ukládání nebezpečných odpadů na skládku, kterým je po zveřejnění rozhodnutí o konkurzu na majetek dlužníka insolvenční správce. Správní orgány tudíž pochybily, pokud povinnost k úhradě tohoto poplatku uložily dlužníku namísto jeho insolvenčnímu správci. Pochybení správních orgánů obou stupňů bylo shledáno též ve vztahu k poplatku za ukládání nebezpečných odpadů vzniklých za období od září 2012 do 7. 6. 2013, který představuje tzv. obecnou pohledávku, která měla být Státním fondem životního prostředí přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka JIP – Papírny Větřní. Rozhodnutí správních orgánů jsou v této části nicotná, neboť správní orgány nedisponovaly pravomocí o této části poplatku rozhodnout. Z tohoto důvodu soud rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. a napadené rozhodnutí jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně prohlásil za nicotná, neboť trpí takovou vadou, která vyvolává jejich nicotnost. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst.1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalobce, kterému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly a ani je nepožadoval. Žalobce byl současně ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od povinnosti k úhradě soudního poplatku za žalobu osvobozen. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť jí v průběhu řízení v souvislosti s plněním povinností žádné náklady nevznikly a ani je nepožadovala.