10 A 88/2011 - 68

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. Z. M., bytem Č. B., J. 9, právně zastoupeného JUDr. Václavem Junkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Tovární 14, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.8.2011, č.j. OREG 27473/2011/cais, za účasti M. Z., bytem Č. B., Č. X a Š. Z. S., bytem dtto, oba právně zastoupeni Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Zúčastněným osobám se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 11.10.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9.8.2011, č.j. OREG 27473/2011/cais, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, jakož i odvolání Z. P. a Mgr. J. T. proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu ze dne 15.4.2011 zn. SU/4909/2010 Hd a toto rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu, zn. SU/4909/2010 Hd ze dne 15.4.2011 byla dodatečně povolena stavba „rodinný dům, přípojky kanalizace, vody, el. energie, zpevněné plochy, oplocení, terénní úpravy za účelem částečného navýšení terénu pro terasu a vstup, J. ulice, na pozemku p.č. X, přípojky na inženýrské sítě a vjezd na pozemky p.č. X, X, X v katastrálním území Č. B. 6“, vedlejším výrokem II. byly stanoveny podmínky pro provedení stavby, dalším vedlejším výrokem III. byly stanoveny podmínky pro užívání stavby a vedlejším výrokem IV. bylo rozhodnuto o námitkách účastníků řízení. (2) Žalobce uvedl, že rozhodnutí trpí zásadními formálně právními i věcnými nedostatky, stejně jako řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo. Tyto vady a nedostatky vykazuje i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V prvé řadě byla porušena vyhláška č. 432/2001 Sb., o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný nevycházel ze základních zásad činnosti správních orgánů stanovených v § 3 správního řádu, neboť nezjistil stav věci, konkrétně dopady předmětu žádosti na povodňovou situaci sousedních nemovitostí. Poukázal na to, že podle zpracovatele povodňového modelu změny v záplavovém území mohou mít vliv na lokální odtokové poměry. To však nemůže posoudit záplavový model 1D+, který umožňuje řadu nepřesností a odborné posouzení nelze nahradit pojmy jako: domníváme se, jsme přesvědčeni apod. Žalobce dále namítl manipulaci s projektovou dokumentací a dalšími podklady, z nichž správní orgány vycházely. Nedostatečně byla řešena otázka navážky materiálu souvisejícího se stavbou. Navážka byla provedena stavebníkem svévolně před právní mocí stavebního povolení. Správní orgány legalizovaly protiprávní jednání stavebníka. Nevypořádaly se s vážnými argumenty účastníků řízení. Chybí nové posouzení v důsledku změny záplavové čáry Q20. Tyto námitky nebyly vyřešeny v rozhodnutí odboru životního prostředí krajského úřadu ze dne 1.11.2010 pod č.j. KUJCK 29818/2010 OZZL/9/Ža/0-66/10, a to s ohledem na datum podání žádosti o nové určení. Dále nebyly respektovány základní zásady prevence před povodněmi, jak jsou formulovány ve Strategii ochrany před povodněmi, v Plánu hlavních povodí a v dalších dokumentech vycházejících z platné legislativy ČR. Především nebyla respektována zásada nezastavování záplavových území a podpora vhodného využití půdy. V konkrétním případě je záplavové území zastaveno, a to tak, že je dodatečně povolena neoprávněně zbudovaná stavba. Rozhodnutí je v rozporu se zásadou přijímání strukturálních opatření ke snížení pravděpodobnosti výskytu povodní. K tomu je odkazováno prostřednictvím § 66 a § 67 zák.č. 254/2001 Sb. na stavební činnost, včetně ukládání navážky. Úřady legalizovaly neoprávněný návoz odplavitelného materiálu (navážky). Jde o nepovolenou stavbu podléhající § 129 odst. 2 a 3 stavebního zákona. Současně nebylo přihlédnuto k novele zákona o vodách, která zavedla termín „povodňové riziko“. Konkrétní pozemek je podle obecně závazné vyhlášky Magistrátu města České Budějovice zařazen do kategorie 3, což znamená nenavážet a nevytvářet uzavřené urbánní celky. S těmito požadavky se investor nevypořádal. Rozhodnutí žalovaného je v rozporu s jeho vlastními dokumenty, např. Stanovení záplavového území aktivních a nebezpečných oblastí záplavových území v Českých Budějovicích z 7.2.2011 a i na body z nařízení Jihočeského kraje č. 3/2010 z 19.10.2010 a vyhlášky Statutárního města České Budějovice č. 13/2005. Žalobce dále uvedl, že ve vyhlášení záplavových území v roce 2005 byla AZZÚ v souladu s vyhláškou č. 236/2002 Sb. přesně ohraničena záplavovou čárou Q20, která nezasahovala až k J. ulici. V novém vyhlášení AZZÚ v roce 2011 záplavová čára Q20 zasahuje až k J. ulici, aniž tomu odpovídá AZZÚ, které k J. ulici nezasahuje a nekopíruje čáru Q20. Pro tento rozpor jsou napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správních orgánů nejen věcně nesprávná, ale též nezákonná. Žalobce namítal rozpor s právními předpisy, nešetření vlastnických práv nabytých v dobré víře na ochranu před povodněmi, zhoršení situace žalobce při případných povodních, čímž je zasahováno do jeho subjektivních práv. Poukazuje na to, že dodatečné povolení stavby není v souladu s veřejným zájmem, neboť zhoršuje důsledky případných povodních. Tím došlo k porušení zásady stanovené v § 2 odst. 1, 3 a 4 správního řádu. Existují důvodné pochybnosti o zjištěném skutečném stavu věci, především s ohledem na možnou manipulaci se spisovým materiálem i s ohledem na nesprávné posouzení AZZÚ ve vazbě na nově stanovenou záplavovou čáru Q20. Bylo porušeno ustanovení § 3 a § 8 správního řádu. Žalobce odkázal na judikaturu ve správním soudnictví, konkrétně rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 10Ca 220/2004-26 z 24.10.2005, rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 29Ca 62/2001-24 z 29.11.2001, rozsudek NSS č.j. 1As 46/2006-75 z 8.2.2007 a č.j. 1As 69/2011-176 z 14.7.2011. Z judikatury jednoznačně vyplývá, že při dodatečném povolení stavby musí stavebník prokázat, že stavba není v rozporu s veřejným zájmem ani v rozporu s právy a zájmy třetích osob, včetně účastníků. Jedná se o mimořádné opatření a nelze připustit, aby majitel sousední nemovitosti byl krácen na svých ústavně garantovaných právech. Při dodatečném povolení stavby musí být minimalizovány zásahy do práv a oprávněných zájmů dotčených osob. U žalobce existuje obava, že dojde ke zhoršení odtokových poměrů při možných povodních provedenou navážkou zeminy aiv důsledku způsobu provedení stavby. Negativní důsledky mohly být sníženy ku příkladu jiným technickým řešením stavby. Žalobce navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. (3) Žalobce k žalobě přiložil odborný posudek k protipovodňovým problémům na pravém břehu Malše u J. ulici v Českých Budějovicích vypracovaný Vodní díla – TBD a.s. Praha 1 ze dne 28.6.2011 podepsaný Ing. P.S. Posudek byl vypracován pro žalobce na základě jeho objednávky ze dne 3.5.2011. V posudku je uvedeno, že byla prostudována žalobcem zapůjčená korespondence a část technické dokumentace. V posudku jsou shrnuty poznatky z legislativních podkladů, a to na listu 1 – 4 posudku. V posudku je dále popsán současný stav v předmětném území, a to na str. 4 – 6 posudku. Na základě rozboru současného stavu bylo vypracováno doporučení, a to znovu posoudit užitečnost vypracování dvojrozměrného digitálního modelu 2D pro upřesnění proudění vody při povodních. V této souvislosti bylo dále doporučeno odstranit nesoulady v některých výškových kótách mezi Javorovou ulicí a objektem sousedního Červeného dvora a prověřit vhodnost situačního umístění protipovodňové hráze v rámci III. etapy Koncepce. K navrhované výstavbě rodinných domků v J. ulici před výstavbou protipovodňové hráze III. etapy je nepřípustné vyrovnání staveniště navážkou. Domky musí být svou konstrukcí přizpůsobeny případné povodni, je třeba je navrhnout jako podtékané s obývacím prostorem nad úrovní Q100 a s možností bezpečného úniku. (4) Žalobce současně s podáním žaloby podal návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že návrh řádně neodůvodnil, byl soudem dne 13.10.2011 vyzván k doplnění návrhu na odklad vykonatelnosti. Odůvodněný návrh na přiznání odkladného účinku žalobě byl soudu doručen dne 27.10.2011. Soud po vyjádření žalovaného správního orgánu ze dne 11.11.2011 rozhodl dne 18.11.2011 tak, že žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.8.2011 č.j. OREG 27473/2011/cais se odkladný účinek nepřiznává. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (5) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání, jen na základě účastníky předložených spisů. Vyjádřil nesouhlas s názorem žalobce, že rozhodnutí trpí zásadními formálně právními i věcnými nedostatky. K námitce ohledně souhlasu vodoprávních orgánů se stavbou, kdy mělo dojít k porušení vyhlášky č. 432/2001 žalovaný uvedl, že souhlas je samostatným správním rozhodnutím se samostatnými právními účinky a je napadnutelný správní žalobou. Nevztahuje se na něj kompetenční výluka podle § 70 s.ř.s. Žalobce rozhodnutí vodoprávního úřadu nenapadl žalobou ve správním soudnictví, ač tak učinit mohl. Souhlas nabyl právní moci dne 11.11.2010. Proti tomuto souhlasu byl podán podnět na přezkum rozhodnutí o odvolání, k němuž ministerstvo životního prostředí dne 31.3.2011 sdělilo, že neshledalo důvod pro zahájení přezkumného řízení. Podle § 17 odst. 3 vodního zákona je souhlas udělený ke stavbě v záplavovém území závazný pro příslušné orgány při postupu podle zvláštních předpisů, tedy i pro stavební úřady. Stavební úřad ani žalovaný neměly pravomoc k přezkoumávání závazného souhlasu, a tudíž nelze namítat, že byla porušena zásada stanovená v § 3 správního řádu, že nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Totéž se týká i námitky nedostatečnosti posouzení zóny záplavovým modelem 1D+. Žalovaný odmítl manipulaci s projektovou dokumentací. Ze spisu takový postup nevyplývá. Žalobce k tomu ani nic konkrétního neuvedl. Žalovaný odmítl i tvrzení žalobce o legalizaci protiprávního jednání stavebníka v souvislosti s navážkou. Stavební úřad vedl řízení o odstranění stavby na základě zjištění, že stavebníci provedli navážku bez příslušného rozhodnutí. Toto řízení bylo pro bezpředmětnost zastaveno a bylo vedeno řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Ze spisu lze zjistit, že předmětem řízení o dodatečném povolení stavby není stavba, která byla totožná s původní stavbou, nýbrž stavba odlišná, a to výrazně co do rozsahu terénních úprav a rovněž plochy půdorysu stavby. Dále bylo poukázáno na to, že legalizaci stavby stavební zákon v § 129 umožňuje. K námitce týkající se změny rozsahu záplavového území, resp. záplavové čáry Q20 žalovaný uvedl, že k jeho změně v daném místě i změně vymezení aktivní zóny záplavového území nedošlo. Proto nebyl nutný nový souhlas vodoprávního úřadu a není podstatné, že souhlas vodoprávního úřadu byl vydán podle záplavového území stanoveného v roce 2005. Skutečnost, že záplavové území bylo nově stanoveno opatřením obecné povahy ze dne 7.2.2011 sama o sobě nezakládá z formálního hlediska povinnost opatřit nový souhlas vodoprávního úřadu. Tato povinnost by nastala tehdy, pokud by v předmětné lokalitě nově stanoveným záplavovým územím došlo ve skutečnosti ke změně. Potom by bylo nutné posoudit, v jaké míře se změna dotýká již vydaného souhlasu. K takové změně rozsahu záplavového území ani ke změně vymezení aktivní zóny záplavového území nedošlo. Ke změně došlo v zobrazení výpočtem zjištěné záplavové čáry při zaplavení území s periodicitou 20 let, a to pouze v místě projednávané stavby. Nikterak se změna nedotýká pozemků ve vlastnictví žalobce, z nichž je zřejmý rozsah stanoveného záplavového území a vymezení aktivní zóny v roce 2005 a dva mapové listy č. 2 a 10, ze kterých je zřejmý rozsah stanoveného záplavového území a vymezení aktivní zóny v roce 2011. Z vydaného souhlasu vodoprávního úřadu je zřejmé, že stavba byla posuzována ve vztahu k aktivní zóně záplavového území, které se vyskytují při přirozené povodni s periodicitou 100 let. Změna v nově vymezeném záplavovém území se tak vydávaného souhlasu vodoprávního úřadu vůbec nedotkla, a proto nebylo třeba nového souhlasu. K žalobcem připomínaným zásadám prevence před povodněmi v ČR žalovaný uvedl, že postrádá, jak mohou být dotčena žalobcova subjektivní práva. K námitce nesouladu s územním plánem žalovaný uvedl odkaz na str. 9 a 10 rozhodnutí. Úvahu žalobce ohledně nesprávného posouzení AZZÚ na nově stanovenou záplavovou čáru Q20 označil žalovaný za nesprávnou jednak proto, že souhlasem vodoprávního úřadu není řešeno vymezení AZZÚ, tato zóna byla vymezena opatřením obecné povahy ze 7.2.2011 a jednak proto, že žalobce srovnává dvě obsahově i právně odlišné věci, a to území vymezené záplavovou čárou Q20 a AZZÚ, což je zřejmé z definice záplavové čáry uvedené v § 2 písm. a) vyhlášky č. 236/2002 Sb. a definice aktivní zóny uvedené v § 2 písm. a) a § 4 odst. 3 téže vyhlášky. V řízení o dodatečném povolení stavby bylo postupováno v souladu s § 111 – 115 stavebního zákona. III. Vyjádření zúčastněné osoby (6) Do řízení se přihlásily jako osoby zúčastněné na řízení dne 3.4.2012 M. Z. a Ing. Š. Z. S. V jejich případě se jednalo o hlavní účastenství ve správním řízení o dodatečném povolení stavby. Soud proto považoval jejich projev jako souhlas k využití práv osob zúčastněných na řízení ve smyslu § 34 soudního řádu správního. Osoby zúčastněné na řízení zaslaly soudu dne 5.6.2012 vyjádření k žalobě žalobce. K tvrzení žalobce ohledně nového určení záplavových zón uvedly, nad rámec argumentace žalovaného, poukaz na nepřípustnost prolomení zásady koncentrace správního řízení v souvislosti s námitkou žalobce ohledně potřeby nového posouzení jejich stavebního záměru v návaznosti na nové určení záplavových zón ze dne 1.11.2010. Ani nově stanovené záplavové území vydané formou opatření obecné povahy dne 7.2.2011 nezměnilo rozsah záplavového území ani neučinil změnu vymezení aktivní zóny záplavového území, což žalovaný ve svém vyjádření potvrdil. Namítal-li žalobce věcnou a právní nesprávnost rozhodnutí žalovaného, pak tak činil pouze v obecné poloze, zmiňoval i některé právní akty vydané po uplynutí lhůty k podání námitek, neuvedl však, v čem tyto akty, případně právní předpisy jejich stavební záměr porušuje. K uváděné kolizi záplavové čáry z roku 2005 a z roku 2011 ve vazbě na aktivní zónu záplavového území zúčastněné osoby vyjádřily nesouhlas. Tyto právní instituty mezi sebou nemají vztah ve smyslu uváděném žalobcem. Odmítly i námitku nešetření vlastnických práv nabytých v dobré víře žalobce, jakož i jeho práva na ochranu jeho majetku před povodněmi. Tato tvrzení žalobce nemají oporu ve skutkovém ani právním stavu. Jen těžko si lze představit sofistikovanější a obsáhlejší stavební řízení, které bylo započato již v roce 2006, které musely zúčastněné osoby podstoupit. Přitom neměly nikdy tendenci zlehčovat a ignorovat námitky žalobce, o čemž svědčí i počet nákladných přepracování projektu stavby. Podotkly, že ve věci již bylo využito mnoho řádných i mimořádných opravných prostředků a přezkumné orgány shledaly stavební záměr za souladný s právními předpisy. Navrhly proto žalobu zamítnout. IV. Obsah správních spisů (7) Ze správních spisů, které si soud vyžádal vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (8) Stavební úřad v Českých Budějovicích zjistil při ohledání na místě stavby dne 23.7.2009, že Ing. Š.Z.S. a M.Z. zahájili stavbu rodinného domu, přípojky kanalizace, vody, el. energie, zpevněné plochy, oplocení, terénní úpravy za účelem částečného navýšení terénu pro terasu a vstup, J. ulice na pozemku parc.č. X (přípojky na inženýrské sítě a vjezd na pozemku parc.č. X, X, X) v k.ú. Č. B. 6 navážkou pro založení stavby bez stavebního povolení či opatření stavebního úřadu. Opatřením ze dne 21.9.2009 č.j. SU/8654/2009 Hd proto oznámil stavební úřad známým účastníkům řízení a dotčeným orgánům státní správy zahájení řízení podle § 129 odst. 3 stavebního zákona o odstranění stavby. Stavba byla zahájena navážkou, nikoliv však dokončena. Stavebníkům byla určena lhůta k provedení do 31.5.2010. Stavebníci dne 31.5.2010 požádali o dodatečné povolení stavby. Stavební úřad usnesením ze dne 14.7.2010 řízení o odstranění stavby přerušil do doby vyřešení předběžné otázky, tedy do doby vydání pravomocného rozhodnutí v řízení o dodatečném povolení stavby. Toto řízení bylo zahájeno dne 14.7.2010. Dne 3.11.2010 bylo stavebnímu úřadu doručeno rozhodnutí Krajského soudu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví ze dne 1.11.2010 pod č.j. KUJCK 29818/2010 OZZL/9/Ža/0-66/10, kterým bylo zčásti změněno a zčásti potvrzeno napadené rozhodnutí vodoprávního úřadu Magistrátu města České Budějovice odboru ochrany životního prostředí ze dne 2.6.2010 pod zn. 00ŽP/4691s/2010/Bl a vydán souhlas se stavbou v záplavovém území. Rozhodnutí vodoprávního úřadu sice nabylo právní moci 22.6.2010, avšak žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které bylo posouzeno jako řádně podané účastníkem řízení a podané včas a po posouzení důvodnosti žalobcem podaného odvolání bylo rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice, odboru ochrany životního prostředí ze dne 2.6.2010 pod zn. OOŽŽ/4691s/2010/Bl změněno a zčásti potvrzeno. Tímto rozhodnutím byl vydán souhlas ve smyslu § 17 odst. 1 písm. c) vodního zákona ke stavbě v záplavovém území rodinný dům J. ulice, Č. B. 6 – M. v k.ú. Č. B. 6 situované na poz. p.č. X, X, X, č.h.p. 1 – 06 – 03 – 001. (9) Stavební úřad dne 11.11.2010 sdělil účastníkům řízení, že mají možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí a sdělit své připomínky či námitky či návrhy na doplnění dokazování. Dne 12.8.2010 stavební úřad obdržel námitky od žalobce a dalších účastníků řízení. Ve spise je založeno i stanovisko a vyjádření Povodí Vltavy s.p. ze dne 6.5.2010 pod zn. 20090/2010-142, z něhož vyplývá, že za splnění podmínek uvedených ve stanovisku a ve smyslu § 54 odst. 4 vodního zákona je záměr z hlediska zájmů daných plánem hlavních povodí ČR nařízením vlády č. 262/2007 Sb. a plánem oblasti Povodí Horní Vltavy možný. Stanoviska a rozhodnutí ke stavbě vydaly další dotčené orgány státní správy, a to Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje dne 1.6.2010 pod č.j. HSCB-2419-2/2010 KŘ, Magistrát města České Budějovice, odbor dopravy a silničního hospodářství ze dne 3.5.2010 zn. ODaSH/4585/10/Po o připojení nemovitosti na pozemní komunikaci, rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, odboru ochrany životního prostředí ze dne 26.5.2010 zn. OOŽP/4031/2010/R/Zam ohledně kácení stromů, vyjádření téhož orgánu ze dne 9.6.2010 zn. OOŽP/4811/2010/Urb, závazné stanovisko s vynětím pozemků ze ZPF, které vydal Magistrát města České Budějovice, odbor životní ochrany životního prostředí ze dne 24.7.2010 zn. OOŽP/3936/2010/Mar a stanoviska a vyjádření učinili i vlastníci a správci inženýrských sítí a vlastníci komunikací, na které bylo navrženo dopravní a inženýrské připojení stavby. (10) Dne 15.4.2011 vydal Magistrát města České Budějovice, stavební úřad pod č.j. SU/4909/2010 Hd rozhodnutí o dodatečném povolení předmětné stavby. V rozhodnutí stanovil podmínky pro provedení stavby pod body 1 – 24. Stanovil podmínky pro užívání stavby a rozhodl o námitkách účastníků řízení. Proti tomuto rozhodnutí byla podána odvolání. O odvoláních rozhodl Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu dne 9.8.2011 pod č.j. OREG 27473/2011/cais tak, že je zamítl a napadené rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 15.4.2011 zn. SU/4909/2010 Hd potvrdil. V odůvodnění žalovaný zrekapituloval průběh řízení, popsal řešení otázky účastenství a přípustnosti námitek účastníků řízení. Zhodnotil, že spisový materiál, který byl shromážděn postačoval pro posouzení dané věci. Z toho důvodu nebyli účastníci řízení již s těmito podklady dále seznamováni. Pochybení ze strany stavebního úřadu shledáno nebylo. Stavební úřad postupoval v souladu s právními předpisy. Umístění stavby je v souladu s platnou územně plánovací dokumentací. Stavba je na stavebním pozemku umístěna v souladu s obecnými požadavky na využívání území a je v souladu s technickými požadavky na stavbu. Úřad zajistil soulad předložených závazných stanovisek dotčených orgánů vyžadovaný zvláštními předpisy a zahrnul je do podmínek rozhodnutí. Okruh účastníků řízení o dodatečném povolení stavby byl vymezen správně. Odůvodnění rozhodnutí je v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu. Předmětem žádosti o dodatečné povolení stavby byla zcela odlišná stavba, neboť stavebníci svůj původní záměr změnili. Námitky směřovaly proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, odboru ochrany životního prostředí ze dne 2.6.2010, tedy souhlasu podle § 17 odst. 1 písm. c) vodního zákona k předmětné stavbě v záplavovém území. Námitky byly podrobně řešeny v rozhodnutí odboru životního prostředí Krajského úřadu ze dne 1.11.2010 pod č.j. KUJCK 29818/2010 OZZL/9/Ža/O-66/10, kterým bylo na základě odvolání žalobce změněno rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, odboru ochrany životního prostředí ze dne 2.6.2010 v tom smyslu, že byl podle § 17 odst. 1 písm. c) vodního zákona k předmětné stavbě v záplavovém území vydán souhlas. Souhlas byl vydán formou správního rozhodnutí a byl podkladem pro napadené rozhodnutí stavebního úřadu. Stavebnímu úřadu ani odboru regionálního rozvoje územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí odboru životního prostředí. Z rozhodnutí odboru životního prostředí vyplývá, že žadatel předložil odborné posouzení v obvyklé podobě a rozsahu a nebyl důvod po něm požadovat posouzení pomocí 2D matematického modelu. Takové posouzení nemůže být požadováno ani po vodoprávním úřadu. K námitce ohledně hranice aktivní zóny záplavového území (dále jen AZZÚ) je stavba navržena mimo tuto zónu a na části pozemku p.č. 2414/14 nejsou záměrem umisťovány žádné stavby. V rozhodnutí bylo vysvětleno, že se úřad zabýval posouzením stavby s platnou územně plánovací dokumentací. V daném území je platným územně plánovacím podkladem územní plán zóny Mladé. Podle tohoto podkladu je pozemek par.č. 2414/14 zařazen mezi pozemky s funkčním využitím jako je v ÚPM ČB. Území se nachází v typu 3, to je pasivní zóna Q100 určené k ochraně, pro který platí článek 87d vyhlášky. Tam je nepřípustné skladovat volně na plochách větší množství odplavitelného materiálu, zřizovat stavby či objekty, které nesnesou zaplavení vodou a mohou být při povodni destruovány či odplaveny, umísťovat zařízení s možností hrozby pro kvalitu vody při zaplavení. Rovněž je nepřípustné zřizovat obvodově uzavřené urbální celky a terénní úpravy, které působí vzdutí hladiny vybřežené vody při povodni. V území pasivní zóny Q100 jsou vlastníci popř. uživatelé povinni respektovat omezující podmínky stanovené vodoprávním úřadem. V posuzovaném případě byla vyjádření k zamýšlené stavbě vydána, byl zjištěn soulad s požadavky v článku 87d vyhlášky, neboť posuzovaným záměrem k nepřípustným aktivitám nedochází. IV. Právní názor soudu (11) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (12) Žalobce v žalobě obecně uvádí, že napadené rozhodnutí trpí zcela zásadními formálně právními i věcnými nedostatky stejně jako řízení, které předcházelo. Tyto vady a nedostatky v této části žaloby však nijak konkrétně nespecifikuje. Z toho důvodu k této obecné námitce nelze učinit konkrétní zhodnocení. Je-li tato námitka pouze uvozením dalších žalobních námitek, budou vypořádány v konkrétním sledu v dalších odstavcích tohoto rozsudku. (13) Žalobce namítá, že správní orgány (odbory životního prostředí) obou stupňů, které rozhodovaly o souhlasu se stavbou z hlediska zájmů chráněných vodním zákonem, porušily vyhlášku č. 432/2001 Sb. Žalovaný nerespektoval základní zásady činnosti správních orgánů upravené v § 3 správního řádu, nezjistil v konkrétním rozsahu stav věci, ani jaké dopady může mít předmět žádosti na povodňovou situaci sousedních nemovitostí. Poukázal na to, že podle zpracovatele povodňového modelu změny v záplavovém území mohou mít vliv na lokální odtokové poměry. V tomto směru je na místě uvést, že ve vztahu k této námitce opět žalobce konkrétně neuvádí, v jakém směru byly základní zásady správního řízení porušeny, není uváděno, který zpracovatel povodňového modelu sdělil jaké změny v záplavovém území mohou znamenat vliv na lokální odtokové poměry. Z kontextu této žalobní námitky lze pouze dovozovat, že žalobce míní negativní změny na odtokové poměry, neuvádí však jaké. Poukazuje pouze na řadu nepřesností. K této žalobní námitce odkazuje na rozhodnutí žalovaného ze dne 1.11.2010 a 9.8.2011. Dále odkazuje na správní spisy. Tuto námitku soud nepovažuje za důvodnou. (14) V prvé řadě je třeba připomenout ustanovení § 75 odst. 2 s.ř.s., podle kterého soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví. V dané záležitosti žalobce napadá souhlas správních orgánů (odborů životního prostředí) obou stupňů se stavbou z hlediska zájmů chráněných vodním zákonem v tom smyslu, že tento souhlas porušil vyhlášku č. 432/2001 Sb. Tento souhlas byl vydán formou správního rozhodnutí, proti kterému bylo možné podat odvolání. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto nadřízeným orgánem a v případě nesouhlasu s tímto rozhodnutím mohl žalobce využít žaloby ve správním soudnictví a vznést výhrady proti tomuto rozhodnutí touto cestou. Této možnosti žalobce nevyužil. Vydaný souhlas s realizací stavby vydaný formou správního rozhodnutí nabyl právní moci dne 11.11.2010. Z toho důvodu je postup správních orgánů, které z tohoto souhlasu vycházely, správný a konstatování žalovaného, že mu nepřísluší přezkoumávat obsah tohoto rozhodnutí odpovídá zákonu. Nelze proto přisvědčit žalobci, že žalovaný nevycházel ze základních zásad činnosti správních orgánů, když nezjistil v konkrétním rozsahu stav věci. Povinností správního orgánu bylo v konkrétním případě pro posouzení realizace záměru stavby v záplavovém území rodinný dům J. ulice, Č. B. 6 – M. v k.ú. Č. B., situované na poz. p.č. X, X, X, č.hp. 1-06-03-001 ověřit možnost jejího povolení na základě existence pravomocného souhlasu příslušných správních orgánů ve smyslu § 17 odst. 3 vodního zákona, neboť jednalo se o stavbu v záplavovém území ve smyslu § 17 odst. 1 písm. c) téhož zákona, který je poté pro příslušné orgány při postupu podle zvláštních předpisů závazný. Tento postup byl v dané věci dodržen. Stavební úřad při postupu podle stavebního zákona měl příslušný souhlas k dispozici. Tento souhlas vydaný formou rozhodnutí vodoprávního úřadu byl v době rozhodování stavebního úřadu pravomocný, a tudíž byl závazný a žalovanému správnímu orgánu z toho důvodu nepříslušelo vydaný souhlas v jakémkoliv směru přezkoumávat. Z toho důvodu nelze žalobci přisvědčit v jeho námitce, že nebyl zjištěn řádně stav věci. Poukazoval-li žalobce na změny v záplavovém území, které dle zpracovatele povodňového modelu mohou mít vliv na lokální odtokové poměry, pak k tomu je třeba odkázat na podrobné odůvodnění souhlasu vydaného Krajským úřadem Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví (nikoliv žalovaného, jak uvádí žalobce) ze dne 1.11.2010. Krajský úřad v něm dovodil, že institut souhlasu míří zejména na ochranu stavby nové, umožňuje dle potřeby zajistit popř. stanovit podmínky zajišťující ochranu osob, životního prostředí a majetku ve vztahu k řešené stavbě s čímž dále, ale již nepřímo souvisí ochrana i dalších osob a jejich majetku. V konkrétně řešené věci je podrobně vysvětleno, jaké podklady měl správní orgán k dispozici a je uzavřeno, že bylo předloženo odborné posouzení ve smyslu § 8 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 432/2001 Sb. v obvyklé podobě a v obvyklém rozsahu. Správní orgán zhodnotil v souladu se zásadou, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu a při posuzování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, že nebyl důvod požadovat posouzení detailním 2D matematickým modelem. K tomu je třeba doplnit, že výstavba dodatečně povoleného domu bude probíhat v záplavovém území řeky Malše a Mlýnské stoky mimo aktivní a nebezpečnou zónu, což je jeden z nezbytných aspektů pro umístění a povolení příslušné stavby. K dispozici byl nezbytný souhlas vodoprávního úřadu ve smyslu § 17 odst. 1 písm. c) vodního zákona. Souhlas byl vydán za předpokladu splnění podmínek a povinností. Je třeba zdůraznit, že se nejedná o stavbu v aktivní zóně záplavového území, kde se podle § 67 odst. 1 vodního zákona nesmí umisťovat, povolovat nebo provádět stavby s výjimkou vodních děl. Místo stavby není v záplavovém území pro pětiletou, dvacetiletou vodu, leží v záplavovém území pro vodu stoletou. V dané věci bylo podstatné i souhlasné stanovisko správce toku Povodí Vltavy ze dne 22.1.2008, v němž je jednoznačně uvedeno, že touto stavbou nedojde ke zhoršení odtokových poměrů v dané lokalitě. Dokonce z tohoto stanoviska vyplývá, že největší překážku v proudění vody zde tvoří samotná J. ulice se stávající zástavbou, kde jednotlivá oplocení tvoří nepřerušenou bariéru v odtoku vody. Předmětná stavba nezpůsobí vyšší vzdutí vody než by při povodňových průtocích vytvořila stávající zástavba. Současně byla v rámci protipovodňového zabezpečení Javorové ulice připravena projektová dokumentace, která řeší protipovodňovou ochranu H. k. a M., která byla již zčásti realizována. Správní orgán dále uvedl, že pozemky, na kterých má být umístěna nová stavba rodinného domu je stejně tak jako stavby žalobce v záplavovém území, z čehož vyplývá, že při teoretické povodni Q100 budou všechny zaplaveny, bude jim způsobena škoda v době před povodní, v době nebezpečí povodně, za povodně i po povodni, a tudíž budou muset být plněny povinnosti stanovené v § 85 vodního zákona, které mají vlastníci pozemků a staveb nacházející se záplavovém území. Podklady, které měly orgány k dispozici pro posouzení žádosti stavebníků o dodatečné povolení stavby jsou z pohledu této analýzy dostačující a jejich hodnocení odpovídá zákonu. Přisvědčit nelze ani důvodnosti námitky, že dle sdělení zpracovatele povodňového modelu nemůže posoudit záplavový model 1D+ změny v záplavovém území, které mohou mít vliv na lokální odtokové poměry, neboť model umožňuje řadu nepřesností. K tomu bylo Krajským úřadem, odborem životního prostředí, zemědělství a lesnictví v rozhodnutí ze dne 1.11.2010 vysvětleno, že posouzení situace tímto modelem je dostačující. Žadatel o dodatečné povolení stavby předložil odborné posouzení dle § 8 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 432/2001 Sb. v obvyklé podobě a v obvyklém rozsahu. V souladu se zásadou stanovenou v § 2 odst. 4 správního řádu je povinností správního orgánu dbát, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikly nedůvodné rozdíly. Proto nebyl důvod požadovat posouzení detailním 2D matematickým modelem, neboť ani v jiných obdobných případech není takové posouzení vyžadováno. Další informace jsou veřejně dostupné z vybavení i z činnosti úřadu. Proto nebylo nutné požadovat po stavebnících doplňovat to, co je veřejně dostupné z činnosti úřadu. Úřad doplnil spis o informace jemu známé a s věcí související a ty společně se skutečnostmi zjištěnými z podkladů napadeného rozhodnutí souhrnně zpracoval v posouzení krajského úřadu ze dne 20.9.2010. Soud neshledal žalobcem namítané porušení výše citovaných právních předpisů. (15) Žalobce dále namítal, že ve spisu bylo dle jeho přesvědčení manipulováno s projektovou dokumentací a dalšími podklady, o které orgány obou stupňů opíraly svá rozhodnutí. Nedostatečně měla být řešena otázka navážky materiálu, když tato navážka byla stavebníkem provedena svévolně před nabytím právní moci stavebního povolení. Tím správní orgány legalizovaly protiprávní jednání stavebníka a nevypořádaly se s argumenty účastníků řízení a žalobce. Podle žalobce chybí nové posouzení v důsledku změny záplavové čáry Q20. Žalobce dále nesouhlasil s tím, že námitky byly řešeny v rozhodnutí odboru ŽP KÚ ze dne 1.11.2010. (16) Soud neshledal opodstatněnost ani těchto dalších žalobních námitek. Ohledně námitky týkající se manipulace s projektovou dokumentací a dalšími podklady, žalobce neuvedl ničeho konkrétního. Neuvedl, o jakou manipulaci se mělo jednat, v jakém směru a jakých konkrétních dokladů se manipulace měla týkat. Žalovaný správní orgán kategoricky tuto námitku odmítl. Soud při přezkoumání takto obecně formulované žalobní námitky manipulaci, která by měla v negativním směru ovlivnit rozhodnutí správních orgánů nezjistil. Souhlasit nelze s žalobcem ani v jeho tvrzení, že byla nedostatečně vyřešena otázka navážky materiálu souvisejícího se stavbou, když tato navážka byla stavebníkem provedena svévolně ještě před nabytím právní moci stavebního povolení. Tím měly dle žalobce správní orgány legalizovat protiprávní jednání stavebníka. K tomu je třeba odkázat na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde je na str. 3 uvedeno, že byla předložena nová projektová dokumentace s ohledem na požadavky obyvatel v Javorové ulici a došlo zejména k redukci rozsahu terénních úprav okolo rodinného domu. Tato otázka byla i vypořádána při ústním jednání dne 12.8.2010, o čemž svědčí protokol z tohoto ústního jednání. Z rozhodnutí vyplývá, že dne 11.11.2010 stavební úřad umožnil účastníkům řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, zejména k rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví ze dne 1.11.2010, kterým byl udělen souhlas s předmětnou stavbou, kdy byly vzneseny ze strany žalobce nesouhlasné připomínky. Na straně 6 žalobou napadeného rozhodnutí je vysvětleno, že stavební úřad při kontrolní prohlídce stavby dne 23.7.2009 zjistil, že stavebníci započali se stavbou bez stavebního povolení, a proto zahájil ve smyslu § 129 odst. 3 stavebního zákona řízení o odstranění stavby a poučil stavebníky o možnosti požádat o dodatečné povolení stavby. Tuto žádost stavebníci podali. Z toho důvodu bylo vedeno řízení o dodatečném povolení stavby „rodinný dům, přípojky, kanalizace, vody, el. energie, zpevněné plochy, oplocení, terénní úpravy za účelem částečného navýšení terénu pro terasu a vstup, J. u., na pozemku p.č. X, přípojky na inženýrské sítě a vjezd na pozemku p.č. X, X, X v k.ú. Č. B.

6. Na straně 7 rozhodnutí žalovaný vysvětluje, že předmětem žádosti o dodatečné povolení stavby je odlišná stavba, a to včetně rozsahu terénních úprav, neboť stavebníci svůj záměr významně změnili, otázka navážky materiálu je řešena v rozhodnutí stavebního úřadu Magistrátu města České Budějovice ze dne 15.4.2011. Na straně 14 rozhodnutí, kde je uvedeno, že oproti původnímu nerealizovanému návrhu nový projekt nepředpokládá žádné výrazné terénní úpravy právě ve vztahu k již zčásti realizovaným terénním úpravám, přičemž stávající navezený materiál na místě stavby bude částečně odstraněn a použit jako podklad pod základovou desku domu a pro vysvahování terénu pod terasou a hlavním vstupem. Terénní úpravy tvoří, jak je dále uvedeno na straně 15 rozhodnutí, volný přechod z terasy na zahradu a jsou svým rozsahem několikanásobně menší, než terénní úpravy v původním projektu stavby navrženém Ing. arch. M. K. Projektant stavby Ing. arch. T. K. upravil návrh stavby do takové podoby, že tento vychází vstříc námitkám účastníků, které byly uplatňovány v předchozích řízeních vedených stavebním úřadem a týkaly se zástavby předmětného pozemku. Dle projektu vypracovaného Ing. T.K. je navrženo částečné odstranění stávající nepovolené navážky s tím, že její zbylá část bude využita pro založení stavby. Rozsah terénních úprav je dle názoru stavebního úřadu takového rozsahu, že společně se stavbou ovlivní odtokové poměry v lokalitě pouze minimálně. (17) Z toho důvodu lze uzavřít, že namítaná otázka byla v rozhodnutích řešena a správními orgány posouzena tak, že odpovídá konkrétním poměrům. Nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že bylo legalizováno protiprávní jednání stavebníka, neboť využití institutu dodatečného povolení stavby za podmínek stanovených ve stavebním zákoně představuje postup souladný se zákonem, tedy postup v souladu se zásadou legality správního řízení. Námitky žalobce byly v žalobou napadeném rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňovém vypořádány. Pokud žalobce namítá, že se rozhodnutí nevypořádala s vážnými argumenty dalších účastníků řízení, pak žalobci vznášet takovou námitku nesvědčí. V řízení žalobním ve správním soudnictví žalobci svědčí dovolávat se pouze zkrácení na svých vlastních subjektivních hmotných právech, ke kterému došlo postupem a rozhodnutím správních orgánů, a nikoliv poukazovat na případné zkrácení práv účastníků dalších. Z toho důvodu ani tato námitka není důvodná. (18) Nesouhlasí-li žalobce s tím, že námitky byly vyřešeny v rozhodnutí odboru životního prostředí ze dne 1.11.2010, pak tomuto nesouhlasu rovněž přisvědčit nelze. Ze základního popisu stavby, tak jak je uveden ve zmiňovaném rozhodnutí je zřejmé, že byly řešeny odtokové poměry za povodně jak u objektu rodinného domu s garáží, tak u zpevněné plochy přístupového chodníku, zpevněné plochy terasy, terénních úprav, navýšení terénu před terasou a před vstupem i u oplocení navrženého těsně před hranicí aktivní zóny záplavového území. Konstrukce základové desky, suterénních stěn a stropu na suterénu ze železobetonu a nadzemní zděné konstrukce obvodových zdí navrženého rodinného domu jsou navrženy a budou provedeny tak, že odolají krátkodobému zaplavení. Objekt je dobře založen, obrys je uzpůsoben proti možnosti eroze, povrchu terénu u objektu a podemletí objektu samého při jeho obtékání. Z objektu jsou navrženy únikové cesty nad úrovní kulminační hladiny stoleté vody povodně pro případnou evakuaci obyvatel domu. Celková hmotnost objektu neumožňuje jeho odplavení. Navržené terénní úpravy pozemku jsou pouze minimální, navýšení terénu pod terasou, prvním nadzemním podlaží podobě svahu vyrovnávajícím výškové úrovně terénu o minimálních rozměrech, oplocení je navrženo jako průtočné v celkové výšce 1,2 m nad terénem. Projekt nepředpokládá výrazné terénní úpravy, stávající navezený materiál na místě stavby bude částečně odstraněn a použit jako podklad pod základovou desku domu a pro vysvahování terénu pod terasou a hlavním vstupem domu. Veškeré tyto aspekty byly ve vydaném souhlasu hodnoceny a vypořádány. Namítá-li žalobce, že chybí nové posouzení v důsledku změny záplavové čáry Q20 a nesouhlasí s tím, že tyto námitky byly vyřešeny v citovaném rozhodnutí, což je dáno časovým posunem nového určení záplavových zón, pak skutečně změny, které nastaly po datu 1.11.2010 nemohou být právě s ohledem na časový posun v tomto rozhodnutí řešeny. Ani nově stanoveným záplavovým územím vydaným formou opatření obecné povahy ze dne 7.2.2011 č.j. KUJCK 35548/2010 však nedošlo ke změně rozsahu záplavového území ani ke změně vymezení aktivní zóny záplavového území. Tyto žalobní námitky soud proto nepovažuje za důvodné. (19) Žalobce namítl dále věcnou i právní nesprávnost žalobou napadeného rozhodnutí, včetně rozhodnutí předcházejících, kterou dovozuje i z toho, že nebyly respektovány základní zásady prevence před povodněmi, tak jak jsou formulovány ve strategii ochrany před povodněmi v Plánu hlavních povodí a dalších dokumentech. V další části žaloby pak z těchto dokumentů cituje a dovozuje, že tyto dokumenty nebyly respektovány, především tím dojde k zastavení záplavového území dodatečně povolenou neoprávněně zbudovanou stavbou. Zdůrazňuje, že nebylo přihlédnuto k novele zákona o vodách, která zavádí pojem povodňové riziko. Současně uvádí, že ve vyhlášení záplavových území v roce 2005 byla aktivní zóna záplavového území v souladu s vyhláškou č. 236/2002 Sb. přesně ohraničena záplavovou čárou Q20, která nezasahovala k Javorové ulici, přitom v novém vyhlášení tohoto území záplavová čára Q20 dosahuje až k ulici J. Tomu však neodpovídá aktivní zóna záplavového území, která k J. ulici. nezasahuje a nekopíruje čáru Q20 a to v rozporu s vyhláškou č. 236/2002 Sb. Pro tento rozpor jsou rozhodnutí nesprávná, dokonce i nezákonná. Tyto námitky soud nehodnotí jako opodstatněné. (20) Z žalobou napadeného rozhodnutí strana 9 a 10 vyplývá, že na základě odvolacích námitek se žalovaný správní orgán zabýval posouzením předmětné stavby ve vztahu k platné územně plánovací dokumentaci. Je třeba zdůraznit, že dotčené území je zastavitelné dle článku 17 obecně závazné vyhlášky o závazných částech územního plánu města České Budějovice s převažujícím charakterem obytným individuálním v předměstí IN- 2, kde je přípustné a obvyklé provozovat činnosti, děje a zařízení s výraznou převahou obytnou a s nimi související činností, děje a zařízení poskytující služby pro bydlení, a to v individuálních bytech, jimiž se pro tento účel rozumí rodinné domy, popř. bytové nájemní vily nebo bytové domy, bodové domy s bydlením individuálního charakteru. Posuzovaná stavba dle hodnocení úřadu svým charakterem těmto požadavkům odpovídá. Dle členění typu území ve vztahu k povodni se předmětné území nachází v typu 3, to je území pasivní zóny Q100 – určené k ochraně, pro který platí článek 87d vyhlášky. K tomu byla opatřena souhlasná vyjádření všech oprávněných institucí ke stavbě, a tudíž byl doložen soulad s požadavky uvedenými v citovaném článku. Touto otázkou se zabývalo i prvostupňové rozhodnutí na straně 31 a 32, kde je navíc uvedeno, že dne 7.2.2011 vydal Krajský úřad Jihočeského kraje opatření obecné povahy, které je v platnosti a kterým byl stanoven rozsah záplavového území a vymezená aktivní zóna záplavového území významného vodního toku Vltava od vodního díla Hněvkovice po most v Plané, řeky Malše od soutoku s Vltavou po most v Roudném a Mlýnské stoky. Hranice aktivní zóny se v úseku, který se týká předmětné stavby a pozemků, na kterých je stavba umístěna nezměnila, zůstala shodná jako hranice stanovená veřejnou vyhláškou Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví ze dne 2.2.2005. Z toho důvodu také nebylo zapotřebí nikterak souhlasná stanoviska doplňovat. Úřad ověřil účinky budoucího užívání stavby a došel k závěru, že stavba je navržena takovým způsobem, že při dodržení podmínek dodatečného povolení stavby je schopna sloužit po svém dokončení k bezpečnému užívání pro účel, ke kterému je určena. (21) Postup žalovaného z toho důvodu nebyl shledán v rozporu s právními předpisy ani nezasahoval do vlastnického práva žalobce nabytého v dobré víře na ochranu jeho majetku před povodněmi ani nezhoršil v neprospěch žalobce situaci při případných povodních, čímž by bylo zasaženo nepřípustným způsobem do subjektivních zákonem chráněných práv žalobce. To vyplývá již z výše uvedené argumentace. Správní orgány zdůraznily, že stavba byla navržena v souladu s územně plánovací dokumentací, a to na pozemku, kde ji lze za splnění daných podmínek realizovat a užívat pro účel, pro který má být zhotovena. Podmínky, které musí stavba respektovat vyplývají ze značné části ze skutečnosti, že stavba je umístěna v záplavovém území. Nejsou to však takové podmínky, které by znemožňovaly uskutečnit předmětný záměr na pozemku, ale podstatným způsobem usměrňují jeho podobu a technické provedení. Tato skutečnost kladla na stavebníky, jakož i na projektanta stavby zvýšené nároky, které se týkaly konstrukčního řešení stavby, její podoby, jejího zabezpečení při zaplavení i požadavky na další činnosti spojené s následným užíváním stavby. Nezbytným předpokladem pro umístění a realizaci stavby byl souhlas vodoprávního orgánu ke stavbě v záplavovém území ve smyslu § 17 odst. 1 písm. c) vodního zákona. Bez tohoto souhlasu by stavba nemohla být umístěna ani povolena její realizace. Souhlas byl vydán příslušným vodoprávním orgánem a následně byl odvolacím orgánem zčásti změněn. Souhlas byl vydán formou správního rozhodnutí, které je pro stavební úřad závazným podkladem, který musí při svém rozhodování respektovat. Nutno zdůraznit, že stavba není umístěna v aktivní zóně, nýbrž v území pasivní zóny Q100 typ 3 určené k ochraně. Stavba není překážkou významně bránící přirozenému odtoku vody z území, jelikož je navržena takovým způsobem, aby byl umožněn odtok, jak ze zatopeného podlaží stavby, tak z pozemku, na kterém je stavba umístěna. Stavební úřad rovněž došel k závěru, že stavba je dostatečně zajištěna v souladu s principy ochrany před povodněmi a její realizaci a existence stavby na předmětném pozemku nemůže ohrozit užívání sousedních pozemků a staveb a práva jejich vlastníků k těmto stavbám a pozemkům (strana 20 prvostupňového rozhodnutí). Navíc, jak bylo uvedeno ve zprávě Povodí Vltavy sama Javorová ulice se stávající zástavbou, kde jednotlivá oplocení tvoří nepřerušenou bariéru v odtoku vody, je největší překážkou v proudění vody. Povolovaná stavba nezpůsobí vyšší vzdutí vody než by při povodňových průtocích vytvořila stávající zástavba. Z toho důvodu bylo dostatečným srozumitelným a zákonem stanoveným způsobem správními orgány posouzeno a odůvodněno, že dodatečné povolení stavby stavebníků bylo v souladu s veřejným zájmem, neboť nezhoršuje důsledky případných povodní. (22) Není proto důvodná námitka žalobce, že došlo k porušení zásad stanovených v § 2 odst. 1, 3 a 4 správního řádu. Nelze mít z výše uvedeného a vyjmenovaných podkladů, které měly správní orgány k dispozici před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí pochybnosti o tom, že nebyl řádně a dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Soud totiž ani nepřesvědčil námitce žalobce, že možná došlo k manipulaci se spisovým materiálem ani nepřisvědčil tomu, že bylo nesprávné posouzení AZZÚ ve vazbě na nově stanovenou záplavovou čáru Q20, neboť jak bylo výše vysvětleno pro posouzení dané věci nemá toto tvrzení žalobce opodstatnění a nebylo proto hodnoceno jako důvodné. (23) Soud nesdílí názor žalobce, že došlo k porušení § 3 správního řádu. Správní orgány neporušily zásadu vzájemného souladu jejich postupů, konkrétně při obstarávání a využití souhlasů a stanovisek dotčených orgánů státní správy, tudíž nebylo porušeno ustanovení § 8 správního řádu. Z obsáhlého spisu, který měl soud k dispozici, je zřejmé, že správní orgány vzájemně spolupracovaly, jejich snahou nepochybně bylo dodržet zásadu dobré správy. K námitce ohledně nesprávného posouzení AZZÚ ve vazbě na nově stanovenou záplavovou čáru Q20 lze rovněž odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8Ao 5/2011-51, z něhož vyplývá, jak uvedl Nejvyšší správní soud, že ochrana před povodněmi je nepochybně veřejným zájmem, avšak tento zájem nelze ztotožňovat s přímým dotčením subjektivních hmotných práv. Ve vztahu ke konkrétní situaci Nejvyšší správní soud uvedl, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem pozemku p.č. XaXvk.ú. České Budějovice 6 a stavby č.p. X nacházející se na parcele č. X v J. ulici v Č. B. Tyto nemovitosti leží v území regulovaném opatřením obecné povahy, neboť jsou zahrnuty do vymezené oblasti s kulminačním průtokem Q100. Nejsou zařazeny do vymezeného záplavového území Q5, Q20 a ani do aktivní zóny záplavového území. Žalobce naopak právě v souvislosti se zmíněnou záležitostí řešenou v citovaném judikátu Nejvyššího správního soudu usiloval o to, aby opatření obecné povahy zahrnulo některé pozemky do vymezeného záplavového území Q5 nebo Q20 či aktivní zóny záplavového území. Neusiloval o zahrnutí svých nemovitostí do aktivní zóny záplavového území. Jeho námitky se týkaly stanovení režimu pozemků ve vlastnictví jiných osob. Jinými slovy řečeno, dovolával se stanovení přísnějšího režimu ohledně pozemků nacházejících se mimo jeho vlastnickou dispozici, požadoval, aby pozemky jiných vlastníků byly zahrnuty do aktivní zóny záplavového území, v důsledku čehož by nebylo možné na nich umisťovat stavby. Nejvyšší správní soud v citovaném judikátu konstatoval, že přímé dotčení vlastnických práv nemůže spočívat v požadavku žalobce, aby došlo k rozšíření aktivní zóny záplavového území na nemovitosti, které jsou ve vlastnictví jiných osob. Ani skutečnost, že pozemky žalobce, které jsou pro svou blízkost k vodnímu toku ohrožovány či byly v minulosti přímo ohroženy nebo zasaženy povodní neznamená povinnost orgánu veřejné správy založit na blízkých pozemcích nejpřísnější režim ochrany před povodněmi, a sice aktivní zónu záplavového území. Ta může být založena jen při splnění zákonných podmínek. Nejvyšší správní soud k tomu uzavřel, že jistě lze chápat pohnutky žalobce, které jej vedou k obraně proti vymezenému rozsahu záplavového území a aktivní zóny, avšak s hmotným vymezením záplavových území a nezahrnutím určitého území do aktivní zóny záplavového území ještě nedochází k umožnění výstavby. To se děje až na základě územně plánovací dokumentace v řízeních konaných podle zákona č. 183/2006 Sb. Tento zákon zakotvuje patřičné instrumenty pro ochranu práv osob, u nichž dojde k přímému dotčení jejich vlastnického nebo jiného věcného práva. Žalobce v dané věci těchto instrumentů, jak je výše uvedeno, využil. (24) Pokud žalobce poukazuje na judikaturu ve správním soudnictví a rozsudky Nejvyššího správního soudu, z nichž zdůrazňuje, že je v řízení o dodatečném povolení stavby vždy na stavebníkovi, aby prokázal, že jeho stavba není v rozporu s veřejným zájmem, dodatečné povolení stavby je mimořádným opatřením a nelze připustit, aby majitel sousední nemovitosti byl krácen na svých ústavně garantovaných právech postupem stavebníka, přičemž dodatečným stavebním povolení musí být minimalizovány zásahy do práv a oprávněných zájmů dotčených osob a stavebník si musí být vědom svých předchozích pochybení, pak z výše uvedeného posouzení žalobních námitek je zřejmé, že tato zásada byla správními orgány respektována. Podle stavebního úřadu i žalovaného správního orgánu bylo uzavřeno, že nově navržená podoba a umístění stavby, včetně terénních úprav a doplňkových staveb respektovalo podmínky a omezení vycházející z umístění stavby v záplavovém území. Správní orgány vycházely z údajů, které získaly v územně plánovací dokumentaci v rozhodnutích a stanoviscích dotčených orgánů státní správy, zejména z vodoprávního úřadu ve stanoviscích správce povodí, na kterém se stavba i pozemek stavby nachází. K dispozici byl projekt, který byl zpracovatelem upraven oproti původnímu záměru stavebníků, stavba byla přizpůsobena danému pozemku, projektant se vypořádal i s tím, že pozemek je v záplavovém území. Nově navržená podoba a umístění stavby proto respektovalo veškeré požadavky umístění stavby. Stavba respektovala průtočnost v případě povodní a projektant se pokusil vyjít vstříc námitkám i připomínkám účastníků řízení, které byly v předchozích řízeních vedených ve věci uplatněny. Orgány uzavřely, že dohoda mezi stavebníky a účastníky řízení možná nebyla, a proto bylo ze strany stavebního úřadu nutné rozhodnout o námitkách. Námitky byly vypořádány a bylo uzavřeno, že důvodné nebyly a byly zamítnuty. Z toho důvodu nelze přisvědčit námitce, že by se správní orgány odchýlily od právního názoru vysloveného v žalobcem citované judikatuře soudů i Nejvyššího správního soudu. Podmínky stanovené v § 129 stavebního zákona byly dodrženy. Soud proto uzavřel, že námitky žalobce důvodné nebyly. Nebylo shledáno zkrácení žalobce na jeho právech v souvislosti s vydaným rozhodnutím. V. Závěr, náklady řízení (25) Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy a vzhledem k těmto důvodům podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. (26) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Stejně tak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení osobám zúčastněným na řízení, neboť tyto osoby mají ve smyslu § 60 odst. 5 s.ř.s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud v dané záležitosti uložil. Osobám zúčastněným na řízení soud žádnou povinnost neuložil.