10 A 89/2015 - 54

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce České republiky, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: Územní pracoviště České Budějovice, Prokišova 1202/5, České Budějovice, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2015, č. j. KUJCK 19629/2015/OZZL/12, takto :

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 13. 3. 2015, č. j. KUJCK 19629/2015/OZZL/12, a rozhodnutí Městského úřadu Soběslav ze dne 13. 6. 2014, č. j. MS/12645/2014, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 13. 3. 2015, č. j. KUJCK 19629/2015/OZZL/12 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnil rozhodnutí Městského úřadu Soběslav ze dne 13. 6. 2014, č. j. MS/12645/2014, tak, že lhůtu pro provedení opatření k odstranění zjištěných závad na vodním díle Andělská stoka pro oba úseky stanovil do 31. 7. 2015. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil. Rozhodnutím Městského úřadu Soběslav (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 13. 6. 2014 bylo žalobci podle § 110 odst. 1 ve spojení s § 59 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), uloženo opatření k odstranění zjištěných závad na části vodního díla Andělská stoka na pozemku parc. č. 4008 v k. ú. Soběslav, a to provedení údržby zanesené a zarostlé části vodního díla v úseku dlouhém cca 67 m v místě propustku pod silnicí I/3 (E 55) proti směru toku (odstranění sedimentu ze dna včetně bujného rostlinstva, úprava profilu) a dále provedení údržby částečně zanesené další části vodního díla v úseku dlouhém cca 33 m, který se nachází pod křižovatkou silnice I/3 (E 55) a místní komunikace v ulici Jiráskova v Soběslavi, ve směru toku (pročištění sedimentu, oprava spodní části levé opěrné zdi úseku – částečné vyspárování stávajícího opevnění vodního díla, doplnění vypadlých kamenů, doplnění chybějícího opevnění pravé části vodního díla v délce zhruba 2,5 m. Termín provedení údržby byl stanoven do 31. 10. 2014. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, v níž navrhl, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí vodoprávního úřadu. Žalobce v žalobě především namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť řada odvolacích námitek je podle žalobce vypořádána pouhým odkazem žalovaného na jeho předchozí rozhodnutí o odvolání ze dne 4. 4. 2014, č. j. KUJCK 1408/2014 OZZL/5. Žalobce upozorňuje na to, že jako jeden celek je nutno hodnotit pouze prvostupňové a nyní napadené rozhodnutí. Předchozí odvolací rozhodnutí ze dne 4. 4. 2014 bylo fakticky vydáno v jiném řízení, a proto na něj nelze v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazovat a závěry v něm uvedené nelze převzít do napadeného rozhodnutí pouhým odkazem na ně. Klíčové otázky v napadeném rozhodnutí nejsou explicitně a beze zbytku vyřešeny v souvislosti s odvolacími námitkami a jsou řešeny pouhým odkazem na pravomocné rozhodnutí ze dne 4. 4. 2014. Žalobce uvádí, že proti tomuto rozhodnutí ze dne 4. 4. 2014 se nemohl samostatně soudně bránit z důvodu toho, že šlo o zrušující rozhodnutí. Podle názoru žalobce musí v tomto soudním přezkumu samostatně obstát napadené rozhodnutí pouze v souvislosti s prvostupňovým rozhodnutím vodoprávního úřadu ze dne 13. 6. 2014. Konkrétně žalobce uvádí, že žalovaný v napadeném rozhodnutí použil odkaz na své předchozí rozhodnutí ze dne 4. 4. 2014, a tudíž nedostatečně odůvodnil podstatnou otázku řízení, a sice zda je Andělská stoka vůbec vodním dílem. V prvostupňovém rozhodnutí ze dne 13. 6. 2014 je řečeno bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění, že jde o vodní dílo. Žalovaný pak tuto otázku vypořádal odkazem na své předchozí rozhodnutí, v němž „došel tehdy k názoru, že měl dostatek podkladů, aby toto vymezení provedl sám“. Dále se v napadeném rozhodnutí k této otázce nic podstatného neuvádí. Obdobným způsobem se žalovaný postavil i k námitce žalobce stran stanoviska Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 7. 7. 2006 a dopisu Ministerstva zemědělství ze dne 28. 7. 2006, se kterými žalobce v odvolání polemizoval. Žalovaný opět pouze uvedl, že se k těmto listinám vyjádřil již v rozhodnutí ze dne 4. 4. 2014. Takový postup považuje žalobce za nepřípustný. Žalobce následně zpochybnil samotné vymezení Andělské stoky jako vodního díla. Žalovaný vychází ze stanoviska Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 7. 7. 2006 a dopisu Ministerstva zemědělství ze dne 28. 7. 2006, že se nejedná o vodní tok, nýbrž o vodní dílo. Žalovaný odkazuje k otázce existence vodního díla na své předchozí rozhodnutí ze dne 4. 4. 2014 a konstatuje, že k vyřešení této otázky měl dostatek podkladů, aby ji sám vyřešil. Tento postup je však podle žalobce mylný. Tuto otázku si neměl žalovaný posoudit sám jako otázku předběžnou, nýbrž měl postupem podle § 57 odst. 1 písm. a) správního řádu dát podnět k zahájení řízení před příslušným vodoprávním orgánem podle § 55 odst. 4 vodního zákona, podle kterého v pochybnostech o tom, zda jde o vodní dílo, rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad. Tato otázka tedy měla být podle žalobce vyřešena v samostatném rozhodnutí, proti kterému by mohl brojit odvoláním a následně případnou žalobou. Tím, že správní orgány toto řízení nevyvolaly, připravily žalobce o možnost uplatňovat jeho práva v plné šíři. Slovo „může“ užité v § 57 odst. 1 písm. a) správního řádu je podle žalobce nutno v tomto případě vykládat jako slovo „musí“. Žalobce doplňuje, že správním orgánům muselo být v řízení zřejmé, že žalobce pochybuje nejen o vlastnictví Andělské stoky, nýbrž i o povaze této „stavby“. Zvláštní řízení mělo být vyvoláno za účelem odstranění všech pochybností. Žalobce doplňuje, že za takové rozhodnutí podle § 55 odst. 4 vodního zákona nelze považovat sdělení Krajského úřadu Jihočeského kraje z dne 7. 7. 2006. Žádné řízení o této otázce nikdy vedeno nebylo. Podle žalobce nebylo možné vydat rozhodnutí o údržbě vodního díla domnělému vlastníkovi za situace, kdy není vůbec postavené najisto, že Andělská stoka je vodním dílem. Tato otázka měla být z úřední povinnosti v samostatném řízení autoritativně vyřešena, než mohla být vůbec ukládána povinnost k údržbě vodního díla. Žalobce argumentuje tím, že pokud by bylo rozhodnuto, že Andělská stoka není vodním dílem, nemohla by být ukládána povinnost údržby podle § 59 vodního zákona. V tom případě by se podle žalobce jednalo o drobný vodní tok a otázka údržby a správcovství by se posuzovala podle § 43 a násl. vodního zákona. I kdyby bylo posouzeno, že Andělská stoka je vodním dílem, tak žalobce odkazuje na výklad pojmu vodní tok, jak jej podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1192 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, provedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 2. 2011, č. j. 1 As 87/2010 – 108. Žalobce poukazuje na to, že samy správní orgány tvrdí, že pevný základ vodního díla nelze najít a že v podstatě splývá s pozemkem; proto má za to, že Andělská stoka je vodním tokem (extenzivní výklad). Žalobce má za to, že bez ohledu na to, zda je Andělská stoka vodním dílem nebo nikoliv, je nutno ji chápat jako součást vodního toku, a tak s ní také nakládat. Je nutno určit správce vodního toku podle § 48 vodního zákona, který bude podle zákona povinen udržovat v řádném stavu vodní díla v korytech vodních toků nezbytná k zabezpečení funkce vodního toku. Žalobce podotýká, že otázka vlastnického práva ke „stavbě“ Andělská stoky není vyřešena a poukazuje, že je ovšem jisté, že Andělskou stoku užívají k odběru povrchové vody ke komerčním účelům dvě právnické osoby (na základě povolení k odběru povrchových vod); tyto subjekty by mohly být určeny jako správci drobného vodního toku, nepřipadla-li by tato povinnost na obec. Žalobce též odkazuje na to, že pozemek parc. č. 4008 v k. ú. Soběslav, který je ve vlastnictví žalobce, je veden v katastru nemovitostí jako druh pozemku – vodní plocha se způsobem využití – koryto vodního toku přirozené nebo upravené. Pokud by žalobce připustil, že je Andělská stoka vodním dílem, tak v žalobě zpochybňuje své vlastnické právo k tomuto vodnímu dílu a tvrdí, že tato otázka nebyla ve správním řízení postavena najisto. Jde přitom o otázku zásadní, neboť uložit povinnost podle § 59 vodního zákona lze pouze vlastníkovi vodního díla. Vlastnické právo dovozují správní orgány z toho, že je vodní dílo součástí pozemku, neboť nelze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba. Žalobce odmítá závěry správních orgánů a tvrdí, že v řízení nebylo prokázáno, že část vodního díla Andělské stoky je součástí pozemku parc. č. 4008 v k. ú. Soběslav. Posouzení toho, zda je vodní dílo součástí pozemku nebo samostatným předmětem právních vztahů, je na individuálním posouzení konkrétní věci. Žalobce tvrdí, že správní orgány nepojímaly Andělskou stoku jako celek, nýbrž pouze po jednotlivých částech. Při místním šetření dne 29. 5. 2014 však bylo zjištěno, že část pozemku parc. č. 4008 je ohraničena zdmi, část vodního díla je zatrubněna a vede pod pozemkem, na kterém je zčásti umístěn objekt, který sloužil pravděpodobně jako vodárenský domek, další část pozemku je ohraničena zdmi. Podle žalobce je vodárenský domek jedním ze stavebních objektů této stoky a ani tento objekt nemá vyřešenu otázku vlastnictví. Vodárenský domek přitom není součástí pozemku. Zatrubněná část stoky také podle žalobce není součástí pozemku, neboť zde není dána funkční spojitost. Žalobce zdůrazňuje, že všechny stavby byly na pozemku provedeny nezávisle na jeho vůli a svou existencí znamenají určitou zátěž. Žalobce nesouhlasí s tvrzením, že stoka je v celé ploše hustě zarostlá vysokou vegetací a traviny ze stavby spojené se zemí pevným základem nerostou. Tento závěr je v rozporu se zjištěními z místního šetření ze dne 29. 5. 2014 a nevychází ze skutečného stavu věci. Podle žalobce, pokud je Andělská stoka vodním dílem, tak je samostatnou věcí v právním slova smyslu a její vlastník není znám. Podle žalobce ani po účinnosti nového občanského zákoníku nelze aplikovat přechodné ustanovení § 3054, neboť nemůže dojít ke splynutí vlastnictví pozemku a stavby na něm, protože vlastník pozemku je znám, zatímco vlastník vodního díla znám není. Vlastnické právo bylo řešeno jak o předběžná otázka správními orgány, přestože o ní měl rozhodovat civilní soud. Žalobce sice zatím sám neinicioval řízení o určení vlastnického práva, je však přesvědčen, že jej správní orgány měly podle § 57 odst. 1 písm. b) správního řádu vyzvat, aby příslušné soudní řízení inicioval. Dále žalobce poukázal na to, že o otázce vlastnického práva rozhodoval vodoprávní úřad bez jakýchkoliv dokladů, ze kterých by bylo možno vyjít při určení vlastnictví k vodnímu dílu. Žalobce odkazuje na sdělení Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 7. 7. 2006 a dopis Ministerstva zemědělství ze dne 28. 7. 2006, v nichž se uvádí, že vlastník vodního díla není určen a v případě, že není znám, je odkazováno na § 135 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník z roku 1964“). Z toho žalobce dovozuje, že již dříve bylo vycházeno z toho, že Andělská stoka je samostatnou stavbou a že její vlastník není znám. Žalobce je přesvědčen, že s Andělskou stokou mělo být nakládáno jako s věcí opuštěnou a mělo být postupováno podle § 135 občanského zákoníku z roku 1964, přičemž poukazuje též na to, že v zahájeném vodoprávním řízení okamžitě vlastnické právo ke stavbě zpochybnil. Neznámý vlastník Andělskou stoku evidentně řadu desetiletí nevyužíval, a proto lze mít za to, že vyjádřil vůli věc opustit. Podle žalobce by měla připadnout do vlastnictví obce (za situace, pokud by se v zákonné lhůtě nepřihlásil její vlastník). Žalobce tvrdí, že v době, kdy na něj přešlo vlastnické právo k pozemku parc. č. 4008, si nebyl vědom, že by na něj mělo přejít i vlastnické právo k vodnímu dílu. Ze strany správních orgánů nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy jednoznačně svědčící o tom, že vlastnictví vodního díla přísluší žalobci. Správní orgány se omezily pouze na konstatování, že došlo k přechodu vlastnictví náhonu na stát, a to bez jakýchkoliv podkladů a důkazů prokazujících tuto skutečnost. V tomto řízení vlastnické právo žalobce k vodnímu dílu prokázáno nebylo a ani není ve spise nikterak doloženo. Závěrem žalobce připomněl, že to byl právě správní orgán, který byl povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné skutečnosti ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být uložena povinnost. Na to však správní orgány rezignovaly. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že navrhuje její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný je přesvědčen o přezkoumatelnosti svých závěrů v souvislosti s prvostupňovým rozhodnutím. Pokud jde o charakter Andělské stoky, tak se jím podle žalovaného správní orgány zabývaly dostatečným způsobem. Osvětlily historii a vznik Andělské stoky a zabývaly se i současnou situací při nakládání s vodami. Andělská stoka byla v prvostupňovém rozhodnutí přesně vymezena jako vodní dílo podle § 55 odst. 1 písm. l) vodního zákona, a to jako stavba potřebná k odběru povrchových vod za účelem získání technologické vody pro dvě právnické osoby. Vodním dílem je voda odváděna z rybníka Nadýmač, následně je do řeky Lužnice odváděna voda přebytečná. K listinám ze dne 7. 7. 2006 a 27. 8. 2006 žalovaný uvedl, že v nich již tehdy bylo konstatováno, že se jedná o vodní dílo a že nejde o vodní tok. Řízení v pochybnostech o tom, zda jde o vodní dílo či nikoliv, je vedeno z moci úřední, a proto podle žalovaného v dané věci vedeno být nemuselo. Pokud jde o vlastnictví vodního díla, takto bylo podle žalovaného dostatečným způsobem posouzeno v zájmu rychlého uložení povinnosti k opravě vodního díla. Správní orgány podle žalovaného nemohou čekat, až by takovou otázku příp. vyřešil civilní soud. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 15. 10. 2013 učinil Ing. S. (vlastník sousedního pozemku) žádost o řešení nevyhovující situace na Andělské stoce, kterou popsal ve svém podání. Dne 5. 11. 2013 se konal vodoprávní dozor. Oznámením ze dne 11. 11. 2013 bylo oznámeno zahájení vodoprávního řízení ve věci uložení opatření k odstranění závadného stavu. Žalobce se k věci vyjádřil podáním ze dne 26. 11. 2013. Rozhodnutím ze dne 11. 12. 2013, č. j. MS/25418/2013, uložil vodoprávní úřad Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových zajistit provedení údržby zanesené a zarostlé části bývalého náhonu na pozemku parc. č. 4008 v k. ú. Soběslav, a to do 31. 3. 2014. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 4. 2014, č. j. KUJCK 21408/2014 OZZL/5, tak, že rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 11. 12. 2013 bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný v odvolacím řízení do spisu doplnil řadu podkladů, které souvisejí s historií Andělské stoky, se specifikací a vizualizací místa, kde má dojít k provedení ukládaného opatření, a se současným nakládáním s vodami v lokalitě. Žalovaný se v rozhodnutí zabýval vymezením vodního díla, vlastnictvím vodního díla a dalšími otázkami. Oznámením ze dne 12. 5. 2014 oznámil vodoprávní úřad pokračování v řízení a na den 29. 5. 2014 nařídil ústní jednání spojené s místním šetřením. Dne 29. 5. 2014 se konalo jednání a místní šetření, o čemž byl sepsán protokol. Rozhodnutím ze dne 13. 6. 2014 vydal vodoprávní úřad rozhodnutí, kterým žalobci uložil podle § 110 odst. 1 ve spojení s § 59 odst. 1 písm. b) vodního zákona opatření k odstranění zjištěných závad na části vodního díla Andělská stoka, a to tak, jak je vymezeno shora. Vodoprávní úřad přitom uvedl, že se jedná o vodní dílo podle § 55 odst. 1 písm. l) vodního zákona, přičemž jde o jinou stavbu potřebnou k nakládání s vodami, a to v daném případě pro odebírání povrchové vody jako vody technologické pro dva subjekty. Tímto vodním dílem je voda odváděna z rybníka Nadýmač, následně pak do řeky Lužnice se odvádí voda přebytečná, tj. voda neodebraná. Dále bylo uvedeno, že oprávněný k odběru povrchové vody není vlastníkem Andělské stoky jako celku, úsek od pozemku odběratele (od areálu společnosti) až do vyústění do Lužnice ve vlastnictví odběratele již není; je ve vlastnictví ČR. Podle vodoprávního úřadu vodní dílo Andělská stoka nepředstavuje samostatný předmět občanskoprávních vztahů, není stavbou z hlediska občanského zákoníku z roku 1964 ani z hlediska nového občanského zákoníku. Pevný základ stavby vodního díla Andělské stoky nelze najít, stoka je v celé ploše hustě zarostlá mohutnou vegetací a traviny ze stavby spojené se zemí pevným základem nerostou. Ve smyslu soukromoprávním je zde pouze vlastník pozemku. Vlastník vodního díla splývá s vlastníkem pozemku. Dále je popsán vývoj vlastnických vztahů k Andělské stoce se závěrem, že továrna s náhonem byla v roce 1948 vyvlastněna a vlastnictví přešlo na stát. V rámci privatizace v roce 1990 mělo vlastnictví náhonu přejít na nového vlastníka továrny, ke které náhon patřil, k čemuž podle názoru vodoprávního úřadu nedošlo, neboť vlastnictví pozemku, na němž se náhon nachází, zůstalo ve vlastnictví státu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Podle obsahu spisu bylo odvolací řízení po určitou dobu přerušeno z důvodu vyjednávání mezi žalobcem a městem Soběslav o bezúplatném převodu pozemku parc. č. 4008. Toto vyjednávání skončilo bezúspěšně a v odvolacím řízení bylo proto na základě usnesení ze dne 18. 2. 2015 pokračováno. Dne 13. 3. 2015 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým změnil prvostupňové rozhodnutí pouze co do lhůty k provedení uloženého opatření. Ve zbytku žalovaný potvrdil správnost úvah a postupů vodoprávního úřadu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je důvodná. Žalobce předně namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů a poukazoval na to, že klíčové námitky nejsou explicitně vypořádány a jsou řešeny odkazem na předchozí zrušující rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2014. Krajský soud se se žalobcem shoduje v tom, že při soudním přezkumu musí samostatně obstát odvolací rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím prvostupňovým, neboť tato dvě rozhodnutí tvoří jeden celek. Předchozí zrušující rozhodnutí žalovaného není součástí tohoto celku a jakékoliv právní posouzení věci v takovém rozhodnutí vyslovené, musí být převzato prvostupňovým orgánem v nově vydávaném prvostupňovém rozhodnutí. Prvostupňové a odvolací rozhodnutí musí jako celek obsahovat všechny podstatné okolnosti a právní závěry, které rozhodující orgány vedly k vydání konkrétního rozhodnutí ve věci (§ 68 odst. 3 správního řádu). Odůvodnění rozhodnutí musí poskytnout skutkovou a právní oporu výroku rozhodnutí a v rámci odvolacího rozhodnutí lze akceptovat toliko odkazy na bezprostředně předcházející přezkoumávané prvostupňové rozhodnutí v případech, kdy se odvolací orgán s tam vysloveným hodnocením skutkového stavu a právním názorem ztotožňuje. Nahrazování odůvodnění rozhodnutí o odvolání formou prostých odkazů na jakékoliv jiné správní rozhodnutí než je prvostupňové (byť vydané ve věci, např. právě dřívější zrušující odvolací rozhodnutí) s tím, že v odkazovaném rozhodnutí již byla předmětná otázka vyřešena, je a priori nepřípustné. Z uvedených důvodů nelze přitakal žalovanému v jeho názoru, že odkazováním na předešlá rozhodnutí „hodlá zabránit stálému opakování téhož, co je uvedeno v odůvodnění existujících rozhodnutí“. Takový přístup žalovaného by byl nesprávný. Krajský soud proto přistoupil k posouzení toho, zda se žalovaný dopustil takového pochybení při odůvodňování svého rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv a že napadené rozhodnutí z hlediska přezkoumatelnosti ještě obstojí. Žalobce v žalobě konkrétně napadal nedostatečné vypořádání jeho odvolací polemiky se stanoviskem Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 7. 7. 2006 a s dopisem Ministerstva zemědělství ze dne 28. 7. 2006. Žalovaný skutečně na str. 5 napadeného rozhodnutí zdola uvedl, že se k těmto listinám vyjádřil již v rozhodnutí ze dne 4. 4. 2014. V odvolání ze dne 24. 6. 2014 žalobce na tyto listiny odkazoval s tím, že z nich vyplývá, že vlastník Andělské stoky není znám a že je proto nutno postupovat podle § 135 občanského zákoníku z roku 1964. V kontextu takto uplatněné odvolací námitky nelze než konstatovat, že ji žalovaný vypořádal, neboť otázkou vlastnického práva k Andělské stoce se v napadeném rozhodnutí zabýval s výsledkem, že vlastník znám je a že jím je právě žalobce (ke správnosti tohoto závěru viz níže), a dále na str. 6 napadeného rozhodnutí shora je uvedeno, že postupem podle § 135 občanského zákoníku z roku 1964 nikdo nevyužil, a to ani žalobce. Krajský soud má za to, že daná odvolací námitka vypořádána byla. V dané věci je dále skutečností, že žalovaný v prvním zrušujícím rozhodnutí ze dne 4. 4. 2014 „vyřešil“ otázku povahy stavby Andělské stoky jakožto vodního díla podle § 55 odst. 1 písm. l) vodního zákona a proti tomuto rozhodnutí opravdu žalobce nemohl uplatnit přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. Vodoprávní úřad v novém prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že Andělská stoka je vodním dílem podle citovaného ustanovení vodního zákona a vymezil toto vodní dílo popisem. S tím žalobce nesouhlasil v podaném odvolání. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí na str. 6 uvedl, že vymezení Andělské stoky jako vodního díla podle § 55 odst. 1 písm. l) vodního zákona provedl sám v rozhodnutí ze dne 4. 4. 2014 a že vodoprávní úřad toto hodnocení převzal. Žalobce v odvolání toto vymezení vodního díla napadal a byl toho názoru, že jde o vodní dílo podle § 55 odst. 1 písm. b) vodního zákona. K této námitce se žalovaný na str. 6 dostatečným způsobem vyjádřil. Krajský soud tak činí první dílčí závěr, a sice že napadené rozhodnutí obstojí z hlediska jeho přezkoumatelnosti. V dané věci bylo vedeno řízení o uložení opatření k odstranění závad zjištěných na vodním díle při vodoprávním dozoru podle § 110 odst. 1 ve spojení s § 59 odst. 1 písm. b) vodního zákona. Podle § 110 odst. 1 vodního zákona platí, že vodoprávní úřady kontrolují dodržování ustanovení vodního zákona a předpisů podle něj vydaných a v rozsahu své působnosti ukládají opatření k odstranění zjištěných závad. Podle § 59 odst. 1 písm. b) vodního zákona je vlastník vodního díla povinen udržovat vodní dílo v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, majetku a jiných chráněných zájmů. K tomu, aby mohlo být ukládáno opatření k odstranění závad podle citovaných ustanovení, musí být vyřešeny dvě zásadní předběžné otázky. Musí být postaveno najisto, že předmětem řízení je vodní dílo a že ukládané opatření se ukládá vlastníkovi vodního díla. K tomu se doplňuje, že pojem vlastník je pro účely vodního zákona vymezen v § 126 odst. 1 citovaného zákona. Žalobce poprvé až v žalobě zpochybnil to, zda je Andělská stoka skutečně vodním dílem. K tomu nelze než uvést, že jde o přípustnou procesní taktiku, která vychází z charakteru řízení o uložení povinnosti podle § 50 odst. 3 správního řádu. Z dikce § 50 odst. 3 správního řádu se jednoznačně podává, že řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je výlučně ovládáno zásadou vyšetřovací; rovněž je však zdůrazněna i zásada objektivního nestranného přístupu, když je správní orgán povinen zjišťovat veškeré rozhodné okolnosti ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Je to tedy správní orgán, který nese odpovědnost za řádné soustředění podkladů pro rozhodnutí a případně i odpovědnost za nesplnění této povinnosti. Zdejší soud odkazuje i na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/2007 – 62, publikované pod č. 1742/2009 Sb. NSS, z něhož se jednoznačně podává, že „[ž]alobce je oprávněn uvést v žalobě všechny důvody, pro které považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné. Tomu nebrání skutečnost, že některé z nich neuplatnil již v odvolacím řízení, ač tak učinit mohl.“ Krajský soud z obsahu správního spisu zjistil, že pochybnosti o charakteru Andělské stoky jakožto vodního díla panovaly již delší dobu. Ve správním spise jsou založeny listiny z roku 2002 a 2003, které se týkají toho, že je nutné určit správce drobného vodního toku Andělská stoka. Dále je ve správním spise založen přípis Ministerstva zemědělství ze dne 31. 5. 2006, č. j. 10390/2006-16310, adresovaný žalovanému, v němž je žalovaný vyzýván, nechť rozhodne v pochybnostech, zda se v případě Andělské stoky jedná o vodní dílo nebo o drobný vodní tok. Podle § 55 odst. 4 vodního zákona (v tehdy platném znění šlo o odstavec třetí) v pochybnostech o tom, zda jde o vodní dílo, rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad. Uvedené ustanovení předvídá, že se v pochybnostech má tato otázka vyřešit formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení. Žádné takové rozhodnutí se však z obsahu správního spisu nepodává. Ve spise je založeno toliko sdělení žalovaného ze dne 7. 7. 2006, č. j. KUJCK 19637/2006 OZZL/Ža/2, v němž se uvádí, že vzhledem k tomu, že v náhonu nejsou vody povrchové, není pochybnosti o tom, že nejde o vodní tok. Dále se uvádí, že náhon je vodním dílem a je třeba zajistit jeho údržbu a že pokud není znám jeho vlastník, je na místě užít postupu podle § 135 občanského zákoníku z roku 1964. Uvedené sdělení žalovaného však v žádném případě nenaplňuje formu rozhodnutí tak, jak ji předvídá § 55 odst. 4 vodního zákona. Řízení v pochybnostech evidentně zahájeno ani vedeno nebylo. Krajskému soudu není zřejmé, proč Ministerstvo zemědělství toto sdělení akceptovalo a dále z něj vycházelo s tím, že Andělská stoka je vodním dílem (viz sdělení ze dne 28. 7. 2006). Nicméně krajský soud má za to, že žalovaný pochybil již tehdy v roce 2006, kdy byl Ministerstvem zemědělství vyzván, nechť je zahájeno řízení v pochybnostech a postaveno najisto, zda je Andělská stoka vodním dílem. Provedení takového řízení a vydání rozhodnutí v pochybnostech žalovaný nezajistil. Citované sdělení ze dne 7. 7. 2006 nemá z hlediska určení toho, zda je Andělská stoka vodním dílem či nikoliv, žádnou relevanci. Navíc obsahuje i protichůdná tvrzení, a sice že voda v náhonu není vodou povrchovou, zatímco vodoprávní úřad i žalovaný v nyní přezkoumávaných rozhodnutích uvádí, že vodní dílo Andělská stoka odvádí povrchovou vodu z rybníka Nadýmač jako vodu technologickou. Dále se doplňuje, že stejně tak nelze jako rozhodnutí v pochybnostech pojímat zrušující rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2014. V nyní vedeném řízení o uložení opatření k odstranění závad vodního díla je vyřešení této předběžné otázky, zda jde vůbec o vodní dílo, rozhodující. Žalobce zpochybňuje, že se jedná o vodní dílo a argumentuje tím, že jde o drobný vodní tok, jemuž by měl být určen správce podle § 43 a násl. vodního zákona. Jak bylo zhodnoceno, obsah správního spisu také nepodává žádný relevantní podklad o tom, že by tato otázka byla někdy v minulosti vyřešena. Krajský soud se ztotožňuje se žalobcem v tom, že vodoprávní úřad nebyl bez dalšího oprávněn vycházet z toho, že Andělská stoka je vodním dílem, aniž by postupoval podle § 57 odst. 4 správního řádu ve spojení s § 106 odst. 1 vodního zákona a rozhodl buď ve společném řízení nebo samostatně (to by bylo na úvaze vodoprávního úřadu) nejprve samostatným výrokem či samostatným rozhodnutím v pochybnostech o tom, zda je Andělská stoka vodním dílem, a teprve následně rozhodl o uložení opatření k odstranění závad v případě, že by bylo postaveno najisto, že jde o vodní dílo a kdo je jeho vlastníkem. Pokud vodoprávní úřad v prvostupňovém rozhodnutí vycházel bez dalšího z právního názoru žalovaného a bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění konstatoval, že Andělská stoka je vodním dílem, pak se dopustil zásadní vady v řízení, neboť o této otázce mělo být rozhodnuto zvláštním autoritativním rozhodnutím či samostatným výrokem. Řízení v pochybnostech by pak muselo být podloženo náležitými podklady a muselo by být podrobně odůvodněno, k jakému závěru vodoprávní úřad dospěl a proč (§ 68 odst. 3 správního řádu). Podle názoru krajského soudu je nutno tuto otázku posoudit v širších souvislostech a především postavit najisto, zda je Andělská stoka vodním dílem a zda je Andělská stoka drobným vodní tokem. Pokud bude postaveno najisto, že Andělská stoka je vodním dílem, neznamená to podle názoru krajského soudu bez dalšího, že povrchová voda vytékající z rybníka Nadýmač nevytváří drobný vodní tok, k němuž by měl být určen správce podle § 43 a násl. vodního zákona. To, že se v Andělské stoce jedná o vodu povrchovou, vyplývá jak z prvostupňového rozhodnutí, tak i např. z rozhodnutí Městskému úřadu Soběslav ze dne 21. 10. 2011, č. j. MS/23754/2011, kterým se společnosti MOTOR JIKOV Strojírenská, a. s. vydává povolení k nakládání s povrchovými vodami k jejich odběru z rybníka Nadýmač prostřednictvím vodního díla Andělské stoky. To, že se v tomto rozhodnutí uvádí Andělská stoka jako vodní dílo, není nikterak rozhodné, neboť se opět nejedná o rozhodnutí v pochybnostech. Pokud by bylo vymezeno, že se jedná o drobný vodní tok, v jehož korytě se nachází vodní dílo, pak by správce vodního toku byl povinen podle § 47 odst. 2 písm. c) vodního zákona udržovat taktéž takové vodní dílo v řádném stavu. Podle § 48 odst. 2 vodního zákona by se v takovém případě nabízelo určit jako správce drobného vodního toku jednu ze společností, která z Andělské stoky odebírá povrchovou vodu ke komerčním účelům, tj. právnickou osobu, které drobný vodní tok slouží. Dále nelze odhlédnout i od toho, že v katastru nemovitostí je pozemek parc. č. 4008 veden jako vodní plocha – koryto vodního toku přirozené nebo upravené. Tato skutečnost taktéž nasvědčuje tomu, že jde o upravené koryto vodního toku, v němž se příp. nachází vodní dílo (jde-li o vodní dílo). Krajský soud tak činí další dílčí závěr, a sice že v daném řízení nebylo postaveno najisto, zda se vůbec jedná o vodní dílo. S ohledem na obsah spisu a na zpochybnění charakteru Andělské stoky jako vodního díla ze strany žalobce, který tvrdí, že Andělská stoka je drobným vodním tokem, jehož správu má provádět určený správce odlišný od žalobce, nezbývá vodoprávnímu úřadu než rozhodnout v pochybnostech podle § 55 odst. 4 vodního zákona. Jak již bylo uvedeno, v nyní přezkoumávané věci se jedná o řízení o uložení povinnosti, a proto je to právě správní orgán, na němž leží povinnost vyjasnit všechny nejasné otázky tak, aby v řízení byly odstraněny pochybnosti o povaze Andělské stoky, které již evidentně panují celou řadu let. Žalobce pokračuje ve své argumentaci tím, že pokud by připustil, že Andělská stoka je vodním dílem, tak zpochybňuje své vlastnické právo k ní. Jak již krajský soud uvedl shora, v tomto typu řízení je nezbytné, aby vodoprávní úřad postavil najisto, kdo je vlastníkem vodního díla ve smyslu § 126 odst. 1 vodního zákona. Jedině takovému vlastníkovi totiž může být uloženo opatření k odstranění závad vodního díla. Povinnost vyřešit tuto právní otázku má přitom vodoprávní úřad. K tomu obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2016, č. j. 2 As 123/2016 - 47, publ. pod č. 3492/2016 Sb. NSS. S ohledem na uvedené nelze vůbec přijmout argumentaci žalovaného o tom, že není soudem, a proto není povolán k řešení toho, kdo je vlastníkem stavby a že nelze čekat, až se tato otázka příp. vyřeší před civilním soudem, neboť opatření k nápravě je nutné uložit ihned. Žalovaný sice správně uvedl, že si postupem podle § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu o otázce vlastnického práva k danému úseku Andělské stoky učinil úsudek sám, nicméně tento úsudek nelze akceptovat pro jeho absolutní nepodloženost podklady. Žalovaný svůj závěr o tom, že vodní dílo Andělská stoka je součást pozemku žalobce, a tudíž je v jeho vlastnictví, opírá o civilní judikaturu. Obecně by takový postup mohl být akceptovatelný, ovšem v daném případě nelze odhlížet od dalších historických okolností celé věci. Podle názoru krajského soudu není možné vycházet pouze z aktuálního stavu vlastnictví pozemků, na kterých se Andělská stoka nachází a z toho bez dalšího dovozovat povinnosti toho kterého subjektu k její správě a údržbě. Především je nutno odmítnout proklamace žalovaného o tom, že stát může za to, že se nesystémově Andělská stoka rozdělila a že stát by měl jít příkladem a dobrovolně splnit uloženou povinnost. Stát v tomto řízení vystupuje jako kterýkoliv jiný vlastník pozemku, a proto je zcela oprávněné, že brojí proti uložené povinnosti, kterou považuje za nezákonnou. Krajský soud se naopak domnívá, že jsou to vodoprávní úřady, které by měly vést řízení tak, aby bylo dosaženo racionálního a uspokojivého řešení. Z pohledu krajského soudu je nepřípadné pozitivně vyzdvihovat, že dvě právnické osoby, které ke komerčním účelům využívají horní úsek Andělské stoky, o něj řádně pečují, a že naopak stát se o dolní úsek nestará. Záslužné by bylo jedině to, kdyby si tyto právnické osoby uvědomily, že Andělská stoka je jedním celkem, který slouží k jejich komerčním účelům (viz opakované tvrzení správních orgánů a rozhodnutí o povolení k nakládání s povrchovými vodami k jejich odběru pro MOTOR JIKOV Strojírenská, a. s. ze dne 21. 10. 2011 s platností do 31. 12. 2020), a proto by bylo záhodno, aby o ni pečovaly po celé její délce. Takové řešení by se krajskému soudu jevilo jako spravedlivé. Andělská stoka musí být chápána jako jeden celek, i když se nyní nachází na pozemcích ve vlastnictví více vlastníků (státu a společnosti MOTOR JIKOV Strojírenská, a. s.). Je zcela nesystémové a nesmyslné vycházet z toho, že se má každý vlastník pozemku starat o tu část Andělské stoky, která se nachází na jeho pozemku. Andělská stoka – je-li vodním dílem – byla historicky vybudována a vlastněna jako jeden celek. To ostatně opakovaně konstatují vodoprávní orgány ve svých rozhodnutích. Není proto možné ani nyní z hlediska vodohospodářského Andělskou stoku rozdělit na dvě či více částí. Podle názoru krajského soudu je Andělská stoka jako vodní dílo – je-li vodním dílem – i nadále vlastněna jako jeden celek jedním vlastníkem a je nutno řádně vyšetřit, kdo jím je. Jak se podává ze správních rozhodnutí, Andělská stoka sloužila jako celek nejprve pro provoz mlýna, poté továrně (na výrobu hedvábí, následně po znárodnění sloužila podniku Hedva hedvábí, poté národnímu podniku Lada), která byla v roce 1990 privatizována společností Lada, a. s., avšak tak, že některé pozemky (i nynější pozemek parc. č. 4008) zůstaly ve vlastnictví státu. Vodoprávní úřad ve svém rozhodnutí uvádí, že Andělská stoka byla součástí továrny jako věci hromadné a že vlastník továrny byl z podstaty svého vlastnictví továrny též i vlastníkem náhonu, tj. Andělské stoky. Krajský soud ve správním spise postrádá zásadní podklady, od kterých by bylo možno odvozovat vlastnictví dolního úseku Andělské stoky státem. Především je nezbytné, aby byly opatřeny podklady z doby znárodnění pozemků, na kterých se nachází Andělská stoka, aby bylo možno posoudit, zda došlo k převzetí pozemků státem včetně vodního díla na něm nebo zda se o této otázce zcela mlčí. Dále, pokud byla továrna v roce 1990 privatizována, je nutné opatřit všechny podklady a prověřit, zda byla továrna privatizována i s Andělskou stokou jako celkem a potom by bylo možno dojít k závěru, že Andělská stoka přešla do vlastnictví nového vlastníka jako celek, a nikoliv pouze v rozsahu té části, která se nachází na pozemcích, které byly privatizovány (nynější pozemky parc. č. 4006/1 a 4006/2 v k. ú. Soběslav). Dále by bylo vhodné opatřit nabývací tituly pro MOTOR JIKOV Strojírenská, a. s. Ve spise je založena listina nazvaná Správa Andělské stoky z 14. 5. 1993, kde je uvedeno, že správa, provoz a údržba Andělské stoky, tj. od jezu na rybníku Nadýmač až do vyústění v řece Lužnici náleží společnosti Lada, a. s. Po privatizaci se tudíž společnost Lada, a. s. starala o Andělskou stoku po celé její délce (tj. včetně části na pozemku, který zůstal ve vlastnictví státu) a zřejmě s ní nakládala jako s vlastní. Krajský soud nevidí jediného důvodu, proč by nemohla být správa a údržba Andělské stoky řešena obdobným způsobem i nyní, a to uložením správcovství celého jejího toku společnosti, která má z Andělské stoky komerční užitek a která jejím prostřednictvím odebírá povrchové vody k podnikatelským účelům. Podle názoru krajského soudu není proporcionální bez dalšího a ve zkratce přenášet povinnosti na stát, který si podle svého tvrzení nebyl vědom, že by při nabytí pozemku, nabyl i vodní dílo – je-li Andělská stoka vodním dílem, a jestliže i po privatizaci péči o Andělskou stoku jako celek prováděl soukromý subjekt, který z ní měl užitek. Při řešení dané záležitosti je nutno se ptát „cui bono?“ Právnická osoba odebírá z rybníka Nadýmač prostřednictvím horního úseku Andělské stoky povrchovou vodu pro své podnikatelské účely a voda, která není takto odebrána, je dále spodním úsekem Andělské stoky odváděna do řeky Lužnice. Subjekt, který má z Andělské stoky prospěch, by měl mít zájem i na tom, aby voda, kterou pro své podnikatelské účely neodebral, bezpečně odcházela do řeky Lužnice tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, majetku a jiných chráněných zájmů. Jak vodoprávní úřady rozebraly historické souvislosti, tak Andělská stoka vždy sloužila k podnikatelským účelům (pro účely provozu mlýna, následně továrny). O Andělskou stoku jako celek by se proto měl starat ten subjekt, který z ní má užitek. Dále je třeba správní orgány upozornit na § 59a vodního zákona, který zcela oprávněně předpokládá, že vodní díla mohou existovat na cizích pozemcích a ukládá vlastníkům takových pozemků povinnost strpět vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 na svém pozemku a jeho užívání za náhradu. Krajský soud doplňuje, že to, že otázku vlastnického práva Andělské stoky je povinen si v tomto typu řízení vyřešit přímo vodoprávní úřad, nikterak nebrání žalobci, aby inicioval soudní řízení o určení vlastnického práva k Andělské stoce. Ovšem nelze žalobci přitakat v tom, že k tomuto postupu měl být vyzván vodoprávním úřadem podle § 57 odst. b) správního řádu. Jak již bylo řečeno, vodoprávní úřad byl oprávněn si tuto otázku v daném řízení vyřešit sám. Závěrem krajský soud konstatuje, že pokud má žalobce za to, že skutečný stav na místě je odlišný od toho, jak jej popisují správní orgány, tak nelze než uvést, že správní orgány vycházejí z toho, co bylo dne 29. 5. 2014 zaprotokolováno. Žalobce byl ústnímu jednání a místnímu šetření toho dne účasten, a pokud měl za to, že skutkový stav na místě je v protokolu zaznamenán v rozporu se skutečností, mohl a měl uplatnit své námitky přímo do tohoto protokolu (§ 18 správního řádu). Krajský soud uzavírá, že ve vodoprávním řízení zůstaly nevyřešeny dvě zásadní otázky, a sice zda je Andělská stoka vůbec vodním dílem a dále to, zda je žalobce vlastníkem tohoto vodního díla. Celé řízení je tak stiženo zásadními vadami, které měly vliv na zákonnost jak napadeného tak i prvostupňového rozhodnutí. Vodoprávní úřady v dalším řízení podle § 55 odst. 4 vodního zákona rozhodnou v pochybnostech o tom, zda je Andělská stoka vodním dílem, následně budou řešit otázku, zda je možno povrchovou vodu, která Andělskou stokou protéká, považovat za drobný vodní tok, jemuž by byl určen správce, který by byl povinen pečovat i o vodní dílo v jeho korytě. Pokud bude tato možnost vyloučena, pak bude na místě podrobně vyšetřit vlastnické právo k vodnímu dílu Andělská stoka, a to tak, že toto vodní dílo bude posuzováno jako jeden celek, neboť tak bylo historicky zbudováno a užíváno aiz hlediska vodohospodářského Andělská stoka funguje jako celek. S ohledem na uvedené zrušil krajský soud napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě se z obsahu spisu nepodává, že by mu v souvislosti s tímto řízení vznikly jakékoliv náklady.

Poučení