10 A 94/2015 - 78

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně Ing. J.S., bytem X, P. 8, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, za účasti osoby zúčastněné na řízení Z.K., bytem X, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2015, č. j. MV-104236-9/KM-2014, takto :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právona náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žalobou včas podanou k Městskému soudu v Praze, která byla usnesením ze dne 29. 4. 2015 postoupena místně příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), se žalobkyně domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 11. 12. 2014, č. j. KRPC- 77432- /Čj -2014-020681, o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací, a to o poskytnutí listin založených na číslech listu 58, 59, 60, 66, 68 - 69, 70 - 71, 75, 76 - 78, 82 - 83 spisů sp. zn. KRPC-79586/ČJ-2013-020681 a KRPC-124844/ČJ-2013-020615, vedených Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje, Územním odborem Prachatice k prověřování trestního oznámení na osobu zúčastněnou na řízení a neznámého pachatele z České televize. Tyto spisy byly následně sloučeny pod č. j. KRPC-79586/ČJ-2013-020681 (dále také jako „policejní spis“). Poskytnutí těchto listin bylo odmítnuto podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“) a § 10 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Hlavní námitka žalobkyně směřuje k nesprávnému právnímu posouzení charakteru neposkytnutých informací o televizních přijímačích v hotelu Zlatá hvězda ve vlastnictví podnikající fyzické osoby – osoby zúčastněné na řízení. Povinný subjekt a žalovaný informace o televizních přijímačích v hotelu Zlatá hvězda posoudili jako osobní údaje, respektive údaje svědčící o majetkových poměrech subjektu osobních údajů. S odkazem na ochranu osobních a citlivých údajů nebyly žalobkyni požadované informace poskytnuty. Žalobkyně rozporuje důvod odmítnutí poskytnutí požadovaných informací o televizních přijímačích v hotelu Zlatá hvězda, neboť je toho názoru, že tyto informace nejsou osobními či citlivými údaji. Žalobkyně je přesvědčena, že informace o majetku pořízeném v rámci dotovaného projektu jsou vždy veřejně dostupnými informacemi, a proto neposkytnutí listů č. 58, 59, 60, 66, 70 – 71, 75, 76 – 78, 82 – 83 obsahujících tyto informace bylo neoprávněné. K tomu žalobkyně dodává, že listiny vztahující se k pořízení televizních přijímačů do hotelu Zlatá hvězda jsou dostupnou informací dle InfZ, protože jejich pořízení proběhlo v rámci rekonstrukce hotelu, která byla spolufinancována z veřejných prostředků. Z tohoto důvodu žalobkyně uvádí, že i Úřad Regionální rady regionu soudružnosti Jihozápad (dále jen „Úřad Regionální rady“) na základě její žádosti o poskytnutí informací sdělil, že v rámci závěrečné monitorovací zprávy k projektu rekonstrukce uvedeného hotelu mu byly předloženy dva účetní doklady, ze kterých je patrný nákup celkem 19 televizních přijímačů. Žalobkyně dodává, že účelem této monitorovací zprávy je kontrola rozpočtu dotovaného projektu a veškeré financování projektu spolu s uvedením konkrétních výdajů je součástí tzv. finančního plánu projektu v rámci projektové žádosti, resp. žádosti o poskytnutí dotace. Finanční plán obsahuje vždy uznatelné i neuznatelné výdaje. Žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací, neboť požadované informace nejsou osobními údaji, ani citlivými údaji podle zákona o ochraně osobních údajů. Povinný subjekt rovněž neuvádí, které z listin obsahují osobní údaje a které citlivé údaje. Požadované listiny podle žalobkyně neobsahují žádné citlivé údaje podle § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů. Požadované listiny se podle žalobkyně netýkají osobnosti, projevů osobní povahy ani soukromí fyzické osoby (§8a InfZ). Údaje o podnikatelských subjektech jsou podle žalobkyně veřejně známy a nákup televizních přijímačů byl proveden v rámci projektu spolufinancovaného z veřejných zdrojů. Z uvedených důvodů je žalobkyně toho názoru, že neexistuje důvod pro neposkytnutí jí požadovaných listin. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že podle zákona o ochraně osobních údajů je subjektem údajů pouze fyzická osoba a aplikace § 4 písm. a) tohoto zákona na podnikající osobu zúčastněnou na řízení je chybná, neboť identifikační údaje podnikatelů jsou veřejně dostupné v živnostenském rejstříku, tj. jméno, příjmení, sídlo, adresa provozovny, IČO, druh podnikatelské činnosti, změny atd. Žalovaný dále odůvodnil neposkytnutí požadovaných informací ustanovením § 10 zákona o ochraně osobních údajů. Žalobkyně k tomuto namítá, že požadované listiny se týkají podnikatelského subjektu, který nemůže utrpět újmu neoprávněným zásahem do lidské důstojnosti nebo do soukromí a osobního života. Žalobkyně poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 As 105/2010 – 73, dle něhož informace, které jsou vnitřními pokyny nelze poskytovat, ale informace vzniklé na základě těchto pokynů se poskytují. Žalobkyně dále odkázala rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2010, č. j. 4 As 13/2010 - 75. Žalobkyně je přesvědčena o nedůvodnosti neposkytnutí listu č. 58, tj. evidenčního listu poplatníka České televize. Z úředního záznamu policie ze dne 9. 12. 2013 je zřejmé, že osoba zúčastněná na řízení zakoupila a přihlásila 6 ks televizních přijímačů. Tímto se tato informace stala podle názoru žalobkyně zveřejněnou informací ve smyslu § 3 odst. 5 InfZ. Žalobkyně dále namítá nesprávnou aplikaci § 10 InfZ, neboť informace o televizních přijímačích nejsou pod toto ustanovení podřaditelné. Informace o nákupu televizních přijímačů a další informace vztahující se k nim nebyly podle hodnocení žalobkyně získány na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijních nebo zdravotních pojištění nebo sociálním zabezpečení. Mimo to žalobkyně uvádí, že zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o televizních poplatcích“) se neřídí „zákonem o daních a poplatcích (Daňový řád)“, tj. zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Tato skutečnost má plynout mj. z důvodové zprávy k zákonu o televizních poplatcích. Žalobkyně uzavírá, že odepření poskytnutí požadovaných informací bylo nedůvodné, byl tím porušen čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a § 12 InfZ, přičemž odmítnutím poskytnutí požadovaných informací byly překročeny meze správního uvážení. Žalobkyně doplňuje, že byla zkrácena na svém ústavně zaručeném právu na informace a na svobodný přístup k nim podle § 1 a § 2 odst. 1 InfZ a čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Nadto žalobkyně rozporuje některá tvrzení osoby zúčastněné na řízení obsažená v policejním spise, např. stran toho kolik televizních přijímačů přihlásil podle zákona o televizních poplatcích. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření shrnul skutkový stav, a to včetně předcházejících obdobných žádostí o poskytnutí informací, které žalobkyně podala. Žalovaný uvedl, že nákup televizorů v rámci rekonstrukce hotelu Zlatá hvězda nebyl součástí dotace a televizory tak nebyly spolufinancovány z veřejných zdrojů. Žalovaný k detailům odkázal na doplnění návrhu na založení věci ze dne 3. 2. 2014. Žalovaný poukázal na účel InfZ v kontextu ústavně zaručených práv, přičemž podotkl, že má za to, že povinný subjekt zcela dostál smyslu InfZ. Námitky žalobkyně jsou námitkami vznesenými již v několika odvoláních a nepřináší žádné nové skutečnosti. Žalovaný zdůraznil, že požaduje-li žalobkyně informace o způsobu plateb televizních poplatků osobou zúčastněnou na řízení nebo informace související s rekonstrukcí hotelu Zlatá hvězda ve Vimperku, měla by se primárně obracet na instituce, do jejichž působnosti jednotlivé informace spadají, nikoli na Policii České republiky. III. Obsah správních spisů a procesní postup soudu Z předložených správních spisů vyplynuly pro souzenou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 22. 5. 2013 bylo Obvodnímu státnímu zastupitelství Praha 4 doručeno trestní oznámení na neznámého pachatele z České televize a na osobu zúčastněnou na řízení za neoprávněný finanční prospěch získaný tím, že řádně neplatil a neplatí televizní poplatky, za neoprávněný finanční prospěch získaný tím, že vůči němu nebyla uplatněna přirážka za nesplnění povinnosti placení televizního poplatku, za podvod, který měl spáchat tím, že České televizi přihlásil pouze šest ks televizních přijímačů místo 34 ks, a za pravděpodobný neoprávněný finanční prospěch získaný tím, že pravděpodobně řádně neplatil a neplatí rozhlasové poplatky. Toto trestní oznámení podala žalobkyně a bylo vedeno pod č. j. KRPC 79586-1/ČJ-2013-020681. Z přílohy tohoto trestního oznámení plyne, že žalobkyně podala žádost o poskytnutí informací České televizi, o sdělení jak bylo naloženo s jejím podnětem, který se týkal údajného neplacení televizních poplatků osobou zúčastněnou na řízení. Trestní oznámení bylo předáno k prošetření Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, Územnímu odboru Prachatice. Dne 11. 7. 2013 bylo rozhodnuto o založení věci, neboť se ve věci nejednalo o podezření ze spáchání trestného činu ani přestupku a nebylo na místě věc vyřídit jinak. Ve věci bylo vydáno doplnění návrhu na založení věci ze dne 15. 8. 2013. Dne 16. 9. 2013 podala žalobkyně opakované trestní oznámení stejného obsahu, které bylo vedeno od č. j. KRPC-124844/ČJ-2013-020615. Ve věci bylo pokračováno pod č. j. KRPC 79586/ČJ-2013-020681 a dne 3. 2. 2014 bylo vyhotoveno doplnění návrhu na založení věci, v němž byly doplněny informace ohledně uskutečněných šetření. Mimo jiné se z doplnění návrhu podává, že předmětné televizní přijímače ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení byly nezpůsobilým výdajem, tj. nebyly hrazeny z veřejných prostředků. Věc byla založena s tím, že nebyly zjištěny takové skutečnosti, které by zakládaly podezření ze spáchání trestného činu. Dne 7. 5. 2014 obdržela Policie ČR podání žalobkyně obsahující upozornění na pochybení při vyšetřování případu, jehož přílohou byla opakovaně mj. část webové stránky hotelu Zlatá hvězda s informací, že se v hotelu nachází 18 pokojů a tyto pokoje jsou vybaveny televizními přijímači. Dne 26. 5. 2014 obdržel povinný subjekt žádost žalobkyně o poskytnutí informací. Žalobkyně žádala zaslání kopií všech dokumentů týkajících se prověřování trestních oznámení vedených pod č. j. KRPC-79586-10/ČJ-2013-0206081 a KRPC-124844-4/ČJ-2013- 020615, respektive KRPC-79586/ČJ-2013-0206081 a KRPC-124844/ČJ-2013-020615, a to od okamžiku podání trestního oznámení do 3. 2. 2014. Dne 22. 6. 2014 vydal povinný subjekt rozhodnutí o částečném odmítnutí uvedené žádosti žalobkyně o poskytnutí informací, jelikož některé požadované informace byly shledány osobními a citlivými údaji, případně obchodním tajemstvím. Žalobkyni nebyly poskytnuty následující listy z policejního spisu: 57 - 60, 66 - 74, 75, 76 - 78, 81, 82 - 83, 106, 107, 108. Dne 8. 7. 2014 podala žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí o částečném odmítnutí její žádosti o poskytnutí informací odvolání. Dne 14. 8. 2014 žalovaný rozhodnutí povinného subjektu zrušil a věc vrátil k novému projednání. Žalovaný povinnému subjektu uložil, aby vyloučení informací, které se dle InfZ neposkytují, provedl primárně znečitelněním těchto informací, nazná-li po provedení testu proporcionality, že tyto informace nelze poskytnout. Dne 20. 8. 2014 obdržel přímo žalovaný další žádost žalobkyně o poskytnutí informací. Žalobkyně se dotazovala, zda v rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2014 se hovoří o osobě zúčastněné na řízení jako o fyzické osobě podnikající či nepodnikateli, obdobně se dotazovala na v rozhodnutí zmíněné faktury, zda byly vydány na fyzickou osobu podnikatele či nepodnikatele. Dále požadovala sdělení, kolik bylo vystaveno faktur, kdo a za jakým účelem je vystavil a na které straně policejního spisu se tyto faktury nacházejí. Žalovaný ve sdělení ze dne 2. 9. 2014 k první otázce odkázal na své rozhodnutí, zbytek žádosti odložil podle § 14 odst. 5 písm. c) InfZ s tím, že předmětný spisový materiál nemá již k dispozici, a doporučil žalobkyni vyčkat na rozhodnutí povinného subjektu. Povinný subjekt následně dne 8. 9. 2014 rozhodl o částečném odmítnutí žádosti žalobkyně a po znečitelnění informací o majetkových poměrech a informací obsahujících osobní údaje žalobkyni poskytl z policejního spisu listy č. 59, 66, 75, 76 – 78, 82 – 83. Vzhledem k tomu, že některé požadované listiny po znečitelnění potřebných údajů ztratily svoji informační hodnotu či by poskytly zkreslené a zavádějící informace, nebyly žalobkyni poskytnuty listy č. 58, 60, 68 – 69, 70 – 71. Proti tomuto rozhodnutí povinného subjektu podala žalobkyně dne 2. 10. 2014 odvolání. Žalobkyně uvedla, že rekonstrukce hotelu Zlatá hvězda byla spolufinancována z veřejných prostředků a veškerý pořizovaný majetek byl součástí finančního plánu, tj. rozpočtu projektu. Od tohoto plánu se odvíjela výše poskytnutých veřejných prostředků. K televizním přijímačům žalobkyně uvedla, že se jedná o drobný hmotný majetek dle příručky pro žadatele ze dne 27. 6. 2008, verze 2.0, s pořizovací cenou do 40.000 Kč. Vzhledem ke spolufinancování projektu z veřejných zdrojů jsou údaje o majetku pořízeného v rámci projektu veřejné. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že údaje o podnikatelských subjektech jsou veřejně dostupné, a tudíž není důvod je neposkytovat. V uvedeném směru žalobkyně rozebrala jednotlivé neposkytnuté listy, respektive jejich znečitelněný obsah. Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 11. 2014 toto odvolání zamítl a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. Podáním ze dne 25. 11. 2014 žalobkyně požádala opětovně o poskytnutí informací. V této žádosti opakovaně požádala o poskytnutí většiny v minulosti neposkytnutých listin, respektive neposkytnutých informací. V žádosti uvedla, že listiny neobsahují údaje o majetkových poměrech, k čemuž přiložila poskytnutí informací od Úřadu Regionální rady, který žalobkyni sdělil, že v rámci monitorovací zprávy přijal doklady o pořízení celkem 19 televizních přijímačů, nicméně v rámci rozpočtu projektu bylo vykázáno 0 televizních přijímačů, jelikož pořizované vybavení zde nebylo rozepsáno. Z tohoto důvodu na žádost žalobkyně o sdělení, kolik (počet) televizních přijímačů bylo vykázáno ve finančním plánu (rozpočtu) projektu „Rekonstrukce hotelu Zlatá hvězda ve Vimperku“ Úřad Regionální rady sdělil, že vykázaný počet televizorů činil 0 ks. Podaná žádost žalobkyně byla povinným subjektem podle § 15 ve spojení s § 8a InfZ a § 10 zákona o ochraně osobních údajů odmítnuta, a to rozhodnutím ze dne 11. 12. 2014, č. j. KRPC-77432- /Čj-2014-020681. Povinný subjekt dále uvedl, že se jednalo o žádost o informace, které již byly v minulosti žádány a v mezích InfZ byly již poskytnuty. Zaslaná žádost byla tedy žádostí opakovanou. Proti tomuto rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací podala žalobkyně dne 31. 12. 2014 odvolání. Dne 30. 1. 2015 vydal žalovaný pod č. j. MV-104236-9/KM-2014 napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že všechny odmítnuté informace obsahují osobní údaje nebo údaje o majetkových poměrech osob ve smyslu příslušných ustanovení InfZ. Po provedení testu proporcionality žalovaný shledal, že nejsou známy žádné skutečnosti, které by v řešené věci upřednostňovaly právo veřejnosti na informace před právem na ochranu osobních údajů a údajů o majetkových poměrech subjektu údajů. Žalovaný dále uvedl, že informace o televizních přijímačích mohou mít v závislosti na kontextu povahu osobního údaje vážícího se k osobě jejich vlastníka, neboť„k definici pojmu osobní údaj patří i vztah mezi informací a subjektem údajů, v některých případech se může jednat o toliko vztah nepřímý, tj. např. v situaci, kdy se určitá informace týká primárně věci, v určitých ohledech v závislosti na kontextu však může mít i povahu osobního údaje vlastníka této věci (např. hodnota domu pro účely vyměření daňové povinnosti jeho vlastníka, v tomto případě např. televizních přijímačů).“ Dne 12. 3. 2015 obdržel povinný subjekt další žádost o poskytnutí informací, ve které žalobkyně požadovala poskytnutí informace, zda pracovník hotelu potvrdil, že v předmětné době byly pokoje hotelu vybaveny televizními přijímači a dále o poskytnutí informace, zda prověřovaný podnikatel měl ve svém účetnictví ke dni 24. 9. 2012 evidované nějaké televizní přijímače. Povinný subjekt sdělením ze dne 23. 3. 2015 žalobkyni sdělil, že zaměstnankyně hotelu uvedla, že ve všech pokojích byly televize a že ze spisového materiálu je zřejmé, že osoba zúčastněná na řízení nakoupila dne 24. 9. 2012 několik televizních přijímačů. Dne 31. 3. 2015 podala žalobkyně další žádost o poskytnutí informací, a to informace o tom, zda účetní firma potvrdila, že dne 24. 9. 2012 neměl prověřovaný podnikatel v majetku podle vedeného účetnictví žádný televizní přijímač. Povinný subjekt sdělením ze dne 8. 4. 2015 žalobkyni sdělil, že z potvrzení účetní firmy plyne, že k uvedenému datu neměl prověřovaný podnikatel „ZK“ v majetku žádný televizní přijímač. Spis vedený povinným subjektem obsahuje kopii poskytnutých listin se znečitelněnými údaji. Krajský soud se prostřednictvím policejního spisu seznámil s obsahem listin v jejich původní podobě. Při porovnání těchto listin zjistil krajský soud následující skutečnosti. List č. 58, druhá strana, anonymizováno jméno a příjmení oprávněné osoby k podepsání prohlášení na přihlášce – evidenční list poplatníka České televize. List č. 59, druhá strana, vyloučen údaj obsahující informaci, zda osoba zúčastněná na řízení měla či neměla v majetku TV přijímač. List č. 60, druhá strana, neposkytnutý daňový doklad o nákupu televizorů. Listina obsahuje zejména údaje o podnikatelském subjektu – odběrateli, místo doručení zakoupeného zboží, předmět koupě a kupní cenu. List č. 66 a přílohy na č. l. 67 až 69, tj. úřední záznam a dále objednávka hotelového vybavení ve formě položkového seznamu s uvedenými cenami a fakturou. V úředním záznamu byly znečitelněny závěry o pořízeném majetku (zejména druh, počet, hodnota), který je uveden v objednávkách a fakturách v příloze tohoto záznamu. Objednávka sama ponechána v původním znění. Listy č. 70 a 71, objednávka movité věci, znečitelněna kupní cena, datum dodání, údaje o kupujícím podnikatelském subjektu a přiložena související faktura. List č. 75, úřední záznam o podání vysvětlení, anonymizovány osobní údaje fyzické osoby a dále znečitelněny informace o vybavení hotelu Zlatá hvězda televizními přijímači. Listy č. 76 – 78, úřední záznam o podání vysvětlení. Anonymizovány některé osobní údaje fyzické osoby podávající vysvětlení, znečitelněny některé informace o počtu televizních přijímačů, informace o jednání s Českou televizí a o platbě za užívané televizní přijímače. Listy č. 82 – 83, doplnění návrhu na založení věci. Znečitelněny údaje o průběhu přihlašování televizních přijímačů, informace o počtu televizních přijímačů a jejich kupní ceně a místu dodání, některé osobní údaje fyzických osob, o vybavení pokojů televizními přijímači a detaily dohody s Českou televizí o placení poplatků za televizní přijímače. K vlastnímu procesnímu postupu krajský soud uvádí, že podle § 34 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) obeslal pana Zdeňka Kutila jako potenciální osobu zúčastněnou na řízení, neboť je osobou, která by mohla být dotčena v případě poskytnutí požadovaných informací. Totožnost této osoby (tj. jméno a příjmení) se dokládala nejen z obsahu správního spisu, nýbrž i z obsahu žaloby. Krajský soud postupoval analogicky podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 – 62, publikovaného pod č. 3155/2015 Sb. NSS. IV. Právní názor soudu Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci při jednání. Jednání se uskutečnilo za přítomnosti žalobkyně, žalovaného i osoby zúčastněné na řízení. Žalobkyně na jednání přednesla vlastní vyjádření k celé věci, které v písemném vyhotovení založila do soudního spisu. Žalobkyně především zdůraznila, že jí nebyly poskytnuty klíčové dokumenty, které prokazují podezření z podvodného jednání osoby zúčastněné na řízení a které zároveň prokazují pochybení Policie ČR při šetření daného případu. Žalobkyně zdůraznila, že poskytnutí informací žádala z důvodu, že došlo ke krácení veřejných prostředků v řádu statisíců s podezřením na podvodné jednání, které stále trvá a které nebylo Policií ČR řádně prošetřeno. Podle názoru žalobkyně má veřejnost právo získávat informace o veřejných prostředcích a o tom, zda nedochází k jejich krácení nezákonným způsobem a jak jsou takové případy Policií ČR prošetřovány. Žalobkyně zdůraznila, že nejedná za účelem uspokojení její osobní zvědavosti či zvídavosti, nýbrž že jedná ve veřejném zájmu. Žaloba není důvodná. V posuzované věci se žalobkyně opakovaně domáhá poskytnutí informací, které se vztahují k osobě zúčastněné na řízení a k hotelu Zlatá hvězda ve Vimperku, který tato osoba provozuje. Jádro požadovaných informací tvoří listiny, které obsahují informace o televizních přijímačích v tomto hotelu. Televizní přijímače měly být pořízeny v souvislosti s jeho rekonstrukcí, která byla spolufinancována z veřejných zdrojů. Počet televizních přijímačů v hotelu je řešen rovněž v kontextu koncesionářských poplatků. Základní otázkou v souzené věci je povaha informací o těchto televizních přijímačích. Právo na svobodný přístup k informacím je jedním ze základních politických práv zakotvených v čl. 17 Listiny základních práv a svobod. InfZ, který na toto ustanovení Listiny navazuje, upravuje „jak základní podmínky, za nichž mají být informace poskytovány, tak také podmínky přístupu k těmto informacím, podústavním způsobem zajišťuje právo veřejnosti na informace, jež mají k dispozici státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i další subjekty, které rozhodují na základě zákona o právech a povinnostech občanů a právnických osob (…) informace, které mají k dispozici, vydají povinné subjekty na požádání žadatele, tj. každé fyzické nebo právnické osoby. Výjimkou z tohoto pravidla jsou informace, jejichž poskytnutí zákon výslovně vylučuje nebo v nutné míře omezuje. Jde zejména o informace, které jsou na základě zákona prohlášeny za utajované, nebo informace, které by porušily ochranu osobnosti a soukromí osob.“ (Furek, A., Rothanzl, L., Jirovec, T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, str. 2, § 1). Smyslem práva na informace podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2012, č. j. 2 Ans 13/2012 - 14, je „participace občanské společnosti na věcech veřejných. Protože se poskytované informace vztahují k fungování veřejné moci, ta je podrobována veřejné kontrole a případné kritice (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10). Z těchto důvodů je právo na informace politickým právem zaručeným čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) (…) Jako takové se tedy právo na informace stává nejen zárukou zákonnosti, ale zároveň i prostředkem ochrany ústavnosti, neboť slouží k naplňování ústavního příkazu čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, podle kterého má státní moc sloužit všem občanům a může být uplatňována jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“ Podle § 2 odst. 1 InfZ platí, že povinné subjekty poskytují informace vztahující se k jejich působnosti. Pokud však povinný subjekt disponuje taktéž informacemi mimo jeho působnost, je povinen tyto informace na žádost poskytnout. Povinným subjektem v posuzované věci je Policie České republiky, přičemž požadované informace se nacházejí ve spise, který byl veden při prověřování trestního oznámení, které žalobkyně podala na osobu zúčastněnou na řízení z důvodu údajného neplacení poplatků za televizní přijímače; přitom opakovaně poukazovala na to, že televizní přijímače byly pořízeny v rámci projektu „Rekonstrukce hotelu Zlatá hvězda ve Vimperku“ financovaného z prostředků ROP NUTS II Jihozápad. Z uvedeného je zřejmé, že požadované informace jako takové svým předmětem primárně spadají do působnosti jiných povinných subjektů, a to České televize a Úřadu regionální rady. V posuzované věci byl povinným subjektem policejní orgán, který prověřoval podané trestní oznámení. Informace, které žalobkyně požaduje a proti jejichž neposkytnutí se brání touto žalobou, se však neváží k činnosti povinného subjektu jako policejního orgánu, ale výhradně k prověřované osobě a jejím aktivitám. Krajský soud proto musí přisvědčit žalovanému, že by bylo vhodnější, aby žalobkyně své žádosti směřovala povinným subjektům, které v rámci své působnosti požadovanými informacemi primárně disponují. Z obsahu předložených spisů je nicméně patrné, že žalobkyně se na tyto jiné povinné subjekty obracela (poskytnutí informací Českou televizí ze dne 14. 2. 2013, poskytnutí informací Úřadem Regionální rady ze dne 2. 4. 2014). Ovšem zřejmě jí nebyly poskytnuty všechny jí požadované informace, a proto se pokoušela o jejich získání prostřednictvím policejního spisu, v němž se v rámci provedeného prošetření trestního oznámení dané informace nashromáždily. Krajský soud poukazuje na skutečnost, že žalobkyně v žalobě uvádí, že jí bylo Úřadem Regionální rady na dotaz „kolik (uveďte prosím celkový počet) televizních přijímačů je vykázáno ve finančním plánu (…) projektu (…) schváleného a z veřejných prostředků spolufinancováno…“ sděleno, že v rámci monitorovací zprávy byly předloženy 2 účetní doklady na celkem 19 televizních přijímačů. Toto prohlášení žalobkyně je však zavádějící, neboť podle sdělení Úřadu Regionálního rady ze dne 2. 4. 2014, které žalobkyně přiložila ke své žádosti o poskytnutí informací ze dne 25. 11. 2014, byl počet vykázaných televizorů 0 ks. Úřad regionálního rady k tomu uvedl, že uvedené účetní doklady byly skutečně předloženy, nicméně osoba zúčastněná na řízení tyto zakoupené televizory hradila z vlastních zdrojů. Úřad Regionální rady k tomuto dodal, že vzhledem k tomu, že zakoupené televizní přijímače byly nezpůsobilými výdaji a byly hrazeny osobou zúčastněnou na řízení z jeho vlastních zdrojů, nemohly být předmětem kontroly ze strany úřadu. Žalobkyně v žalobě dále namítá, že informace o majetku pořízeném v rámci dotovaného projektu z evropských zdrojů je vždy veřejně dostupnou informací. Žalobkyně zpochybňuje i závěr žalovaného o tom, že televizní přijímače nebyly pořízeny z veřejných prostředků. Krajský soud konstatuje, že s touto námitkou se žalobkyně měla obracet především na Úřad Regionální rady, když od něj žádala o poskytnutí informací o televizních přijímačích (viz výše). Jedině Úřad Regionální rady má k dispozici podklady celého projektu (pravidla poskytnutí dotace, dotační smlouvy, interní předpisy, finanční plán, rozpočet, způsobilé a nezpůsobilé výdaje) a je schopen zhodnotit, zda daná položka byla účtována jako způsobilá či nezpůsobilá. Ostatně tento Úřad žalobkyni sdělil, že šlo o výdaje nezpůsobilé, hrazené z vlastních zdrojů příjemce dotace. Policejní orgán v pozici povinného subjektu nemá při poskytování informací ze spisu o prověřování trestního oznámení na základě žádosti podle InfZ jakkoliv v kompetenci posouzení toho, zda majetek, který je předmětem žádosti o poskytnutí informace byl pořízen z veřejných prostředků či nikoliv. Podle obsahu spisu měl policejní orgán informace o tom, že televizní přijímače nebyly pořízeny z veřejných prostředků, neboť byly financovány z vlastních zdrojů osoby zúčastněné na řízení, neboť provedl šetření dotačního spisu (doplnění návrhu na založení věci ze dne 3. 2. 2014. Tato informace se potvrzuje i ze sdělení Úřadu Regionální rady ze dne 2. 4. 2014. Lze proto shrnout, že policejní orgán jako povinný subjekt nemůže posuzovat informace, které získal při své vyšetřovací činnosti, optikou toho, zda byly pořízeny s použitím veřejných prostředků či nikoliv a na základě toho je poskytnout či nikoliv, neboť znalost těchto informací nenáleží do jeho působnosti. To náleží do kompetence Úřadu regionální rady, který s těmito informacemi nakládá. Policejní orgán jako povinný subjekt z povahy věci mohl požadované informace posuzovat toliko z pohledu § 8a InfZ, čili posuzovat, zda jejich poskytnutím nedojde k zásahu do osobnosti, projevů osobní povahy či do soukromí fyzické osoby a do jejích osobních údajů. Krajský soud zastává názor, že nelze vyžadovat po policejním orgánu, aby poskytl informaci z policejního spisu na základě § 11 odst. 2 písm. a) InfZ a contrario, pokud povinnost znalosti o tom, zda byla určitá informace pořízena s použitím veřejných prostředků, nespadá do působnosti tohoto policejního orgánu. V působnosti policejního orgánu je prověřit trestní oznámení z toho hlediska, zda nedošlo ke spáchání trestného činu či přestupku. Policejní orgán pouze zjišťoval, zda byly pokoje v hotelu vybaveny televizory a zda se osoba zúčastněná nedopustila podvodu při placení koncesionářského poplatku (zjednodušeně řečeno). Jinými slovy řečeno, i kdyby bylo zjištěno, že televizní přijímače byly pořízeny z veřejných prostředků, nebyl by policejní orgán povinen takovou informaci z tohoto titulu poskytnout, neboť hodnocení této otázky nespadá do jeho působnosti. S takovou žádostí o informace je nutno se obracet na povinné subjekty k tomu kompetentní. Krajský soud pouze podotýká, že nikterak nehodnotí, zda byly požadované informace pořízeny s použitím veřejných zdrojů, neboť s ohledem na shora uvedené to nebylo potřeba (jde o skutečnost vymykající se působnosti policejního orgánu jakožto povinného subjektu) a zároveň k posouzení této skutečnosti nejsou ve spise žádné relevantní podklady. Následně se krajský soud zabýval námitkou nesprávného posouzení charakteru informací o pořízených televizních přijímačích do hotelu Zlatá hvězda (jejich cena, počet, datum nákupu, jejich rozmístění v hotelu atd.). Žalobkyně tvrdila, že nebylo možné odmítnout jí poskytnout informace z důvodu podle § 8a InfZ, neboť se podle jejího názoru nejednalo o osobní ani citlivé údaje, jak je označil povinný subjekt. Ustanovení § 8a InfZ stanoví, že informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Těmito právními předpisy jsou zejména zákon o ochraně osobních údajů a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Ochrana osobních údajů a soukromí osob je jedním z ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Podle § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů je citlivým údajem osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a genetický údaj subjektu údajů; citlivým údajem je také biometrický údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů. Krajský soud se ztotožňuje se žalobkyní v tom, že mezi odmítnutými informacemi nejsou citlivé údaje v uvedeném slova smyslu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaný s kategorií citlivých údajů již nepracoval a po přezkoumání požadovaných informací došel implicitně k závěru, že tyto informace obsahují toliko údaje osobní, přičemž tato korekce neměla na samotný výrok rozhodnutí žádný vliv. Z toho důvodu nepovažuje krajský soud pochybení povinného subjektu, který jako důvod neposkytnutí informací označil i obsah citlivých údajů, za takovou vadu rozhodnutí, která by měla vliv na jeho zákonnost. Je především důležité, že obstojí podřazení neposkytnutých informací pod kategorii údajů osobních, jak bude vyloženo níže. Krajský soud tedy přistoupil k posouzení toho, zda informace o televizních přijímačích osoby zúčastněné na řízení jsou osobním údajem ve smyslu § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů a dospěl k závěru, že tyto informace jsou osobními údaji ve smyslu uvedeného ustanovení. Podle § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Zákonná definice osobního údaje vychází ze směrnice č. 95/46/ES, kde se v čl. 2 písm. a) uvádí, že pro účely této směrnice se rozumí osobními údaji veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné osobě (dotčená osoba); identifikovatelnou osobou se rozumí osoba, která může být identifikovaná, přímo či nepřímo, zejména s odkazem na identifikační číslo nebo na jeden či více zvláštních prvků její fyzické, fyziologické, psychické, ekonomické, kulturní nebo sociální identity. Pojem osobní údaj je tedy vykládán poměrně široce. Za osobní údaje je nutno považovat každou jednotlivou informaci, která se vztahuje k určité či určitelné fyzické osobě, tedy nejen údaje identifikační (jako jsou její jméno, příjmení a adresa bydliště atd.). Je-li možno informaci přiřadit ke konkrétní osobě, a to přímo či nepřímo, je tato informace osobním údajem této konkrétní osoby. V odborné literatuře se k pojmu osobní údaj podává, že „definice pojmu osobní údaj odpovídá záměru evropského i českého zákonodárce pojem osobní údaj uchopit co nejšířeji, aby zahrnovala veškeré informace o určitém či určitelném jednotlivci. Nejedná se tedy pouze o identifikační údaje, tedy údaje, na jejichž základě můžeme danou osobu odlišit od osob jiných, jak je někdy nesprávně vykládáno, ale skutečně o všechny, byť zdánlivě banální či nekonkrétní skutečnosti a informace, které se týkají přímo či nepřímo určené nebo určitelné fyzické osoby. Jinými slovy pokud je osoba, která informací disponuje, schopna ji přiřadit ke konkrétnímu člověku, potom se o osobní údaj jedná.“ (Kučerová, A., Nováková, L., Foldová, V., Nonnemann, F., Pospíšil, D.: Zákon o ochraně osobních údajů. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 52). Při výkladu pojmu osobní údaj lze vycházet též ze stanoviska pracovní skupiny k pojmu osobní údaj, viz Stanovisko k pojmu osobní údaj č. 4/2007, přijaté dne 20. 6. 2007 pracovní skupinou pro ochranu údajů zřízenou podle článku 29 směrnice 95/46/ES (dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/policies/privacy/docs/wpdocs/2007/wp136_cs.pdf). V uvedeném stanovisku se uvádí, že „obecně lze mít za to, že se informace nějakého jednotlivce „týkají“, pokud jsou o tomto jednotlivci. (…) V některých situacích se informace, které údaje poskytují, týkají v první řadě věcí a nikoli jednotlivců. Tyto věci obvykle někomu patří nebo mohou být určitým způsobem ovlivňovány jednotlivci nebo mít naopak vliv na jednotlivce (…) v takovém případě je třeba mít za to, že se informace těchto jednotlivců nebo jiných věcí týkají jen nepřímo.“ Na toto stanovisko je odkazováno i v odborné literatuře, když se v publikaci Furek, A., Rothanzl, L., Jirovec, T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, na s. 395 uvádí, že „v případě dalšího prvku legální definice osobních údajů, kterým je požadovaný vztah mezi danou informací a subjektem údajů – je tento vztah založen poměrně volně (viz dikce „týkající se“) a – jak se uvádí opět ve zmiňovaném stanovisku č. 4/2007 – v některých případech se může jednat toliko o vztah nepřímý, tj. např. v situaci, kdy se určitá informace týká primárně věci, v určitých ohledech v závislosti na kontextu však může mít i povahu osobního údaje vlastníka této věci (např. hodnota domu pro účely vyměření daňové povinnosti jeho vlastníka).“ S ohledem na uvedené je nutno konstatovat, že požadované informace se v nyní posuzovaném případě dotýkají ekonomické identity osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů. Informace o počtu a ceně pořízených televizorů se totiž týká údajů o osobě zúčastněné na řízení, neboť vypovídá o jejím vlastnickém právu a o jejím majetku, tedy o její ekonomické identitě. Informace o hodnotě těchto televizorů, resp. o jejich počtu a kupní ceně lze posuzovat jednak jako informaci o televizním přijímači, tj. o věci, která se tak týká subjektu údajů jen nepřímo, což může být v některém kontextu posuzováno jako osobní údaj, ale rovněž jako údaj vypovídající o hodnotě majetku subjektu údajů. V daném ohledu je však nutné posoudit, zda se požadované informace o majetku subjektu údajů týkaly identifikovaného či identifikovatelného subjektu údajů. Krajský soud považuje za nesporné, že totožnost subjektu údajů - osoby, ke které se informace o televizních přijímačích vztahují, byla žalobkyni známa, a proto se požadované informace týkaly identifikované osoby. Identita subjektu údajů je zřejmá jednak kvůli nedůsledné anonymizaci údajů v žalobkyni poskytnutých listinách. Sama žalobkyně však disponovala takovými znalosti, které jí i při bezchybné anonymizaci umožňovaly jednoznačně určit subjekt osobních údajů, a to především z toho důvodu, že se domáhala poskytnutí informací z policejního spisu, jehož založení a vedení sama iniciovala podáváním trestních oznámení na neznámého pachatele z České televize a právě na osobu zúčastněnou na řízení. Tyto znalosti žalobkyně jsou seznatelné z jednotlivých podání učiněných vůči povinnému subjektu, stejně jako z podaného trestního oznámení. Jinými slovy řečeno, žalobkyně se po celou dobu domáhala poskytnutí informací, které se přímo či nepřímo vztahují k osobě zúčastněné na řízení. Osoba, které se týkají informace o televizních přijímačích, je v této věci osobou identifikovanou a informace o televizních přijímačích by se tedy spojily se zcela konkrétní a ztotožněnou osobou a nesly by v sobě konkrétní informaci o hodnotě majetku osoby zúčastněné na řízení, což je informace, která má povahu osobního údaje a její poskytnutí by bylo způsobilé zasáhnout do práva na ochranu osobních údajů této osoby. Z tohoto důvodů má soud za to, že odmítnutí poskytnutí informací obsahujících údaje o televizních přijímačích bylo důvodné a souladné s § 8a InfZ. Povinný subjekt v rámci postupu podle § 8a InfZ byl povinen posuzovat, zda by bylo poskytnutí požadovaných osobních údajů v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů. Jako zpracovatel osobních údajů podle § 3 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů postupoval v souladu s § 10 tohoto zákona a dbal o to, aby subjekt údajů neutrpěl újmu na svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, a také dbal na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů. Z toho důvodu poukázal na nutnost provedení testu proporcionality, zda převažuje zájem na poskytnutí informace nad právem subjektu údajů na ochranu jeho osobních údajů a soukromí. Je skutečností, že v prvostupňovém rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informací je test proporcionality pojat poměrně stručně, ovšem bylo to z toho důvodu, že žalobkyně opakovaně požadovala poskytnutí totožných informací, o kterých již povinný subjekt rozhodoval v rozhodnutí ze dne 8. 9. 2014 a v němž tento test proporcionality provedl podrobným a vyčerpávajícím způsobem. V prvostupňovém rozhodnutí ze dne 11. 12. 2014 již bylo k testu proporcionality uvedeno, že důvody odepření informací i nadále trvají. Krajský soud je toho názoru, že dané odůvodnění v kontextu celé věci obstojí, neboť žalovaný v napadeném rozhodnutí tento deficit napravil, když shrnul, že zde nejsou žádné skutečnosti, které by ve vztahu k osobám, jichž se žádost týká, zvlášť upřednostňovaly právo veřejnosti na informace před právem na ochranu osobních údajů. Odvolací řízení s řízením prvoinstančním tvoří jeden celek (zásada jednotnosti řízení), a proto odůvodnění obou rozhodnutí obstojí ve své spojitosti a jednotě. Krajský soud doplňuje, že se s tímto hodnocením věci zcela ztotožňuje. Z obsahu celého spisu je v projednávaném případě patrné, co je účelem podávání opakovaných žádostí o poskytnutí informací, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že je to oprávněný zájem na participaci na věcech veřejných. Krajský soud doplňuje, že je především přesvědčen, že zákon o svobodném přístupu k informacím byl konstruován k tomu, aby byly poskytovány informace vztahující se k fungování veřejné moci, která tak může být podrobena veřejné kontrole. Informace, které žalobkyně požaduje poskytnout, se však skutečně k výkonu veřejné moci nevztahují. Vztahují se výlučně k osobě zúčastněné na řízení a jsou osobními údaji, které tvoří její majetkovou identitu. Žalobkyně se k těmto informacím pokouší dostat prostřednictvím policejního spisu, v němž bylo podezření ze spáchání trestného činu či přestupku osoby zúčastněné na řízení řádně prošetřeno a věc byla odložena, neboť nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by zahájení trestního řízení či jiného sankčního řízení bylo důvodné. Krajský soud taktéž považuje za zcela přiléhavou citaci usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. III. ÚS 156/02, v němž bylo uvedeno, že „právo na informace však nelze chápat jako neomezené právo člověka na uspokojení osobní zvědavosti či zvídavosti.“ Krajský soud tak hodnotí, že aplikace § 8a Infz v nyní projednávaném případě byla ze strany správních orgánů zcela na místě. Žalobkyně taktéž namítala, že podnikající fyzické osoby nepožívají ochrany osobních údajů podle zákona o ochraně osobních údajů, a tudíž nelze odmítnutí poskytnutí informací opírat o § 8a InfZ. S tímto tvrzením se soud neztotožňuje. Podle § 4 písm. d) tohoto zákona je subjektem údajů fyzická osoba, k níž se osobní údaje vztahují, přičemž touto osobou může být i podnikající fyzická osoba, jak mimo jiné plyne i z § 4 písm. a) tohoto zákona, který předpokládá určitelnost subjektu údajů i podle čísla či kódu specifických pro jeho ekonomickou identitu. K tomuto závěru se přiklání odborná literatura v publikaci Kučerová, A., Nováková, L., Foldová, V., Nonnemann, F., Pospíšil, D.: Zákon o ochraně osobních údajů. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, na str. 65 a násl. K tomuto závěru došel i Úřad pro ochranu osobních údajů ve svém stanovisku č. 3/2011, listopad 2011, Ochrana osobních údajů podnikajících fyzických osob, dostupném online z: https://www.uoou.cz/files/stanovisko_2011_3.pdf. V tomto stanovisku úřad uvedl, že „soukromý život v užším smyslu a život profesní je však u uvedených osob nepochybně úzce svázán a u některých informací lze jen obtížně konstatovat, ke které části jejich života se konkrétní informace spíše vztahují. (…) Údaje týkající se určitých nebo určitelných osob, živnostníků či příslušníků svobodných povolání, jsou osobními údaji ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů. Jejich zpracování ve formě vedení veřejně dostupných registrů je sice upraveno řadou zvláštních zákonů, ovšem zákon o ochraně osobních údajů jako obecný předpis je nutno rovněž aplikovat, a to v těch částech daného zpracování, které zvláštními předpisy upraveny nejsou.“ V posuzované věci navíc probíhalo prověřování údajného protiprávního jednání osoby zúčastněné na řízení, které z povahy věci znamená samo o sobě zásah do jejího soukromí, byť se mělo jednat o jednání, které se vztahovalo k její podnikatelské činnosti. Z uvedených důvodů má krajský soud za to, že v souzené věci nelze osobě zúčastněné na řízení upřít právo na ochranu osobních údajů a soukromí, neboť žalobkyně požaduje informace, které nejsou veřejně dostupné z veřejných registrů, a sice údaje o hodnotě části majetku osoby zúčastněné na řízení. To, že jde o informace, které se týkají majetku, který je užíván k provozování podnikatelské činnosti (televize na pokojích v hotelu), nemá vliv na tu skutečnost, že jde stále o osobní údaje, které se váží k podnikatelské aktivitě osoby zúčastněné na řízení, která je jeho soukromou činností a je podřaditelná pod ekonomickou identitu osoby zúčastněné na řízení. Námitku veřejné dostupnosti identifikačních údajů osoby zúčastněné na řízení jako podnikatele shledává soud irelevantní, stejně jako námitku, že ochrana osobních údajů se vztahuje pouze na fyzické osoby nepodnikající. Krajský soud souhlasí se žalobkyní v tom, že údaje o podnikatelských subjektech jsou veřejně dostupné. Ovšem z obsahu správního spisu je naprosto zřejmé, že žalobkyni nešlo o poskytnutí identifikačních údajů osoby zúčastněné na řízení, které jsou údajem zveřejněným. Žalobkyni šlo o informace, které se týkaly toho, co bylo zjištěno v rámci prošetřování jejího trestního oznámení na tuto osobu zúčastněnou na řízení. To, že jsou identifikační údaje fyzických osob podnikajících veřejně dostupné z veřejných registrů, neznamená automaticky, že jakékoliv informace o jejich podnikatelské činnosti a o nakládání s majetkem taktéž budou bez dalšího informací veřejnou. V posuzovaném případě má jméno či identifikační číslo podnikatelského subjektu samo o sobě nízkou až žádnou informační hodnotu. Tyto údaje zde nabývají informační hodnotu ve spojení se zbytkem informací obsažených v listinách, respektive tímto se informace v těchto listinách stávají údaji o identifikovaném subjektu. Z tohoto důvodu povinný subjekt, byť poněkud nedůsledně, přikročil k anonymizaci a znečitelnil údaje, které by vedly ke ztotožnění osoby, ke které se dané listiny a informace v nich obsažené vztahují. V projednávané věci je však nutno pamatovat na to, že žalobkyně jednoznačně věděla, o jaké informace ke konkrétnímu subjektu žádá, neboť je žádala z policejního spisu, v němž byla sama oznamovatelkou na konkrétního pachatele. Spisové značky policejních spisů by žalobkyni nebyly známy, kdyby nevěděla, o čem se tyto spisy vedou. Jak již bylo uvedeno, z žaloby a z obsahu správního spisu se podává, že Úřad Regionální rady žalobkyni na její žádost sdělil počet televizních přijímačů, ke kterým obdržel daňové doklady, nicméně tato skutečnost nemá na projednávanou věc vliv. Měl-li Úřad Regionální rady legitimní důvod pro poskytnutí této informace ze své působnosti, neznamená to automaticky, že tento důvod měl či mohl mít i povinný subjekt v souzené věci. Působnost Úřadu Regionální rady nebo České televize je diametrálně odlišná od působnosti povinného subjektu, tj. policejního orgánu. Pouze tyto instituce disponují potřebnými znalostmi v rámci své působnosti, pro které jsou schopny řádně posoudit možnosti poskytnutí jednotlivých informací, kterými v rámci své působnosti disponují. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně k dopisu ze dne 5. 5. 2014, který zaslala Policii ČR, přiložila část webové stránky hotelu Zlatá hvězda s informací, že v hotelu se nachází osmnáct pokojů a tyto pokoje jsou vybaveny televizními přijímači. Považovala-li by žalobkyně na základě takto dostupných informací údaje o počtu televizorů v hotelu Zlatá hvězda za zveřejněnou informaci ve smyslu § 3 odst. 5 InfZ, musel by soud konstatovat, že úvaha žalobkyně by nebyla správná, neboť počet televizních přijímačů uvedených na webových stránkách hotelu nemusí se skutečným počtem televizních přijímačů v hotelu korespondovat. Je zde proto dána pochybnost o pravdivosti a úplnosti této informace zveřejněné soukromou osobou. Taktéž námitku nesprávné aplikace § 10 InfZ shledává soud nepřípadnou. Omezení práva na informace podle § 10 InfZ nebylo důvodem pro odmítnutí žádosti žalobkyně o poskytnutí informací. Žalovaný z tohoto ustanovení v napadeném rozhodnutí nevycházel. Povinný subjekt důvod pro odmítnutí poskytnutí informací podle tohoto ustanovení rovněž nepoužil. Z těchto důvodů se touto námitkou krajský soud více nezabýval. Rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 As 105/2010 - 73 a ze dne 31. 5. 2010, č. j. 4 As 13/2010 - 75, na které žalobkyně v žalobě odkazuje, považuje krajský soud k projednávané věci za nepřiléhavé. V posuzovaném případě totiž nebylo poskytnutí informací odmítnuto podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, tj. z důvodu, že mělo jít o vnitřní pokyny či o informace vzniklé na základě takových pokynů. V daném případě bylo poskytnutí požadovaných informací odmítnuto podle § 8a InfZ, tj. že jejich poskytnutí by bylo v rozporu s právem na ochranu osobních údajů osoby zúčastněné na řízení. Námitku nedůvodnosti neposkytnutí listu č. 58, tj. evidenčního listu poplatníka České televize, shledal krajský soud taktéž nedůvodnou. Žalobkyně tvrdila, že dané informace už jí byly poskytnuty prostřednictvím úředního záznamu ze dne 9. 12. 2013 a že jde o informaci zveřejněnou a měl jí tedy být poskytnut i evidenční list poplatníka České televize. V úředním záznamu ze dne 9. 12. 2013, který je na čísle listu 77 policejního spisu, v podobě v jaké byl poskytnut žalobkyni, je uvedeno, že „z důvodů obměny technologie a nízké vytíženosti hotelu jsem v roce 2005 upravil počet na 6 kusů (…) v době kontroly (…) jsem měl (…) přihlášeno 6 + 6 televizních přijímačů aktivních“. Z uvedeného jednak nemá krajský soud za to, že by tyto informace zcela korespondovaly s evidenčním listem poplatníka České televize. Jednak obsah evidenčního listu není zveřejněnou informací, neboť nebyl nikde zveřejněn, a jeho údajně již známý obsah nelze dovozovat z jiné listiny či úředního záznamu, poskytnutého žalobkyni. Krajský soud doplňuje, že při hodnocení věci nepřihlížel k nedůsledně provedené anonymizaci údajů např. v uvedeném úředním záznamu, když byly znečitelněny údaje o osobě podávající vysvětlení, nicméně její jméno a příjmení u podpisu již znečitelněny nebyly, obdobně tak nebyly tyto údaje znečitelněny v záhlaví tohoto úředního záznamu, případně stejně tak u úředního záznamu ze dne 18. 11. 2013, o podání vysvětlení pracovnice hotelu. Subjektu osobních údajů nemůže být k tíži nedůslednost správce či zpracovatele údajů. S ohledem na výše uvedené má krajský soud za to, že námitky žalobkyně směřující do porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a § 12 InfZ jsou nedůvodné, neboť žalovaný i povinný subjekt aplikovali příslušnou právní úpravu v souladu s jejím účelem a důrazem na šetření práv dotčených osob. Krajský soud neshledal v postupu žalovaného překročení mezí správního uvážení, obdobně tak u povinného subjektu krajský soud neshledal překročení zákonem stanovených postupů při vyřizování žádosti žalobkyně. Podle předchozí žádosti byly žalobkyni poskytnuty kopie listin, které poskytnuty být mohly, a ty, které obsahovaly osobní údaje, byly v příslušných částech začerněny (k preciznosti tohoto postupu viz výše), přičemž bylo odůvodněno, proč nelze osobní údaje poskytnout. Pokud šlo o opakovanou žádost žalobkyně, pak správní orgány setrvaly na názoru, že důvod pro odepření poskytnutí informací trvá i nadále. Povinný subjekt tak provedl hodnocení podle § 12 InfZ a neshledal, že by odpadl důvod, pro který dříve požadované informace nebyly poskytnuty. Vzhledem k předmětu soudního přezkumu napadeného rozhodnutí se krajský soud nezabýval věcnými „námitkami“ do pravdivosti výpovědi osoby zúčastněné na řízení nebo do způsobu úhrady jeho koncesionářských poplatků. Krajský soud závěrem podotýká, že k žádostem žalobkyně o poskytnutí informací ze dne 27. 3. 2015 a 11. 3. 2015 povinný subjekt poskytl část informací, které jí byly původně odmítnuty. Žádostí ze dne 27. 3. 2015 žalobkyně de facto obdržela informaci, která byla znečitelněna na listu číslo 59 policejního spisu, a to potvrzení účetní firmy řešeného podnikatele, druhá strana, tj. informaci, že k datu 24. 9. 2012 neměl podnikatel v majetku žádný televizní přijímač. Na základě žádosti ze dne 11. 3. 2015 žalobkyně de facto obdržela informace, které byly znečitelněny v úředním záznamu na č. l. 75 spisu Policie ČR, druhá strana, tj. informaci, že v průběhu několika měsíců v první polovině roku 2012 byly na všech pokojích hotelu televizory. Dále obdržela informaci, která plyne z policejního spisu, že dne 24. 9. 2012 osoba zúčastněná na řízení nakoupila několik televizních přijímačů, pravděpodobně pro hotel Zlatá hvězda. Takovýto postup povinného subjektu svědčí o ne zcela důsledném posuzování charakteru poskytovaných informací, neboť tatáž informace by neměla být v rámci dvou žádostí posouzena odlišně. To krajský soud konstatuje pouze nad rámec celé věci. K tomuto postupu povinného subjektu totiž nebylo lze přihlížet, neboť k němu došlo až po vydání napadeného rozhodnutí. Pro krajský soud je rozhodující skutkový a právní stav v době rozhodování správního orgánu. V. Závěr a náklady řízení Napadené rozhodnutí žalovaného, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti žalobkyně o poskytnutí informací, bylo shledáno souladným se zákonem. Soud neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. V případě osoby zúčastněné na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení