10 A 94/2023–60

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Vinný dům, spol.s r.o., IČO 26311267 sídlem Toužimská 588/70, 197 00 Praha 9 zastoupená advokátem Mgr. Lubošem Havlem sídlem Na Pankráci 30a/404, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2023, č. j. MZE–23363/2023–14112 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Předmět sporu

1. Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „správní orgán prvního stupně“, „Fond“ nebo „SZIF“), rozhodnutím ze dne 2. 12. 2022, č. j. SZIF/2022/0721176 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), ukončil administraci žádosti o dotaci reg. č. 15/001/16220/564/000017 na projekt „Inovace ve vinařském podniku“, kterou podala žalobkyně v rámci Programu rozvoje venkova na období 2014–2020, operace 16.2.2 Podpora vývoje nových produktů, postupů a technologií při zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh (dále jen „operace 16.2.2“).

2. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství, odboru Řídící orgán rozvoje venkova (dále jen „žalovaný“ nebo „MZE“) ze dne 17. 4. 2023, č. j. MZE–23363/2023–14112 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí zamítnuto.

II. Napadené rozhodnutí

3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval předchozí průběh správního řízení, především uvedl, že správní orgán prvního stupně konstatoval porušení Obecných a Specifických podmínek Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014–2020, platných pro 1. kolo příjmu žádostí, operaci 16.2.2 Podpora vývoje nových produktů, postupů a technologií při zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh (dále jen „Obecné podmínky“ a „Specifické podmínky“, společně dále jen „Pravidla“), podle nichž se požadovaná dotace poskytuje.

4. Žalobkyně požaduje dotaci na realizaci projektu, v rámci kterého má být vybudováno velkokapacitní vinařství, ve kterém bude odzkoušena nová technologie výroby vína. Běžné užití této metody není možné, neboť není schválena evropskými ani národními právními předpisy. Touto metodou je víno možné vyrábět výhradně na základě rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce podle § 12 odst. 8 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), v platném a účinném znění (dále jen “zákon o vinohradnictví a vinařství”).

5. Žalovaný dospěl k závěru, že žádost není v souladu s kapitolou 1 Specifických podmínek, resp. není v souladu s účelem operace 16.2.

2. Předmětem projektu žalobkyně je výhradně vývoj metody pro potřeby výzkumného subjektu, nikoli pro potřeby žalobkyně. Žalobkyně sice vyrobené víno může za určitých podmínek uvádět na trh, pouze však jako druhotný produkt vzniklý v rámci pokusu, jehož cílem není výroba vína, ale ověření metody. Podstata spolupráce s výzkumným subjektem tak neodpovídá účelu operace 16.2.

2. Objekt vinařského provozu, který má být za dotaci vybudován, nemá dle projektu být primárně využíván žalobkyní k rozvoji vlastní podnikatelské činnosti.

6. Žalovaný dále dospěl k závěru, že žádost není v souladu s kapitolou 4 písm. i) Obecných podmínek, podle které je ke spolufinancování způsobilý pouze projekt, který je v souladu s příslušnou právní úpravou od data podání žádosti o dotaci do konce lhůty vázanosti projektu na účel. Metodou nebylo víno možné vyrábět v období od 24. 1. 2020 do 31. 8. 2022, žalobkyně po toto období tedy nesměla provádět činnost, která je předmětem projektu.

7. Žalovaný konečně dospěl k závěru, že žádost není v souladu s kapitolou 7 bodem 19) Specifických podmínek, podle které je způsobilý jen projekt, který v rámci posuzování efektivnosti a proveditelnosti neobdržel 0 bodů. Hodnotitelská komise projektu žalobkyně udělila 0 bodů a výsledek hodnocení dostatečně odůvodnila.

8. Žalovaný uzavřel, že porušení každé z výše jmenovaných podmínek způsobuje sankci kategorie C, tedy ukončení administrace žádosti. Dále se vyjádřil k jednotlivým odvolacím námitkám, které neshledal důvodné.

III. Žaloba

9. Žalobkyně v podané žalobě po stručné rekapitulaci průběhu správního řízení namítla, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť nemá oporu ve spise a v Pravidlech, je chybně a účelově odůvodněno a vnitřně rozporné. Žalovaný chybně vyhodnotil skutkový stav, ignoruje svá dřívější rozhodnutí, vychází z nesprávného právního posouzení věci a chybné aplikace Pravidel a neposuzoval věc ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

10. Žalobkyně se dále postupně vyjádřila ke třem důvodům, pro které byla administrace dotace zastavena. Prvním důvodem je nesoulad s kapitolou 1 Specifických podmínek, resp. s účelem operace 16.2.

2. Žalobkyně tvrdí, že u žádného z dalších žadatelů nebyl konkrétní poměr a způsob účasti žadatele a výzkumného subjektu takto posuzován. Spolupráce na vývoji metody je přitom Pravidly aprobována a míra a konkrétní způsob spolupráce nejsou pravidly kvantifikovány. Žalovaný se tak žalobkyni snaží účelově zamezit v získání dotace. Tvrzení žalovaného o účelu a užití metody se nezakládá na pravdě, neboť žalobkyně v žádosti v oddílu Projekt, bodu 2, jednoznačně uvedla, že výsledkem je vybudování potravinářské výroby žalobkyně, a že dojde ke zlepšení pozice žalobkyně na trhu a zlepšení konkurenceschopnosti. Žalovaný účelově vykresluje situaci, že žalobkyně hodlá vystavit halu za desítky milionů korun pouze pro experimentální použití metody, a aby následně produkty neuváděla na trh. K takovému závěru nedošel ani žádný člen Hodnotitelské komise. S touto argumentací správní orgány přišly až účelově po více jak 7 letech od podání žádosti. Naplnění účelu operace obsah žádosti odpovídá jak z hlediska názvu projektu, tak z hlediska jeho popisu a popisu výsledků projektu. Účel operace definovaný v Pravidlech tak žalobkyně splňuje. Z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně neměla v úmyslu uvádět produkt na trh, ani že by výsledkem aplikace metody neměla být výroba a prodej inovativních výrobků. Produkty vyrobené za použití metody je přitom možné uvádět na trh, což potvrzuje i výjimka udělená v rámci rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 1. 7. 2022, č. j. SZPI/BL724–4/2022. Postup správních orgánů tak svědčí o jejich jednoznačné svévoli, absolutní netransparentnosti v postupu a opakovaném popírání zásad, na kterých se zakládá správní řád.

11. Žalobkyně dále brojí proti tvrzenému nesouladu s kapitolou 4 písm. i) Obecných podmínek. Žalovaný nelogicky argumentuje obdobím cca 2 let, kdy metoda nebyla dočasně povolena a žádost nebyla posuzována a žalobkyně tak nebyla vázána podmínkou udržitelnosti. Administrace žádosti byla v tomto období pravomocně ukončena a probíhalo řízení před správním soudem. Ke dni vydání prvostupňového i napadeného rozhodnutí však byla metoda prokazatelně povolena, a žádost tak měla být posouzena s přihlédnutím k této skutečnosti. Žalovaný navíc v předchozím rozhodnutí ve věci ze dne 18. 5. 2017 jednoznačně vyjádřil názor, že správní orgán prvního stupně nesmí předvídat případné budoucí nepovolení metody.

12. Třetím důvodem pro ukončení administrace žádosti byl nesoulad s kapitolou 7 bodem 19) Specifických podmínek. Žalobkyni byly Hodnotitelskou komisí z hlediska kritérií č. 11 a 12 přiděleny body, ty však byly odebrány v rámci dalšího posouzení Hodnotitelskou komisí. Poslední jednání komise se přitom odehrálo v roce 2017. Nebyl tak reflektován další vývoj věci, především dodatečné povolení použití metody. Správní orgány byly v tomto ohledu nečinné. Ve spisu chybí podklady pro to, aby žalobkyni v rámci kritérií č. 1, 11 a 12 nebyly přiděleny body. Napadené rozhodnutí je v rozporu s dokumentem Závěr z opětovného hodnocení ze dne 29. 6. 2017, přičemž dřívější pochybnosti byly vyvráceny doložením rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Žalovaný byl povinen posoudit žádost s ohledem na aktuální stav ke dni vydání rozhodnutí. Správní rozhodnutí neměla oporu ani v dokumentu Závěr z opětovného hodnocení, neboť toto obsahuje pouze dvě zamítavá vyjádření z celkových šesti. Tento dokument žádost hodnotí pozitivně a doporučuje ji. Správní orgány ignorují dokument Zápis z jednání Hodnotitelské komise, který potvrzuje, že víno vyrobené s použitím metody je možné uvádět na trh na základě výjimky. Správní rozhodnutí jsou diskriminační a dokládají nerovný přístup vůči žalobkyni, jelikož u žádného jiného projektu nebylo posuzováno, zda lze dané produkty uvádět na trh, ani rozsah takového uvádění na trh.

13. Žalobkyně je přesvědčena, že jí v rámci preferenčních kritérií č. 1, 11 a 12 měly být přiděleny body následujícím způsobem.

14. Ve vztahu ke kritériu č. 1 měl žalobkyni být přidělen maximální počet bodů, tedy 12. Žalobkyně to odůvodňuje vysokou mírou inovativnosti metody, která disponuje patentem na úrovni Evropské unie a patentovou ochranou v dalších zemích světa. Žádný jiný projekt takto vysokou míru inovativnosti nedoložil. Metoda přitom přináší vysokou míru inovace pro celé vinařské odvětví ve světovém měřítku. Žalobkyně argumentuje negativními dopady oxidu siřičitého na konzumenty vína a revolučním postupem metody, která oxid siřičitý nepoužívá. U ostatních projektů přitom byly posuzovány a pozitivně hodnoceny blahodárné účinky ve vztahu k člověku, ale i zvířatům. Vyšší, resp. maximální počet bodů byl udělen projektům s nesrovnatelně nižší mírou inovace bez doložené patentové ochrany či s mírou inovace, která nemá blíže specifikovaný význam. Přidělení nižšího počtu bodů žalobkyni by bylo v rozporu se zásadou rovného přístupu, zásadou legitimního očekávání a s Pravidly.

15. Ve vztahu ke kritériu č. 11 mělo žalobkyni být přiděleno 5 bodů. Zásada efektivnosti projektu je maximálně naplněna, a to s ohledem na vysokou míru inovace a revoluční charakter. Vysoký počet bodů byl přidělen i projektům, u kterých byla konstatována průměrná efektivnost. Kladně byla u jiných projektů hodnocena vysoká míra konkurenceschopnosti, tento požadavek však naplňuje i žalobkyně. Není tak dán důvod, aby byla žalobkyně krácena.

16. Ve vztahu ke kritériu č. 12 měl žalobkyni být přidělen 1 bod. Proveditelnost projektu je doložena tím, že se žalobkyni již projekt podařilo částečně realizovat a financovat z vlastních finančních prostředků. Žalobkyně má prokazatelné zkušenosti v oblasti, které se žádost týká, použití metody je po většinu doby udržitelnosti projektu povoleno a navrhovaná metoda je dostatečně ověřena. Povolení či výjimku lze povolit opakovaně, případně rozšířit povolení využití metody i pro jiné státy, což žalobce rovněž v budoucnu zamýšlí provést. SZIF přitom nesmí předjímat případné budoucí nepovolení Metody, to je rizikem žadatele. Metoda je žalobcem a spolupracujícím subjektem dostatečně ověřena. Projekt je tak efektivní, realizovatelný a udržitelný. Má význam pro území širší než České republiky, plný počet získaly projekty, u kterých nebyla doložena inovativnost ve smyslu patentové ochrany a projekty, které měly pouze lokální význam v rámci České republiky.

17. Žalobkyně závěrem namítla další skutečnosti, v nichž spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí.

18. Správní orgány nezohlednily všechny skutečnosti, tedy možnost prodloužení či opakování výjimky pro aplikaci metody, možnost schválení metody a její použití v jiných zemích. Napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné, neboť opakovaně odkazuje na skutečnost, že stav byl posuzován ke dni vydání napadeného rozhodnutí, odkazuje však na vyjádření Hodnotitelské komise z roku 2017 a posuzuje dvouleté vakuum, kdy metoda nebyla výslovně povolena. Tvrzení žalovaného k bodu 11 na str. 13 napadeného rozhodnutí ohledně postupu Hodnotitelské komise nevyplývají ze spisu, není jasné, jak Hodnotitelská komise hlasovala a proč je jeden dokument předběžný a jiný rozhodný. U kritéria č. 1 Hodnotitelská komise vůbec neřešila míru inovace projektu. Žalovaný se vůbec nevyjádřil k namítanému diskriminačnímu přístupu vůči žalobkyni, a to s ohledem na rozsah a míru posuzování dalších žádostí, kde skutečnosti vytýkané žalobkyni nebyly posuzovány u jiných žadatelů. Žalobkyně diskriminační postup popsala např. ve vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí ze dne 11. 11. 2022.

19. Žalovaný nerespektuje a nedodržuje svá dřívější vyjádření a stanoviska, a to i s ohledem na to, že na všech rozhodnutích je podepsána identická osoba. Správní orgány podle žalobce konzultovaly vydání prvostupňového rozhodnutí, a popřely tak dvojinstančnost správního řízení. Postupem správních orgánů byla žalobkyni způsobena majetková újma i újma na jejích právech. Žalovaný protizákonně tvrdí, že ve věci nemůže pro rozpor s Pravidly meritorně rozhodnout, popírá pravomoc rozhodnutí prvního stupně změnit. Podle žalobce je systém přidělování dotací nastaven svévolně a netransparentně.

IV. Vyjádření žalovaného k žalobě

20. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 4. 7. 2023 předně shrnul, že předmětná metoda byla prozatím povolena pouze k pokusným účelům a doposud není uvedena v nařízení č. 2019/934 ze dne 12. 3. 2019, což je u vína vyrobeného touto metodou nezbytná podmínka k běžné výrobě a uvádění na trh.

21. K vytýkanému nepřípustnému předjímání budoucího nepovolení metody a neposouzení věci ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že není možné poskytnout dotaci na projekt, který není v souladu s platnými právními předpisy nepřetržitě od podání žádosti.

22. K důvodu ukončení administrace pro nesoulad s kapitolou 1 Specifických podmínek, resp. s účelem operace 16.2.2, žalovaný uvedl, že spolupráce s výzkumným subjektem byla posuzována u všech žadatelů. Podmínkou splnění účelu poskytnuté dotace je uvádět na trh vína vyrobená inovativní metodou, s ohledem na výrobní kapacity vybudovaného vinařství však převažují vína vyráběná klasickou metodou, neboť rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 1. 7. 2022, č. j. SZPI/BL724–4/2022, byla pro období 4 let povolena výroba maximálně 300 000 litrů vína celkem, přičemž roční produkce žalobkyně je řádově cca 2 500 000 litrů ročně. Takové velkokapacitní vinařství tak neodpovídá povolenému množství vína vyrobeného metodou. Předmětem projektu tak není zavedení nové inovativní metody do výroby žalobkyně formou spolupráce s výzkumným subjektem, projekt tak není v souladu s účelem operace 16.2.

2. Účel projektu přitom nelze vyvozovat ani z názvu projektu. Tvrzení žalobkyně, že argumentace správního orgánu prvního stupně je nová či účelová, není pravdivé. Důvodem pro neposkytnutí dotace byl od počátku nesoulad metody s platnými právními předpisy a účelem operace, což konstatovala jak Hodnotitelská komise, tak správní orgány. Tato argumentace byla pouze upřesněna a rozvedena na základě obrany žalobkyně proti neposkytnutí dotace.

23. K důvodu ukončení administrace pro nesoulad s kapitolou 4 písm. i) Obecných podmínek žalovaný uvedl, že toto ustanovení výslovně stanoví, že projekt musí být v souladu s právní úpravou od doby podání žádosti o dotaci. Tuto podmínku žalobkyně nesplnila, neboť metodu, která je předmětem projektu, nesměla po určitou dobu použít. Již nesplnění této podmínky by přitom stačilo k ukončení administrace žádosti. Jiný postup by znamenal nerovný přístup k žadatelům. Žalovaný konstatoval, že výroba vína na základě výjimky není v souladu s účelem operace, neboť tato výjimka umožňuje výrobu vína výhradně za účelem pokusu, nikoliv pro běžné užití. Žalobkyně tvrdila, že žádost splňuje podmínky, což potvrdila Hodnotitelská komise. Žalovaný k tomu však uvedl, že Hodnotitelská komise posuzuje podmínky pro přidělení bodů v rámci kritérií inovativnosti. Není v její kompetenci posuzovat plnění všech podmínek, to je plně v kompetenci správního orgánu prvního stupně. Ze spisu přitom vyplývají pochybnosti ohledně možnosti víno vyrábět a uvádět na trh, i ohledně povolení metody právními předpisy.

24. K důvodu ukončení administrace pro nesoulad s kapitolou 7 bodem 19) Specifických podmínek žalovaný nejdříve uvedl, že proběhlo opakované hodnocení Hodnotitelskou komisí, a to výhradně na žádost žalobkyně, neboť v prvním hodnocení nebyl zohledněn stav, kdy byla pro výrobu metodou udělena výjimka. Hodnotitelská komise ve výsledku (v mezidobí byla oznámení o ukončení administrace zrušena pro nepřezkoumatelnost) v rámci opakovaného posouzení uzavřela, že není možné získat přiměřenou míru jistoty, že bude možné zajistit povinnou udržitelnost projektu. Vzhledem k nesplnění podmínek proto projektu udělila nulový počet bodů. Fond posoudil, zda konečné stanovisko Hodnotitelské komise bylo vydáno výhradně na základě předjímané udržitelnosti projektu, která byla nepřípustná. Dospěl k závěru, že tomu tak není, a to také na základě posouzení vyjádření jednotlivých členů Hodnotitelské komise (viz poslední Oznámení o ukončení administrace). Proto žalovaný vyhodnotil odvolací námitky žalobce, které směřovaly k hodnocení projektu Hodnotitelskou komisí, jako nedůvodné.

25. Nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že byly porušeny zásady správního řádu. Druhé hodnocení Hodnotitelskou komisí proběhlo na základě stejného skutkového stavu. Správní orgány nezohlednily závěr, který nepřípustně předjímá budoucí nepovolení metody. K dalšímu hodnocení již není důvod. K požadavku žalobkyně na přidělení bodů v rámci kritérií č. 1, 11 a 12 žalovaný uvedl, že o vysoké míře inovativnosti nelze pochybovat. Důvodem pro udělení nulového počtu bodů je neproveditelnost projektu, neboť na základě udělené výjimky lze víno metodou vyrábět pouze k pokusným účelům. Ukončení administrace tak není založeno na nepřípustném předjímání budoucího nepovolení metody.

26. Žalovaný se následně vyjádřil k dalším dílčím námitkám. Správní orgány zohlednily možnost prodloužení i opakování výjimky pro použití metody k výrobě vína. Napadené rozhodnutí není vnitřně rozporné a posouzen byl stav ke dni vydání rozhodnutí, kapitola 4 písm. i) Obecných podmínek však výslovně stanoví, že projekt musí být v souladu s právní úpravou od podání žádosti. Zohledněn tak musel být i předešlý stav. Vypořádání postupu Hodnotící komise v napadeném rozhodnutí není obecné, žalovaný se konkrétně vyjádřil ke způsobu hlasování, který je standardní a obvyklý ve všech posuzovaných případech, a především je v souladu se Statutem a jednacím řádem Hodnotitelské komise. Ze všech hodnocení je zřejmé, že metoda je vysoce inovativní, nové hodnocení a přidělení bodů není důvodné. U jiných žádostí nevznikla pochybnost ohledně možnosti uvádět výsledky projektu na trh, i přesto však byly hodnoceny i z hlediska souladu s právní úpravou. Skutečnost, že dotaci nelze poskytnout z důvodu nesplnění podmínek nelze vykládat jako diskriminaci žalobkyně. Ukončení administrace není založeno na předjímání budoucího nepovolení metody, ale na základě posouzení současného stavu, tj. podmínek výjimky SZIP, a posouzení podmínek pro poskytování dotace. V řízení bylo prokázáno, že podmínky pro poskytování dotace současná výjimka pro užití metody nesplňuje.

27. Správní orgán prvního stupně byl při rozhodování vázán právním názorem svého nadřízeného orgánu. Není v rozporu se zásadami správního řádu, pokud došlo k dovysvětlení tohoto právního názoru. Žalobkyni nemohla být způsobena újma, neboť administrace žádosti byla ukončena před uzavřením dohody o poskytnutí dotace a v této fázi neměla žalobkyně na dotaci dle kapitoly 4 písm. c) Obecných podmínek právní nárok. Při zahájení realizace projektu před poskytnutím dotace si žalobkyně musela být vědoma rizika neposkytnutí dotace. Výzkumná část přináší benefit především pro držitele patentu MENDELU. Závěrem žalovaný poukázal na historii administrace žádosti.

V. Replika žalobkyně

28. Žalobkyně v replice ze dne 30. 8. 2023 namítla, že žalovaný neuvedl, v čem není účel dotace naplněn a ani nereagoval na věcné a konkrétní tvrzení žalobkyně. Tvrzení žalovaného, že účel dotace není naplněn proto, že metoda doposud nebyla schválena, nesouvisí s účelem definovaným v Pravidlech. Pravidla neuvádějí, jakým způsobem má být předmět dotace naplněn a realizován z hlediska platné legislativy, ani to, že nesmí být realizován na základě zákonné výjimky. Účel je navíc v Pravidlech definován značně obecně a nekonkrétně a nelze jej dalším a novým výkladem neustále měnit a upravovat či vykládat v neprospěch žalobce. Žalovaný ve svých dřívějších rozhodnutích uložil Fondu, aby žádost posoudil ve světle nového a dodatečného povolení metody. Současně žalovaný Fondu uložil, aby byla věc posuzována ke dni vydání rozhodnutí a nikoliv k právnímu stavu, který neplatí nebo omezeně platil v minulosti.

29. Žalobkyně odmítá argumentaci, že má povoleno vyrobit pouze 300 000 litrů vína celkem. Tato argumentace v předchozích správních rozhodnutích nezazněla a nemohla tak být důvodem pro zastavení administrace žádosti. Navíc se opírá o nesprávný převod objemových jednotek, neboť byl povolen objem 300 000 hl, tedy 3 000 000 l.

30. Podle žalobkyně bylo u podaných žádostí provedeno hodnocení a posouzení žádosti, které nebylo nikterak zaznamenáno v zápisu z jednání Hodnotitelské komise. Otázky spojené s nepřípustností žádosti či s tím, že konkrétní žádosti neodpovídají dotačnímu titulu, byly řešeny právě v Závěrech z hodnocení.

31. Žalobkyně je toho názoru, že žalovaný by se vůbec neměl zabývat podmínkami přidělení dotace u konkrétních žadatelů, neboť o přidělení dotace rozhoduje dle zákona jen správní orgán prvního stupně. Míra spolupráce s výzkumným subjektem je v případě žalobkyně standardní a obvyklá, ze spisu ani nevyplývá, že by se lišila od míry spolupráce jiných žadatelů v rámci programu. Ze závěru hodnocení vyplývá, že správní orgán prvního stupně pozitivně hodnotil projekty, kde k výrobě a vývoji inovativních produktů mělo teprve dojít, přičemž pokud by k vývoji v rámci projektu nedocházelo, postrádal by požadavek na spolupráci s výzkumným subjektem smysl. Žalobkyně setrvala na názoru, že její žádost byla posuzována jinak než ostatní žádosti.

32. Žalobkyně konstatuje, že rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 1. 7. 2022, č. j. SZPI/BL724–4/2022, byla povolena výroba vína za pomoci metody, přičemž toto víno bylo dále možné prodávat. Dle závěrů hodnocení se u jiných projektů správní orgány nezabývaly konkrétním charakterem budoucího projektu ani tím, zda jej bude možné uvést na trh. Závěry Hodnotitelské komise nelze použít, neboť vycházejí ze stavu, kdy nebylo vydáno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

33. Žalovaný dle žalobkyně nekonzistentně jednou tvrdí, že při posouzení žádosti vycházel ze závěrů Hodnotitelské komise a podruhé že nikoliv. Podle žalobkyně ministerstvo a SZIF nechtějí výslovně odůvodnit zastavení administrace Žádosti možným budoucím nepovolením Metody, ale fakticky tak činí pořád za užití jiných formulací.

34. Žalobkyně dále namítá, že závěry z hodnocení u žádného dalšího projektu neuvádí, zda byl posuzován z hlediska souladu s právní úpravou a z hlediska možnosti uvádět výrobky na trh. Ministerstvo nemůže mít k dispozici detailní informace o posouzení a hodnocení všech žádostí, o kterých neexistují záznamy, když posouzení a hodnocení provádí dle zákona SZIF a dle pravidel Hodnotitelská komise.

35. Žalobkyně závěrem poukázala na to, že Metoda je úspěšně ozkoušena v praxi a víno bylo na základě dřívějších výjimek uváděno na trh. Dodatečný výzkum a vývoj, jak je patrné ze Závěrů z hodnocení, předpokládala celá řada dalších projektů a žádostí předložených v rámci Programu, což jednoznačně plyne ze slovního hodnocení Hodnotitelské komise u většiny projektů.

VI. Jednání

36. Jednání ve věci se konalo dne 15. 2. 2024.

37. Na něm žalobkyně v zásadě setrvala na svém procesním stanovisku. Dodala, že ve věci došlo k obstrukčnímu postupu za součinnosti SZIF a MZE. Měnila se argumentace, hledaly se důvody, proč by žádosti nemělo být vyhověno. Nejprve nebylo žádné odůvodnění, poté, že metoda není inovativní, následně že není proveditelná, poté že produkty není možné uvádět na trh. Nyní jde o argument, že metoda je ve fázi základního výzkumu a jedná se o experiment. Celá řada jiných žádostí nebyla posuzována takto přísnými měřítky. Postup SZIF a ministerstva vůči žalobkyni byl zcela zjevně diskriminační, porušoval základní zásady, na kterých spočívá činnost správních orgánů. Metoda je revoluční, může zvrátit výrobu vína, oxid siřičitý způsobuje bolest hlavy, je to využitelné hlavně u sladkých vín. Příležitost, kterou měla Česká republika v podobě intenzivní spolupráce žalobkyně a univerzity, byla promarněna 7 lety. Česká republika mohla být na prvním místě a prosazovat použití této metody k definitivnímu schválení. Projekt je plně udržitelný, splňuje všechny specifické i obecné podmínky Pravidel. Jde o inovativní metodu, použitelnou ve výrobním procesu, na jejím vývoji se měl podílet odborný subjekt, přípustný byl další odborný výzkum. Spolupráce mezi žalobkyní a univerzitou primárně spočívala v monitoringu, pozorování, odebírání vzorků a zjišťování a optimalizaci této metody. Povolení pokusu nebylo nijak specifikováno, pokus může být jakýkoliv. Šlo o možnost použití metody ve velkém výrobním procesu zavedeného vinařství. Byla zde možnost produkty uvádět na trh, možnost dalšího rozvoje metody, pozorování výsledků a optimalizace. To bylo součástí všech dalších žádostí. Proces hodnocení dotací vychází z podzákonných pravidel, ze závěrů Hodnotitelské komise vyplývá 4 pozitivní a 2 negativní stanoviska, ta jsou překonaná, metoda je povolena od roku 2012 s pauzou.

38. Soud neprovedl důkazy navrhované žalobkyní: spisem prvostupňového orgánu, spisem žalovaného, Pravidly, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014–2020, Žádostí o dotaci z Programu rozvoje venkova, Závěrem z hodnocení projektů Hodnotitelskou komisí z května 2016, vyjádřením členů Hodnotitelské komise a Závěrem z opětovného hodnocení ze dne 29. 6. 2017, Zápisem z jednání Hodnotitelské komise ze dne 29. 6. 2017, Statutem a jednacím řádem Hodnotitelské komise a vyjádřením k podkladům pro vydání rozhodnutí ze dne 11. 11. 2022, jednotlivými oznámení o ukončení administrace (ze dne 27. 5. 2016, ze dne 31. 3. 2017, ze dne 2. 8. 2017, ze dne 2. 12. 2022) a rozhodnutími žalovaného (ze dne ze dne 8. 3. 2017, ze dne 18. 5. 2017, ze dne 12. 1. 2018, ze dne 24. 5. 2022, ze dne 17. 4. 2023), protokolem o nahlížení žalobkyně do správního spisu dne 17. 10. 2022. Jedná se o součásti správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

39. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkazy navrhované žalobkyní: spisy Městského soudu v Praze vedenými pod sp. zn. 5 A 167/2017 a 5 A 57/2022 a spisem Nejvyššího správního soudu vedeným pod sp. zn. 10 Afs 353/2022. Tyto skutečnosti jsou v předmětném řízení relevantní pouze co do rekapitulace předchozího průběhu administrace žádosti žalobkyně. Ten je však mezi stranami nesporný. Dosavadní procesní vývoj je navíc obsahem správního spisu.

40. Soud pro nadbytečnost dále neprovedl důkazy navrhované žalobkyní: výslechem prof. Ing. M. B. (vedoucího ústavu Mendelovy univerzity), odborným stanoviskem Mendelovy univerzity, Ústavu vinohradnictví a vinařství, a doklady žalobkyně k produkci vína za použití metody. Těmito důkazy mají být zjištěny bližší informace k předmětné enologické metodě, takové dokazování však pro posouzení věc není relevantní. Jádrem sporu je soulad žádosti a projektu žalobkyně s právními předpisy a Pravidly, pro který jsou však relevantní především rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce a prováděcí rozhodnutí Evropské komise, které jsou součástí správního spisu.

41. Soud pro nadbytečnost dále neprovedl důkazy navrhované žalobkyní: výslechem Ing. J. T. (ředitele odboru Řídící orgán rozvoje venkova) a výslech pracovníků Státního zemědělského intervenčního fondu a Ministerstva zemědělství. Těmito důkazy má být prokázáno, že žalovaný nerespektuje svá předchozí rozhodnutí, že se správní orgány se dopustily dalších pochybení, zejména, že spolupracovaly při vydání prvostupňové rozhodnutí. Soud je názoru, že rozhodné skutečnosti o postupu správních orgánů vyplývají ze správního spisu, proto považuje tyto důkazy za nadbytečné.

42. Soud rovněž pro nadbytečnost dále neprovedl důkazy navrhované žalobkyní: veškerými podanými žádostmi o dotaci v rámci definovaného programu. Pro nadbytečnost dále neprovedl důkazy výslechem žalobkyní označených konkrétních osob k prokázání součinnosti mezi SZIF a MZE, výslechem svědků – členů Hodnotitelské komise, uveřejněným soupisem veškerých žádostí ve spojení s hodnocením Hodnotitelské komise projektů. Soud shledal, že dostatečné podklady o správním řízení, o ostatních projektech i přístupu správních orgánů k věci poskytuje správní spis.

43. Soud na jednání provedl důkaz odborným vyjádřením prof. B. ze dne 14. 9. 2023 k využití středně dlouhých nasycených mastných kyselin pro zastavení kvasného procesu při výrobě vína a snížení obsahu oxidu siřičitého, žádostmi žalobkyně ze dne 13. 9. 2023 k ministerstvu zemědělství a k SZIF o podklady ke všem žádostem z téže operace, odložení žádosti od ministerstva zemědělství ze dne 19. 9. 2023, č. j. MZE–54142/2023–14112, rozhodnutí o odmítnutí Fondu k žádosti o informace ze dne 26. 9. 2023, č. j. SZIF/2023/0620510, žádost žalobkyně k SZIF ze dne 15. 12. 2023 o nahlížení do spisu ke všem žádostem z téže operace dle § 38 odst. 2 správního řádu a odmítnutí této žádosti Fondem ze dne 22. 12. 2023. Soud z podkladů založených ve správním spise přečetl části emailové komunikace (součást správního spisu) mezi SZIF a MZE ze dnů 27. 7. – 28. 7. 2017, které se týkaly namítané spolupráce MZE a Fondu na přípravě prvostupňového rozhodnutí.

VII. Posouzení věci Městským soudem v Praze

44. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového i právního stavu v době vydání rozhodnutí správního orgánu a v mezích uplatněných žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném a účinném znění (dále jen “s. ř. s.”), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.

45. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně dne 12. 10. 2015 podala žádost o dotaci z Programu rozvoje venkova v rámci operace Podpora vývoje nových produktů, postupů a technologií při zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh, na realizaci projektu „Inovace ve vinařském podniku“. Správní orgán prvního stupně vydal dne 27. 5. 2016 oznámení o ukončení administrace žádosti, které bylo zrušeno usnesením žalovaného ze dne 8. 3. 2017. Správní orgán prvního stupně vydal dne 31. 3. 2017 nové oznámení o ukončení administrace žádosti, které bylo zrušeno usnesením žalovaného ze dne 18. 5. 2017. Správní orgán prvního stupně vydal dne 2. 8. 2017 již třetí oznámení o ukončení administrace žádosti, které bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 5. 2022.

46. Správní orgán prvního stupně následně vydal dne 2. 12. 2022 pod č. j. SZIF/2022/0721176 oznámení o ukončení administrace žádosti (prvostupňové rozhodnutí), kterým zrušil administraci žádosti žalobkyně. Žalobkyně proti tomuto oznámení podala odvolání, o kterém žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím ze dne 17. 4. 2023, č. j. MZE–23363/2023–14112.

47. Důvodem pro „poslední“ ukončení administrace žádosti bylo nedodržení hned několika podmínek Pravidel pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova ČR (dále jen „Pravidla“). Konkrétně šlo o podmínky podle kapitoly 1 Specifických podmínek, kapitoly 4 písm. i) Obecných podmínek a kapitoly 7 bodu 19) Specifických podmínek. Žalobkyně sporuje všechny tři důvody pro rozhodnutí o ukončení administrace.

48. Žalobkyně podniká v oblasti vinařského průmyslu, v tomto oboru také uplatnila svoji žádost na projekt, v němž chtěla využít inovativní enologický postup. Konkrétně podala žádost o dotaci ve vztahu k inovaci (rozšíření) svého vinařského podniku, při které zamýšlela využít technologii nasycených mastných kyselin k zastavení fermentace při výrobě vína.

49. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 10. 2019, čj. 7 As 388/2018–46) vyložil, že pod pojmem enologické postupy je třeba rozumět vinařské postupy, které vedou k výrobě, vývoji či ke změně produktu, jejichž pevný rámec je dán obecně závaznými právními předpisy. Tento regulatorní rámec přitom rozlišuje katalog kogentně zakázaných enologických postupů, katalog zakázaných postupů, které však mohou být při dodržení určitých podmínek použity, a katalog povolených enologických postupů.

50. Podle § 12 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství platí, že pokud jde o enologické postupy a ošetřování produktu jsou přípustné pouze enologické postupy a ošetřování podle předpisů Evropské unie, tohoto zákona a prováděcího právního předpisu.

51. Podle § 12 odst. 2 zákona o vinohradnictví a vinařství platí, že přidávání jakýchkoliv látek do produktu je zakázáno, pokud nestanoví předpisy Evropské unie, tento zákon nebo prováděcí právní předpis jinak.

52. Podle § 12 odst. 8 zákona o vinohradnictví a vinařství platí, že k pokusným účelům může inspektorát Inspekce v Brně povolit na žádost i jiné enologické postupy nebo ošetření produktu, než enologické postupy a ošetřování uvedené v předpisech Evropské unie, tomto zákoně a prováděcím právním předpisu, za podmínek stanovených předpisy Evropské unie. O odvolání rozhoduje ústřední inspektorát Inspekce.

53. Podle § 12 odst. 1 a 2 zákona o vinohradnictví a vinařství jsou přípustné pouze enologické postupy, ošetřování produktu a přidávání látek do produktu pouze pokud tak stanoví předpisy Evropské unie, tento zákon nebo prováděcí právní předpis. Příslušným aplikovatelným předpisem Evropské unie je Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/934 ze dne 12. března 2019, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o vinařské oblasti, kde lze zvýšit obsah alkoholu, povolené enologické postupy a omezení týkající se výroby a ošetření výrobků z révy vinné, minimální procentní podíl alkoholu pro vedlejší výrobky a jejich likvidaci a zveřejnění složek OIV. Podle článku 3 tohoto nařízení jsou povolené enologické postupy a omezení, které se použijí při výrobě a ošetření výrobků z révy vinné, stanoveny v příloze I nařízení. Výroba vína předmětnou metodou však v této příloze uvedena není.

54. Mezi stranami není sporu o tom, že enologická metoda není povolena ani zákonem o vinohradnictví a vinařství a ani jeho prováděcím předpisem. Mezi stranami pak není sporné, že předmětná metoda byla povolena několika rozhodnutími Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

55. Z rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 10. 9. 2012, č. j. BU707–2/2012, pak vyplývá, že Mendelově univerzitě v Brně (výzkumnému subjektu) byl na tři roky povolen enologický postup „Směs nasycených mastných kyselin pro inhibici alkoholové či malolaktické fermentace a redukci oxidu siřičitého při technologii vína“ k pokusným účelům podle § 12 odst. 8 zákona o vinohradnictví a vinařství, a to s omezenou dobou trvání, omezeným objemem vyrobeného vína 100.000 litrů vína a dalšími podmínkami pro prodej takto vyrobeného vína a označení produktů vzniklých z tohoto pokusu „vyrobeno novým enologickým postupem“. Toto povolení bylo několikrát změněno (v roce 2013 na objem 500.000 litrů vína a v roce 2015 prodlouženo do 31. 12. 2017). Rozhodnutím ze dne 1. 7. 2022, č.j. SZPI/BL724–4/2022 povolila Státní zemědělská a potravinářská inspekce Mendelově univerzitě enologický postup (vliv načasování dávkování středně dlouhých mastných kyselin na ukončení alkoholové fermentace a obsah karbonylových sloučenin ve víně) opět podle §12 odst. 8 zákona o vinohradnictví a vinařství k pokusným účelům na dobu 1. 9. 2022 do 1. 9. 2026.

56. Mezi tím prováděcím rozhodnutím Evropské komise ze dne 19. 1. 2017 C(2017) bylo České republice povoleno pokračovat v používání některých nových enologických postupů k pokusným účelům, konkrétně byla povolena výroba vína předmětnou metodou (konkrétně: „použití nasycených vyšších mastných kyselin k inhibování aktivity kvásku během alkoholového kvašení nebo mléčných bakterií během jablečno–mléčné fermentace vín pocházejících z České republiky“), a to po dobu nejvýše tří let od oznámení tohoto rozhodnutí. a. Soulad s kapitolou 1 Specifických podmínek 57. Kapitola 1 Specifických podmínek Pravidel vymezila, že: – Operace je zaměřena na rozvoj inovací při zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh. Jedná se o projekty, které zavádějí nové nebo významně zlepšené produkty, postupy, nebo technologie s ohledem na jejich charakteristiky nebo zamýšlené užití. Technologie, produkty nebo procesy musí být tedy minimálně pro podnik nové (nebo podstatně zdokonalené). To zahrnuje významná zlepšení technických vlastností, komponentů a materiálů, software, uživatelské vstřícnosti nebo jiných funkčních charakteristik. – Nová technologie, produkt nebo proces musí být vyvinuty ve spolupráci s výzkumným subjektem nebo žadatelem, který má k vývoji nového produktu, postupu nebo technologie prokazatelně dostatečné zdroje v podobě kvalifikovaného personálu a výrobních zdrojů. – V případě inovace pouze pro podnik se spolupracující subjekt (výzkumný/vývojový tým žadatele) musí významně podílet na aplikaci (přizpůsobení) již existující technologie, produktu nebo procesu na specifické podmínky podniku. – Inovativnost, efektivnost a proveditelnost projektu, posoudí odborná Hodnotitelská komise před schválením projektu. – Podpora je poskytována jako celková částka pokrývající provozní výdaje spolupráce i přímé investiční výdaje související se zavedením inovace v podniku žadatele.“ 58. Uvedená podmínka v první řadě definuje klíčové aspekty podpory. Účelem operace je rozvoj inovací při zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh. Tato inovace musí být vyvinuta ve spolupráci s výzkumným subjektem nebo žadatelem, který má k vývoji dostatečné zdroje. Zároveň z podmínky vyplývá, že musí jít o zavedení inovace produktů, postupů nebo technologií, která je nová nebo již výrazně zlepšující. Současně z této podmínky vyplývá, že má jít o inovaci zaváděnou ve prospěch podniku žadatele, tzn. těžit ze zaváděné inovace má podnik žadatele. Právě proto je role výzkumného subjektu při zavádění inovace podpůrná, inovace má být totiž zásadně zavedena ve prospěch podniku žadatele.

59. Mezi stranami je v první řadě sporné to, zda projekt žalobkyně splnil účel operace.

60. Fond a ve shodě s ním i žalovaný byli toho názoru, že předmětem projektu žalobkyně je výhradně vývoj metody pro potřeby výzkumného subjektu, nikoli pro potřeby žalobkyně. Žalobkyně sice může vyrobené víno za určitých podmínek uvádět na trh, ale pouze jako druhotný projekt pokusu. Podstata spolupráce tedy neodpovídá účelu operace 16.2.2, protože výzkumný subjekt nevyvíjí či nepřizpůsobuje metodu pro účely výroby vína žalobkyní. Žalobkyně pokusně vyrábí víno pro výzkumný subjekt, aby ten údaje o procesu výroby vína metodou mohl využít k optimalizaci metody a na základě těchto údajů mohl požádat o začlenění metody do platných právních předpisů. Objekt vinařského provozu, který má za žádanou dotaci být vybudován, nebude primárně využíván žalobkyní k rozvoji její podnikatelské činnosti, ale výzkumným subjektem k umožnění a realizování metody za účelem pokusu.

61. Městský soud k posouzení této otázky vycházel z obsahu správního spisu, zejména ze žádosti o dotaci, v němž žalobkyně konkrétně popsala podstatu projektu.

62. Žalobkyně sama v žádosti u popisu projektu uvedla: „Žadatel má přístup k nové technologii vyzkoušené a optimalizované v provozních podmínkách podtržené reálným produktem – vínem s nižším obsahem oxidu siřičitého. V tomto projektu chce žadatel postavit a vybavit technologiemi velkokapacitní vinařství, ve kterém bude dříve zmíněná nová technologie odzkoušena ve velkovýrobním procesu a v rámci dalšího aplikovaného výzkumu budou hledány další očekávané benefity této nové technologie, které mohou umožnit vyrábět vína s novou kvalitou.“ (důraz doplnil soud).

63. Podstatu spolupráce s výzkumným subjektem – Mendelovou univerzitou (MENDELU) – na projektu pak žalobkyně v žádosti vymezila takto: „Na projektu se přímo podílí původce technologie chráněné patentem 303556 – vedoucí ústavu doc. Ing. M. B., Ph.D. a další 3 pracovníci univerzity. V rámci projektu budou využitý plně vybavené laboratoře pracoviště. Jmenovitě se jedná o výzkumnou laboratoř se zázemím zaměřeným především na kvalitologii. Zde budou na HPLC, GCMS a standardních metodách prováděny rozbory vín vyrobených inovativní technologií pomocí nasycených mastných kyselin. Dosažené výsledky budou porovnány s výsledky rozborů vín vyrobených klasickou metodou využívanou v praxi (podchlazením, cross–flow filtrem, apod.). Dále bude využívaná mikrobiologická laboratoř, kde budou kultivačními metodami sledovány vývoje populací mikroorganismů po aplikaci patentované směsi mastných kyselin. Poslední výrobní prostředky představují výrobní prostory ústavu vinohradnictví a vinařství kde budou vzorkovány jednotlivé odběry od spolupracujícího subjektu a bude na nich zkoumán jejich vývoj v čase.“ 64. Dále žalobkyně uvedla, že „spolupráce bude založená na specifickém pokusném provozu, který umožní svým uspořádáním a technickým vybavením optimalizovat testování a vývoj aplikace směsi nasycených vyšších mastných kyselin za účelem vývoje nového produktu – vína se sníženým obsahem oxidu siřičitého a lepšími kvalitativními parametry. Provoz bude rozdělen na několik desítek fermentačních nádob se stejným objemem a speciální technikou umožňující on–line sledování dynamiky fermentace pomocí detekce oxidu uhličitého. Do těchto fementorů bude zavedena jednotná surovina a kvasící média budou ošetřovány různými koncentracemi mastných kyselin. Paralelně budou ostatní fermentory zapracovávaný rutinními metodami využívanými v praxi. Během celého procesu budou pracovníci ústavu vinohradnictví a vinařství odebírat pokusné vzorky, které se budou následně analyzovat v laboratořích na kvalitologii, mikrobiologii a ze získaných výsledků bude navržen optimální postup při vývoji nového produktu. Celý cyklus se bude několikrát opakovat dle průběhu výrobní sezóny. Celé testování se bude opakovat v průběhu tří let a výsledky budou začleněny do žádosti na OIV pro povolení nové enologické metody (představení doc. Baroňem v březnu 2016 před komisí expertů OIV viz příloha o začlenění body jednání).“ 65. Žalobkyně pak v bodu 16 žádosti uvedla, že „cílem projektu je vývoj a testování nové technologie zastavení alkoholového kvašení“.

66. Žalobkyně tedy projekt sama charakterizovala především jako pokusný v podmínkách velkovýrobního procesu s tím, že výsledky testování měly sloužit pro budoucí povolení metody. V žádosti současně neuvedla, že by v rámci realizace již tohoto projektu mělo dojít k obecnému povolení metody a k uvádění vín na trh vyrobených s použitím této metody. Rovněž prof. Ing. M. B., Ph. D. ve vyjádření ze dne 14. 9. 2023 sice uvedl, že metoda je vyvinuta a ověřena ve výrobním procesu, není tedy ve fázi základního výzkumu. Připustil však jako možné další zkoumání – dlouhodobou praxi, použití metody ve velkovýrobě, měření, analýzy, možnou optimalizaci použití metody. To vše v podmínkách velkovýrobního podniku žalobkyně, což dle jeho názoru může přispět k tomu, aby metoda byla v budoucnu obecně akceptována a legislativně přijata jako metoda obecně povolená. Prof. B. současně připustil, že vína na trh mohou být uvedena v mezích současných povolení SZPI.

67. Z výše uvedeného vyplývá, že výroba vína i jeho prodej za užití této metody byly vázány postupně na jednotlivá povolení Státní zemědělské a potravinářské inspekce, která svými rozhodnutími výrobu vína omezila k pokusným účelům jak časově, tak kvantitativně co se týče objemu přípustné výroby vína s použitím metody. Rovněž z posledního rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 1. 7. 2022, tak i z prováděcího rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. 1. 2017 C(2017) vyplývá, že metoda byla celou dobu povolena pouze k pokusným účelům.

68. Soud je názoru, že metoda, byť je nepochybně inovativní a způsobilá k využití, jakožto obecně právními předpisy prozatím nepovolená, byla určena (a je tomu tak doposud viz vyjádření prof. B. ze dne 14. 9. 2023) k praktickému ověření v podmínkách velkovýroby, což měla zajistit právě spolupráce univerzity a žalobkyně v rámci projektu žalobkyně. K uvádění vín na trh s využitím metody pak mohlo dojít podmíněně – buďto až na základě „konečného povolením“ metody (to ovšem v závislosti na výsledcích vyhodnocení užití metody) anebo průběžně v mezích dosavadních povolení vydaných dle § 12 odst. 8 zákona o vinařství a vinohradnictví.

69. Soudu z účelu Specifických podmínek Pravidel vyplývá, že podpořeny dotací měly být ty projekty, které byly schopné zavést nově vyvinuté nebo zlepšené produkty do výroby a distribuce potravin na trh. Vycházeje ze znění Specifických podmínek (k tomu srov. text podmínek: „Jedná se o projekty, které zavádějí nové nebo významně zlepšené…..“a „nová technologie, produkt nebo proces musí být vyvinuty ve spolupráci s výzkumným subjektem…“), bylo tedy obecně přípustné, aby žadatel se spolupracujícím výzkumným subjektem v rámci projektu vyvinul nějaký postup či metodu, které budou využitelné při zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh. Ostatně žalobkyně poukázala na to, že vývoj byl standardní součástí projektů i u jiných žadatelů, což ostatně vyplývalo i z jejích samotných názvů /soud ze závěru z hodnocení projektů Hodnotitelskou komisí z května 2016 ověřil, že několik projektů (např. č. 2, 5, 6, 15, 18, 19, 21) rovněž předesílalo, že součástí projektů bude vývoj zaváděné technologie, postupu či procesu/.

70. Součástí přímo tohoto projektu však podle názoru soudu mělo být nejen vyvinutí, ale i reálné zavedení takto vyvinuté novinky do výrobního procesu – k tomu znovu srov. text bodu 1 Specifických podmínek: „Operace je zaměřena na rozvoj inovací při zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh. Jedná se o projekty, které zavádějí nové nebo významně zlepšené produkty, postupy, nebo technologie s ohledem na jejich charakteristiky nebo zamýšlené užití..“ Je sice pravdou, že by projekt žalobkyně v obecném pohledu na věc i v tomto pokusném provozu splňoval tyto podmínky operace 16.2.

2. Pokud by totiž byla metoda zamýšleným způsobem úspěšně odzkoušena, ve výsledku by se nepochybně projevila v komerční výrobě vína v jeho uvádění na trh, stejně tak pokusně vyrobená vína byla v mezích povolení SZPI umístitelná na trh.

71. Podstatné je však to, že z obsahu projektu žalobkyně ještě nevyplývá přímé zavedení metody do výrobního procesu. Žalobkyně v bodě 17 žádosti sice prezentovala finální výstup projektu s tím, že „výstupem projektu je nový technologický postup výroby vína se sníženým obsahem oxidu siřičitého a produkce tohoto inovativního výrobku.“ Výsledná produkce inovativního výrobku však zjevně závisela až na výsledcích a výstupech z pokusného provozu, k čemuž především měl sloužit právě ten pokusný provoz v podmínkách velkovýroby.

72. K tomu soud dodává, že žalobkyně v žádosti vyčíslila náklady na projekt „Inovace ve vinařském podniku“ na 139.560.000 Kč. Za získanou dotaci v hodnotě ca 70. mil Kč (tj. 50 procent nákladů s rovnocennou účastí vlastních prostředků žalobkyně) mělo být postaveno a vybaveno velkokapacitní vinařství spočívající ve výrobních prostorách, na spolupráci s výzkumným subjektem mělo být vynaloženo 2.060.000 Kč. Z projektu tak měl být financován v menší míře výzkum metody a v převážné míře výstavba výrobní a skladovací haly a výrobní linky (tj. nádrže, čerpadla, sudy, dopravníky atp.), v nichž potenciálně měly být vyráběny nové výrobky za použití této metody. Pokud by však z prostředků dotace na zavedení pokusně povolené metody do podmínek velkovýroby měla být provedena již výstavba a rozvoj podniku žalobkyně a v takových podmínkách teprve až následně měla být metoda ověřena v praxi, mělo by tím spíše podle názoru soudu z projektu jednoznačně vyplývat, že metoda bude do takto rozvinutého podniku skutečně zavedena. Nicméně projekt, dle názoru soudu, právě kvůli své podmíněné podobě přímo ještě nezajišťoval reálné zavedení inovativní metody do takto dotačně rozvinuté velkovýroby žalobkyně a s tím ani následné uvádění vyrobeného vína na trh.

73. Pakliže tedy soud hodnotil, jak působí předkládaný projekt žalobkyně jako celek, dospěl k závěru, že ten v závislosti na pokusných povoleních spočíval především v provedení výzkumu, vývoji a odzkoušení nové metody v podmínkách velkovýroby, kterou by prováděla žalobkyně se spolupracujícím subjektem. Provoz za těchto podmínek by tedy primárně přinesl ověření metody v praxi pro následný povolovací proces s využitím získaných poznatků. Výroba vína touto inovativní metodou a jeho umisťování na trh pak byla umožněna jen v rámci tohoto pokusného provozu, byla tedy sekundárním výsledkem v případě, že bude metoda v podmínkách velkovýroby úspěšně otestována a provozována.

74. Soud je proto názoru, že taková vázanost a podmíněnost vnesení inovativní metody do výroby vína a jeho následné distribuce na trh je v rozporu s výše vyloženým účelem dotace. Tím má být dle kapitoly 1 Specifických podmínek skutečné zavádění nových nebo významně zlepšených produktů na trh již v rámci projektu, nikoliv nejprve jejich ověřování v praxi.

75. Ze znění kapitoly 1 Specifických podmínek dále vyplývá, že role výzkumného subjektu má být při realizaci projektu podpůrná, má spočívat ve spolupráci tak, aby byl zaváděný produkt nový pro podnik žadatele.

76. Mezi stranami je nesporné, že v tomto případě byl patent k předmětné metodě udělen přímo Mendelově univerzitě. Dle popisu spolupráce v žádosti pak tento výzkumný subjekt měl sám v podniku žalobkyně provádět a vyhodnocovat testování metody. Žalobkyně rovněž uvedla v bodě 37 žádosti, že Mendelova univerzita jednala se společností Lallemand, a že ve spolupráci mají zájem vyrábět směs mastných kyselin a distribuovat ji do vinařských zemí. Již jen z uvedeného tedy vyplývá, že úloha spolupracujícího subjektu nebyla podpůrná pro zavádění inovativní metody při podnikání žalobkyně, ale naopak právě a především jeho činností mělo dojít k otestování, optimalizaci, monitoringu a rozvoji metody (obdobně viz vyjádření prof. B. ze dne 14. 9. 2023). V tomto podle názoru soudu příhodně vycházely správní orgány z toho, že držitelem patentu je Mendelova univerzita a že spolupráce přinese ověření metody s významem právě pro tuto spolupracující osobu a pro budoucí povolení jí patentované metody. Role žalobkyně i dle vyjádření prof. B. ze dne 14. 9. 2023 při optimalizaci metody pak zjevně spočívala toliko ve vytvoření podmínek pro tuto činnost.

77. Soud se tedy ztotožnil se žalovaným i v názoru ohledně hodnocení role výzkumného subjektu, který se neslučuje s účelem operace 16.2.2.

78. Žalobkyně v této souvislosti také namítla, že v žádosti v oddílu Projekt, bodu 2 jednoznačně uvedla, že výsledkem je vybudování potravinářské výroby žalobkyně, a že dojde ke zlepšení pozice žalobkyně na trhu a zlepšení konkurenceschopnosti. Žalobkyně obdobně namítala, že naplnění účelu operace obsah žádosti odpovídá jak z hlediska názvu projektu, tak z hlediska jeho popisu a popisu výsledků projektu.

79. Soud nepopírá, že záměrem žalobkyně nepochybně může ve výsledku být i vybudování potravinářské výroby a zlepšení konkurenceschopnosti. Podstatné však je to, že prezentovaným primárním účelem projektu mělo být testování metody, nikoliv přímo výroba vína s užitím této metody, která je naopak až sekundárním produktem pokusu. Rovněž splnění Pravidel nelze vyvozovat pouze ze skutečnosti, že žalobkyně v názvu projektu použila spojení „inovace ve vinařském podniku“. Žalobkyní popsaný projekt, jí vylíčená podstata spolupráce s Mendelovou univerzitou (body 13 – 17 žádosti), která odpovídá i vyjádření prof. B., představují podle soudu dostatečný podklad o tom, že primárním účelem projektu má být ověření metody v podmínkách vinařské velkovýroby.

80. Žalobkyně poté namítla, že jiné projekty nebyly hodnoceny z hlediska míry účasti spolupracující výzkumné osoby.

81. Je pravdou, že závěr hodnotící komise ze dne 29. 6. 2017 o těchto kritériích u (ve zprávě) uvedených 5 projektů nic nevypovídá, rovněž tak závěr z hodnocení Hodnotitelskou komisí z května roku 2016 vypovídá pouze o hodnocení kritérií inovativnost, efektivita a proveditelnost tam uvedených 29 projektů. Rozhodnutí o žádostech jiných žadatelů o dotaci logicky nejsou součástí správního spisu o žádosti žalobkyně. A byť se žalobkyně s využitím právních nástrojů snažila získat žádosti jiných žadatelů, neuspěla. Z ničeho tedy nelze dovodit, jak postupoval Fond u jiných žádostí. V každém případě to podle názoru soudu není pro věc podstatné. Hodnocení spolupráce s výzkumným ústavem náleží mezi kritéria hodnocení Hodnotitelskou komisí (kapitola 8 body 9 a 10 Specifických podmínek) a ta tak byla povinna se hodnocením této spolupráce zabývat. Potřeba hodnocení povahy spolupráce u projektu žalobkyně je poté podle názoru soudu předurčena již právě tím, že účelem projektu mělo primárně být ověření metody v praxi velkovýroby. Se samotným hodnocením míry spolupráce žalobkyně a výzkumného se městský soud již výše ztotožnil. Proto i pokud by snad u jiných žadatelů byla míra spolupráce hodnocena jinou optikou než u žalobkyně, nemění to nic na to, že v podmínkách projektu žalobkyně byla tato spolupráce hodnocena správně.

82. Žalobkyně obecně namítá účelové jednání obou správních orgánů, které se jí podle jejího názoru snaží zamezit v získání dotace. Poukazuje přitom např. na zdánlivou absurdnost jejich názoru, že po více jak 7 letech od podání žádosti žalobkyně hodlá vystavit halu za desítky milionů korun pouze pro experimentální použití metody, a aby následně produkty neuváděla na trh.

83. Soud nerozporuje úmysl žalobkyně v konečné podobě uvádět na trh produkty vyrobené za použití metody, ani to že žalobkyně hodlala rozvinout svou výrobu a za tím účelem rozšířila své výrobní prostory. Realita je však taková (a mez stranami to není sporné), že ani ke dni napadeného rozhodnutí a ani ke dni rozhodnutí soudu nebyla výroba vína za použití předmětné metody v České republice povolena podle § 12 odst. 1 a 2 zákona o vinohradnictví a vinařství. Pokud povolena byla, bylo to dle § 12 odst. 8 cit. zákona v rámci zvláštního povolení Státní zemědělské a potravinářské inspekce vydaného za účelem pokusu. Stále přitom platí, že primárním účelem projektu, který žalobkyně v žádosti již v roce 2015 deklarovala, bylo odzkoušení metody ve velkovýrobě. Víno proto mohlo na trh být uváděno pouze za stanovených podmínek, v omezené míře a jako sekundární produkt pokusu. Na to, že je takový účel projektu v rozporu s účelem operace 16.2.2 tedy nic nemůže změnit ani časový odstup od podání žádosti a ani investice vložené do rozvoje výrobního areálu.

84. Žalobkyně dále namítala, že produkty vyrobené za použití metody je možné uvádět na trh, což potvrzuje i výjimka udělená v rámci rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 1. 7. 2022, č. j. SZPI/BL724–4/2022. Citovaným rozhodnutím byl Mendelově univerzitě k pokusným účelům povolen enologický postup „vliv načasování dávkování “, a to na období od 1. 9. 2022 do 1. 9. 2026, a to se stanovením maximálního objemu vyrobeného vína celkem 30.000 hl. Žalobkyně je v rozhodnutí uvedena jako jeden z předpokládaných výrobců (potenciální zájemce), který bude začleněn do procesu. Ani citované rozhodnutí nic nemění na skutečnosti, že výroba vína použitím metody obecně není v České republice zákonem o vinohradnictví, prováděcím předpisem či přímým předpisem Evropské unie povolena, což potvrzuje i zástupce výzkumného subjektu ve vyjádření dne 14. 9. 2023. Sama žalobkyně ve spolupráci s výzkumným subjektem pak v rámci projektu hodlala metodu primárně ověřit v podmínkách velkovýroby a až takto vyrobené víno v omezeném množství může na trh být uváděno pouze jako sekundární produkt pokusu. Takové podmíněné uvádění vína na trh je podle názoru soudu v rozporu s účelem operace 16.2.2, jak byl charakterizován výše.

85. Soud tedy k této části uzavírá, že projekt není v souladu s účelem operace 16.2.

2. Ztotožnil se proto s názorem žalovaného, že žalobkyně nesplnila podmínku podle kapitoly 1 Specifických podmínek a tím zde vyvstal důvod neposkytnout dotaci. b. Soulad s kapitolou 4 písm. i) Obecných podmínek 86. Podle kapitoly 4 písm. i) Obecných podmínek platí, že „projekt je v souladu s příslušnou právní úpravou od data podání Žádosti o dotaci do konce lhůty vázanosti projektu na účel“. Za porušení této podmínky je stanovena sankce C, což podle kapitoly 14 písm. b) Obecných podmínek znamená ukončení administrace v době od podání Žádosti o dotaci do podpisu Dohody.

87. Fond i žalovaný uzavřeli, že v období od 24. 1. 2020 do 31. 8. 2022 nebylo předmětnou metodou víno možné vyrábět (ať už na základě povolení k pokusnému užití nebo dle dočasného povolení rozhodnutí Komise ze dne 19. 1. 2017 č. C (2017). Žalobkyně proto po dané období nesměla provádět činnost, která je předmětem projektu, a na kterou měla dotace být poskytnuta. Žalobkyně dimenzovala očekávanou produkci 2.500.000 litrů vína ročně, maximální povolený roční objem tohoto rozsahu ani nedosahoval.

88. Soud již výše uzavřel, že podle § 12 odst. 1 a 2 zákona o vinohradnictví a vinařství jsou přípustné pouze enologické postupy, ošetřování produktu a přidávání látek do produktu pouze pokud tak stanoví předpisy Evropské unie, tento zákon nebo prováděcí právní předpis. Příslušným předpisem Evropské unie je Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/934 ze dne 12. března 2019, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o vinařské oblasti, kde lze zvýšit obsah alkoholu, povolené enologické postupy a omezení týkající se výroby a ošetření výrobků z révy vinné, minimální procentní podíl alkoholu pro vedlejší výrobky a jejich likvidaci a zveřejnění složek OIV. Podle článku 3 tohoto nařízení jsou povolené enologické postupy a omezení, které se použijí při výrobě a ošetření výrobků z révy vinné, stanoveny v příloze I nařízení. Výroba vína předmětnou metodou však v této příloze uvedena není. A není povolena ani vnitrostátními právními předpisy.

89. Městský soud rovněž již výše shledal, že předmětná metoda byla povolena podmíněně k pokusným účelům. Podle § 12 odst. 8 zákona o vinohradnictví a vinařství lze k pokusným účelům povolit i jiné enologické postupy nebo ošetření produktu. Takové povolení bylo uděleno Mendelově univerzitě v Brně rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 10. 9. 2012, č. j. BU707–2/2012. Rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 26. 8. 2013, č. j. BU707–5/2012, bylo povolení pozměněno a byl navýšen povolený objem vyrobeného vína. Rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 16. 1. 2015, č. j. BU707–9/2012, bylo povolení prodlouženo na další 3 roky, tedy do 31. 12. 2017. Prováděcím rozhodnutím Evropské komise ze dne 19. 1. 2017 bylo České republice povoleno pokračovat ve výrobě vína předmětnou metodou, a to po dobu nejvýše tří let, tj. do dne 23. 1. 2020. Rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 1. 7. 2022, č. j. SZPI/BL724–4/2022, byl Mendelově univerzitě v Brně k pokusným účelům povolen enologický postup spočívající v předmětné metodě, a to pro období od 1. 9. 2022 do 1. 9. 2026. Mezi předpokládanými výrobci je v tomto rozhodnutí uvedena i žalobkyně.

90. Ze znění podmínky uvedené v kapitole 4 písm. i) Obecných podmínek pak vyplývá, že projekt musí být v souladu s příslušnou právní úpravou již od data podání žádosti o dotaci do konce lhůty vázanosti projektu na účel, tedy v případě žalobkyně od 12. 10. 2015 do pěti let od data převedení dotace na účet příjemce dotace /viz kapitola 1 písm. o) Obecných pravidel ve spojení s kapitolou 7 bod 13 Specifických podmínek/. Projekt však byl minimálně v období od 24. 1. 2020 do 31. 8. 2022 v rozporu s § 12 odst. 1 a 2 zákona o vinohradnictví a vinařství, neboť neexistovalo platné povolení k výrobě vína předmětnou metodou a to ani v rámci úpravy v přímo použitelném komunitárním předpisu, tak v některém z povolovacích rozhodnutí dle § 12 odst. 8 zákona o vinohradnictví. Zároveň je nutné přihlédnout ke skutečnostem, že i tak veškerá povolení byla vydána pouze k pokusným účelům. Žalobkyně i tak tuto podmínku nesplnila, neboť v období od 24. 1. 2020 do 31. 8. 2022 tato metoda nebyla povolena vůbec v jakémkoliv režimu.

91. Žalobkyně namítala, že v předmětném mezidobí žádost nebyla posuzována a žalobkyně tak nebyla vázána podmínkou udržitelnosti, přičemž administrace žádosti byla v tomto období pravomocně ukončena a probíhalo řízení před správním soudem.

92. Podmínka vyjádřená v kapitole 4 písm. i) Obecných podmínek stanovuje, že projekt musí být v souladu s příslušnou právní úpravou nepřetržitě od podání žádosti do konce lhůty vázanosti projektu na účel, tedy v případě žalobkyně od 12. 10. 2015 do pěti let od data převedení dotace na účet příjemce dotace.

93. Je pravdou, že administrace žádosti žalobkyně byla ukončena oznámením ze dne 2. 8. 2017, č. j. SZIF/2017/0510682 a to trvalo až do doby rozhodnutí žalovaného o odvolání ze dne 24. 5. 2022, kterým bylo toto oznámení zrušeno. To však neznamená, že by nebylo lze splnění podmínky za toto období hodnotit při posuzování žádosti v dalším řízení.

94. V první řadě, pokud by Fond a žalovaný přiznal žalobkyni dotaci již v roce 2016 nebo v roce 2017 v rámci dřívějších kol hodnocení žádosti, žalobkyně byla povinna tuto podmínku splnit stejně ještě během lhůty vázanosti projektu na účel. Během této pětileté lhůty počítané ať už od roku 2016 nebo 2017 by tedy nastalo období, kdy užívání předmětné metody nebylo povoleno vůbec (od 24. 1. 2020). Žalobkyně by tak byla povinna poskytnutou dotaci (po jejím vyplacení) vrátit ve výši 100 %. /kapitola 14 písm. b) Obecných podmínek/.

95. V každém případě právní účinky ukončení administrace žádosti zrušení oznámení z 2. 7. 2017 pominuly, administrace žádosti se tak vrátila do stavu, jako by administrace žádosti nebyla předtím ukončena. Žalobkyně proto nebyla zbavena dle této podmínky povinnosti udržovat projekt v souladu s právními předpisy. Fond (a poté žalovaný) proto příhodně hodnotili celou dobu od podání žádosti do doby svého rozhodnutí.

96. Relevantní není ani námitka, že ke dni vydání prvostupňového i napadeného rozhodnutí byla již metoda povolena k pokusným účelům. Podle kapitoly 4 písm. i) Obecných podmínek musí projekt být v souladu s právní úpravou po celou dobu od podání žádosti (což z výše vyložených důvodů žalobkyně nesplnila), nikoliv pouze v době rozhodování správních orgánů. To metoda nesplňovala již jen právě proto, že v období od 24. 1. 2020 do 31. 8. 2022 nebyla povolena vůbec v jakémkoliv režimu. To, že metoda byla ke dni vydání prvostupňového i napadeného rozhodnutí již metoda povolena k pokusným účelům, bylo lze hodnotit toliko u kritéria proveditelnosti (viz níže).

97. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný v rozhodnutí ze dne 18. 5. 2017 jednoznačně stanovil, že správní orgán prvního stupně nesmí předvídat případné budoucí nepovolení metody a že má zohlednit, že metoda byla povolena, s čímž je naopak nyní napadené rozhodnutí v rozporu.

98. V projednávané věci k nerespektování těchto dřívějších závěrů žalovaného podle názoru soudu nedošlo. Skutečnost, že v období od 24. 1. 2020 do 31. 8. 2022 nebyla předmětná metoda vůbec povolena, nastala s několikaletým odstupem od rozhodnutí 18. 5. 2017. Žalovaný v době svého rozhodnutí pochopitelně nemohl předvídat, zda metoda pozbude svého tehdy existujícího povolení, a proto zavázal Fond svým právním názorem toliko v tom ohledu, aby rozhodl v souladu s (tehdy) aktuálním skutkovým a právním stavem, tj. že metoda povolena k pokusným účelům byla. V nynější fázi řízení však ze správního spisu (a mezi stranami to ani není sporné) již nade vši pochybnost vyplývá, že v období od 24. 1. 2020 do 31. 8. 2022 metoda nebyla povolena v žádné podobě a formě, a proto se v době posledního rozhodování Fondu a žalovaného změnil rozhodný skutkový stav. Proto závěr žalovaného z rozhodnutí ze dne 18. 5. 2017 již neobstojí v konfrontaci s pozdějším skutkovým stavem, který naopak ve svém rozhodnutí reflektovali Fond i žalovaný.

99. Závěr správních orgánů, že projekt není z důvodu neexistence povolení v uvedeném období v souladu s kapitolou 4 písm. i) Obecných podmínek, má tedy oporu ve správním spisu.

100. Soud se tedy celkově z vyložených důvodů ztotožnil s Fondem i se žalovaným, že žalobkyně nesplnila i podmínku podle kapitoly 4 písm. i) Obecných podmínek, neboť projekt po celou dobu nebyl v souladu s příslušnou právní úpravou. c. Soulad s kapitolou 7 bodem 19) Specifických podmínek 101. Fond i žalovaný rovněž shledali, že projekt žalobkyně nesplnil podmínku kapitoly 7 bodu 19) Specifických podmínek, která zní „Projekt v rámci posuzování efektivnosti a proveditelnosti Hodnotitelskou komisí neobdržel 0 bodů (kritérium 11), a 12))“.

102. Dle kapitoly 7 bodu 18) Specifických podmínek měl projekt také splňovat podmínku inovativnosti (kritérium 1, podkritérium 1.1 nebo 1.2). Současně dle kapitoly 8. Specifických podmínek platí podmínka, že „pokud projekt obdrží za kritérium 1), 11) nebo 12) 0 bodů, administrace Žádosti o dotaci bude ukončena“.

103. U kritéria č. 1 podle kapitoly 8 Specifických podmínek se hodnotí „Inovace pouze pro předkladatele projektu“ (ohodnoceno v rozpětí 1–7 bodů) a „Inovace pro dané odvětví v České republice“ (ohodnoceno v rozpětí 7–12 bodů). U kritéria č. 11 podle kapitoly 8 Specifických podmínek se hodnotí „efektivnost projektu (posuzuje se zejména ekonomická návratnost projektu na základě údajů uvedených v Žádosti o dotaci)“ (ohodnoceno v rozpětí 1–5 bodů). U kritéria č. 12 se podle kapitoly 8 Specifických podmínek hodnotí „proveditelnost projektu“ (ohodnoceno max. 1 bodem).

104. Za porušení podmínky dle kapitoly 7 bodu 18, 19) Specifických podmínek je stanovena sankce C, což podle kapitoly 14 písm. b) Obecných podmínek znamená v době od podání Žádosti o dotaci do podpisu Dohody ukončení administrace. Stejná sankce, jak bylo uvedeno výše, vyplývá za 0 bodové hodnocení v kritériích 1, 11 a 12 i z kapitoly 8 Specifických podmínek.

105. Komise ve slovním hodnocení inovativnosti projektu uvedla, že navrhovaný postup je vysoce inovativní a není používán nikým v EU, důvodem pro vyřazení je však skutečnost, že navrhovaný inovativní postup výroby není současnou legislativou povolen. Výrobky nelze uvádět na trh a není ani jisté, zda to v budoucnu bude povoleno, projekt tak nesplňuje požadavky a lze ho podpořit pouze v rámci výzkumných projektů. Ve slovním hodnocení efektivnosti projektu komise uvedla, že vynaložení finančních prostředků z veřejných zdrojů by bylo nehospodárné a neefektivní s ohledem na skutečnost, že je v projektu plánováno využití nepovoleného enologického postupu. Ve slovním hodnocení proveditelnosti projektu komise uvedla, že postup navrhovaný žalobkyní není pro ošetření vína povolen. Bylo by tak žádoucí nejprve dosáhnout povolení postupu a teprve potom žádat o dotaci nebo vykonat celý projekt pouze v experimentální rovině a využít jinou dotaci.

106. V rámci opětovného hodnocení projektu Hodnotitelskou komisí dne 29. 6. 2017 bylo projektu žalobkyně uděleno 0 bodů. Hodnocení shrnuje, že povolení předmětného enologického postupu k pokusným účelům dle rozhodnutí SZPI a následně rozhodnutím Komise EK opravňuje Mendelovu univerzitu vína vyrobená do 19. 1. 2020 prostřednictvím předem ohlášených smluvních partnerů v uvedených obdobích uvádět na trh v ČR. Metodika je v současné době v připomínkovém řízení členských států OIV, přijata může být nejdříve v roce 2019 a poté může být začleněna do práva EU. Není možné získat přiměřenou míru jistoty, že je žadatel schopen zajistit minimálně povinnou dobu udržitelnosti (lhůtu vázanou na účel), která je stanovena Pravidly na 5 let od data převedení dotace na účet příjemce dotace.

107. Fond v prvostupňovém rozhodnutí shrnul obě tato hodnocení. Shledal, že Hodnotitelská komise znovu přihlédla k předjímanému budoucímu nepovolení metody. Fond proto vycházel nejen ze závěrů Hodnotitelské komise, ale i ze slovního hodnocení jednotlivých hodnotitelů. Dospěl poté k závěru, že nulový počet bodů z důvodu neproveditelnosti projektu nebyl udělen výhradně na základě předjímaného nepovolení metody v době udržitelnosti projektu, ale je odpovídající s ohledem na skutečnost, že metoda byla povolena výhradně k pokusným účelům v rámci vývoje dané metody výzkumným subjektem, ne tedy pro komerční využití žadatelem, což dokládá i striktní omezení celkového množství, které bylo možné na základě povolení (legislativní výjimky) vyrobit a uvést na trh. Fond shledal, že k takovému závěru komise dospěla již v roce 2016, neshledal tedy důvod provést nové hodnocení žádosti žalobkyně. I bez předjímání neudělení povolení metodě proto Fond shledal za odůvodněné udělení 0 bodů.

108. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uzavřel, že Hodnotitelská komise projektu v rámci obou hodnocení udělila na základě posouzení efektivnosti a proveditelnosti projektu nulový počet bodů. Tento výsledek dostatečně odůvodnila a žalovaný se s jejími závěry ztotožnil. Shrnul, že žalobkyně požaduje poskytnutí dotace ve výši téměř 70 mil. Kč na vybudování kompletního nového vinařského provozu, kde by měla být v rámci projektu primárně odzkoušena nová metoda výroby vína, která není schválena právními předpisy, resp. výroba vína touto metodou je umožněna výhradně za účelem provedení pokusu, resp. vývoje této metody.

109. Podle názoru soudu z obou hodnocení jednotně vyplývá, že kritéria efektivnosti (11) a proveditelnosti (12) projektu naplněna nebyla, neboť prostředky z veřejných zdrojů by na obecně nepovolený a toliko pokusně povolený enologický postup byly vynaloženy neefektivně a nehospodárně, přičemž není možné získat přiměřenou míru jistoty, že je žalobkyně schopna zajistit udržitelnost projektu. Stejný závěr poté vyplývá z prvostupňového rozhodnutí, podle kterého je projekt neproveditelný a z napadeného rozhodnutí, ve kterém se žalovaný s uvedenými závěry plně ztotožnil.

110. Podle názoru soudu je toto hodnocení projektu řádně a logicky odůvodněné. Efektivnost projektu je v kapitole 8 bodu 11 definována jako posouzení ekonomické návratnosti projektu, kdy má být posouzena předpokládaná cena zdrojů použitých pro realizaci projektu na základě údajů uvedených v žádosti. Hodnotitelská komise v této souvislosti v roce 2016 porovnala plánovanou investici ve výši 139 000 000 Kč a skutečnost, že pro tuto investici je plánováno využití nepovoleného postupu. Rovněž v roce 2017 komise vycházela z toho, metoda je povolena jen k pokusnému provozu. Poměr mezi výší případné dotace a tím, že projekt byl založen, jak je specifikováno detailněji výše, primárně na ověření metody v pokusné fázi velkovýroby a umožnil navíc produkovat jen omezené množství vyrobeného vína s využitím této metody, se i soudu jeví jako nehospodárný a neefektivní.

111. Žalobkyně je názoru, že u tohoto kritéria č. 11 mělo být přiděleno 5 bodů. Zásada efektivnosti projektu je dle ní maximálně naplněna, a to s ohledem na vysokou míru inovace a revoluční charakter. Vysoký počet bodů přitom byl přidělen i projektům, u kterých byla konstatována průměrná efektivnost. Zároveň u žalobkyně nebyla hodnocena její konkurenceschopnost.

112. Soud musí konstatovat, že u kritéria č. 11 jsou zkoumány výlučně ekonomické aspekty dotace, tedy především zda vynaložené prostředky budou hospodárně čerpány. S tím nijak nesouvisí vysoká míra inovace a revoluční charakter projektu žalobkyně. Ani vysoká konkurenceschopnost, kterou by bylo lze snad očekávat, však nemůže změnit to, že projekt není vzhledem ke svému podmíněnému charakteru efektivní. Neobstojí ani opětovná snaha žalobkyně na srovnání s jinými projekty. Stejně jako v případě hodnocení míry spolupráce žalobkyně a výzkumného subjektu, podstatné je to, jak v tomto kritériu obstál žalobkynin projekt. Soud se přitom s hodnocením a odůvodněním tohoto kritéria ze strany žalovaného i Fondu ztotožnil. Neshledal tedy, že by žalobkyně byla v tomto kritériu nějak zkrácena na svých právech.

113. Kritérium proveditelnost projektu není v Obecných či Specifických podmínkách Pravidel upřesněna. Hodnotitelská komise proveditelnost posuzovala jednotně u všech projektů jako schopnost žadatele projekt prostřednictvím řešení uvedeného v žádosti o dotaci úspěšně realizovat a udržet, přičemž k tomuto závěru bylo potřeba získat přiměřenou míru jistoty (viz konkretizace tohoto kritéria u všech projektů v Závěru z hodnocení projektu Komisí v roce 2016).

114. V roce 2016 Hodnotitelská komise vycházela z toho, že žadatel se teprve po skončení projektu chystá požádat o povolení tohoto postupu. Z těchto důvodů by bylo nejprve žádoucí dosáhnout povolení předpokládaného enologického postupu a teprve potom žádat o dotaci nebo vykonat celý projekt pouze v experimentální rovině. V roce 2017 pak Hodnotitelská komise setrvala na tom, že navrhovaný postup není povolen, proto není možné získat přiměřenou míru jistoty, že je žalobkyně schopna zajistit minimálně povinnou dobu udržitelnosti projektu.

115. I tento závěr je podle názoru soudu zcela přiléhavý. Již výše soud shledal, že předmětnou metodu před jejím obecným povolením nebylo možné užívat k výrobě vína a tudíž ani k jeho následnému komerčnímu prodeji. Bylo ji možné využít k pokusnému účelu, což žalobkyně hodlala využít k otestování a optimalizaci metody v podmínkách velkovýroby. To ale odporovalo účelu operace a navíc tomu mělo být jen v omezené míře, co se týče doby povolení a množství produkovaného vína (k detailům viz výše o předmětných rozhodnutích SZPI). Pochybnosti o proveditelnosti a udržitelnosti projektu po předepsanou dobu 5 let jsou proto podle soudu zcela na místě. Soud dodává, že nepředjímá, že metoda nebude v žádném ohledu povolena. Stejně jako správní orgány, při hodnocení kritéria proveditelnosti však zohlednil to, že předmětná metoda v době rozhodování správních orgánů (v roce 2022) stále nebyla povolena k obecnému využití, a to přes to, že byla již od roku 2012 povolena alespoň k pokusným účelům. Za této situace tedy zjevně nemůže být zajištěna aktuální realizace a je rozumné pochybovat o tom, zda bude naplněna pětiletá udržitelnost projektu a tím i efektivní hospodaření s poskytnutými prostředky dotace. I v tomto podle názoru soudu obstojí hodnocení Hodnotitelské komise, Fondu a žalovaného.

116. Podle žalobkyně je proveditelnost projektu doložena tím, že se žalobkyni již projekt podařilo částečně realizovat a financovat z vlastních finančních prostředků, přičemž žalobkyně má prokazatelné zkušenosti v oblasti, které se žádost týká, použití metody je po většinu doby udržitelnosti projektu povoleno a navrhovaná metoda je dostatečně ověřena. Skutečnost, že žalobkyně již projekt částečně fakticky realizovala, není pro posouzení proveditelnosti coby kritéria pro udělení dotace relevantní. Žalobkyně takto na své náklady realizovala projekt, který se však neslučuje s účelem operací 16.2.2, přičemž použití metody pro výrobu stále není povoleno. Hodnotitelská komise tak správně uzavřela, že projekt není proveditelný v těch aspektech, kterými byla proveditelnost u všech projektů v dané operaci hodnocena.

117. Žalobkyně následně namítla, že jí Hodnotitelská komise u kritéria č. 1 (inovativnost) měla přidělit maximální počet bodů. Žalobkyně to odůvodnila vysokou mírou inovativnosti metody ve světovém měřítku, přičemž u ostatních projektů byly posuzovány a pozitivně hodnoceny blahodárné účinky ve vztahu k člověku, ale i zvířatům. Hodnotitelská komise však podle žalobkyně u kritéria č. 1 vůbec neřešila míru inovace projektu. Žalobkyně žádala o nové hodnocení tohoto kritéria.

118. Hodnotitelská komise v Závěru z hodnocení projektů z května 2016 u kritéria inovativnosti uvedla: „Navrhovaný postup je vysoce inovativní a není používán nikým v EU.“ Stejně tak v jednotlivých vyjádřeních v rámci opětovného hodnocení projektu ze dne 29. 6. 2017 byla kladně posuzována inovativnost projektu u 5 z 6 členů Hodnotící komise. Přesto dle Komise v roce 2016 i v roce 2017 však navrhovaný inovativní postup výroby zkrátka nebyl současnou legislativou povolen, proto byl projekt ohodnocen 0 body.

119. Žalobkyně s odkazem na Závěry z hodnocení namítla, že body za inovativnost byly uděleny projektům s nižší mírou inovace. V tom spatřuje rozpor se zásadou rovného přístupu, zásadou legitimního očekávání a s Pravidly.

120. Soud ze „Závěru z hodnocení projektů Hodnotitelskou komisí pro operaci 16.2.2 Podpora vývoje nových produktů, postupů a technologií při zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh podaných v 1. kole příjmu žádostí Programu rozvoje venkova na období 2014 – 2020“ ověřil, že Hodnotitelská komise z 29 projektů udělila body za inovativnost projektům č. 1–19 a 21 – 28.

121. Hodnotitelská komise inovativnost projektu žalobkyně ohodnotila chybně. Fond v prvostupňovém rozhodnutí zastává ten názor, že udělení 0 bodů v roce 2016 nebylo z důvodu neinovativnosti metody, ale za to, že využití metody bylo možné k pokusným účelům za účelem výzkumu a nikoliv ke komerčnímu využití. Žalovaný v žalovaném rozhodnutí rovněž uvedl, že 0 bodů se vztahovalo toliko ke kritériím efektivnost a proveditelnost. Ve vyjádření k žalobě také výslovně připustil tehdejší pochybení Hodnotitelské komise s tím, že 0 bodů z kritéria inovativnosti mělo být přiděleno kritériu proveditelnosti nikoliv inovativnosti, neboť nepovolenost metody svědčí neproveditelnosti projektu.

122. S tímto názorem se soud ztotožnil vzhledem k tomu, že již ze samotného hodnocení Hodnotitelské komise nade vši pochybnost vyplývá, že projekt byl vysoce inovativní. Tato chyba v ohodnocení kritéria inovativnosti však dle soudu nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Byť by projektu žalobkyně byly v novém hodnocení přiděleny body za inovativnost, podstatné je to, že hodnotitelská komise v roce 2017 znovu shledala, že přetrvává neefektivita a neproveditelnost projektu pro obecnou nepovolenost metody. Administrace žádosti žalobkyně pak byla dle prvostupňového i žalovaného rozhodnutí ukončena jen pro nesplnění podmínky dle kapitoly 7 bodu 19) Specifických podmínek tj. pro nesplnění dvou kritérií č. 11 (efektivnost) a 12 (proveditelnost). Dle kapitoly 7 bodu 19) Specifických podmínek Pravidel je poté následkem nesplnění této podmínky sankce C, tj. ukončení administrace žádosti. Nesplnění těchto kritérií tedy zůstalo vadou v bodování kritéria inovativnosti nedotčeno.

123. Žalobkyně namítala, že poslední jednání komise se odehrálo v roce 2017, přípustnost žádosti měla být posouzena s ohledem na aktuální stav ke dni vydání rozhodnutí.

124. Soud předesílá, že zásada rozhodování podle skutkového stavu k datu vydání rozhodnutí není právně zakotvena, vyplývá však z právní úpravy implicitně s přihlédnutím k § 96 odst. 2, § 90 odst. 4 nebo § 82 odst. 4 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011–79). Tuto povinnost správního orgánu lze dále dovodit i z § 75 odst. 1 s. ř. s., podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 68/2008–126).

125. Ze zápisu z jednání ze dne 29. 6. 2017 vyplývá, že Hodnotitelská komise při opětovném hodnocení kritérií inovativnosti, efektivnosti a proveditelnosti projektu vycházela ze skutkového stavu, že povolení Státní potravinářské a zemědělské inspekce a rozhodnutí Evropské komise opravňují Mendelovu univerzitu v Brně k výrobě vína za použití metody k pokusným účelům a uvádění vín na trh je umožněno pouze na základě výjimky. Změnami, ke kterým oproti době závěrečného hodnocení v roce 2017 ke dni prvostupňového (2022) a žalovaného rozhodnutí došlo (2023), bylo nepovolení metody k pokusným účelům v období od 24. 1. 2020 do 31. 8. 2022, následné povolení k pokusným účelům a uvedení žalobkyně jako předpokládaného výrobce vína v posledním povolení SZPI dle rozhodnutí ze dne 1. 7. 2022, č. j. SZPI/BL724–4/2022. Tyto změny však nemění nic na tom, že pokusně vyrobené víno bylo na trh možné uvádět pouze na základě této výjimky. Hodnotitelská komise tak projekt žalobkyně (z pohledu předmětných kritérií) v zásadě hodnotila za stejného skutkového stavu, za kterého byla vydána prvostupňové a napadené rozhodnutí, neboť výroba vína byla po celou dobu povolena k pokusným účelům stále jen Mendelově univerzitě v Brně. Soud se proto neztotožnil ani s názorem žalobkyně, že správní orgány měly svolat další jednání Hodnotitelské komise – ta by u těchto kritérií hodnotila v zásadě totožný skutkový stav. Zároveň je nutné připomenout, že administrace žádosti žalobkyně byla ukončena i ze dvou dalších důvodů a se kterými se soud výše ztotožnil. Ani nové hodnocení kritérií Hodnotitelskou komisí tak nemohlo mít vliv na procesní osud žádosti.

126. Žalobkyně dále namítala, že napadené rozhodnutí je v rozporu s dokumenty souvisejícími s hodnocením Hodnotitelskou komisí (závěr hodnotitelské komise a závěr z opětovného hodnocení hodnotitelské komise), neboť ta mají dle žalobkyně naopak pozitivní a doporučující charakter.

127. Jak vyplývá z bodu 5.2 Statutu a jednacího řádu Hodnotitelské komise pro operaci 16.2.2, který je součástí spisu, členové komise nejdříve zašlou bodové a slovní hodnocení projektu, které jsou následně shromažďovány a až následně je sestaveno výsledné bodové hodnocení. Bodově ohodnoceno bude kritérium podle většiny, tj. ten počet, který udělilo nejvíc členů hodnotitelské komise. V případě, že na základě tohoto postupu výsledné bodové hodnocení udělit nelze (např. rovnost bodů), je rozhodující hodnocení předsedy/místopředsedy (bod 5.2.4) Statutu. V případě, že některý z členů udělí za kritérium č. 1, 11 nebo 12 nula bodů, může být svoláno jednání k opětovnému hodnocení.

128. Následný závěr z opětovného hodnocení ze dne 29. 6. 2017 obsahuje vyjádření šesti členů Hodnotitelské komise k projektu v rámci opětovného hodnocení. Dva členové k projektu zaujali zjevně záporné stanovisko (VŠCHT, PKČR), tři kladné (označení jako VÚPS, 10050, 17220) a jedno nejasné stanovisko odkazující na názor Státní zemědělské a potravinářské inspekce (člen VÚM) a to k otázce, zda je použití mastných kyselin vůbec přípustné. 2 členové komise (VŠCHT, PKČR) prvně ve svých vyjádřeních nedoporučili projekt z důvodu pochyb o realizovatelnosti projektu. Vycházeli právě z toho, že metoda je na území povolena jen podmíněně, proto dle soudu ani další rozhodnutí SZPI o výjimce tato vyjádření nijak nevyvracejí.

129. Vyjádření 6 členů komise měla zjevně předběžný charakter, ostatně ta jsou uvedena jako „zaslaná vyjádření“. Z těchto vyjádření vyplývají nicméně pouze závěry jednotlivých 6 členů. Naopak zápis z jednání Hodnotitelské komise ze dne 29. 6. 2017 obsahuje jak bodový, tak slovní závěr o hodnocení projektu žalobkyně, včetně podpisů celkem 9 členů komise přítomných při jednání. Právě tento zápis podle názoru soudu jednoznačně prokazuje, že Komise se v prezentovaném složení dne 29. 6. 2017 shodla na bodovém hodnocení „0“ s již výše uvedeným závěrem, že metoda je ve stadiu připomínek a přijímání, v současné době je na území ČR ve stadiu pokusu, proto nelze s přiměřenou mírou jistoty přijmout, že bude projekt udržitelný 5 let.

130. Jedná se tedy o stěžejní závěr, který zjevně prokazuje výsledné hodnocení projektu žalobkyně Hodnotitelskou komisí a vyjadřuje její přijatý postoj. Z tohoto důvodu ostatně soud neshledal důvod provádět navíc ještě i dokazování výslechem členů Hodnotitelské komise. Prvostupňové rozhodnutí a následně i žalované rozhodnutí z tohoto hodnocení vychází, je s ním zcela v souladu. Soud proto uzavírá, že závěry správních orgánů k této podmínce vycházejí z obsahu správního spisu (žádost žalobkyně, jednotlivá povolovací rozhodnutí Státní potravinářské a zemědělské inspekce či Komise EU, závěry hodnotitelské komise). Nelze se tak ztotožnit s námitkou žalobkyně, že by ve spisu absentovaly podklady pro to, že jí v rámci kritérií č. 11 a 12 nebyly přiděleny žádné body. Celkově shrnuto je tedy soud toho názoru, že žalobkyně nesplnila podmínku podle kapitoly 7 bodu 19) Specifických podmínek. d. Další námitky 131. Žalobkyně dále namítla, že správní orgán prvního stupně ani žalovaný nezohlednili všechny skutečnosti, tedy možnost prodloužení či opakování výjimky pro aplikaci metody, možnost schválení metody a její použití v jiných zemích.

132. Soud již výše vyložil důvody, pro které má za to (a pro které se ztotožnil se závěry správních orgánů), že dle Pravidel dotace ke dni žalovaného rozhodnutí nelze podpořit žalobkynin projekt s využitím metody, která je povolena prozatím ve formě pokusu, neboť jde o rozporný projekt s účelem dotace (operace 16.2.2). Pokud je předmětem a přínosem projektu stále primárně ověření metody v podmínkách velkovýroby, tedy nikoliv zavedení této metody do výroby, ani možné budoucí použití metody v jiných zemích nebo opakované prodlužování povolení výjimky nemůže změnit nic na tom, že projekt nesplňuje účel Pravidel.

133. Žalobkyně dále namítala, že napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné, neboť opakovaně odkazuje na skutečnost, že stav byl posuzován ke dni vydání napadeného rozhodnutí, současně však vychází z vyjádření Hodnotitelské komise z roku 2017 a posuzuje dvouleté vakuum, kdy metoda nebyla výslovně povolena. Soud shrnuje, že skutkový stav se po celou dobu v zásadě nezměnil – zejména v tom, že metoda byla povolena jen pokusně, nebyla tedy obecně přípustná podle § 12 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství, projekt byl v rozporu s účelem dotace. Totožný nesoulad projektu s podmínkami dle kapitoly 1 Specifických podmínek a kapitoly 7 bodu 19) Specifických podmínek tedy trval i ke dni napadeného rozhodnutí. Po celou dobu proto byla na místě sankce v podobě ukončení administrace žádosti. Dvouleté období, kdy metoda nebyla povolena ani ve formě pokusu, pak bylo posuzováno a zohledněno proto, že kapitola 4 písm. i) Obecných podmínek výslovně stanoví, že projekt musí být v souladu s příslušnou právní úpravou po celou dobu administrace žádosti od jejího podání.

134. Soud na tomto místě znovu shrnuje, že správní orgány shledaly více důvodů k ukončení administrace, které obstály vedle sebe. Vedle nenaplnění účelu dotace jimi bylo to, že ani pokusné povolení metody netrvalo celou dobu administrace žádosti a třetím důvodem bylo nenaplnění kritérií č. 11 a 12.

135. Žalobkyně dále namítala, že se žalovaný nevyjádřil k namítanému diskriminačnímu přístupu vůči žalobkyni, a to s ohledem na rozsah a míru posuzování dalších žádostí, kde skutečnosti vytýkané žalobkyni nebyly u jiných žadatelů posuzovány. Žalobkyně diskriminační postup popsala zejména ve vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí ze dne 11. 11. 2022.

136. Žalovaný se k těmto námitkám vyjádřil v bodu 13 a 15 písm. e) napadeného rozhodnutí. Uvedl, že žádné takové jednání neshledal, ani z úřední činnosti mu není známo, že by byla jiná žádost hodnocena odlišně, odvolatel toto ani nijak neprokazuje. Ze skutečnosti, že v jiných případech nebyla posuzována možnost uvedení výrobků na trh, nelze vyvozovat diskriminační přístup, nýbrž pouze fakt, že v jiných případech o uvedení výrobků na trh nevznikly pochybnosti.

137. Soud z vyjádření žalobkyně ze dne 11. 11. 2022 ověřil, že žalobkyně namítla odlišný přístup např. při hodnocení kritéria inovativnosti u projektů č. 1, 27, u kritéria efektivnosti (11) u všech projektů, u kritéria proveditelnosti (12) u projektů 1, 6, 13, 15, 28, 29.

138. Soud se názorem žalovaného ztotožnil. V první řadě ze závěrů Hodnotitelské komise z května 2016 vyplývá, že projekt žalobkyně byl jediný v příslušné operaci, který byl uplatněn v oboru vinařství (kromě něj byly prezentovány projekty z jiných oblastí potravinářského a zemědělského průmyslu – zpracování masa, mléčných výrobků, krmných směsí, obilovin, ovoce a zeleniny, hygiena potravin, balení potravin). Žalobkyně tedy působí jako podnikatelka v oboru vinařství, kde užití enologických metod podléhá podmínkám podle § 12 odst. 1 a 2 zákona o vinohradnictví a vinařství. Produkt žalobkyně pochází z odvětví regulovaného jak vnitrostátním, tak evropským právem, podléhá procesům schvalování a povolování výroby. Proto bylo podle názoru soudu zcela příhodné, aby komise právě u projektu žalobkyně zvláště hodnotila okolnosti povolení enologické metody a vzhledem k účelu operace i možnost uvést vyrobené zboží na trh. Jen v tom, že byla u žalobkyně pečlivě hodnocena dovolenost enologické metody a v návaznosti na povahu prezentované spolupráce i obsah projektu a jeho výstup, tak vzhledem ke zmíněným podmínkám nelze vyvodit diskriminační přístup vůči žalobkyni.

139. Žalobkyně poukazovala na to, že jiné projekty v kritériích 11 a 12 (s názorem žalobkyně, že kritérium inovativnosti bylo ohodnoceno chybně, ovšem bez vlivu na osud věci, se soud ztotožnil již výše) ohodnoceny byly, přičemž stručně polemizuje s jejich ohodnocením u jiných projektů. Žalobkyně se k prokázání odlišného přístupu správních orgánů pokusila zajistit podklady k jiným žádostem ať už žádostí o informace k Fondu a k žalovanému příp. ve formě nahlížení do těchto spisů, avšak neuspěla.

140. Žalobkyně tedy polemizuje s hodnocením těchto kritérií u některých jiných projektů. Srovnávání projektu žalobkyně s jinými projekty v dané operaci však dle názoru soudu na nynějších závěrech nic nemůže změnit. Soud k uvedenému znovu konstatuje, že v nynější věci je předmětem hodnocení Hodnotitelské komise a později obou správních orgánů právě a jen projekt žalobkyně. Proto k závěru o zákonnosti postupu správních orgánů ve věci žalobkyně je rozhodné to hodnocení, zda a jak právě projekt žalobkyně (a nikoliv projekt jiných žadatelů) splnil stanovené podmínky Pravidel. Byť je tedy žalobkyně subjektivně toho názoru, že ve srovnání s jinými subjekty by jejímu projektu u kritérií 11 a 12 měly být body přiděleny, podstatně je to, že projekt žalobkyně nesplnil předem nastavené podmínky dotace mj. v těchto kritériích. Pakliže tedy žalovaný k namítanému diskriminačnímu přístupu v podstatě stručně shrnul, že jiné žádosti byly hodnoceny v jiných okolnostech, a proto z toho nevyplývá diskriminační přístup vůči žalobkyni, soud se s tímto závěrem ztotožnil.

141. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný nerespektuje a nedodržuje svá dřívější vyjádření a stanoviska i s ohledem na to, že na všech rozhodnutích je podepsána identická osoba. Soud v tomto ohledu konstatuje, že na všech předchozích i na napadeném rozhodnutí žalovaného je skutečně uvedena a podepsána totožná osoba. Jedná se o ředitele odboru Řídícího orgánu rozvoje venkova, jeho podpis jako oprávněné úřední osoby za žalovaného (srov. § 15 odst. 2 správního řádu) je tak logický. Žalovaný nicméně v průběhu řízení o administraci žádosti žalobkyně formuloval svůj právní názor k různým procesním a věcným otázkám v závislosti na tom, jak o věci v předchozím řízení rozhodl Fond a v jakém ohledu jeho závěry napadla žalobkyně v odvolání. To, že žalovaný v pozdějším rozhodnutí netrval např. na dříve vyřčených závěrech, tak vyplývá z procesního vývoje věci a z toho, že tehdy sporné otázky (např. vady řízení, aktuální povolenost metody k pokusným účelům) byly v dalším řízení napraveny či překonány.

142. Žalobkyně v této souvislosti konkrétně namítá rozpor prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí s rozhodnutím ministerstva zemědělství ze dne 18. 5. 2017, č. j. 30241/2017–MZE–14112 a s rozhodnutím ministerstva zemědělství ze dne 24. 5. 2022, č. j. MZE–33162/2022–14112.

143. V prvním případě žalobkyně namítá konkrétně to, že napadené rozhodnutí je v rozporu především s právním názorem, že posouzení žádosti má být řešeno v kontextu dodatečného povolení metody a že správní orgán není oprávněn předjímat případné budoucí nepovolení metody. Žalobkyně konkrétně odkazuje na rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 18. 5. 2017, č. j. 30241/2017–MZE–14112, kterým bylo zrušeno oznámení správního orgánu prvního stupně ze dne 31. 3. 2017 s tím, že projekt má být předložen k novému hodnocení Hodnotitelskou komisí, která zohlední aktuální stav a vyhodnotí inovativnost projektu při zohlednění skutečnosti, že daný experimentální postup je v současné době Evropskou komisí povolen. Správní orgán prvního stupně tuto povinnost splnil a dne 29. 6. 2017 proběhlo nové hodnocení Hodnotitelskou komisí, která kritéria efektivnosti a proveditelnosti projektu hodnotila s přihlédnutím právě k tomu, že projekt je založen metodě povolené k pokusným účelům. Navíc žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel i z dalšího vývoje, tj. že povolení Evropskou komisí k pokusným účelům mezi tím k 23. 1. 2020 pozbylo účinnosti a že výroba vína za použití metody je povolena rozhodnutím SZPI ze dne 1. 7. 2022 stále pouze k pokusným účelům. Soud se již výše ztotožnil s tím, že takové povolení metody je v rozporu s účelem operace 16.2.2. a že je tyto nové skutečnosti nutno hodnotit z hlediska naplnění podmínek kapitoly 4 písm. i) Obecných podmínek a pro kritérium efektivnosti a proveditelnosti. Současná skutková situace o vývoji povolení metody, ze které vychází napadené rozhodnutí, je tak oproti rozhodnutí z 18. 5. 2017 v několika aspektech již odlišná, proto závěry žalovaného dle rozhodnutí ze dne 18. 5. 2017 v konfrontaci s potřebou přihlédnout k dalšímu vývoji věci již neobstojí.

144. Ve druhém případě bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 2. 8. 2017, a to z toho důvodu, že řízení předcházející vydání tohoto rozhodnutí trpělo závažnými procesními vadami, spočívajících především v absenci dokladů souvisejících s hodnocením Hodnotitelskou komisí, které proběhlo dne 29. 6. 2017 (minimálně měl Fond doplnit zápis z jednání Hodnotitelské komise). Soud neshledal rozpor napadeného rozhodnutí ani s tímto rozhodnutím, neboť podklady o jednání Hodnotitelské komise dne 29. 6. 2017 jsou součástí správního spisu, žalobkyně a následně i soud měli možnost se s nimi seznámit a uplatnit proti nim procesní obranu. Řízení proto touto dříve vytýkanou procesní vadou již netrpí.

145. Žalobkyně dále namítla, že správní orgány postupovaly v součinnosti. Poukázala na to, že žádala Fond i žalovaného o přístup k jiným projektům, což jí od obou nebylo umožněno a tím jí byla znemožněna efektivní procesní obrana. Tvrdí pak, že správní orgán prvního stupně konzultoval vydání svého rozhodnutí s žalovaným, čímž jsou popřeny zásady dvojinstančnosti správního řízení.

146. Žalobkyně podala žádost o informace k Fondu i u žalovaného dne 13. 9. 2023, v rámci nichž požádala o poskytnutí kompletní dokumentace k dotačnímu titulu u všech žádostí o dotaci. Žalovaný žádost odložil dle § 14 odst. 5 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť ta se nevztahuje k jeho činnosti, ale k činnosti Fondu, který žádosti administroval. O správnosti tohoto závěru podle názoru soudu sporu není. Fond rozhodnutím ze dne 26. 9. 2023 žádost odmítl z důvodu, že ta je svým obsahem žádostí o nahlížení dle ustanovení § 38 správního řádu, podle něhož má žalobkyně postupovat. Správnost tohoto závěru poté vyplývá i z judikatury – srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2008, čj. 2 As 38/2007 – 78. Postup obou správních orgánů při vyřizování žádosti o informace považuje takto soud za souladný se zákonem o svobodném přístupu k informacím i s judikaturou, v tom tedy soud nevidí bezdůvodné či diskriminační odepření informací.

147. Pokud žalobkyně podala k Fondu žádost o nahlížení dne 15. 12. 2023, odkazovala na právní zájem k vedení nynějšího sporu. Podle § 38 odst. 2 správního řádu platí, že jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží–li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude–li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. Fond žalobkyni toto nahlížení do spisů všech žadatelů neumožnil s tím, že žalobkyně sice svůj právní zájem tvrdila, avšak neprokázala jej. Předmětem nynější věci není přezkum postupu správního orgánu při vyřízení žádosti žalobkyně o nahlížení do spisové dokumentace jiných žadatelů. Je nicméně patrné, že žalobkyně svůj právní zájem specifikovala jen obecně s odkazem na to, že řízení o její žádosti bylo opakovaně zastaveno a že tyto podklady jsou nezbytné jako důkazní materiál v nynější věci. Podle judikatury správních soudů však jiná osoba musí právní zájem nebo jiný vážný důvod nejenom tvrdit, ale také prokázat. Na jiné osobě, která podala žádost o nahlédnutí do spisu, tak leží nejenom břemeno tvrzení, ale také důkazní břemeno o existenci právního zájmu nebo jiného vážného důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2010, č. j. 9 As 17/2010–73. Dle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2010, č. j. 51 Ca 15/2009–29 pokud jiná osoba nesdělí příslušnému správnímu orgánu nic k prokázání důvodu, který k nahlédnutí do spisu má, příslušný správní orgán není oprávněn tento důvod za jinou osobu zjišťovat. Proto pokud Fond v takto obecně specifikovaném požadavku na nahlížení a získání kompletní spisové dokumentace všech žadatelů předmětného dotačního titulu neshledal za prokázaný právní zájem žalobkyně, v tom soud rovněž neshledal za bezdůvodný, tendenční či dokonce diskriminační záměr správních orgánů resp. Fondu žalobkyni podklady neposkytnout.

148. Co se týče hodnocení vztahu mezi oběma správními orgány, žalobkyně konkrétně namítla, že se při nahlížení do spisu dozvěděla, že textace rozhodnutí je předložena ministerstvu k odsouhlasení, dále namítla, že SZIF a MZE v jednom ze svých vyjádření uvedli, že se radili o tom, jak bude postupováno. Žalobkyně odkázala rovněž na příslušné pasáže emailové konverzace mezi oběma správními orgány.

149. V těchto námitkách tedy žalobkyně podle názoru soudu vznesla pochybnosti o nestrannosti správních orgánů (§ 7 správního řádu) a procesní vadu spočívající v porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. Naopak podle názoru soudu žalobkyně tímto dostatečně konkrétně např. nenamítla svou pochybnost o nepodjatosti oprávněných úředních osob (srov. § 14 odst. 1 správního řádu), tj. že by zde byl dán důvod pochybovat o nepodjatosti oprávněných úředních osob, resp. o jejich zájmu na výsledku řízení s ohledem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům.

150. Soud především shledal za nadbytečné provádět navržené výslechy zaměstnanců obou správních orgánů, neboť i ty podklady, které jsou součástí správního spisu, podle názoru soudu svědčí tvrzení žalobkyně, že oba správní orgány konzultovaly otázky procesu administrace žádosti. Vyplývá to např. z prvostupňového rozhodnutí, v němž na straně 6 Fond uvádí, že „skutečnost, že od roku 2017 nebyla žádost opětovně posouzena Hodnotitelskou komisí, vyplynulo z komunikace s Ministerstvem zemědělství, které jako gestor posuzování Hodnotitelskou komisí neshledalo aktuálně jako relevantní“, příp. z emailové konverzace ze dnů 27. 7. – 28. 7. 2017 mezi zástupci Fondu a žalovaného, z níž vyplývá, že text Oznámení o ukončení administrace (od druhého oznámení) „tvoří Státní zemědělský intervenční fond ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství na základě výsledku z jednání Hodnotitelské komise“.

151. Z těchto podkladů je tedy patrná určitá míra kooperace obou správních orgánů. Tyto podklady však dle názoru soudu vypovídají o této spolupráci pouze obecně. Nijak nesvědčí tomu, že by Fond měl být např. zavázán pokyny a právními názory žalovaného, nebo že by zde mezi správními orgány existoval nějaký zájem na tendenčním rozhodování v neprospěch žalobkyně. Soudu pak ani v obsahu spisu neshledal ani žádné indicie o tom, že by tato kooperace reálně mohla vést ve věci žalobkyně k tendenčnímu postupu obou správních orgánů. Tomu naopak podle soudu nic nenasvědčuje.

152. Soud připomíná, že např. preferenční kritéria inovativnosti, efektivnosti a proveditelnosti hodnotila Hodnotitelská komise a oba správní orgány oproti negativnímu hodnocení komise dokonce změnily názor na kritérium inovativnosti. K ochraně svých práv pak žalobkyně opakovaně využila opravných prostředků v podobě odvolání proti oznámením Fondu, o nichž ve prospěch žalobkyně několikrát rozhodl žalovaný. Konkrétně pokud žalovaný připustil, že měl snad spolupracovat s Fondem již od druhého oznámení o ukončení administrace, soud připomíná, že k procesní obraně žalobkyně žalovaný rozhodnutími ze dne 18. 5. 2017 a ze dne 24. 5. 2022 oznámení Fondu ze dne 31. 3. 2017 a ze dne 2. 8. 2017 zrušil, přičemž shledal v postupu Fondu právní a procesní vady a v tomto ohledu Fond zavázal svým právním názorem. Na procesních právech tak žalobkyně v řízení zkrácena nebyla. I to podle názoru soudu svědčí tomu, že případná kooperace Fondu a žalovaného na administraci žádosti nebyla na takové úrovni, že by oba správní orgány postupovaly v natolik pevné jednotě a shodě, že by zde byl až popřen princip dvojinstančnosti správního řízení.

153. Správní orgány pak hodnocení toho, zda projekt žalobkyně splnil nezbytné podmínky operace, přesvědčivě vyložily především ve svých rozhodnutích, které jsou předmětem nynějšího přezkumu. Jak je vyloženo výše, soud se s těmito důvody ztotožnil. V úvahách a ani v postupu správních orgánů přitom neshledal žádnou tendenčnost či snad jejich záměr hodnotit podmínky Pravidel v neprospěch žalobkyně. Soud proto neshledal, že by správní orgány, byť by administraci žádosti konzultovaly, postupovaly takto vůči projektu žalobkyně nějak tendenčně či v rozporu se zásadou dvojinstančnosti správního řízení.

154. Žalobkyně dále jen obecně namítla, že jí postupem správních orgánů byla způsobena majetková újma, správní orgány a jejich pracovníci vykonávají svou pravomoc v rozporu se zákonem č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, správním řádem a Pravidly.

155. Soud úvodem konstatuje, že žalobkyni mělo být známo, že podle kapitoly 4 písm. c) Obecných podmínek na dotaci před podpisem dohody o poskytnutí není nárok. Pokud tedy žalobkyně vynaložila finanční prostředky na realizaci projektu /což ostatně vyplývalo i z kapitoly 4 písm. b) Obecných podmínek/, musela přitom počítat rovněž s tím rizikem, že jí nemusí být dotace poskytnuta. S důvody, pro které byla administrace žádosti ukončena, se přitom soud již výše ztotožnil. Podle názoru soudu tedy správní orgány při administraci žádosti nejednaly nezákonně. Pokud žalobkyně v rámci tohoto bodu vznesla další výhrady proti postupu správních orgánů, činí tak nanejvýše obecně. Žalobkyně v rámci této námitky např. ani neoznačuje, v rozporu s jakým ustanovením měly dle jejího názoru správní orgány vlastně postupovat. Soud dodává, že v mezích uplatněných žalobních bodů postup správních orgánů již přezkoumal v jiných částech tohoto rozsudku a z výše uvedených důvodů se s ním ztotožnil.

156. Žalobkyně závěrem namítá, že žalovaný protizákonně tvrdí, že ve věci nemůže pro rozpor s Pravidly meritorně rozhodnout. Žalobkyni je nepochybně známo, že správní orgán prvního stupně je místně a věcně příslušný ve věci rozhodnout podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu. Žalovaný je příslušný rozhodnout až o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a to podle § 9 písm. a) zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu.

157. Žalovaný se otázkou, zda věcně rozhodnout v odvolacím řízení, zabýval již v rozhodnutí ze dne 24. 5. 2022. Neučinil tak dle str. 7 odůvodnění tohoto rozhodnutí proto, že věc meritorně ani neposuzoval. Řízení před Fondem totiž trpělo závažnými procesními vadami (absencí podkladů o jednání Hodnotitelské komise), které bylo nutno napravit už na úrovni první instance, navíc tímto postupem – tj. vrácením věci Fondu k dalšímu řízení – byla zachována žalobkyni možnost využít procesní obrany proti případným závěrům Fondu a dalším vadám v řízení. S takovým postupem se městský soud ztotožnil, neboť účelem změny rozhodnutí v odvolacím řízení obecně právě nemá být zkrácení účastníka na právu na dvojinstančnost řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, čj. 6 Ads 134/2012 – 47). Oproti tehdejšímu stavu řízení žalovaný v napadeném rozhodnutí již věcně rozhodl o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí Fondu, přičemž se s postupem správního orgánu prvního stupně se zcela ztotožnil. Jelikož žalovaný jako odvolací správní orgán v nynější fázi nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí bylo v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, soud uzavírá, že zde přirozeně nebyl nyní žádný důvod, aby žalovaný využil svého apelačního oprávnění dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu a aby napadené prvostupňové rozhodnutí změnil, tj. aby o osudu žádosti sám rozhodl.

VIII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

158. Soud se ztotožnil se závěry žalovaného, že žalobkyně nesplnila tři podmínky stanovené Pravidly pro poskytnutí dotace: podle kapitoly 1 Specifických podmínek žádost není v souladu s účelem operace 16.2.2, podle kapitoly 4 písm. i) Obecných podmínek projekt nebyl po celou dobu administrace v souladu s příslušnou právní úpravou a podle kapitoly 7 bodu 19) Specifických podmínek projekt v rámci posuzování efektivnosti a proveditelnosti Hodnotitelskou komisí obdržel 0 bodů. Důvody k ukončení administrace žádosti tak byly tři a soud se ztotožnil se správními orgány v tom, že všechny obstojí vedle sebe. Žalobkyni proto byla podle předem nastavených podmínek kapitoly 14 písm. b) Obecných podmínek správně udělena sankce spočívající v ukončení administrace žádosti. Další dílčí námitky soud neshledal důvodnými.

159. Na základě shora uvedených skutečností soud žalobu shledal nedůvodnou a jako takovou ji v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

160. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., dle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. S ohledem na to, že žalobkyně v řízení úspěšná nebyla, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jakožto úspěšnému účastníku řízení náležela náhrada nákladů řízení, soud tuto náhradu nepřiznal, neboť mu nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.

Poučení

I. Předmět sporu II. Napadené rozhodnutí III. Žaloba IV. Vyjádření žalovaného k žalobě V. Replika žalobkyně VI. Jednání VII. Posouzení věci Městským soudem v Praze a. Soulad s kapitolou 1 Specifických podmínek b. Soulad s kapitolou 4 písm. i) Obecných podmínek c. Soulad s kapitolou 7 bodem 19) Specifických podmínek d. Další námitky VIII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení