10 A 95/2024 – 62

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: obec Velký Osek, IČO: 002 35 873 sídlem Revoluční 36, 281 51 Velký Osek zastoupen advokátem doc. JUDr. Ing. Tomášem Moravcem, Ph.D. sídlem Mikulandská 122/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj č. j. MMR–63210/2024–26 z 23. 9. 2024 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Základ sporu.

1. V posuzované věci je spor především o to, zda žalobce podal včas námitky proti opatření o nevyplacení části dotace z 2. 8. 2024, vydanému podle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, v reakci na jeho žádost o platbu č. CZ.06.04.01/00/22_007/0000310/ 2024/001/POST (dále „opatření“). Žalovaný v opatření stanovil nezpůsobilé výdaje v celkové výši 3 151 805,60 Kč z důvodu porušení části IV, bodu 1 a 3 rozhodnutí o poskytnutí dotace z 19. 10. 2023, konkrétně Obecných pravidel pro žadatele a příjemce, k němuž došlo při zadávání veřejné zakázky „Navýšeni kapacity MŠ Velký Osek“. Porušení spočívalo v tom, že žalobce v zadávací dokumentaci stanovil požadavek, že „pro použitý systém dřevostavby bude splněna certifikace WUD“, aniž specifikoval formu a konkrétní druh takového certifikátu a aniž stanovil, v jaké fázi zadávacího řízení mají jeho účastníci certifikát předložit. Tím žalobce porušil § 36 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále „ZZVZ“), ve spojení se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 ZZVZ.

2. Žalobce podal proti tomuto opatření námitky, které ministr pro místní rozvoj rozhodnutím z 23. 9. 2024 zamítl pro opožděnost. Uvedl, že opatření bylo žalobci doručeno prostřednictvím systému IKSP21+ dne 2. 8. 2024 v 14.08 hodin, kdy se do něj přihlásil uživatel CERPAV10_EXT. Žalobce podal námitky 21. 8. 2024, tedy po uplynutí 15denní lhůty, jejíž poslední den připadl na 17. 8. 2024.

3. Žalovaný také uvedl, že v souladu s § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní rád, zároveň posoudil, zda nejsou dány předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, povolení obnovy řízení nebo vydání nového rozhodnutí, ale nezjistil žádné pochybnosti o zákonnosti opatření, neboť skutkový stav věci byl řádně zjištěn i posouzen.

2. Průběh soudního řízení.

4. Žalobce v žalobě podané 2. 10. 2024 předeslal, že podává žalobu proti opatření o nevyplacení části dotace ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení (k němuž došlo 7. 8. 2024). Opatření považuje za rozhodnutí v materiálním smyslu, jež podléhá soudnímu přezkumu. Žalobce podotkl, že kromě toho podal proti tomuto rozhodnutí také námitky, jež ministr zamítl svým rozhodnutím z 23. 9. 2024. Také proti tomuto rozhodnutí žalobce brojí žalobou. V žalobním petitu v souladu s tím navrhl zrušení obou těchto rozhodnutí.

5. Opatření považuje žalobce za nezákonné, jelikož žalovaný posoudil izolovaně jednu podmínku zadávací dokumentace, aniž zohlednil smysl dokumentace směřující k bezproblémové realizaci smluvního plnění. Většina dodavatelů jsou podnikatelé, u nichž lze předpokládat jistou odbornou znalost, proto postačovala technická specifikace v dokumentaci pro zadání stavby. Údajné žalobcovo pochybení nedosahuje intenzity předpokládané zákonem a nelze je ani podřadit pod skutkovou podstatu použitou žalovaným. Kromě toho žalovaný neprovedl u krácení dotace test proporcionality.

6. Žalobce dále nesouhlasil s posouzením svých námitek jako opožděných. Zdůraznil, že jediná osoba, které bylo možné opatření doručit, byl podle plné moci založené ve spisu jednatel žalobcova zmocněnce (společnosti EuroPartners Consulting, s.r.o., IČO: 257 54 190), Ing. Mgr. Petr Štěpánek, Ph.D. Ten se však přihlásil do systému IKSP21+ až 7. 8. 2024. Námitky byly podány 21. 8. 2024, tedy včas.

7. Nakonec žalobce označil ministrovo rozhodnutí za nepřezkoumatelné, jelikož ministr sice uvedl, že opožděnou námitku posoudí v rámci přezkumného řízení, ale ve skutečnosti se omezil na konstatování, že nezákonnost neshledal, aniž by k tomu uvedl základní důvody či základní argumenty.

8. Vzhledem k uvedenému žalobce v žalobním petitu navrhl, aby soud zrušil jak oznámení žalovaného, tak rozhodnutí ministra pro místní rozvoj o námitkách.

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na správnosti svého závěru o opožděnosti námitek. Komunikace mezi ním a žalobcem, resp. jeho zástupcem, probíhala prostřednictvím interních depeší v informačním systému IKSP21+, jenž umožňuje jednoznačně identifikovat, kým a kdy byla depeše přečtena. Interní depeše obsahující informaci o provedené finanční opravě, označená jako „schválení žádosti o platbu“, byla žalobcovu zástupci zaslána 2. 8. 2024 v 10.27 hod., adresáty byli Petr Štěpánek, K. Š. a P. Č. V systému lze dohledat, že do systému se přihlásil 2. 8. 2024 nejprve P. Č. (v 14.08 a v 14.17 hod.), a následně také Petr Štěpánek (v 14.37 hod.), jenž byl k tomu žalobcem zmocněnou osobou. Oba tito uživatelé se pak přihlásili znova 7. 8. 2024, jak uvádí žalobce. Tato svá tvrzení žalovaný doložil několika snímky obrazovek pořízených v informačním systému IKSP21+.

10. Žalobce v replice z 15. 1. 2025 označil sled událostí vylíčený žalovaným za nemožný. Petr Štěpánek totiž čerpal ve dnech 27. 7. – 10. 8. 2024 dovolenou, kterou trávil poblíž Suchdola nad Lužnicí na stanovém táboře bez vody a elektřiny. Neměl po ruce výpočetní techniku, a tedy se nemohl přihlásit do systému IKSP21+. Za tím účelem by musel dojet ke známým do Olešnice, což se stalo až 6. 8. 2024, kdy jej kontaktoval žalobce s informací, že obdržel na účet méně peněz, než předpokládal. Žalobce poukázal mimo jiné na to, že ve svém náhledu do informačního systému vidí u dotčené depeše pouze datum 2. 8. 2024 a čas 10.27, tedy čas jejího odeslání, a nikoli datum doručení, a na podporu svého tvrzení přiložil jeden snímek z informačního systému. Žalobce proto namítl pravost dat tvrzených žalovaným, k nimž má přístup pouze žalovaný. Kromě toho žalovaný porušil § 14e odst. 2 rozpočtových pravidel, podle nějž měl povinnost žalobce o nevyplacení části dotace vhodným způsobem informovat. Poukázal na to, že předmětná depeše byla v informačním systému označena jako „Schválení žádosti o platbu“.

11. Žalovaný v duplice ze 17. 2. 2025 uvedl, že systém IKSP21+ je nastaven tak, aby zachycoval všechny kroky účastníků řízení, ale ne každý evidovaný záznam je dispozici všem osobám a uživatelům. Tento způsob komunikace je žalobci a jeho zástupci znám, protože s ním byl seznámen prostřednictvím Obecných pravidel pro žadatele a příjemce v IROP 2021–2027, konkrétně jejich kapitoly 16.

2. Žalovaný zdůraznil, že žalobce si musel být vědom chystaného opatření o krácení dotace ještě před samotným doručením tohoto opatření, protože o očekávaném nevyplacení části dotace jej žalovaný informoval již v depeši z 26. 7. 2024, doručené žalobcovu zástupci 30. 7. 2024. Ani název depeše obsahující opatření tak nemohl vést žalobce k domnění, že žalovaný opatření neprovede. Tento název je mimochodem terminus technicus pro ukončení administrace žádosti o platbu, jenž nevylučuje provedení opravy. Naopak kdyby žalovaný žádosti o platbu vůbec nevyhověl, vyzval by žalobce k dalšímu doplnění, doložení nebo přepracování informací. Nakonec žalovaný podotkl, že nikde v návětí ani v samotném textu depeše není uvedeno, že by byla žádost o platbu schválena podle podané žádosti. Ke své duplice přiložil žalovaný několik dalších snímků obrazovky pořízených v informačním systému, jež mají dokládat jeho tvrzení.

12. Při jednání 27. 2. 2025 soud předně s ohledem na formulaci žalobního petitu a strukturu žaloby vyzval žalobce k upřesnění, zda fakticky podal dvě samostatné žaloby proti opatření žalovaného a proti rozhodnutí ministra, nebo zda se domáhá zrušení opatření žalovaného jakožto prvostupňového rozhodnutí toliko v rámci žaloby proti rozhodnutí ministra. Žalobce výslovně odsouhlasil druhou uvedenou možnost, proto soud žalobu projednal jako jedinou žalobu směřující proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj.

13. Soud provedl jako důkaz celkem šest snímků obrazovky pořízených v rozhraní systému IKSP21+, předložených žalovaným jako součást jeho dupliky. Provedl také důkaz jedním snímkem obrazovky z uvedeného systému, jejž předložil žalobce jako součást své repliky. Z těchto důkazů předložených žalovaným soud zjistil, že opatření bylo žalobci doručeno 2. 8. 2024 (podrobněji tato zjištění popíše v další části rozsudku). Žalovaný navrhl jako další důkaz ohledání samotného informačního systému IKSP21+ prostřednictvím počítače, jejž přinesl s sebou na jednání. Soud sdělil účastníkům, že provedení tohoto důkazu nepovažuje s ohledem na dosavadní skutková zjištění za potřebné, a otázal se žalobce, zda zpochybňuje zjištění plynoucí ze snímků obrazovky předložených žalovaným. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že údaje uvedené v systému budou odpovídat těm na snímcích obrazovek, a provedení důkazu ohledáním nepožadoval. Podotkl však, že údaje o přesném času doručení a přístupech jednotlivých osob do systému nemá na rozdíl od žalovaného k dispozici, proto se spolehl na informace jemu dostupné. K prokázání tvrzení, že žalobci se tyto údaje v systému nezobrazují, navrhl výpověď svědka Petra Štěpánka, avšak tuto skutečnost nepovažoval soud pro posouzení věci za významnou, proto důkazní návrh zamítl. Stejným způsobem vyhodnotil také návrh na provedení důkazů zadávací dokumentací a vyjádřením Výzkumného a vývojového ústavu dřevařského. Ostatní písemnosti označené žalobcem v žalobě jako důkazy jsou součástí správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS 9 Afs 8/2008, č. 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009).

3. Posouzení věci.

14. Soud ověřil, že žaloba proti ministrovu rozhodnutí byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal ministrovo rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.

15. Informace o nevyplacení části dotace, vydaná žalovaným 2. 8. 2024, je opatřením o nevyplacení části dotace ve smyslu § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel. Podle tohoto ustanovení poskytovatel nemusí vyplatit dotaci nebo její část, domnívá–li se důvodně, že její příjemce v přímé souvislosti s ní porušil povinnosti stanovené právním předpisem nebo nedodržel účel dotace nebo podmínky, za kterých byla dotace poskytnuta.

16. Povahou tohoto opatření se v minulosti zabýval rozšířený senát NSS. V usnesení 6 Afs 270/2015, č. 3579/2017 Sb. NSS z 18. 4. 2017 v návaznosti na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 12/14, č. 177/2015 Sb. z 16. 6. 2015 naznal, že jde o rozhodnutí správního orgánu, jež je přezkoumatelné ve správním soudnictví na základě žaloby dle § 65 odst. 1 s. ř. s.

17. Tehdejší znění rozpočtových pravidel, účinné do 19. 12. 2015, neobsahovalo žádný opravný prostředek proti opatření o nevyplacení části dotace. Podle jeho § 14e odst. 2 platilo: V případě, že poskytovatel provede při proplácení dotace opatření podle odstavce 1, informuje o něm písemně příjemce a příslušný finanční úřad, a to včetně jeho rozsahu a odůvodnění. Naproti tomu dle znění účinného od 20. 12. 2015 poskytovatel o opatření podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu vhodným způsobem informuje příjemce. Příjemce může do 15 dnů ode dne, kdy tuto informaci obdržel, podat poskytovateli proti tomuto opatření námitky. O námitkách rozhoduje ten, kdo stojí v čele poskytovatele.

18. NSS k této změně rozpočtových pravidel např. v rozsudku 5 Afs 347/2020 z 25. 6. 2021 (bod 27) konstatoval: „Ve vztahu k informaci o opatření se sice vytratily formální požadavky (písemnost, zahrnutí důvodů a rozsahu), nicméně proti postupu poskytovatele dotace lze brojit námitkami, o kterých i podle dikce tohoto ustanovení musí být vydáno rozhodnutí. Možnost brojit proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 odst. 1 s. ř. s. je tak i nadále zachována, a v zásadě je proto třeba uvedený judikatorní směr následovat i nadále.“ 19. V soudním řízení správním obecně platí, že žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni (§ 69 s. ř. s.), a že bylo–li možno podat proti rozhodnutí správního orgánu řádný opravný prostředek, musí tak žalobce před podáním žaloby učinit, aby žaloba byla přípustná [§ 68 písm. a) s. ř. s.]. Pojmovou náležitostí řádného opravného prostředku je, že jej lze podat proti nepravomocnému rozhodnutí. Současně musí jít o opravný prostředek, který je v dispozici žalobce, tj. žalobce má k němu přístup a správní orgán je povinen o něm rozhodnout.

1. Právě takovým řádným opravným prostředkem jsou námitky podle § 14e odst. 2 rozpočtových pravidel, jak dokládá bohatá judikatura navazující na odkazované rozhodnutí rozšířeného senátu, v níž správní soudy přezkoumávají právě až rozhodnutí o námitkách proti opatření podle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel. Žalobce tedy nemůže napadnout žalobou přímo toto opatření, ale nejprve proti němu musí podat námitky. To nemá žádný vliv na efektivitu soudní ochrany, jelikož z hlediska soudního přezkumu pak tvoří rozhodnutí obou správních orgánů jeden celek (rozsudek NSS 8 Afs 20/2013, č. 3319/2016 Sb. NSS z 24. 4. 2015), a soud může přezkoumat rovněž vady prvostupňového rozhodnutí, případně je i zrušit.

20. Rozhodnutím z 23. 9. 2024 ministr pro místní rozvoj zamítl žalobcovy námitky proti opatření o nevyplacení části dotace pro opožděnost. Zároveň v něm uvedl, že se s ohledem na § 92 odst. 1 správního řádu zabýval také tím, zda nejsou dány podmínky pro rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, ale nezjistil žádný důvod, proč pochybovat o nezákonnosti rozhodnutí žalovaného.

21. Podle § 92 odst. 1 správního řádu opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá–li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí.

22. Z logiky žalobních bodů se soud při přezkumu ministrova rozhodnutí zabýval nejprve tím, zda nejsou závěry k aplikaci citovaného ustanovení nepřezkoumatelné, jak tvrdí žalobce. K této námitce soud předesílá, že předmětem ministrova rozhodnutí, vymezeným jeho výrokem (ve spojení se záhlavím), byla výhradně včasnost žalobcových námitek proti opatření, a nároky na odůvodnění rozhodnutí se vztahují právě k předmětu řízení, tedy k opožděnosti námitek. V tomto ohledu přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezpochybňuje ani žalobce, a soud se jí bude podrobněji zabývat níže. Úvahy žalovaného o důvodech ohledně (ne)zahájení přezkumného řízení, obnovy řízení nebo vydání nového rozhodnutí s výrokem ministrova rozhodnutí nijak nesouvisely, a proto nemohly založit nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Přesto soud považuje za vhodné podotknout, že ministrovy úvahy o zákonnosti postupu žalovaného jsou zřejmé z jiných částí ministrova rozhodnutí, a to ať jde o důvody nevyplacení části dotace nebo o opožděnost námitek.

23. K rozsahu soudního přezkumu soud považuje za nezbytné dále předeslat, že ministr zamítl žalobcovy námitky pro opožděnost s odvoláním na § 92 odst. 1 správního řádu. Rozpočtová pravidla v § 14e odst. 2 stanoví, že příjemce dotace musí podat námitky do 15 dnů ode dne, kdy obdržel informace o vydání opatření podle odstavce 1. Výslovně nestanoví, jakým způsobem má příslušný orgán rozhodnout, pokud jsou námitky opožděné, proto soud souhlasí se žalovaným, že lze obdobně aplikovat § 92 odst. 1 správního řádu, jenž upravuje shodný postup u opožděného odvolání nebo rozkladu. Stejně tak obdobně je třeba aplikovat závěry judikatury, podle níž správní orgán v takovém případě zamítá odvolání pro nenaplnění jedné ze základních procesních podmínek, bez níž nelze podané odvolání meritorně posoudit (proto také prvostupňové rozhodnutí současně nepotvrzuje). Při přezkumu takového správního rozhodnutí se soud omezuje na posouzení toho, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. (Srov. rozsudek NSS 5 As 41/2009, č. 2127/2010 Sb. NSS z 27. 5. 2010.) Žalobcovy námitky byly zamítnuty pro opožděnost, proto se soud zaměří právě na posouzení této otázky.

24. Podstatou sporu mezi účastníky je to, který den obdržel žalobce informaci o vydání opatření podle odstavce 1.

25. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce udělil 20. 9. 2022 pro dotační řízení plnou moc společnosti EuroPartners Consulting, s.r.o., zastoupené jednatelem Mgr. Ing. Petrem Štěpánkem. Plná moc obsahuje oprávnění, aby za sebe zmocněnec ustanovil dalšího zmocněnce – fyzickou osobu. Účastníci řízení se shodují na tom, že veškerá komunikace mezi žalobcem (resp. jeho zástupcem) a žalovaným probíhala prostřednictvím informačního systému IKSP21+ a že osobou oprávněnou k přijímání písemností pro žalobce byl právě Petr Štěpánek. (Postavení a oprávnění dalšího adresáta písemností, P. Č., není ze správního spisu ani podání účastníků zcela zřejmé, ale na rozhodnutí soudu to nemá z níže uvedených důvodů žádný vliv.) Stejně tak nesporné je, že opatření o nevyplacení části dotace bylo součástí depeše nazvané „Schválení žádosti o platbu“, kterou žalovaný odeslal žalobci 2. 8. 2024 v 10.27 hodin.

26. Účastníci řízení se naopak neshodnou na tom, kdy se Petr Štěpánek s depeší seznámil. Žalobce tvrdí, že se do systému přihlásil až 7. 8. 2024, zatímco žalovaný tvrdí, že tak učinil již 2. 8. 2024. Žalobce neoznačil na podporu svého tvrzení žádný přímý důkaz, zatímco žalovaný spolu s duplikou předložil celkem šest snímků obrazovky pořízeních v systému IKSP21+. Ty soud provedl jako důkaz při jednání a zjistil z nich, že Petr Štěpánek se do systému přihlásil nejen 7. 8. 2024 ve 22.38 hodin, jak tvrdí žalobce, ale již 2. 8. 2024 v 14.37 hodin (to je zřejmé z Auditu přístupů k projektu na straně 4 dupliky). Právě toto datum uvádí systém jako „rozhodné datum doručení“ opatření (snímek obrazovky na straně 6 dupliky). Konkrétně tuto písemnost považoval systém za doručenou již přihlášením P. Č. ve 14.17 hodin, jak je zřejmé z označení příjemce „CXXPXX10_EXT“ v detailu depeše (tamtéž). Na tomto snímku je zachycen rovněž obsah této depeše se stručným shrnutím obsahu opatření. Avšak i kdyby P. Č. nebyl osobou oprávněnou k přijetí písemnosti za žalobce, k řádnému doručení by došlo ještě téhož dne ve 14.37 hodin, kdy se do systému přihlásil Petr Štěpánek. Soud má tedy za prokázané, že opatření bylo žalobci doručeno 2. 8. 2024. O věrohodnosti snímků předložených žalovaným nemá soud žádný důvod pochybovat; jedná se o vícero snímků, které jsou ve vzájemném souladu, logicky se doplňují a nevykazují žádné znaky dodatečných úprav. To ostatně netvrdil ani žalobce.

27. Žalobce argumentoval na podporu své verze tím, že Petr Štěpánek se ve dnech 27. 7. – 10. 8. 2024 nacházel na stanovém táboře bez vody a elektřiny, kde neměl po ruce výpočetní techniku. Tato svá tvrzení však nijak neprokázal, nehledě na to, že současné technologie umožňují i na místě bez elektřiny provozovat po omezenou dobu výpočetní techniku, např. pomocí záložních baterií a zdrojů. Avšak i kdyby se všechna žalobcova tvrzení nakonec ukázala pravdivá, nevylučovala by možnost, že Petr Štěpánek svěřil přístupové údaje ke svému uživatelskému účtu na dobu své nepřítomnosti jiné osobě, která se do systému přihlásila a depeši si přečetla jeho jménem, což by nemělo na platnost doručení žádný vliv. Motivací k přihlášení do systému jistě mohl být e–mail oznamující doručení písemnosti (interní depeše) od žalovaného, jenž žalobcovu zástupci přišel; z textu e–mailu, jejž žalobce cituje v replice, přitom nic nenasvědčovalo konkrétnímu obsahu depeše. Jako další logické vysvětlení se pak nabízí to, že se Petr Štěpánek přihlásil do systému na základě upozornění P. Č., jenž se s oznámením seznámil o 20 minut dříve. Žalobcova tvrzení tak nemohla převážit nad údaji zachycenými ve snímcích z informačního systému IKSP21+, které prokazují, že opatření bylo žalobcovu zástupci doručeno již 2. 8. 2024.

28. Žalobce v replice ještě namítl, že žalovaný porušil svou povinnost žalobce o nevyplacení části dotace vhodným způsobem informovat, neboť příslušná depeše byla označena jako „Schválení žádosti o platbu“, nikoli „Informace o nevyplacení dotace“, jak tvrdí žalovaný ve vyjádření k žalobě a jak by odpovídalo jejímu obsahu. Podle žalobcova názoru tak vůbec nelze hovořit o formálním doručení depeše.

29. Tuto argumentaci žalobce uplatnil až v replice podané po uplynutí lhůty pro podání žaloby, jedná se tedy o nepřípustný žalobní bod (§ 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s.). Přesto soud stručně poznamenává, že není pravda, že by žalovaný ve vyjádření k žalobě tvrdil, že depeše obsahující opatření byla nazvána „Informace o nevyplacení dotace“. Žalovaný tak označil samotné opatření, což odpovídá skutečnosti. Příslušná depeše byla označena jako „Schválení žádosti o platbu“, což není zcela přesné. Podstatné však je, že samotná depeše i opatření již obsahují věrný popis toho, jak žalovaný o žalobcově žádosti o platbu rozhodl, a že se žalobcův zástupce s obsahem těchto písemností seznámil již 2. 8. 2024, což bylo prokázáno. Pro dokreslení kontextu soud přesto ještě podotýká, že žalovaný avizoval nevyplacení části dotace již ve sdělení z 26. 7. 2024, nazvaném „Předložení námitek ke stanovisku k VZ 1431“, jež bylo žalobci doručeno 30. 7. 2024 přihlášením právě Petra Štěpánka do systému, jak je zjevné z označení příjemce „STEPET11_EXT“ (snímek na straně 5 dupliky). Oznámení o neschválení části dotace poté nemohlo být pro žalobce překvapivé.

30. Lhůta pro podání námitek počala běžet ode dne následujícího po doručení opatření, a její poslední den tak připadl na pondělí 19. 8. 2024. Žalobce tak podal námitky opožděně, ať už je podal 21. 8. 2024 nebo již 20. 8. 2024, kdy mu v tom podle jeho tvrzení bránila nefunkčnost informačního systému. Závěr žalovaného o opožděnosti námitek je tak správný.

4. Závěr a náklady řízení.

31. Soud neshledal žádný z žalobních bodů důvodným, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Ministr dospěl ke správnému závěru, že opatření bylo žalobcovu zástupci doručeno již 2. 8. 2024, a námitky tak byly podány opožděně. Zákonností provedené opravy se soud zabývat nemohl, jelikož ministr žalobcovy námitky pro jejich opožděnost věcně neprojednal.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

1. Základ sporu.

2. Průběh soudního řízení.

3. Posouzení věci.

4. Závěr a náklady řízení.