10 A 96/2014 - 43

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Obce Člunek, sídlem v Člunku 21, zast. Mgr. Pavlem Douchou, advokátem v Brně, Údolní 33, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí ČR, sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 10. 6. 2014, čj. 645/510/14, 30730/ENV/14, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 8. 8. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2014, čj. 645/510/14, 30730/ENV/14, jímž byl změněn text jedné z podmínek souhlasu k provozování zařízení ke sběru a výkupu odpadů, ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Napadenému rozhodnutí se vytýká porušení zásady materiální pravdy a absence ústního jednání a místního šetření. Tyto důkazy bylo zapotřebí provést v zájmu zjištění skutečného stavu zařízení v provozovně žadatele o vydání souhlasu. Bylo požadováno prokázat, že provoz zařízení nemůže ohrozit zdroje pitné vody, ústní jednání a místní šetření mohly přispět k objasnění celé věci a zjištění všech okolností důležitých pro ochranu veřejného zájmu. Krajský úřad se při svém rozhodování neřídil závazným pokynem vyjádřeným žalovaným v předchozím zrušovacím rozhodnutí. Provozní řád předložený žadatelem byl pouze přečten. Zařízení není dostatečně popsáno. Nebyly zajištěny dostatečné podklady a zůstalo neověřeno, zda zařízení souvisí s činností povolenou napadeným rozhodnutím. Předmětné zařízení nebylo posouzeno ve zjišťovacím řízení. Poukazuje se na kategorii odpovídající danému zařízení a dovozuje, že obligatorně mělo být toto zařízení podrobeno zjišťovacímu řízení. Podmínky pro provoz zařízení byly stanoveny vadně, přičemž poukazuje se na podmínku o okamžité kapacitě zařízení. Dovozuje se, jakým způsobem může být nakládáno s přijatými nebezpečnými odpady přesahujícími kapacitu zařízení, jestliže konkrétní zařízení se provozuje subjektem, který je zastoupen stejnými osobami jako společnost provozující stejné zařízení na sousedních pozemcích. Při překročení kapacity zařízení je předpoklad, že příjem odpadů nebude zastaven ihned, podmínky stanovené napadeným rozhodnutím jsou nerealizovatelné, neověřitelné a obtížné kontrolovatelné. Není jednoznačně určeno, kdo za jednotlivé odpady je zodpovědný. Kumulace provozovatelů v jednom zařízení a jejich kooperace není zapracovaná do podmínek souhlasu. Dále se poukazuje na absenci potvrzení či změny napadeného závazného stanoviska krajské hygienické stanice. Rozhodnutí odvolací instance musí při výběru variant způsobu vyřízení odvolání odpovídat základním zásadám správního řádu. Došlo ke zneužití správního uvážení, protože integrovaný systém nakládání s odpady není právním řádem dosud předvídán. Povinností provozovatele zařízení je ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů a nakládat s nimi v souladu s § 18 zákona o odpadech. V areálu společnosti ČECH-ODPADY s.r.o. došlo k nepovoleným stavební úpravám a na krajském úřadu bylo ověřit, zda zařízení bude splňovat technické požadavky stanovené právními přepisy, to se mělo stát skrze ústní jednání a místní šetření. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobci nelze přisvědčit, že ten domáhal se nařízení ústního jednání. Poukazoval pouze na to, že v průběhu 3 let ústní jednání nebylo nařízeno. Podle § 49 odst. 1 správ. řádu se ústní jednání nařizuje v případech, kdy to stanoví zákon a tehdy, je-li to nezbytné k uplatnění práv účastníků řízení. Situace v areálu je známa, což dokládá záznam z 9. 10. 2013. Právní názor žalovaného byl první instancí respektován, provozní řád byl doplněn ve smyslu připomínek žalovaného. Krajský úřad ověřil, že budova, ve které budou odpady shromažďovány, je pro ten účel vyhovující. V té souvislosti poukazuje se na rozhodnutí stavebního úřadu o povolení změny užívání stavby. Zařízení bylo zapotřebí posuzovat ve zjišťovacím řízení. V zařízení žadatele nebude docházet k odstraňování nebezpečných odpadů, a proto nespadá toto zařízení pod kategorii I bod 10.1. přílohy zák. č. 100/2001 Sb. K tomu se vyjádřilo Ministerstvo životního prostředí jako ústřední správní orgán v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí v přípise z 28. 1. 2014. K výhradám žalobce k podmínkám stanoveným pro provoz zařízení se uvádí, že žalobce nepochopil pojem okamžitá kapacita. To se rozumí množství odpadů, které může být v zařízení soustřeďováno v každém okamžiku. Dodržování podmínky stanovené pod bodem c) je obtížně kontrolovatelné, nikoli však nemožné. Poukazuje se na řadu povinností, které musejí provozovatelé plnit, především na povinnost evidenční. Žalovaný se pak vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce. Žalobce se neodvolal co do obsahu závazného stanoviska krajské hygienické stanice, s námitkou vztahující se k tomuto stanovisku se žalovaný vypořádal k dalším vadám napadeného rozhodnutí uplatněným v žalobě se poukazuje na to, že žalobce neuvedl žádný konkrétný požadavek, který měl na mysli. Mezi nepovolenou stavbou společnosti ČECH-ODPADY a zařízením žalobce není žádná souvislost. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrval na obsahu žaloby. Připomněl, že v zájmu nezbytného zajištění práv žalobce bylo zapotřebí nařídit ústní jednání. Vyjádření Ministerstva životního prostředí o tom, že záměr nepodléhá posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí, neznamená, že záměr takovému zjišťovacímu řízení podléhat nemůže. Úvaha žalovaného o kapacitě shromažďovaných nebezpečných odpadů není správná. Chybí jednoznačné určení subjektu odpovědného za jednotlivé odpady. Uzavírá se, že žalovaný nepřezkoumal soulad rozhodnutí správního orgánu I. stupně a jemu předcházející řízení s právními předpisy. Ze spisů správních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti. Společnost HALIAS uplatnila dne 10. 5. 2013 u Krajského úřadu Jihočeského kraje žádost o udělení souhlasu s provozem zařízení ke sběru a výkupu odpadů a jeho provozním řádem. K žádosti bylo mimo jiné připojeno stanovisko krajské hygienické stanice ze dne 10. 4. 2013 k provoznímu řádu zařízení ke sběru a výkupu odpadů v provozovně Lomy, souhlas Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 20. 8. 2012 k provozování zařízení ke sběru a výkupu odpadů a s jeho provozním řádem pro společnost ČECH-ODPADY. Rozhodnutí stavebního úřadu o změně ve způsobu užívání stavby vydané pro žadatele ČECH-ODPADY je datováno 24. 11. 2005. Rozhodnutí krajského úřadu ze dne 3. 6. 2013, jímž bylo žádosti vyhověno, bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 9. 2013 zrušeno a věc vrácena krajskému úřadu k dalšímu řízení. Stalo se tak se zřetelem k tomu, že před vydáním rozhodnutí nebyl zjištěn stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Bylo totiž zjištěno, že souhlas byl udělen pro provoz na pozemcích ve stávajícím areálu, kdy souhlas ke stejné činnosti byl udělen společnosti ČECH-ODPADY. Z rozhodnutí, ani ze spisu nelze dovodit, jak toto zařízení bylo posouzeno. Nejsou zjištěny údaje potřebné po posouzení, zda nebyl důvod pro posouzení záměru ve zjišťovacím řízení. Výhrady dále směřují k provoznímu řádu. V dalším řízení se požaduje blíže objasnit fungování zařízení v jednom areálu, popsat jak se zajistí, kdo je za jednotlivé odpady zodpovědný, upřesnit kapacitní a provozní údaje, aby bylo možno posoudit, zda záměr nepodléhá posuzování ve zjišťovacím řízení podle zákona EIA. Dospěje-li úřad k závěru, že záměr posuzování ve zjišťovacím řízení nepodléhá, posoudí všechna zařízení, která s těmito činnostmi souvisejí. Kumulaci provozovatelů zapracuje do podmínek souhlasu. K roční kapacitě zařízení se uvádí, že podle provozního řádu nebudou nebezpečné odpady v zařízení žadatele odstraňovány, ale pouze soustřeďovány za účelem jejich předání k dalšímu využití nebo odstranění. Záměr proto nespadá do kategorie I přílohy 1 zákona EIA. Spis obsahuje záznam z 9. 10. 2013, ve kterém se uvádí, že v rámci řízení o udělení souhlasu ke sběru a výkupu odpadů pro společnost HALIAS byla 8. 10. 2013 provedena prohlídka skladu nebezpečných odpadů a ploch pro soustřeďování ostatních odpadů v areálu společnosti ČECH-ODPADY. Cílem návštěvy bylo shlédnout budoucí provoz zařízení a zařízení, která s tímto provozem souvisí. Obhlídku provedli 3 zaměstnanci krajského úřadu a zástupce žadatele. Podklady k provozu žalobce byly dne 23. 1. 2014 doplněny. Uvádí se základní kapacitní údaje zařízení nakládání s odpadem. Účel zařízení je specifikován tak, že to je určeno ke sběru výkunu a třídění odpadů, sebrané odpady nebudou skladovány. Pro soustřeďování nebezpečných odpadů bude využívána volná kapacita stávajícího zařízení ke sběru a výkupu odpadů v části zajištěného skladu na parcele č. 116 v kat. úz. Lomy o rozměrech 6 x 12 m s okamžitou kapacitou 150 t, ostatní odpady budou soustřeďovány na vymezené části parcely č. 435/4 o rozměrech 30 x 30 m s okamžitou kapacitou 1000 t. Činností žadatele nedojede k navýšení kapacity stávajícího povoleného provozu společnosti ČECH-ODPADY. Ministerstvo životního prostředí, ústřední správní úřad v záležitostech posuzování vlivů na životní prostředí, vydalo dne 28. 1. 2014 stanovisko, ve kterém se uvádí, že na základě prostudování podkladových materiálů a s ohledem na skutečnost, že stávající povolený provoz zařízení ke sběru a výkupu odpadů se po realizaci záměru nezmění, současně povolené kapacity v rámci provozu celého zařízení zůstanou zachovány a nedojde k rozšíření seznamu prováděných činností zařízení ke sběru a výkupu odpadů společnosti ČECH-ODPADY, pronájem části stávajícího zařízení při zachování součastného povoleného provozu společností HALIAS nepředstavuje významnou změnu stávajícího schváleného provozu celého zařízení, a proto nepodléhá posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí podle zákona v případě zachování výše uvedených parametrů a činností. Žalobce podal dne 26. 2. 2014 vyjádření k novým podkladům. Krajský úřad vydal dne 18. 3. 2014 rozhodnutí, jímž udělil souhlas pro žadatele k provozování zařízení ke sběru a výkupu odpadů a s jeho provozním řádem – kód druhu zařízení S 7. Zařízení je umístěno na pozemku stp. č. 116 a části parcely č. 435/4. Současně se stanoví podmínky, za kterých souhlas platí. Řízení bylo doplněno vyjádřením Ministerstva životního prostředí o tom, že zařízení nepodléhá posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí. Podává se výčet podkladů a uzavírá se, že zařízení slouží k dočasnému soustřeďování nebezpečných a ostatních odpadů a následnému předávání oprávněným osobám k dalšímu využití či odstranění. Součástí rozhodnutí je provozní řád. Proti tomuto rozhodnutí žalobce uplatnil odvolání, které bylo projednáno napadeným rozhodnutím. V reakci na odvolací námitky se uvádí, že dosažení kapacity, při které musí být příjem odpadů zastaven, je formulována srozumitelně a nezpochybnitelně. Využitý pojem maximální okamžitá kapacita byl podrobně vysvětlen. Na určené ploše může být v každém okamžiku maximálně 50 t nebezpečného odpadu. Při dosažení této kapacity může být další odpad přijat pouze tehdy, pokud bude část tohoto odpadu ze zařízení vyvezena. Při rozhodování bylo vycházeno ze souhlasného stanoviska krajské hygienické stanice. Plocha areálu, kde může žadatel provozovat sběr a výkup, nebyla přesně specifikována, avšak nezměnil se seznam odpadů, pro které bylo zařízení povoleno a plocha na které lze s odpady nakládat se zmenšila, a proto se stanovisko hygienické stanice nahlíží jako platné i pro pokračující řízení. Ministerstvo životního prostředí dospělo k závěru, že stávající povolený provoz zařízení ke sběru a výkupu odpadů se po realizaci záměru nezmění, povolené kapacity v rámci celého provozu zůstanou zachovány, nedojede k rozšíření seznamu prováděných činností, a proto nejde o významnou změnu stávajícího schváleného provozu, proto není potřeba provádět zjišťovací řízení za účelem zjištění, zda záměr podléhá posuzování podle zákona č. 100/2001 Sb. Zařízení slouží ke sběru a výkupu, tedy ke krátkodobému soustřeďování odpadů, nikoli ke skladování ve smyslu zákona o odpadech. V řízení byla zpracována nová hluková studie. Zařízení se hodnotí jako podnikatelský záměr, který z hlediska zajištění nakládání s odpady v regionu nepředstavuje žádný přínos, protože nepřináší žádnou novou technologii, ani navýšení kapacity. Jde o zařízení ke sběru odpadů vedle dalšího zařízení k témuž účelu. Stanovování podmínek pro nakládání s vodami není v kompetenci krajského úřadu v řízení o udělení souhlasu k provozu zařízení. Zásobování vodou v celém areálu, havarijní plán a opatření k zabránění kontaminaci povrchových vod řešil stavební úřad v rámci povolení změny užívání stavby v roce 2005 a podmínky týkající se nakládání s vodami stanovil společnosti ČECH-ODPADY. V rozhodnutí je zařízení označeno kódem S7, který je určen pro sběr ostatních i nebezpečných odpadů, což je činnost, která byla žadateli povolena. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí, jímž byl společnosti HALIAS udělen souhlas k provozování zařízení ke sběru a výkupu odpadů a současně vyslovil souhlas s provozním řádem. Souhlas k provozování takového zařízení se uděluje podle § 14 odst. 1 zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech, v novelizovaném znění. Řízení, které vydání souhlasu předcházelo, je vytýkána absence ústního jednání a místního šetření. Pro projednání tohoto žalobního bodu má význam, že zařízení žadatele je provozováno v prostoru provozovny společnosti ČECH-ODPADY, která slouží ke stejnému účelu, pro který byl souhlas pro žadatele udělen. K provozování zařízení ke sběru a výkupu odpadu byl v minulosti souhlas společnosti ČECH-ODPADY udělen. Nařízení ústního jednání upravuje § 49 odst. 1 správ. řádu. Podle tohoto předpisu ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví zákon a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné. Z toho je zřejmé, že není povinností správních orgánů nařizovat ústní jednání ve všech projednávaných věcech. Zákon o odpadech neukládá nařídit ústní jednání v řízení o udělení souhlasu podle § 14 odst. 1 zákona. Zbývá posoudit, bylo-li nařízení ústního jednání nezbytné v zájmu ochrany práv žalobce. Žalobce před vydáním prvostupňového rozhodnutí podal písemné vyjádření, ve kterém zaujal stanovisko k žádosti o udělení souhlasu a toto stanovisko odůvodnil. Krajský úřad na názor žalobce reagoval. Z toho vyplývá, že žalobce v průběhu řízení svá procesní práva uplatnil a tím, že nebylo ústní jednání nařízeno, nebyl nikterak zkrácen na svých právech. Poznamenává se, že z podání žalobce neplyne, že požadoval nařízení ústního jednání s místním šetřením, poukazoval pouze na to, že takové jednání se neuskutečnilo. Jestliže tu není obligatorní povinnost správního orgánu ústní jednání nařídit a žalobce podal k věci obsáhlé písemné vyjádření, neznamená to, že odkaz žalobce na skutečnost, že ústní jednání nebylo nařízeno, založila pro správní orgán povinnost takový procesní úkon učinit a ústní jednání nařídit. Zařízení provozovatele sběrny a výkupu nebezpečných a ostatních odpadů je situováno na parcelách č. 116 a č. 435/4. Nelze proto přisvědčit žalobci, že není možno ověřit, má-li být provoz umístěn v objektech společnosti ČECH-ODPADY, jejichž stavební úpravy se dějí bez územního a stavebního povolení. Soud poznamenává, že nepovolené stavební práce podléhají rozhodování o dodatečném povolení stavby nebo nařízení nepovolené stavby, kde je dána příslušnost stavebního úřadu. Pokud dojde k dodatečnému povolení takové stavby pro účely sběru a výkupu nebezpečných a ostatních odpadů, pak takové řízení neobejde se bez vyjádření příslušných dotčených orgánů. Možným ohrožením zdroje pitné vody se správní orgány zabývaly, přičemž žalovaný výslovně uvedl, že provozovna žadatele se nachází v areálu společnosti ČECH - ODPADY. Provozem zařízení odpadní vody nevznikají. Podmínky, které se týkají nakládání s vodami, jsou zahrnuty v rozhodnutí o povolení změny v užívání stavby z 24. 11. 2005. K ochraně vod se vztahují podmínky uvedené v označeném rozhodnutí pod bodem 1, 2, 4 a 6, přičemž podkladem pro stanovení označených podmínek byly mimo jiné stanoviska dotčených orgánů krajské hygienické stanice a odboru životního prostředí Městského úřadu v Jindřichově Hradci. Provoz žadatele se realizuje v areálu společnosti ČECH-ODPADY, přičemž se sbírá a vykupuje stejný druh odpadu jako činí označená společnost. Z provozního řádu je zřejmé, že společnost HALIAS využívá část objektu na parcele č. 116 a část parcely č. 435/4 na základě nájemný smlouvy uzavřené se společností ČECH-ODPADY. Byl-li souhlas udělen ke sběru a výkupu odpadu stejné kategorie, k jaké byl udělen souhlas ke sběru a výkupu pronajímateli, pak nebylo zapotřebí opatřovat v zájmu zjištění, zda nebudou ohroženy zdroje pitné vody, případně rybníky, označené v žalobě jiný důkaz než ten, který byl již vydán pro pronajímatele. Z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů lze dovodit, že v souvislosti s hodnocením kapacity zařízení byla hodnocena kumulace provozu nájemce a pronajímatele. Tím, že ústní jednání nebylo nařízeno, nepostupovaly správní orgány v rozporu s § 49 odst. 1 správ. řádu. Na tomto závěru nemění nic ani předchozí zrušovací rozhodnutí žalovaného. Místní šetření sice provedeno nebylo, nicméně úřední záznam z 9. 10. 2013 dokládá, že správní orgán první instance se dne 8. 10. 2013 se stavem na místě samém obeznámil a rozhodoval tudíž se znalostí místa, které si žadatel pro účely svého podnikání pronajal. Pro objasnění věci a rozptýlení pochybností žalobce nepostačuje nařízení ústního jednání a místního šetření, rozhodná jsou v tomto ohledu vyjádření k tomu příslušných dotčených orgánů, přičemž taková vyjádření byla vydána pro pronajímatele v řízeních o odpadech a stavebním, jakož i v řízení o žadatelově žádosti o udělení souhlasu k provozu daného zařízení podle zákona o odpadech. K citaci zrušovacího rozhodnutí žalovaného soud uvádí, že nesdílí názor žalobce o nedostatečném zjištění stavu věci, jestliže nebylo nařízeno ústní jednání a místní šetření. Podklady pro vydání rozhodnutí byly opatřeny a z prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že zařízení související s povolenou činností byla zhodnocena. Ve spise jsou založeny grafické operáty katastrálního úřadu dokládající, na jakých pozemcích a v jakém objektu pronajímatele bude společnost HALIAS provádět sběr a výkup odpadu. Způsob fungování nakládání s odpady v daném areálu byl v novém řízení objasněn a v tomto ohledu podal vyjádření též pronajímatel části areálu společnost ČECH-ODPADY. Řízení pak bylo doplněno o vyjádření Ministerstva životního prostředí v Praze k otázce, zda záměr nepodléhá posuzování ve zjišťovacím řízení podle zákona EIA. Závazný názor žalovaného byl krajským úřadem při novém projednání věci dodržen a skutečný stav věci byl zjištěn tak, že nejsou o něm důvodné pochybnosti. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, že žalovaný skutečný stav věci přezkoumal zcela konkrétně, reagoval na jednotlivé žalobcem uplatněné odvolací námitky. Citace změněné podmínky učiněná druhou instancí, jak se uvádí v žalobě, není přesná, protože rozlišuje se objem veškerých soustředěných odpadů a z tohoto množství se stanoví objem maximálního množství odpadů nebezpečných. Protože žadatel je nájemcem společnosti ČECH-ODPADY, pak tato kapacita byla vztažena na celý pronajímatelův areál. Pro rozhodování o udělení souhlasu podle § 14 odst. 1 zákona odpadech je rozhodné, že provozní řád byl upraven a specifikuje se v něm, kde jaký odpad bude ukládán. Nezákonnost rozhodnutí nezpůsobuje okolnost, že žadatel byl k upřesnění provoznímu řádu vyzván telefonicky. Jak již bylo uvedeno, žadatel je nájemcem nemovitostí společnosti ČECH-ODPADY, pronajaté nemovitosti jsou ve spisové dokumentaci doloženy zákresem do mapových podkladů. Z rozhodnutí plyne, že zařízení žadatele je umístěno na parcelách č. 116 a části parcely č. 435/4. Ohledně parcely č. 435/4 je k dispozici rozhodnutí stavebního úřadu z roku 2005, jímž užívání tohoto pozemku pro účely sběru a výkupu a demontáže odpadů bylo povoleno. Okolnost, že stavba na parcele č. 116 je stavbou nepovolenou vyvrací výpis z katastru nemovitostí. V souzené věci je zapotřebí vycházet z toho, že společnost HALIAS provozuje zařízení výlučně na označených dvou parcelách a nelze se v této věci zabývat tím, jaký je stav celého areálu společnosti ČECH-ODPADY, tím spíše za situace, kdy ve vztahu k jedné z parcel je doložena rekolaudace. Žalovaný ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu respektoval a z důvodů uvedených v tomto žalobním bodu prvostupňové rozhodnutí přezkoumal. Z odůvodnění rozhodnutí je pak zřejmé, že žalovaný se jednotlivými odvolacími námitkami zabýval. Správní orgány obou stupňů respektovaly ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech a zařízení žadatele ve smyslu této normy posoudily. Na újmu rozhodnutí není, že nebylo nařízeno ústní jednání a místní šetření, jestliže stav areálu byl krajskému úřadu znám. Pro rozhodnutí o tom, lze-li žadateli udělit souhlas k provozu zařízení na dvou označených parcelách pronajatých provozovatelem areálu stejného zaměření, byly k dispozici další důkazy a pro účely ochrany veřejného zájmu jsou tu dotčené orgány státní správy, které vydávají stanoviska k věci podle úseků, na kterých působí. Pro důvody, jimiž se uzavírá první žalobní bod, není napadené rozhodnutí vadné. Skutečnost, že zařízení žadatele nebylo posouzeno ve zjišťovacím řízení, je zcela nesporná. Poté co bylo vydáno předchozí zrušovací rozhodnutí žalovaného, byl upraven a upřesněn provozní řád a ten byl posouzen ústředním úřadem z hlediska zák. č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v novelizovaném znění, jímž je Ministerstvo životního prostředí v Praze. To se vyjadřovalo právě se zřetelem k označenému právnímu předpisu k zařízení ke sběru a výkupu odpadů společnosti HALIAS v pronajaté části stávajícího zařízení při zachování současného povoleného provozu společnosti ČECH-ODPADY. Vyjádření bylo podáno k žádosti Krajského úřadu Jihočeského kraje. Ve stanovisku se popisuje záměr žadatele, nemovitosti využívané pro ten účel a uzavírá se, že po prostudování podkladových materiálů nepodléhá záměr žadatele posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí. Jestliže k tomu povolaný ústřední orgán státní správy učinil závěr o tom, že žadatelův záměr vyhodnocení vlivů na životní prostředí nepodléhá, není vadou řízení, že zařízení ve zjišťovacím řízení zhodnoceno nebylo. Stanovisko Ministerstva životního prostředí z 28. 1. 2014 je stanoviskem ústředního orgánu státní správy ve věcech posuzování vlivů na životní prostředí. Jedná se o stanovisko, které je podkladem pro vydání správního rozhodnutí žalovaného podle § 14 odst. 1 zákona. Záměr žadatele byl pro ústřední správní orgán pro účely jeho vyjádření doložen a právě z těchto podkladů také jedině lze vycházet. V době před vydáním souhlasu žadatel zařízení na dvou označených pozemkových parcelách neprovozoval a do budoucna mohl tyto nemovitosti využívat výlučně ke sběru a výkupu těch odpadů, které uvedl v provozním řádu. Pro porovnání činností nájemce i pronajímatele měl k dispozici též vyjádření pronajímatele samotného. Z prve uvedeného stanoviska Ministerstva životního prostředí v Praze žalovaný vycházel, vzal v úvahu, že nedojde ke zvýšení celkové kapacity již provozovaného zařízení, bude docházet ke skladování odpadů. Na straně 4 rozhodnutí žalovaný vysvětlil, pro jaké důvody záměr nepodléhá zjišťovacímu řízení v procesu EIA. Zjišťovací řízení, jímž je v žalobě argumentováno, se žalobce netýká a v žalobě rovněž neuvádí, že pronajímatel od svého záměru ustoupil. Z výsledku zjišťovacího řízení ohledně nového záměru pronajímatele nelze dovozovat, že bylo zapotřebí provést posouzení záměru žadatele ve zjišťovacím řízení. Na tom nic nemění skutečnost, že žadatel provozuje svou činnost na částech dvou nemovitostí, které měl pronajímatel využívat pro rozšířenou činnost jako dekontaminační plochu. Jak již bylo uvedeno, tento záměr pronajímatele se nerealizuje. Výhrady České inspekce životního prostředí se vztahovaly k rozšíření činnosti o dekontaminační plochu pronajímatele. Žadatel však v předložených písemnostech neuvádí, že míní provozovat zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu. Nejedná se proto o zařízení podřaditelné kategorii a bodu jak je v žalobě tvrzeno a je-li tu sdělení Ministerstva životního prostředí o tom, že záměr nepodléhá posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí, není zapotřebí provádět zjišťovací řízení, nejsou-li dodržována kritéria § 4 odst. 1 písm. c) zákona. Důvody pro tento závěr z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývají. Jestliže bylo vyžádáno stanovisko ústředního úřadu státní správy pro posuzování vlivů na životní prostředí, pak konkrétním řízením není nikterak postupováno v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, které se žalobce obecně dovolává. Rovněž při hodnocení výhrady žalobce o chybějícím posouzení podlimitního záměru podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona vychází soud ze stanoviska Ministerstva životního prostředí, že o situaci, na kterou míří označená norma, se v dané věci nejedná. Vady podmínek stanovených pro provoz zařízení se vztahují k okamžité kapacitě zařízení na sběr a výkup odpadů. Tato podmínka byla napadeným rozhodnutí stanovena tak, že v celém areálu může být soustřeďováno do 10000 t odpadů z toho 1000 t nebezpečných včetně kapacity zařízení ke sběru a výkupu odpadů společnosti ČECH-ODPADY. V provstupňovém rozhodnutí na straně 6 je pak uvedeno, že jedná se právě o okamžitou kapacitu umístěných odpadů v celém areálu pronajímatele a uvádí se, jakým výpočtem správní orgán k hodnotám stanoveným v podmínce rozhodnutí dospěl a na odvolací námitku pak žalovaný reagoval na straně 4 svého rozhodnutí. Vysvětluje se, že daných hodnot lze dosáhnout v určitém dnu, což má za následek, že při vožení takového množství odpadu, jaké uvádí se v podmínce rozhodnutí, nesmí provozovatel následující den přijmout žádný další odpad. Daná podmínka rozhodnutí byla proto stanovena naprosto jednoznačně a srozumitelně. Disponování s odpady podléhá evidenční povinnosti provozovatele zařízení, což znamená, že pro případ naplnění kapacity svého zařízení v zájmu dalšího provozu může převést část odpadu pronajímateli, avšak pouze za předpokladu, že není dosaženo celkové hodnoty stanovené pro soustřeďování odpadů, protože ta je určena pro celý areál společnosti ČECH-ODPADY, ve kterém společnost HALIAS působí na základě nájemní smlouvy. I společnost ČECH-ODPADY má povinnost vést evidenci o objemu soustředěného odpadu. Daná podmínka stanoví okamžitou kapacitu zařízení a nikoli kapacitu roční. Právě tuto okamžitou kapacitu je provozovatel zařízení povinen dodržovat. Okolnost, že pronajímatel a nájemce jsou personálně propojené osoby ještě neznamená, že nájemci nelze souhlas k provozování zařízení ke sběru a výkupu odpadu udělit a vymezit okamžitou kapacitu zařízení. Při přivážení a odvážení odpadu mobilním zařízením musí vždy být dodržena rozhodnutím stanovená okamžitá kapacita celého areálu. Je-li stanovena kapacita zařízení, pak lze předpokládat, že v průběhu roku bude svezeno a odvezeno mobilním zařízením do areálu vyšší množství odpadů než je okamžitá kapacita. Z provozního řádu je zřejmé, že žadatel odpad neskládkuje, ale se soustředěným odpadem dále nakládá. Je zapotřebí rozlišit maximální okamžitou kapacitu zařízení od celkového objemu soustředěných odpadů za delší časový úsek. Okamžitá kapacita zařízení byla stanovena správním rozhodnutím. Povinností žadatele je takové rozhodnutí plnit. Znamená to, že při dosažení maximálně přípustné hodnoty okamžité kapacity musí provozovatel soustřeďování odpadů zastavit. Pro kontrolu okamžitého množství soustředěného odpadu musí provozovatel vést evidenci. Nelze proto přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že nelze danou podmínku o okamžité kapacitě zařízení respektovat, tato podmínka je nerealizovatelná a neověřitelná. Pokud by došlo podle úvahy žalobce k přesunutí odpadu na plochy provozované společností ČECH-ODPADY, pak danou podmínkou rozhodnutí je objem soustředěného odpadu vymezen pro celý areál a takový přesun lze tudíž učinit pouze tehdy, jestliže soustředěný odpad nepřesahuje k tomu datu maximální povolené množství soustředěného odpadu. Oba subjekty, jak pronajímatel, tak nájemce, musí plnit evidenční povinnost, a proto lze objem soustředěného odpadu zjistit a danou podmínku dodržet. Ke kumulaci zařízení v areálu společnosti ČECH-ODPADY a určení subjektu odpovědného za jednotlivé odpady soud především podotýká, že společnost HALIAS a společnost ČECH-ODPADY jsou dva samostatné subjekty. Na tom nic nemění skutečnost, že tyto subjekty jsou personálně propojené a společnost HALIAS působí v areálu společnosti ČECH-ODPADY jako nájemce a společnost ČECH-ODPADY je pronajímatelem dvou nemovitostí žalobci. Je-li souhlas k nakládání s odpady uložen žadateli společnosti HALIAS, přičemž ta má pronajatý částečně objekt na parcele č. 116 a dále využívá konkrétně označený prostor parcely č. 435/4, pak společnosti HALIAS odpovídá právě za provoz na označených dvou pozemcích. To je z povahy věci a okolnosti, že jedná se o dva samostatné subjekty práva zcela zřejmé. Pokud by společnost HALIAS převáděla odpady do vlastnictví společnosti ČECH-ODPADY, pak dělo by se tak smluvně, za odpad převzatý společností ČECH- ODPADY od společnosti HALIAS by odpovídala společnost ČECH-ODPADY. Právě protože jedná se o dvě samostatné právnické osoby, nebylo zapotřebí, aby správní orgán při udělení souhlasu určoval subjekty odpovědné za jednotlivé odpady. Zjednodušeně řečeno, každý z provozovatelů odpovídá za svůj vlastní provoz. Společnost HALIAS má pro svou činnost pronajaty konkrétní prostory v areálu společnosti ČECH-ODPADY a lze proto předpokládat, že odpad soustředěný v jí pronajatých prostorách patří právě této společnosti. Za odpad uložený v ostatních prostorech v areálu pak společnost HALIAS neodpovídá ani odpovídat nemůže. Odpad soustředěný v této další nepronajaté části areálu musí patřit společnosti ČECH-ODPADY. Obě společnosti jsou samostatnými subjekty práva mohou své podnikatelské aktivity vykonávat nezávisle na sobě. Z provozního řádu nevyplývá, že žadatel bude se společností ČECH-ODPADY kooperovat, a proto nebylo zapotřebí pro účely kooperace subjektů působících areálu toto zapracovávat do podmínek rozhodnutí. Obě společnosti mají evidenční povinnost a lze tudíž rozsah soustředěného odpadu v celém areálu z takové evidence zjistit. Porušení zásady materiální pravdy v tomto žalobním bodě se dovozuje z chybějícího zjišťovacího řízení. Z vyjádření ústředního orgánu pro posuzování vlivů na životní prostředí lze dovodit, že takového řízení nebylo třeba. Poznamenává se, že celý areál společnosti ČECH-ODPADY byl ve smyslu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí projednán. Za dané důkazní situace soud proto nesdílí názor žalobce, že skutečný stav věci nebyl zjištěn a došlo k zásahu do zásady materiální pravdy. Napadené rozhodnutí není v rozporu s požadavky § 68 odst. 3 správ. řádu. Rozhodnutí první instance a rozhodnutí o odvolání tvoří jeden celek. Z prvostupňového rozhodnutí je patrné, jaké podklady byly pro posouzení žádosti k dispozici. Obě rozhodnutí uvádějí předpisy, ze kterých bylo vycházeno, prvoinstanční orgán se obsáhle zabýval výhradami, které v průběhu řízení žalobce uplatnil, odvolací orgán pak reagoval na jednotlivé odvolací námitky. To je z odůvodnění rozhodnutí obou instancí zřejmé. Shodně je z rozhodnutí zřejmý způsob hodnocení provedených důkazů a aplikace právních předpisů. V dalším žalobním bodu se poukazuje na to, že správnost závazného stanoviska krajské hygienické stanice nebyla posouzena ve smyslu § 149 odst. 4 správ. řádu. Odvolací námitka vztahující se k vyjádření tohoto dotčeného orgánu nebyla formulována tak, že s obsahem závazného stanoviska se nesouhlasí a je vadné, ale ve své podstatě odvolací námitka vyjádřila, že závazné stanovisko krajské hygienické stanice chybí, jestliže to z 10. 4. 2013 se vztahuje k jinému provoznímu řádu, jiné kapacitě zařízení a k jinému zařízení. Na odvolací instanci proto bylo zhodnotit, zda závazné stanovisko dopadá na danou věc a nikoli, že toto stanovisko je vadné. Proto nebylo zapotřebí postupovat podle § 149 odst. 4 správ. řádu a vyžádat potvrzení či změnu závazného stanoviska u nadřízeného orgánu krajské hygienické stanice. Poznamenává se, že v odůvodnění rozhodnutí žalovaného se uvádí, z jakých důvodů lze závazné stanovisko krajské hygienické stanice na provoz žadatele vztáhnout, když nezměnil se seznam odpadů, který bude soustřeďován a plocha, kde se tak bude dít, byla zmenšena. V žalobním bodu označeném jako další vady napadeného rozhodnutí poukazuje se na apelační princip. Jestliže žalovaný shledal, že napadené rozhodnutí vyžaduje změnu v jedné z podmínek, pak bylo jeho povinností danou podmínku upravit, což také učinil. Jestliže v ostatních částech výroku zhodnotil prvostupňové rozhodnutí jako věcně správné, pak neměl jinou volbu než ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdit, čímž respektoval ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) a odst. 5 správ. řádu. Porušením apelačního principu není, jestliže úvaha prvostupňového správního orgánu o současném trendu v oblasti odpadového hospodářství podporou integrovaných systémů nakládání s odpady byla nahrazena úvahou žalovaného o tom, že jedná se o podnikatelský záměr, kdy žádnými předpisy není vyloučeno provozovat ve stejném areálu dvě zařízení shodné činnosti. Pro věc je podstatné, že byly shledány zákonné podmínky pro vydání souhlasu. Opak v průběhu řízení prokázán nebyl. Dodržování technických požadavků při soustřeďování odpadů stanovených vyhl. č. 383/2001 Sb. je na provozovateli zařízení, tudíž na společnosti HALIAS. Taková povinnost pro provozovatele plyne též z ustanovení § 18 zákona o odpadech. Výhrada žalobce v této souvislosti uplatněná o tom, že společnost ČECH-ODPADY realizuje nepovolenou stavbu, nemá ve vztahu k žadateli žádný význam. Jedná se o dva odlišné subjekty, přičemž ze spisové dokumentace je patrné, že společnosti HALIAS míní provozovat část stávajícího objektu na parcele č. 116 a část parcely č. 435/4. Pro svou činnost nebude podle vydaného souhlasu využívat jiné nemovitosti, a tudíž ani v žalobě označenou nepovolenou stavbu. Stavba na parcele č. 116 existuje, což je výpisem z katastru nemovitostí doloženo. Nebylo proto zapotřebí, aby správní orgány při rozhodování o souhlasu podle zákona o odpadech zjišťovaly stav nepovolené stavby společnosti ČECH-ODPADY. Předmětem řízení správního orgánu bylo projednání žádosti společnosti HALIAS o udělení souhlasu ke sběru a výkupu odpadu. Společnost teprve poté, co takový souhlas je udělen, může zahájit svou činnost. Na tu se pak teprve vztahuje kontrolní pravomoc označená v žalobě, kdy nedodržení povinností provozovatelem nelze sankcionovat. Při rozhodování o souhlasu krajský úřad proto předpis o své kontrolní pravomoci neporušil a neměl prostor pro uložení sankce. Soud proto uzavřel, že z důvodů tvrzených v žalobě není napadené rozhodnutí vadné a v rozporu s předpisy o odpadech a správním řádu, kterých se žalobce dovolává. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v tomto řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat ústní jednání, protože projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení