10 A 96/2015 - 32

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce T.P., bytem X, právně zastoupeného JUDr. Václavem Kalinou, advokátem v Písku, Heydukova 101, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice, se sídlem České Budějovice, A. Barcala 1461, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 4. 2015, čj. 43000/002351/15/1010/Auj,takto:

Výrok

Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice ze dne 2. 4. 2015, čj. 43000/002351/15/1010/Auj a rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Strakonice ze dne 17. 2 2015 čj. 43006/003296/15/110/HŘ se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10.800 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 1. 6. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2015, čj. 43000/002351/15/1010/Auj, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 2. 2015 čj. 430006/003296/12/110/HŘ, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit regresní náhradu ve výši 118.403 Kč. (2) Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a vytýkal žalované, že při stanovení výše regresní náhrady vycházela pouze z trestního příkazu, kde byl žalobce odsouzen jako viník dopravní nehody, kdy žádné další relevantní skutečnosti nebyly zkoumány. Žalobce tvrdil, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení zákona, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ, rozhodnutí nemá oporu ve spise a procesním postupem byl žalobce zkrácen na svých právech. (3) Žalobce v odvolání ze dne 2. 3. 2015 poukazoval na vady rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Strakonice, kdy zcela bylo pominuto jednání poškozeného, který se zásadním způsobem podílel na vzniku škody a kdy je naprosto jednoznačná příčinná souvislost mezi jednáním poškozeného, tj. nasednutím do vozu a nepřipoutáním se bezpečnostním pásem a vzniklou škodou. Pokud by nenastoupil do vozidla žalobce, který v tu dobu byl pod vlivem alkoholu, k žádné škodě na zdraví by nedošlo. Stejně tak, kdyby použil bezpečnostní pás je možné, že by ke škodě na zdraví došlo, ale nikoliv tak zásadním způsobem a vzniklá škoda by rovněž byla daleko nižší. Žalovaný se vůbec nezabýval skutečnostmi uvedenými v úředních záznamech Policie ČR, kdy bylo zjištěno, že žádný ze spolujezdců, tedy ani poškozený D.S. nebyl v okamžiku dopravní nehody připoután bezpečnostním pásem. Současně byl pod vlivem alkoholu a drog. Žalovaný nezohlednil, že poškozený vědomě nasedl do vozidla řízeného žalobce, ač si byl vědom toho, že žalobce je pod vlivem alkoholu a není způsobilý k řízení motorových vozidel. (4) Žalobce poukázal na ustanovení § 126 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění, podle kterého měla žalovaná postupovat a subsidiárně použít i § 441 a násl. občanského zákoníku. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu zejména 23Cdo 1389/2010 a 25Cdo 91/2000, které jsou notorietami při rozhodování o náhradě škody při dopravních nehodách a žalovaný se od této judikatury zásadně odchýlil. Dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 25Cdo 3171/2013, dle kterého okolnost, že porušení povinnosti zapnout si bezpečnostní pás ze strany poškozeného, nebylo základním důvodem této nehody relevantní, neboť pro posouzení míry spoluúčasti poškozeného není významný jeho podíl na vzniku škodní události, nýbrž jeho podíl na vzniku jeho škody. Vznikne-li škoda z části z příčin, které jdou k tíži poškozeného a z části z příčin, které jdou k tíži škůdce, rozdělí se škodlivý následek mezi tyto obě strany. (5) Žalovaný dále rozhodl, aniž se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal s námitkami žalobce, které uplatnil v odvolání, což jeho rozhodnutí činí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Proto byl navržen postup podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalované i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. (6) Žalobce podal návrh na přiznání odkladného účinku k žalobě, kdy zaplacení částky, která mu byla jako regresní náhrada uložena, je pro něho značným zásahem do jeho majetkových poměrů. Na druhé straně odklad vykonatelnosti nekrátí žalovanou stranu významně na jejích právech a žalované ani žádné třetí osobě nebude přiznána žádná újma. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované strany (7) Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Ve svém vyjádření popsala žalobní námitky a poukázala na právní úpravu, ze které vycházela. V daném případě správní orgány vycházely při vydání rozhodnutí z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Prachaticích čj. 7T 4/2013-112 ze dne 6. 3. 2013 o zaviněném protiprávním jednání žalobce, v důsledku kterého došlo ke skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na nemocenské poškozeného D. S. O zaviněném protiprávním jednání poškozeného soudem nebo správním úřadem rozhodnuto nebylo. V poukazu žalobce na příčinnou souvislost vzniku nároku na dávku v důsledku protiprávního jednání žalobce a jednání a podílu poškozeného na vzniku nároku na dávku, žalovaná odkázala na svůj právní názor uvedený v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy jediným viníkem dopravní nehody dle trestního příkazu, v důsledku které vznikl nárok na dávku poškozeného, byl shledán žalobce. Podíl zavinění poškozeného nebyl zmíněn. Z toho důvodu nebylo přihlédnuto ke skutečnostem uvedeným v usnesení Policie ČR čj. KRPC-163019-47/TČ-2012-020671 ze dne 5. 12. 2012 o zahájení trestního stíhání žalobce, a to že poškozený nebyl v době dopravní nehody připoután bezpečnostními pásy. K odkazu žalobce na některé rozsudky Nejvyššího soudu žalovaná uvedla, že si je vědoma, že v občanskoprávním řízení nebo v trestním řízení by při uplatnění náhrady škody příslušné okresní soudy tuto skutečnost při rozhodování o výši škody zřejmě zohlednily. III. Obsah správních spisů (8) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti|: (9) Řízení v dané věci bylo zahájeno Okresní správou sociálního zabezpečení Strakonice na základě trestního příkazu Okresního soudu v Prachaticích ze dne 6. 3. 2013 čj. 7T 4/2013-112, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2013. Řízení bylo zahájeno dne 12. 12. 2014 doručením oznámení o zahájení správního řízení o povinnosti zaplatit regresní náhradu čj. 43006/022061/14/110/HŘ. Dne 12. 1. 2015 bylo prvostupňovému orgánu doručeno písemné stanovisko žalobce, ve kterém poukázal na to, že si je vědom, že v důsledku jeho zavinění došlo k dopravní nehodě, při které byl zraněn poškozený D. S., avšak poukázal na to, že tento poškozený a další spolujezdec nebyli v době dopravní nehody připoutáni, což je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 12. 2012, kterým sdělovala Policie ČR, územní odbor SKPV Prachatice, že poškozený D.S. před vyšetřovatelem policie uvedl, že si před dopravní nehodou aplikoval pervitin, který šňupal a vypil 1 l víno a 5 nebo 6 piv, přičemž konzumaci alkoholu ukončil před odjezdem z Vimperka do obce Nové Hutě. Zároveň z fotodokumentace vyplývalo, že bezpečnostní pásy na zadních i předních sedadlech nevykazovaly známky jejich použití. Žalobce poukázal na to, že tyto okolnosti jsou závažné pro posouzení odpovědnosti za následek a poranění účastníků dopravní nehody, a tudíž by poměrně měl nést odpovědnost i sám poškozený D.S.. To by se také mělo zohlednit v rozhodnutí o výši regresní náhrady, a proto žalobce požádal, aby tyto všechny skutečnosti byly akceptorovány pro stanovení výše jeho regresní náhrady, která je uplatňována po jeho osobě ve správním řízení. (10) Okresní správa sociálního zabezpečení Strakonice vydala dne 17. 2. 2015 čj. 43006/003296/15/110/HŘ rozhodnutí, kterým stanovila žalobci povinnost zaplatit regresní náhradu ve výši 118.403 Kč, neboť dle rozhodnutí žalobce svým protiprávním jednáním zavinil vznik události, z jejíhož titulu vznikla poškozenému D.S. dočasná pracovní neschopnost a nárok na výplatu nemocenského. (11) Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že nesouhlasí s vydaným rozhodnutím, neboť bylo vycházeno pouze z trestního výkazu, ve kterém se neobjevily důvody, pro které bylo rozhodováno o vině, případně spoluvině ostatních zúčastněných. Z usnesení o zahájení trestního stíhání však jednoznačně vyplynulo, že sám poškozený nasedl do vozidla poté, kdy požil poměrně značné množství alkoholických nápojů a pak si ještě aplikoval pervitin, což mohlo mít samo o sobě za následek, že byl ve stavu, kdy nemohl řádně koordinovat své pohyby a zároveň to způsobilo, že nasedl do osobního automobilu, ač jako spolujezdec nepochybně věděl, že se nepřipoutal. Žalobce v odvolání poukázal na to, že je nutné objasnit zranění a zdravotní stav z dopravní nehody pouze znaleckým posudkem. Rovněž je nutno zkoumat skutečnost, že nebyl připoután ani druhý spolujezdec J.Z. a zda jeho nepřipoutání nemohlo působit při nárazu na sedačku, za kterou seděl a nezhoršit zdravotní stav poškozeného D.S.. Lze předpokládat, že nárazem do stromu byl vymrštěn J.Z. vzhledem k tomu, že měl vykloubené obě ruce v ramenech, a že k tomuto došlo poté, kdy se opřel o sedačku před sebou, čímž mohl působit poměrně silnou odstředivou silou na tuto sedačku. Nelze proto jednoznačně říci, že za veškeré zranění poškozeného může žalobce, neboť se na něm podílet J.Z., ale i sám poškozený, který byl pod vlivem alkoholu, drog a nebyl připoután. Žalobce navrhl, aby byla zjištěna spoluvina samotného poškozeného a podle toho upravena výše náhrady škody. (12) O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím dne 2. 4. 2015 čj. 43000/002351/15/1010/Auj tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Strakonice čj. 43006/003296/15/110/HŘ ze dne 17. 2. 2015 bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že žalovaná shledala rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Strakonice vydané v souladu s platnou právní úpravou. Uvedla, že žalobce sám vlastní průběh řízení a jeho podklady nezpochybnil, nesouhlasil pouze s výší jemu stanovené povinnosti uhradit regresní náhradu. V dané věci bylo vycházeno z ustanovení § 126 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění, z něhož vyplývá mimo jeho smyslu z titulu regresní náhrady, že k uplatnění regresu dochází na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu příslušného rozhodnout o protiprávním jednání, v důsledku něhož došlo ke skutečnosti rozhodným pro vznik nároku na dávku. V tomto směru vycházela žalovaná z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Prachaticích 7T 4/2013-112 ze dne 6. 3. 2013, kde bylo rozhodnuto o tom, že žalobce se dopustil protiprávního jednání kvalifikovaného jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky a v důsledku toho došlo ke zranění spolujezdce D.S., které si vyžádalo vznik dočasné pracovní neschopnosti s výplatou nemocenské v částce 118.403 Kč. V rozhodnutí je uvedeno, že poškozený D.S. byl sice pod vlivem alkoholu a drog a nebyl připoután bezpečnostním pásem, což jsou sice znaky porušení právní povinnosti, ale to není případné pro posouzení věci, neboť zranění poškozeného bylo zapříčiněno výhradně protiprávním jednáním žalobce, který způsobil dopravní nehodu, v jejímž důsledku došlo k těžkému ublížení na zdraví spolujezdce. Navíc bylo konstatováno, že o protiprávním jednáním D.S. nebylo soudem ani jiným správním úřadem rozhodnuto a pokud by se tak stalo, nebylo by takové jednání v souvislosti s příčinou vzniku jeho dočasné pracovní neschopnosti. Žalovaná dovodila, že je třeba vycházet z toho, že i kdyby poškozený byl připoután bezpečnostním pásem, k jeho zranění by došlo, pokud by došlo k dopravní nehodě. Žalobcem navrhované provedení znaleckého posudku nebylo žalovaným akceptováno, neboť dle žalované mohl tento návrh žalobce uplatnit již před vydáním rozhodnutí, což neučinil a bylo poukázáno na ustanovení § 82 odst. 4 věty 1 správního řádu, kdy sek novým skutečnostem a návrhům na provedení nových důkazů může přihlédnout jen tehdy, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být uplatněny dříve. Navíc by znalecký posudek nezměnil nic na skutečnosti, že zavinění žalobce na způsobeném zranění poškozeného je nesporné. IV. Řízení před správním soudem (13) Součástí žaloby byl návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě. Tento návrh žalobce na výzvu soudu dne 16. 6. 2015 doplnil a zdůraznil, že zaměstnavatelem žalobce je firma ve Spolkové republice Německo, kdy v důsledku exekuce by mohl mít potíže se zaměstnavatelem, který by pracovní smlouvu nemusel prodloužit, čímž by byla zmařena i možnost náhrady škody, neboť se u žalobce jedná o poměrně specifické zaměstnání, které by v místě svého bydliště složitě hledal. Žalovaná strana dne 23. 6. 2015 s přiznáním odkladného účinku v žalobě souhlasila. Krajský soud rozhodl usnesením ze dne 25. 6. 2015 pod čj. 10A 96/2015-25 tak, že žalobě se odkladný účinek přiznává. V. Právní názor soudu (14) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. (15) Krajský soud se v dané záležitosti předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti obou přezkoumávaných rozhodnutí, neboť taková námitka byla žalobcem v žalobě vznesena, a tudíž má vypořádání této námitky přednost před dalšími výhradami, které byly konkrétně uplatněny. (16) Podle žalobce se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami, které vznesl proti prvostupňovému rozhodnutí. Proto navrhoval postup podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí představuje vadu rozhodnutí, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů mimo jiné tehdy, absentují-li úvahy správního orgánu, na základě kterých správní orgán dospěl k závěru, který je v rozhodnutí vysloven. V dané záležitosti ačkoliv je rozhodnutí žalovaného podrobně odůvodněno, přesto se nevypořádalo se všemi odvolacími námitkami. Není v něm vypořádána námitka žalobce, zda se na zranění poškozeného nemohl podílet J.Z., který byl druhým spolujezdcem, seděl na zadní sedačce a nebyl připoután, což mohlo mít za následek zhoršení zdravotního stavu poškozeného D.S., neboť spolujezdec J.Z. za tímto poškozeným seděl. Rovněž nebyla řádně vypořádána námitka ohledně požadavku žalobce na vypracování znaleckého posudku ohledně zdravotního stavu poškozeného z dopravní nehody, který by se měl zabývat tím, jaké by byly zdravotní následky v případě, že by poškozený byl připoután bezpečnostním pásem. Tato námitka nebyla dostatečně vypořádána, neboť žalovaný správní orgán pouze odkázal na ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu, kde obecně konstatoval, že k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Dále bylo zcela obecně uvedeno, že znalecký posudek by nic nezměnil na skutečnosti, že zavinění žalobce je nesporné. Takové odůvodnění nereaguje dostatečným způsobem na vyslovené odvolací námitky a pro svou obecnost je nepřezkoumatelné. (17) Žalovaným správním orgánem poukazované ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu totiž posiluje koncentrační zásadu správního řízení, jejímž smyslem je, aby správní řízení, především probíhalo na prvním stupni. Citované ustanovení rovněž sleduje, zamezení tomu, aby za situace, že účastník, pokud by v řízení na I. stupni věděl o existenci skutečností a důkazů, které by mohl uplatnit bez jakýkoliv potíží, si neponechal argumentaci takovými skutečnostmi a důkazy až pro odvolací řízení. To nelze na danou věc aplikovat, neboť návrh na provedení znaleckého posudku byl reakcí žalobce na závěr prvostupňového orgánu, kterým předepsal žalobci regresní náhradu v plné výši. S jakým závěrem bude rozhodnuto před správním orgánem I. stupně nemohl žalobce předpokládat, aby již návrh na vypracování znaleckého posudku vznesl v řízení před I. stupněm, neboť námitky proti tomu, aby mu byla předepsána regresní náhrada v plné výši, uplatnil ve svém podání ze dne 12. 1. 2015, kde vznesl výhradu proti závěru, že by měl být plně odpovědný za poranění poškozeného a hradit regresní náhradu v plné výši. Naopak žalobce se dovolával postupu, kdy by mělo být zohledněno, že sám poškozený se na vzniku své zdravotní újmy podílel nejméně tím, že ani jeden z poškozených nebyl v době dopravní nehody připoután. Navíc koncentrační zásada by neměla být na újmu právům účastníka řízení a návrh na vypracování znaleckého posudku nelze vnímat jako novou skutečnost nebo návrh na provedení nového důkazu, neboť návrh na vypracování tohoto znaleckého posudku je reakcí na závěr vyslovený správním orgánem. Soud dále poukazuje na to, že řízení a rozhodování o regresu, je svým charakterem sankčním řízením, kde se uplatňuje zásada vyšetřovací, která stanoví správnímu orgánu povinnost prošetřit řádně skutkový stav věci, a to bez ohledu na míru procesní aktivity žalobce. Z ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu, podle něhož je správní orgán povinen v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost zjistit i bez návrhu (tzn. bez návrhu účastníka řízení) všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Proto se nelze úspěšně odvolávat na ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu a v případě návrhu podaného žalobcem k takovému návrhu s odkazem na ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu nepřihlížet. (18) Měl-li správní orgán za to, že znalecký posudek nemůže přispět k objasnění sporné otázky týkající se výše regresní náhrady, která byla žalobci stanovena, bylo jeho povinností vysvětlit, z jakých důvodů nemůže znalecký posudek takovou otázku objasnit. Vysvětlení, které bylo v žalobou napadeném rozhodnutí uvedeno je obecné, a tudíž i z hlediska požadavků na odůvodnění rozhodnutí tak, jak jsou nastaveny judikaturou Nejvyššího správního soudu, nepřezkoumatelné. Je to mu tak proto, že absentují úvahy správního orgánu, na základě kterých dospěl k závěru, který ve vztahu k žalobcem vzneseným výhradám, učinil. (19) V rámci soudního přezkumu neobstálo ani prvostupňové správní rozhodnutí, a to z toho důvodu, že skutkový stav, který správní orgán vzal za základ napadeného rozhodnutí, nekorespondoval se zjištěními, které vyplývaly ze spisu a závěr, který správní orgán vyslovil na základě takto hodnoceného skutkového stavu, byl tudíž nesprávný. Z obou žalobou napadených rozhodnutí vyplývá závěr, že protiprávní jednání žalobce, které bylo zjištěno pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Prachaticích, bylo příčinou dopravní nehody, v důsledku které vznikla dočasná pracovní neschopnost poškozeného D.S. a vznik této dočasné pracovní neschopnosti spočíval jen a pouze v přímé příčinné souvislosti s jednáním žalobce. Námitku spoluzavinění správní orgán I. stupně neakceptoval. Tento závěr není správný a neodpovídá ustálené judikatuře v oblasti civilního soudnictví i trestního soudnictví, čehož si jsou správní orgány vědomy, jak ostatně vyplývá z obsahu vyjádření k žalobě. Skutečnost, že při zahájení řízení Okresní správa sociálního zabezpečení ve Strakonicích nedisponovala rozhodnutím, z něhož by bylo možné dovodit zaviněné protiprávní jednání poškozeného, a tudíž stanovit jeho podíl na vzniku dopravní nehody a tím i vzniku dočasné pracovní neschopnosti poškozeného, není pro posouzení výše regresní náhrady proti žalobci rozhodná. Úvaha žalovaného je chybná již v tom směru, že nebyla zaměřena na stanovení podílu D.S. na vzniku jeho újmy na zdraví. Správně měl správní orgán uvažovat o tom, zda dočasná pracovní neschopnost D.S. nevznikla kromě zavinění žalobce také v souvislosti s porušením jeho právních povinností. Správním orgánům lze přisvědčit v tom smyslu, že základní příčinou vzniku škody bylo porušení povinností ze strany řidiče osobního automobilu, avšak nelze přehlédnout významnou okolnost pro posouzení míry spoluzavinění poškozeného na vzniku škody, že do automobilu nastoupil, neboť nemůže být pochybnost o tom, že kdyby poškozený s vědomím, že řidič požil před jízdou alkohol, do automobilu nenastoupil a v tomto automobilu necestoval, ke škodlivému následku by nedošlo, a tudíž je i jednání samotného poškozeného podstatnou příčinou vzniku jeho škody na zdraví, v důsledku které vznikla pracovní neschopnost poškozeného. Okolnost, že došlo k porušení povinnosti zapnout si bezpečnostní pás ze strany poškozeného, pouze přispívá ke stanovení míry odpovědnosti poškozeného za vznik jeho pracovní neschopnosti. (20) Z toho co bylo řečeno lze shrnout, že v dané věci je třeba vycházet z ustanovení § 126 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění, který je předpisem veřejného práva. To vyplývá z usnesení zvláštního senátu čj. KONF 8/2014-25. Soud zároveň poznamenává, že z důvodové zprávy k zákonu o nemocenském pojištění, nelze mít pochybnosti o tom, že regresní náhrada představuje ochranný prvek systému nemocenského pojištění a je pojímána jako úhrada vyplacené dávky, která je příjmem státního rozpočtu. Nelze mít tudíž pochybnosti o tom, že smyslem regresních náhrad je účelné a hospodárné vynakládání prostředků ze státního rozpočtu, kdy v případě zjištění konkrétního zavinění subjektu, který se na vzniku škody podílí, je sledováno předepsání regresní náhrady. Na druhou stranu však nelze rezignovat na správné posuzování sporů o vzájemné vypořádání regresní náhrady zaplacené v důsledku vzniku nároku na dávku nemocenského pojištění. Při stanovení výše regresní náhrady je proto třeba důsledně zjistit skutečný stav věci, kdy právě ustanovení § 126 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění, kterým žalovaný ve svém rozhodnutí argumentoval, nevylučuje, aby zaviněné protiprávní jednání, v důsledku kterého vznikla skutečnost rozhodná pro vznik nároku na dávku, byla zjištěna právě správním úřadem. Toto zjištění může být učiněno, nikoliv pouze na základě pravomocného rozhodnutí soudu, ale i správním úřadem na základě jeho vlastního posouzení, které učiní na základě případných zjištění jiných správních orgánů. (21) V dané věci je k dispozici usnesení Policie ČR ze dne 5. 12. 2012, z něhož je zřejmé, že poškozený D.S. nastoupil do vozidla žalobce, přestože mu muselo být zřejmé, že řidič je pod vlivem alkoholu a sám uskutečnil jako spolujezdec jízdu tímto automobilem a porušil dále při tom svou další zákonnou povinnost připoutat se bezpečnostním pásem. Přestože správní orgány tuto informaci měly k dispozici a argumentovaly jí v žalobou napadených rozhodnutích, nevyvodily z ní žádný závěr ve vztahu k podílu odpovědnosti za vznik újmy na zdraví samotného poškozeného D.S. a ponechaly plnou odpovědnost na žalobci. Tento postup není správný, neboť předpis veřejného práva, kterým je zákon o nemocenském pojištění nestanoví v ustanovení § 126 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění povinnost vycházet při stanovení výše regresní náhrady pouze z pravomocného rozhodnutí soudu nebo správního úřadu, ale stanoví povinnost zaplatit orgánu nemocenského pojištění regresní náhradu v souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním zjištěným soudem nebo správním úřadem. Ve vztahu k žalobci byla tato povinnost naplněna, nicméně ve vztahu ke stanovení adekvátní výše této náhrady, byla vznesena námitka dalšího zaviněného protiprávního jednání právě ze strany poškozeného. Jestliže v této souvislosti neproběhlo samostatné správní řízení ve vztahu k poškozenému, nelze tuto skutečnost přehlížet a v důsledku tohoto postupu uzavřít, že žádné protiprávní jednání ze strany poškozeného zjištěno nebylo a důsledně trvat na existenci soudního nebo správního rozhodnutí, které by takové protiprávní jednání deklarovalo. Pokud by takto správní orgány postupovaly, došlo by k výraznému rozkolu při posuzování shodných otázek, týkajících se podílu zaviněného protiprávního jednání poškozeného v oblasti civilního nebo trestního práva, jak ostatně žalovaný správní orgán ve svém vyjádření k žalobě poznamenal. Je proto zapotřebí trvat na tom, aby skutkově obdobné případy byly posuzovány obdobně, neboť jiný postup by zcela ignoroval zásadu předvídatelnosti rozhodnutí, která je nepochybně jednou ze základných zásad správního řízení. Vzhledem k tomu, že správní orgány v tomto směru svou povinnost nedodržely, mělo to za následek vydání nesprávného rozhodnutí při učinění jejich správní úvahy ohledně stanovení výše regresní náhrady. Proto jsou v tomto směru žalobou napadená rozhodnutí nesprávná a z toho důvodu byl dán další důvod k jejich zrušení. (22) Z toho bylo řečeno, lze uzavřít, že žalobou napadené rozhodnutí je z části nepřezkoumatelné, neboť se nevypořádalo se všemi odvolacími námitkami žalobce, které vznesl v odvolání. Některé odvolací námitky byly pojednány pouze v obecné poloze, navíc výklad, který byl podán ve vztahu k ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu nelze na situaci žalobce použít. Dále je rozhodnutí ve vztahu k posouzení porušení právní povinnosti poškozeným nesprávné, neboť zcela rezignovalo na posouzení porušení právní povinnosti poškozeným a vycházelo pouze z trestního příkazu, který řešil otázku protiprávního jednání žalobce, který způsobil dopravní nehodu. Závěr, který správní orgány vyslovily, že v důsledku dopravní nehody zapříčiněné výhradně protiprávním jednáním žalobce došlo k těžkému ublížení na zdraví, spolujezdce, nevzal vůbec v úvahu vůbec případné porušení právní povinnosti samotným poškozeným, jak bylo výše podrobně popsáno. Z toho důvodu soud přistoupil nejen ke zrušení druhostupňového rozhodnutí, ale i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť bude v dalším řízení zapotřebí řešit nastolené otázky již správním orgánem prvé instance. VI. Závěr, náklady řízení (23) S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že správní orgány nepostupovaly tak jak jim ukládá ustanovení § 3 správního řádu, aby byl vždy zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jejich úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, tedy s požadavky na zákonnost postupu správních orgánů. Došlo i k porušení ustanovení § 5 odst. 3 správního řádu, které ukládá povinnost i bez návrhu zjišťovat všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu v řízení z úřední moci správní orgán ukládá povinnost. Podklady pro rozhodnutí, zejména důkazy, musí správní orgán hodnotit podle své úvahy a přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Postup správního orgánu ve správním řízení musí nalézt odraz v písemném vyhotovení rozhodnutí, aby úvahy správního orgánu byly pečlivě popsány a srozumitelně vysvětleny. Absence takových úvah má vždy za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Soud proto žalobu shledal důvodnou a přistoupil ke zrušení obou správních rozhodnutí, a to ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. z důvodu nepřezkoumatelnosti, nedostatku důvodů rozhodnutí, rovněž z části v důsledku jeho nesprávnosti. Věc byla proto žalovanému správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení v souladu s ustanovením § 78 odst. 4 s.ř.s. (24) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 10.800 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 4.000 Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč a 2 x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč.

Poučení