10 A 96/2023– 264

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: Mgr. I. M. bytem X proti žalovanému: Úřad městské části Praha 5 sídlem náměstí 14. října 1381/4, 150 00 Praha 5 za účasti: TELLUS spol. s r.o., IČO: 480 41 335 sídlem Generála Píky 430/26, 160 00 Praha 6 zastoupena advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v nezahájení řízení o odstranění stavby označené žalobkyní jako „pozemní účelová komunikace umístěná a provedená na pozemcích parc. č. XA, parc. č. XB, parc. č. XC a parc. č. XD, vše v k. ú. X“ takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci.

1. Jádrem věci je spor o to, zda se žalobkyně může domáhat zahájení řízení o odstranění shora vymezené stavby, a zejména o její povahu z hlediska stavebního zákona. Žalobkyně se domnívá, že je stavba účelovou pozemní komunikací, k jejíž realizaci bylo třeba některého povolení stavebního úřadu, jímž osoba zúčastněná na řízení (stavebník) nedisponovala. Naproti tomu žalovaný a osoba zúčastněná na řízení ji považují za manipulační plochu, která nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu. Stěžejní pro posouzení věci je pak také otázka, zda byla žalobkyně nečinností stavebního úřadu přímo zkrácena na svých veřejných subjektivních právech. II. Průběh řízení před soudem.

2. Žalobkyně se žalobou podanou 21. 6. 2023 domáhala určení nezákonnosti zásahu žalované, jejž spatřuje v nezahájení řízení o odstranění stavby – pozemní účelové komunikace na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. X. Její umístění a provedení mělo totiž podléhat územnímu rozhodnutí a stavebnímu povolení dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Žalobkyně uvedla, že je vlastnicí bytové jednotky č. X v k. ú. X, v níž bydlí s rodinou, a zároveň i sousedkou stavby. Dodala, že jí svědčí právo věcného břemene průchodu přes pozemek parc. č. XD a 1. nadzemní podlaží sousedního domu č. p. X a s tímto domem sdílí také společný vnitroblok. Zásah do svých veřejných subjektivních práv spatřuje v tom, že s rodinou pravidelně navštěvuje sousední budovy, k nimž vede cesta přímo přes trasu stavby. V místě se navíc pravidelně pohybuje, neboť tudy za určitých okolností vede jediná rozumná cesta, kudy dochází na přilehlou zastávku autobusové dopravy. Stavba je zároveň umístěna v nepřehledném místě blízko křižovatky ulic N. a V., kde je jakýkoliv neočekávaný výjezd automobilů velice nebezpečný a dochází zde ke kolizi s přejíždějícími vozidly a chodci. Dodala, že kvůli absenci příslušných rozhodnutí stavebního úřadu nebyla stavba posouzena z hlediska ovlivnění místních poměrů, rozhledových poměrů a případných imisí, dopravních značení, chodníků, přechodů pro chodce, úpravy udržování apod.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze 17. 7. 2023 uvedla, že žalobkyní označená stavba se na pozemku parc. č. XA nenachází. Jde o prostor bývalého administrativního a výrobního objektu C2, po jehož odstranění se v místě nachází manipulační plocha zpevněná živičným povrchem o rozměrech 6 x 38 m, tedy o výměře 228 m2, tedy stavba ve volném režimu, která nepodléhá rozhodnutí ani jinému opatření dle stavebního zákona [§ 80 odst. 3 písm. b), § 103 odst. 1 písm. e) bod 17]. Tato plocha přímo sousedí a je propojena se stavbou „Zařízení staveniště T.” na pozemcích parc. č. XB a XC, povolenou rozhodnutím z 21. 9. 2020. Realizace zpevněné plochy je též v souladu s podmínkou č. 30 povolení odstranění dřívějšího objektu C2 z 27. 1. 2020. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že žaloba nebyla podána v subjektivní zákonné lhůtě, jelikož žalobkyně se dozvěděla, že stavební úřad řízení nezahájí, již ze sdělení doručeného jí 31. 1. 2023.

4. Manipulační plocha je součástí oploceného areálu staveniště osoby zúčastněné na řízení (dále též „stavebník“), a pokud se přes ni žalobkyně pohybuje, činí tak neoprávněně. Žalovaná podotkla, že na tomtéž místě se dříve nacházela administrativní budova v soukromém vlastnictví, a žalobkyně se tudy mohla pohybovat leda levitací. Takové počínání by nicméně nemělo smysl, protože na autobusovou zastávku i k označeným budovám se žalobkyně může dostat jednodušeji jinými trasami. Za nepravdivá označila žalovaná žalobkynina tvrzení ohledně vlivu stavby na dopravu poblíž křižovatky ulic N. a V., jelikož zpevněná plocha s výjezdem ze staveniště do ulice N. nijak nesouvisí.

5. Žalobkynino tvrzení, že stavba je veřejně přístupnou účelovou komunikací, je pouhá spekulace. To potvrdila kontrolní prohlídka, při níž stavební úřad zjistil, že ze stavebně–technického hlediska jde o dočasné zpevnění povrchu v souvislosti s plánovanou výstavbou, využívaného k uložení palet a částečně k parkování pracovníků staveniště. Na místě byl sice v terénu patrný koridor, jednoznačně odlišitelný od okolního prostoru, nicméně nejevil žádné známky toho, že je užíván jako dopravní cesta, naopak byl využíván jako manipulační, skladovací a odstavná plocha. Koridor ostatně nic nespojoval, jelikož končil před staveništním oplocením, a budoucí eventuální záměr stavebníka nelze předjímat. Nakonec žalovaná poukázala na to, že k posouzení, zda existující stavba splňuje znaky účelové komunikace, je příslušný silniční správní úřad.

6. Osoba zúčastněná na řízení v podání z 4. 9. 2023 odkázala na vyjádření žalovaného a souhlasila s ním, že k realizaci manipulační plochy nebylo třeba povolení stavebního úřadu. Uvedla, že manipulační plocha slouží výhradně pro účely dočasné stavby „Zařízení staveniště T.“, zejména jako odstavná plocha pro parkování a k manipulaci se stavebním materiálem. Žalobkyně sice tvrdí, že má jít o veřejně přístupnou komunikaci, ale nijak neprokazuje, že by kdy byla užívána k jiným než stavebníkem uvedeným účelům. Manipulační plocha neslouží ke spojení žádných nemovitostí ani ke spojení nemovitostí, které se v jejím okolí nacházejí, s ostatními pozemními komunikacemi. Stejně tak neslouží ke spojení již dříve existující zpevněné plochy na pozemku parc. č. XC, která vede do garáží sousedního domu. Plocha je v rámci staveniště z jižní strany ohraničena staveništním oplocením a ze severní strany vjezdovou bránou. Do areálu staveniště je zakázán vstup nepovolaným osobám. Manipulační prostor je tak veřejnosti nepřípustný a z možného veřejného užívání zcela vyloučen.

7. Z toho vyplývá, že manipulační plocha nepředstavuje žádné riziko pro dopravní situaci v místě. Dopravní řešení staveniště i bezpečnost provozu byly posouzeny v rámci povolování zařízení staveniště třemi různými odbornými stanovisky. Pokud ze staveniště vyjíždějí dopravní prostředky přes manipulační plochu, je to v souladu s tímto povolením. Stavební záměr každopádně neústí přímo ke křižovatce ulic N. a V., jak uvádí žalobkyně, ale navazuje na již stávající sjezd ze Zařízení staveniště do ulice N. umístěný na parc. č. XC. Soukromý pozemek, na němž se nachází manipulační plocha, nemohl žalobkyni sloužit k průchodu ani historicky, jelikož na něm byla dříve umístěna administrativní budova. Žalobkyni sice svědčí věcné břemeno k pozemku parc. č. XD, ale jen v rozsahu služebnosti zapsané v katastru nemovitostí. Osoba zúčastněná přesto pro odstranění veškerých pochybností odstranila tu část manipulační plochy, která na tento pozemek nepatrně zasahovala.

8. Žalobkyně v replice z 28. 8. 2023 změnila žalobní petit tak, že do výčtu pozemků, na nichž se podle jejího názoru nachází dotčená stavba, přidala pozemky parc. č. XC a XD. Dále uvedla, že možná vzniklo nedorozumění ohledně popisu jejího pohybu v lokalitě. Nikdy netvrdila, že se pohybuje po pozemku parc. č. XA nebo že se cítí dotčena nemožností pohybovat se přes oplocené a jako staveniště označené pozemky osoby zúčastněné na řízení. Žalobkyně chodí po pozemku parc. č. XD na základě svého věcného břemene a dále po veřejně přístupných plochách a chodnících. Místo výjezdu a napojení komunikace na veřejnou komunikaci míjí nejen pěšky, ale také svým automobilem, a dopravní situace v místě se jí tak bezprostředně dotýká. Uvedením komunikace do provozu značně vzroste četnost jízd rezidentů, návštěv i pohybu osob, a pro nepřehlednost a absenci dopravních opatření bude docházet ke kolizím, což žalobkyni přímo ohrožuje na jejích právech. Žalobkyně podotkla, že pozemek parc. č. XB ve vlastnictví osoby zúčastněné byl po zbourání administrativní budovy přístupný veřejnosti, jež se po něm volně pohybuje, jezdí tam automobily, vstup na něj není omezen a je na něm zbudován chodník. Z toho žalobkyně dovozuje vlastníkův konkludentní souhlas s užíváním veřejně přístupné části pozemku.

9. Závěr o účelu stavby z protokolu o kontrolní prohlídce nevyplývá, jelikož pouze popisuje, že v době konání prohlídky byly na ploše umístěny palety a částečně tam parkovala vozidla. Není zřejmé, jak bylo zjištěno, že má plocha sloužit konkrétnímu staveništi. Rozhodnutí o povolení staveniště z 21. 9. 2020 totiž vůbec nezahrnuje pozemek parc. č. XA. Staveništní oplocení má být navíc umístěno právě na hranici tohoto pozemku, tudíž by měl být samostatně ohrazen, což není. Není pravda, že sporná stavba nic nespojuje, naopak bez jakékoli mezery spojuje plochu umístěnou na pozemku parc. č. XC a plochu pozemků parc. č. XB a XD. Z výkresu předloženého při kontrolní prohlídce je zřejmé, že stavba se nachází také na pozemku parc. č. XD, jenž rovněž není zahrnut do rozhodnutí o povolení staveniště. Vnější vlastnosti a okolnosti stavby – šíře komunikace odpovídající základní šíři dvou jízdních pruhů, způsob provedení vrstveným finišerem zarolovaným asfaltem (což je neobvykle nákladný povrch a způsob úpravy pro pouhou staveništní plochu), zahloubení koridoru, umístění a přesné navazování na vjezd do garáže, provázání stavby se stavbou bytového domu č. p. X, komunikační potřeba zajišťována touto stavbou – podporují podle žalobkyně její názor, že stavba je účelovou komunikací. Žalovaný se jimi přitom nijak nezabýval. Přesto žalobkyně dodala, že i kdyby stavba skutečně byla manipulační plochou, bylo by třeba brát zřetel na její propojení s okolními plochami. Jednalo by se totiž o spojení ploch se stejným účelem, a proto by tyto měly být posuzovány jako celek vzhledem k účelu stavby a osobě stavebníka. Přijatým výkladem by bylo možné vytvořit odstavnou plochu libovolně velkou, a to vždy připojením plochy o rozměru 299 m2, což by představovalo obcházení zákona. Zaměření bylo nadto provedeno ručně volným zákresem bez kót, tudíž přesné rozměry plochy nelze určit. Žalobkyně uzavřela, že manipulační plocha by ji v případě svého užívání mohla obtěžovat při výkonu jejího vlastnického práva a práva z věcného břemene kupř. hlukem, znečištěním životního prostředí či jinými imisemi.

10. Žalobkyně v podání z 16. 10. 2023 k již řečenému dodala, že odstranění části sporné stavby na pozemku parc. č. XD bylo účelové, aby nebylo znát přímé napojení na vjezd z garáží domu č. p. X. O tom svědčí také odstranění toliko svrchní části stavby, asfaltové pokrývky o rozsahu několika desítek cm2, zatímco nižší vrstvy stavby byly ponechány. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že stavba není využívána k dopravě v klidu v rámci staveniště, protože parkovací stání jsou situována v jiných místech. Na fotografiích z kontrolní prohlídky je vidět jediný automobil, který navíc stojí mimo plochu, a také položené palety zjevně jen přidržují geotextilii chránící nový asfalt. Případné momentální užívání komunikace jako manipulační plochy na věci nic nemění. Pro posouzení povahy stavby je důležitý její skutečný účel, jejž lze seznat z vnějších okolností. Stavba se nestává nepovolenou až v okamžiku svého užívání k zamýšlenému účelu; pak ostatně bude na předejití závažným důsledkům pozdě. Žalobkyně podotkla, že z žádného dokumentu označeného stavebníkem není zřejmá existence stavby ani její účel, a již jen tato nejistota postačuje k zahájení řízení o odstranění stavby.

11. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že sporná plocha je nutná pro realizaci přestavby areálu T., a to k zajištění nutného příjezdu sousedního objektu bytového domu po dobu výstavby plochy veřejné komunikace na pozemku parc. č. XB. Také kupní smlouvy na jednotky v bytovém domě č. p. X – uzavřené společností YIT Stavo s.r.o., jediným společníkem osoby zúčastněné na řízení – obsahují ujednání o náhradní přístupové cestě po dobu výstavby sousedního projektu, a z jejich přílohy č. 8 je jasné, že komunikace je zamýšlena k zajištění příjezdu bytového domu na ulici N. Žalobkyně označila za logické, že tato náhradní komunikace není v provozu, jelikož v současné době je příjezd k domu č. p. X zajištěn. Jádro věci tak netkví v aktuálním užívání, jelikož po dobu výstavby může každá komunikace sloužit manipulačním potřebám, nýbrž v povaze stavby s ohledem na skutečný zamýšlený účel.

12. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření z 18. 10. 2023 zpochybnila žalobkynino tvrzení, že sporná plocha byla v minulosti veřejně přístupná. Pokud přes ni někdo po zbourání původní budovy chodil, činil tak protiprávně. Fotodokumentace předložená žalobkyní neodráží aktuální stav v území, ostatně je datována 28. 1. 2023. Manipulační plocha je nyní oplocena, a tedy veřejně nepřístupná. Žalobkyniny úvahy o jejím budoucím využití jsou pouhou spekulací a nejsou pro řízení relevantní. Pokud by osoba zúčastněná v budoucnu pojala úmysl upravit plochu na účelovou komunikaci, projednala by svůj záměr se stavebním úřadem v příslušném řízení, v němž by se žalobkyně mohla proti užívání stavby bránit z pozice účastníka řízení. Postup žalobkyně v soudním řízení i v jiných soudních řízeních označila osoba zúčastněná za obstrukční a šikanózní.

13. S ohledem na to, že osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby jí soud přiznal náhradu jednak nákladů řízení vzniklých v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem, jednak nákladů na zastoupení advokátem z důvodů hodných zvláštního zřetele, vyzval soud žalobkyni i osobu zúčastněnou na řízení k osvědčení jejich majetkových poměrů. To oba následně učinili.

14. Při soudním jednání 26. 10. 2023 účastníci řízení i osoba na něm zúčastněná shrnuli obsah svých dřívějších podání a setrvali na svých návrzích. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně spatřuje zásah v hypotetické situaci, k níž vůbec nemusí dojít. Z řízení o povolení stavebního záměru „Areál T. – Infrastruktura“ (toho času v odvolací fázi kvůli žalobkyninu odvolání) totiž vyplývá, že rekonstrukce komunikace na pozemku parc. č. XB bude probíhat při zachování provozu, takže žádný náhradní příjezd do garáží domu P. nebude potřeba. Takový postup by byl ostatně stavebníka nelogický, protože by vyžadoval mimo jiné změnu územního rozhodnutí. Nicméně pokud by se stavebník přesto rozhodl využívat spornou stavbu jako pozemní komunikaci, potřeboval by k tomu povolení příslušného úřadu, a pokud by jím nedisponoval, stavební úřad by samozřejmě zakročil.

15. Soud provedl při jednání tyto důkazy: Čtyři katastrální mapy lokality, v níž se nachází sporná stavba (č. l. 43–46 soudního spisu). Letecká fotografie lokality, nedatovaná (č. l. 47 spisu). Turistická mapa lokality s vyznačenými komunikacemi (č. l. 73 spisu). Osm fotografií komunikace na pozemku parc. č. XB a vjezdu z něj na komunikaci N. (č. l. 74–81 spisu). Tři fotografie oplocení staveniště T. (č. l. 83–85 spisu). Tři fotografie detailu části sporné stavby umístěné na pozemku parc. č. XD z 16. 10. 2023. Kopie katastrální mapy s žalobkyní zakreslenou plánovanou komunikací na pozemku parc. č. XB. Žalobkynina žádost o poskytnutí informací z 22. 11. 2022, včetně přiložené fotodokumentace lokality. Vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V–40484/209–101 z 29. 7. 2019, včetně zákresů tří vložených věcných břemen. Územní rozhodnutí o umístění stavby „Areál T.s“, č. j. MC05 177866/2020 ze 7. 10. 2020. Výroková část rozhodnutí ve společném územním a stavebním řízení pro stavební záměr „Bytový dům P. C.“, č. j. MC05 137091/2019 z 24. 6. 2019. Rozhodnutí o změně stavby „Bytový dům P. C.“ před dokončením, č. j. MC05 117321/2022 z 15. 6. 2022. Kolaudační souhlas pro stavbu „Bytový dům P. C.“, č. j. MC05 197760/2022 z 19. 9. 2022. Rozhodnutí silničního správního úřadu o připojení pozemku parc. č. XC na komunikaci N. č. j. MC05 307615/2019/ODP/Kov z 6. 1. 2020. Kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitým věcem zn. D0312_KS_5204 a D0312_KS_2103. Výpis z katastru nemovitostí vztahující se k pozemku parc. č. XE. Výpis z obchodního rejstříku vztahující se k osobě zúčastněné na řízení. Rozvaha osoby zúčastněné na řízení v plném rozsahu a její výkaz zisku a ztráty ve zkráceném rozsahu. Námitku systémové podjatosti z 29. 9. 2022, podanou žalobkyní k č. j. MC05 177317/2022. Usnesení Magistrátu hl. m. Prahy č. j. 69808/2023 z 8. 3. 2023 o zamítnutí této námitky podjatosti. Oznámení o zániku žalobkynina nároku na dávku – rodičovský příspěvek ze 17. 4. 2023. Část dokumentace pro stavební záměr „Areál T. – Infrastruktura“: koordinační situaci C.3 z května 2022 (tento důkaz byl žalovanému na jeho žádost vrácen, jeho fotografie se nachází na č. l. 259 soudního spisu). Dvě fotografie okolí sporné stavby z října 2023 předložené žalovanou. Dvě fotografie okolí sporné stavby z října 2023 předložené žalobkyní.

16. Dále soud provedl jako důkaz tyto listiny, které se nacházejí v předloženém správním spisu, s nímž se žalobkyně i osoba zúčastněná na řízení při nahlížení do spisu důkladně seznámily, avšak mezi zúčastněnými je spor o jejich obsah, případně jsou pro posouzení věci významné: Protokol o kontrolní prohlídce z 10. 1. 2023, včetně příloh. Rozhodnutí žalovaného č. j. MC05 2291/2020 z 27. 1. 2020 o odstranění několika staveb v areálu společnosti T. Rozhodnutí ve společném územním a stavebním řízení pro stavební záměr „Zařízení staveniště T., č. j. MC05 165071/2020 z 21. 9. 2020. Výkres „Situace širších vztahů“ z března 2020, součást dokumentace pro společné povolení Zařízení staveniště T. Katastrální situační výkres z března 2020, součást dokumentace pro společné povolení Zařízení staveniště T. Stanovisko Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy č. j. KRPA–94846–1/ČZ–2020–0000DŽ z 20. 4. 2020.

17. Naproti tomu soud zamítl pro nadbytečnost tyto důkazní návrhy: E–mail popisující fungováni recepce domů P. a A. (č. l. 82 spisu). Fotografie oplocení staveniště z 31. 1. 2023, předložená k žalobkyninu podání z 16. 10. 2023. Žalobkynina permanentka na jógu a faktura na její zaplacení.

18. Ostatní listiny potřebné pro rozhodnutí jsou součástí správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008–117 z 29. 1. 2009). III. Podmínky soudního řízení.

19. Soud se nejprve zabýval naplněním podmínek řízení, které jsou nezbytným předpokladem pro věcné projednání žaloby. V tomto ohledu vyšel ze závěrů rozšířeného senátu NSS, který v přelomovém rozsudku č. j. 6 As 108/2019–39 z 26. 3. 2021, Žaves, v bodech 116 až 118 uvedl: „Ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby (nepovolené terénní úpravy), se může bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 násl. s. ř. s.). Vyhoví–li soud takové žalobě, určí, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem a současně přikáže stavebnímu úřadu zahájit řízení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona. Pokud nebude zásahová žaloba odmítnuta proto, že v žalobě označené jednání nemůže být již z povahy věci nezákonným zásahem [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], je namístě zkoumat její přípustnost z hledisek § 85 s. ř. s., části věty před středníkem. Soud si musí nejprve ujasnit, zda projednávaná žaloba je ‚zápůrčí‘, tj. směřuje proti zásahu, který doposud nebyl ukončen, anebo ‚určovací‘, tedy směřuje proti zásahu, který již ukončen byl. Zatímco u určovací žaloby nezkoumá, zda se žalobce ochrany před zásahem či jiné formy nápravy mohl domáhat jinými právními prostředky, a pokud ano, zda tak učinil, u zápůrčí žaloby takové zkoumání provést musí. Zjistí–li, že uvedené právní prostředky měl žalobce k dispozici, avšak nevyužil jich, musí soud žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. Neuplatnil–li žalobce před podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v jeho faktické nečinnosti ve věci zahájení správního řízení z moci úřední podnět podle § 42 správního řádu, respektive podnět nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 2 správního řádu), soud žalobu odmítne pro nepřípustnost dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s.“ 20. Po vzoru rozsudku Žaves soud nejprve zkoumal, zdali žalobkyně vyčerpala všechny prostředky nápravy před podáním samotné zásahové žaloby ve smyslu § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Je totiž zjevné, že žalobkyně brojí proti zásahu, který doposud nebyl ukončen, resp. jde o tvrzený zásah, který spočívá v nezákonné a trvající faktické nečinnosti správního orgánu (odlišné od nečinnosti předvídané v 79 s. ř. s.). To plyne nejen z vylíčení celé věci žalobkyní, ale též z petitu její žaloby. Je proto nesporné, že jde o žalobu zápůrčí. Soud přitom ze správního spisu ověřil, že žalobkyně podala k žalovanému 22. 11. 2022 mimo jiné podnět k zahájení řízení z moci úřední dle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, o odstranění stavby dle § 129 stavebního zákona, a to z důvodu, že stavba je účelovou komunikací dle § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikací, která vyžaduje územní rozhodnutí a stavební povolení. Žalovaný poté zaslal žalobkyni 16. 1. 2023 sdělení, kterým ji zpravil o tom, že stavba s ohledem na její účel (jde o manipulační odstavnou plochu, nikoliv účelovou komunikaci) a rozměry (méně než 300 m2) nevyžaduje územní rozhodnutí ani stavební povolení, proto žalovaný nepodnikne žádné kroky.

21. Nato se žalobkyně obrátila 8. 3. 2023 na Magistrát hlavního města Prahy, odbor pozemních komunikací a drah a rovněž na odbor stavebního úřadu, s žádostmi o uplatnění opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu a s návrhem, aby Magistrát přikázal žalovanému učinit ve lhůtě 10 dnů příslušná opatření ke sjednání nápravy, a to vydáním rozhodnutí, nebo aby sám Magistrát rozhodl namísto nečinného žalovaného. Žalobkyni bylo posléze 21. 4. 2023 doručeno sdělení Magistrátu, odboru pozemních komunikací a drah z 28. 3. 2023 o tom, že se jejímu podnětu k uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného nevyhovuje. Ačkoliv ze správního spisu vyplývá, že odpověď odboru stavebního úřadu z 27. 6. 2023 byla žalobkyni doručena až po podání žaloby, dle soudu k vyčerpání prostředků před podáním zásahového žaloby došlo. Z odpovědi Magistrátu z 28. 3. 2023 je zřejmé, že právě Magistrát jakožto příslušný orgán dle § 80 správního řádu s „vydáním“ opatření proti nečinnosti žalovaného nesouhlasil. Není zásadní, prostřednictvím kterého odboru Magistrát vystupoval. Z hlediska naplnění podmínek pro podání zásahové žaloby je podstatné, že žalobkyně disponovala výsledkem jejího „posledního“ možného prostředku, kterého mohla využít před podáním příslušné žaloby dle § 85 s. ř. s. Z obsahu sdělení Magistrátu z 28. 3. 2023 nevzniká žádná pochybnost o tom, že o podnětu žalobkyně rozhodoval právě příslušný Magistrát, žalobkyně proto mohla oprávněně vycházet z toho, že všechny prostředky před podáním zásahové žaloby bezúspěšně vyčerpala. Jinými slovy nebyla povinna před podáním žaloby vyčkávat na další odpověď Magistrátu, tentokrát odboru stavebního úřadu.

22. Splněna je i podmínka včasnosti žaloby. Dle § 84 odst. 1 s. ř. s. „[ž]aloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo.“ Nelze však pominout závěry Ústavního soudu (nález sp. zn. II. ÚS 635/18 z 15. 5. 2018), dle kterých „[v] případě stále neukončeného trvajícího zásahu pak ústavně konformní výklad pojmu ‚došlo‘, se kterým pracuje § 84 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, odpovídá pojmu ‚dochází‘. Obdobný princip musí platit i pro běh subjektivní lhůty podle § 84 odst. 1 věty první s. ř. s., protože o neukončeném trvajícím zásahu se dotčený jednotlivec znovu a znovu ‚dozvídá‘. V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva lhůta k podání žaloby proti neukončenému trvajícímu zásahu ve skutečnosti začíná každý den znovu.“ Na tyto závěry navázal NSS právě v rozsudku Žaves a uzavřel, že „v logice nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18 (N 94/89 SbNU 387), EUROVIA, nemůže žalobci uplynout lhůta k podání žaloby do té doby, dokud trvá zásah, tedy dokud trvá kompetence správního orgánu zahájit řízení z moci úřední. V odůvodněných případech však může soud vyhodnotit dlouhou časovou prodlevu mezi vznikem zásahu a podáním žaloby jako zneužití práva, typicky v situacích, kdy žalobce po dlouhou dobu pokojně akceptoval stav, jehož nápravy se nyní domáhá (srov. bod [88] shora).“ I v dalším rozsudku č. j. 9 As 13/2021–32 z 22. 4. 2021 (v obdobné věci té žalobkynině) shledal, že „nezákonným zásahem je sama trvající pasivita správního úřadu (byl ze zákona povinen konat, ale nekoná), která negativně zasahuje do právní sféry žalobce. Z tohoto pohledu by proto hypotetická zásahová žaloba neměla směřovat proti nezákonnému zásahu spočívajícímu ve sdělení žalovaného o nezahájení řízení k podnětu stěžovatele, ale v nezákonné nečinnosti ohledně nezahájení řízení o odstranění stavby. V takovém případě se nejedná o prostý ‚jednorázový zásah‘, ale naopak je třeba zohlednit jeho trvající nezákonné účinky. Na tuto situaci dopadá právní názor obsažený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/18. V něm označil za ústavně nekonformní situaci, kdy by lhůta pro podání žaloby proti nezákonnému zásahu uplynula dříve, než skončí samo nezákonné jednání, v němž je zásah spatřován. Podle Ústavního soudu totiž v případě trvajících zásahů musí platit pravidlo, ‚podle kterého časové právní následky včetně dopadu na počátek běhu subjektivní i objektivní lhůty k podání zásahové žaloby má až ukončení takového zásahu‘ (bod 43. nálezu).“ S ohledem na tyto závěry soudu nezbývá než uzavřít, že tvrzeným zásahem je v dané věci trvající pasivita správního úřadu, resp. žalovaného (nezahájení řízení z moci úřední), která představuje doposud neukončený zásah. Lhůta pro podání žaloby proti takovému zásahu proto začíná každý den běžet znovu, resp. doposud nemohla uplynout. Žádné znaky zneužití práva soud v žalobkynině jednání nezpozoroval.

23. Soud pak přistoupil ke zkoumání, zda byla žalobkyně aktivně procesně legitimována k podání zásahové žaloby. Podle § 82 s. ř. s. se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

24. Základním předpokladem věcného projednání žaloby je však alespoň myslitelné dotčení na některém veřejném subjektivním právu, neboť právě těm poskytují správní soudy dle § 2 s. ř. s. ochranu. To připomněl také rozšířený senát NSS v rozsudku Žaves, podle jehož bodu 81 „[k] tomu, aby (objektivně protizákonná) nečinnost správního orgánu při uplatnění jeho úřední moci (nezahájení řízení z moci úřední) přímo zasáhla do veřejného hmotného subjektivního práva určité osoby, je tak třeba splnit současně několik podmínek.“ Následně dodal, že je třeba, aby šlo skutečně o žalobce, jehož veřejné hmotné právo nebylo ochráněno v důsledku nečinnosti správního orgánu, který v rozporu se zákonem nezahájil řízení z moci úřední. Třebaže toto řízení slouží v prvé řadě k ochraně objektivního práva, přímým důsledkem nečinnosti správního orgánu je též neposkytnutí ochrany právu subjektivnímu. Rozšířený senát v rozsudku Žaves shrnul dosavadní judikaturu tak, že „podmínky aktivní procesní legitimace jsou dány, bude–li žalobce tvrdit myslitelné dotčení své právní sféry nezahájením řízení z moci úřední. Je–li zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, původci či jiným okolnostem ‚zásahem‘ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s., i kdyby byla všechna tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v myslitelném tvrzení nezákonného zásahu.“ (Shodně např. rozsudek rozšířeného senátu č. j. 7 As 155/2015–160, č. 3687/2018 Sb. NSS z 21. 11. 2017, bod 63.)

25. V zásahově žalobě musí tedy žalobkyně vymezit, v čem spatřuje nezákonný zásah, a alespoň implicitně by mělo být zřejmé, jakého jejího veřejného subjektivního práva (hmotného) se zásah dotýká, a musí být též patrný též správní orgán, jemuž je tento zásah přičitatelný. Z takto vymezeného tvrzeného zásahu pak soud při posuzování přípustnosti žaloby vychází. Soud ovšem upozorňuje, že možnost uplatnit podnět dle § 42 správního řádu sama o sobě žádné veřejné subjektivní právo nezakládá (srov. bod 80 rozsudku Žaves): „To proto, že obecně tu není veřejné subjektivní právo na to, aby správní orgán zahájil z moci úřední nějaké řízení. […] Správní soudnictví je (byť s určitými výjimkami, viz např. § 66 s. ř. s.) povoláno k ochraně veřejných subjektivních práv, nikoli k ochraně veřejného zájmu ani práva objektivního (viz § 2 s. ř. s.). Správní soudnictví nemůže ani mimo zákonem stanovená pravidla volně nahrazovat činnost správních orgánů. Opačný závěr by hrubě narušil dělbu moci jako základní princip demokratického právního státu.“ 26. Soud má za to, že dotčení žalobkyniny právní sféry nelze v tomto případě a priori vyloučit. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně vlastní jednotku č. X v domě X. Žalobkyně dále spoluvlastní pozemek parc. č. XE, jenž sousedí s pozemkem parc. č. XB, na nějž sporná stavba zasahuje (žalobkyně již v žalobě namítala, že je přímou sousedkou stavby), a svědčí jí věcné břemeno užívání k části pozemku parc. č. XD, zapsané v katastru nemovitostí; u tohoto pozemku je spor o to, zda na něj sporná stavba zasahuje, nebo stavebník tuto část stavby odstranil. (Obdobně NSS v rozsudku č. j. 9 As 229/2021–33 z 31. 3. 2022 shledal, že u vlastníka sousedního pozemku nelze dotčení právní sféry a priori vyloučit.) Ostatně ani žalovaný (s. 3 jeho vyjádření ze 17. 7. 2023) a osoba zúčastněná na řízení (bod 5 jejího vyjádření ze 4. 9. 2023) nezpochybňují, že žalobu lze věcně projednat.

27. Soud rozhodl na základě skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). IV. Posouzení věci soudem. IV.

1. Východiska hodnocení věci.

28. Aktivní procesní legitimaci jako podmínku přípustnosti žaloby, jejíž nedostatek vede k odmítnutí žaloby, je nutné odlišovat od aktivní věcné legitimace, jejíž zkoumání je součástí posouzení důvodnosti návrhu (srov. rozsudek NSS č. j. 4 Aos 3/2013–33 z 24. 10. 2013). Ze setrvalé judikatury správních soudů vyplývá, že předpokladem pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu je kumulativní naplnění pěti podmínek: žalobkyně musí být přímo (1. podmínka) zkrácena na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti ní nebo v jeho důsledku bylo proti ní přímo zasaženo (5. podmínka) [např. rozsudek NSS č. j. 1 Aps 5/2012–38 z 11. 7. 2012]. Není–li tedy byť jen jediná z těchto podmínek splněna, soud žalobu zamítne (např. rozsudky NSS č. j. 2 Aps 1/2005–65 z 17. 3. 2005 nebo č. j. 1 Aps 10/2012–20 z 17. 3. 2005).

29. Rozsudek Žaves připustil možnost, aby se konkrétní osoba domáhala zásahovou žalobou ochrany svých práv v případě nezahájení řízení o odstranění nepovolené stavby. NSS vyložil, že závěr soudu v případném vyhovujícím rozsudku bude založen na skutkových okolnostech známých soudu v okamžiku jeho rozhodování. Úkolem soudu však není nahradit činnost příslušného správního orgánu a věc plně posoudit po skutkové stránce, zejména bude–li třeba ve věci provést rozsáhlejší dokazování. Smyslem vyhovujícího rozsudku je donutit správní orgán zahájit řízení s definovaným předmětem tam, kde jsou pro to rozumné předpoklady. Předpokladem toho, aby soud zkoumal, jestli existují rozumné předpoklady pro závěr o neoprávněnosti sporné stavby, je ovšem přímé dotčení žalobkyniných veřejných hmotných práv nezahájením řízení o odstranění stavby. Samotné vlastnictví pozemku přímo sousedícího s pozemkem, na němž je sporná stavba umístěna, takový zásah bez dalšího neodůvodňuje (srov. rozsudky NSS č. j. 9 As 229/2021–33 z 31. 3. 2022, č. j. 2 As 267/2019–81 z 22. 7. 2020 a další rozhodnutí citovaná v jeho bodě 32).

30. Ze správního spisu vyplývá, že sporná stavba, jejíž rozměry jsou přibližně 6 m x 38 m, je z velké většiny umístěna z největší části na pozemku parc. č. XA, z malé části na pozemku parc. č. XB a okrajově i na pozemku parc č. XC. Zúčastnění se neshodnou, zda zasahuje okrajově také na pozemek parc. č. XD: žalobkyně s poukazem na přílohu (nákres) protokolu o kontrolní prohlídce z 10. 1. 2023 tvrdí, že ano, naproti tomu stavebník tvrdí, že tuto část stavby pro vyloučení všech pochybností již odstranil (bod 28 jeho vyjádření ze 4. 9. 2023). Spor naproti tomu není o to, že celá stavba se v současnosti fakticky nachází uvnitř uzavřeného areálu staveniště, jež je z jižní strany ohraničeno staveništním oplocením a ze severní strany vjezdovou bránou. Přes východní část pozemku parc. č. XD vede trasa služebnosti chůze svědčící žalobkyni. Popsanou situaci přibližuje tento nákres, vycházející z přílohy č. 2 vyjádření žalovaného k žalobě (soud do něj doplnil některá parcelní čísla a popisky, jakož i vyznačil umístění stavbu i přibližnou trasu služebnosti): [obrázek anonymizován]

31. Soud se zabýval v první řadě tím, zda nezahájení řízení o odstranění sporné stavby přímo zasahuje do žalobkyniných práv, neboť bez splnění těchto (prvních dvou) podmínek by nemělo smysl zkoumat splnění dalších podmínek včetně zákonnosti realizace sporné stavby. Při tom soud naznal, že tomu tak není. IV.

2. Ztížení pohybu v okolí stavby.

32. Text původní žaloby vyvolával dojem, že žalobkyně spatřuje dotčení svých práv zejména v tom, že přes stavbu vedla její cesta k provozům v nedalekých budovách a na autobusovou zastávku, a že stavba samotná i oplocení nacházející se kolem ní žalobkyni ve využívání těchto cest brání (první zásah). Ve své replice však žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného výslovně uvedla, že takový výklad je nedorozuměním a že se přístupu přes oplocené pozemky patřící osobě zúčastněné na řízení nedomáhá (s. 3 repliky dole). Její postoj v tomto bodě přesto není zcela jasný, což dokládají zejména opakované zmínky o právu využívat k chůzi části pozemků parc. č. XB a parc. XD a poukazy na to sporná stavba byla v minulosti opakovaně veřejně přístupná, proto soud považuje za vhodné se k její argumentaci obsažené v žalobě vyjádřit.

33. Obsah vlastnického práva je v obecné rovině vymezen v § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle jehož věty první má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle právní nauky vlastnické právo zahrnuje zejména právo věc držet (ius possidendi), nakládat s ní (ius disponendi), užívat ji a požívat její plody a užitky (ius utendi et fruendi) [např. rozsudek NSS č. j. 1 Ao 4/2011–42 z 31. 8. 2011]. Za přímé dotčení vlastnického práva pak lze považovat zásah, jenž výkon některého z těchto práv omezuje nebo dokonce znemožňuje. U vlastníků sousedních staveb se takové přímé dotčení odvíjí typicky od velikosti stavebního pozemku a umístění stavby na něm, odstupových vzdáleností, rozměrů stavby nebo účelu jejího užívání a nejčastěji mívá podobu dotčení stíněním, hlukem, prachem, pachem, zápachem, kouřem, vibracemi, světlem apod., tj. různými imisemi. Těmi se obecně rozumí „výkon vlastnického práva, kterým se s ohledem na konkrétní okolnosti neoprávněně zasahuje do cizího vlastnického nebo jiného práva nad míru přiměřenou poměrům. Přímým dotčením sousedních nemovitostí bude i jejich dotčení zvýšenou intenzitou dopravy v místě stavby vzhledem k jejímu účelu.“ (rozsudek NSS č. j. 7 As 17/2013–25 z 31. 7. 2013). Lze si představit, že přímým dotčením vlastnického práva by mohlo být také ztížení přístupu k předmětu vlastnického práva, jež by mělo vliv na možnost užívat ho obvyklým způsobem.

34. Naproti tomu vlastnictví pojmově nezahrnuje oprávnění užívat bez právního důvodu soukromé pozemky patřící jiným osobám, není–li toho nezbytně třeba k výkonu vlastnického práva (a ani v takovém případě nejde o automatismus, srov. § 1032 občanského zákoníku). Žalobkyně nespojuje nemožnost volného průchodu přes cizí pozemek s užíváním předmětu svého vlastnictví, nýbrž tento průchod popisuje jako pohodlnější způsob, jak se dostat na některá konkrétní místa v širším okolí své nemovitosti. Žalobkyně netvrdí, že by stavba jakkoli zkomplikovala přístup k její nemovitosti, např. že by ji připravila o spojení s veřejnou cestou. Žalobkyně musí podle svého tvrzení v důsledku realizace stavby toliko využívat pro přístup na některé soukromé pozemky – jež patří jiným osobám a nejsou nezbytné k užívání žalobkyniny nemovitosti – „za určitých okolností“ méně vhodnou cestu (tedy nikoli tu „jedinou rozumnou“). Ostatně také z dokazování vyplynulo, že žalobkyně může nadále pro přístup k jím tvrzeným provozům i autobusové zastávce bez omezení využívat jak svou služebnost vedoucí přes dům P. a kolem oplocení staveniště na ulici N., tak svou služebnost na hranici pozemků parc. č. XD a XB, umožňující jí přístup na komunikaci na pozemku parc. č. XB. Vlastnické právo, konkrétně jeho složku spočívající v oprávnění věc užívat, tedy nelze vykládat tak široce, jak to činila žalobkyně v žalobě. Dovedeno do důsledků by se v takovém případě mohl každý vlastník nemovitosti cítit dotčený na svých právech jakoukoli stavbou, která by mu fakticky jakkoli komplikovala život, bez ohledu na její vzdálenost od vlastníkovy nemovitosti.

35. Zkoumání dotčení na právech vyžaduje s ohledem na konkrétní okolnosti případu komplexní posouzení situace v území a zohlednění nejrůznějších vlivů. Vždy tak je třeba posuzovat, nakolik stavba, jakožto realizace vlastnického práva vlastníka stavebního pozemku, zasáhne do cizího vlastnického (nebo jiného věcného) práva, včetně obvyklého užívání předmětu tohoto cizího práva. Znemožnění průchodu přes soukromý pozemek, které žalobkyni nijak neztěžuje přístup k její nemovitosti, podle názoru soudu nemůže zkrátit žalobkyni na jejím vlastnickém právu. Skutečnost, že po určitou dobu žalobkyně tuto trasu využívala, na věci nic nemění. Jen pro úplnost soud připomíná, že žalobkyně v žalobě ani v pozdějších podáních netvrdí existenci žádného věcného nebo závazkového práva, které by jí průchod spornou stavbou zaručovalo.

36. S právě uvedeným do jisté míry souvisí žalobkynina argumentace týkající se stavebníkova údajného konkludentního souhlasu s pohybem veřejnosti po části pozemku parc. č. XB (s. 4 repliky uprostřed) a parc. č. XD (s. 2 podání ze 16. 10. 2023). Udělení takového souhlasu by mohlo být důležité z hlediska splnění podmínek veřejnosti účelové pozemní komunikace ve smyslu § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, která může být jako jediný druh pozemní komunikace veřejná i neveřejná. Nemá však žádný význam z hlediska posouzení, zda sporná stavba vyžaduje stavební povolení nebo ohlášení podle stavebního zákona, natožpak zda se neodstranění stavby přímo dotýká žalobkyniných hmotných práv. Jestliže se žalobkyně domnívá, že také část pozemku parc. č. XB, která je nyní nepřístupná kvůli oplocení, má charakter veřejně přístupné pozemní komunikace, že je oprávněná se po ní pohybovat a že jí v tom stavebník neoprávněně brání (nasvědčuje tomu formulace na s. 4 repliky uprostřed), pak může podat žádost o odstranění překážky z této komunikace; tato záležitost však není předmětem nynějšího řízení. Polemikou žalobkyně s osobou zúčastněnou na řízení ohledně splnění různých podmínek pro veřejný charakter údajné komunikace, která se vine celým řízením (kromě (ne)udělení vlastníkova souhlasu se neshodnou ani na existenci komunikační potřeby a způsobu dřívějšího užívání pozemku), se soud proto podrobněji nezabývá. IV.

3. Aktuální dopravní situace mimo plochu stavby.

37. Druhý zásah spatřuje žalobkyně v nebezpečnosti aktuální dopravní situace v okolí stavby. Ve svých podáních popsala, že stavba je umístěna v nepřehledném místě blízko křižovatky ulic N. a V., kde je jakýkoliv neočekávaný výjezd automobilů velice nebezpečný a již mnohokrát zde došlo ke kolizi (i žalobkyně) s přejíždějícími vozidly a chodci. Žalobkyně tak vyjádřila obavu o své zdraví a život a zároveň upozornila, že v blízkosti se nachází mateřská školka a pohybuje se tam veřejnost, včetně maminek s dětmi a kočárky.

38. K tomu soud předně uvádí, že tento tvrzený zásah nijak nesouvisí s žalobkyniným vlastnickým právem nebo právem odpovídajícím věcnému břemeni. Vlastníci sousedních pozemků či osoby oprávněné z příslušných věcných práv, jakožto účastnící územního a stavebního řízení, přitom mohou uplatňovat námitky týkající se výlučně těchto práv [srov. § 85 odst. 2 písm. b), § 94k písm. e), § 114 odst. 1 stavebního zákona], a to v rozsahu, jakým jsou tato práva stavbou přímo dotčena. Žalobkyně své námitky vznáší z pozice ochránce veřejného zájmu na bezpečnosti dopravy v místě, která jí nepřísluší, a proto s nimi nemůže být úspěšná (obdobně rozsudek zdejšího soudu č. j. 10 A 83/2022–125 z 21. 9. 2023, bod 99 a násl.).

39. Přesto soud uvádí, že z listinných důkazů je zřejmé, že sporná stavba s žádnou veřejnou komunikací nesousedí. Na pozemek parc. č. XC, který přímo přiléhá k veřejně přístupné komunikaci N., zasahuje stavba pouze v zanedbatelné části a v nikoliv bezprostřední vzdálenosti od komunikace (dělí je přibližně 30 metrů). Pokud tedy vyjíždějí nějaká vozidla do ulice N. v místě, které žalobkyně považuje za nebezpečné, neděje se tak ze sporné stavby, ale z pozemku parc. č. XC. To dokládá i rozhodnutí silničního správního úřadu č. j. MC05 307615/2019/ODP/Kov z 6. 1. 2020 o napojení tohoto pozemku na označené komunikaci N. Samotná sporná stavba ostatně nemůže být „zdrojem“ žádné automobilové dopravy a nemůže ji do lokality přivést; jako zpevněná plocha (ať už je její právní povaha jakákoli) může nanejvýš umožnit nebo zjednodušit dopravu mezi jejím zdrojem a veřejnou komunikací. Tímto „zdrojem“ dopravy je podle provedených důkazů zjevně stavba „Zařízení staveniště T.“ na pozemcích parc. č. XC a XB, dočasně umístěná a povolená rozhodnutím žalovaného z 21. 9. 2020 ve společném územním a stavebním řízení, s níž sporná stavba přímo sousedí a je s ní propojená (srov. výkres „situace širších vztahů“ v projektové dokumentaci k tomuto stavebnímu záměru). To vyplývá logicky rovněž z toho, že staveniště fungovalo již v době, kdy na místě sporné stavby ještě stála administrativní budova, odstraněná na základě rozhodnutí žalovaného z 27. 1. 2020. Také z fotografií pořízených při kontrolní prohlídce 10. 1. 2023 je zjevné, že sporná stavba nijak nezajišťuje dopravní obslužnost staveniště: pokrývá pouze malou a okrajovou část zpevněné plochy, která se v areálu staveniště nachází a na jejíž ostatní části je napojena. Vozidla vjíždějící na staveniště a vyjíždějící z něj plochu stavby využívat nepotřebují. Ostatně během kontroly byla tato plocha z větší části zakrytá geotextilií, byly na ní umístěny palety a u jejích okrajů se nacházel stavební materiál a jedno vozidlo stavební firmy. Novější fotografie pak dokládají, že sporná stavba je od zbytku pozemku parc. č. XC, jenž je napojen na komunikaci N., oddělena oplocením.

40. Dopravní situace týkající se zařízení staveniště T. byla řešena ve spojeném územním a stavebním řízení, jak vyplývá ze souhlasného stanoviska odboru dopravy žalovaného č. j. MC05 66732/2020/ODP/kov z 3. 7. 2020. K její bezpečnosti se vyjádřila také Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy v souhlasném stanovisku č. j. KRPA–94846–1/ČZ–2020–0000DŽ z 20. 4. 2020; její podmínky nicméně nebyly do rozhodnutí žalovaného přejaty proto, že se žádost netýkala stavby žádné veřejné pozemní komunikace. Podle podmínky č. 2 rozhodnutí se zpevněná plocha, která bude sloužit pro dopravní napojení a pro skladování, bude nacházet v severozápadní části prostoru zařízení staveniště na pozemku parc. č. XC. Veškeré námitky ohledně aktuální dopravy týkající se staveniště tak měly být uplatněny v tomto řízení. Žalobkyně ostatně sama přiznává, že pozemek parc. č. XA, na němž je umístěna velká většina sporné stavby, v povolení staveniště vůbec není zahrnut a toto rozhodnutí se stavbou nepočítá.

41. Čistě teoreticky by bylo možné, aby „zdrojem“ aktuální dopravy ve vjezdu z pozemku parc. č. XC na komunikaci N. byl také bytový dům P., k němuž byl 20. 9. 2022 vydán kolaudační souhlas č. j. MC05 197760/2022. Zajištění jeho dopravní obslužnosti však bylo předmětem jiného řízení, jemuž se soud bude věnovat v následující části rozsudku; již teď ale předesílá, že sporná stavba jeho součástí není. Také z aktuální fotodokumentace je zjevné, že k výjezdu z garáží objektu P. a k vjezdu do nich je využívána účelová komunikace nacházející se na pozemku parc. č. XD, která ústí na pozemek parc. č. XB (fotografie na č. l. 250 spisu). Ostatně také žalobkyně uvádí, že využití sporné stavby pro dopravu z tohoto objektu se obává až v budoucnu. Automobily obyvatel domu P. tedy již v této době ovlivňují dopravní situaci poblíž křižovatky ulic N. a V., avšak se spornou stavbou to nijak nesouvisí.

42. Žalobkyní tvrzený zásah tedy nemá původ ve sporné stavbě, a žalobkyně jí tak v tomto ohledu nemohla být dotčena na svých veřejných subjektivních právech.

43. Pro úplnost soud doplňuje, že bezpečnost a plynulost dopravy s ohledem na potřeby různých účastníků silničního provozu a specifika konkrétního místa, včetně křížení různých dopravních komunikací a přehlednosti, je zajišťována úpravou provozu na pozemních komunikacích podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), konkrétně svislými a vodorovnými dopravními značkami, světelnými, doprovodnými akustickými signály a výstražnými světly (§ 61 a násl. zákona). Místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích a užití zařízení pro provozní informace stanoví dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu pro veřejně přístupné účelové komunikace obecní úřad s rozšířenou působností. Děje se tak však formou opatření obecné povahy (§ 77 odst. 5). V situaci, kdy by případná komunikace veřejně přístupná nebyla, úpravu provozu a zařízení pro provozní informace umisťuje na účelové komunikace vlastník (§ 77a téhož zákona). Jestliže je žalobkyně nespokojena se zvoleným dopravním řešením poblíž křižovatky ulic N. a V., může se obrátit s příslušným podáním na silniční úřad, avšak tyto otázky nespadají do předmětu stavebního řízení ohledně stavby, která s jmenovanými veřejnými komunikacemi nesousedí a není „zdrojem“ údajně ohrožující dopravy. IV.

4. Imise z budoucí dopravy na sporné stavbě.

44. Žalobkyně se dále obává různých imisí z dopravy, konkrétně z vozidel, která budou spornou stavbu v budoucnu využívat jako cestu do garáží a z garáží bytového domu č. p. X (P.) na pozemku parc. č. XF (třetí zásah). Žalobkyně má totiž za to, že stavba má tvořit část zamýšlené účelové komunikace vedoucí – přinejmenším dočasně, po dobu přestavby areálu T. – od garáže tohoto domu na veřejnou komunikaci v ulici N.

45. Soud předesílá, obdobně jako v případě dočasného povolení staveniště T., že doprava týkající se bytového domu P. byla řešena primárně ve společném územním a stavebním řízení o schválení tohoto stavebního záměru, zakončeném rozhodnutím žalovaného č. j. MC05 137091/2019 z 24. 6. 2019, v právní moci 20. 5. 2020 (po zpětvzetí podaných odvolání). Podle jeho podmínky č. 6 bude na pozemcích parc. č. XG, XH, XI, XJ a XD umístěna obslužná účelová veřejně přístupná komunikace šířky max. 6 metrů s chodníkem. Z katastrální mapy na č. l. 43 spisu je zjevné, že část této komunikace na pozemku parc. č. XD protíná trasu žalobkyniny služebnosti, a následně komunikace pokračuje do východní části areálu až k pozemku parc. č. XG. Vede tedy jiným směrem, než kde se nachází sporná stavba, která není její součástí. V bodě 31 písm. f) Veškeré námitky proti tomuto dopravnímu řešení týkajícímu se domu P. mohla žalobkyně uplatnit v tomto řízení, pokud se dotýkalo jejích veřejných subjektivních práv.

46. Úprava dopravy v lokalitě je zřejmá také z územního rozhodnutí o umístění stavby „Areál T.“ č. j. MC05 177866/2020, sp. zn. MC05/OSU/74446/2019/Šev/Koš ze 7. 10. 2020. To počítá s existencí dvou komunikací: 1) Veřejná komunikace na pozemcích par. č. XK a XL (ulice N.), parc. č. XC, XB a XM (podmínka 10.1 rozhodnutí). Tato komunikace má obsluhovat celý areál a má být napojena na stávající infrastrukturu v souladu se shora označeným rozhodnutím silničního správního úřadu z 6. 1. 2020. 2) Areálová komunikace pro automobilovou dopravu i pro pěší na pozemcích parc. č. XC, XM, XB, XN, XO, XP, XR, XK (místo připojení areálové komunikace na veřejnou komunikaci v ulici N.), XS a XT (podmínka 10.2 rozhodnutí). Podmínka uvádí, že vjezd do podzemních garáží objektu A (bytový dům P.) je navržen jako přímý sjezd šířka cca 6 m do ul. N. v souladu s rozhodnutím silničního správního úřadu z 6. 1. 2020. Na základě stanoviska Policie ČR z 25. 7. 2019 byly v bodě 20 rozhodnutí stanoveny podmínky pro rozhledové trojúhelníky v připojeních na pozemní komunikaci a bylo uvedeno, že místní úprava provozu bude posouzena až 30–60 dní před dokončením stavby. Námitky proti této úpravě dopravy mohla žalobkyně vznést v řízení ohledně tohoto stavebního záměru, případně v řízení před silničním úřadem, pokud se dotýkala jejích práv.

47. Každý z těchto stavebních záměrů má upravenu dopravu a napojení na veřejnou komunikaci samostatně, a žádný z nich nepočítá ani se spornou stavbou, ani s pozemkem parc. č. XA, jako se součástí zajištění dopravní obslužnosti. Nelze nicméně a priori vyloučit variantu, že by se stavebník rozhodl vybudovat a užívat účelovou komunikaci v rozporu se zvoleným řešením dopravy a bez potřebného oprávnění. Proti takovému postupu by se žalobkyně pochopitelně nemohla bránit v žádném řízení. Pro úplnost soud podotýká, že žalovaný ani stavebník neodkázali v průběhu soudního řízení na žádné rozhodnutí, které by počítalo se spornou stavbou jako se součástí dopravního řešení nějakého stavebního záměru.

48. Žalobkyně tento svůj názor opírá jednak o vzhled samotné stavby, jenž nepochybně vzbuzuje dojem části pozemní komunikace, jednak o obsah dvou kupních smluv o převodu vlastnického práva k jednotkám v bytovém domě P., uzavřených 6. 1. 2023, resp. 24. 1. 2023. Obě smlouvy uzavřela na straně prodávající YIT Stavo s.r.o., jediná stavebníkova společnice, a obě obsahují ujednání, podle nichž kupující bere na vědomí, že v blízkosti bude probíhat výstavba projektu T. C. (z uvedené sp. zn. je zjevné, že jde o obchodní název pro shora zmíněný stavební záměr „Areál T.“) a že po tu dobu bude zajištěn provizorní příjezd do podzemních garáží domu P. způsobem zakresleným v příloze č. 8 smlouvy (článek 4 body 16 a 17 smlouvy uzavřené 6. 1. 2023, článek 4 body 15 a 16 smlouvy uzavřené 24. 1. 2023). Přílohy č. 8 (č. l. 210 soudního spisu) graficky znázorňují „provizorní příjezd“, který nepochybně zahrnuje také spornou stavbu, avšak je delší a pokračuje ve stejné šíři přímo až k napojení na ulici N.

49. Lze tak souhlasit s žalobkyní, že v lednu 2023 stavebník přinejmenším hypoteticky zamýšlel využít spornou stavbu v budoucnu jako účelovou komunikaci.

50. Ani tato skutečnost však nemohla zasáhnout do žalobkyniných věcných práv ve smyslu § 82 s. ř. s. Ve vztahu k jejímu vlastnickému právu k jednotce v bytovém domě A. na pozemku parc. č. XU a spoluvlastnickému podílu na přilehlém pozemku parc. č. XE soud považuje přímé dotčení za vyloučené. Mezi těmito žalobkyninými nemovitostmi a spornou stavbou se totiž nachází kromě několika pozemků zejména bytový dům P., jenž díky své výšce (patrně šest nadzemních podlaží), délce (několik set metrů) a mohutnosti tvoří přirozenou bariéru proti jakýmkoli případným emisím z automobilové dopravy na sporné stavbě.

51. Jinak je tomu v případě žalobkyniny služebnosti, která jí umožňuje průchod přes pozemek parc. č. XD, 1. nadzemním podlažím domu P. a následně po pozemku parc. č. XV okolo oplocení staveniště na veřejnou komunikaci v ulici N. Trasa služebnosti se nijak nedotýká sporné stavby, vede přibližně 50 metrů na východ od ní, avšak imise plynoucí z dopravy by se výkonu tohoto žalobkynina práva dotknout mohly, třebaže jen sotva patrným způsobem. Soudní řád správní ovšem nevyžaduje žádnou minimální intenzitu dotčení práv, jde toliko o jeho přímost.

52. V tomto ohledu je však stěžejní, že žalobkyně popisuje tuto újmu jako hypotetickou: pro případ, že by byla plocha v budoucnu užívána jí předvídaným způsobem. To uvedla výslovně a opakovaně, srov. formulaci na s. 6 repliky dole: „Odstavná/manipulační plocha tak nemá jasný režim užívání a v případě užívání by mohla žalovanou obtěžovat při výkonu jejího vlastnického práva a práva z věcného břemene kupř. hlukem, znečištěním životního prostředí či jinými imisemi.“ nebo na s. 4 žaloby nahoře: „užíváním komunikace dojde ke značnému navýšení jízd z příslušného místa.“ (obě podtržení doplnil soud). Na straně 8 podání z 16. 10. 2023 pak výslovně uvedla, že „[j]ádro věci není v aktuálním užívání, jelikož po dobu výstavby může každá komunikace sloužit manipulačním potřebám, nýbrž v povaze předmětné stavby s ohledem na skutečný zamýšlený účel,“ a že „[j]elikož v současné době je příjezd bytového domu č.p. X zajištěn, je logické, že náhradní komunikace není v provozu.“ Ani při kontrolní prohlídce nebylo zjištěno, že by sporná stavba byla v současnosti nebo kdykoli v minulosti využívána jako účelová komunikace, a žalobkyně nenavrhla žádné důkazy prokazující takovou skutečnost, ba ani ji netvrdila.

53. Správní soudy přitom setrvale judikují, že soudní řád správní nepočítá s ochranou před aktuálně neexistujícími zásahy, tj. zejména před zásahy, které mohou teprve v budoucnosti nastat, nejde–li o hrozbu opakování již učiněného zásahu (srov. rozsudky NSS č. j. 7 As 46/2019–29 z 10. 9. 2020, č. j. 7 As 279/2017–32 z 11. 10. 2018 nebo č. j. 2 Aps 1/2005–65, č. 603/2005 Sb. NSS ze 17. 3. 2005).

54. Za výjimku z tohoto pravidla by bylo možno považovat jedině situaci, kdy je faktický zásah do práv bezprostředním a neodvratným následkem aktu, proti němuž zásahová žaloba směřuje. Příkladem je výzva policie k dostavení se za účelem odběru osobních údajů pro účely budoucí identifikace podle § 65 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Jde totiž o závazný a přímo vynutitelný úkon, při jehož nerespektování může policie vymoci osobní účast dotčené osoby například ukládáním pokut či dokonce jejím předvedením (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 7/18 z 22. 3. 2022, bod 77), a zároveň „[k] zásahu by došlo bezprostředně a neodvratně poté, kdy by žalobce přistoupil na policejní výzvu, k odběru vzorku by se dostavil a odběr by podstoupil“ (bod 42 nálezu). Ani takové pojetí zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s. nicméně není přijímáno jednotně, srov. odlišné stanovisko tří ústavních soudců k citovanému nálezu, jež si klade otázku, zda lze skutečně zásah (ve smyslu blízkém i „donucení“) vážně spatřovat již v předvolání na policejní služebnu.

55. Nynější situace se však od té posuzované Ústavním soudem zásadně liší. Ani dřívější stavebníkův záměr využít plochu v budoucnu jako účelovou komunikaci totiž nutně neimplikuje, že k tomu skutečně dojde a zároveň že v té době plocha stále ještě nebude účelovou komunikací. Sporná stavba totiž netvoří přímo vjezd do garáží domu P., bez něhož nelze garáže z podstaty věci využívat, ale představuje pouze jednu z variant, jimiž se mohou vozidla z garáží cestou na veřejnou komunikaci ubírat (a v současnosti je využívána odlišná cesta). V tuto chvíli nelze předjímat, zda stavebník ještě před tím, než bude náhradní příjezd do garáží případně potřebovat, a než by tedy mohlo započít užívání stavby jako pozemní komunikace, přijde s jiným způsobem uspokojení této dopravní potřeby. Při soudním jednání ostatně shodně s žalovaným tvrdil, že citované ujednání bylo do kupních smluv vloženo pro všechny případy, aby měl stavebník tuto variantu pojištěnu, ale aktuálně se s tímto dopravním řešením nepočítá. Rekonstrukce komunikace na pozemku parc. č. XB, využívané pro přístup ke garážím domu P. nyní, která je předmětem dosud pravomocně neskončeného řízení pro stavební záměr „Areál T. – Infrastruktura“ (stavební povolení č. j. 179116/2022, sp. zn. MC05/OSU/38221/Ka z 31. 8. 2022), totiž bude probíhat při zachování provozu, a náhradní vjezd tak vůbec nebude potřeba. Stejně tak nelze v tuto chvíli vyloučit, že by stavebník ještě před případným užíváním komunikace v budoucnu požádal žalovaného o příslušné povolení. V takovém řízení by žalobkyně mohla hájit svá veřejná subjektivní práva, pokud by se jich stavba dotýkala. Budoucí užívání sporné stavby coby účelové komunikace tak podle názoru soudu představuje pouze hypotetickou situaci, která nastat může, ale nemusí (bod 45 citovaného nálezu Ústavního soudu).

56. V podstatě totožnou argumentaci lze použít také ve vztahu k případným žalobkyniným obavám z budoucího zhoršení dopravní situace u vjezdu z pozemku parc. č. XC do ulice N. právě kvůli přílivu vozidel z garáží domu P.

57. Obecně samozřejmě neplatí, že hypotetická možnost stavbu dodatečně „legalizovat“ vylučuje úspěšnost zásahové žaloby, kterou se někdo domáhá zahájení řízení o odstranění stavby. V takovém případě by nemohla být úspěšná takřka žádná zásahová žaloba, protože u málokteré černé stavby lze vyloučit její budoucí legalizaci. Avšak v situaci, kdy žalobkyně spatřuje zkrácení svých práv výlučně v budoucím hypotetickém užívání stavby, a nikoli v její samotné existenci, jako je tomu právě u zásahu posuzovaného v této části rozsudku, je takový požadavek podle názoru soudu na místě.

58. Žalobkyně má pravdu v tom, že stavba se nestává nepovolenou až ve chvíli, kdy začne být užívána. Případná existence nepovolené stavby však sama o sobě nepostačuje k tomu, aby se kdokoli mohl domáhat zahájení řízení o jejím odstranění. Další podmínkou je právě ono zkrácení navrhovatele na jeho právech. Jeho předpokladem v této konkrétní věci je však právě užívání stavby žalobkyní tvrzeným způsobem.

59. Ve vztahu k služebnosti průchodu přes část pozemku parc. č. XD u hranic s pozemkem parc. č. XB soud shledal ještě druhý, samostatný důvod, pro nějž nelze budoucí užívání sporné stavby považovat za zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Žalobkyně spatřuje zásah ve svém vystavení imisím z dopravy využívající spornou stavbu jako účelovou pozemní komunikaci po dobu, kdy kvůli realizaci stavby T. C. nebude možné užívat standardní příjezd do garáží domu P. Z územního rozhodnutí pro Areál T. a z rozhodnutí ve společném územním a stavebním řízení pro dům P. však vyplynulo, že užívání tohoto standardního příjezdu zasahuje do výkonu tohoto žalobkynina práva ještě výrazněji, jelikož se žalobkyně s vozidly vyjíždějícími nyní z garáží míjí na komunikaci na pozemku parc. č. XB, zatímco při využívání hypotetického nového vjezdu by vozidla vyjížděla rovnou do ulice N., tedy daleko od tohoto věcného břemeno. Jestliže určitá skutečnost, zde změna dopravy, fakticky nezpůsobí v právech dotčené osoby změnu k horšímu, pak nemůže představovat dotčení jejích práv.

60. Žalobkyně v průběhu celého soudního řízení přesvědčivě nevylíčila, proč by mělo případné využívání sporné stavby jako (náhradní a dočasné) účelové komunikace zasáhnout do jejích vlastnických nebo jiných věcných práv výrazněji než doprava na komunikacích povolených v příslušných správních rozhodnutích. Soud zde opět připomíná, že sporná stavba nemůže do oblasti přivést žádnou novou dopravu. Podle § 84 odst. 3 písm. a) a b) s. ř. s. je přitom žalobcovou povinností uvést relevantní okolnosti, z nichž vyplyne, že zásah byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo a že byl tímto zásahem přímo zkrácen na svých právech (srov. Blažek, T., Jirásek, J., Molek, P. Pospíšil, P. Sochorová, V., Šebek, P. Soudní řád správní. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, komentář k § 84). V tomto ohledu soud nespatřuje důvod slevit z nároků kladených na kvalitu skutkových tvrzení v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vytyčených rozšířeným senátem NSS v rozsudku č. j. 2 Azs 92/2005–58, č. 835/2006 Sb. NSS z 20. 12. 2005: „Ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tak žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení […], z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem.“ (Podtrhl městský soud.)

61. Právě uvedené platí tím spíš, že podmínky pro posouzení nezahájení řízení o odstranění stavby jako nezákonné nečinnosti je třeba podle bodu 80 rozsudku Žaves vykládat restriktivně. IV.

5. Další předpoklady nezákonného zásahu.

62. Sporná stavba nemůže přímo zasáhnout do žalobkyniných veřejných subjektivních práv, a není tak splněny 1. a 2. podmínka pro poskytnutí soudní ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu. Za této situace nemá smysl zkoumat splnění dalších podmínek vymezených judikaturou, včetně nezákonnosti tvrzeného zásahu. Soud se tak nemůže zabývat ani tím, zda bylo třeba k realizaci stavby územní rozhodnutí nebo stavební povolení, jak tvrdí žalobkyně, a zda případně stavebník takovým povolením disponoval. V. Závěr a náklady řízení.

63. Soud shledal, že u žalobkyně nelze s ohledem na její žalobní tvrzení a věcná práva k nemovitostem v okolí sporné stavby a priori vyloučit dotčení její právní sféry spornou stavbou, resp. nezahájením řízení o její odstranění. Při podrobném zkoumání jednotlivých podmínek důvodnosti zásahové žaloby však soud seznal, že stavba nemůže žalobkyni přímo zkrátit na jejích veřejných subjektivních právech: sporná stavba nebrání žalobkyni v přístupu k jejím nemovitostem; není zdrojem dopravy v okolí, kterou se žalobkyně cítí být ohrožena, ani není součástí žádného aktuálně využívaného dopravního řešení; a nakonec obavy z imisí z případně budoucí dopravy na této stavbě jsou toliko hypotetické a k takovému budoucímu užívání sporné stavby vůbec nemusí dojít. Za této situace by bylo nadbytečné zkoumat splnění dalších podmínek nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s. Jelikož žaloba není důvodná, soud ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

64. O náhradě nákladů účastníků řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.

65. Výrok o náhradě nákladů řízení osoby na něm zúčastněné se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s., podle nějž „[o]soba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.“ 66. Soud vyzval ve vyrozumění o probíhajícím řízení z 9. 8. 2023 stavebníka, aby mu sdělil, zda žalobkyně disponuje nějakými věcnými nebo závazkovými právy k pozemkům parc. č. XA, XB a XC, která jí umožňuje jejich užívání, a aby mu případně zaslal kopie písemností dokládajících jejich existenci. Soud tedy uložil stavebníkovi povinnost, nicméně k jejímu splnění nebylo podle jeho názoru nezbytně třeba zastoupení advokátem, a proto náklady tohoto zastoupení nepovažuje za důvodně vynaložené ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., jenž se logicky použije také pro rozhodování o nákladech osoby zúčastněné na řízení. Jiné náklady vzniklé v souvislosti s plněním této povinnosti stavebník nevyčíslil a nedoložil.

67. Stavebník dále navrhl, aby mu soud přiznal z důvodů zvláštního zřetele hodných také právo na náhradu zastoupení advokátem v celém soudním řízení (ve vyjádření ze 17. 10. 2023 je vyčíslil na 20 570 Kč). Tyto důvody spatřoval v účelovém a šikanózním postupu žalobkyně ve vztahu ke stavebním projektům v areálu T., a to jak v nynějším soudním řízení, tak i mimo ně při komunikaci se žalovaným a dalšími správními orgány. Žalobkyně podle jeho přesvědčení uplatňuje mimo věcných námitek také zjevně neodůvodněné (např. námitku systémové podjatosti) a obstrukční. Žalobkyně též tzv. salámovou metodou podává jedno podání za druhým a nutí stavebníka k tomu, aby při hájení svých práv využíval právní pomoci advokátní kanceláře.

68. Již z dikce § 60 odst. 5 věty druhé s. ř. s. je zřejmé, že jde o postup zcela výjimečný, a proto je třeba toto oprávnění vykládat restriktivně (srov. rozsudek NSS č. j. 9 As 177/2023–157 z 10. 8. 2023, bod 92). NSS v tomto rozhodnutí s odkazem na judikaturu Ústavního soudu vyložil, že ustanovení nezakládá zcela volnou diskreci soudu. Úvaha o tom, zda se jedná o výjimečný případ a zda jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele, musí naopak vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Přihlížet je třeba zejména ke dvěma oblastem: 1) poměrům majetkovým, sociálním, osobním a dalším všech účastníků řízení (a to nejen toho, kdo by náklady měl hradit, ale i toho, komu měly být hrazeny), a k 2) okolnostem případu, například k tomu, co vedlo k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v průběhu řízení apod. (srov. rozsudek NSS č. j. 8 Aos 5/2013–87 z 15. 4. 2015, bod 71). NSS rovněž podotknul, že takřka jakékoliv stavební řízení, na jehož jedné straně stojí stavebník–investor a na jehož druhé straně stojí vlastníci dotčených nemovitostí, bude mít přímý dopad na vlastnické právo a svobodu podnikání stavebníka. Soud se tak musí zabývat jak majetkovými poměry účastníků řízení, tak i otázkou, zda v kontextu těchto majetkových poměrů lze přiznání náhrady nákladů osobě zúčastněné na řízení považovat za spravedlivé.

69. Soud má za to, že výjimečné podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení stavebníkovi splněny nejsou. Žalobkyně si v soudním řízení skutečně počínala obdobně jako při použití salámové metody: v replice zásadně změnila koncepci žaloby, a to její odůvodnění i petit, tvrzení o dotčení svých práv postupně výrazně rozvíjela a zásadní důkazy na podporu svých tvrzení (např. kupní smlouvy týkající se objektu P.) předkládala až v pokročilém stádiu řízení, čímž nutila stavebníka k opakovaným procesním podáním, u nichž nepochybně potřeboval právní pomoc advokáta. Na druhé straně však soud nepovažuje její postup v soudním řízení ani před jeho zahájením za vyloženě šikanózní, jelikož její výhrady měly věcnou podstatu a nebylo možno je označit za zjevně nedůvodné (sporná stavba skutečně již na první pohled vypadá jako část pozemní komunikace). O tom svědčí také to, že soud žalobu věcně projednal a neodmítl z procesních důvodů. Žalobkynin postup v jiných, souvisejících řízeních pak soud nemůže komplexně zhodnotit, jelikož s ním není dostatečně seznámen; ani žalobkynina námitka systémové podjatosti a zamítavé rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy o ní nicméně nedokládají šikanózní výkon práva či čistě obstrukční postup, jelikož žalobkyně upozorňovala na konkrétní kroky správního orgánu, jež mohly u veřejnosti skutečně zavdat příčinu k pochybnostem o své účelovosti (zejména načasování zveřejnění informací o stavebním záměru). Především však tento jeden procesní krok neposkytuje dostatečně úplný obraz o žalobkynině přístupu mimo nyní posuzované řízení. Nakonec soud přihlédl také k tomu, že požadované náklady řízení dosahují cca 25 000 Kč. Žalobkyně sice vlastní majetek větší hodnoty (nemovitost), na druhé straně je to fyzická osoba s malým dítětem, pro kterou má tato částka podstatně větší hodnotu než pro investora několika velkých developerských projektu, jehož aktiva přesahují 100 milionů korun a jenž je majetkově propojen s ještě movitějším subjektem (YIT Stavo s.r.o.). S ohledem na tuto nerovnováhu v majetkových poměrech neodůvodňují okolnosti věci ani žalobkynin postup v ní závěr o tom, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání náhrady nákladů řízení stavebníkovi.

Poučení

I. Vymezení věci. II. Průběh řízení před soudem. III. Podmínky soudního řízení. IV. Posouzení věci soudem. IV.

1. Východiska hodnocení věci. IV.

2. Ztížení pohybu v okolí stavby. IV.

3. Aktuální dopravní situace mimo plochu stavby. IV.

4. Imise z budoucí dopravy na sporné stavbě. IV.

5. Další předpoklady nezákonného zásahu. V. Závěr a náklady řízení.