10 A 97/2019 – 37

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: V. A. bytem X zastoupen Marií Kurkovou, advokátkou sídlem Školní 784/10, Praha 4 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 4. 2019, č. j. MV–41027–4/SO–2019, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 23. 4. 2019, č. j. MV–41027–4/SO–2019 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč k rukám Marie Kurkové, advokátky.

Odůvodnění

I. Předmět sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 28. 1. 2019, č. j. OAM–05198–15/DP–2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání osoby samostatně výdělečně činné, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území, spočívající v tom, že žalobci zanikla platnost živnostenského oprávnění a s jejím zánikem mu automaticky i zaniklo právo provozovat podnikatelskou činnost, a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

II. Napadené rozhodnutí

2. Žalovaná v napadeném rozhodnutí zrekapitulovala průběh řízení před správním orgánem I. stupně a ztotožnila se s jeho názorem, že žalobce v době rozhodování správního orgánu I. stupně neměl platné živnostenské oprávnění, neboť jeho platnost v průběhu řízení zanikla a s ohledem na skutečnost, že nedisponoval oprávněním k pobytu na území České republiky, nemohl o jeho vydání ani požádat. Z této skutečnosti, která znemožňovala žalobcově žádosti o udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání osoby samostatně výdělečně činné, musel správní orgán I. stupně při svém rozhodování vycházet, neboť je povinen rozhodovat podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí. Jelikož správní orgán I. stupně zjistil skutečnost, která znemožňovala žalobcově žádosti vyhovět, nebylo třeba k žádosti doplňovat další náležitosti a žalobce k jejich doplnění vyzývat, protože toto zjištění bylo pro posouzení žalobcovy žádosti ze strany správního orgánu I. stupně dostatečné. Správní orgán tedy podle žalované správně vyhodnotil jako překážku ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců skutečnost, že žalobci zanikla platnost živnostenského oprávnění a jejím zánikem zaniká i právo provozovat podnikatelskou činnost. V žalobcově případě zaniklo živnostenské oprávnění ke dni 29. 1. 2018 a žalobce jej nemůže ani znovu získat, z čehož je zřejmé, že od tohoto data nemůže plnit účel pobytu, o jehož povolení žádá. Za tohoto stavu věcí, kdy skutečnosti, které měly vést k vydání povolení k pobytu žalobci, zanikly, a bez příslušného povolení k pobytu ani existovat nebudou, není pobyt žalobce na území ničím odůvodněn. Bez existence zákonného důvodu přitom nelze žalobci povolení k pobytu na území udělit.

3. Dále žalovaná uvedla, že namítá–li žalobce, že správní orgán I. stupně v řízení nezkoumal dopad jeho rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života, takovou povinnost zákon o pobytu cizinců v případě rozhodování o žalobcově žádosti nestanoví. V závěru napadeného rozhodnutí žalovaná konstatovala, že správní orgán I. stupně postupoval při rozhodování o žalobcově žádosti v souladu se svou dosavadní rozhodovací praxí týkající se skutkově shodných či obdobných případů a prvostupňové rozhodnutí z této praxe nijak nevybočuje. Podle žalované bylo tudíž prvostupňové rozhodnutí vydáno v souladu s právními předpisy a správní orgán I. stupně se v jeho odůvodnění dostatečně vypořádal s důvody, na jejichž základě žalobcovu žádost zamítl.

III. Žaloba

4. Žalobce v úvodu podané žaloby uvedl, že pobýval naposledy na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání s platností od 9. 3. 2014 do 8. 3. 2015. Dne 24. 2. 2015 podal žalobce u správního orgánu I. stupně žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání (zaměstnanecké karty), která byla zaevidována pod č. j. OAM–03130/ZM–2015, čímž žalobci vznikla fikce oprávněnosti pobytu, na základě které žalobce pobýval na území České republiky až dne 5. 10. 2017, kdy nabylo právní moci rozhodnutí žalované č. j. MV–172928–4/SO/sen–2015. Od tohoto dne žalobce nedisponuje žádným pobytovým oprávněním ani nemá nárok na vystavení „překlenovacího štítku“ (víza k pobytu nad 90 dnů s dobou platnosti odpovídající předpokládané délce řízení o žádosti o povolení pobytu na území), na základě kterého by bylo možno prodloužit živnostenské oprávnění, jímž žalobce disponoval. Právě z tohoto důvodu proto žalobcovo živnostenské oprávnění dne 29. 1. 2018 zaniklo. Žalobce však má za to, že zamítnutí jeho žádosti o udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání osoby samostatně výdělečně činné právě z důvodu zániku jeho živnostenského oprávnění nepovídá okolnostem jeho případu.

5. Žalobce namítal, že správní orgán I. stupně i žalovaná v žalobcově případě nesprávně aplikovaly § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť toto ustanovení by se v žalobcově případě mohlo aplikovat pouze v případě, že by žalobce v době, kdy byl na území České republiky oprávněn pobývat, neměl oprávnění podnikat nebo skutečně nepodnikal, což nebylo prokázáno. Žalobce v době do 5. 10. 2017, kdy disponoval pobytovým oprávněním, měl platné živnostenské oprávnění a také skutečně podnikal. Správní orgány však nemohou po žalobci spravedlivě požadovat, aby měl platné živnostenské oprávnění a skutečně podnikal a tím plnil účel pobytu i v době, kdy již nedisponoval pobytovým oprávněním. Takový požadavek je neuskutečnitelný. Žalované přitom musí být z její správní praxe známo, že aby cizinec mohl na území České republiky podnikat, musí mu být nejprve uděleno povolení opravňující ho k pobytu na území za účelem podnikání a teprve poté, co jej toto povolení doloží živnostenskému úřadu, mu může vzniknout živnostenské oprávnění.

6. V případě řízení o žádosti o udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání proto správnímu orgánu I. stupně stačí, když cizinec předloží výpis s údaji ze živnostenského rejstříku v rozsahu uvedeném v § 47 odst. 7 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Je–li cizinci následně uděleno oprávnění k pobytu na území České republiky za účelem podnikání, doloží jej živnostenskému úřadu a ten mu vydá živnostenské oprávnění, na jehož základě může na území podnikat. Žalobci tak není zřejmé, proč i v jeho případě nemohly správní orgány postupovat tímto způsobem. Pouze takový postup odpovídá zákonu o pobytu cizinců a ne postup opačný, tedy že nejprve musí být žadatelem správnímu orgánu I. stupně doloženo platné živnostenské oprávnění a teprve poté mu může být uděleno oprávnění k pobytu za účelem podnikání, jak tvrdí ve svých rozhodnutích správní orgán I. stupně i žalovaná.

7. Správní orgán I. stupně i žalovaná tak podle žalobce chybně vyložily zákon o pobytu cizinců, pokud svá rozhodnutí založily na závěru, že žalobce pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání musel disponovat platným živnostenským oprávněním. Takový požadavek zákon o pobytu cizinců nestanovuje, neboť ukládá pouze povinnost doložit doklad o zápisu do příslušného rejstříku, seznamu či evidence, přičemž za takový doklad lze nepochybně považovat i výpis ze živnostenského rejstříku s údaji dle § 47 odst. 7 živnostenského zákona. Tento doklad přitom žalobce předložit mohl a správní orgán I. stupně nebo žalovaná proto měly žalobce v souladu s § 45 odst. 2 správního řádu k doložení tohoto dokladu vyzvat prostřednictvím výzvy k odstranění vad žádosti o udělení povolení k dlouhodobému pobytu. Pokud tak správní orgány neučinily, je jejich postup v řízení zatížen podstatnou vadou řízení, která měla za následek nezákonnost jejich rozhodnutí.

8. V závěru podané žaloby žalobce uvedl, že má za to, že v obou rozhodnutích chybí také posouzení přiměřenosti ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu. Závěr o tom, že v žalobcově případě byla naplněna jiná závažná překážka, je možné učinit pouze tehdy, pokud se jedná o neplnění účelu předchozího pobytu po převážnou část doby, na kterou bylo příslušné pobytové oprávnění cizinci uděleno. Správní orgány však v tuto otázku v žalobcově případě neposuzovaly a jejich rozhodnutí jsou proto podle žalobce nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů.

IV. Vyjádření žalované

9. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť je podle jejího názoru nedůvodná. Žalobce podal dne 20. 3. 2017 v průběhu odvolacího řízení o žádosti ze dne 24. 2. 2015 o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání (zaměstnanecké karty) žádost o udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. O žádosti žalobce ze dne 24. 2. 2015 bylo pravomocně rozhodnuto dne 5. 10. 2017. Do této doby svědčila žalobci fikce pobytu ve smyslu § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a jeho pobyt na území byl do této doby platný. Žalobce dne 20. 3. 2017 podáním žádosti o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu ve smyslu § 45 zákona o pobytu cizinců deklaroval změnu účelu pobytu a jeho následné plnění. V průběhu správního řízení o této žádosti bylo zjištěno, že platnost živnostenského oprávnění žalobci zanikla, přičemž bez platného povolení k pobytu a platného živnostenského oprávnění nemůže žalobce pobývat na území a plnit požadovaný účel pobytu. V nemožnosti plnění účelu pobytu z důvodu absence platného živnostenského oprávnění shledal správní orgán I. stupně důvod pro zamítnutí žádosti, přičemž zjištěnou skutečnost podřadil pod jinou závažnou překážku pobytu účastníka řízení na území ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců.

10. Dále žalovaná uvedla, že za nedůvodnou považuje žalobcovu námitku, že žalobce měl být podle § 45 odst. 2 správního řádu vyzván doložení dokladu o zápisu do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidence. Zjištění, že žalobci zanikla platnost živnostenského oprávnění má dostatečnou oporu ve spise a není o něm žádných pochyb, jeho pravdivost žalobce ničím nezpochybnil. Tato rozhodná okolnost byla správním orgánem spolehlivě zjištěna a správní orgány obou stupňů k ní při vydání rozhodnutí přihlížely. Provádění jakýchkoliv dalších důkazů za účelem řádného zjištění skutkového stavu věci nebylo v daném případě zapotřebí. Žalobce ostatně v žalobě ani neoznačil žádné konkrétní důkazní prostředky, které správní orgán opomněl provést, a z žaloby tedy není zřejmé, v jakém směru a s pomocí jakých důkazů by měl být skutkový stav, jehož nedostatečné zjištění namítá, dále doplňován.

11. Žalobce ani žalovaná se již ve věci dále nevyjádřili.

V. Obsah správního spisu

12. Ze správního spisu městský soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

13. Žalobce dne 20. 3. 2017 podal u správního orgánu I. stupně žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, v níž jako účel pobytu na území uvedl „změna účelu na OSVČ“. Žádost byla zaevidována pod č. j. OAM–05198/DP–2017.

14. Dne 6. 4. 2017 vydal správní orgán I. stupně žalobci potvrzení o doložení dokumentů ke spisu č. j. OAM–05198/DP–2017, dle něhož žalobce doložil správnímu orgánu I. stupně mimo jiné výpis ze živnostenského rejstříku (vydaný Úřadem městské části Praha 4, odborem živnostenským dne 16. 3. 2017, pod č. j. P4/040050/17/OŽ/MAC) a výzvu k odstranění nedostatků (vydaná Úřadem městské části Praha 4 odborem živnostenským dne 30. 3. 2017, č. j. P4/047100/17/OŽ/MAC), které jsou k tomuto potvrzení připojeny. Z výpisu ze živnostenského rejstříku č. j. P4/0400/5017/OŽ/MAC vyplývá, že žalobci bylo dne 15. 3. 2017 uděleno živnostenské oprávnění pro předmět podnikání výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona od 15. 3. 2017, a to na dobu určitou do 30. 5. 2017. Výzvou k odstranění nedostatků č. j. P4/047100/17/OŽ/MAC byl žalobce vyzván, aby své oznámení doručené Úřadu městské části Praha 4, odboru živnostenskému dne 29. 3. 2017, jímž sděluje, že hodlá pokračovat v provozování živnosti i po uplynutí doby platnosti živnostenského oprávnění doplnil novým povolením k pobytu na území České republiky, a to ve lhůtě do 29. 1. 2018. Žároveň byl žalobce upozorněn, že pokud povolení k pobytu nedoloží, živnostenské oprávnění mu zanikne posledním dnem této lhůty.

15. Usnesením ze dne 4. 7. 2017, č. j. OAM–05198–11/DP–2017, doručeným dne 24. 7. 2017, správní orgán I. stupně žalobce vyzval, aby ve lhůtě do 30 dnů od jeho doručení odstranil vady žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu podané dne 20. 3. 2017 uvedené ve výzvě k odstranění vad žádosti ze dne 4. 7. 2017, č. j. OAM–05198–10/DP/2017 připojené k usnesení č. j. OAM–05198–11/DP–2017, a to o doklad o zajištění ubytování a o doklad prokazující, že úhrnný měsíční příjem žalobce a společně s ním posuzovaných osob odpovídá podmínkám uvedeným v § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Dle potvrzení ze dne 22. 8. 2017 žalobce předložil správnímu orgánu I. stupně nájemní smlouvu o nájmu bytu a mimořádnou účetní závěrku k datu 11. 8. 2017.

16. Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2018, č. j. OAM–05198–15/DP–2017 správní orgán I. stupně žalobcovu žádost ze dne 20. 3. 2017 zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobce nedoložil ani po výzvě doklady prokazující jeho úhrnný měsíční příjem v souladu s § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí č. j. OAM–05198–15/DP–2017 bylo na základě podnětu žalobce ze dne 13. 6. 2018 žalovanou v přezkumném řízení zrušeno rozhodnutím žalované ze dne 16. 8. 2018, č. j. MV–74162–4/SO–2018 a věc vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání.

17. Dne 5. 10. 2018 si správní orgán I. stupně opatřil výtisk z internetových stránek živnostenského rejstříku, z něhož vyplývá, že živnostenské oprávnění žalobce zaniklo dne 29. 1. 2018.

18. Výzvou ze dne 9. 10. 2018, č. j. OAM–05198–22/DP–2017 doručenou dne 22. 10. 2018 správní orgán I. stupně žalobce vyrozuměl o možnosti seznámit se podklady pro vydání rozhodnutí a to ve lhůtě do 10 dnů od jejího doručení. Žalobce této možnosti využil dne 30. 10. 2018, o čemž byl vyhotoven protokol z téhož dne, č. j. OAM–05198–23/DP–2017. V tomto protokolu je mimo jiné uvedeno, že žalobce se k podkladům rozhodnutí vyjádří písemně do 30 dnů.

19. Žalobce se k podkladům rozhodnutí vyjádřil v podání ze dne 28. 11. 2018, v němž uvedl, že mu není zřejmé, na základě jaké skutečnosti hodlá správní orgán I. stupně jeho žádost zamítnout, jelikož po zrušení rozhodnutí č. j. OAM–05198–15/DP–2017 nebyla ze strany správního orgánu I. stupně žalobci adresována žádná výzva k odstranění vad žádosti či k poskytnutí součinnosti. Dále žalobce uvedl, že živnostenské oprávnění bude moci obnovit až v případě, že mu bude uděleno povolení k dlouhodobému pobytu, protože v současné době nedisponuje žádným pobytovým oprávněním, které je nutné k získání živnostenského oprávnění. Takovým oprávněním žalobce nedisponoval ani ke dni 29. 1. 2019, kdy mu živnostenské oprávnění právě z tohoto důvodu zaniklo.

20. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně žalobcovu žádost zamítl, neboť šetřením zjistil, že ke dni 29. 1. 2018 zaniklo žalobcovo živnostenské oprávnění, čímž zaniklo jeho právo provozovat podnikatelskou činnost. Podle správního orgánu I. stupně je tato skutečnost důvodem pro neudělení povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu existence jiné závažné překážky v dalším pobytu na území České republiky ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce nedisponuje platným živnostenským oprávněním. K námitkám uplatněným žalobcem v podání ze dne 28. 11. 2018 správní orgán I. stupně uvedl, že platné živnostenské oprávnění souvisí s účelem pobytu žalobce, „a tudíž se jedná o skutečnost, na kterou nelze z logiky věci vyzvat“. Správnímu orgánu I. stupně je navíc z jeho úřední činnosti známo, že živnostenské úřady standardně udělují živnostenská oprávnění i na základě tzv. překlenovacího štítku a žalobce tedy nemusel disponovat platným povolením k pobytu k tomu, aby mu mohlo být obnoveno živnostenské oprávnění.

21. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž shodně jako v podané žalobě namítal, že nemohl živnostenskému úřadu doložit povolení k pobytu na území ani překlenovací štítek, neboť v době zániku živnostenského oprávnění nedisponoval platným povolením k pobytu ani mu nesvědčila fikce pobytu na území, že měl být správním orgánem I. stupně vyzván k odstranění vad žádosti z toho důvodu, že živnostenské oprávnění jako doklad o účelu pobytu v průběhu řízení zaniklo a že v prvostupňovém rozhodnutí chybí posouzení, zda se v žalobcově případě jedná o neplnění účelu pobytu po převážnou část doby, na kterou bylo žalobci povolení k pobytu uděleno.

22. Napadeným rozhodnutím žalovaná odvolání žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

23. Městský soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Napadené rozhodnutí Městský soud přezkoumal v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání tohoto rozhodnutí městský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O podané žalobě městský soud rozhodl v souladu s § 76 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 51 odst. 2 s. ř. s. bez nařízení jednání.

24. Žaloba je důvodná.

25. Řízení o žalobcově žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání bylo zahájeno jejím podáním ke správnímu orgánu I. stupně dne 20. 3. 2017, tedy za účinnosti zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 31. 5. 2017. Podle čl. II odst. 1 zákona č. 222/2017 Sb., jímž byl zákon o pobytu cizinců následně novelizován, řízení podle zákona č. 326/1999 Sb. zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Rovněž z dalších novelizací zákona o pobytu cizinců nevyplývá, že by měla být v posuzovaném případě aplikována jiná relevantní ustanovení zákona o pobytu cizinců než ta, která byla účinná v době zahájení řízení. Na případ žalobce se tudíž podle výše uvedeného přechodného ustanovení zákona č. 222/2017 Sb. vztahovala právní úprava účinná ke dni podání žádosti. Soud pro úplnost dodává, že příslušná ustanovení živnostenského zákona v období od podání žalobcovy žádosti až do doby vydání napadeného rozhodnutí nedoznala změn.

26. Podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců cizinec, který hodlá na území pobývat za jiným účelem, než který mu byl povolen, je povinen požádat ministerstvo o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu. Nové povolení k dlouhodobému pobytu nelze udělit v případech uvedených v § 33 odst. 1 nebo 3 s výjimkou případů uvedených v § 42 odst.

2. Cizinec, který hodlá na území pobývat za účelem podnikání, může o takovou změnu požádat, pokud je držitelem platného povolení k dlouhodobému pobytu a na území pobývá po dobu delší než 2 roky.

27. Podle § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců pro povolení k dlouhodobému pobytu platí obdobně § 31 odst. 1 písm. a) až e), § 33, 34, 37, 38, § 55 odst. 1, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 je cizinec dále povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění, které odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j. Současně je povinen na požádání předložit doklad o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění. To neplatí, jde–li o případy uvedené v § 180j odst. 4.

28. Podle § 46 odst. 7 písm. c) zákona o pobytu cizinců k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání je cizinec povinen předložit doklad o zápisu do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidence.

29. Podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.

30. Podle § 5 odst. 5 věty první živnostenského zákona zahraniční fyzická osoba, která hodlá na území České republiky provozovat živnost a která má podle zvláštního zákona povinnost mít pro pobyt na území České republiky povolení, musí k ohlášení živnosti a k žádosti o koncesi doložit doklad prokazující udělení víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu.

31. Podle § 47 odst. 1 živnostenského zákona splnil–li ohlašovatel všechny podmínky stanovené zákonem, provede živnostenský úřad zápis do živnostenského rejstříku do 5 pracovních dnů ode dne doručení ohlášení a vydá podnikateli výpis.

32. Podle § 47 odst. 2 písm. e) živnostenského zákona ve výpisu vydaném fyzické osobě se uvede doba platnosti živnostenského oprávnění; u osoby, na kterou se vztahuje povinnost mít povolený pobyt podle § 5 odst. 5, se touto dobou rozumí doba povoleného pobytu.

33. Podle § 47 odst. 7 živnostenského zákona jedná–li se o ohlášení zahraniční fyzické osoby, která je povinna doložit též doklad o povolení k pobytu podle § 5 odst. 5 a která prokázala splnění všech podmínek s výjimkou podmínky povolení k pobytu, vydá živnostenský úřad zahraniční fyzické osobě pro účely řízení o povolení k pobytu výpis s údaji podle § 47 odst. 2 s výjimkou údaje podle písmene e). Právo provozovat živnost vznikne této osobě dnem doložení dokladu prokazujícího udělení dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu živnostenskému úřadu, u kterého byla živnost ohlášena. Nesplňuje–li zahraniční fyzická osoba všeobecné a zvláštní podmínky provozování živnosti, rozhodne živnostenský úřad o tom, že ohlašovatel nesplnil podmínky pro vznik živnostenského oprávnění.

34. Podle § 45 odst. 2 správního řádu nemá–li žádost předepsané náležitosti nebo trpí–li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64).

35. Na základě obsahu správního spisu, podané žaloby a vyjádření žalobkyně považuje soud mezi žalobcem a žalovanou za nesporné následující skutečnosti.

36. Žalobce pobýval na území České republiky v době od 9. 3. 2014 do 8. 3. 2015 na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Žalobce podal dne 20. 3. 2017 žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem (§ 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), a to za účelem podnikání. Tuto žádost podal v době, kdy bylo vedeno řízení o dříve podané žalobcově žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, kterou podal žalobce dne 24. 2. 2015. O této žádosti bylo pravomocně rozhodnuto dne 5. 10. 2017. V době od 9. 3. 2015 do dne 5. 10. 2017 pobýval žalobce na území České republiky na základě fikce pobytu (§ 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců) založené podáním žádosti dne 24. 2. 2015 a jeho oprávnění pobývat na území na základě této fikce skončilo dne 5. 10. 2017, kdy jeho žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání byla pravomocně zamítnuta. Z tohoto důvodu zaniklo dne 29. 1. 2018 žalobcovo živnostenské oprávnění, které mu bylo uděleno dne 15. 3. 2017, neboť ani přes výzvu k odstranění nedostatků č. j. P4/047100/17/OŽ/MAC nedoložil příslušnému obecnímu živnostenskému úřadu platné povolení k pobytu na území České republiky. Správnímu orgánu I. stupně byla v době vydání prvostupňového rozhodnutí skutečnost, že žalobcovo živnostenské oprávnění zaniklo, známa. V průběhu řízení o žalobcově žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání nebylo správním orgánem I. stupně ani žalovanou zjištěno, že by žalovaný v době, kdy pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání a následně na základě fikce pobytu založené podáním žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, neplnil účel tohoto pobytu, tedy nevykonával zaměstnání.

37. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobce, že správní orgány v žalobcově případě nesprávně aplikovaly § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť toto ustanovení by se v žalobcově případě mohlo aplikovat pouze v případě, že by žalobce v době, kdy byl na území České republiky oprávněn pobývat, neměl oprávnění podnikat nebo skutečně nepodnikal, což nebylo prokázáno. Správní orgány však nemohou po žalobci spravedlivě požadovat, aby měl platné živnostenské oprávnění a skutečně podnikal a tím plnil účel pobytu i v době, kdy již nedisponoval pobytovým oprávněním.

38. Soud úvodem konstatuje, neboť tato skutečnost je pro posouzení žalobní námitky podstatná, že souhlasí se žalobcovým názorem, že na území České republiky pobýval po určitou část doby, během níž probíhalo řízení o žalobcově žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, bez pobytového oprávnění. Žalobce pobýval na území České republiky v době od 9. 3. 2014 do 8. 3. 2015 na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, o jehož prodloužení požádal žádostí podanou dne 24. 2. 2015, čímž žalobci vznikla ode dne 9. 3 2015 fikce pobytu na území. O této žalobcově žádosti nebylo před tím, než žalobce podal dne 20. 3. 2017 žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání rozhodnuto. Podáním žádosti dne 20. 3. 2017 tak žalobci nevznikla fikce povoleného pobytu na území neboť tato fikce na základě podání další žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu nebo změny jeho účelu v případě, kdy cizinci již svědčí jen fikce pobytu, nemůže nastat (§ 47 odst. 8 věta poslední zákona o pobytu cizinců nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2015, č. j. 5 Azs 98/2015 – 32, ze dne 4. 5. 2016, č. j. 6 Azs 41/2016 – 28, ze dne 30. 3. 2017, č. j. 10 Azs 1/2017 – 34, či ze dne 31. 7. 2018, č. j. 5 Azs 174/2016 – 34). Pravomocným zamítnutím žalobcovy žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání dne 5. 10. 2017 proto fikce pobytu žalobce na území zanikla. Žalobce tudíž na území České republiky pobýval od 6. 10. 2017 bez platného pobytového oprávnění.

39. Žalovaná v napadeném rozhodnutí i správní orgán I. stupně v prvostupňovém rozhodnutí dospěly ke shodnému závěru, že žalobcově žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání nelze vyhovět, neboť v době rozhodování o žalobcově žádosti zaniklo žalobcovo živnostenské oprávnění. Tuto skutečnost správní orgány vyhodnotily jako jinou závažnou překážku pobytu žalobce na území ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce podle jejich názoru z tohoto důvodu nemůže plnit účel pobytu na území v podobě podnikání, o jehož povolení žádá.

40. Žalovaná v napadeném rozhodnutí doplnila stručný závěr správního orgánu I. stupně ohledně existence jiné závažné překážky pobytu žalobce na území, který na str. 2 prvostupňového rozhodnutí pouze konstatoval, že „podnikatel je oprávněn provozovat živnost až do doby, kdy dojde k zániku daného živnostenského oprávnění. Se zánikem živnostenského oprávnění tedy automaticky zaniká práva provozovat podnikatelskou činnost,“ na základě čehož pak uzavřel, že „popsané jednání účastníka řízení je podřaditelné pod důvod pro neudělení (resp. nevydání) povolení k dlouhodobému pobytu dle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zák. č. 326/1999 Sb., tedy lze jej charakterizovat jako závažnou překážku v jeho dalším pobytu na území ČR, neboť žadatele nedisponuje platným živnostenským oprávněním,“ se kterým se na str. 5 napadeného rozhodnutí ztotožnila, citací z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, č. j. 9 Azs 423/2017 – 23, bod 47, v němž Nejvyšší správní soud mimo jiné uvedl: „V případě povolení k pobytu za účelem podnikání tak nestačí, pokud cizinec pouze usiluje o výkon podnikatelské činnosti, nebo pokud je pouze formálně zapsán do příslušných rejstříků (srovnej např. rozsudky ze dne 27. 12. 2011, č. j. 7 As 82/2011 – 81, nebo ze dne 24. 3. 2011, č. j. 9 As 80/2010 – 200).“ 41. Podle názoru zdejšího soudu tak z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí ani napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by správní orgán I. stupně či žalovaná existenci jiné závažné překážky dalšího pobytu žalobce na území ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, které byla důvodem pro zamítnutí žádosti o povolení dlouhodobého pobytu za účelem podnikání, spatřovaly v tom, že žalobce v době, kdy disponoval platným pobytovým oprávněním, nevykonával podnikatelskou činnost. Takový závěr by totiž nebyl ani logický, protože žalobce do podání této žádosti pobýval na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Z hlediska posuzování žalobcovy žádosti tak nebylo podstatné, zda žalobce v této době také podnikal. Účel žalobcova pobytu byl jiný, byl jím výkon závislé práce. Pokud by se tedy hodlaly správní orgány při posuzování žalobcovy žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, zabývat otázkou, zda žalobce plnil účel svého předchozího pobytu, či nikoliv, což by mohl být rovněž důvod pro zamítnutí žalobcovy žádosti podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu – ze dne 16. 9.2019, č. j. 5 Azs 166/2019 – 27), musely by především posuzovat, zda žalobce v době, kdy na území pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, skutečně vykonával tu činnost, pro kterou mu bylo povolení k pobytu uděleno, tedy zda byl zaměstnán. V tomto ohledu proto soud žalobcově námitce nemohl přisvědčit.

42. Soud se však ztotožňuje s námitkou žalobce v tom ohledu, že správní orgány v žalobcově případě nesprávně aplikovaly § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, pokud existenci jiné závažné překážky dalšího pobytu žalobce na území, pro niž nelze žalobcově žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání vyhovět, dovodily ze skutečnosti, že v době, kdy rozhodovaly o žalobcově žádosti, již žalobce nedisponoval platným živnostenským oprávněním. Tedy řečeno slovy žalobcovy námitky, požadovaly, aby žalobce měl platné živnostenské oprávnění a skutečně podnikal a tím plnil účel pobytu i v době, kdy již nedisponoval pobytovým oprávněním.

43. Městský soud žalovanou citovaný závěr rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Azs 423/2017 – 23 nikterak nezpochybňuje, avšak podle jeho názoru žalovaná tento jeho závěr aplikovala v žalobcově případě nesprávně. Nejvyšší správní soud se v rozsudku č. j. 9 Azs 423/2017 – 23 zabýval věcí, která se sice v principu od věci projednávané nyní zdejším soudem zcela zásadně nelišila, avšak její konkrétní okolnosti přesto neumožňují přímé aplikování uvedeného závěru. Ve věci řešené Nejvyšším správním soudem se jednalo o případ cizince, kterému nebyla vydána zaměstnanecká karta, a to z toho důvodu, že v průběhu řízení o žádosti o její vydání byla zjištěna existence jiné závažné překážky jeho pobytu na území, spočívající v tom, že tento cizinec nenastoupil a ani nebude moci nastoupit na pracovní místo, pro které mu zaměstnanecká karta měla být vydána. V průběhu řízení totiž vyšlo najevo, že toto místo vůbec není volné, a i kdyby se uvolnilo, tento cizinec by fakticky nepracoval pro deklarovaného zaměstnavatele, ale jednalo by se o dodání pracovní síly jinému zaměstnavateli.

44. Právě ve vztahu k tomuto skutkovému stavu pak Nejvyšší správní soud vyslovil své závěry, a to především v bodech 43 až 48 rozsudku č. j. 9 Azs 423/2017 – 23, jejichž část žalobkyně citovala v napadeném rozhodnutí, a které v nezkráceném rozsahu zní takto: „Předně je vhodné zdůraznit, že Nejvyšší správní soud opakovaně potvrdil, že za jinou závažnou překážku ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců lze v obecné rovině považovat neplnění účelu povoleného nebo povolovaného pobytu. Zákon o pobytu cizinců stojí na principu, že pobyt cizince na území České republiky musí být odůvodněn, např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním, studiem (viz např. rozsudek ze dne 27. 12. 2011, č. j. 7 As 82/2011 – 81). Je přitom věcí suverénního státu, za jakých (nediskriminujících) podmínek cizince vpustí či nevpustí na vlastní území a zda shledá, že důvody pro vpuštění této osoby na území přetrvávají i poté, kdy uplynula doba, po níž jí byl vstup a pobyt povolen (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, č. j. 9 As 95/2008 – 45, publ. pod č. 1955/2009 Sb. NSS). V projednávané věci měl být účelem žalobcova pobytu výkon práce na konkrétní pracovní pozici, ve správním řízení nicméně vyšlo najevo, že toto pracovní místo fakticky není ani nebude volné. Správní orgány dále doplnily úvahu, že i kdyby se místo hypoteticky uvolnilo, ve skutečnosti by nešlo o výkon práce pro deklarovaného zaměstnavatele Bohemia Works Group, ale pro společnost SLR – CZECHIA s. r. o., respektive o zprostředkování pracovní síly této společnosti. Je zřejmé, že za této situace není žalobcův pobyt ničím odůvodněn, neboť okolnosti, které měly vést k vydání zaměstnanecké karty, byly pouze formálně deklarovány, ve skutečnosti ale neexistují a existovat nebudou. Jinými slovy, nikdy nebude moci dojít k naplnění účelu, pro který zde žalobce měl pobývat. Bez existence zákonného důvodu přitom nelze žalobci pobyt na území povolit a zaměstnaneckou kartu vydat. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil názoru krajského soudu, dle kterého je podstatné, že žalobce se do popsané situace nedostal vlastní vinou. Účel, pro který byl cizinci povolen pobyt, totiž musí být skutečně naplněn. V případě povolení k pobytu za účelem podnikání tak nestačí, pokud cizinec pouze usiluje o výkon podnikatelské činnosti, nebo pokud je pouze formálně zapsán do příslušných rejstříků (srovnej např. rozsudky ze dne 27. 12. 2011, č. j. 7 As 82/2011 – 81, nebo ze dne 24. 3. 2011, č. j. 9 As 80/2010 – 200). V případě povolení k pobytu za účelem zaměstnání (zaměstnanecké karty) zase nestačí, pokud je cizinec subjektivně připraven k výkonu práce na konkrétní pracovní pozici, ale objektivně práci nevykonává ani vykonávat nebude. Výše uvedené závěry neznamenají, že by nemohly nastat okolnosti ospravedlňující dočasné přerušení plnění účelu, pro který bylo povolení uděleno. Nejvyšší správní soud tak např. v minulosti konstatoval, že cizince nelze zamítnout žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání pouze proto, že aktuálně podnikatelskou činnost nevykonává z důvodu těhotenství či mateřství (viz rozsudek ze dne 29. 5. 2015, č. j. 4 Azs 59/2015 – 37). Lze si také představit, že obdobné důvody nastanou na samém počátku pobytu cizince a plnění účelu jeho pobytu bude dočasně „odloženo“. Vždy by však muselo jít o důvody ospravedlňující dočasné přerušení plnění účelu, nikoli okolnosti, které jeho plnění definitivně vylučují, jako tomu bylo v projednávané věci“ (podtržení a zvýraznění doplněno zdejším soudem).

45. Z uvedeného je zřejmé, že žalovanou citovaný závěr Nejvyššího správního soudu nelze interpretovat tak kategoricky, jak to učinila v napadeném rozhodnutí žalovaná. Tento závěr je totiž nezbytné vykládat v kontextu dalších závěrů, které Nejvyšší správní soud v této věci vyslovil a z nichž podle názoru zdejšího soudu jednoznačně vyplývá, že cizinci může být odepřeno udělení pobytového oprávnění na území, pokud je zřejmé, že cizinec neplní nebo nebude plnit účel povolovaného pobytu, avšak pouze za předpokladu, že okolnosti, které jeho plnění vylučují, nejsou přechodného charakteru, tedy že plnění jeho účelu vylučují trvale. A právě v tomto ohledu se okolnosti žalobcova případu odlišují od okolností věci, kterou se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku č. j. 9 Azs 423/2017 – 23, z jehož závěru vycházela při zamítnutí žalobcovy žádosti žalovaná.

46. Není sporu o tom, že žalobce ke dni 20. 3. 2017, kdy podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, disponoval platným živnostenským oprávněním. Soud má rovněž na základě mimořádné účetní závěrky k datu 11. 8. 2017, kterou žalobce předložil správnímu orgánu I. stupně na základě výzvy učiněné usnesením č. j. OAM–05198–11/DP–2017 za prokázané, že žalobce v době, kdy disponoval platným živnostenským oprávněním činnosti, k jejichž vykonávání byl na jeho základě oprávněn, také skutečně vykonával a účel pobytu, o jehož povolení žádal, tak ke dni podání žádosti i po jejím podání splňoval. Žalobce pozbyl živnostenské oprávnění dne 29. 1. 2018, a to z tohoto důvodu, že do tohoto data nedoložil příslušnému živnostenskému úřadu platné povolení k pobytu (§ 5 odst. 5 živnostenského zákona), ačkoliv k tomu byl vyzván výzvou k odstranění nedostatků č. j. P4/047100/17/OŽ/MAC. Lze tak přisvědčit žalované, že žalobce v době vydání prvostupňového rozhodnutí ani v době vydání napadeného rozhodnutí nedisponoval platným živnostenským oprávněním.

47. Žalobce ovšem toto povolení živnostenskému úřadu ani doložit nemohl, neboť jeho oprávnění pobývat na území skončilo dne 5. 10. 2017, kdy byla žalovanou zamítnuta žalobcova žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. V řízení o žalobcově žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání přitom nebylo zjištěno, že by vydání živnostenského oprávnění žalobci bránila jiná překážka, než právě neexistence povolení k pobytu. Pokud by žalobce povolení k dlouhodobému pobytu získal, což rozhodně nelze vyloučit, neboť z prvostupňového ani napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by důvodem zamítnutí žalobcovy žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání byla jiná skutečnost, než právě neexistence platného živnostenského oprávnění, mohl by nejen o vydání živnostenského oprávnění znovu požádat, ale bylo by mu s vysokou pravděpodobností i vydáno (§ 47 odst. 1 a odst. 7 věta druhá živnostenského zákona). Po jeho vydání by pak žalobce mohl živnostenskou činnost znovu vykonávat, stejně jako tak činil před zánikem živnostenského oprávnění. Neexistence platného živnostenského oprávnění tedy v případě žalobce nepředstavovala neodstranitelnou překážku, která by mu trvale znemožňovala naplňovat účel, pro který žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání žádal.

48. Soudu tedy nezbývá než uzavřít, že žalovaná v napadeném rozhodnutí dospěla k nesprávnému závěru, že skutečnost, že žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí nedisponuje platným živnostenským oprávněním, představuje jinou závažnou překážku pobytu žalobce na území ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, protože v důsledku této skutečnosti nemůže žalobce vykonávat podnikatelskou činnost, za účelem jejíhož výkonu o povolení k dlouhodobému pobytu na území žádal. V žalobcově případě se totiž nejednalo o překážku trvalého charakteru, ale o překážku dočasnou a odstranitelnou. V důsledku tohoto nesprávného závěru žalovaná žalobcovu žádost právě na základě § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců zamítla. Jelikož uvedené ustanovení na posuzovanou věc nedopadá, je z tohoto důvodu napadené rozhodnutí nezákonné.

49. Soud se dále zabýval námitkou žalobce, že v řízení o žádosti o udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání postačuje, pokud cizinec předloží výpis s údaji ze živnostenského rejstříku v rozsahu uvedeném v § 47 odst. 7 živnostenského zákona, a žalobce proto nebyl povinen předkládat platné živnostenské oprávnění.

50. Tomuto tvrzení žalobce může soud v obecné rovině samozřejmě přisvědčit, neboť tento závěr vyplývá přímo z dikce § 47 odst. 7 živnostenského zákona, a jak výstižně shrnuje odborná literatura: „Pokud ohlásila živnost zahraniční fyzická osoba, která je povinna doložit též doklad o povolení k pobytu na území České republiky a která prokázala splnění všech podmínek s výjimkou podmínky povolení k pobytu, vydá živnostenský úřad této zahraniční fyzické osobě pro účely řízení o povolení k pobytu výpis ze živnostenského rejstříku, na kterém je vyznačeno, že živnostenské oprávnění podnikateli vznikne doložením povolení k pobytu živnostenskému úřadu. Tento výpis neopravňuje podnikatele k provozování živnosti, živnostenský úřad jím stvrzuje pro účely řízení o povolení k pobytu na území České republiky, že podnikatel splnil všeobecné a zvláštní podmínky provozování živnosti a vzniku živnostenského oprávnění podnikatele brání pouze ta skutečnost, že nemá na území České republiky povolen pobyt“ (Kameník, P. a kol. Živnostenský zákon: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336–517X]).

51. Žalobce má tedy nepochybně pravdu v tom, že pro účely řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání by pro naplnění požadavku předložit doklad o zápisu do příslušného rejstříku stanoveného v § 46 odst. 7 písm. c) zákona o pobytu cizinců postačilo, pokud by v tomto řízení předložil v souladu s § 47 odst. 7 živnostenského zákona výpis ze živnostenského rejstříku, na kterém by bylo vyznačeno, že mu živnostenské oprávnění vznikne, až doloží příslušnému živnostenskému úřadu povolení k pobytu, o něž žádal.

52. Z obsahu správní spisu však nevyplývá, že by žalobce takový doklad správním orgánům předložil. Rovněž ani z obsahu prvostupňového či napadeného rozhodnutí neplyne, že by důvodem zamítnutí žalobcovy žádosti byla skutečnost, že žalobce v řízení předložil výpis z živnostenského rejstříku obsahující pouze údaje dle § 47 odst. 7 živnostenského zákona.

53. Z obsahu správní spisu však vyplývá, že žalobce sám ze své iniciativy předložil správnímu orgánu I. stupně úplný výpis ze živnostenského rejstříku ve smyslu § 47 odst. 1 živnostenského zákona, z něhož vyplývalo, že žalobce měl ke dni, kdy jej správní orgán I. stupně od žalobce obdržel, platné živnostenské oprávnění a nikoliv výpis podle § 47 odst. 7 živnostenského zákona dokládající, že žalobcovi živnostenské oprávnění vznikne teprve, až doloží živnostenskému úřadu platné povolení k pobytu. Tímto dokladem tak žalobce nepochybně splnil svou povinnosti stanovenou v § 46 odst. 7 písm. c) zákona o pobytu cizinců, avšak správní orgány žalobce k předložení tohoto dokladu nevyzývaly a ani žalobci takovou povinnost neukládaly. Pokud tak žalobce učinil, ač tak činit nemusel, nelze tento žalobcův postup klást správním orgánům k tíži.

54. Tato žalobní námitka není důvodná 55. Soud se dále zabýval námitkou žalobce, že správní orgán I. stupně měl žalobce postupem podle § 45 odst. 2 správního řádu vyzvat k odstranění vad žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání spočívající v nedoložení dokladu o zápisu do živnostenského rejstříku.

56. Žalobce jako doklad o zápisu do příslušného rejstříku předložil správnímu orgánu I. stupně úplný výpis ze živnostenského rejstříku, z něhož bylo jednoznačně zřejmé, že mu bylo živnostenské oprávnění uděleno na dobu určitou do 30. 5. 2017 a dále výzvu k odstranění nedostatků č. j. P4/047100/17/OŽ/MAC, z níž bylo zřejmé, že pokud žalobce do tohoto data nedoloží platné povolení k pobytu, jeho živnostenské oprávnění zanikne. Správní orgán I. stupně si před vydáním prvostupňového rozhodnutí opatřil výpis z internetových stránek živnostenského rejstříku, z něhož zjistil, že žalobcovo živnostenské oprávnění dne 29. 1. 2018 skutečně zaniklo. Rovněž žalobce na tuto skutečnost, jak vyplývá z jeho vyjádření ze dne 28. 11. 2018, před vydáním prvostupňového rozhodnutí upozornil, stejně jako na skutečnost, že nedisponuje platným pobytovým oprávněním, a proto nemůže živnostenské oprávnění získat.

57. Správnímu orgánu I. stupně tak bylo před vydáním prvostupňového rozhodnutí zcela nepochybně známo, že žalobce nedisponuje živnostenským oprávněním, neboť živnostenské oprávnění, které předložil správními orgánu I. stupně, pozbylo platnosti. Ve správním spise tak před vydáním prvostupňového rozhodnutí fakticky absentoval doklad o tom, že žalobce je zapsán do příslušného rejstříku, který byl žalobce povinen podle § 46 odst. 7 písm. c) zákona o pobytu cizinců ke své žádosti doložit. Ze správního spisu přitom nevyplývá, že by byl žalobce správním orgánem I. stupně k doložení takového dokladu vyzván. Neexistence živnostenského oprávnění, které je nepochybně rovněž dokladem o zápisu do živnostenského rejstříku, přitom byla jediným důvodem pro zamítnutí žalobcovy žádosti.

58. Soud tak nezbývá, než žalobci přisvědčit, že správní orgán I. stupně postupoval v řízení o žalobcově žádosti v rozporu s § 45 odst. 2 správního řádu, když žalobce nevyzval k doložení platného dokladu o zápisu do živnostenského rejstříku. Je totiž povinností správního orgánu, pokud žádost cizince nemá předepsané náležitosti nebo trpí vadami, pomoci mu s odstraněním vad nebo jej vyzvat k jejich odstranění. To je totiž projevem obecné zásady součinnosti správních orgánů s dotčenými osobami vyplývající z § 4 správního řádu. Pokud takto správní orgán I. stupně nepostupoval a nevyzval žalobce k odstranění této vady žádosti v přiměřené lhůtě, porušil svou zákonnou povinnost a neumožnil žalobci, aby vadu žádosti před vydáním prvostupňového rozhodnutí odstranil. To platí tím spíše, že žalobce rozhodně v řízení nebyl nečinný a na skutečnost, že nemůže získat nové živnostenské oprávnění správní orgán I. stupně před vydáním prvostupňového rozhodnutí upozorňoval. Žalobce se tedy snažil nastalou situaci řešit, a nelze proto vyloučit, že by byl schopen chybějící doklad doložit, a to například v podobě výpisu ze živnostenského rejstříku podle § 47 odst. 7 živnostenského zákona, čímž by důvod, pro který byla žalobcova žádost zamítnuta, odpadl.

59. Správní orgán I. stupně se tak tím, že žalobce před vydáním prvostupňového rozhodnutí nevyzval k doložení dokladu o zápisu do živnostenského rejstříku, dopustil procesního pochybení spočívajícího v porušení § 45 odst. 2 správního řádu, které mohlo mít vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí. Protože žalovaná tuto vadu v odvolacím řízení nenapravila a napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí potvrdila, je stejnou vadou zatíženo také napadené rozhodnutí.

60. Jako poslední se soud zabýval námitkou žalobce, že závěr o tom, že v žalobcově případě byla naplněna jiná závažná překážka ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, je možné učinit pouze tehdy, pokud se jedná o neplnění účelu předchozího pobytu po převážnou část doby, na kterou bylo příslušné pobytové oprávnění cizinci uděleno. Touto otázkou se však podle žalobce správní orgán I. stupně ani žalovaná ve svých rozhodnutích nezabývaly.

61. Jak již soud uvedl výše v bodě 40 tohoto rozsudku, z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí ani napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by správní orgán I. stupně či žalovaná existenci jiné závažné překážky dalšího pobytu žalobce na území ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, které byla důvodem pro zamítnutí žádosti o povolení dlouhodobého pobytu za účelem podnikání, spatřovaly v tom, že žalobce v době, kdy disponoval platným pobytovým oprávněním, nevykonával podnikatelskou činnost.

62. V takovém případě se zcela pochopitelně ani nemohly zabývat otázkou, zda žalobce po převážnou část doby, po kterou mu bylo předchozí povolení k dlouhodobému pobytu uděleno, vykonával či nevykonával podnikatelskou činnost. To platí tím spíše, že žalobci předchozí povolení bylo uděleno za účelem zaměstnání a nikoliv za účelem podnikání.

63. Tato žalobní námitka také není důvodná.

VII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

64. Soud shledal důvodnou žalobní námitku, že správní orgány v řízení o žalobcově žádosti nesprávně aplikovaly § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, když jako jinou závažnou překážku pobytu žalobce na území spočívající v nemožnosti plnit účel povolovaného pobytu posoudily skutečnost, že žalobce v době rozhodování o žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání nedisponoval platným živnostenským oprávněním, neboť se nejedná o skutečnost trvalého charakteru, protože po udělení povolení k pobytu by žalobce mohl živnostenské oprávnění získat, čímž by tato překážka odpadla. Dále soud v souladu s uplatněnou žalobní námitkou dospěl k závěru, že správní orgány nevyzvaly žalobce k odstranění vady jeho žádosti spočívající v nedoložení dokladu o zápisu do živnostenského rejstříku, čímž porušily § 45 odst. 2 správního řádu, a to způsobem, který mohl mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil dílem pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a dílem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.) a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je žalovaná v dalším řízení vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

65. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů ten účastník, který byl v řízení úspěšný. Tím je v nyní projednávané věci žalobce, jehož náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a dále odměna advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy příprava a převzetí právního zastoupení a podání žaloby. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, činí výše odměny za jeden úkon právní služby 3 100 Kč (2 x 3 100 Kč = 6 200 Kč), náhrada hotových výdajů pak dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu tvoří 300 Kč za každý úkon (2 x 300 Kč = 600 Kč), odměna advokáta tak celkem činí 6 800 Kč. Spolu se soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč za podanou žalobu tedy žalobci na náhradě nákladů řízení náleží 9 800 Kč.

Poučení

I. Předmět sporu II. Napadené rozhodnutí III. Žaloba IV. Vyjádření žalované V. Obsah správního spisu VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze VII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení