10 Ad 23/2016 - 35

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobce: R. R., nar. bytem zastoupený Mgr. Bc. Pavlem Kisem, advokátem se sídlem Kostnická 2916/16, Chomutov proti žalovanému: První náměstek policejního prezidenta se sídlem Policejní prezidium, Policie České republiky, Strojnická 935/27, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2016, č. j. PPR-12861-8/ČJ-2016- 990131 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ze dne 8. 9. 2016, č. j. PPR-12861- 8/ČJ-2016-990131 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Bc. Pavla Kise, advokáta.

Odůvodnění

I. Předmět sporu

1. Žalobce se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal přezkumu rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech kázeňských ze dne 8. 9. 2016, č. j. PPR-12861-8/ČJ-2016-990131 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech kázeňských (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 3. 2016, č. 16/2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí potvrdil.

2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se žalobce dopustil tím, že dne 16. 9. 2015 v 16:55 hodin při řízení motorového vozidla tovární značky VW Transporter, registrační značky 4XX XXXX po silnici 2. třídy č. 225 ve směru od obce Zeměchy směrem k obci Lipenec asi 1,3 km za obcí Zeměchy nepřizpůsobil rychlost jízdy dopravně technickému stavu vozovky a vlastnostem vozidla, a při projíždění levotočivé zatáčky nedokázal vlivem nepřiměřené rychlosti udržet vozidlo na vozovce, vyjel vpravo mimo vozovku, kde v silničním příkopu narazil přední částí vozidla do vzrostlého stromu, který byl vyvrácen, a došlo ke zranění spolujezdkyně, čímž se žalobce dopustil porušení povinnosti řidiče podle ustanovení § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), c) a § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu. Správní orgán I. stupně dále žalobci uložil kázeňský trest ve formě pokuty ve výši 1.500 Kč.

II. Napadené rozhodnutí

3. Žalovaný uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že neshledal pochybení ze strany správního orgánu I. stupně, protože byla dodržena zásada materiální pravdy i zásada volného hodnocení důkazů a že je prvostupňové rozhodnutí řádně odůvodněné a přezkoumatelné. Žalovaný rekapituloval příslušná ustanovení zákona o silničním provozu a poukázal na to, že žalobce podal odvolání, ve kterém vycházel ze znaleckého posudku znalce Ing. T. K. č. 844/36/2015 (dále jen „znalecký posudek“), jehož kopii si vyžádal ještě ve fázi správního řízení. Žalovaný vycházeje z § 174 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů podotkl, že žalobce měl své námitky vůči posudku uplatnit již v řízení před služebním funkcionářem I. stupně.

4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nicméně odvolací námitky vypořádal s přihlédnutím k obsahu znaleckého posudku. K námitce nevhodnosti osazení automobilu zimními pneumatikami žalovaný uvedl, že podle znalce je vhodnost použití pneumatik se zimním vzorkem na automobilech v letním provozu otázkou diskuse a že se jejich použití v extrémních případech rychlosti nad rámec maximálně povolené rychlosti jeví jako nevhodné, avšak co je extrémní, by muselo být prověřeno testem, který nebyl výrobci pneumatik s obdobnými užitkovými automobily proveden nebo není publikován. Závěrem znalec dle žalovaného uvedl, že použité pneumatiky a jejich stav mohly mít vliv na průběh dopravní nehody, a to z cca 20 %. Žalovaný s ohledem na ustanovení § 40a zákona o silničním provozu a vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích konstatoval, že v letním období není používání zimních pneumatik zakázáno a hloubka hlavních dezénových drážek nebo zářezu u vozidel ostatních kategorií je stanovena na nejméně 1,6 mm. K námitce možné změny brzdné dráhy a stability vozidla žalovaný uvedl, že podle znalce může k této změně dojít v extrémní zatáčce či extrémní rychlosti. Žalovaný uzavřel, že použité pneumatiky a jejich stav mohly mít vliv na průběh dopravní nehody, avšak nebyly její příčinou.

5. K námitce, že tlumiče automobilu byly neodpovídajícího technického stavu, žalovaný uvedl, že předpis výrobce mluví o kontrole tlumičů po 120.000 km. Znalci nebyl předložen záznam o kontrole či výměně tlumičů a znalec podle žalovaného vyhodnotil, že stav tlumičů mohl mít vliv na průběh dopravní nehody z cca 20 %. Žalovaný proto konstatoval, že stav tlumičů mohl mít na dopravní nehodu vliv, avšak nebyl její příčinou. Žalovaný odmítl, že by zmíněné technické nedostatky měly větší podíl na dopravní nehodě, než který znalec uvedl.

6. Žalovaný dále shrnul, že žalobce namítl, že se znalec vůbec nevypořádal s tvrzenou technickou závadou, kdy mělo dojít těsně před nehodou k zablokování pravé části zadní nápravy, přičemž podle žalobce i ostatní řidiči upozorňovali již v průběhu roku 2015 na možnou závadu bezpečnostních systémů ABS a ESP, které byly indikovány na přístrojové desce, což ve svém důsledku vedlo žalobce k závěru, že by znalecký posudek měl být doplněn. K tomu žalovaný uvedl, že jednou z otázek položených znalci bylo posoudit, zda byla příčinou dopravní nehody technická závada, a pokud ano, zda ji mohl řidič zjistit. Podle žalovaného uvedl znalec ke stavu vozidla, že byl odpovídající jeho stáří a počtu najetých kilometrů. Žalovaný dodal, že znalec vycházel z přesné evidence s údaji o opravách a poškozeních vozidla a z knihy provozu, ve které příslušníci uvádějí závady na vozidle, přičemž v den dopravní nehody žádná závada hlášena nebyla. Žalovaný poukázal na to, že podle znalce byl technický stav zadní nápravy úměrný době provozu a že instalovaný systém je velmi spolehlivý a téměř bezporuchový. Žalovaný zdůraznil, že znalec jasně konstatoval, že příčinou nehody nebyla technická závada na vozidle a řidič ji tak nemohl zjistit ani předvídat.

7. Podle žalovaného znalec ve vztahu k systému ABS uvedl, že vozidlo vyjelo na nezpevněnou krajnici a následně do příkopu na pravé straně mimo vozovku, během toho vozidlo brzdilo a systém ABS byl aktivní, přičemž došlo k blokaci a vozidlo nemohlo změnit směr jízdy bez ukončení brždění. Podle názoru žalovaného tak žalobcem shledaná blokace na zadní nápravě mohla být důsledkem prudkého brždění způsobeného vysokou rychlostí. Podle žalovaného z knihy provozu nevyplývá, že by žalobce či jiní řidiči dříve namítali možnou závadu systému ABS a ESP. Žalovaný doplnil, že dopravní referent ekonomického oddělení Louny v úředním záznamu ze dne 12. 11. 2015, č. j. KRPU-217941-12/ČJ-2015-040740 sice konstatoval, že žalobce dne 15. 6. 2015 odstavil vozidlo, avšak jednalo se o jiné služební vozidlo (reg. zn. 3XX XXXX), což vyplývá i z knihy provozu tohoto vozidla. Žalovaný uvedl, že žalobce v rámci řízení před správním orgánem I. stupně požadoval, aby policisté, kteří se účastní výjezdů k dopravním nehodám, vypracovali úředním záznam k problémům havarovaného vozidla, z nich však vyplynulo, že vozidlo bylo podrobováno pravidelným kontrolám, opravám a odstranění zjištěných závada. Vedoucí dopravního inspektorátu uvedl, že zaznamenal několik negativních připomínek ohledně jízdních vlastností vozidla a zimních pneumatik, avšak nebyly zde uvedeny žádné závady přímo ohrožující bezpečnost silničního provozu.

8. Žalovaný ze všech důvodů shledal doplnění znaleckého posudku nadbytečným. Podle žalovaného ze znaleckého posudku jasně vyplynulo, že příčinou dopravní nehody byla vysoká rychlost nad rámec bezpečného projetí úseku.

9. Ohledně kázeňského trestu pokuty žalovaný uvedl, že byl uložen, protože jde o typickou správní sankci, žalobce spáchal kázeňský přestupek z vědomé nedbalosti, příčinou nehody nebyl technický stav vozidla, ale vysoká rychlost jízdy, kterou žalobce nepřizpůsobil dopravně technickému stavu vozovky a vozidla, žalobce byl hodnocen jako velmi dobrý policista, byl několikrát kázeňsky odměněn, při dopravní nehodě došlo ke zranění spolujezdkyně. Pokuta byla uložena v nejnižší možné výši, což je podle názoru žalovaného spravedlivé a adekvátní.

10. Žalovaný shrnul, že bylo zjištěno naplnění všech znaků skutkové podstaty jednání, které má znaky přestupku, kterého se žalobce dopustil, skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Druh a výše trestu jsou odpovídající a žalovaný neshledal žádné procesní pochybení s vlivem na posouzení kázeňského přestupku a určení výše trestu.

III. Žaloba

11. Žalobce uvedl, že byl příslušníkem skupiny dopravních nehod Dopravního inspektorátu Policie ČR a vzhledem k tomu legitimně očekával, že služební vozidlo, které měl k dispozici od zaměstnavatele, bylo ve stavu způsobilém služby. Vynikající technický stav služebního vozidla je podle žalobce nezbytným předpokladem pro řádné plnění povinností policisty a musí odpovídat zvýšeným nárokům na jízdní vlastnosti vozidla, včetně předpokladu časté jízdy ve vyšších rychlostech a odlišného stylu jízdy. Žalobce uvedl, že na vozidle byly zimní pneumatiky, ačkoliv v den nehody 16. 9. 2015 denní teploty dosahovaly 24 °C až 28 °C a že výše vzorku na předních pneumatikách byla 2,8 mm, ačkoliv minimální povolená hloubka dezénu u zimních pneumatik je 4 mm.

12. Podle žalobce znalec v posudku uvedl, že provoz na zimních pneumatikách je v letním období nevhodný, směs materiálu je příliš měkká a mohou se měnit jízdní vlastnosti, zvláště při venkovní teplotě nad 25 °C a změněna může být i brzdná dráha či stabilita vozidla. Žalovaný k tomu podle žalobce pouze uvedl, že používání zimních pneumatik není v letním období zakázáno a hloubka dezénu je ze zákona stanovena na 1,6 mm. Žalobce namítl, že zimní pneumatika nejlépe funguje při teplotě okolo bodu mrazu až do 7 až 10 °C, běhoun pneumatiky se v létě lepí na silnici, pneumatika není stabilní a při razantnější jízdě se v zatáčkách trhá. Žalobce doplnil, že podle testu Autoklubu České republiky (dále jen „AČR“) či Rakouského autoklubu se brzdná dráha na suchu může lišit řádově o 7 a více metrů a na mokru až o 20 metrů ve srovnání s novými letními pneumatikami a o 10 metrů ve srovnání s opotřebovanými letními pneumatikami. Ze zprávy AČR nazvané „Dojíždění opotřebovaných zimních pneumatik v létě“ z dubna 2014 podle žalobce vyplývá, že vlastnosti pneumatik opotřebovaných na hloubku dezénu 3 mm se výrazně liší od nových pneumatik, opotřebená letní pneumatika má v létě lepší vlastnosti než opotřebená zimní pneumatika, v dešti je u opotřebovaných zimních pneumatik výrazně nižší schopnost přenášet boční síly, přičemž nedotáčivost vozidla se projeví odklouzáváním vozidla směrem ven ze zatáčky. Konstatování znalce, že stav pneumatik mohl mít vliv na průběh dopravní nehody cca 20 %, je podle žalobce subjektivní hodnocení znalce a absentuje vyhodnocení v souhře s opotřebovanými tlumiči a možným nefunkčním systémem ABS a ESP.

13. Žalobce namítl neodpovídající technický stav tlumičů. Výrobce předepisuje kontrolu tlumičů po 120.000 km, přičemž vozidlo mělo v době nehody najeto 228.501 km, avšak neexistuje záznam o kontrole či výměně tlumičů. Žalobce uvedl, že podle odborných článků se tlumiče podílí na jízdních vlastnostech tím, že mají udržovat za jakýchkoliv podmínek styk kola s vozovkou, že neúčinný tlumič snižuje ovladatelnost vozidla v zatáčkách a že špatně fungující tlumiče spouští u modernějších aut řetězovou reakci, kdy při jejich nefunkčnosti přestávají fungovat systémy jako ABS, ESP, EDS apod. a prodlužuje se brzdná dráha. S ohledem na to je subjektivní hodnocení znalce ohledně vlivu tlumičů na průběh dopravní nehody ve výši cca 20 % podle názoru žalobce neodpovídající a znalec měl vzít v úvahu všechny další technické nedostatky.

14. Žalobce tvrdil, že znalecký posudek trpí vnitřními nedostatky, když na str. 14 znalec uvádí, že na přístrojovém štítě je aktivován symbol ABS, avšak počítačem nelze tento symbol odblokovat a nelze se ani podívat do historie vozidla, kde a kdy závada nastala a kdy byla aktivována, avšak na str. 22 uvádí, že automobil v okamžiku nehody brzdí a systém ABS je aktivní, což však nemohl vědět. Znalec se podle žalobce vůbec nezabýval tvrzením, že i ostatní řidiči vozidla v průběhu roku 2015 upozorňovali na možnou závadu bezpečnostních systémů ABS a ESP, avšak požadované doplnění znaleckého posudku žalovaný odmítl. Žalobce dále poukázal na to, že znalec přehlédl, že bezpečnostní pás řidiče přeřízl po nehodě podle výpovědí žalobce a spolujezdkyně sám žalobce nožem a namísto toho uvedl, že byl zřejmě přestřižen záchrannou službou.

15. Žalobce uvedl, že podle znalce vozidlo jelo bezprostředně před nehodou rychlostí 102 km/h, avšak znalec neuvedl žádný vzorec ani konkrétní výpočet, kterým k této hodnotě došel. Podle žalobce i spolujezdkyně vozidlo jelo rychlostí 80-90 km/h a při nehodě nedošlo k zaseknutí tachometru. Žalobce doplnil, že předmětný úsek dobře znal a projížděl jím bezpečně rychlostí i 130 km/h s jiným služebním vozidlem v lepším technickém stavu. Žalobce byl tedy toho názoru, že jízdu přizpůsobil technickému stavu vozidla, když jel o cca 40 km/h pomaleji, než by byl schopen jet s jiným vozidlem při zásahu.

16. Konečně žalobce namítl, že podle něj i spolujezdkyně došlo před nehodou k zablokování zadní nápravy, s čímž se znalec vůbec nevypořádal. Zablokování nápravy mohlo mít podle žalobce několik příčin: a) opotřebování jednoho z ložisek v kole, což není vyloučeno tím, že se kola po nehodě točila, avšak znalec to nezkoumal, b) zablokování či špatná činnost samosvorného diferenciálu, který umožňuje různou velikost otáček každého kola při jízdě zatáčkou, kdy zablokování levého kola a smýknutí vozidla směrem doprava odpovídá výpovědi žalobce i spolujezdkyně, avšak není zpětně prokazatelné, čímž ho nelze ani vyloučit.

17. Žalobce shrnul, že znalecký posudek se nezabýval všemi možnými závadami a že žalobce po dobu výkonu služby vždy svědomitě plnil své povinnosti a nebyl kázeňsky trestán. S ohledem na výše uvedené technické závady a nedostatky služebního vozidla, které měly vzájemným působením značný vliv na průběh dopravní nehody, měl žalobce za to, že nelze prokázat jeho zavinění a uznat ho vinným ze spáchání přestupku.

IV. Vyjádření žalovaného k žalobě

18. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro vydání rozhodnutí. Podstatným podkladem pro prvostupňové i napadené rozhodnutí byl znalecký posudek Ing. K., který byl ustanoven způsobem předvídaným zákonem o služebním poměru a žalobce o tom byl dne 2. 11. 2015 vyrozuměn a následně byl se znaleckým posudkem seznámen. Žalovaný uvedl, že neshledal důvod pro doplnění znaleckého posudku, který představoval objektivní a významný podklad pro rozhodnutí.

19. Drobné nesrovnalosti ohledně přestřižení pásu nemají podle žalovaného vliv na celkovou přesvědčivost posudku. Žalovaný uvedl, že se důsledně a přehledně vypořádal s odvolacími námitkami. Zimní pneumatiky mohly mít vliv na průběh dopravní nehody, avšak nebyly její příčinou, což platí i pro posouzení stavu tlumičů. Technický stav vozidla byl podle žalovaného úměrný době provozu a stáří vozidla. Žalovaný se vypořádal i s možnou závadou systémů ESP a ABS, když z žádného podkladu nevyplynulo, že by na vozidla byly hlášeny závady přímo ohrožující bezpečnost silničního provozu. I proto není podle názoru žalovaného důvod pochybovat o tom, že příčinou nehody nebyla technická závada vozidla, ale vysoká rychlost překračující možnosti bezpečného projetí daného úseku. Žalovaný měl za to, že tvrzení o možnosti projet úsek i rychlostí 130 km/h při služebním zásahu a s jiným služebním vozidlem, je vedlejší. Žalobce podle názoru žalovaného nepřizpůsobil rychlost jízdy dopravně technickému stavu vozovky a vlastnostem vozidla a rychlost by bylo možno považovat za přiměřenou, kdyby vozidlo projelo úsekem bezpečně a udrželo se na vozovce.

20. Žalovaný tedy shrnul, že žalobce porušil povinnost účastníka provozu na pozemních komunikacích, došlo k ohrožení zájmu společnosti na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a kázeňský trest je odůvodněn v souladu s požadavky zákona o služebním poměru.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

21. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (srov. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání tohoto rozhodnutí městský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (srov. § 75 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud rozhodl o věci bez jednání, neboť shledal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a částečně taktéž pro nesrozumitelnost a je zatíženo vadou skutkových zjištění, která vyžadují zásadní doplnění. Napadené rozhodnutí tak městský soud zrušil podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.

22. V posuzovaném případě bylo žalobci kladeno za vinu, že se spáchal jednání mající znaky přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, podle kterého platí, že: „[f]yzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.“ Tohoto jednání se žalobce podle správních orgánů konkrétně dopustil tím, že tím, že dne 16. 9. 2015 v 16:55 hodin při řízení motorového vozidla tovární značky VW Transporter, registrační značky 4XX XXXX po silnici 2. třídy č. 225 ve směru od obce Zeměchy směrem k obci Lipenec asi 1,3 km za obcí Zeměchy nepřizpůsobil rychlost jízdy dopravně technickému stavu vozovky a vlastnostem vozidla, a při projíždění levotočivé zatáčky nedokázal vlivem nepřiměřené rychlosti udržet vozidlo na vozovce, vyjel vpravo mimo vozovku, kde v silničním příkopu narazil přední částí vozidla do vzrostlého stromu, který byl vyvrácen, a došlo ke zranění spolujezdkyně, čímž se žalobce dopustil porušení povinnosti řidiče podle ustanovení § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), c) a § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu.

23. Podle ustanovení § 4 písm. a) a b) zákona o silničním provozu platí, že: „[p]ři účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, b) řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis, vydanými k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.“ 24. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu platí, že: „[ř]idič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích.“ 25. Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu platí, že: „[r]ychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.“ 26. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že alkohol u žalobce byl vyloučen dechovou zkouškou, technická závada na vozidle jako příčina dopravní nehody nebyla znaleckým posudkem zjištěna. Správní orgán I. stupně z uvedeného znaleckého posudku dále zjistil, že podle znalce nebyla příčinou nehody technická závada na vozidle, že rychlost bezprostředně před nehodou byla 102 km/h a že dle odhadu znalce použité zimní pneumatiky a jejich stav mohly mít vliv na průběh nehody cca 20 % a stav tlumičů také 20 %.

27. Z výroku prvostupňového rozhodnutí – jak bylo uvedeno výše - vyplývá, že žalobci bylo kladeno za vinu nepřizpůsobení rychlosti jízdy dopravně technickému stavu vozovky a vlastnostem vozidla. Tímto závěrem správní orgány zřejmě dovozovaly porušení povinnosti řidiče podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu. Z rozhodnutí však vůbec není patrné, jaké konkrétní skutečnosti vedly správní orgány k závěru o porušení tohoto ustanovení. Správní orgány obou stupňů v tomto ohledu totiž převzaly pouze závěr znalce o rychlosti vozidla bezprostředně před nehodou 102 km/h, avšak vůbec neuvedly, zda a v jaké míře byla tato rychlost nepřiměřená vzhledem k vlastnostem vozidla, dopravně technickému stavu vozovky, schopnostem řidiče, povětrnostním podmínkám či jiným okolnostem, které bylo možno předvídat - to vše ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu. Uvedené pak obdobně platí i vůči podmínkám ustanovení § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), c) zákona o silničním provozu, jejichž porušení nebylo ze strany správních orgánů v odůvodnění rozhodnutí nijak konkrétně odůvodněno. Již z tohoto důvodu shledal městský soud napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů podle ustanovení § 76 písm. a) s. ř. s.

28. Samotný údaj o rychlosti vozidla bezprostředně před nehodou 102 km/h pak správní orgány převzaly ze znaleckého posudku. V něm znalec na str. 23 k otázce č. 4 ve znění „Jaká byla rychlost vozidla bezprostředně před dopravní nehodou?“ stroze uvedl, že: „[r]ychlost automobilu bezprostředně před nehodou byla 102 km/hod.“ Ze znaleckého posudku však není možné zjistit, jak znalec k tomuto údaji dospěl. Z dalších částí znaleckého posudku (zejm. z tabulkové přílohy ke znaleckému posudku pocházející z programu Virtual Crash 2.2) se lze sice domnívat, že znalec tento údaj získal výpočtem. Znalec v posudku však nevysvětlil postup výpočtu, jaké vstupní údaje byly zohledněny, odkud je získal, zda pracuje výpočet s určitou mírou nejistoty atd. V této souvislosti je pak třeba doplnit, že tachometr vozidla se při nehodě nezasekl a nebylo tedy možné pracovat s údaje získaným z tachometru - závěr znalce a na něj navazující závěr žalovaného tak nemůže městský soud ani přezkoumat a posoudit jeho věrohodnost.

29. Podle úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 22. 9. 2015, č. j. KRPU-201305/PŘ- 2015-040406 přitom žalobce vypověděl, že rychlost vozidla byla kolem 80-90 km/h. Spolujezdkyně podle úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 14. 10. 2015, č. j. GI-K-1516- 2/2015 uvedla, že se domnívá, že vozidlo jelo rychlostí kolem 80 km/h. Ačkoliv znalec převzal obsah těchto úředních záznamů do samotného znaleckého posudku, rozporem mezi jím vypočtenou rychlostí a rychlostí udanou žalobcem a spolujezdkyní se nezabýval, resp. jej nevysvětlil. Odlišné údaje o rychlosti pak nijak nereflektoval ani správní orgán I. stupně v prvostupňovém rozhodnutí či žalovaný v napadeném rozhodnutí, ačkoliv by k tomu velmi pravděpodobně postačovalo řádné odůvodnění výpočtu ze strany znalce. Výslech popř. zpráva znalce k vyjasnění této otázky v rámci odvolacího řízení také nebyly provedeny a rozpory nebyly odstraněny ani v rámci odvolacího řízení.

30. Pro úplnost je pak třeba poukázat také na odlišné stanovisko člena poradní komise policejního prezidenta ze dne 2. 9. 2016, č. j. PPR-12861/ČJ-2016-990131, který na str. 3 upozorňuje na to, že znalec nezohlednil skutečnost, že na vozidle byly zimní pneumatiky, a vycházel z nízké hodnoty zatížení vozidla, přičemž oboje mohlo mít vliv na výpočet rychlosti vozidla bezprostředně před nehodou. Odvolací orgán ani tuto skutečnosti nijak nereflektoval.

31. Městský soud proto přitakal žalobci v tom, že závěr správních orgánů o rozhodující příčině nehody – nepřiměřená rychlost vozidla vzhledem k podmínkám na pozemní komunikaci - je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů podle ustanovení § 76 písm. a) s. ř. s., protože z něj není patrné, jak k tomuto závěru správní orgány dospěly; není rovněž zřejmé, proč považovaly za prokázanou rychlost 102 km/h a žalobcem tvrzený údaj o nižší rychlosti údaj za mylný či nepravdivý - napadené rozhodnutí v této části trpí vadou neúplně zjištěného skutkového stavu podle ustanovení § 76 písm. b) s. ř. s.

32. V průběhu předcházejícího řízení žalobce taktéž tvrdil, že došlo k technické závadě na vozidle, která se měla projevit v náhlém zablokování kol zadní nápravy (viz např. str. 3 úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 22. 9. 2015, č. j. KRPU-201305/PŘ-2015-040406). Spolujezdkyně uvedla, že: „zničehonic na pravé zadní části vozidla se něco stalo, kdy vozidlo na zadní části šlo do smyku, kdy náš předbíhala pravá zadní část.“ (viz str. 2-3 úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 14. 10. 2015, č. j. GI-K-1516-2/2015). Ačkoliv znalec měl tyto úřední záznamy k dispozici a dokonce je převzal do textu vlastního znaleckého posudku, obsahově se k tvrzené technické závadě taktéž nijak nevyjádřil. Na otázku č. 2 ve znění: „Posoudit technický stav vozidla. V případě, že příčinou dopravní nehody byla technická závada na vozidle, posoudit, zda ji mohl řidič při provozu vozidla zjistit (resp. jak se projevovala) a jaký měla vliv na vznik a průběhu dopravní nehody.“ znalec odpověděl ve třech odstavcích, v nichž obecně popsal technický stav vozidla (odpovídá stáří a počtu najetých kilometrů), že probíhá pravidelná údržba a technické kontroly, že se střídají řidiči při změně každé směny, o čemž jsou vedeny záznamy a že před nástupem směny v den nehody nebyla v knize předání a převzetí žádná poznámka o existující závadě bránící provozu. Ve třetím odstavci pak znalec konstatoval, že: „[p]říčinou dopravní nehody nebyla technická závada na vozidle. Řidič ji tedy nemohl zjistit ani předvídat.“ 33. Z uvedeného není podle názoru městského soudu seznatelné, zda se znalec zabýval žalobcem tvrzenou vadou, resp. možnými vadami, které mohly vyústit v projevy popisované žalobcem a spolujezdkyní, znalec zejména neuvedl, jaké technické závady se mohly projevit způsobem, který popsal žalobce a spolujezdkyně, zda jsou z technického hlediska zpětně zjistitelné a zda o jejich výskytu něco zjistil. K odvolací námitce shodného obsahu žalovaný na str. 7 napadeného rozhodnutí konstatoval, že s tvrzenou technickou závadou se znalec vyrovnal v rámci odpovědi na otázku č.

2. S tím se však městský soud s ohledem na výše uvedené neztotožnil. Napadené rozhodnutí je tedy ve vztahu k námitce technické závady nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se správní orgány s touto zásadní námitkou obsahově nijak nevypořádaly, a skutkový stav, na kterém bylo napadené rozhodnutí založeno, vyžaduje zásadní doplnění ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

34. Žalobce v žalobě dále namítl, že na vozidle byly nevhodné zimní pneumatiky a tlumiče neodpovídajícího technického stavu.

35. Použití nevhodných zimních pneumatik při vyšší venkovní teplotě má podle žalobce vliv na prodloužení brzdné dráhy a potenciálně i na stabilitu vozidla. Také tuto obsahově shodnou námitku žalobce uplatnil již v rámci výpovědi dne 22. 9. 2015, kdy podle úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 22. 9. 2015, č. j. KRPU-201305/PŘ-2015-040406 uvedl, že: „[…] přestože použité pneumatiky vykazovaly příslušnou minimální mez hloubky dezénu, nejedná se o odpovídající pneumatiky pro potřeby policie. Sám pracovník odtahové služby autorizovaného prodejce VW, který na místě naše služební vozidlo vyprošťoval, se podivoval nad stavem pneu.“ V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí správní orgán I. stupně převzal názor znalce, že dle jeho odhadu „použité pneumatiky a jejich stav mohl mít vliv na průběh nehody cca 20 % a stav tlumičů také 20 %.“ Znalec na str. 23 znaleckého posudku uvedl v odpovědi na otázku č. 5, že: „[o]tázkou diskuze je vhodnost použití pneumatik se zimním vzorkem na automobilech v letním provozu. Připustíme-li, že automobil se může pohybovat při dojezdech na „maják“ v extrémních případech rychlostí nad rámec maximálně povolené rychlosti, pak je provoz na zimních pneumatikách v letním provozu nevhodný. Směs materiálu pneumatiky použitá na běhoun zimní pneumatiky je příliš měkká a mohou se měnit jízdní podmínky, zvláště pak při venkovní teplotě nad 25 °C. Změněna může být brzdná dráha a možná i stabilita vozidla v extrémní zatáčce a extrémní rychlosti. Co je extrémní by muselo být prověřeno testem a jízdou na těchto pneumatikách. […] Použité pneumatiky a jejich stav mohly mít vliv na průběh dopravní nehody a to z cca 20 % (odhad znalce).” Žalovaný k tomu v napadeném rozhodnutí uvedl, že v letním období není zakázáno používání zimních pneumatik, že podle znalce může dojít ke změně brzdné dráhy a stability vozidla pouze v extrémní zatáčce či extrémní rychlosti a že použité pneumatiky a jejich stav mohly mít vliv na průběh dopravní nehody, avšak nebyly její příčinou.

36. Účelem tlumičů je podle žalobce udržovat styk kola s vozovkou a neúčinný tlumič mj. snižuje ovladatelnost vozidla v zatáčkách. Znalec na str. 24 znaleckého posudku uvedl, že na vozidle byly v době nehody tlumiče s neodpovídajícím stavem, že mu nebyl předložen záznam o kontrole či výměně nefunkčních tlumičů (podle výrobce má být provedena kontrola tlumičů po 120.000 km, vozidlo mělo v době nehody najeto cca 220.000 km) a že: „[s]tav tlumičů mohl mít vliv na průběh dopravní nehody, a to z cca 20 % - odhad znalce (změna tlumení pružení, nebo nedostatečné tlumení při průjezdu zatáčkou).“ Přílohu č. 2 znaleckého posudku tvoří protokol ze zapisovacího zařízení na kontrolu tlumičů SDT 2000/U, jehož závěr zní: „[n]ejméně jeden tlumič je defektní”. Správní orgán I. stupně a žalovaný závěr znalce bez dalšího přejaly.

37. Městský soud má za to, že závěry správních orgánů i znalce o tom, že použité pneumatiky a jejich stav a nevyhovující stav tlumičů mohly mít vliv na průběh dopravní nehody, avšak nebyly její příčinou, jsou nesrozumitelné. Městskému soudu není jasné, v čem konkrétně správní orgány a znalec rozlišují mezi příčinou vzniku dopravní nehody (kterou měla být výhradě nepřiměřená rychlost žalobce) a uvedenými okolnostmi, které mohly mít vliv na průběh dopravní nehody. V prvostupňovém rozhodnutí, napadeném rozhodnutí ani znaleckém posudku není toto rozlišení nijak vysvětleno. Uvedené vady napadeného rozhodnutí tak podle názoru městského soudu způsobují jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 písm. a) s. ř. s.

38. Městský soud má navíc za to, že žalovaný řádně nevypořádal odvolací námitku žalobce ohledně použití nevyhovujících zimních pneumatik. Podstatou uvedené námitky bylo, zda použití zimních pneumatik a jejich stav (hloubka dezénu) mohly být - byť i jen dílčí – příčinou dopravní nehody. Žalovaný k tomu v napadeném rozhodnutí pouze uvedl, že právní předpisy použití zimních pneumatik v létě nezakazují. Tato skutečnost však není pro zodpovězení uvedené otázky vůbec relevantní - rozhodující bylo, zda vlastnosti předmětných zimních pneumatik, jimiž bylo osazeno vozidlo, byly takové, aby přispěly ke vzniku dopravní nehody (např. prodloužením brzdné dráhy, ztrátou přilnavosti, snížením stability vozidla apod.) a v jaké míře, zda si toho měl být žalobce vědom a přizpůsobit tomu jízdu (srov. § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu. Žalovaný v rámci odvolacího řízení dne 6. 9. 2016 obdržel vyjádření Ředitelství služby dopravní policie ohledně možnosti použití zimních pneumatik v letních měsících ze dne 12. 2. 2015, č. j. PPR-4634-2/ČJ-2015-99044, ve kterém je uvedeno, že v letním období není zakázáno používat zimní pneumatiky s hloubkou hlavních dezénových drážek nebo zářezů u vozidel ostatních kategorií nejméně 1,6 mm, avšak užití zimních pneumatik v letních měsících nedoporučuje, a to z důvodu bezpečnosti silničního provozu. Tento podklad však žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nezohlednil a nadále vycházel pouze ze závěrů znaleckého posudku, aniž by jeho závěry ve vztahu k uvedenému podkladu doplnil. Uvedené vady napadeného rozhodnutí tak podle názoru městského soudu způsobují jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 písm. a) s. ř. s.

39. Znalec navíc svoje závěry formuloval tak, že u použitých pneumatik a jejich stavu i nevyhovujícího stavu tlumičů shledal možnost vlivu na průběh dopravní nehody a to z cca 20 % - dohromady tedy 40 %, pokud by se vliv měl sčítat. Pokud podle znalce mohly mít použité pneumatiky a jejich stav vliv na průběh dopravní nehody z cca 20 %, není současně jasné, co přesně bylo touto kvantifikací myšleno - např. zda by byly následky nehody o 20 % méně závažné, že by se snížila pravděpodobnost nehody o 20 %, či zda by se brzdná dráha zkrátila o 20 % apod. Městský soud dále poznamenává, že případným souběhem těchto vlivů na nehodu (nevhodné pneumatiky + opotřebované tlumiče) se znalec vůbec nezabýval. V tomto ohledu je podle názoru městského soudu znalecký posudek neúplný, a protože závěry znalce bez dalšího přejaly i správní orgány, aniž by závěry posudku nějak doplnily, jsou jejich rozhodnutí v této části taktéž nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

40. Význam procentního hodnocení možných vlivů na průběh nehody by pak mělo být podle názoru městského soudu poté zohledněno jako polehčující popř. přitěžující okolnosti v závěru o druhu a výši sankce. To však správní orgány, které vycházely ze závěrů znalce, chybně neučinily. Pro nedostatek důvodů jsou tak ve smyslu ustanovení § 76 písm. a) s. ř. s. úvahy žalovaného o kázeňském trestu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

41. Městský soud poté přisvědčil i námitce žalobce ohledně vnitřní rozpornosti znaleckého posudku ve věci systému ABS. Na str. 14 znaleckého posudku popsal znalec mj. technický stav přední nápravy a řízení, přičemž uvedl, že: „[n]a přístrojovém štítě je aktivován symbol ABS. Tento signalizuje možnost poruchy v okamžiku kontroly znalcem. Počítačem nelze tento symbol odblokovat a nelze se ani podívat do historie vozidla, kde a kdy závada nastala a kdy byla aktivována. Automobil není pojízdný a tak by nebylo možno ani systém zkontrolovat jízdou.” V odpovědi na otázku č. 1 na str. 22 znaleckého posudku znalec popsal nehodový děj a mj. uvedl, že: „[a]utomobil [v] tomto okamžiku brzdí a je aktivní systém ABS.“ Jak žalobce správně namítl, pokud znalec na jednu stranu nemohl při ohledání vozidla zjistit, kdy přesně byla aktivována signalizace možnosti poruchy systému ABS, nemohl ani posoudit funkčnost či poruchovost systému ABS v průběhu nehody.

42. Důvodná je podle názoru městského soudu i námitka, že žalovaný nesprávně odmítl doplnění znaleckého posudku navzdory tvrzení, že i ostatní řidiči předmětného vozidla v průběhu roku 2015 upozorňovali na možnou závadu systémů ABS a ESP. V kopii knihy provozu vozidla, která tvoří přílohu č. 3 znaleckého posudku, sice není písemně žádné takové upozornění zaznamenáno, avšak součástí správního spisu je na č. l. 34 úřední záznam ze dne 17. 11. 2015, označený nečitelným číslem jednacím a vyhotovený prap. J. K., který ve vztahu k předmětnému vozidlu poukázal na nevhodnost použití zimních pneumatik, na minulé problémy s motorem a na problémy se zadní nápravou, konkrétně uvedl, že: „[…] nějakou dobu (cca 1 měsíc) svítila kontrolka brzd (ABS) na přístrojové desce. Kontrolka zhasla při opětovném nastartování motoru a opětovně se rozsvítila v nepravidelnosti. Mě blíže neuvedená závada měla být odstraněna. […] Na závěr uvádím, že jsem písemnou formou nikdy nepsal žádnou žádost o odstranění závady. Po nastoupení do služby a zjištění závady jsem tuto skutečnost ústně oznámil vedení DI Louny, pokud bylo přítomné, dopravnímu referentovi, popřípadě technikům autodílen. Když to nebylo takto řešeno, tak jsem závadu vepsal do poznámky knihy provozu vozidla.“ 43. Správní orgány tedy již v průběhu řízení před I. stupněm měly podklad, který podporoval tvrzení žalobce o možné vadě systému ABS, avšak znalec ve znaleckém posudku ani správní orgány ve svých rozhodnutích se s tímto podkladem nijak nevypořádaly. A to i přesto, že součástí uvedeného úředního záznamu je přesná identifikace vozidla pomocí registrační značky a nelze jej tedy bez dalšího považovat za vyvrácený úvahou o tom, že žalobce mohl zaměnit předmětné vozidlo za vozidlo stejného typu s jinou registrační značkou, u kterého byly hlášeny závady systému ABS. V tomto ohledu shledal městský soud nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů podle § 76 písm. a) s. ř. s., neboť znalecký posudek neposkytuje dostatečný podklad pro závěr o funkčnosti systému ABS a žalovaný do svých úvah nezahrnul podklad, který svědčí proti funkčnosti systému ABS - aniž by se žalovaný s tímto podkladem řádně vypořádal.

44. Pro úplnost městský soud uvádí, že neshledal důvodnou žalobní námitku proti nepřesnému závěru znalce týkajícího se přeříznutí bezpečnostního pásu řidiče (zda tak učinil řidič sám či záchranná služba), neboť neshledal, že by tato jinak marginální skutečnost měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

45. Na základě všech shora uvedených skutečností městský soud shledal žalobu důvodnou, a proto zrušil napadené rozhodnutí pro vady podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Věc proto podle ustanovení § 78 odst. 4 s. ř. s. žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

46. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Bude-li žalovaný toho názoru, že žalobce spáchal jednání, které má znaky přestupku, ve smyslu ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu ve spojení s ustanoveními § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), c) a § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu, řádně odůvodní, jak žalobce svým jednáním porušil uvedené normy, a to ve vztahu ke všem okolnostem předvídaným těmito normami a zjištěným v posuzovaném případě. Dále doplní skutková zjištění ohledně rychlosti vozidla v době nehody, žalobcem a spolujezdkyní tvrzené technické závady, která se měla projevit v zablokování kola či kol zadní nápravy, vlivu nevyhovujících pneumatik a tlumičů jakožto možných příčin vzniku dopravní nehody a funkčnosti systému ABS a ESP. Tyto skutečnosti pak zohlední při právním posouzení věci, zejména ve vztahu k zavinění žalobce a případně k druhu a výši sankce.

47. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl.

48. Náhradu nákladů řízení představuje pro žalobce soudní poplatek ve výši 3.000 Kč za žalobu a dále žalobci náleží náhrada za odměnu zástupce za právní služby a jeho hotové výdaje. Městský soud přiznal žalobci náhradu za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby ve věci samé) - po 3.100 Kč vše podle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Mimosmluvní odměna tak celkově činí 6.200 Kč (2 x 3.100 Kč). Dále žalobci přísluší náhrada hotových výdajů jeho právního zástupce ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože právní zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (ustanovení § 57 odst. 2 s. ř. s.), ve výši 21 % - 1.428 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobce tak činí 11.228 Kč.

Poučení