10 Af 1/2015 - 61

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce MEDIPONT, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Matice školské 1786, zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem se sídlem České Budějovice, Na Sadech 21, proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2014, č. j. MF-54 122/2013/55, takto :

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 14. 11. 2014, č. j. MF-54 122/2013/55, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinenzaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13.200 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Tomáše Čermáka.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 14. 11. 2014, č. j. MF-54 122/2013/55 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle § 22 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2000 Sb.“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a tím potvrdil platební výměr č. 3/2013 na odvod za porušení rozpočtové kázně, vydaný Úřadem Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad (dále jen „správce daně“) dne 15. 2. 2013 pod zn. RRRSJ 2118/2013. Tímto platebním výměrem byl žalobci podle § 22 zákona č. 250/2000 Sb. uložen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3 794 952 Kč jako příjemci podpory projektu č. reg. CZ.1.14/2.6.00/03.01214, název projektu: Nákup CT. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 13. 1. 2015 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce namítá, že některé z jeho námitek nebyly vypořádány v rámci odvolacího řízení, resp. nebyla vyvrácena jeho argumentace. Z toho důvodu považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce napadá názor žalovaného, že pro posouzení pravidel, kterými se měl žalobce při realizaci projektu a výběrovém řízení řídit, stačilo znát znění příručky pro žadatele a příručky pro příjemce platné v době vypsání výběrového řízení. Tento názor žalovaného není podle žalobce vysvětlen ani obhájen; absentuje zde jakékoliv relevantní zdůvodnění. Zprávu o auditu PAS/OP/26/2012 považuje žalobce za naprosto vágní, neboť u citovaných metodických dokumentů nejsou uvedeny verze, které byly při auditu brány v potaz. Pokud je konstatován rozpor s interními předpisy žalovaného, jde o závažný nedostatek, neboť ohledně interních předpisů neplatí zásada ignorantia legis non excusat a je na jejich vydavateli, aby těm, kteří se jimi mají řídit, umožnil seznámení s nimi. Je též na vydavateli interních předpisů, aby v případě jejich porušení, bez jakékoliv pochybnosti a možnosti záměny označil, který interní předpis a jak byl porušen. To správce daně neučinil a žalovaný to za něj nemůže napravovat a komentovat. Žalobce poukázal též na rozpor s § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť správce daně nevedl ve věci spis. Podle názoru žalobce si správce daně nezajistil dostatečné důkazy, na kterých by své rozhodnutí postavil. Podle žalobce nebyl dán kompletní a přehledný podklad, na jehož základě by bylo učiněno rozhodnutí. Žalobce dále namítá, že napadené rozhodnutí žalovaného je v rozporu s jeho vlastní rozhodovací praxí, a tedy v rozporu s principem předvídatelnosti rozhodování. Žalobce poukazuje na časový sled událostí. Smlouva o podmínkách poskytnutí dotace na dotčený projekt byla uzavřena dne 4. 2. 2009 (dále též „Smlouva“), přičemž výběrové řízení v rámci projektu bylo vyhlášeno dne 12. 1. 2009. Pochybení žalobce je přitom spatřováno v nedostatcích při vyhlášení výběrového řízení. Žalobce odkazuje na rozhodnutí žalovaného z roku 2011 č. j. 904/33 890/2011-124, v němž žalovaný ve vztahu k příjemci dotace, který také jako žalobce nebyl veřejným zadavatelem, konstatoval, že podstatné je, zda došlo k porušení povinnosti zákonné či smluvní. Žalovaný v citovaném rozhodnutí uvedl, že vytýkaná pochybení v souvislosti s výběrovým řízením uskutečněným před uzavřením smlouvy nelze posuzovat jako postup v rozporu se smlouvou, neboť důvodem pro uložení odvodu může být pouze pochybení, které nastalo po podpisu Smlouvy. Závěr žalovaného v nyní projednávané věci, že je rozdíl mezi tím, jestli k pochybení došlo dlouho či těsně před podpisem Smlouvy, považuje žalobce za nezákonný, resp. nesprávný. Žalobce považuje za chybu, že je ve vztahu k údajnému pochybení realizovanému před uzavřením Smlouvy o podmínkách dotace opakovaně označován jako příjemce. Subjekt ucházející se o dotaci je až do podpisu Smlouvy tzv. žadatelem a řídí se tak Příručkou pro žadatele; tehdy platná verze této Příručky neupravovala výběrová řízení mimo režim zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), resp. upravovala pouze lhůtu a počet oslovených dodavatelů. Až podpisem Smlouvy se žadatel stává příjemcem dotace se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Podle žalobce je nelogická argumentace obou správních orgánů, které jej v obou rozhodnutích označovali za příjemce ještě před podpisem Smlouvy. Dále se žalobce zabývá pojmem „realizace projektu“. Podle Příručky pro žadatele realizace projektu začíná až zahájením fyzické realizace projektu, a tudíž až pro tuto část se příjemce (nikoliv již žadatel) zavazuje řídit Smlouvou a na základě ní i Příručkami (čl. XII odst. 1). V tomto kontextu nemůže podle žalobce obstát názor žalovaného, že žalobce vypsal výběrové řízení těsně před podpisem Smlouvy, tedy v době, kdy měl být se všemi dokumenty již obeznámen. Žalobce na kontraktační proces vztahuje podle něj jediný rozumně analogicky použitelný předpis, a to tehdy platný zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pokud je část smlouvy určována odkazem na obchodní podmínky, musí být stranám známé, a to v okamžiku podpisu smlouvy. Z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost seznamovat se s obchodními podmínkami před podpisem smlouvy. Podle žalobce nelze dovozovat, že se s Příručkou seznámil jen z toho, že oslovil tři uchazeče ve výběrovém řízení. Tento závěr žalovaného odporuje pravidlům formální logiky, neboť u výběrových řízení je obvyklé, že se oslovují tři uchazeči. Žalobce konstatuje, že v lednu 2009 nemohl postupovat v rozporu se Smlouvou, neboť ta ještě nebyla uzavřena a jednak nemohl znát ani Závazné postupy pro zadávání zakázek spolufinancovaných ze zdrojů EU, nespadajících pod aplikaci zákona o veřejných zakázkách v programovém období 2007 až 2013, neboť ty byly zveřejněny v prvním vydání až v únoru 2009 a dle jejich textu se jimi měly řídit až výzvy vyhlašované po datu tohoto vydání, nikoliv retroaktivně i výzvy minulé (tj. v tomto případě 3. výzva ROP Jihozápad). Žalobce uvádí, že mu nelze přičítat k tíži, že neinformoval uchazeče o vahách jednotlivých kritérií hodnocení nabídek a tím nedodržel zásadu transparentnosti, neboť nebyl v lednu 2009 veřejným zadavatelem a Smlouva ještě nebyla uzavřena. Žalovaný ve své předchozí praxi v již dříve odkazovaném rozhodnutí z roku 2011 uvedl, že pochybení při výběrovém řízení uskutečněném přede dnem podpisu Smlouvy by bylo možné považovat za porušení podmínek Smlouvy a za porušení rozpočtové kázně, pokud by smlouva obsahovala ustanovení i pro případ pochybení, k nimž došlo před uzavřením Smlouvy. Takové ustanovení Smlouva uzavřená se žalobcem taktéž neobsahuje. Podle žalobce se na jeho případ nevztahuje správcem daně odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. 5 Afs 70/2008 – 152, publikovaný pod č. 2309/2011 Sb. NSS (citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Z citovaného rozsudku nelze podle žalobce dovodit, že bylo závazné ustanovení Příruček na činnosti uchazeče, které se realizují před podpisem Smlouvy a následně dále jako činnost nepokračují. Výběrové řízení nemělo žádný význam na věcnou realizaci projektu jako celku. Žalobce zdůrazňuje, že správce daně nemá žádnou oficiální publikační platformu, ze které by bylo patrné, kdy na jeho webových stránkách bylo něco vyvěšeno či staženo, takže není možné zjistit, kdy tam co bylo zveřejněno a v jaké verzi. Z toho žalobce také dovozuje, že příručky a metodiky mohou být závazné až odkazem ze Smlouvy, kdy se formálně i fakticky stávají součástí Smlouvy (při splnění dikce § 273 obchodního zákoníku). Žalobce dále namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkou nepřípadnosti korekce ve výši 25%. Korekce ve výši 25% totiž podle Pokynu COCOF odpovídá porušení typu „nedodržení odpovídajícího stupně zveřejnění a transparentnosti“, které je vykládáno jako zadání veřejné zakázky bez vyhlášení odpovídající veřejné soutěže. V daném případě však veřejná soutěž vyhlášena byla. Pokyn COCOF např. pro porušení zásady rovného zacházení či při použití nezákonných kritérií výběru stanoví korekci ve výši 10% hodnoty zakázky, která může být snížena i na 5% podle závažnosti. Oba tyto případ výrazně převyšují intenzitu porušení rozpočtové kázně ze strany žalobce; přitom žalobci byla udělena korekce 25%. Správce daně aplikoval pro žalobce nepříznivý výklad a uvedl, že nemohla být aplikována legislativní změna umožňující pouze částečný odvod, neboť takové ustanovení Smlouva neobsahuje. Postup správce daně je podle žalobce mimo zásady a rámec správního uvážení. Žalobce je přesvědčen, že použil všechny přístupy a postupy k tomu, aby výběrové řízení bylo transparentní. Není sporu o tom, že žalobce vybral uchazeče, který nabídl nejnižší cenu. Žalobce uvedl, že hodnotící kritéria existovala již v době vyhlášení výběrového řízení a byť nebyla uchazečům zaslána, tak přesně podle těchto standardních hodnotících kritérií bylo postupováno. Uchazeči se na ně mohli též kdykoliv dotázat. Žalobce uvádí, že není jeho chybou, že si daňové orgány nezajistily všechny podklady pro svá rozhodnutí, tedy např. čestné prohlášení žalobce o existenci hodnotících kritérií, výslechy členů hodnotící komise apod. Podle žalobce se v rozhodnutích nelze dočíst, jak a které důkazy byly hodnoceny jednotlivě a ve svém souhrnu. Žalobce v rozhodnutích postrádá genezi správního uvážení. Žalobce poukazuje též na to, že šlo o projekt ve zdravotnictví, jehož výstup již fakticky pět let slouží ku prospěchu občanů a pouhá hypotetická – nepotvrzená, ba naopak vyvrácená – možnost postupu s vlivem na výběr nejvhodnější nabídky se jeví jako šikanózní uplatňování hypertrofovaných byrokratických prvků. Závěrem žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2008, č. j. 11 Ca 371/2006 – 55, publikovaný pod č. 1632/2008 Sb. NSS. Postup daňových orgánů, spočívající v následném dotváření interních předpisů výkladem, a to výrazně k tíži žalobce jakožto příjemce dotace, nemůže být shledán zákonným a nemůže proto v soudním přezkumu obstát. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí netrpí nepřezkoumatelností. Dále žalovaný uvedl, že chtěl-li žalobce spolufinancovat svůj projekt z dotace, jejíž součástí byly prostředky původem z EU, měl respektovat závazná pravidla poskytovatele dotace uvedená v metodických dokumentech již od podání žádosti o dotaci. Žalovaný dále uvedl, že výběrové řízení bylo sice vypsáno před podpisem Smlouvy o poskytnutí dotace, ovšem smlouva s vybraným uchazečem již byla podepsána po podpisu Smlouvy o poskytnutí dotace, tj. v době, kdy žalobce znal své povinnosti vyplývající ze Smlouvy. K odkazovanému rozhodnutí z roku 2011 žalovaný uvedl, že se týkalo jiné situace, a sice, kdy výběrové řízení bylo zahájeno i ukončeno dlouho před podpisem Smlouvy o poskytnutí dotace, tj. výběrové řízení bylo kompletně zrealizováno před podpisem Smlouvy. Odkazované rozhodnutí žalovaného z roku 2011 není použitelné, neboť se nejedná o skutkově shodný nebo podobný případ. Žalovaný trvá na tom, že za podstatné je třeba považovat to, že žalobce vypsal výběrové řízení těsně před podpisem Smlouvy o poskytnutí dotace, tj. v době, kdy měl být se všemi dokumenty, jimiž se měl při realizaci projektu řídit, obeznámen. Poskytovatel dotace Smlouvu podepsal dne 26. 1. 2009, žalobce dne 4. 2. 2009, přičemž výběrové řízení bylo vypsáno dne 12. 1. 2009. Obsah Smlouvy byl žalobci znám již před vypsáním výběrového řízení a on s obsahem souhlasil; to vyplývá z komunikace mezi pracovnicí poskytovatele dotace a společností G-PROJEKT, s. r. o. (zástupce žalobce). Návrh Smlouvy byl zaslán zástupci žalobce dne 6. 1. 2009 se žádostí o jeho potvrzení. Obsah Smlouvy byl e-mailově potvrzen dne 8. 1. 2009. Žalobce tak byl obeznámen s tím, jakými metodickými příručkami a dokumenty se má při realizaci projektu řídit a znal obsah Smlouvy. Žalovaný trval na tom, že bylo povinností žalobce, aby všechny uchazeče výběrového řízení seznámil předem se způsobem hodnocení jejich nabídek, aby tomu mohli své nabídky případně přizpůsobit. Žalobce v replice uvedl, že Příručky jakožto jiné obchodní podmínky z hlediska obchodního zákoníku se nestaly součástí Smlouvy o poskytnutí dotace, neboť nebylo prokázáno, že by byly žalobci v době podpisu známy a zároveň nebyly ke Smlouvě přiloženy. Tím méně mohly být Příručky pro žalobce závazné před podpisem Smlouvy. Žalobce dále zdůrazňuje, že v řízení nebylo prokázáno, že odkazované dokumenty byly v den podpisu Smlouvy skutečně přístupné na stránkách poskytovatele dotace a v jakém znění, resp. verzi. Žalobce poukazuje na str. 6 Příručky pro příjemce verze 3.2. a na definici pojmu „doba realizace projektu“. Doba realizace projektu začíná podpisem Smlouvy o poskytnutí dotace. Není proto pravdou, jak tvrdí žalovaný, že doba realizace projektu podle smluvně sjednaného harmonogramu počala dne 1. 11. 2007 a skončila dne 22. 5. 2009. Dále žalobce rozvedl svou argumentaci o rozsahu povinností, které na něj v rámci zadávacího řízení dopadaly. Žalobce rozebírá obsah kapitoly 3.3 Příručky pro příjemce a dovozuje, že existují dva příjemci dotací. První skupinou jsou zadavatelé podle zákona o veřejných zakázkách a druhou skupinou jsou ti ostatní. Na žalobce se nemohl vztahovat § 6 zákona o veřejných zakázkách, nýbrž jen pravidla podle Příručky a tam popsané pravidlo transparentnosti. Realizace zadávacího řízení mimo režim zákona o veřejných zakázkách je mírnější a pravidlo transparentnosti tak podle žalobce platilo jen v rozsahu popsaném v Příručce pro příjemce. Všechna tato pravidla žalobce podle svého názoru splnil. Pokud měl žalovaný na mysli podrobnější pravidla pro naplnění zásady transparentnosti, měl je vymezit v závazných podmínkách. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 Afs 90/2012 – 33. Z obsahu správního spisu zjistil krajský soud následující podstatné skutečnosti: Dne 4. 2. 2009 uzavřela Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad se žalobcem Smlouvu o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad. Dne 6. 4. 2009 byl podepsán Dodatek č.

1. Ve spise je založena Zpráva o auditu operace č. PAS/OP/26/2012. Audit na místě byl proveden dne 17. 8. 2012. Mimo jiné jsou ve spise založeny podklady žalobce o průběhu zadávacího řízení. Dne 15. 2. 2013 pod č. j. RRRSJ 2118/2013 vydal správce daně platební výměr č. 3/2013 na odvod za porušení rozpočtové kázně, který žalobci uložil podle § 22 zákona č. 250/2000 Sb. odvod ve výši 3 794 952 Kč. V odůvodnění platebního výměru bylo uvedeno, že na základě auditu bylo zjištěno pochybení spočívající v nedodržení zásad uvedených v § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, v nedodržení čl. VI odst. 2 a čl. XII odst. 1 Smlouvy o podmínkách poskytnutí dotace a v porušení ustanovení platné Příručky pro žadatele a pro příjemce. Pochybení se týkalo výběrového řízení na dodávky mimo režim zákona o veřejných zakázkách a příjemce v rámci tohoto řízení vystupoval jako zadavatel. Pochybení spočívalo v porušení zásady transparentnosti tím, že žalobce neinformoval uchazeče o zakázku o vahách jednotlivých kritérií, podle kterých budou nabídky hodnoceny. Žalobce v příloze dopisu, kterým oslovoval dodavatele, vymezil vybrané parametry dodávky, jejich požadované hodnoty (minimální či maximální) a určil, zda je parametr kritériem absolutním či hodnoceným, avšak neuvedl váhu jednotlivých hodnocených kritérií, resp. podkritérií. To podle správce daně mohlo mít vliv na výběr nejvhodnějšího uchazeče. K námitkám žalobce správce daně uvedl, že projekt žalobce spadá do 3. výzvy vyhlášené dne 27. 6. 2008. Samotná výzva je vyhlašována jako výzva k předkládání žádostí v souladu s Regionálním operačním programem NUTS II Jihozápad, a tedy je zde dán prvotní předpoklad, že žadatel a později příjemce bude dodržovat pravidla ROP NUTS II Jihozápad. Správce daně uvedl, že kterýkoliv příjemce má po dobu realizace projektu vymezeného harmonogramem projektu (v případě žalobce od 1. 11. 2007 do 22. 5. 2009) povinnost dodržovat dokumenty vyjmenované v čl. XII odst. 1 Smlouvy, přičemž termín zahájení projektu často spadá před termín podpisu Smlouvy. Veškerá pravidla a metodické materiály byly podle správce daně žalobci známy po celou dobu realizace a byly zveřejněny na webových stránkách poskytovatele dotace. K odvolání žalobce vydal žalovaný dne 14. 11. 2014 pod č. j. MF-54 122/2013/55 napadené rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí správce daně. Žalovaný neshledal odvolací námitky žalobce důvodnými. Předně odmítl, že by rozhodoval v rozporu se svou dosavadní praxí a žalobcem odkazované rozhodnutí Ministerstva financí z roku 2011 v jiné věci označil jako nepřípadné a vycházející z jiných skutkových okolností. Žalovaný uvedl, že žalobce se mohl se všemi dokumenty, které platily pro 3. výzvu, seznámit na webových stránkách poskytovatele dotace. Žalobce se měl řídit Příručkou pro žadatele 2.6, Rozvoj zdravotnické péče, datum platnosti 27. 6. 2008, verze 2.0 a Příručkou pro příjemce, verze 3.2 k 22. 10. 2008. Žalovaný uvedl, že žalobce vypsal výběrové řízení těsně před podpisem Smlouvy, tj. v době, kdy měl být obeznámen se všemi dokumenty, jimiž se měl při realizaci projektu spolufinancovaného ze strukturálních fondů EU řídit. Žalovaný uvedl, že chtěl-li žalobce spolufinancovat svůj projekt z dotace, jejíž součástí byly prostředky původem z EU, měl respektovat závazná pravidla poskytovatele dotace uvedená v metodických dokumentech již od podání žádosti o dotaci. Žalovaný závěrem shrnul, že bylo prokázáno, že žalobce porušil podmínky, za nichž mu byly prostředky poskytnuty. Podmínky pro realizaci výběrového řízení zadavatelem, který nebyl veřejným zadavatelem, vyplývaly z dokumentů Regionálního operačního programu Jihozápad, zejména z Příručky pro žadatele 2.6, Rozvoj zdravotnické péče z 27. 8. 2008, verze 2.0, Příručky pro příjemce, verze 3.2 k 22. 10. 2008, na kterou Příručka pro žadatele odkazovala, a z obsahu zásady transparentnosti podle Příručky pro příjemce. Žalobce nedodržel postup pro naplnění zásady transparentnosti podle Příruček a nepostupoval tak při realizaci projektu v souladu se Smlouvou, v níž se zavázal tyto dokumenty dodržovat. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je důvodná. Předně se krajský soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti obou přezkoumávaných rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je vadou rozhodnutí, ke které krajský soud přihlíží i z úřední povinnosti. Z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považoval námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, z jakého důvodu považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl či jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Dále i rozhodnutí, které nevypořádá všechny námitky účastníka řízení nebo obsahuje toliko obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí. Krajský soud konstatuje, že žádnou takovou vadu napadeného rozhodnutí neshledal. Žalobce především namítal, že nelze považovat za porušení rozpočtové kázně jednání při zadání výběrového řízení, ke kterému došlo ještě před podpisem Smlouvy o poskytnutí dotace. V úvodní části Smlouvy o poskytnutí dotace se uvádí, že se daná smlouva uzavírá na základě rozhodnutí Regionální rady regionu soudržnosti Jihovýchod o poskytnutí finanční podpory ve formě účelové dotace. Smlouva obsahuje podmínky pro poskytnutí této účelové dotace. Dále se uvádí, že na poskytnutí dotace není právní nárok a vzhledem k charakteru dotace je její poskytování upraveno jako právními předpisy ES, právními předpisy ČR, tak i pravidly, která nemají povahu právních předpisů, která jsou ve Smlouvě citována, nebo je na ně výslovně odkazováno, a která se na základě této Smlouvy stávají pro strany závazná. Podle čl. VI odst. 2 Smlouvy je příjemce povinen při realizaci projektu uskutečňovat zadávání veřejných zakázek v souladu s podmínkami stanovenými zákonem o veřejných zakázkách, je- li zadavatelem podle tohoto zákona, a v souladu s pokyny pro zadávání veřejných zakázek, které jsou obsaženy v Příručce pro příjemce ROP NUTS II Jihozápad, pokud se na něj nevztahuje zákon o veřejných zakázkách, nebo jde o zakázky malého rozsahu podle § 12 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. Podle čl. XII odst. 1 Smlouvy se příjemce zavazuje řídit při realizaci projektu Regionálním operačním programem NUTS II Jihozápad, Prováděcím dokumentem ROP NUTS II Jihozápad, Příručkou pro žadatele ROP NUTS II Jihozápad, Příručkou pro příjemce ROP NUTS II Jihozápad, Pravidly pro publicitu, Metodickými pokyny poskytovatele a Manuálem vizuálního stylu ROP NUTS II Jihozápad. Tyto dokumenty jsou veřejně dostupné na stránkách www.rr-jihozapad.cz. Krajský soud z obsahu Smlouvy o poskytnutí dotace zhodnotil, že žalobce byl formálně vázán Příručkami až od účinnosti Smlouvy o poskytnutí dotace. Na základě účinnosti Smlouvy o poskytnutí dotace se Příručky staly pro žalobce závaznými. Ovšem samotným zapojením do 3. výzvy k předkládání žádostí o podporu si žalobce musel být vědom toho, že k proplacení dotace bude muset splnit přísné podmínky, a proto bylo v jeho zájmu se s Příručkami seznámit předem a vycházet z nich v rámci zadávacího řízení, které započal realizovat ještě před podpisem Smlouvy. Krajský soud doplňuje, že to žalobce očividně činil, neboť výběrové řízení bylo vyhlášeno podle v Příručkách uvedených pravidel, jak bude blížeji rozebráno níže. Ovšem žalobcova konstrukce, že se před účinností Smlouvy nebyl povinen řídit pravidly pro zadávací řízení podle Příruček, nemůže obstát, a to z důvodů, které výstižně vyjádřil Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 28. 11. 2012, č. j. 31 Af 72/2011 – 81, a které lze obdobně aplikovat na nyní projednávaný případ. „Zásadní logický deficit této konstrukce je ten, že při akceptaci žalobcova tvrzení by soud připustil, že by žadatel o dotaci mohl obejít podmínky dotačního titulu tím, že úkony, které by nemohly (neměly) vyhovět podmínkám dotačního titulu, bude realizovat ještě před vydáním rozhodnutí o přidělení dotace a po jeho vydání bude pouze nárokovat výdaje na tyto úkony, které vznikly po datu rozhodném pro proplácení výdajů. Žalobcem opomíjenou podstatou souzené věci je skutečnost, že žalobci byla přiznána nenároková dotace. Poskytovatel takové dotace má právo stanovit podmínky, jejichž splnění je předpokladem uvolnění peněžních prostředků. Jestliže je poskytovatel připraven, ochoten uhradit i výdaje, které v průběhu realizace projektu vznikly ze vztahů předcházejících přiznání dotace, a které souvisely se schváleným projektem, pak není žádný logický důvod, aby tyto dříve vzniklé vztahy měly mít jiné, resp. mírnější podmínky pro proplacení z nich pramenících výdajů.“ Jestliže tedy žalobce realizoval určité jednání související s dotovaným projektem před podpisem Smlouvy o poskytnutí dotace a po její účinnosti žádá o úhradu dotace, je pouze na něm, aby prokázal, že dříve realizované jednání splňuje podmínky pro poskytnutí dotace nastavené poskytovatelem dotace. Je nepochybné, že k tomu, aby čerpání dotace bylo souladné se Smlouvou a nemohlo tudíž dojít k porušení rozpočtové kázně a k uložení odvodu, musí veškeré úkony příjemce dotace ve vztahu k danému projektu, na který je dotace z veřejných rozpočtů poskytována, vyhovovat podmínkám, které jsou pro čerpání a poskytnutí dotace nastaveny, a to bez ohledu na to, zda jde o úkony učiněné před nebo po uzavření Smlouvy o poskytnutí dotace. V řízení o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně se totiž ověřuje, zda prostředky z poskytnuté dotace byly čerpány v souladu s podmínkami Smlouvy o poskytnutí dotace, tj. zda veškeré úkony příjemce dotace související s realizací dotovaného projektu splňovaly stanovené podmínky. Pokud jde o námitky žalobce ohledně toho, kdy, kde a v jaké verzi byly Příručky zveřejněny na webové stránce poskytovatele dotace, tak ty krajský soud považuje za účelové a zavádějící. Je nepochybné, že pokud se žalobce hodlal ucházet o poskytnutí dotace, tak byl povinen se seznámit s interními pravidly předem ve svém vlastním zájmu, což ostatně žalobce zřejmě činil, neboť si na vyřizování dotace zvolil zmocněnce, který mu měl být po této stránce nápomocen. Pokud jde o žalobcem odkazované rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 10. 10. 2011, č. j. 904/33 890/2011 – 124, takto na výzvu předložil do soudního spisu. Nejedná se přitom o nový důkaz, který by musel být prováděn soudem na jednání, neboť použitelností uvedeného rozhodnutí se již zabýval správce daně i žalovaný ve svých rozhodnutích. Skutkové a právní závěry uvedeného rozhodnutí nejsou pro krajský soud nijak rozhodné, neboť zcela nekorespondují s tím, co bylo uvedeno shora. Krajský soud je přesvědčen, že i dříve realizované postupy (učiněné před podpisem Smlouvy o poskytnutí dotace) musí splňovat podmínky pro poskytnutí dotace tak, jak je nastavil poskytovatel dotace. Opačný výklad by mohl přispívat k možnosti obcházení dotačních podmínek, jak bylo vysvětleno shora v citovaném rozsudku Krajského soudu v Brně. Krajský soud doplňuje, že v dané souvislosti nejsou důvodné námitky žalobce stran výkladu pojmu „doba realizace projektu“ a „realizace projektu“ a připodobnění Příruček pro žadatele a pro příjemce obchodním podmínkám podle obchodního zákoníku. S ohledem na shora uvedené není nutné, aby krajský soud dané námitky jakkoliv podrobně rozebíral, neboť by nemohly zvrátit závěry již uvedené. V daných souvislostech nelze odhlédnout od toho, že poskytovatel dotace a žadatel o dotaci nejsou v rovnocenném postavení, a tudíž nelze na úpravu práv a povinností aplikovat soukromoprávní pravidla o tom, jak se obchodní podmínky stávají součástí smlouvy. Smlouva o poskytnutí dotace uzavřená mezi Regionální radou regionu soudržnosti a příjemcem dotace je veřejnoprávní smlouvou. „Obsahem smlouvy o poskytnutí dotace je poskytnutí dotace z veřejných zdrojů, jejichž správa se řídí veřejnoprávními předpisy. Na rozdíl od vztahů občanskoprávních, ve kterých jsou jejich účastníci v zásadně v rovném postavení, při uzavírání smlouvy o poskytnutí dotace dochází fakticky ke stanovení podmínek poskytnutí dotace poskytovatelem a veškerá smluvní volnost příjemce spočívá v možnosti tyto podmínky akceptovat, či odmítnout.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2013, č. j. 9 Afs 38/2013 – 53, publikovaný pod č. 2984/2014 Sb. NSS). Při kontraktačním procesu vystupuje poskytovatel dotace ve vrchnostenském postavení (stejně tak jako v řízení o uložení odvodu) a autoritativně rozhoduje o podmínkách poskytnutí dotace. Podmínky poskytnutí dotace lze bezesporu určit i odkazem na příslušné metodické podklady. Žalobce pak podpisem Smlouvy o poskytnutí dotace potvrdil, že se pro něj příslušné Příručky stávají na základě Smlouvy závazné a zavázal se, že se jimi bude při realizaci projektu řídit; žalobce též stvrdil, že jsou tyto dokumenty veřejně dostupné na webových stránkách poskytovatele dotace (čl. XII odst. 2 Smlouvy). Z těchto smluvních ustanovení lze dovodit povinnost žalobce seznámit se s metodickými dokumenty prostřednictvím webových stránek poskytovatele dotace. Pokud žalobce takové ustanovení Smlouvy stvrdil svým podpisem, nemůže jej nyní rozporovat a tvrdit, že neměl možnost se s příručkami seznámit. Žalobce namítal, že z auditní zprávy a z rozhodnutí správce daně není jednoznačně seznatelné, jaké verze Příruček byly pro něj závazné a které měl porušit. Daná námitka není důvodná. Pro žalobce byly závazné verze Příruček, které byly zveřejněny na webové stránce poskytovatele dotace spolu s 3. výzvou k předkládání žádostí o podporu, Prioritní osa 2 – Stabilizace a rozvoj měst a obcí, Oblast podpory 2.6 Rozvoj zdravotnické péče; datum vyhlášení výzvy dne 27. 6. 2008, datum ukončení příjmu žádostí dne 31. 7. 2008. Rozhodnutí správce daně a odvolací rozhodnutí tvoří jeden celek, a proto nemá krajský soud pochybnost, že v řízení o uložení odvodu bylo vůči žalobci jednoznačně specifikováno, že měl porušit pravidla podle Příručky pro žadatele 2.6 Rozvoj zdravotnické péče, datum platnosti 27. 6. 2008, verze 2.0, a podle Příručky pro příjemce, verze 3.2 k 22. 10. 2008, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí žalovaného. Krajský soud tak činí dílčí závěr o tom, že žalobce byl již při vyhlášení zadávacího řízení dne 12. 1. 2009, kdy písemně oslovil tři potenciální dodavatele, povinen postupovat podle podmínek pro zadávací řízení, které vyplývaly z Příručky pro žadatele a potažmo z Příručky pro příjemce. Nyní je na místě, aby krajský soud posoudil, zda žalobce tyto podmínky porušil či nikoliv. Žalobce v žalobě namítal, že použil všechny postupy k tomu, aby bylo výběrové řízení transparentní; poukázal na to, že vybral uchazeče, který nabídl nejnižší cenu. Dále uvedl, že hodnotící kritéria existovala již v době vyhlášení výběrového řízení, byť nebyla uchazečům zaslána; to žalobce navrhoval prokázat čestným prohlášením a výslechy členů hodnotící komise. Podle čl. VI odst. 2 Smlouvy platí, že příjemce je povinen při realizaci projektu uskutečňovat zadávání veřejných zakázek v souladu s podmínkami stanovenými zákonem o veřejných zakázkách, je-li zadavatelem podle tohoto zákona, a v souladu s pokyny pro zadávání veřejných zakázek, které jsou obsaženy v Příručce pro příjemce ROP NUTS II Jihozápad, pokud se na něj nevztahuje zákon o veřejných zakázkách, nebo jde o zakázky malého rozsahu podle § 12 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. Podle § 2 zákona o veřejných zakázkách, ve znění ke dni vyhlášení výběrového řízení žalobcem, nebyl žalobce veřejným, dotovaným ani sektorovým zadavatelem podle tohoto zákona. To ostatně ani není předmětem sporu mezi stranami. Na žalobce se tedy vůbec nevztahoval režim zákona o veřejných zakázkách. Žalobce byl tak podle čl. VI odst. 2 Smlouvy povinen při realizaci projektu uskutečnit zadání výběrového řízení v souladu s pokyny pro zadávání, které jsou obsaženy v Příručce pro žadatele a pro příjemce. Pokyny pro postup žalobce obsahuje jak Příručka pro žadatele tak i Příručka pro příjemce. Příručka pro žadatele v části 9.2 stanoví základní pravidla pro naplnění zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, a to i pro příjemce dotace, který není zadavatelem v režimu zákona o veřejných zakázkách z důvodu, že výše dotace je menší než 50% z celkových způsobilých výdajů projektu. Dále je stanoveno, že příjemce je povinen průběh zadávacího řízení náležitě dokladovat v souladu s pravidly stanovenými ŘO ROP NUTS II Jihozápad a že podrobný popis procesu výběru dodavatelů je obsažen v Příručce pro příjemce. Podle části 3.3 Příručky pro příjemce pro žalobce jakožto zadavatele mimo režim zákona o veřejných zakázkách platí, že z důvodu naplnění zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, které je třeba v souladu s komunitárním právem dodržovat, je nezbytné, aby i v případech, kdy příjemce postupuje při zadávání zakázek mimo režim zákona, byla stanovena a dodržována určitá pravidla. Pro tyto případy stanovil ŘO ROP následující postup: Pokud předpokládaná hodnota zakázky přesáhne 600 000,- Kč na dodávky a služby, resp. 3 000 000,- Kč na stavební práce (uvedené částky bez DPH), je příjemce dotace povinen vybrat dodavatele, jemuž může zadat zakázku, a uzavřít písemnou smlouvu na základě oslovení alespoň tří dodavatelů při dodržení zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Nezbytné je v tomto případě stanovení minimálně desetidenní lhůty k předkládání nabídek a ustanovení minimálně tříčlenné komise pro hodnocení a posouzení nabídek. Výše uvedenými pravidly je povinen se řídit i příjemce dotace, který není zadavatelem v režimu zákona o veřejných zakázkách. Dále je v Příručce pro příjemce uvedeno, že každý příjemce je povinen řídit se v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky zásadami dle § 6 zákona: 1) transparentnosti, 2) rovného zacházení, 3) zákazu diskriminace. Zásada transparentnosti je v Příručce pro příjemce definována takto: Jakákoliv zakázka musí být vždy zadána transparentním způsobem. Základním účelem zásady je zajištění co největší průhlednosti řízení, která podstatnou měrou přispívá k přezkoumatelnosti celého řízení a k možnosti kontroly postupu v řízení. Naplnění této zásady lze spatřovat například v povinnosti: 1) pořizovat o všech významných úkonech písemnou dokumentaci v dostatečném rozsahu, což umožní úkony zadavatele nezávisle přezkoumat, 2) jasně vymezit kritéria, dle kterých budou hodnoceny nabídky dodavatelů, vždy v dostatečném předstihu před samotným vypracováním nabídek, a 3) opatřit všechna rozhodnutí řádným odůvodněním. Žalobci přitom bylo kladeno k tíži pochybení spočívající v tom, že neinformoval uchazeče o zakázku zadávanou mimo režim zákona o veřejných zakázkách o vahách jednotlivých kritérií, podle kterých budou nabídky hodnoceny. Krajský soud především konstatuje, že žalobci nebylo vytýkáno porušení zákonné povinnosti podle zákona o veřejných zakázkách, což by ostatně ani nebylo možné, když žalobce podle tohoto zákona nebyl povinen postupovat. Žalobci byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně, neboť měl porušit smluvní povinnost zadat výběrové řízení transparentním způsobem. Krajský soud má po vyhodnocení citovaného textu, který žalobce smluvně zavazoval, za to, že nelze žalobci klást k tíži, že nesplnil pravidlo, které nebylo jednoznačně uvedeno v citovaných Příručkách ani ve Smlouvě o poskytnutí dotace. Z logiky věci nelze žalobce sankcionovat za nesplnění povinnosti, o které nevěděl, že ji má. Žalobce nemohl v plné šíři předpokládat, co všechno může být zahrnuto pod zásadu transparentnosti. Žalobce v důvěře ve smluvní text postupoval striktně podle toho, co bylo uvedeno v Příručkách. Při zadávání veřejných zakázek podle zákona o veřejných zakázkách, se postupuje podle § 78 odst. 6, v němž je výslovně uvedeno, že zadavatel uvede dílčí hodnotící kritéria a jejich váhu v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení nebo v zadávací dokumentaci, popřípadě ve výzvě k podání nabídky v užším řízení či v jednacím řízení s uveřejněním nebo ve výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, popřípadě ve výzvě k potvrzení zájmu o účast nebo v dokumentaci soutěžního dialogu. Zadavatel podle zákona o veřejných zakázkách tak ví, jak má přesně postupovat v dané situaci. Ovšem od žalobce, který nebyl povinen se daným zákonem řídit, nelze požadovat naplnění všech striktních ustanovení tohoto zákona a tak jej v podstatě podřizovat této právní úpravě zprostředkovaně přes zásadu transparentnosti. Krajský soud nepřehlédl, že v Příručce pro příjemce je naplnění zásady transparentnosti vymezeno demonstrativním způsobem za použití slova „například“. Ovšem při takto striktním chápání zásady transparentnosti správcem daně by to znamenalo, že i na osobu, která není zadavatelem podle zákona o veřejných zakázkách, dopadají veškerá pravidla podle tohoto zákona, což nelze z ničeho dovozovat a jistě to ani nebylo záměrem zákonodárce, který by jinak jistě zadavatele postavené na roveň žalobci pod režim zákona o veřejných zakázkách sám podřadil. Krajský soud je toho názoru, že je nutno vnímat rozdíl mezi veřejnými zakázkami podřízenými režimu zákona o veřejných zakázkách, veřejnými zakázkami malého rozsahu podřízenými přímo ze zákona zásadám podle § 6 zákona o veřejných zakázkách a mezi zadávacím řízením, které se odehrává mimo zákonný rámec zákona o veřejných zakázkách a na něhož jsou zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace vztaženy toliko prostřednictvím smluvního instrumentu; zde prostřednictvím Smlouvy o poskytnutí dotace a Příruček pro žadatele a příjemce. V nyní posuzovaném případě je totiž nutno trvat na přesném vymezení podmínek pro poskytnutí dotace tak, aby nedocházelo k zásahu do právní jistoty příjemce dotace. Na tomto místě lze obdobně vyjít z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2008, č. j. 11 Ca 371/2006 – 55, publikovaného pod č. 1632/2008 Sb. NSS, z jehož právní věty se podává, že „právní předpisy upravující podmínky pro čerpání dotace musí být formulovány tak, aby příjemcům finančních prostředků byly již v době jejich čerpání zřejmé podmínky, za nichž na poskytnuté prostředky vzniká nárok. Je nepřípustné, aby teprve v řízení o povinnosti vrátit neoprávněně čerpané finanční prostředky (§ 22 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů) bylo příjemci těchto prostředků kladeno k tíži, že z daných předpisů nelze dovodit jednoznačný závěr, za jakých podmínek měly být finanční prostředky poskytnuty.“ Tento právní názor je plně aplikovatelný i na situaci, kdy jsou podmínky pro čerpání dotace stanoveny toliko smluvními instrumenty. V této souvislosti nezbývá než konstatovat, že pokud poskytovatel dotace považoval informování uchazečů výběrového řízení o vahách hodnotících kritérií předem za natolik zásadní pro transparentnost výběrového řízení, měl tuto povinnost výslovně uvést v Příručce pro příjemce. Za situace, kdy dané jednání žalobce nebylo za netransparentní označeno přímo ve Smlouvě či v Příručkách, pak je na soudu, aby v případě sporu mezi žalobcem a žalovaným o této otázce posoudil, zda má za to, že jednáním žalobce došlo k porušení této zásady, jak je vymezena v Příručce pro příjemce. Podle Příručky je účelem této zásady zajištění co největší průhlednosti řízení, která podstatnou měrou přispívá k přezkoumatelnosti celého řízení a k možnosti kontroly postupu v řízení. Tato definice může zahrnovat celou řadu situací, ovšem je vždy na posouzení toho kterého případu, zda určité jednání či opomenutí příjemce dotace mohlo mít vliv na transparentnost zadávacího řízení. Krajský soud se neztotožňuje s daňovými orgány v tom, že by pochybení žalobce, tj. nesdělení vah hodnotících kritérií uchazečům výběrového řízení předem, mělo za následek porušení zásady transparentnosti podle Příručky pro příjemce. Z okolností případu totiž nelze bez dalšího dovodit, že by toto jednání žalobce mělo přímý vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Pro tento závěr by musely svědčit nějaké další indicie, např. stížnost některého účastníka výběrového řízení či výběr zjevně nevýhodné nabídky oproti výhodnějším. Žádná taková skutečnost však z ničeho nevyplývá. Z obsahu spisu krajský soud zjistil, že žalobce vyhotovil dne 12. 1. 2009 tři dopisy adresované oslovovaným uchazečům s tím, že v rámci výběrového řízení poptává cenovou nabídku na dodávku CT systému a přikládá technickou specifikaci poptávaného systému. Lhůta pro vypracování nabídek byla stanovena do 30. 1. 2009. Všem třem adresátům byla výzva k účasti ve výběrovém řízení doručena dne 14. 1. 2009, jak se podává z doručenek. Dále je ve spise založen zápis z vyhodnocení výběrového řízení na dodávku CT systému pro oddělení RDG ze dne 30. 1. 2009, v němž je uvedeno, že na základě kompletních a porovnatelných parametrů a následného rozboru jednotlivých nabídek byla vybrána k realizaci nabídka společnosti PHILIPS Česká republika, s. r. o. Vyhodnocení a výběr dodavatele provedla čtyřčlenná komise. Přílohou je přehled cenových nabídek na dodávku CT systému, ze které vyplývá, že vítězná společnost nabídla nejnižší cenu bez DPH ve výši 10 541 533 Kč. Dále je ve spise založena srovnávací tabulka parametrů všech tří nabídek. Krajský soud má za to, že na základě daných listin lze konstatovat, že se žalobce výběrovému řízení věnoval s náležitou péčí, obdržené nabídky pečlivě srovnal ve srovnávací tabulce a vše předložil hodnotící komisi, která vybrala nabídku, která byla cenově nejnižší a měla druhé nejlepší technické parametry (to se podává z platebního výměru na str. 2). Krajský soud je toho názoru, že nesdělení vah hodnotících kritérií uchazečům předem (konkrétně nabídková cena s vahou 70% a technické ukazatele s vahou 30%) nemohlo mít na výběr nejvhodnější nabídky natolik zásadní vliv, aby bylo možno dojít k závěru, že byla porušena zásada transparentnosti. Podklady, které žalobce poskytl, a to především vypracovaná srovnávací tabulka všech tří nabídek, je sama o sobě zárukou možnosti kontroly postupu v řízení a přispívá k přezkoumatelnosti a průhlednosti celého výběrového řízení. Za situace, kdy si ani žádný z uchazečů nestěžoval na nesdělení vah hodnotících kritérií, považuje krajský soud závěry daňových orgánů za naprosto neadekvátní dané situaci. Krajský soud tak činí další dílčí závěr, a sice že žalobce zásadu transparentnosti výběrového řízení neporušil tím, že uchazečům předem nesdělil váhy jednotlivých hodnotících kritérií. Z toho důvodu krajský soud přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí. V dalším řízení ovšem bude nutné posoudit, zda žalobce splnil vše, co v rámci zásady transparentnosti výslovně vyplývalo ze Smlouvy a z Příručky pro příjemce (část 3.3 Pravidla pro zadávací řízení). Přitom je zjevné, že žalobce dodržel podmínku oslovení alespoň tří dodavatelů, od všech obdržel nabídky, přičemž jim stanovil minimálně desetidenní lhůtu k předložení nabídek (od 14. 1. 2009 do 30. 1. 2009), a ustanovil minimálně tříčlennou komisi pro hodnocení a posouzení nabídek (komise byla čtyřčlenná). Z hlediska zachování zásady transparentnosti, tak jak je vymezena v Příručce pro příjemce, bude nutné zhodnotit, zda žalobce dostatečně jasně vymezil kritéria, podle kterých budou hodnoceny nabídky dodavatelů, a to v dostatečném předstihu před samotným vypracováním nabídek. K prokázání této skutečnosti žalobce nabídl provedení důkazů, a to svým čestným prohlášením a výslechem členů hodnotící komise. Tuto skutečnost je samozřejmě možné prokazovat i dalšími důkazy, např. listinnými. Splnění této smluvní podmínky ovšem krajský soud nemůže sám posoudit, neboť čestné prohlášení nebylo ve spise založeno a nebylo provedeno jako důkaz, stejně tak nebyly v daňovém řízení provedeny důkazy výslechem svědků. Skutkový stav věci z hlediska vyřešení této otázky bude žalovaný povinen v dalším řízení doplnit a posoudit, zda kritéria hodnocení nabídek (včetně příp. vah jednotlivých hodnotících kritérií) byla vymezena dostatečně jasně a v předstihu před vypracováním nabídek tak, aby bylo zajištěno transparentní hodnocení obdržených nabídek hodnotící komisí. Krajský soud doplňuje, že pro posouzení dodržení zásady transparentnosti nebude rozhodné, zda žalobce informoval uchazeče o kritériích hodnocení předem, jak bylo vyloženo shora, neboť taková podmínka není ve smluvních dokumentech výslovně zakotvena a krajský soud již závazně posoudil, že pokud tak žalobce neučinil (ve vztahu k vahám jednotlivých kritérií), neporušil tak zásadu transparentnosti. Pokud jde o obsah rozhodnutí správce daně, pak krajský soud uvádí, že je z něj patrné, že si správce daně neujasnil pojmy, když např. na str. 2 v posledním odstavci uvedl, že žalobce při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu nepostupoval v souladu s § 6 zákona o veřejných zakázkách. Jak již bylo uvedeno, žalobce nebyl v postavení zadavatele podle zákona o veřejných zakázkách a tento zákon se na zadávací řízení vůbec nevztahoval. Nejednalo se tedy o veřejnou zakázku, a to ani malého rozsahu. Takových pojmových záměn by se měl správce daně vyvarovat, neboť způsobují nejasnosti ve vztahu k adresátům rozhodnutí. Naopak to, že žalobce byl v obou daňových rozhodnutích označován jako příjemce dotace ve vztahu k časovému úseku před podpisem Smlouvy, kdy měl být podle žalobce označován jako žadatel, není relevantní argument, který by mohl mít sám o sobě jakýkoliv vliv na zákonnost rozhodnutí. Je skutečností, že žadatel o dotaci se stává příjemcem až po uzavření Smlouvy o poskytnutí dotace, nicméně záměny označení žalobce jako „příjemce“ či „žadatele“ nemohly způsobit žádnou nejasnost či zmatení, neboť bylo zřejmé, že se stále jedná o jednání jediného subjektu, a to žalobce. Žalobce též namítal, že ve věci nebyl veden správní spis podle § 17 správního řádu. Podle § 22 odst. 13 zákona č. 250/2000 Sb. se při správě odvodů a penále postupuje podle zákona upravujícího správu daní. Krajský soud nemá za to, že by byl porušen § 64 daňového řádu, tj. že by ve věci nebyl veden spis. Spis byl krajskému soudu předložen a všechny podstatné dokumenty v něm krajský soud nalezl. Konečně pokud jde o námitku, že byla nesprávně provedena korekce ve výši 25% hodnoty zakázky, pak její řešení již není na místě, neboť krajský soud věc zrušil a vrátil k dalšímu řízení s tím, že po doplnění řízení teprve daňové orgány posoudí, zda se žalobce vůbec dopustil porušení rozpočtové kázně. S ohledem na shora uvedené zrušil krajský soud napadené rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť skutkový stav věci vyžaduje zásadní doplnění, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. Krajský soud nemohl přistoupit i přímo ke zrušení rozhodnutí správce daně, neboť podle judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutím o zrušení platebního výměru daňové řízení končí a toto rozhodnutí zakládá překážku věci rozhodnuté (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 76/2007 – 48, publikované pod č. 1865/2009 Sb. NSS). Zrušením platebního výměru by tedy krajský soud znemožnil pokračování řízení a doplnění zjištění o skutkovém stavu věci na základě doplnění dokazování. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví- li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný správní orgán, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta. Na soudní poplatek žalobce vynaložil 3000 Kč. Náklady zastoupení spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika) celkem v částce 9300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky; 3 x 300 Kč). Náklady zastoupení tak činí 10200 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce není plátcem daně z přidané hodnoty, nepřistoupil krajský soud ke zvýšení odměny o příslušnou částku daně. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 13200 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení