10 Af 104/2011 - 61

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce FISH MARKET a.s., Rybářská 801, Třeboň, zastoupeného Ing. Ivanem Hayekem, daňovým poradcem, se sídlem Praha 1, Jindřišská 5/901, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.8.2011, č.j. 2564/11-1200, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 13.10.2011 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Třeboni, kterým byla žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2006 do 30.9.2008 ve výši 956.340,- Kč a současně sdělena povinnost zaplatit penále ve výši 191.268,- Kč. Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť správcem daně nebyly vyhodnoceny ekonomické podmínky trhu, jako jsou například geografické umístění, velikost, rozsah konkurence, dostupnost obdobného produktu, úroveň nabídky, kupní síla, výrobní náklady, dopravní náklady. Nesouhlasí s tím, že konečné porovnání cen bylo provedeno pouze ve vztahu k trhu SRN, neboť není možné považovat eurozónu nebo Evropskou unii za homogenní teritorium, např. rozdíly cenových hladin jsou v desítkách procent. Žalovaný se nevypořádal dostatečně s námitkou stejnorodosti teritoria eurozóny a Evropské unie. Skutečnost, že nelze považovat státy Evropské unie za homogenní teritorium, svědčí rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6A 75/2002-68. Žalobce zajistil informace z německého a slovenského trhu a zjistil tak, že cena kapra živého na konečného zákazníka v červnu 2008 činila v Německu 9,80 EU, přičemž na Slovensku v kontrolovaném zdaňovacím období 106,- Sk. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že žalovaný popírá nutnost srovnávání ekonomických podmínek trhu, kdy na straně 12 v odst. 2 napadeného rozhodnutí uvádí, že správce daně neporovnával ceny dosahované na Slovensku s cenami dosahovanými na trzích Německa, Francie, Polska a Maďarska, ale porovnával ceny, za které nakupovali vybraní odběratelé předmětný produkt od žalobce. Žalobce proto předložil zprávu z německého odborného časopisu ohledně rybího trhu v Mnichově, kde je uveden seznam ryb s cenami za kilogram, cena kapra živého činí 9,80 EU za kg. Žalobce má za to, že správcem daně nebyla zohledněna zásada pro uplatnění principu tržního odstupu, tj. srovnání podmínek řízení transakce s podmínkami nezávislých transakcí při výběru srovnatelného odběru. Žalobce namítá, že žalovaný označil srovnatelné odběratele, mezi nimi i společnost Schultheiss GmbH za distributory, stejně jako společnost KOLTER a.s. Společnost Schultheiss GmbH je zpracovatelem živých ryb a nikoliv jejich distributorem. Kromě toho uvedená společnost dodává kromě uzených, sušených a mražených ryb rovněž čerstvé ryby, ovšem usmrcené a zbavené vnitřností. Dopravní a manipulační náklady jsou proto zcela odlišné od nákladů společnosti KOLTER a.s., která dodává živé ryby. Uvedená společnost, která dodává výrobek s výraznou přidanou hodnotou, se pro srovnání nehodí, a proto nesouhlasí se závěrem žalovaného, že nejsou rozdíly mezi srovnávanými transakcemi, které by mohly podstatně ovlivnit cenu na otevřeném trhu. Správce daně tak nesprávně vybral transakce společnosti Schultheiss GmbH jako srovnatelné s transakcemi společnosti KOLTER a.s., protože srovnatelné jsou jejich objemy odběrů. Správce daně se však nezabýval strukturou těchto odběrů. Podíl kapra šupinatého I. třídy na dodávkách společnosti KOLTER a.s. činí 73,5 %, zatímco podíl na dodávkách společnosti Schultheiss GmbH činí pouze 14,6 % v kontrolovaném období. Nižší cena vůči společnosti KOLTER a.s. je způsobena odběrem prakticky všech přebytečných kaprů šupinatých, které by žalobce nemohl uplatnit na žádném jiném trhu za obdobných cenových podmínek. Správce daně neprovedl přiměřené úpravy cen tak, aby byl vyloučen vliv zjištěných rozdílů ve smyslu článku 2.1 Pokynu D-258. Žalobce provedl srovnávací analýzu a na cenách dosahovaných v dodávkách pro organizace Slovenského rybářského svazu prokázal, že ceny fakturované společnosti KOLTER a.s. jsou cenami obvyklými. Cena fakturovaná organizacím Slovenského rybářského svazu obsahuje všechny náklady, které je třeba vynaložit k tomu, aby zboží bylo dodáno konečnému zákazníkovi, ovšem cena fakturovaná společnosti KOLTER a.s. tyto náklady neobsahuje, na svůj náklad dopravuje zboží zákazníkovi a se zbožím manipuluje. Náklady na manipulaci KOLTER a.s. nikomu jinému, než žalobci nefakturuje, protože ve všech ostatních případech dodává zboží svým jménem a na svůj náklad, zatímco v případě dodávek pro organizace SRS dodává zboží na náklad žalobce. Žalovaný neprokázal ve smyslu ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů a článku 9 Smlouvy o zamezení dvojího zdanění, že sjednané ceny mezi osobami spojenými se liší od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Vzhledem k tomu, že námitky uvedené v žalobě jsou totožné s námitkami obsaženými v odvolání ze dne 14.4.2011 proti prvostupňovému rozhodnutí správce daně, žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že by považoval státy eurozóny za stejnorodý celek. Správce daně hledal srovnatelné transakce směřující ke slovenským odběratelům, ovšem zjistil, že slovenští odběratelé, vyjma KOLTER a.s., byli koncovými zákazníky. Uvedená společnost zaujímá na slovenském trhu 70 %, proto nemohl srovnatelného odběratele na Slovensku nalézt. Správce daně zjistil, že žalobce obchodoval i s jinými zahraničními subjekty, proto vybral jeden stejný produkt - kapra živého šupinatého I. třídy jakosti a porovnával, za jaké ceny byl prodáván v jednotlivých obdobích vybraným distributorům. Správce daně použil metodu srovnatelné nezávislé ceny, která je vhodná, když je prodáván tentýž produkt jak mezi spojenými osobami, tak i nezávislými podniky. Správce daně zjistil, že ceny sjednané se spojenou osobou se lišily od cen sjednaných s nezávislými podniky. Dále bylo zjištěno, že společnost KOLTER a.s. realizovala vůči svým zákazníkům marži 59 %. Dle žalovaného odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6A 75/2002-68 není přiléhavý, neboť nelze shledat podobnost případu projednávaného v uvedeném rozsudku s případem žalobce. V dané záležitosti bylo podstatné zjištění ceny, za kterou žalobce prodává zboží odběratelům, nikoliv zjištění ceny, za kterou se prodává následně zboží dodané žalobcem v jednotlivých zemích. Žalovaný nerezignoval na srovnání ekonomických podmínek. V daném případě je zcela zbytečné zjišťovat, za jakou cenu byl produkt dodávaný žalobcem dále prodáván, neboť se jedná o další obchodní transakce, na kterých výše sjednané ceny mezi žalobcem a jeho odběratelem nezávisí. Rovněž není přiléhavá argumentace žalobce ohledně rozdílnosti nákladů společnosti Schultheiss GmbH a společnosti KOLTER a.s., neboť zkoumání struktury nákladů ke konečnému spotřebiteli je nadbytečné, tyto náklady nemají vliv na cenu produktu prodávaného žalobcem společnosti Schultheiss GmbH. Žalobce nejednal v souladu s principem tržního odstupu v případě, že prodával zboží společnosti KOLTER a.s. za nižší cenu (marže 1,71 %) než osobám nezávislým (marže 11,62 %), přičemž z předložených faktur bylo prokázáno, že společnost KOLTER a.s. realizovala na zboží dodaného žalobcem marži ve výši 59 %. Dle žalovaného bylo prokázáno, že existuje odchylka mezi cenami sjednanými a cenami obvyklými, byla prokázána existence skutečností vyvracejících věrohodnost a správnost zaúčtování sjednané ceny vzhledem k objektivně existujícím cenám na trhu. Žalobci je přičítáno k tíži, že nepředložil platnou dokumentaci k převodním cenám, nevyvrátil pochybnosti ohledně uplatnění principu tržního odstupu u realizovaných transakcí s odběratelem KOLTER a.s.. Zvýšení daňové povinnosti odpovídá zákonné úpravě. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem o dani z příjmů i daňovým řádem. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Správce daně provedl u žalobce kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2006 do 30.9.2008, předmětem kontroly byla rovněž i kontrola převodních cen. V průběhu kontroly správce daně zjistil, že žalobce se mimo jiné zabývá prodejem živých sladkovodních ryb, které nakupuje především od sesterských produkčních společností. Prodává živé ryby na slovenském trhu prostřednictvím společnosti KOLTER a.s. se sídlem na Slovensku. S uvedenou společností byl žalobce v kontrolovaném období kapitálově spojen – podílel se 39 % na jejím základním jmění. Mezi žalobcem a akciovou společností KOLTER a.s. probíhaly obchodní transakce, proto se správce daně zabýval tím, zda ceny sjednané byly rozdílné od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných podmínek. Správce daně zjistil, že marže žalobce při prodeji ryb spojené osobě byla však mnohem nižší než nezávislým osobám. Při prodeji ryb společnosti KOLTER představovala marže 1,71 %. Správce daně se proto zabýval tím, zda ve vztahu ke spojené osobě byl dodržen princip tržního odstupu vyjádřený v § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů a v článku 9 Smlouvy o zamezení dvojímu zdanění se Slovenskem, vyhlášené ve Sbírce smluv pod č. 100/2003 Sb. Žalobcem nebyla předložena dokumentace k převodním cenám pro kontrolované období, byl jím předložen dokument Metodika stanovení převodních cen ryb mezi výrobními podniky skupiny rybářství Třeboň Hld. a.s. a obchodní dceřinou společností FISH MARKET a.s., který byl vyhotoven v průběhu roku 2007. Žalobce byl vyzván správcem daně k vysvětlení rozdílů mezi cenou sjednanou se spojenou osobou a nezávislými osobami, především organizacemi Slovenského rybářského svazu. Žalobce odpověděl, že dodávky těmto nezávislým osobám jsou dodávkami pro konečného zákazníka, zatímco dodávky spojené osobě jsou dodávkami pro distributora. Správce daně se proto soustředil na porovnání ceny, respektive marže ve vztahu k distributorům, jejichž činnost je zaměřena na velkoobchodní prodej ryb, jednalo se o distributory zejména z Německa, Polska, Maďarska a Francie. Správce daně porovnal, za jakou cenu žalobce prodával zboží, konkrétně kapra živého šupinatého I. třídy jakosti v jednotlivých sledovaných obdobích u více distributorů. Mezi odběrateli byla správcem daně zjištěna společnost Schultheiss GmbH. U této společnosti byl vykázán srovnatelný objem kaprovitých ryb, jaký byl zjištěn u společnosti KOLTER a.s. Je vykazován u uvedené společnosti nejvyšší odběr kaprů šupinatých I. třídy jakosti ze všech srovnávaných nezávislých odběratelů. Při porovnání průměrných prodejních cen u uvedeného produktu vyplynulo, že sjednané průměrné prodejní ceny fakturované spojené osobě byly přibližně o 12 % nižší než u nezávislé osoby. Správce daně učinil závěr, že se liší ceny sjednané mezi spojenou osobou od cen, které byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Metodou nezávislé srovnatelné ceny vyčíslil rozdíl a vyzval žalobce k jeho doložení dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Žalobce reagoval na výzvu, poukazoval na nepatřičnost výzvy z důvodu, že se má vyjádřit ke stanovení ceny obvyklé a nikoliv ke zdůvodnění rozdílu v cenách, nesprávně bylo vyhodnoceno, že obvyklou cenou je cena realizovaná při dodávkách zboží. Správce daně vyjádřil rozdíl mezi cenami sjednanými mezi spojenou osobou a cenami, které byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, neboť bylo jím zjištěno z faktur vystavených KOLTER a.s. marže u prodeje kapra šupinatého I. třídy jakosti v obdobích největšího prodeje ve výši 59 %. Vzhledem k tomu, že žalobce rozdíl nedoložil, správce daně upravil základ daně o zjištěný rozdíl ve výši 4 392 468,- Kč. Správce daně kontrolní zjištění shrnul ve zprávě o kontrole, která byla se žalobcem projednána dne 15.2.2011. Následně byl vydán dodatečný platební výměr, žalobci byla doměřena daň za zdaňovací období od 1.1.2006 do 30.9.2008 ve výši 956 340,- Kč a rovněž mu byla i stanovena povinnost uhradit penále. Žalobce se proti dodatečnému platebnímu výměru odvolal, přičemž uváděl téměř shodné námitky jako v žalobě. Odvolání žalobce bylo jako nedůvodné zamítnuto, neboť žalobce nedodával společnosti KOLTER a.s. ryby za ceny stanovené na principu tržního odstupu podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů a tím došlo ke snížení základu daně. Správce daně prokázal existenci odchylky mezi cenami sjednanými a cenami obvyklými, prokázal existenci skutečností vyvracejících věrohodnost a správnost zaúčtování sjednané ceny vzhledem k objektivně existujícím cenám na trhu. Žalobce nevyvrátil pochybnosti správce daně ohledně uplatnění principu tržního odstupu u realizovaných transakcí s odběratelem KOLTER, a proto zvýšení daňové povinnosti je zákonné. Rovněž použitá metoda pro stanovení ceny na principu tržního odstupu poskytla objektivní spolehlivé výsledky. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Mezi účastníky je na sporu, zda kupní cena mezi žalobcem a KOLTER a.s. ohledně prodeje ryb byla sjednána ve výši obvyklé jako s nezávislými osobami. V daném případě se z hlediska § 23 odst. 7 bodu a) zákona o daních z příjmů jedná o osoby kapitálově spojené, neboť žalobce se kapitálově podílel na základním jmění KOLTER a.s., a to 39 %. Soud poznamenává, že podstatou ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů je zabránit daňovým únikům při takových smluvních vztazích, při nichž jedna smluvní strana záměrně činí úkony pro ni finančně či jinak nevýhodné, aby druhé straně naopak vznikla daňová výhoda spočívající ve snížení daňového základu. Je proto povinností daňového subjektu prokázat, že odchýlení se od ceny obvyklé má jiný účel než je krácení daně. Dospěje-li správce daně k závěru, že cena sjednaná mezi osobami spojenými nebo blízkými není cenou sjednávanou v běžných obchodních vztazích, postupuje se podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, tj. upraví se základ daně o zjištěný rozdíl. Zákon o daních z příjmů poskytuje správci daně široký prostor pro stanovení ceny běžné v obchodních vztazích. Jeho rozhodnutí a kritéria výběru však musí být objektivní, spravedlivá a přezkoumatelná. Základním předpokladem vyměření daně podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů je, aby správce daně dokazováním a nikoliv odhadem zjistil cenu na trhu obvyklou. Aplikace uvedeného ustanovení vyžaduje, aby správce daně nejprve zjistil odlišnost sjednané ceny mezi osobami spojenými oproti ceně na trhu obvyklé, poté daňový subjekt s touto skutečností seznámil a pak mu umožnil, aby uspokojivým způsobem doložil rozdíl mezi oběma cenami. Povinností správce daně je všechny nabízené důkazy vyhodnotit v rámci důkazního řízení. Ze správního spisu vyplývá, že správce daně se zaměřil na porovnávání ceny, resp. marže ve vztahu k distributorům, jejichž činnost byla zaměřena na velkoobchodní prodej ryb, jednalo se o distributory z Německa, Polska, Maďarska a Francie. Správce daně zjišťoval, za jakou cenu žalobce prodával zboží – kapra šupinatého I. třídy jakosti v jednotlivých sledovaných obdobích, přičemž zjistil interval, v jakém se pohybovala cena pro nezávislého odběratele pro jednotlivá období. Zabýval se rovněž vzorkem odběratelů, ve kterém byla i společnost Schultheiss GmbH, u níž žalobce vykazoval srovnatelný objem kaprovitých ryb jako vykazovala společnost KOLTER, a.s., kde byl vykazován největší odběr kaprů šupinatých I. jakosti ze všech srovnávaných nezávislých odběratelů. Z porovnání výše sjednaných průměrných prodejních cen vyplynulo, že sjednané průměrné prodejní ceny fakturované spojené osobě byly přibližně o 12 % nižší než u nezávislé osoby. Správce daně porovnáním výsledků zjistil, že se liší ceny sjednané mezi spojenou osobu od cen, které byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, metodou nezávislé srovnatelné ceny vyčíslil rozdíl a následně vyzval žalobce k jeho doložení. V souvislosti s tím žalobce namítá, že správce daně nevyhodnotil ekonomické podmínky trhu jako jsou např. geografické umístění, velikost, rozsah, konkurence, dostupnost obdobného produktu, úroveň nabídky, kupní síla, výrobní náklady, dopravní náklady apod. Rovněž nesouhlasí s tím, že konečné porovnání cen bylo provedeno pouze ve vztahu k trhu SRN. Žalobce má za to, že není možné považovat eurozónu nebo Evropskou unii za homogenní teritorium. Ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů pojednává jen o cenách sjednávaných v běžných obchodních vztazích. V zákoně o daních z příjmů není určen přesný způsob, jakým má správce daně stanovit cenu běžnou v prostředí fungující hospodářské soutěže, což ovšem neznamená, že určení její výše závisí na libovůli správce daně. Správce daně je povinen postupovat s ohledem na specifika každého konkrétního případu a je na jeho uvážení, které subjekty zahrne do vzorku pro zjištění ceny obvyklé, ovšem jím zvolené subjekty musí korespondovat se situací daňového subjektu, úvahy o výběru musí být řádně zdůvodněny. Ke zjištění obvyklé ceny je nejpříhodnější porovnávací metoda spočívající ve výběru vhodného vzorku subjektů vykonávajících podnikatelskou činnost za stejných nebo alespoň obdobných podmínek. V daném případě správce postupoval dle uvedeného zákonného ustanovení, při aplikaci § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů s ohledem na zásady daňového řízení volil prostředky, které pomohly stanovit takovou částku, která by byla co nejvíce odpovídající situaci daňového subjektu. Pro výpočet proto volil subjekty provozující stejnou činnost ve stejném čase, přičemž vybíral z dostatečného množství subjektů, aby na základě jejich údajů mohl učinit dostatečně objektivní a spravedlivý závěr. Teprve poté, co správce daně shromáždil vybraný soubor cen, přistoupil ke stanovení ceny obvyklé. Správce daně zjistil, že zisk realizovaný vůči spojené osobě byl neporovnatelně nižší než dosahovaný příjem vůči nezávislým odběratelům. Ceny sjednané se spojenou osobou se lišily od cen sjednaných s nezávislými subjekty. Ze zjištění správce daně vyplývá, že společnost KOLTER a.s. realizovala vůči svým zákazníkům marži 59 %. Z uvedeného vyplývá, že správce daně se dostatečně vypořádal s námitkou stejnorodosti teritoria eurozóny a Evropské unie. Žalobce hodnotí kriterium výše cenové hladiny za nepodstatné. V napadeném rozhodnutí je uvedeno, že cenová hladina je jedno z mnoha kritérií vzájemného porovnávání různých ekonomik. Zkoumat rozdílnost trhů při zvážení dalších okolností se jeví jako nadbytečné, neboť je nerozhodné komu, jak a v jakém stavu a za kolik byl dále distributorem předmětný produkt prodáván, jestliže je podstatné, zda ceny sjednané se spojenou osobou se lišily od cen sjednaných s nezávislými podniky. Proto soud má za to, že je zcela nerozhodné a nepodstatné zkoumat, jak navrhuje žalobce, počet obyvatel nezaměstnaných, sazbu daně z příjmů nebo výši hrubého domácího produktu, neboť uvedené skutečnosti nemůžou ovlivnit sjednanou cenu. Správce daně proto správně zjišťoval, zda se liší sjednané ceny mezi spojenou osobou od cen, které byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek a následně metodou nezávislé srovnatelné ceny vyčíslil rozdíl – rozdíl v průměrných cenách mezi nezávislou osobou a spojenou osobou v jednotlivých obdobích. K dané problematice se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18.7.2005, čj. 5Afs 48/2004-89, kdy ze správního spisu musí být „jednoznačně patrné, že správce daně sdělil v průběhu daňového řízení daňovému subjektu výši ceny, kterou sám zjistil, respektive kterou považuje za cenu, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, prokazatelně jej seznámil se vzniklým rozdílem a dal tak daňovému subjektu reálnou možnost, aby se k tomuto rozdílu vyjádřil a uspokojivě jej doložil. Teprve poté správci daně přísluší hodnotit, zda daňový subjekt své důkazní břemeno unesl a učinit závěr o tom, zda rozdíl uspokojivě doložil či nikoliv, a zda je dán důvod pro úpravu základu daně ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů.“ K otázkám určení ceny obvyklé se vyjádřil Nejvyšší správní soud rovněž v rozhodnutí ze dne 11.2.2004 č.j. 7A 72/2001-53, kdy dospěl k závěru, že „není-li právní normou určen mechanismus určení ceny obvyklé, a k jejímu určení je povolán správní orgán, je třeba k určení ceny obvyklé přistupovat se zvláštním zřetelem a její výši určovat na základě objektivních kritérií tak, aby závěry správního orgánu vedly ke spolehlivému úsudku a bylo možno způsob jejího určení a samotnou výši ceny obvyklé přezkoumat. Zasahovat do výběru kritérií či určovat, ke kterému z kritérií má správní orgán pro určení ceny obvyklé přihlížet, soudu nepřísluší a nechává výběr kritérií na správním orgánu, přičemž však opakuje, že tato kritéria musí vést ke spolehlivému a objektivnímu závěru“. Nedůvodná je námitka žalobce, že žalovaný nesprávně odmítl argumentaci rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 6 A 75/2002-68 s tím, že se jedná o skutkově odlišnou věc. Soud přisvědčil žalovanému, že odkaz na shora uvedený rozsudek nelze na danou věc aplikovat. Nejedná se o obdobný případ, neboť v tomto rozsudku český daňový subjekt vyráběl určité výrobky a 90 – 95 % objemu výroby dodával spojeným osobám do Rakouska a Německa a zbytek výroby byl prodán v tuzemsku. Pro srovnání převodních cen byla použita metoda nákladů a přirážky, přičemž byla použita přirážka realizovaná u německé firmy v oblasti vývozu. V daném případě se jedná o porovnání ceny za zboží. Správce daně zjišťoval ceny sjednané i s jinými odběrateli, vybral následně vzorek šesti odběratelů, kteří ve sledovaném období odebírali od daňového subjektu zboží a následně zjišťoval, za jakou cenu odběratelé zboží nakupovali. Z těchto zjištěných cen následně vznikl interval cen sjednávaných s nezávislými osobami pro jednotlivá období. Cena tedy nebyla porovnána pouze s cenami sjednávanými se společností Schultheiss GmbH. Nedůvodná je i námitka žalobce, že žalovaný popíral nutnost srovnávání ekonomických podmínek trhu, jestliže z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný považoval za podstatné zjištění ceny, za kterou žalobce prodával zboží odběratelům. Správně žalovaný považoval za nadbytečné zjišťovat cenu, za kterou se následně prodávalo zboží dodané žalobcem. K výhradě žalobce, že zjišťoval cenové informace z německého a slovenského trhu, přičemž zjistil, že cena kapra živého u konečného zákazníka v červnu 2008 činila 9,80 Eur, tj. 234,- Kč za 1 kg, soud poznamenává, že tento údaj je zcela nerozhodný, jde-li o cenu, za kterou byl prodáván kapr konečnému zákazníkovi. V daném případě bylo zcela nadbytečné se zabývat cenou, za jakou byl produkt dodaný žalobcem dále prodáván, neboť se jedná již o další obchodní transakce, na kterých výše sjednané ceny mezi žalobcem a jeho odběratelem nezávisí. Žalobce namítá nezohlednění zásady uplatnění principu tržního odstupu, srovnání podmínek řízení transakce s podmínkami nezávislých transakcí při výběru srovnatelného odběratele. Žalovaný nesprávně označil srovnatelné odběratele i společnost Schultheiss GmbH za distributory. Společnost KOLTER a.s. i společnost Schultheiss GmbH je zpracovatelem živé ryby a nikoliv jejím distributorem. Uvedená společnost kromě uzených, sušených a mražených ryb dodává rovněž čerstvé ryby, přičemž i dopravní i manipulační náklady jsou zcela odlišné od nákladů společnosti KOLTER a.s., která dodává živé ryby. Žalobce má proto za to, že společnost Schultheiss GmbH se pro srovnání nehodí. Uvedená výhrada je zcela nedůvodná v případě, že předmětem činnosti žalobce je prodej živých sladkovodních ryb nakupovaných především od sesterských produkčních společností. Odběratel tak plní funkci výhradního distributora, a proto se správce daně zaměřoval na distribuční funkci. Jestliže společnost Schultheiss GmbH je velkoodběratelem a další odběratelé nakupují stejný produkt od žalobce ve velkých objemech, nejsou konečnými spotřebiteli jako společnost KOLTER a.s., proto je zcela irelevantní, zda distributor má či nemá další činnost, kdy plní nejen funkci distributora, ale i zpracovatele, stejně jako např. žalobce. V daném případě správce daně porovnával cenu stejného výrobku, za kterou již žalobce prodával různým odběratelům, tedy srovnával cenu účtovanou za zboží. Rovněž zcela irelevantní bylo zkoumat strukturu dalších nákladů při distribuci výrobku ke konečnému spotřebiteli. Žalobce dále namítal, že správce daně vybral transakce společnosti Schultheiss GmbH jako srovnatelné s transakcemi společnosti KOLTER a.s., neboť srovnatelné jsou jejich objemy odběrů. Správce daně se však nezabýval strukturou těchto odběrů. Podíl kapra šupinatého I. třídy na dodávkách společnosti KOLTER a.s. činí 73,5 %, zatímco podíl na dodávkách společnosti Schultheiss GmbH činí pouze 14,6 % v kontrolovaném období. Žalobce nižší ceny vůči společnosti KOLTER a.s. odůvodnil odběrem prakticky všech přebytečných kaprů šupinatých, které by nešlo uplatnit na žádném jiném trhu za obdobných cenových podmínek. Důkazem toho je vysoký podíl tohoto druhu kapra na celkových dodávkách společnosti KOLTER a.s. Žalobce vytýká správci daně neprovedení přiměřené úpravy cen tak, aby byl vyloučen vliv zjištěných rozdílů ve smyslu článku 2.

1. Pokynu D – 258. Uvedená výhrada není důvodná z následujících důvodů: Společnost Schultheiss GmbH i společnost KOLTER a.s. nakoupila od žalobce téměř shodné množství kaprovitých ryb, proto žalovaný považuje společnost Schultheiss GmbH za srovnatelný subjekt ohledně objemu odběru produkce. Vzhledem k tomu, že společnost KOLTER a.s. odebírala převážně kapra živého šupinatého I. třídy jakosti správce daně využil cenu tohoto produktu pro určení převodní ceny. Při kontrole bylo zjištěno, že množství odebraného zboží u vybraných distributorů nemělo na výši ceny vliv, neboť např. odběratel Humann nakoupil 4,8 tuny kapra živého šupinatého I. třídy za 45,23 Kč za 1 kg, přičemž německá společnost Schultheiss GmbH zakoupila cca 27 tun za sledované období za 46,10 Kč/kg. Nedůvodná je proto námitka, že v případě společnosti KOLTER a.s., která odebírala všechny přebytky je cena nižší, neboť správce daně zjistil, že cena není závislá na množství na odebraných ryb. Žalobce neprokázal, že by společnosti KOLTER a.s. byly prodávány přebytky kaprů šupinatých, žádné takové důkazy žalobcem doloženy nebyly. Žádný důkaz o tom, že by žalobce poskytoval společnosti KOLTER a.s. slevy doložen nebyl. Argumentace žalobce, že provedl srovnávací analýzu cen v podání ze dne 9.9.2010 a na cenách dosahovaných v dodávkách pro organizace Slovenského rybářského svazu a prokázal, že ceny fakturované společnosti KOLTER a.s. jsou cenami obvyklými, přiléhavá není. Poznamenává, že žalobce nesouhlasil s porovnáním transakcí uskutečňovaných pro organizace Slovenského rybářského svazu, neboť dodávky určené pro tyto organizace jsou dodávkami pro konečného zákazníka, ovšem dodávky společnosti KOLTER a.s. jsou dodávkami distributorovi. Následně bylo zjištěno, že dodávky těmto nezávislým osobám jsou dodávky pro konečného zákazníka, zatímco dodávky spojené osobě jsou dodávkami pro distributora. Následně proto správce daně se soustředil na porovnání ceny ve vztahu k distributorům, jejichž činnost je zaměřena na velkoobchodní prodej ryb, kdy se jednalo o distributory z Německa, Polska, Maďarska a Francie. S ohledem na tyto skutečnosti, soud uzavřel, že správný byl závěr žalovaného, že existuje odchylka mezi cenami sjednanými a cenami obvyklými, kdy byla prokázána existence skutečností vyvracejících věrohodnost a správnost zaúčtování sjednané ceny vzhledem k objektivně existujícím cenám na trhu. Žalobce nevyvrátil pochybnosti ohledně uplatnění principu tržního odstupu u prodeje zboží společnosti KOLTER a.s. K listinným důkazům předložených žalobcem soudu a to upřesnění cenové informace ze dne 18.1.2012 od MAKRO Cash & Carry ČR s.r.o., zpráva ohledně stavu rybího trhu v Norimberku, sdělení Rybářského sdružení České republiky, potvrzení společnosti Schultheiss GmbH ze dne 7.10.2011 a k notářskému zápisu ze dne 5.10.2011 soud uvádí, že vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Jedině taktotiž soud může zjistit, zda správní orgán rozhodl vadně či nikoliv. K žalobním bodům uvedených žalobcem v podání došlém soudu dne 22.10.2012 soud nemohl přihlédnout, neboť byly uplatněny po lhůtě pro podání žaloby (§ 72 odst. 1 s.ř.s.). Soud proto z důvodů shora uvedených žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení