10 Af 16/2012 - 27

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. V. B., bytem N. X, D. B., právně zastoupeného JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 58/16, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.12.2011, č.j. 6329/11-1300, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou, doručenou dne 4.1.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14.12.2011, č.j. 6329/11-1300, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 16.6.2011, kterým mu byl vyměřen nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí 2010 ve výši 183 602,- Kč a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobce v žalobě uvedl, že nárok na odpočet daně žalovaný neuznal na základě svědeckých výpovědí jednatele PRECIS DOPRAVNÍ s.r.o. a STAVEBNÍ CZ s r.o. Romana Pixy a Zdeňka Kiglera, neboť z těchto výpovědí vyplynuly nesrovnalosti. S tímto postupem žalobce vyslovil nesouhlas. Správce daně nezpochybnil, že by byly práce na stavbě na uskladnění sena v Benešově nad Černou provedeny, ale že žalobce neprokázal, že přijal plnění od společnosti PRECIS CZ a.s. na základě smlouvy o dílo ze dne 20.10.2009. Žalobce i přes tyto skutečnosti vyslovil přesvědčení, že daňový doklad je pouze formální náležitostí smluvního vztahu. Důkazní břemeno po stránce materielní unesl. Správce daně však neprovedl dokazování v celém rozsahu a vyslovil předčasné závěry. Firma PRECIS CZ a.s. byla řádně registrována u Obchodního rejstříku Krajského soudu v Českých Budějovicích i jako plátce DPH u příslušného finančního úřadu. Správci daně nic nebránilo ověřit si rozsah skutečně provedených prací. To se však nestalo, soudní znalec konstatoval překážky a vyjádřil se pouze k části díla. Dokazování je proto neúplné. Uzavřená smlouva o dílo nevylučovala provést dílo prostřednictvím subdodávek. Žalobce je evidován jako plátce DPH, smlouvu řádně uzavřel. Žalobce si je vědom nejistého způsobu vystupování svědka Kiglera, avšak to mu nemůže být přičítáno k tíži. Obchodní vztah byl uzavřen s daňově i právně registrovaným subjektem, nejednalo se o fiktivní dílo. Rozsah důkazního břemene, tak jak byl na něho přenesen, žalobce vnímá jako nepřípustné vybočení správce daně. Podle ustálené judikatury může být daňový subjekt vyzýván pouze k prokázání skutečností, které sám tvrdí. Na prokázání a posouzení nároku na vrácení DPH nemohou mít vliv skutečnosti týkající se předchozí transakce v řetězu po sobě jdoucích operací. Žalobci nebylo prokázáno, že by se účastnil podvodu DPH. Obchodní transakce měla být posuzována sama o sobě bez přihlédnutí k předchozím transakcím. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Sdělil, že souhlasí s projednáním věci bez nařízeného jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. Žalobce v konkrétním případě neprokázal, že plnění na rekonstrukci stavby pro uskladnění sena v Benešově nad Černou tak, jak jsou uvedena na dokladu č. 2010-0002 ze dne 5.2.2010 přijal od společnosti PRECIS CZ a.s. a nárok na odpočet daně ve výši 355 627,- Kč neuplatnil neoprávněně. Nesrovnalosti v dané věci vyšly z porovnání svědeckých výpovědí pana Kiglera, jednatele společnosti STAVEBNÍ CZ s r.o. a Romana Pixy jednatele společnosti PRECIS DOPRAVNÍ s.r.o.. Především pan Kigler si nepamatoval, kdo práce vykonával, ani to, že by tyto práce měla provádět společnost v době, kdy ji zastupoval. Rovněž si nepamatoval dopravce a dodavatele stavebního materiálu, ani jména brigádníků, kteří na stavbě pracovali, ačkoliv těmto osobám byla hrazena odměna v hotovosti. Správce daně proto vyzval žalobce výzvou ze dne 27.1.2011 k prokázání, že přijal deklarované plnění dle smlouvy o dílo ze dne 20.10.2009, kterou uzavřel se společností PRECIS CZ a.s. a která mu také toto plnění fakturovala. Žalobce se vyjádřil dne 12.5.2011 a uvedl, že mu nemůže být přikládáno k tíži, že jeho obchodní partner provedení prací na rekonstrukci stavby na uskladnění sena zadal dalším subdodavatelům, a jak tito zástupci vypovídali. Podstatnou skutečností je prokázání přijetí daného plnění od té osoby, jak je deklarováno. Správce daně za účasti soudního znalce zjistil rozsah provedených prací, avšak, zda došlo k rekonstrukci střechy, zda betonová podlaha byla položena z materiálu uvedeného na dodacích listech, nebylo možné zjistit. Ani svědci neuvedli žádné konkrétní skutečnosti, které by prokazovaly, že došlo k naplnění předmětu o dílo. Žalobce neunesl své důkazní břemeno. Neprokázal, že služby specifikované na předmětném dokladu přijal od společnosti PRECIS CZ a.s.. K tomu je odkázáno na rozsudek NSS č.j. 5 Afs 62/2010-75. Bylo uzavřeno, že žalobce uplatnil nárok na odpočet daně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalovaný odmítl námitku žalobce, že bylo provedeno pouze neúplné dokazování. K provedené části díla se vyjádřil soudní znalec Ing. F.. Jelikož neměl k dispozici žádnou dokumentaci stavu stavby před datem 26.10.2009, nemohl určit skladbu podlahy, ani zda obvodový plášť byl opravován nebo nově namontován. K ostatním pracem neměl podklady, případně technické prostředky, a proto se k nim nemohl vyjádřit. V návaznosti na tento důkazní prostředek pokračoval správce daně v dokazování svědeckou výpovědí Zdeňka Kiglera, jednatele společnosti STAVEBNÍ CZ, který sdělil, že se znal s jednatelem společnosti PRECIS DOPRAVNÍ s.r.o.. Romanem Pixou, a proto dohodli spolupráci. Nepamatoval si na stanovení ceny. Další práce domlouval pan T.. Na konkrétní dotazy správce daně ohledně nákupu drtě, betonu a dopravy tohoto materiálu svědek Kigler neodpověděl. Uvedl, že si jména nepamatuje. Ohledně placení uvedl, že byla vždy v hotovosti a prováděl je sám. Rovněž neuvedl žádné konkrétní údaje k demontáži a montáži opláštění střešní krytiny. Správce daně provedl svědeckou výpověď Romana Pixy a porovnáním výpovědí mu vznikly pochybnosti ohledně správnosti a úplnosti údajů, které žalobce uvedl v daňovém přiznání. Zejména měl pochybnosti o oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet daně za rekonstrukci stavby na uskladnění sena v Benešově nad Černou. Vyzval proto žalobce opakovaně výzvou ze dne 27.1.2011, na kterou nereagoval. Finanční úřad Brno 1, jako místně příslušný správce daně společnosti STAVEBNÍ CZ s.r.o. správci daně sdělil, že společnost je nekontaktní. Uvedené sídlo bylo pouze virtuální. Nemohl ověřit, zda společnost vykázala podle sporného dokladu plnění. Žalovaný uzavřel, že správce daně dospěl oprávněně k závěru, že žalobce uplatnil nárok na odpočet daně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. (4) Žalobce se k výzvě soudu, zda trvá na nařízení ústního jednání k věci nevyjádřil a proto soud dovozoval ve smyslu poučení, které bylo žalobci zasláno, že žalobce souhlasí s tím, aby bylo postupováno podle § 51 odst. 1 s.ř.s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání. III. Obsah správních spisů (5) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (6) Dne 23.4.2010 předložil žalobce Finančnímu úřadu v Českých Budějovicích přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí 2010, ve kterém vykázal nadměrný odpočet ve výši 539 229,- Kč. Bylo zahájeno vytýkací řízení, ve kterém žalobce správci daně neprokázal, že nárok na odpočet daně ve výši 355 627,- Kč dle dokladu č. 2010- 0002 ze dne 5.2.2010 za práce na akci rekonstrukce stavby na skladování sena, Benešov nad Černou od společnosti PRECIS CZ a.s., Praha 4, uplatnil v daňovém přiznání oprávněně. Správci daně vznikly pochybnosti o správnosti a úplnosti podaného přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí 2010, a proto vyzval žalobce dne 11.5.2010, aby prokázal oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, zda je skutečně přijal a jak je využil pro svou ekonomickou činnost. Žalobce dne 19.5.2010 doručil správci daně evidenci pro daňové účely a daňové doklady dle této evidence. Předložil i smlouvu o dílo ze dne 20.10.2009, kterou uzavřel se společností PRECIS CZ a.s., Praha 4, na rekonstrukci stavby na skladování sena v obci Benešov nad Černou, včetně dodatku č. 1, rozpočtu a zápisu o předání díla ze dne 29.1.2010. Cena bez daně z přidané hodnoty činila 1 778 135,- Kč. Správce daně v rámci součinnosti třetích osob zjistil, že společnost PRECIS CZ a.s. uzavřela smlouvu o dílo na předmětnou rekonstrukci se společností PRECIS DOPRAVNÍ s.r.o., Praha 4, dne 23.10.2009 v ceně 1 645 173,- Kč bez daně z přidané hodnoty. Dále správce daně zjistil, že i tato společnost uzavřela smlouvu o dílo na předmětnou rekonstrukci stavby na skladování sena v Benešově nad Černou se společností STAVEBNÍ CZ s.r.o. Ostrava. Předmět smlouvy byl shodný, plnění mělo být provedeno od 26.10.2009 do 31.1.2010, cena činila 453 493,- Kč. Společnost STAVEBNÍ CZ byla zastoupena jednatelem Zdeňkem Kiglerem a smlouvu podepsala dne 26.10.2009. (7) Správce daně provedl dne 3.8.2010 místní šetření v Benešově nad Černou a řešil otázku rozsahu provedených prací prostřednictvím soudního znalce v oboru stavitelství Ing. J. F. Znalec konstatoval, že s ohledem na nedostatek dokumentace stavu stavby před jejím zahájením nemohly být některé otázky zodpovězeny, především určení skladby podlahy, zjištění, zda obvodový plášť byl opravován nebo nově namontován. K posouzení ostatních dodávek neměl k dispozici znalec podklady, případně technické prostředky. Z toho důvodu správce daně doplnil dokazování a provedl svědeckou výpověď Zdeňka Kiglera, jednatele společnosti STAVEBNÍ CZ s.r.o.. Jednatel uvedl, že se znal s jednatelem společnosti PRECIS DOPRAVNÍ s.r.o. Romanem Pixou a dohodli proto výpomoc. Zdeněk Kigler však neznal konkrétní odpovědi na otázky položené správcem daně, konkrétně ohledně stanovení ceny, neznal investora stavby, ani nevěděl, k čemu sloužila. Další práce domlouval pan T., který firmu převzal. Svědek Kigler nevěděl, kdo zajišťoval provedené práce, od koho byla nakupována drť a beton, kdo materiál dopravoval na stavbu, neznal ani konkrétní jména, nepamatoval si, kdo prováděl demontáž a montáž opláštění střešní krytiny, ačkoliv práce měly být prováděny v době, kdy byl jednatelem společnosti. Správce daně provedl svědeckou výpověď Romana Pixy jednatele společnosti PRECIS DOPRAVNÍ s.r.o., který uvedl, že nabídku přijal od pana J. či M., zástupců společnosti PRECIS CZ a.s.. Cenu měla navrhnout společnost STAVEBNÍ CZ a vycházet měla z projektu společnosti PRECIS CZ. Uvedl i údaje ohledně organizování prací tak, že na stavbě pracovaly čtyři osoby, které pracovaly samostatně. Správce daně ověřoval údaje ohledně dodání betonu od tří dodavatelů betonu, kteří mají provozovny nejblíže k opravovanému skladu sena a zjistil, že beton na stavbu nedodali. Správci daně proto trvaly pochybnosti ohledně oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet daně. Dne 27.1.2011 vyzval žalobce k prokázání toho, že práce podle smlouvy o dílo ze dne 20.10.2009 fakturované dokladem č. 2010-0002 ze dne 5.2.2010 přijal od společnosti PRECIS CZ a.s.. Na tuto výzvu žalobce nereagoval. Ověřením u Finančního úřadu Brno 1 bylo dále zjištěno, že společnost STAVEBNÍ CZ s.r.o. je zcela nekontaktní. (8) Správce daně vyhotovil dne 14.4.2011 úřední záznam, v němž popsal vytýkací řízení, které bylo ukončeno přetrvávajícími pochybnostmi. Dne 5.5.2011 správce daně žalobce seznámil s obsahem úředního záznamu. V záznamu bylo konstatováno, že žalobce neprokázal, že plnění na rekonstrukci stavby na uskladnění sena v Benešově nad Černou, tak jak jsou uvedena v dokladu č. 2010-0002 ze dne 5.2.2010 přijal od společnosti PRECIS CZ a.s.. Bylo uzavřeno, že nárok na odpočet daně ve výši 355 627,- Kč žalobce uplatnil neoprávněně. Při ústním jednání dne 12.5.2011 žalobce uvedl, že mu nemůže být přikládáno k tíži, že jeho obchodní partner zadal práce na rekonstrukci stavby dalším subdodavatelům. Vyslovil přesvědčení, že postup byl zákonný. Správce daně dne 16.6.2011 vydal rozhodnutí o stanovení daně, kterým žalobci snížil jím uplatněný nárok na odpočet daně ve výši 539 229,- Kč o 355 627,- Kč na 183 602,- Kč. Žalobce podal odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto žalovaným správním orgánem dne 14.12.2011 pod č.j. 6329/11-1300 tak, že odvolání bylo zamítnuto a rozhodnutí správce daně potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neprokázal, že služby, které jsou specifikovány v předmětném dokladu od společnosti PRECIS CZ a.s.. přijal, a tudíž nemůže být proto plnění považováno za přijaté zdanitelné plnění uskutečněné tímto plátcem. IV. Právní názor soudu (9) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (10) Žalobce vyslovil přesvědčení, že unesl důkazní břemeno ve věci prokázání jeho nároku na odpočet daně z přidané hodnoty za I. čtvrtletí 2010 za stavební práce uvedené na dokladu č. 2010-0002 ze dne 5.2.2010 od společnosti PRECIS CZ. Správce daně však neprovedl dokazování v potřebném rozsahu a vyslovil předčasné závěry. (11) V dané záležitosti je pro posouzení právní otázky, zda žalobci vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty rozhodující naplnění podmínek stanovených v § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Podle tohoto ustanovení má plátce daně nárok na odpočet daně, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. Podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet podle § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty je prokázat nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem daně. Daňové řízení je postaveno na zásadě, podle které má daňový subjekt jednak povinnost daň přiznat (břemeno tvrzení) a dále má povinnost toto své tvrzení doložit (břemeno důkazní). Povinností daňového subjektu je prokázat všechny skutečnosti, které uvedl v přiznání, hlášení a vyúčtování, nebo k jejichž průběhu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván (§ 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků od 1.1.2011 § 92 odst. 3 a 4 daňového řádu, podle kterého daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních). Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné informace nelze získat z vlastní úřední evidence. (12) Prokázání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty je nejen záležitostí formální (předložení příslušných daňových dokladů) je také záležitostí skutkovou (k uskutečnění zdanitelného plnění musí fakticky dojít). Není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo tak, jak je uvedeno v dokladech předložených daňovým subjektem, pak nárok na odpočet daně z přidané hodnoty nemůže být uznán. Nepostačuje předložení řádně vyplněných dokladů, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo od deklarovaného plátce. Takový doklad nemůže být podkladem pro uznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. (13) V konkrétním případě správce daně v rámci provedeného dokazování zjistil, že zhotovitel díla společnost PRECIS CZ s.r.o. Praha 4, uzavřela dne 23.10.2009 smlouvu o dílo se společností PRECIS DOPRAVNÍ s.r.o. Praha 4, která na tentýž předmět díla uzavřela smlouvu se společností STAVEBNÍ CZ s.r.o. Brno. Z toho vyplývá, že společnost PRECIS CZ s.r.o. neměla sama plnění provádět, neboť uzavřela na dodání díla další smlouvu o dílo se společností PRECIS DOPRAVNÍ s.r.o. a tato společnost rovněž sama dílo neprováděla, neboť uzavřela s další společností STAVEBNÍ CZ s.r.o. rovněž smlouvu o dílo. Správci daně se ani nepodařilo zjistit, zda tato společnost práce fakticky provedla, neboť jak společnost, tak její jednatel jsou nekontaktní a společnost za období leden 2010 již nepodala daňové přiznání. Správce daně prováděl místní šetření za přítomnosti znalce v oboru stavebnictví za účelem ověření rozsahu provedených prací ve vztahu k fakturované ceně provedeného díla a potažmo k uplatněnému nadměrnému odpočtu. Nadměrný odpočet vznikl uplatněním faktury č. 2010- 0002 od dodavatele PRECIS CZ a.s., Praha 4. Jednalo se o dokončené práce na akci rekonstrukce stavby na skladování sena Benešov nad Černou na základě smlouvy o dílo ze dne 20.10.2009, základ daně 1 778 135,- Kč, DPH ve výši 355 627,- Kč. Správci daně však vznikly pochybnosti, zda zdanitelné plnění popsané na specifikovaném daňovém dokladu vystaveném společností PRECIS CZ s.r.o. se uskutečnilo tak, jak bylo tvrzeno. Vyslechl proto k tomu svědky Zdeňka Kiglera a Romana Pixu. Porovnáním svědeckých výpovědí vyšly najevo rozpory. Dle stavebního deníku již od 29.10.2009 začaly práce na demontáži profilovacích plechů ze střechy i z bočních stěn, dne 23.11.2009 začala probíhat montáž střešních profilovaných plechů. Dle sdělení pana Pixy však tento druh prací měla provádět společnost STAVEBNÍ CZ s.r.o., svědek Kigler si nepamatoval, kdo tyto práce vykonával, ani to, že by tyto práce měla provádět tato společnost v době, kdy ji zastupoval. Nepamatoval si ani dopravce a dodavatele stavebního materiálu. Neuvedl jména pracovníků, kteří jménem jejich společnosti měli pracovat na stavbě, ačkoliv těmto osobám hradil odměnu v hotovosti. Pixa rovněž neuvedl konkrétního dodavatele betonu, ač byl při betonování přítomen. S ohledem na množství betonu, které mělo být použito na novou pokládku podlahy a skutečnost, že mělo nejprve dojít k vybourání betonových podlah a na stavbě nezůstal žádný materiál, vyslovil správce daně pochybnost ohledně odvozu vybouraného betonu z podlah a nesouhlasil ani s tím, že práce na rekonstrukci stavby byly provedeny v čase a rozsahu společností PRECIS CZ a.s.. Na opakované výzvy žalobci k těmto pochybnostem žalobce reagoval předložením dokladů pouze na prvou výzvu, ke druhé výzvě již ničeho neuvedl. Z toho důvodu správce daně vyslovil závěr, že žalobce neunesl důkazní břemeno, které žalobci nastalo v okamžiku, kdy mu správce daně zákonným způsobem vyjádřil pochybnosti o jeho tvrzení. Žalobce neprokázal, že služby, které byly fakturovány na předmětném dokladu od společnosti PRECIS CZ a.s. přijal od této společnosti a toto plnění tudíž nebylo považováno za zdanitelné plnění uskutečněné tímto plátcem. Tento závěr je zdůvodněný, vychází z provedeného dokazování a má oporu v zákoně, jakož i v judikatuře Nejvyššího správního soudu. (14) Z judikatury Nejvyššího správního soudu k rozsahu a rozložení důkazního břemene lze odkázat na rozsudek č.j. 2 Afs 24/2007-119 ze dne 30.1.2008 či v obdobné záležitosti totožného daňového subjektu na rozsudek ze dne 19.8.2011 č.j. 5 Afs 62/2010-65. V posledně uvedeném judikátu Nejvyšší správní soud posuzoval obdobný případ žalobce, ve kterém uplatnil odpočet daně u plnění, které spočívalo ve stavebních pracích na zemědělském areálu, kdy důkazní břemeno předběžně unesl předložením správných formálních dokladů, avšak jak zdůraznil Nejvyšší správní soud, bylo zapotřebí doložit i faktický stav, o kterém byly pochybnosti. K tomu bylo Nejvyšším správním soudem uvedeno, že je povinností daňového subjektu prokázat existenci zdanitelného plnění i dalších pro vznik nároku rozhodných skutečností. Účetnictvím postačuje nárok prokazovat za situace, že správce daně doklady v něm založené nezpochybní. To dopadá na souzený případ. V souzené záležitosti správce daně formálně bezvadný daňový doklad nepovažoval za dostačující doklad pro prokázání existence zdanitelného plnění a vyslovil pochybnosti. Žalobce se tudíž nezprostil důkazního břemene předložením formálně bezvadného dokladu o přijetí zdanitelného plnění. Správce daně pochybnosti vyjádřil po provedení místního šetření, jehož rozsah neodpovídal předloženému dokladu. Provedl výslech svědků, kterým pokračoval v dokazování a jeho pochybnosti prohloubily nesrovnalosti vyplývající z těchto výpovědí, především ohledně rozsahu prací a času, ve kterém měly být podle faktury práce provedeny. Soud se ztotožňuje se závěrem finančních orgánů ohledně závěru, že zjištěné rozpory mezi výpověďmi svědků zakládají pochybnosti o tom, zda žalobce předmětné zdanitelné plnění přijal od společnosti PRECIS CB a.s., neboť svědek, který byl v době provádění zakázky jednatelem společnosti STAVEBNÍ CZ s.r.o. a svědek, který byl jednatelem společnosti PRECIS DOPRAVNÍ s.r.o. se ve svých vyjádřeních rozcházely v otázkách zásadních pro posouzení uskutečnění předmětného zdanitelného plnění. Sama společnost PRECIS CZ a.s., která vystavila doklad č. 2010-0002 ze dne 5.2.2010 na základě kterého žalobce uplatnil nadměrný odpočet, byla dle zjištění Finančního úřadu Brno I. nekontaktní na adrese, kterou uvedla, neměla kancelářské prostory, ani zázemí a jednalo se o virtuální sídlo. Správce daně proto nemohl ověřit plnění dle dokladu pro společnost PRECIS DOPRAVNÍ s.r.o. Praha, neboť neměl k dispozici její účetnictví ani jiné písemnosti nebo podání. Žalobce takové důkazní prostředky nepředložil. Za této situace nelze souhlasit s názorem žalobce, že dokazování nebylo provedeno v celém rozsahu a byly vysloveny předčasné závěry. Správce daně provedl dokazování v souladu s daňovým řádem a dbal na to, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji. Žalobce na předložení důkazů, které by jeho tvrzení dokládaly i přes výzvu správce daně rezignoval, žádné důkazy, které by měly být provedeny a nebyly, neoznačil. Při tom povinnost dbát na úplnost zjištění rozhodných skutečností nelze vykládat tak, že tak přísluší činit správci daně, neboť důkazní břemeno, tak jak bylo vpředu uvedeno, spočívá na daňovém subjektu. V daňovém řízení platí (jak vyplývá i z judikatury NSS) zásada „každý nechť si chrání svá práva“, což znamená, že povinnost předkládat a navrhovat důkazní prostředky svědčí daňovému subjektu. V dané záležitosti žalobce důkazní břemeno neunesl. Soud proto uzavřel, že postup správce daně i žalovaného, kteří hodnotili důkazy postupem podle daňového řádu, odpovídal zákonu, daňové orgány své důkazní břemeno unesly, naopak stěžovatel své důkazní břemeno neunesl a neprokázal, že uplatnil nárok na odpočet daně v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. (15) Soud proto nesdílí názor žalobce, který vyslovil v žalobě, že unesl po stránce materiální důkazní břemeno, neboť jak bylo vpředu uvedeno, v projednávané věci nebylo prokázáno, že práce byly žalobcem přijaty od deklarovaného plátce DPH. Správce daně dokazování provedl v souladu s procesními předpisy a vyslovil závěry, které nelze označit za předčasné. V důsledku toho lze vyslovit závěr, že žalobci nárok na odpočet daně ve smyslu § 72 odst. 1 a 2 a § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty nevznikl. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. V. Závěr, náklady řízení (16) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky neshledal důvodné a rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné i zákonné. Žaloba byla proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. (17) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

Poučení