10 Af 19/2014 - 43

Rubrum

Nedosáhl-li daňový subjekt žádných příjmů z pronájmu nemovitostí, nemůže do dílčího daňového základu uplatnit výdaje na úhradu úroků z úvěru na pořízení nemovitosti a náklady spojené s provozem domu.

Výrok

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce JUDr. Ing. M. K., bytem Č. B., R. 133/1, zast. Mgr. Martinem Kolaříkem, advokátem v Rudolfově, Pod Zámkem 477/18, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutím ze dne 10. 2. 2014 č.j. 3073/14/5000-14103-708571, ze dne 10. 2. 2014 č.j. 3074/14/5000-14103-708571, takto:

Odůvodnění

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Žalobou doručenou dne 11.4.2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10.2.2014 č.j. 3073/14/5000- 14103-708571 a ze dne 10. 2. 2014 č.j. 3074/14/5000-14103-708571, jimiž byly změněny dodatečné platební výměry správce daně na daň z příjmů fyzických osob za rok 2010 a 2009 v údajích o výši doměřené daně a penále. Zbývající části prvostupňových rozhodnutí zůstaly nezměněny. Napadeným rozhodnutím se vytýká, že nebyl důvod ke zvýšení daně z příjmů plynoucích z pronájmu nemovitostí. Žalobce předložil důkazní prostředky potvrzující, že daňový subjekt započal s činností spočívající v pronájmu nemovitosti, budovy v Hradební ulici č.

286. Žalobce tuto nemovitost pořídil v roce 2005 a nabízel ji k pronájmu nebytových prostor. Za tím účelem nemovitost pořídil. Smlouva o nájmu s R.P. byla zrušena, další smlouva s jiným subjektem o budoucím nájmu nebytových prostor nebyla realizována a od smlouvy bylo odstoupeno. Žalobce usiloval o to, aby nebytové prostory mohly být užívány v konceptu THE PUB, avšak tento koncept nebyl uskutečněn pro nekorektní jednání zájemců. Bylo ujednáno, že náklady na rekonstrukci měli nést nájemci, což ti však nebyli schopni dodržet. Nelze proto souhlasit s názorem žalovaného, že činnost nebyla zahájena. Okolnost, že žalobce nevykázal z pronájmu žádné příjmy, byla zapříčiněna tím, že nájemci nebyli schopni hradit své závazky. Z hlediska zamýšleného provozu není významné zjištění správce daně při místním šetření, že v nemovitosti nebyly provedeny žádné úpravy. Rozhodnutí o doměření daně za rok 2010 je dále vytýkáno nesprávné stanovení výše příjmů žalobce působícího jako správce v insolvenčních a konkurzních řízeních. Do příjmů neměly být zahrnuty hotové výdaje, které představují v těchto řízeních terminus technicus. Nejedná se o příjem daňového subjektu, ale výdaj, který je vynakládán prostřednictvím insolvenčního správce z finančních prostředků dlužníků. Takto byly nesprávně do daňového základu zahrnuty hotové výdaje v řízení ve věci konkurzu I.H., výrobního družstva Všemyslice, společnosti GLAVPROJEKT a UNO VIVA TRADING. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Pro uznání výdajů spojených s pronájmem nemovitosti není podstatné, zda je či není předmětná nemovitost k pronájmu nabízena, podstatná je skutečnost, zda daňový subjekt skutečné příjmy z pronájmu dosahuje. K tomu, aby výdaje vynaložené daňovým subjektem byly uznány za daňové, musí být prokázáno, že jde o výdaje související s jeho příjmy z pronájmu a že byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů, nebo se jedná o výdaje spojené se zahájením činnosti, které byly vynaloženy v kalendářním roce předcházejícího roku, v němž daňový subjekt činnost zahájil. Přitom rokem, v němž daňový subjekt mající příjmy podle § 9 zákona zahájil činnost, se rozumí rok, v němž poplatník začal majetek skutečně pronajímat. Žalobce věrohodným způsobem neprokázal, že činnost zahájil v roce 2005 a vykonává ji stále, tedy i v kontrolovaných zdaňovacích obdobích. Nebylo prokázáno, že uplatněné výdaje byly vynaloženy v souladu s ustanovením § 9 a 5 zákona o daních z příjmů, protože v žádném zdaňovacím období po pořízení nemovitosti příjmy z pronájmu nevykázal. Insolvenční správce při výkonu své činnosti má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. Tyto nároky se uspokojují z majetkové podstaty a nestačí-li ta, hradí tyto náklady stát. Nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů vzniká schválením konečné zprávy insolvenčním soudem. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, podléhají této dani i náhrady hotových výdajů. Těmito náhradami jsou zejména cestovní náhrady, poštovné, telekomunikační poplatky, náklady na opisy a fotokopie. Z vyjádření žalobce v průběhu řízení i ze žaloby plyne, že tyto náklady nenesl insolvenční správce ze svých peněžních prostředků, ale z finančních prostředků jednotlivých dlužníků. Náhrada hotových výdajů přiznaných žalobci v procesním postavení insolvenčního správce je zdanitelným příjmem podle § 7 odst. 2 písm. d) zákona o daních z příjmů. Obdobně pak byla žalobci hrazena úhrada hotových výdajů podle předpisů o konkurzu a vyrovnání. Hotové výdaje ani v těchto případech nebyly hrazeny z finančích prostředků žalobce, ale dělo se tak z finančních prostředků jednotlivých úpadců. Náhrada hotových výdajů jsou proto zdanitelným příjmem. Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce v kontrolovaných zdaňovacích obdobích za roky 2009 a 2010 vykázal příjem plynoucí z pronájmu nemovitosti a příjem dosažený jako osoba samostatně výdělečně činná. Dne 10.2.2012 byla u žalobce zahájena kontrola daně z příjmů fyzických osob. K příjmům z pronájmu bylo zjištěno, že žalobce od roku 2005 vlastní dům č. 24 v Hradební ulici v Českých Budějovicích. Dům nebyl nikdy pronajímán a neplynuly z něj žádné příjmy, žalobce doložil výdaje související s hrazením úroků z úvěru, zálohy na energie, vodné, daň z nemovitostí, pojištění, opravy v roce 2009. V domě bylo provedeno místní šetření, kdy bylo zjištěno, že v domě nebyly provedeny žádné stavební úpravy nasvědčující přípravě domu k pronájmu. Smlouva o pronájmu nebytových prostor uzavřená s R. P. je datována 2.5.2011, ke zrušení smlouvy došlo následující měsíc dne 28.6.2011. Smlouva o smlouvě budoucí o nájmu nebytových prostor uzavřená se společností NM Gastro je datována 16.11.2009. Od smlouvy bylo odstoupeno 20.4.2011. V průběhu daňové kontroly byla předložena smlouva o dílo ohledně zakázky PUB 01 uzavřená mezi Ing. O.P. a žalobcem dne 15.6.2006, jejímž předmětem měla být dokumentace stavebních úprav interiérových prostor restaurace THE PUB v Hradební ulici v Českých Budějovicích. Termín plnění se ve smlouvě neuvádí, připojena je cenová nabídka projekčních prací. Ve spise jsou dále založeny koncepty smluv o poskytnutí práva na užívání konceptu THE PUB. Žalobce působil jako insolvenční správce dlužníka I. H. a do příjmů nezahrnul odměnu insolvenčního správce a náhradu hotových výdajů. Shodně do příjmů nebyly zahrnuty odměna a náhrada hotových výdajů přiznaná žalobci v konkurzním řízení úpadce Výrobně obchodní družstvo Všemyslice v likvidaci. Náhrada hotových výdajů nebyla zahrnuta do příjmů žalobce jako správce konkurzní podstaty úpadce Glavprojekt. Shodně do příjmů nebyla zahrnuta úhrada hotových výdajů přiznaná v konkurzním řízení úpadce UNO VIVA TRADING. Daňová kontrola byla uzavřena zprávou, ve které jsou shrnuta skutková zjištění a mimo jiné byl učiněn závěr o tom, že žalobce nesplnil podmínku podle § 9 odst. 5 zákona o daních z příjmů pro uznání výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, protože nebyl od pořízení nemovitosti za zdaňovací období let 2005 – 2011 poplatníkem majícím příjmy z pronájmu. Shodné právní zjištění o příjmu z pronájmu bylo učiněno i pro rok 2010, příjem osoby samostatně výdělečně činné byl zvýšen o příjmy plynoucí z působení insolvenčního správce a správce konkurzní podstaty. Ohledně úhrady hotových výdajů se uvádí, že ta je příjmem správce společně s jeho odměnou a prokázané výdaje lze uplatnit podle § 24 zákona o daních z příjmů. Dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 a 2009 byly vydány dne 2.5.2013. Odvolání uplatněná z důvodů shodných se žalobními námitkami byla projednána napadenými rozhodnutími. Odvolací námitky související s příjmy podle § 9 byly hodnoceny jako neopodstatněné, protože nájem nemovitosti nebyl nikdy realizován a žalobcovo tvrzení o zahájení této činnosti v roce 2005 nebylo žádným důkazním prostředkem podloženo. Z výdajů uplatněných ve zdaňovacích obdobích je zjevné, že jedná se o výdaje spojené s pouhým držením nemovitosti, konkrétně jde o úhradu úroků z úvěru, výdaje na zálohy za energie a vodu, opravy elektrického zařízení, daň z nemovitosti. Žádné úpravy domu nebyly provedeny. Příjmy plynoucí v roce 2009 z činnosti insolvenčního správce byly nahlédnuty jako příjem žalobce sestávající z odměny insolvenčního správce a náhrady hotových výdajů. Hotové výdaje jsou nezbytné výdaje vydávané insolvenčním správcem, jež nelze zahrnout pod jiné formy výdajů v rámci insolvenčního řízení. Tyto výdaje je zapotřebí odlišit od výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty, nejde proto o pouhé formální rozdělení pohledávek za majetkovou podstatou a výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty. Shodně příjem správce konkurzní podstaty činí částka odpovídající hotovým výdajům. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení byla učiněna dvě rozhodnutí, jimiž byla žalobci dodatečně doměřena daň z příjmů fyzických osob, přičemž tyto příjmy měly plynout z pronájmu nemovitosti. Zdanění příjmů plynoucích z pronájmu upravuje § 9 zákona o daních z příjmů. Z ustanovení § 9 odst. 3 a § 9 odst. 6 zákona vyplývá, že výdaje související s takovou nemovitostí lze uplatnit tehdy, jestliže byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení příjmů plynoucích z pronájmu konkrétní nemovitosti. Z daňových přiznání za uvedená zdaňovací období vyplývá, že žalobce z pronájmu dané nemovitosti žádný příjem neměl. Podle zjištění učiněných při daňové kontrole nedosáhl žádného příjmu z pronájmu domu od roku 2005, kdy dům s pozemkem nabyl kupní smlouvou. Žalobce k výzvě správce daně předložil smlouvu o smlouvě budoucí o nájmu nebytových prostor z roku 2009, která však nebyla nikdy realizována. Příjem z pronájmu domu proto žádný podle této smlouvy neplynul. Smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená s R. P. spadá časově do dalšího zdaňovacího období, nicméně i tato smlouva byla následující měsíc poté, co byla uzavřena, zrušena. Zájem pronajmout nebytové prostory žalobce dokládá smlouvou o dílo z 15.6.2006 uzavřenou s projektantem, jejímž předmětem měly být stavební úpravy interiérových prostor restaurace THE PUB v žalobcově domě. Jak vyplynulo z místního šetření provedeného v domě, žádné stavební úpravy tohoto charakteru realizovány nebyly. Jiné listiny, kterými by bylo možno prokázat příjem z pronájmu nemovitosti v kontrolovaných zdaňovacích obdobích, nebyly žalobcem předloženy. Smlouvou o smlouvě budoucí, smlouvou s projektantem a v podstatě nerealizovanou smlouvou z roku 2011 není doloženo, že žalobce získal nějaký příjem z pronájmu nemovitosti. Tyto listiny jsou v souladu s údajem žalobce v daňovém přiznání za rok 2009 a 2010, že mu žádné příjmy z pronájmu nemovitosti neplynuly. Uvádí-li se v žalobě, že žalobce má další listiny za roky 2005 – 2008 k dispozici a těmito písemnostmi má být prokázáno, že s pronájmem nemovitostí měl započít, pak toto žalobní tvrzení není ničím podložené a odporuje zjištění správce daně uvedené v kontrolní zprávě o tom, že žalobce od roku 2005 žádných příjmů z pronájmu nedosáhl. Ostatně to netvrdí ani žalobce v žalobě, protože pouze uvádí, že započal s pronájmem nemovitosti, avšak neuvádí nic o tom, že by z pronájmu plynul jakýkoli příjem. Toto tvrzení však odporuje zjištěním o charakteru domu, který v době kontroly měl charakter domu určeného pro bydlení a nebyly v něm provedeny žádné stavební úpravy, které by svědčily o tom, že dům byl pronajat k podnikání. V průběhu řízení nebylo zjištěno a není ani v žalobě tvrzeno, že dům byl pronajat pro účely bydlení. Uplatnění výdajů souvisejících s konkrétní nemovitostí předpokládá dosažení příjmů. Nepostačuje úmysl vlastníka, že budovu bude užívat k nájmu nebytových prostor a stejně tak není z hlediska předpisů daňového práva významná okolnost, že nemovitost byla k pronájmu nebytových prostor nabízena. Žalobní tvrzení o tom, že nemovitost je od roku 2005 využívána k pronájmu nebytových prostor nemá oporu ve spise, naopak odporuje zjištění učiněnému správcem daně o tom, že pro nájem jako nebytových prostor dům využit nebyl, v katastru nemovitostí je stále evidován jako objekt bydlení, při místním šetření nebyly shledány žádné stavební úpravy a nedošlo ani k rekolaudaci domu či jeho části na bytové prostory. Listiny vyjmenované na straně 4 žaloby vztahující se ke smlouvě o pronájmu z roku 2011 následující měsíc po uzavření vypovězené smlouvy o smlouvě budoucí a listiny související s provozem THE PUB byly finančními orgány správně zhodnoceny, jestliže bylo učiněno zjištění o tom, že tyto listiny neprokazují, že dosáhl příjem z nájmu domu. Smlouva o budoucí smlouvě nájemní nebyla nikdy realizována, stavební úpravy nebytových prostor na zařízení THE PUB rovněž nebyly provedeny, což bylo shledáno při místním šetření. Žalobní tvrzení o tom, že prve uvedené smlouvy měly být uzavřeny tak, aby provozovna byla přizpůsobena právě konceptu THE PUB, nemá oporu v těchto listinách. V obou těchto smlouvách se uvažuje s provozem restaurace s kuchyní a zázemím, neuvádí se, že provoz má být přizpůsoben právě konceptu THE PUB. Provádění stavebních úprav obě smlouvy vylučují, předpokládá se pouze obvyklá údržba, opravy přesahující opotřebení v porovnání s počátečním stavem převzetí nemovitosti se požaduje projednat s pronajímatelem pronajaté prostory, po skončení nájmu se předpokládá uvést objekt do stavu předešlého před vznikem nájemního poměru. Z žádné z těchto smluv nevyplývá, že náklady spojené s užitím nebytových prostor jako THE PUB měl nést pronajímatel. Argumentuje-li žalobce, že nemovitosti v roce 2005 nabízel k pronájmu, pak pro posouzení věci je rozhodné, že nemovitosti projaty nebyly a žalobci z nich neplynul žádný příjem. Pouhá nabídka nemovitostí k pronájmu nepostačuje, aby daňový subjekt mohl uplatnit výdaje spojené s danou nemovitostí jako výdaje daňové proti neexistujícímu příjmu. V roce 2009 a 2010 žádná nájemní smlouva uzavřena nebyla, smlouva s R. P. je datována 2.5.2011 a ke zrušení dohody došlo 28.6.2011, přičemž stalo se tak na žádost nájemce, kdy závazky ze smlouvy vyplývající zanikly dnem podpisu dohody o zrušení smlouvy o nájmu, kdy smluvní strany si ujednaly, že jsou povinny vzájemně vrátit si přijatá plnění. Ze smlouvy uzavřené v roce 2011 tudíž žádný příjem neplynul, nezbývá než zopakovat, že smlouva o budoucí nájemní smlouvě nebyla realizována vůbec a žádný příjem tudíž též nepřinesla. Žalobce byl dne 3.7.2013 seznámen s výsledky kontrolního zjištění a způsobem hodnocení důkazů. Současně se žalobci dostalo poučení o možnosti podat vyjádření a navrhnout doplnění výsledků kontrolního zjištění ve stanovené lhůtě. Žalobce reagoval podáním datovaným dne 17.1.2013, avšak žádné důkazní prostředky nepředložil. Proto byl výzvou z 21.2.2013 vyzván k předložení důkazních prostředků, přičemž v této výzvě se výslovně uvádí, že jedná se o smlouvy od roku 2005 do současnosti. Žalobce však na základě této výzvy předložil výlučně písemnosti uvedené v předchozí pasáži rozsudku. Jestliže se ve výzvě uvádí, že je na žalobci předložit listiny týkající se nájmu nebytových prostor od roku 2005, pak nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že žalobce neměl vědomost o tom, že může nabízet důkazy předcházející kontrolovaným zdaňovacím obdobím. Nutno poznamenat, že z odůvodnění výzvy vyplývá, že je jí reagováno na žalobcovo vyjádření o tom, že má k dispozici smlouvy týkající se pronájmu konkrétní nemovitosti a tyto smlouvy je připraven kdykoli předložit. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce ve svých daňových přiznáních od roku 2005 do roku 2011 neuvedl žádné příjmy z pronájmu této nemovitosti. K tomu, je-li žalobce odpovědný za počínání nájemců, je třeba uvést, že žalobce předložil jedinou smlouvu o nájmu z roku 2011, smlouva o smlouvě budoucí se nerealizovala. Pro věc je však rozhodné, že náklady související s nemovitostí, například hrazení energií, úroků z úvěru, pojistné, případně náklady na opravy lze podle § 9 zákona o daních z příjmů uplatnit výlučně tehdy, plynul-li vlastníku nemovitosti příjem z pronájmu. V souzené věci však v kontrolovaných zdaňovacích obdobích a obdobích předcházejících žalobce žádného příjmu z pronájmu nemovitosti nedosáhl. Důkaz ve formě místního šetření byl pro účely zjištění zdanění příjmu z pronájmu nemovitosti hodnocen správně. Správce daně při místním šetření shledal, že dům kolaudovaný pro bytové účely nedoznal žádných stavebních změn ve smyslu provozovny restauračního typu s kuchyní a zázemím. Tento důkaz byl hodnocen v souvislosti se smlouvou o pronájmu z roku 2011 a smlouvou o budoucí smlouvě nájemní z roku 2009, přičemž obě tyto smlouvy vylučovaly možnost jakýchkoli podstatných změn předmětu nájmu. Současně se předpokládalo uvést předmět nájmu po ukončení nájemní smlouvy v předešlý stav. Žalobní tvrzení proto obsahu těchto smluv neodpovídá a nezbývá než zopakovat, že pro posouzení věci z hlediska podmínek stanovených § 9 zákona o daních z příjmů je významné, že žalobce žádné příjmy z pronájmu nemovitostí neměl. Proti žádnému příjmu nemohl tudíž uplatnit daňové výdaje, protože takovými výdaji jsou pouze ty výdaje, které mají souvislost s příjmem z pronájmu, na jehož dosažení, zajištění a udržení byly vynaloženy. To se však v souzené věci nestalo. Na tom, co bylo uvedeno o možnosti uplatnit výdaje vynaložené na nemovitost jako výdaje daňové, nemění nic ani okolnost, že žalobce nebyl úspěšný v dalších pokusech o pronájem nebytových prostor a nabízí dům s pozemkem k prodeji. Prokazování skutečností uvedených v daňovém přiznání je na daňovém subjektu. Na žalobci proto bylo prokázat, že mu plynul příjem z pronájmu domu. To však žalobce neprokázal a v podstatě to uvádí na straně 5 žaloby v souvislosti s tím, že neodpovídá za počínání svých smluvních partnerů. Listiny, které žalobce předložil, neprokazují, že nemovitosti byly v kontrolovaných zdaňovacích obdobích ani v předchozích létech pronajímány a žalobci z nich žádný příjem neplynul. Předpokládá-li ustanovení § 9 odst. 3 zákona uplatnit výdaje související s danou nemovitostí jako výdaje daňové, jejich vynaložení na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, pak výdaje žalobcem vynaložené právě v zájmu dosažení příjmu z pronájmu vynaloženy nebyly, jestliže žalobce žádného příjmu nedosáhl. Proto výdaje vynaložené na danou nemovitost nemají charakter daňového výdaje a byly uplatněny v rozporu s § 9 odst. 3 zákona. Žalobce byl vyzván k tomu, aby listiny prokazující žalobcovo tvrzení uvedené v jeho vyjádření ke kontrolnímu zjištění prokázal důkazy konkretizovanými ve výzvě z 21.2.2013, a to od roku 2005. Je-li důkazní břemeno na žalobci, pak na něm bylo, aby příslušné důkazní prostředky nabídl a jestliže tak neučinil, nemůže jít žalobcova nečinnost k tíži správce daně a nelze tudíž úspěšně argumentovat tím, že to byl správce daně, který měl žalobce dále opakovaně vyzývat k předložení listin v zájmu prokázání jím uvedených údajů v daňovém přiznání. Nutno poznamenat, že údaj o nulovém příjmu z pronájmu domu žalobcem zpochybněn není. Žalobní bod o tom, že náhrada hotových výdajů insolvenčního správce nepředstavuje jeho příjem, nemá opodstatnění. Žalobce působí jako insolvenční správce. Proto má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů podle předpisů o insolvenci. Podle § 38 insolvenčního zákona se odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce hradí z majetkové podstaty. Není-li dostatek prostředků, je úhrada takových nároků na státu. Co se rozumí hotovými výdaji, plyne z § 7 odst. 1 a 2 vyhl. č. 313/2007 Sb. novelizovaném znění. Náhrada hotových výdajů v souvislosti s řízeními uvedenými v žalobě byla žalobci uhrazena a byla hrazena právě z majetkové podstaty, nikoli z finančních prostředků žalobce. Vyplacená odměna insolvenčního správce i náhrada hotových výdajů představují příjem žalobce podřaditelný ustanovení § 7 odst. 2 písm. d) zákona o daních z příjmů. Při výpočtu dílčího základu daně lze uplatnit daňově uznatelné výdaje, kterými je třeba rozumět výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Z daňových přiznání je zřejmé, že žalobce výdaje uplatnil procentem z příjmů. Žalobce úsudek o tom, že hotové výdaje nejsou příjmem ani výdajem podle zákona o daních z příjmů opírá o předpisy upravující insolvenci. Náhrada hotových výdajů podle těchto předpisů je sice vynakládána z prostředků jednotlivých dlužníků, avšak náhrada těchto hotových výdajů je hrazena insolvenčnímu správci, který sám náklady odpovídající náhradě hotových výdajů ze svých prostředků nevynaložil. Již z toho důvodu je úhrada hotových výdajů příjmem insolvenčního správce. Žalobce do příjmů nezahrnul odměnu a náhradu hotových výdajů ve věci konkurzu I. H. Odměna insolvenčního správce představuje příjem podléhající zdanění podle zákona o daních z příjmů a se zřetelem k tomu, co bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, do příjmů je zapotřebí zahrnout též náhradu hotových výdajů souvisejících s tímto řízením, jestliže tato náhrada byla žalobci zaplacena, přičemž ten nenesl tyto náklady z vlastních prostředků, ale dělo se tak z majetkové podstaty úpadce. V záležitosti konkurzu úpadce VOD Všemyslice činí náhrada hotových výdajů 3.000 Kč. Tato částka byla opět vynaložena při správě majetkové podstaty a z ní uhrazena, následně poukázána žalobci současně s jeho odměnou. Stala se tudíž žalobcovým příjmem a takovým způsobem se měla promítnout do příjmů a následně do daňového základu. Z hlediska předpisů o konkurzu a vyrovnání jde o výdaj úpadce, nicméně byla-li náhrada takového výdaje žalobci uhrazena, představuje jeho příjem. Stejná argumentace byla uplatněna ohledně náhrady hotových výdajů konkurzního správce ve věci konkurzu úpadce Glavprojekt. I v tomto případě byly hotové výdaje doložené usnesením konkurzního soudu, hrazeny z majetkové podstaty úpadce, nicméně žalobci jako konkurznímu správci byly tyto výdaje uhrazeny a představují jeho příjem. Ten pak podléhá zdanění za podmínek stanovených zákonem o daních z příjmů. Jestliže byla žalobci uhrazena soudem přiznaná náhrada hotových výdajů konkurzního správce úpadce UNO VIVA TRADING, nelze souhlasit s názorem žalobce, že takto přijatá částka nepředstavuje příjem daňového subjektu. I tyto hotové výdaje byly uhrazeny z majetkové podstaty úpadce a žalobci vyplaceny, a tudíž na žalobci bylo, zahrnout takto přijaté plnění do příjmů. Soud proto uzavřel, že příjmy žalobce odpovídající hodnotě hotových výdajů označených dlužníků a úpadců hrazených z jejich majetkové podstaty jsou žalobcovým příjmem ve smyslu § 7 odst. 2 písm. d) zákona o daních z příjmů. Takto dosažený příjem podléhá zdanění, přičemž při výpočtu dílčího daňového základu nic nebrání uplatnění daňových výdajů. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Rubrum