10 Af 21/2012 - 118

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jiřího Lifky a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: TES Praha, a.s., se sídlem Praha 5, Svornosti 811/30, IČ 45272549, zast. JUDr. Richardem Malečkem, advokátem, se sídlem Praha 6, Lužná 716/2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 20. 3. 2012, č. j. 3989/12-1300-105683, ze dne 20. 3. 2012, č. j. 3990/12-1300-105683, ze dne 30. 3. 2012, č. j. 4406/12/1300-105683 a ze dne 30. 3. 2012, č. j. 4407/12/1300/105683, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu uvedených v záhlaví, jimiž byla zamítnuta odvolání žalobce a současně byly potvrzeny platební výměry na daň z přidané hodnoty vydané Finančním úřadem pro Prahu 5 za zdaňovací období únor 2010, březen 2010, duben 2010 a květen 2010. Žalobce prováděl obchody s emisními povolenkami, a to se společností J.P.M. Trading s.r.o. “v likvidaci“, IČ 27593142, se sídlem Praha 3, Kouřimská 2352/14 a se společností BLUE TRADE EXPORT s.r.o., IČ 27237915, se sídlem Praha 10, Pod Sychrovem 9/73. Žalobce zahájil kroky nezbytné k obchodování s emisními povolenkami v průběhu podzimu 2009. Pro obchodování používal registr v Dánském království (The Danish Emission Trading Registry) a český emisní registr, který provozuje společnost OTE a.s. Před zahájením vlastního obchodování byla vždy uzavřena smlouva s daným obchodním partnerem, a to sice vzorová smlouva zpracovaná Europen Federation od Energy Traders (EFET), se společnostmi ČEZ, a.s., J.P.M. Trading s.r.o. a BLUE TRADE EXPORT s.r.o. V průběhu uzavírání smluv došlo k vzájemné výměně informací, mezi něž patřilo osvědčení plátce DPH, výpis z obchodního rejstříku a kopie dokladů statutárního orgánu předmětných společností. Konečným odběratelem povolenek byla společnost ČEZ, a.s. Žalobce z uskutečněných obchodů nárokoval odpočet daně z přidané hodnoty v souladu s ust. § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. (dále jen „zákon o DPH“), podle kterého má na odpočet nárok plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti, přičemž předmětný nárok vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. Podle ust. § 73 odst. 1 zákona o DPH se předmětný nárok prokazuje daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem. Žalobce namítl nezákonnost postupu žalovaného, pokud vyměřil žalobci daňovou povinnost s argumentací, že předmětné daňové doklady považuje za doklady formální. Ze strany žalovaného nebylo zpochybněno, že by předmětné daňové doklady vystavila jiná společnost, než výše uvedené společnosti. Žalobce nemohl tušit, že některé doklady mohou být zfalšované. Neobstojí argumentace žalovaného, že vystavené faktury jsou graficky podobné, a tudíž musely být vystaveny stejnou osobou. Nelze souhlasit s postupem žalovaného, který z důvodu ztížené komunikace s oběma společnostmi v podstatě za toto jednání obou společností potrestal žalobce vyměřením daňové povinnosti. Dle názoru žalobce nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že se mezi žalobcem a společnostmi J.P.M. Trading s.r.o. a BLUE TRADE EXPORT s.r.o. mělo jednat o fiktivní obchody bez reálného základu. Zjištění žalovaného, že předmětné smlouvy vyhodnotil jako pravděpodobné vzorové smlouvy, nemůže opodstatnit závěr vedoucí k doměření DPH žalobci. Nelze přijmout argument žalovaného, že by žalobce měl být povinen zkoumat podpisy osob podepisujících dokumenty za předmětné společnosti, neboť tyto se mohou v průběhu času lišit. Právní předpisy nevyžadují na daňových dokladech žádné podpisy vystavujícího, tudíž případné podpisy na daňových dokladech nemají vůbec žádnou vypovídací hodnotu. Jestliže za této situace žalovaný požadoval, aby žalobce prokázal, kdo vystavil předmětné daňové doklady, je zcela evidentní, že žalobce nemůže být schopen objektivně takovouto skutečnost prokázat a předložit důkazy k tomu, zda je předmětný daňový doklad skutečně vystaven tím, kdo je na takovémto dokladu jako výstavce uveden. Žalobce byl a jednal v dobré víře v to, že doklady byly vystaveny předmětným plátcem. Správní orgán je povinen šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy dotčených osob. Skutečnost, že předmětné společnosti jsou nekontaktní, na adrese uvedené v obchodním rejstříku se fakticky nenachází, členové jejich statutárních orgánů jsou taktéž nekontaktní, ani jedna ze společností nepodala daňová přiznání za příslušná daňová období, nelze žalobci klást za vinu, ostatně samotná skutečnost, že je společnost nekontaktní, neznamená, že by nemohla provádět obchody. Žalobce žalovanému předložil seznam transakcí z dánského rejstříku, ve kterém byly evidovány transakce mezi žalobcem a společností J.P.M. Trading s.r.o. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že měl dostatek informací o tom, že se zúčastňuje velmi nestandardních obchodů, a to za účelem neoprávněného odpočtu DPH. Nebylo snahou žalobce vylákat daňové výhody. Žalobce následný prodej povolenek řádně přiznal a zdanil. Žalobce v předmětných obchodech vždy jednal v dobré víře a udělal vše, co mohl k ověření důvěryhodnosti dodavatelů. Před podpisem smluv došlo k výměně informací mezi žalobcem a oběma dodavateli, v rámci nichž žalobce obdržel výpisy z obchodního rejstříku, osvědčení plátce DPH a kopie dokladů jednatelů společnosti. Žalobce neměl důvod pochybovat o pravosti získaných informací a dále si ověřovat totožnosti dodavatelů, např. návštěvou jejich sídla. Veškerá komunikace se odehrávala elektronickou cestou, což je v současnosti v obchodním styku zcela běžná praxe. Žalobce měl k dispozici osobní doklady jednatelů předmětných společností (P. S. B., S. I.) a běžně s nimi ve věci předmětných obchodů elektronicky komunikoval. Jelikož se obchod s emisními povolenkami odehrává v prostředí energetických registrů, kam získá přístup pouze takový subjekt, který splní přísné podmínky nutné k otevření účtu, neměl žalobce reálný důvod pochybovat o věrohodnosti jednotlivých dodavatelů. Žalobce nemá a neměl možnost ověřit, zda účty uvedené v příloze vzorových smluv byly skutečně otevřeny předmětným společnostem. Pokud se týká skutečnosti, že společnosti J.P.M. Trading s.r.o. byl jmenován likvidátor, žalobce poukázal na to, že k jeho jmenování sice došlo koncem roku 2009, avšak k zapsání této skutečnosti do obchodního rejstříku došlo až 26. 2. 2010, tj. po uzavření příslušných smluv, z nichž bylo plněno. Dále žalobce nesouhlasil se závěry žalovaného, že nákup předmětných povolenek nebyl proveden u společností J.P.M. Trading s.r.o. a BLUE TRADE EXPORT s.r.o. Argumenty uváděné žalovaným jsou pouze jeho domněnky a v průběhu dosavadního řízení nebylo prokázáno, že by předmětné obchody uskutečněny nebyly. Žalobce poukázal na judikaturu (včetně judikatury Evropského soudního dvora), která judikuje, že finanční orgány nesmí odmítat úhradu odpočtu daně z přidané hodnoty v případech, kdy dojde ke zjištění, že došlo k řetězení společností, které se tak stanou součástí obchodování, které je označováno jako tzv. DPH-kolotoč. Evropský soudní dvůr dovodil, že finanční úřad nemůže odmítnout úhradu daně z přidané hodnoty na vstupu pouze na základě určitého podezření, nýbrž je nutno doložit konkrétní důkazy, které jednoznačně prokazují, že předmětný žadatel sledoval podvodné cíle. Žalovaná ani Finanční úřad pro Prahu 5 však žádným způsobem nedoložily, že by se žalobce neměl dopustit podvodného jednání. Žalobce proti uvedeným společnostem postupuje cestou trestního práva, neboť je přesvědčen, že byl těmito společnostmi poškozen. Je nepochybné, že informace, které žalobce od obou společností obdržel před podpisem příslušných smluv, byly zavádějící a nepravdivé, ačkoliv působily velmi věrohodně. Stejně tak je ovšem nepochybné, že toto podvodné jednání obou společností nelze klást k tíži žalobce, jelikož žalobce učinil ze svého pohledu řadu kroků k ověření předmětných skutečností a vždy jednal v dobré víře v poskytnuté informace. Evropský soudní dvůr (např. ve věci Optigen C 354/03) dospěl k závěru, že kupující má nárok na odpočet daně z přidané hodnoty dokonce i tehdy, pokud bylo sice prokázáno, že došlo k podvodu, nicméně předmětný subjekt o tomto podvodu nevěděl. Z výše uvedeného vyplývá, že správce daně je povinen prokázat, že došlo k podvodu a daňový subjekt o předmětném podvodu věděl a vědomě se tak účastnil. Lze učinit závěr, že žalovaný je oprávněn odepřít nárok na odpočet daně z přidané hodnoty pouze tehdy, pokud nade vši pochybnost prokáže, že na straně žalobce byla dána zlá (tj. nikoliv dobrá) víra, tedy že žalobce věděl, že se předmětným obchodováním účastní plnění, které je součástí podvodu (viz např. rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Kittel C 439/04). V doplnění žaloby žalobce namítl nepřezkoumatelnost závěrů správce daně z důvodu absence posouzení otázky proporcionality a nesprávně vyhodnocených výsledků tzv. Axel- Kittel testu. V dalším doplnění žaloby žalobce odkázal na dle něj důležitá rozhodnutí soudů, která se vztahují k posuzované věci, tj. na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 13. 2. 2014 C 18/13 ve věci Maks Pen a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 Afs 65/2013. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že námitky uvedené v žalobě téměř identicky formuloval žalobce i v odvoláních, a žalovaný na tyto námitky již adekvátně reagoval v napadených rozhodnutích, na které tak lze v plném rozsahu odkázat. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce o jednání v „dobré víře“. Žalobce v celém průběhu daňového řízení neuvedl jediný konkrétní případ, kdy by osobně jednal s jednateli obou firem, vždy pouze uváděl e-mailovou korespondenci, která ale stěží může být považována za důkaz o komunikaci s konkrétní osobou, když e-mailovou adresu lze v podstatě vytvořit dle potřeby na jakékoliv jméno. Pokud jde o písemné důkazní prostředky, vždy uváděl jen že „obdržel smlouvy“, „osobní doklady jsem měl k dispozici“, z čehož vyplývá, že se nikdy osobně nesetkal s jednateli obou společností, ani nejmenoval žádného zaměstnance těchto společností, natož že by s ním osobně komunikoval. To považuje žalovaný za velmi zarážející v případě obchodů, probíhajících v tak obrovských sumách, stamilionů korun. Přinejmenším při navázání vzájemných kontaktů, při podpisu prvních smluv, by bylo možné nejspíše očekávat osobní jednání, k tomu ale vůbec nedošlo. Stejně tak ověření fyzické existence sídla společností, zda v místě sídla existuje kancelář, telefonní spojení, zaměstnanci, by žalovaný očekával jako alespoň minimální formu obezřetnosti. Žalobce se nechoval odpovědně a prozíravě, své dodavatele si řádně neverifikoval a dostal tak sám sebe do důkazní nouze. Že se nejedná o standardní obchody, muselo být žalobci zřejmé z předložených falešných překladů výpisu z obchodního rejstříku i osvědčení o registraci společnosti BLUE TRADE EXPORT, neboť stačilo porovnat tyto listiny v obecně přístupných databázích. Nestandardnost obchodů vyplývala i z těch dokladů, které měl žalobce k dispozici, z toho, že smlouvy nebyly plněny, účty, ze kterých byly povolenky nakupovány, byly libovolně mezi oběma firmami zaměňovány, faktury měly stejnou grafickou úpravu a číselná řada faktur plynule navázala z jedné firmy na druhou, platební instrukce vykazovaly u obou firem také zarážející shodu, takže z porovnání lze učinit závěr, že je mohl vytvořit jeden a ten samý člověk. Samotné platební instrukce, podle kterých mělo být za povolenky hrazeno na bankovní účty do zahraničí a to na účty zcela jiných firem, než se kterými měl žalobce obchodovat, vypovídají o skutečnosti, že žalobce o pravé povaze obchodů věděl nebo alespoň vědět mohl. Pokud jde o tezi žalobce, že žalovaný by měl prokazovat nade vši pochybnost, že se jednalo o fiktivní obchody, žalovaný musí uvést, že nikdy netvrdil, že jde o obchody fiktivní. V daňovém řízení bylo ověřeno, že společnost ČEZ a.s. od žalobce fakticky povolenky pořídila a rovněž žalobce je musel od někoho pořídit, nebylo však prokázáno, že by je pořídil od společností J.P.M.Trading s.r.o. a BLUE TRADE EXPORT s.r.o. Žalobce uvádí, že nesouhlasí se závěry žalovaného, že nákup povolenek nebyl proveden u J.P.M.Trading s.r.o. a BLUE TRADE EXPORT s.r.o. a uvádí, že žalovaný neprokázal, že obchody uskutečněny nebyly. K tomu žalovaný uvádí, že povinnost prokazovat měl především žalobce. Povinností správce daně, resp. žalovaného, nebylo prokazovat, že obchody uskutečněny nebyly (to ostatně správce daně, ani žalovaný nikdy netvrdili). Správce daně, potažmo žalovaný, formulovali své pochybnosti o vykázaných obchodech a vyzývali žalobce, aby tyto pochybnosti odstranil a skutečný průběh obchodů prokázal důkazními prostředky. Šlo především o otázku, od koho ve skutečnosti žalobce zdanitelná plnění přijal, když údajní dodavatelé nejen tyto, ale vůbec žádné obchody nevykázali a kromě toho existovaly další pochybnosti o průběhu obchodů. Žalovaný přitom netvrdil, že povolenky jako takové neexistovaly. Dle názoru žalovaného měl žalobce v daňovém řízení dostatek možností, aby prokázal přijetí zdanitelných plnění od společností J.P.M.Trading s.r.o. a BLUE TRADE EXPORT s.r.o., v tom nebyl nijak omezován. Rovněž žalovaný, když daňové řízení v zájmu zjištění co nejúplnějšího stavu věci doplnil, vyzval k vyjádření a k doplnění důkazních prostředků i žalobce. Že z doplnění daňového řízení o další důkazní prostředky vyplynuly další poznatky o nestandardnosti a pravděpodobném podvodném účelu předmětných obchodů, není vinou žalovaného. Na základě všech poznatků a zajištěných důkazních prostředků je žalovaný přesvědčen o vědomém zapojení žalobce do těchto obchodů, jejichž skutečným cílem bylo získání daňového zvýhodnění v nemalé výši. Ze správního spisu vyplývají následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Dne 24. 6. 2010 byla u odvolatele Finančním úřadem pro Prahu 5 zahájena kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2010, březen 2010, duben 2010 a květen 2010. Kontrola byla zahájena na základě zjištění z probíhajícího vytýkacího řízení ke zdaňovacímu období únor 2010, ve kterém žalobce vykázal neobvyklý růst objemu přijatých i uskutečněných zdanitelných plnění. Jak vyplývá z protokolu o zahájení kontroly č. j.284755/10/005936107527, odvolatel tohoto dne předložil evidenci pro daňové účely, faktury přijaté a vydané, smlouvy a výpisy z účtu. Z předložených dokladů je zřejmé, že nárůst objemu plnění byl zapříčiněn vykázanými obchody s emisními povolenkami (dále jen „povolenky“, případně „EUA“), v evidenci pro daňové účely označené jako EUA SPOT. Dle přijatých dokladů a předložených smluv měl odvolatel povolenky nakoupit od společností J.P.M. Trading s.r.o. „v likvidaci", Kouřimská 2352/14, Praha 3, IČ:27593142 (dále jen „JPM“) a BLUE TRADE EXPORT s.r.o., Patočkova 2386, Praha 6, IČ:27237915 (dále jen „Blue trade export“). Konečným odběratelem povolenek byla v obou případech společnost ČEZ, a.s., Duhová 2/1444, Praha 4, IČ:45274649 (dále jen „ČEZ“). Ve výše uvedených zdaňovacích období roku 2010 vykázal odvolatel nákup povolenek na základě dokladů, vystavených jménem společností JPM i Blue trade export. Za účelem ověření výše uvedené fakturace zaslal správce daně dne 2. 7. 2010 pod č. j. 291864/10/005936107527 dožádání Finančnímu úřadu pro Prahu 10, místně příslušnému správci daně společnosti Blue trade export a pod č. j. 291828/10/005936107527 dožádání Finančnímu úřadu pro Prahu 3, místně příslušnému správci daně společnosti JPM. Z odpovědí na dožádání vyplynulo, že obě tyto společnosti nepodaly daňová přiznání za příslušná zdaňovací období a byla jim proto vyměřena daňová povinnost ve výši 0,- Kč. Tyto informace spolu s dalšími oznámenými skutečnostmi o obou společnostech, jež budou dále hodnoceny, zvýraznily pochybnosti správce daně o tom, že se vykázané obchody uskutečnily tak, jak bylo předloženými doklady deklarováno. Dne 16. 11. 2010 zaslal správce daně podle ust. § 34 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v té době platném znění (dále jen „zákon o správě daní") výzvu k součinnosti společnosti OTE (Operátor trhu s elektřinou), a.s., aby jako správce rejstříku pro obchodování s emisními povolenkami předložil smlouvy o zřízení a vedení účtu společnosti žalobce, aby zaslal informace k účtům DE-121-2617-0, DE-121-2322-0 a IT-121-2878-0 a aby sdělil, zda společností JPM a Blue trade export mají uzavřenou smlouvu o zřízení a vedení účtu v rejstříku pro obchodování s povolenkami. Z odpovědí ze dne 23. 11. 2010 vyplynulo, že společnosti JPM a Blue trade export nemají a nikdy neměly vedený účet v českém registru emisních povolenek. K dotazům na jednotlivé účty uvedl, že držitelem účtu DE-121-2617-0 je BAK Enterprises Untemehmergesellschaft (haftungsbeschrankt), držitelem účtu DE-121- 2322-0 je TRI SBR PTE LTD, držitelem účtu IT-121-2878-0 je ITALNRG. V návaznosti na zjištěné skutečnosti a pochybnosti o předmětných obchodech, které z nich vyplývaly, zaslal správce daně dne 15. 12. 2010 pod č. j. 467282/10/005936107527 žalobci výzvu k předložení úředního překladu smlouvy, uzavřené žalobcem se společností Blue trade export a k prokázání, že zdanitelná plnění dle předmětných dokladů přijal od deklarovaných dodavatelů, tj. společností JPM a Blue trade export. Dále byl žalobce vyzván k prokázání nároku na odpočet z předmětných dokladů v souladu s ustanovením § 72 a § 73 zákona o dani z přidané hodnoty. V odpovědi na výzvu obdržel správce daně dne 18. 1. 2011 pod č. j. 13323/11 vyjádření žalobce, ve kterém mimo jiné popsal princip a průběh konkrétního vybraného obchodního případu. Žalobce dále předložil Smlouvu o zřízení účtu v rejstříku pro obchodování s povolenkami, ze dne 22. 3. 2010, kopii osvědčení o registraci k DPH společnosti JPM, kopii pasu jednatele JPM, kopii osvědčení o registraci k DPH a výpisu z obchodního rejstříku společnosti Blue trade export v anglickém překladu, kopii pasu jednatele Blue trade export a písemnosti, které zvolil k ilustraci průběhu obchodu; potvrzení obchodu s ČEZ č. 242582, oznámení OTE o připsání a odepsání EUA z účtu, faktura č. 105052 za dodávku EUA do ČEZ. Dne 11. 5. 2011 se na základě telefonické domluvy dostavil ke správci daně jednatel žalobce, pan Ing. Tomáš Pokorný. Správce daně položil jednateli žalobce otázky směřující k prokázání tvrzení odvolatele, že majitelem účtu DE-121-2322-0 je společnost Blue trade export, a dále k možnosti prokázat, kdo je držitelem účtů DE-121-2617-0 a IT-121-2878-0. K prokázání nákupu povolenek od společnosti JPM žalobce přislíbil vyhledat a předložit transakce přes dánský rejstřík a předložit Část smlouvy s JPM, ve které je uvedeno číslo účtu společnosti JPM. Dne 20. 5. 2011 pod č. j. 349959/11 předložil žalobce PC sestavu, nazvanou “Transakce JMP pro TES Praha“ a část smlouvy, uzavřené mezi žalobcem a JPM, ve které je u žalobce uveden účet č. DK-121-14472-0 dánského registru a u společnosti JPM účet DE-121-2617-0 německého registru. Z dokumentů, předaných žalobcem v průběhu daňového řízení i v souběžně probíhajících řízeních za další zdaňovací období však vyplynulo, že z účtu DE-121-2617-0 měla povolenky dodat společnost Blue trade export, podle žalobce a předložených dokladů měla mít společnost Blue trade export v držení účet č. DE-121-2322-0. Další doklady o držiteli výše uvedených účtů nebyly žalobcem předloženy. Správce daně vyhodnotil veškeré důkazní prostředky, jak ty, které předložil odvolatel, tak i ty, které byly získány bez účasti žalobce, a došel k závěru, že žalobce neprokázal pořízení povolenek dle předmětných dokladů od společnosti Blue trade export. Naopak z daňového řízení vyplynulo, že nákup povolenek byl proveden přímo od zahraničního dodavatele či dodavatelů. Závěr, který správce daně na základě hodnocení důkazních prostředků učinil, že nárok na odpočet z předmětných dokladů nebyl uplatněn v souladu s ustanovením § 72 a § 73 zákona o dani z přidané hodnoty, byl včleněn do Zprávy o daňové kontrole, č. j.440129/11/005936107527. Zpráva o kontrole byla s jednatelem žalobce projednána dne 19. 7. 2011 při jednání, jehož průběh byl zaznamenán do protokolu č. j.440152/11/005936107527. Jednatel žalobce vyjádřil se zprávou svůj nesouhlas. Dne 3. 8. 2011 vydal správce dané na základě výsledku kontroly za zdaňovací období dodatečné platební výměry za předmětná zdaňovací období roku 2010. Proti dodatečným platebním výměrům bylo dne 5. 9. 2011 pod č. j. 527406/11 podáno společné odvolání. Správce daně o odvoláních sám nerozhodl, ale postoupil je dne 10. 10. 2011 k rozhodnutí odvolacímu orgánu. Odvolací orgán odvolání posoudil a zjistil, že odvolací řízení je třeba doplnit o některé další možné důkazní prostředky. K ověření převodu společnosti Blue trade export na S. I. byla dne 7. 11. 2011 pod č. j.13604/11- 1300-105683 zaslána výzva notářce, JUDr. Š. v Šumperku. Odpověď obdržel odvolací orgán dne 14. 11. 2011 pod č. j. 13850/11- 1300. K ověření kopie osvědčení o registraci k DPH společnosti Blue trade export v anglickém překladu zaslal odvolací orgán dne 7. 11. 2011 dožádání Finančnímu úřadu pro Prahu 7. Odpověď obdržel odvolací orgán pod č. j. 14109/11- 1300 dne 16. 11. 2011. O zjištění současné adresy pana S. I. byl zaslán dotaz do centrální evidence obyvatel, odpověď obdržel odvolací orgán dne 7. 11. 2011. Odvolací orgán vyhodnotil veškeré důkazní prostředky, včetně těch, které doplnil v odvolacím řízení. Dne 31. 1. 2012 vystavil výzvu č. j.1610/12-1300-105683, společnou pro zdaňovací období březen a duben 2010, ve které žalobce seznámil s nově získanými důkazními prostředky, s hodnocením veškerých důkazních prostředků a vyzval žalobce k vyjádření, případně navržení dalších důkazních prostředků. Písemností ze dne 13. 2. 2012 (č. j. 2354/13-1300) požádal žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření do 5. 3. 2012. Odvolací orgán prodloužení lhůty akceptoval. Dne 27. 2. 2012 obdržel odvolací orgán odpověď na výzvu, ve které žalobce uvedl, že s předloženým hodnocením důkazních prostředků nesouhlasí a v podstatě zopakoval své argumenty, uvedené již v odvolání (jednání v dobré víře), a vyjádřil svůj zásadní nesouhlas se závěrem odvolacího orgánu, že měl mít dostatek informací o tom, že se zúčastňuje velmi nestandardních obchodů. V příloze vyjádření zaslal žalobce Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, ze dne 24. 2. 2012, adresované Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Argumentaci žalobce, obdobnou, jako v odvolání, však nemohl odvolací orgán přijmout, proto odvolací orgán setrval na svých závěrech, tak, jak s nimi seznámil žalobce výše uvedenou výzvou v části, reagující na odvolací námitky. Ke všem důkazním prostředkům předloženým pří kontrole i získaným v doplnění odvolání, se odvolací orgán vyjádřil v rámci hodnocení důkazních prostředků následovně: Předmětné doklady na vstupu, vystavené jménem společností JPM a Blue trade export lze hodnotit jako pouze formálně vystavené doklady jménem těchto společností, neboť žalobce nepředložil takové důkazní prostředky, kterými by prokázal, že vykazovaná skutečnost fakticky proběhla tak, jak je na dokladech uvedeno. Naopak byly zjištěny skutečnosti, které nasvědčují tomu, že pomocí těchto dokladů byly obchody s výše uvedenými společnostmi pouze předstírány. Faktury, vystavené jménem obou těchto společností v anglickém jazyce, mají prakticky totožnou grafickou úpravu, aniž by se jednalo o předtištěné formuláře, na stejných místech stejné slovní obraty, stejně uvedené platební podmínky i odkaz na platební instrukce, uvedené v přílohách, jež mají opět prakticky totožnou úpravu, takže lze dojít k závěru, že tyto doklady musely být za obě firmy vystaveny stejnou osobou. Tomu by nasvědčovalo i číslování faktur v březnu, když faktury int. č. 10034, 10035 a 10036, vystavené jménem JPM začátkem března mají pořadové číslo faktury 1154, 1155 a 1156, a fakturace jménem firmy Blue trade export pokračuje číslem faktury 1157. Přitom společnosti JPM, ani Blue trade export tyto obchody ani nevykázaly. Přílohy předmětných faktur na vstupu s platebními instrukcemi, v anglickém jazyce, obsahuji k jednotlivým fakturám čísla účtů v zahraničních bankách a jména držitelů těchto účtů, přičemž ani v jednom případě se nejedná o účet, jehož držitelem by byla společnost JPM nebo Blue trade export. Jednalo se o zahraniční subjekty, např. Bergen Limited, účet HSBC Hong Kong, v případě faktur, vystavených jménem Blue trade export. V případě faktur, vystavených jménem JPM, byla platba částečně směrována na účet Bank enterprises, u Deutsche Bank a částečně na svěřenecký účet Technocash LTD u Bank of New Zealand. Z výpisů z devizového účtu žalobce, vedeného v EUR u ČSOB, předložených žalobcem, je zřejmé, že na základě úhrad faktur vydaných společností ČEZ, byly hrazeny faktury přijaté na účty, uvedené v platebních instrukcích, tedy na účty, ze kterých nijak nevyplývá, že by s nimi disponovaly firmy, jejichž jménem mělo být odvolateli fakturováno. Z odpovědi na dožádání ke společnosti Blue trade export vyplynulo, že společnost je dlouhodobě nekontaktní, se svým správcem dané nekomunikuje a nepodává daňová přiznání k DPH od zdaňovacího období 4. čtvrtletí 2008. Z jednání společnosti Blue trade export, která dlouhodobě nepodává daňová přiznání k DPH, lze také usuzovat, že vůbec nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost. V adrese svého sídla se společnost vůbec nenachází, nemá na něm ani poštovní schránku. Na písemnosti, doručované správcem daně do datové schránky, není nijak reagováno. Jednatel společnosti, kterým má být od 19. 5. 2008 pan S. I., občan Ukrajiny, je rovněž nekontaktní. Ke dni 13. 5. 2010 byla společnosti zrušena registrace k DPH. Tyto zjištěné skutečnosti tedy nasvědčují tomu, že předmětné doklady byly vystaveny pouze jménem této společnosti, aniž by k deklarovaným zdanitelným plněním doopravdy došlo. Z odpovědi na dožádání ke společnosti JPM vyplynulo, že tato společnost nepodala daňové přiznání k DPH za 1. čtvrtletí 2010, na výzvu k podání přiznání nereagovala, takže správce daně předpokládal, že byla vykázána daň ve výši 0,- Kč. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 79 Cm 38/2009-2, ze dne 19. 6. 2009, bylo zahájeno řízení o zrušení společnosti s likvidací a byl jmenován likvidátor, JUDr. J. K. Řízení bylo zahájeno na základě oznámení většinové spolumajitelky nemovitosti ze dne 20. 11. 2008, ve které měla společnost JPM zapsána v obchodním rejstříku své sídlo, že společnost JPM nemá právní důvod k užívání této nemovitosti jako její sídlo. V odůvodnění jsou uvedeny další kroky, které měly vést k nápravě tohoto stavu-výzva společnosti i jednateli. Výzva společnosti byla doručena fikcí uložením na poště, jednatel, P. S. B. je na zahraniční adrese neznámý, dle sdělení Policie ČR není hlášen k pobytu v České republice. Usnesení č. j. 79 Cm 38/2009-2 o zrušení společnosti JPM s likvidací a jmenování likvidátora nabylo právní moci dne 1. 1. 2010, k zapsání této skutečnosti v obchodním rejstříku došlo dne 26. 2. 2010. Likvidátorovi společnosti nebylo předáno účetnictví společnosti a nezjistil ani žádný její majetek. Mgr. J. S., se kterou správce daně jednal v rámci vyhledávací činnosti, uvedla, že na základě zmocnění podávala za společnost JPM daňová přiznání, dle sdělení jednatelů a společníků (J. P. M., následně od 15.1.2007 P. S. B.) nevykonávala společnost na území ČR žádnou činnost, v daňových přiznáních byly zahrnuty pouze náklady na právní a účetní služby. V současné době není v kontaktu s jednatelem společnosti, plná moc bude zrušena. Obsah ústního jednání uvedl správce daně do zprávy o kontrole, kterou s žalobcem projednal dne 19. 7. 2011, s tím, že pravdivost této výpovědi vyplývá i z údajů podaných daňových přiznání za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2006 až 1. čtvrtletí 2009. Žalobce opakování výpovědi nepožadoval, nicméně odvolací orgán k obsahu jednání s Mgr. Š. nepřihlíží z důvodu, že i toto ústní jednání je třeba považovat za svědeckou výpověď, které žalobce nemohl být přítomen a bylo tak porušeno jeho právo, aby byla věc projednávána v jeho přítomnosti a aby mohl svědkyni klást otázky. Přesto odvolací orgán ostatní výše uvedené skutečnosti o společnosti JPM nemůže hodnotit jinak, než tak, že společnost JPM ve skutečnosti na své adrese nesídlila, jednatel se v České republice nezdržoval, společnost neměla žádný majetek, o případných obchodních aktivitách této společnosti neexistují žádné důkazy, včetně účetnictví a kromě toho ani sama tato společnost žádné obchodní aktivity dlouhodobě nevykazovala a přiznání k DPH za předmětné zdaňovací období ani po výzvě nepodala. Rovněž v případě společnosti JPM tak lze uzavřít, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že doklady byly vystaveny pouze jménem této společnosti, aniž by k deklarovaným zdanitelným plněním doopravdy došlo (vztahuje se pouze ke zdaňovacímu období březen 2010). Odpověď na výzvu k součinnosti od společnosti OTE, a.s., kterou správce daně obdržel dne 24. 11. 2010 pod č. j. 452096/10, nelze hodnotit jako důkazní prostředek o přijetí zdanitelných plnění od společností JPM a Blue trade export. Skutečnost, že tyto společnosti neměly pro obchody s povolenkami u správce rejstříku zřízen žádný účet, nesvědčí o záměru těchto firem takovéto obchody v České republice uskutečňovat. Pokud jde o bod 4. odpovědi, potvrzené informace o držitelích účtů, ze kterých měly být povolenky na účet žalobce převedeny, rovněž nesvědčí o jakékoliv účasti společností JPM a Blue trade export na předmětných transakcích a ani žalobce neuvedl, že by účty, jejichž držiteli byly zcela jiné zahraniční subjekty, měly s údajnými dodavateli jakoukoliv spojitost. V odvolání pouze uvedl, že neměl žádnou možnost si ověřit, čí jsou účty, uvedené v příslušných smlouvách na nákup povolenek. K bodu 4. výzvy OTE a.s. uvedl, z veřejně přístupných zdrojů, dostupné informace o držiteli účtu: DE-121-2617-0 - BAK Enterprises Untemehmergesellschaft (haftungsbeschránkt) DE-121-2322-0 - TRI SBR PTE LTD IT-121-2878-0 -ITALNRG Smlouvy na nákup povolenek (EFET), včetně dodatku, jsou zřejmě vzorové smlouvy, stažené z internetu, u kterých byly na první straně doplněny smluvní strany, čísla rejstříkových účtů a na poslední straně podpisy, přičemž jak správce daně uvedl, porovnám'm podpisů S. I. za Blue trade export a P.S.Berryho za JPM na předmětných smlouvách a v pasech, s podpisovými vzory, získanými z Obchodního rejstříku a Sbírky listin, lze dojít k závěru, že se jedná o odlišné podpisy. K tomu odvolací orgán uvádí, že zjištěné skutečnosti o společnostech Blue trade export i JPM nasvědčují tomu, že stejně jako v případě předmětných dokladů, byly tyto smlouvy vyplněny a podepsány pouze jménem těchto společností, aniž by byla účast těchto společností na předmětných obchodech spolehlivě prokázána. Pokud jde o ve smlouvách uvedené rejstříkové účty, pak ve smlouvě se společností Blue trade export je uveden účet DE-121- 2322-0, držitelem tohoto účtu je ale společnost TRI SBR PTE LTD, nikoliv Blue trade export. Ve smlouvě s JPM je uveden účet DE-121-2617-0, držitelem tohoto účtu je ale společnost BAK enterprises Untemehmergesellschaft, nikoliv JPM. K převodům povolenek od společnosti JPM předložil žalobce dne 20. 5. 2011 pod č. j. 349959/11 seznam transakcí z dánského rejstříku mezi JPM a žalobcem. K převodům mělo dojít z účtu DE-121-2617-0, který je uveden ve smlouvě s JPM. Odvolací orgán jen namátkově prověřil přijaté faktury (předmětné doklady) a zjistil, že například u faktury č. 1171 (PF10072), vystavené jménem Blue trade export na nákup 46 000 povolenek dne 6. 4. 2010, je založeno Oznámení transakce od OTE, a.s. z téhož dne, přičemž jako účet, ze kterého byly povolenky nakoupeny a převedeny na účet odvolatele, je uveden tentýž účet, tj. DE-126- 2617-0, ze kterého měly být pořízeny povolenky od JPM. U faktury, vystavené jménem JPM pod č. 1155 je přiložen e-mail, který podle žalobce obdržel z dánského registru, podle kterého proběhla transakce mezi účtem, identifikovaným jako DK552186 a účtem žalobce v dánském rejstříku DK-121-14472-0, nikoliv z účtu DE-121-2617-0. Žalobcem předložená tabulka je tak v rozporu s dalšími předloženými důkazními prostředky. Takovýchto případů je v předložené fakturaci více, lze konstatovat, že k převodům povolenek, které byly dokladovány fakturami, vystavenými jménem Blue trade export, docházelo jak z účtu DE-126-2617-0, tak i z účtu DE-121-2322-0. Z toho, že ustanovení smluv EFET, byť formálně vyplněných, nebyla dodržována, rejstříkové účty byly u obou firem zaměňovány, přičemž ani nebyly jejich, případně se jednalo o zcela jiné účty, nelze dojít k jinému závěru, než že vystavení těchto smluv bylo zcela účelové a obchody byly ve skutečnosti provedeny s jinými, zahraničními subjekty. Oznámení transakce od OTE, a.s., která jsou přiložena k jednotlivým fakturám, vykazují nákup povolenek žalobcem jako mezinárodní převod-příchozí, s uvedením na vrub kterého účtu transakce proběhla, jako účet příjemce je uveden účet žalobce. Další transakce, kdy z účtu žalobce jsou odepsány povolenky a připsány na účet společnosti ČEZ, je v Oznámení transakce OTE vykazována jako vnitrostátní převod. Oznámení transakce OTE tak dokumentují, od koho ve skutečnosti odvolatel v rámci mezinárodního převodu povolenky pořizoval, když vyšlo najevo, kdo je držitelem těchto účtů. Ohledně potvrzení vnitrostátních převodů na ČEZ nejsou žádné pochybnosti. Pokud jde o e-mailové zprávy, které byly dle žalobce zaslány o příslušných transakcích dánským rejstříkem, lze jen uvést, že se opět jednalo o mezinárodní převod povolenek, ovšem z účtu dánského rejstříku, jehož majitel není znám, v každém případě nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o účet v držení společnosti JPM či Blue trade export, což ostatně ani žalobce netvrdil a nepředložil o tom žádné důkazy. Ve světle těchto důkazů nelze e-mailové zprávy, přiložené k fakturám, vystaveným jménem Blue trade export za povolenky, odeslané jménem pana Jamese Brightmana za odvolatele, na adresu [email protected], ve kterých je oslovován S. I., a jeho odpovědi na tyto e- maily, jako důkazní prostředky osvědčit. Výpis z obchodního rejstříku společnosti Blue trade export v anglickém překladu, předaný žalobcem v příloze odpovědi na výzvy k prokazování dne 18. 1. 2011 pod č. j. 13323/11 (příl. č. 5), není výpisem z obchodního rejstříku společnosti Blue trade export. Nesouhlasí č. vložky, má být 106734, v překladu uvedené číslo 105860 náleží společnosti Krymská 15 Praha s.r.o., nejsou zde uvedena všechna živnostenská oprávnění. Rovněž datum výpisu, 23. 5. 2006, je nepravdivé, protože ve výpisu jsou obsaženy změny, provedené v r. 2008, nemohlo jít proto o výpis z r. 2006. Výpis je očividně falešný. Osvědčení o registraci společnosti Blue trade export, v anglickém překladu (příloha č. 4 odpovědi na výzvu) je rovněž již na první pohled falešné, přesto odvolací orgán dožádal dne 4. 11. 2011 Finanční úřad pro Prahu 7, který měl toto osvědčení vydat, o prověření této písemnosti. Z odpovědi na dožádání vyplynulo, že se skutečně jedná o falešné osvědčení, které nebylo vydáno Finančním úřadem pro Prahu 7. Společnost Blue trade export nebyla nikdy tomuto správci daně místně příslušná. Použité číslo jednací se týkalo žádosti o vrácení přeplatku zcela jiného daňového subjektu, nesouhlasí ani číslo spisu, ani číslo správce. Toto potvrzení je rovněž falešné, jedná se o kompilaci několika různých písemností. Pobyt jednatele společnosti Blue trade export, pana S. I. v České republice, ověřoval odvolací orgán v centrální evidenci obyvatelstva a zjistil, že pobyt v ČR byl panu I. zrušen ke dni 1. 6. 2008. Odvolací orgán zaslal dne 4. 11. 2011 výzvu k poskytnutí informací JUDr. Š., notářce v Šumperku, aby předložila listiny, vztahující se k převodu obchodního podílu společnosti Blue trade export na S. I. V odpovědi na dožádání odvolací orgán obdržel dne 14. 11. 2011 pod č. j. 13850/11 kopie příslušných notářských zápisů, listiny ověřovací knihy a kopie průkazu totožnosti pana I. Z ověřovací knihy vyplynulo, že dne 19. 5. 2008 mělo dojít k převodu obchodního podílu na pana I. u firmy LASMET s.r.o., Blue trade export a F+K SKY BAR s.r.o. Z kopie pasu je zřejmé, že panu I. bylo uděleno vízum k pobytu v České republice do 31. 5. 2008 a to na základě pracovního povolení, nikoliv za účelem podnikání na živnostenský list. Ověřený podpis pana I. se zjevně neshoduje s podpisem, uvedeným na předložené smlouvě EFET. Jak vyplývá z údajů obchodního rejstříku, pan I. je zaangažován ještě v dalších společnostech, LORA-SP s.r.o. a GARANT-STAVEBNÍ DRUŽSTVO. Vzhledem k tomu, že panu I. byl k 1. 6. 2008 zrušen pobyt v České republice, lze usuzovat, že převzetí všech výše uvedených společností panem I. bylo účelové. Faktury na výstupu za prodej povolenek společnosti ČEZ, smlouvy EFET s touto firmou, potvrzení obchodů, oznámení transakce OTE, úhrady za nákup povolenek společností ČEZ žalobci, v souvislosti s vyjádřeními žalobce o průběhu obchodů s ČEZ hodnotí odvolací orgán jako důkazní prostředky o reálném uskutečnění těchto obchodů mezi žalobcem a společností ČEZ. Faktury na výstupu nebyly správcem daně zpochybněny, nicméně skutečnost, že žalobce prodal povolenky společnosti ČEZ, nijak neprokazuje, od koho ve skutečnosti žalobce zdanitelná plnění ve formě povolenek přijal. V souvislosti s výše uvedeným hodnocením důkazních prostředků hodnotil odvolací orgán i vyjádření žalobce na výzvu k prokázání skutečností, kde uvedl, že obchody s povolenkami probíhají za přísných podmínek, před zahájením obchodování uzavřel vzorové smlouvy EFET se společností JPM, Blue trade export a ČEZ, v průběhu uzavírání smluv došlo k vzájemné výměně informací, mezi které patřilo osvědčení plátce DPH, výpis z OR a kopie dokladů jednatele společnosti. Tyto podklady předložil v příloze. Dále uvedl na vzorovém příkladu, jak obchody probíhaly. K tomuto vyjádření odvolací orgán uvedl, že předané podklady výše jako důkazní prostředky vyhodnotil s tím, že neprokazují přijetí zdanitelných plnění od deklarovaných firem (v předmětném zdaňovacím období se jedná o společnost Blue trade export). Tvrzení žalobce, že obchody s povolenkami probíhají za přísných podmínek, ověřování identity společností, nenasvědčuje skutečnost, že mezi předloženými doklady v anglickém překladu byly nalezeny na první pohled patrné zfalšované doklady. Pokud žalobce uvádí, že obchody uzavíral s uvedenými firmami, nepředložil o tom dostatečně přesvědčivé důkazy, naopak z hodnocení veškerých důkazních prostředků vyplývá, že předmětné doklady byly vystaveny jen jménem těchto firem, aniž by se na předmětných obchodech jakkoliv podílely. Ke vzorovému příkladu odvolací orgán uvedl, že je zřejmé, že obchody probíhaly na objednávku společnosti ČEZ, která jediná ze zúčastněných firem mohla obchody v tak vysokých objemech zainvestovat a také je při podezření, že se jedná o daňový podvod, zastavila. Odvolací orgán dospěl k závěru, že faktické přijetí zdanitelných plnění, uvedených na předmětných dokladech od Blue trade export, nebylo prokázáno. Vzhledem k neprokázání faktického přijetí zdanitelných plnění od společnosti Blue trade export nelze tyto doklady uznat jako daňové doklady, jimiž plátce dle ust. § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty prokazuje nárok na odpočet daně. Splněna nebyla ani podmínka uvedená v ust. § 72 odst. 1 zákona o DPH, podle které má nárok na odpočet daně plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Tento nárok vzniká ke dni, kdy vznikla povinnost přiznat daň na výstupu a dle zjištěných poznatků u společnosti Blue trade export tato skutečnost nenastala. Odvolací orgán nezpochybnil, že žalobce pořídil emisní povolenky, ale jejich pořízení deklaroval jinak, než bylo realizováno s cílem získat nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, kterým kompenzoval svou povinnost odvést daň při prodeji povolenek společnosti ČEZ, a.s., čímž získal nemalé neoprávněné daňové zvýhodnění. K odvolacím námitkám se žalovaný v odůvodnění napadených rozhodnutí vyjádřil následovně: Pokud jde o porovnání podpisů jednatelů obou společností na předložených smlouvách se vzorovým podpisem na podpisovém vzoru, je na první pohled patrné, že se podpisy liší. Na základě prostého vizuálního porovnání podpisů na různých dokladech, které měl správce daně k dispozici, správce daně zaznamenal odlišnost podpisů, která byla jen jednou z mnoha pochybností o průběhu předmětných obchodů. Potřeba grafologického posudku v této souvislosti u správce daně nevyvstala, neboť nerozhodoval na základě skutečnosti, že podpisy jednatelů údajných dodavatelů se na různých listinách liší, ale ke svému rozhodnutí došel hodnocením veškerých důkazních prostředků jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. K tomu ještě odvolací orgán podotýká, že důkazní břemeno leží na odvolateli a měl tedy možnost k naznačeným pochybnostem správce daně k prokázání pravosti podpisů předložit jakékoliv důkazní prostředky, včetně grafologického posudku. Ke způsobu zjištění držitelů účtů emisních povolenek se odvolací orgán již výše vyjádřil. Jak uvedl OTE, a.s., držitele jednotlivých účtů zjistil z veřejně přístupných zdrojů, stejně tak je tedy mohl zjistit i žalobce. Ten na jedné straně uvádí, že jednal v dobré víře a učinil vše, co mohl, k ověření důvěryhodnosti dodavatelů, na druhou stranu neměl důvod pochybovat o jejich věrohodnosti vzhledem k tomu, že subjekt, který chce obchodovat s emisními povolenkami, musí splnit přísné podmínky k otevření účtu. Zároveň si žalobce protiřečí, když uvádí, že neměl a nemá možnost zjistit, zda účty byly skutečně otevřeny společnostem Blue trade export a JPM. Pokud totiž uvádí, že neměl možnost ověřit, komu účty ve skutečnosti patří, pak se nikterak nemohl spolehnout na to, že právě společnosti JPM a Blue trade export byly prověřeny při zakládání účtů a splnily přitom přísné podmínky, jak uvádí. Žalobce ovšem stěží může prokázat, že jednal v dobré víře, když dodavatelské společnosti, se kterými měl obchody ve velmi vysokých částkách uskutečnit, se ve svém sídle nevyskytovaly, stejně tak jako jejich jednatelé na uvedených adresách a odvolatel sice disponuje kopiemi pasů zahraničních osob, jež jsou jako jednatelé obou firem uvedeni v obchodním rejstříku, nicméně žalobce neuvádí, jak k těmto kopiím dokladů přišel, nezmiňuje se ani o jednom fyzickém kontaktu s těmito osobami, neuvádí, že by s nimi komunikoval jinak, než elektronicky. Z kopie pasu jednatele Blue trade export, S. I., jednoznačně vyplývá, že měl platné vízum pouze do 31. 5. 2008, takže téměř okamžitě poté, co na sebe nechal převést výše zmíněné 3 společnosti, musel odcestovat z České republiky. Zejména však tvrzení žalobce o jednání v dobré víře nemůže obstát, pokud hradil dodavatelské faktury, vystavené za povolenky jménem českých společností, na účty zcela jiných firem do zahraničí, a to zcela vědomě, a aniž by k tomu poskytl jakékoliv vysvětlení. K zápisu o zrušení společnosti JPM s likvidací do obchodního rejstříku došlo 26. 2. 2010, a žalobce mohl od tohoto data vědět, že společnost JPM byla zrušena s likvidací. Skutečnost, že k zápisu do obchodního rejstříku došlo, jak žalobce uvádí, až po uzavření příslušných smluv, ze kterých bylo plněno, neznamená, že žalobce, jak bylo výše uvedeno, neměl možnost již dříve zjistit, při dodržení minimální obezřetnosti, že společnost JPM na uvedené adrese nesídlí a její jednatel se zde nezdržuje. Pokud žalobce argumentuje uzavřením smluv, musí odvolací orgán poukázat na již výše uvedené hodnocení důkazních prostředků, ze kterého vyplynulo, že uzavřené smlouvy nebyly plněny, účty, ze kterých byly povolenky nakupovány, byly u obou dodavatelských společností zaměňovány, faktury měly stejnou grafickou úpravu a přílohy s platebními podmínkami atd. Jak vyplývá ze zjištění při vytýkacím řízení u odvolatele za zdaňovací období únor 2010, v tomto období měla být dodavatelem povolenek výhradně společnost JPM, počínaje fakturou FP10061 ze dne 25. 3. 2010 vykazoval odvolatel nákupy povolenek na základě dokladů, vystavených jménem společnosti Blue trade export a to až do 19. 5. 2010, přestože byla společnosti Blue trade export zrušena registrace k DPH již ke dni 13. 5. 2010. Odvolací orgán nemůže souhlasit s tvrzením žalobce, že formální předpoklady splnil, když předložil přijaté faktury. Jak vyplývá z hodnocení důkazních prostředků, pouhá existence formálně správných dokladů, ani existence plnění, s nímž má být obchodováno nemůže prokázat přijetí tohoto plnění právě a jedině od plátců na dokladech uvedených, pokud jiná zjištění svědci o opaku. Odvolací orgán doklady na vstupu vyhodnotil jako doklady, vystavené pouze formálně, jménem společností JPM a Blue trade export, aniž by bylo prokázáno, že právě od těchto společností žalobce zdanitelná plnění, emisní povolenky, přijal. Naopak po jejich vyhodnocení jednotlivé i v souvislostech došel odvolací orgán k závěru, že pomocí těchto dokladů byly obchody pouze simulovány, jak vyplývá z výše uvedeného hodnocení důkazních prostředků. Odvolatel dále uvedl, že pokud má správce daně důkazy, že předmětné transakce byly stiženy podvodem, nelze daňové následky přičítat k tíži žalobce. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu i SDEU s tím, že je povinností správních orgánů posoudit všechny objektivní okolnosti transakce a neodmítnout odpočet tomu, kdo v dobré víře získá zboží, přičemž o podvodu neví a ani vědět nemohl. K tomu odvolací orgán uvedl, že je mu známo, že při výkladu ustanovení zákona o DPH je nutno zároveň respektovat judikaturu Nejvyššího správního soudu i Evropského soudního dvora (např. rozsudky BSD C- 439/04 Axel Kittel, C-354/03, C-355/03 a C-484/03 Optigen). Ve smyslu těchto rozsudků má plátce daně nárok na odpočet daně z přidané hodnoty z přijatých zdanitelných plnění, které splňují požadavky směrnice, i v případě, že jiná transakce, předcházející či následující v řetězci obchodních vztahů, byla uskutečněna se záměrem zkrácení daňové povinnosti, za podmínky, že plátce daně o takovém záměru nevěděl, případně nemohl vědět. I ve světle těchto rozsudků odvolací orgán uvedl, že na základě výše uvedeného hodnocení důkazních prostředků dosel k jednoznačnému závěru, že žalobce měl dostatek informací o tom, že se zúčastňuje velmi nestandardních, účelových obchodů, a to za účelem neoprávněného získání odpočtu DPH. K údajným dodavatelům, společnostem JPM a Blue trade export, odvolací orgán uvedl, že nebyl předložen ani zjištěn žádný důkaz o tom, že by se tyto společnosti na vykazovaných obchodech ve skutečnosti podílely. Naopak všechny zjištěné skutečnosti o těchto firmách vedou k závěru, že již delší dobu nevyvíjely žádnou činnost, na své adrese nesídlily, neměly žádný majetek, daňová přiznání nepodávaly, jednatelé byli cizinci, přičemž minimálně v případě společnosti Blue trade export vše nasvědčuje účelovému převodu společnosti na ukrajinského občana, bez povolení k pobytu na území ČR. Námitka žalobce, že společnosti JPM a Blue trade export popírají své výnosy, aby odvrátily pozornost od nedostatků ve svém účetnictví, není nijak přiléhavá. Společnost Blue trade export podala poslední přiznání k DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2008, u společnosti JPM byly již v r. 2008 činěny Městským soudem kroky, na základě kterých bylo zahájeno řízení o zrušení společnosti s likvidací (usnesení 79 Cm 38/2009-2). Krátce poté, kdy nabylo právní moci usnesení o zrušení společnosti JPM s likvidací, začal odvolatel uplatňovat faktury od společnosti Blue trade export, přičemž doklady (faktury, platební instrukce) vykazují po formální stránce nápadnou shodu s doklady, vystavovanými předtím jménem společnosti JPM, a faktury pokračují v číselné řadě, povolenky jsou převáděny z účtu, jež byl dříve prezentován jako účet JPM, pouze úhrady byly směřovány na jiný zahraniční účet, jehož držitelem však není společnost Blue trade export. Odvolací orgán připomněl rozsudek Nejvyššího správního soudu 2 Afs 28/2009-130, ze dne 30. 3. 2010, ve kterém Nejvyšší správní soud konstatoval, že „za situace, kdy stěžovatel nebyl schopen unést své důkazní břemeno ve smyslu, od koho zboží nakoupil, tím méně pak, že zboží bylo nakoupeno od plátce daně z přidané hodnoty, neprokázal kvalifikovaným způsobem skutečnosti rozhodné pro přiznání nároku na odpočet. To vsak neznamená, že tyto skutečnosti by za něho měl prokazovat správce daně. Neprokáže-li daňový subjekt svá tvrzení, pak absence důkazů jde k jeho tíži.“. Zcela na předmětné řízení lze vztáhnout další část rozsudku, ve kterém Nejvyšší správní soud uvádí: „Daňové orgány po stěžovateli požadovaly pouze prokázání všech zákonných podmínek pro uplatnění daňového odpočtu, mezi něž patří i prokázání identity dodavatele zboží (služeb), který musí být současně taktéž plátcem daně. Pokud stěžovatel v důsledku své svobodné vůle odebíral zboží, aniž by si verifikoval osobu dodavatele, nemůže se případným omylem vyvázat ze svého břemene prokázat všechny podmínky pro uplatnění odpočtu daně, ve smyslu § 31 odst. 9 zákona o správě daní.“. Důvodem pro odmítnutí odpočtu žalobci po vyhodnocení všech důkazních prostředků není pouhá „nekontaktnost“ společností JPM a Blue trade export, ale skutečnost, že nebylo nijak prokázáno, že by právě od těchto společností žalobce zdanitelná plnění, emisní povolenky, přijal. Naopak vše nasvědčuje tomu, že povolenky byly nakoupeny od zahraničních subjektů, na jejichž účty u zahraničních peněžních ústavů bylo za povolenky zaplaceno. Námitce žalobce, že o případném podvodném jednání nevěděl a ani vědět nemohl, nemůže odvolací orgán přisvědčit. Žalobce měl v tomto směru dostatek informací, včetně zfalšovaných dokladů, které mu měly být předloženy v anglickém překladu. Avšak na rozdíl od žalobce, na skutečnost, že by mohlo jít o podvodné obchody, upozornila a trestní oznámení podala až společnost ČEZ, která ani sama takovými indiciemi, jako žalobce, disponovat neměla. K tomu žalobce v reakci na výzvu odvolacího orgánu uvedl, že ČEZ má oproti němu s obchodováním s povolenkami bohaté zkušenosti. To jistě může být pravda, nicméně v případě obchodů s žalobcem došlo k tak vysokému nárůstu objemu obchodovaných povolenek (zejména v dubnu), že, podle veřejně dostupných zdrojů ČEZ došel k závěru, že mu jsou nabízena menšími firmami taková množství povolenek, jaká na našem trhu ani nemůžou existovat. Proto na tyto obchody upozornil. Jako reakci na výzvu odvolacího orgánu předložil odvolatel „Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin“, ze dne 24. 2. 2012. Ale ani touto písemností odvolací orgán nepřesvědčil, že o případném podvodném jednání nemohl vědět. Podle žalobce jsou podezřelými osobami jednatelé společností JPM a Blue trade export, nicméně ani v této písemnosti neuvádí, kdy a kde s nimi měl osobně jednat. V obou případech žalobce uvádí, že „obdržel informace“, „obdržel smlouvy“, „osobní doklady měl k dispozici“ je tedy otázka od koho je ve skutečnosti měl obdržet. Ve všech vyjádřeních žalobce odkazuje pouze na elektronickou komunikaci. Nelze tedy souhlasit s žalobcem, že učinil vše, co mohl, k ověření důvěryhodnosti dodavatelů. Prokázání přijetí zdanitelných plnění právě od deklarovaného dodavatele je stěžejní povinností plátce, pokud uplatňuje nárok na odpočet. Žalobce byl k prokazování řádně vyzván (výzva č. j. 467282/10/005936107527), na výzvu reagoval, ale předloženými důkazními prostředky přijetí zdanitelných plnění od společnosti Blue trade export neprokázal. Rovněž v odvolacím řízení byl žalobce vyzván (č. j. 1610/12-1300-105683), aby se ke zjištěním vyjádřil a případně navrhl provedení dalších důkazních prostředků. Žalobce na výzvu reagoval, ale žádné další důkazní prostředky nenavrhnul. Odvolací orgán se ztotožnil se závěrem správce daně, že nárok na odpočet byl uplatněn v rozporu s ustanovením § 72 odst. l a § 73 odst. l zákona o dani z přidané hodnoty. Odvolací orgán uvádí, že z okolností zjištěných o tom, jak měly uvedené obchody probíhat, vyplývají pochybnosti o uskutečněných zdanitelných plněních i o tom, že je uskutečnily uvedené subjekty a naopak zjištěné okolnosti svědčí o účelovosti předmětných fakturací. Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Městský soud v Praze věc posoudil takto: Podle ust. § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“) nárok na odpočet má plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. Podle ust. § 73 odst. 1 zákona o DPH plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem. Předmětem řízení byla učiněna rozhodnutí o dodatečném vyměření daně z přidané hodnoty za několik zdaňovacích období, kdy žalobce uplatnil nárok na daňový odpočet z obchodů s emisními povolenkami, neboť nebylo prokázáno přijetí zdanitelných plnění od deklarovaných dodavatelů, tj. společností J.P.M. Trading s.r.o. a BLUE TRADE EXPORT s.r.o., a nárok na odpočet tedy nebyl uplatněn v souladu s ust. § 72 a § 73 zákona o DPH. Daňové doklady na vstupu, vystavené společnostmi J.P.M. Trading s.r.o. a BLUE TRADE EXPORT s.r.o., byly vyhodnoceny jako pouze formálně vystavené doklady jménem těchto společností, jejichž pomocí byly obchody s těmito společnostmi pouze předstírány. Co se týče problematiky podvodů na DPH, touto se nesčetněkrát zabýval Nejvyšší správní soud, opíraje se o judikaturu Soudního dvora týkající se zneužití práva či kolotočových podvodů na DPH [rozsudky ze dne 12. 1. 2006 ve spojených věcech Optigen Ltd a Fulcrum Electronics Ltd (v likvidaci) a Bond House Systems Ltd proti Commissioners of Customs & Excese, C-354/03, C-355/03 a C-484/03, Sb. rozh., s. I-483 (dále jen „Optigen“), a ze dne 6. 7. 2006 ve spojených věcech C-439/04 a C-440/04 Axel Kittel proti Belgickému státu a Belgický stát proti Recolta Recycling SPRL, Sb. rozh., s. I-6161 (dále jen „Kittel“), naposledy rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 6. 2012, ve spojených věcech Mahagében kft a Péter Dávid, C-80/11 a C-142/11, (dále jen „Mahagében“)]. Judikatura Soudního dvora jako podvod na DPH označuje situace, v nichž jeden z účastníků neodvede státní pokladně vybranou daň a další si ji odečte, a to za účelem získání zvýhodnění, které je v rozporu s účelem šesté směrnice, neboť uskutečněné operace neodpovídají běžným obchodním podmínkám (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 9 Afs 83/2009-232). Ve věci Optigen bylo zdůrazněno, že nárok na odpočet daně nemůže být dotčen tím, že v řetězci dodávek je jiná předchozí nebo následná transakce zatížena skutečnostmi, o kterých plátce neví nebo nemůže vědět. Zavedení systému odpovědnosti bez zavinění by totiž překračovalo rámec toho, co je nezbytné pro ochranu plateb do veřejného rozpočtu (srov. rozsudky ze dne 11. 5. 2006, Federation of Technological Industries a další, C-384/04,-Sb. rozh. s. I-4191, bod 32, jakož i ze dne 21. 2. 2008, Netto Supermarkt, C-271/06, Sb. rozh. s. I-771, bod 23). „Vzhledem k tomu, že odmítnutí nároku na odpočet podle bodu 45 tohoto rozsudku je výjimkou ze základní zásady, kterou tento nárok představuje, je na daňovém orgánu, aby dostatečně právně prokázal objektivní okolnosti umožňující učinit závěr, že osoba povinná k dani věděla nebo musela vědět, že plnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet bylo součástí podvodu spáchaného dodavatelem či jiným subjektem operujícím v dodavatelském řetězci na vstupu“ (Mahagében, bod 49). Uvedený výklad Soudního dvora převzala i judikatura Nejvyššího správního soudu. Ta potvrdila, že každá účetní transakce mezi dodavatelem a jeho odběratelem v řetězci musí být posuzována sama o sobě a charakter jednotlivých transakcí v řetězci nemůže být změněn předchozími nebo následnými událostmi (srov. rozsudek ze dne 27. 7. 2007, č. j. 5 Afs 129/2006-142). Zásada daňové neutrality brání obecné diferenciaci mezi legálními a protiprávními plněními. Subjekty, které přijmou veškerá opatření, která od nich mohou být rozumně vyžadována, aby zajistily, že jejich plnění nejsou součástí podvodu, bez ohledu na to, zda se jedná o podvod na DPH, nebo jiné podvody, musí mít možnost důvěřovat legalitě uvedených plnění, aniž by riskovaly ztrátu svého nároku na odpočet DPH odvedené na vstupu (viz rozsudek ze dne 11. 5. 2006 Commissioners of Customs & Excise a Attorney General proti Federation of Technological Industries a další, C-384/04, Sb. rozh., s. I-4191, bod 33). Z výše citované judikatury Soudního dvora tak vyplývá, že nárok na odpočet DPH bude zachován takovému subjektu, který nevěděl ani vědět nemohl, že se svým nákupem účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH. Při posuzování subjektivní stránky je pak nutno hodnotit, zda daný podnikatelský subjekt přijal při výkonu své hospodářské činnosti přiměřená opatření, která od něj rozumně lze vyžadovat, aby zajistil, že jeho plnění není součástí podvodu. Pokud je ovšem s přihlédnutím k objektivním skutečnostem prokázáno, že dodání je uskutečněno pro osobu povinnou k dani, která věděla nebo měla vědět, že se svým nákupem účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH, je věcí vnitrostátního soudu odmítnout takové osobě povinné k dani přiznat nárok na odpočet. V takové situaci totiž osoba povinná k dani pomáhá pachatelům podvodu a stává se jejich spolupachatelem (viz věc Kittel, cit. v bodě [32] výše). Tyto principy rovněž následně přejala i judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 As 15/2008-100, nebo ze dne 30. 7. 2010, č. j. 8 Afs 14/2010-195, ze dne 10. 6. 2015, č. j. 2 Afs 15/2014-59). Ústavnost výše uvedených závěrů ostatně potvrdil také Ústavní soud např. v usnesení ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1885/10, kde uvedl, že „se nelze ztotožnit ani se stěžovatelčiným přesvědčením, že správní soudy chápou pojem podvodu na DPH odlišně od judikatury Soudního dvora, protože v odůvodnění svého rozhodnutí se nespokojily pouze se zjištěním, že v řetězci transakcí předcházejících dodání zlata stěžovatelce nebylo zaplaceno DPH, ale v souladu se závěry vyslovenými Soudním dvorem zkoumaly subjektivní stránku, tj. zda stěžovatelka věděla nebo měla vědět, že se svým nákupem účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH, a hodnocením zjištění učiněných správními orgány dospěly soudy ke kladnému závěru“ (srov. rovněž usnesení ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 296/12, nebo usnesení ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. III. ÚS 3587/10, ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 1991/10, a další). Daňové orgány založily svůj závěr o tom, že žalobce věděl nebo měl vědět, že se svou ekonomickou aktivitou účastní podvodu na DPH, na vyhodnocení následujících okruhu indicií: 1) zfalšované doklady, 2) nesouhlasící účty, 3) absence ekonomické aktivity dodavatelů, 4) nekontaktnost dodavatelů (jejich jednatelů). Za zásadní objektivní skutečnosti, prokazující naplnění subjektivní stránky účasti žalobce na plnění, které je součástí podvodu na DPH, soud považuje především zfalšované dokumenty předložené správci daně žalobcem, tj.: a) výpis z obchodního rejstříku společnosti Blue trade export v anglickém překladu, který není výpisem z obchodního rejstříku společnosti Blue trade export, neboť nesouhlasí č. vložky, v překladu uvedené číslo 105860 náleží společnosti Krymská 15 Praha s.r.o., nejsou zde uvedena všechna živnostenská oprávnění a datum výpisu dne 23. 5. 2006 je nepravdivé, protože ve výpisu jsou obsaženy změny, provedené v roce 2008, a proto nemohlo jít o výpis z roku 2006, b) osvědčení o registraci společnosti Blue trade export v anglickém překladu, které je rovněž již na první pohled falešné, jedná se o kompilaci několika různých písemností, a z odpovědi na dožádání vyplynulo, že se skutečně jedná o falešné osvědčení, které nebylo vydáno Finančním úřadem pro Prahu 7, jelikož společnost Blue trade export nebyla nikdy tomuto správci daně místně příslušná. Použité číslo jednací se týkalo žádosti o vrácení přeplatku zcela jiného daňového subjektu, nesouhlasí ani číslo spisu, ani číslo správce. Nelze tak přijmout argumentaci žalobce, že nemohl tušit, že tyto doklady jsou zfalšované, neboť i pouhým nahlédnutím do obchodního rejstříku, mohl výše uvedené nesrovnalosti zjistit. Pokud se jedná o námitku nemožnosti zkoumat podpisy jednatelů uvedených společností, soud konstatuje, že závěr o naplnění subjektivní stránky účasti žalobce na plnění, které je součástí podvodu na DPH, nezaložily správní orgány pouze a jen na první pohled patrném rozdílu podpisů jednatelů na smlouvách s jejich podpisovými vzory, nýbrž hodnocením veškerých důkazních prostředků jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Zjevná vizuální odlišnost podpisů jednatelů uvedených společností, vzorovost uzavřených smluv, jakož i totožná grafická úprava vystavených faktur a jejich navazující číslování navzájem mezi společnostmi, dokresluje a podtrhává nestandardnost uskutečněných obchodů. Dalším zásadním důkazem jsou čísla účtů uvedená na předmětných fakturách. Ani v jednom případě se nejedná o účet, jehož držitelem by byla společnost J.P.M. Trading s.r.o. či společnost BLUE TRADE EXPORT s.r.o. Jednalo se o zahraniční subjekty, např. Bergen Limited, účet HSBC Hong Kong, Bank enterprises, u Deutsche Bank, Technocash LTD u Bank of New Zealand. Pokud jde o ve smlouvách uvedené rejstříkové účty, ve smlouvě se společností Blue trade export je uveden účet DE-121-2322-0, držitelem tohoto účtu je společnost TRI SBR PTE LTD, nikoliv Blue trade export. Ve smlouvě s J.P.M. Trading je uveden účet DE-121-2617-0, držitelem tohoto účtu je společnost BAK enterprises Untemehmergesellschaft, nikoliv J.P.M. Trading s.r.o. K převodům povolenek, dokladovaných fakturami, vystavenými jménem Blue trade export, docházelo jak z účtu DE- 126-2617-0, tak i z účtu DE-121-2322-0. Oznámení transakce přiložené k jednotlivým fakturám, vykazují nákup povolenek žalobcem jako mezinárodní převod příchozí (transakce odepsání povolenek z účtu žalobce na účet společnosti ČEZ je v oznámení vykázáno jako převod vnitrostátní). Předmětné obchody tedy byly provedeny s jinými, zahraničními subjekty. Při dodržení náležité opatrnosti by žalobce z výše uvedených skutečností, tj. že rejstříkové účty uvedené ve smlouvách a fakturách nebyly účty předmětných společností, což si žalobce mohl z veřejně přístupných zdrojů ověřit, že byly u obou společností účty zaměňovány a že obě společnosti neměly pro obchody s povolenkami u správce rejstříku zřízen žádný účet, musel dojít k závěru o účelovosti vystavení výše uvedených smluv a faktur. Pochybnost uskutečněných obchodů s emisními povolenkami dále ilustruje způsob komunikace žalobce s uvedenými společnostmi. Žalobce v průběhu obchodů komunikoval se společnostmi pouze elektronickou formou (e-mail). Žalobce se s jednateli společností nikdy osobně nesetkal, nikdy nenavštívil sídlo společností, neověřil si možnost doručení písemností společnostem. Pokud by takto učinil, zjistil by, že společnost Blue trade export se v adrese svého sídla nenachází, nemá na něm poštovní schránku, na písemnosti doručené do její datové schránky nijak nereaguje. K nekontaktnosti společností dále přistupuje taktéž nekontaktnost jejich jednatelů. Jednatel společnosti J.P.M. Trading, P. S. B., je na zahraniční adrese neznámý, není hlášen k pobytu v české republice. Jednatel společnosti Blue trade export, S. I., je rovněž nekontaktní. Z kopie pasu vyplývá, že mu bylo uděleno vízum v České republice do 31. 5. 2008, na základě pracovního povolení, nikoliv za účelem podnikání na živnostenský list. Dne 19. 5. 2008 došlo k převodu obchodního podílu společnosti Blue trade export a dalších dvou společností na pana I. a následně již k 1. 6. 2008 mu byl zrušen pobyt v České republice. Žalobce se před uskutečněním obchodů nezajímal ani o ekonomickou situaci společností, neboť kdyby takto učinil, zjistil by, že společnost Blue trade export nekomunikuje se svým správcem daně, nepodává daňová přiznání k DPH od zdaňovacího období 4. čtvrtletí 2008, ke dni 13. 5. 2010 jí byla zrušena registrace k DPH. Co se týče společnosti J.P.M. Trading s.r.o., nepodala společnost daňové přiznání k DPH za 1. čtvrtletí 2010, dne 19. 6. 2009 bylo zahájeno řízení o zrušení společnosti s likvidací, usnesení o zrušení společnosti s likvidací nabylo právní moci dne 1. 1. 2010, zapsáno do obchodního rejstříku dne 26. 2. 2010. Likvidátor společnosti nezjistil žádný její majetek. Výše uvedené skutečnosti vyvracejí námitky žalobce ohledně jeho dobré víry ve vztahu k jeho možné účasti v daňových podvodech. Soud znovu připomíná, že k prokázání subjektivní stránky účasti na podvodech s DPH není třeba, aby daňový subjekt měl dostatečné podezření ohledně svých konkrétních obchodních partnerů. Daňový subjekt musí podniknout veškerá opatření, která od něj mohou být rozumně vyžadována, aby zajistil, že jeho plnění nejsou součástí podvodu. Žalobce se však možnosti potencionálních daňových podvodů vůbec nevěnoval, omezil se na zjištění obecných údajů, nevyvinul žádnou aktivitu směřující k bližšímu poznání dodavatelů. Pokud prověřoval pouze schopnost svých obchodních partnerů dodat emisní povolenky, aniž by věnoval sebemenší pozornost podstatě jejich ekonomických aktivit, jakým způsobem dosahují zisku, lze konstatovat, že se žalobce zabýval pouze řízením rizik obchodních, avšak hodnocení jiných rizik naprosto zanedbal. Správce daně i žalovaný postavili svůj závěr o naplnění subjektivní stránky jednání žalobce ohledně podvodů na DPH na jednoznačných a navzájem provázaných důkazech. Při posuzování nároku žalobce na daňový odpočet byly respektovány konkrétní judikáty Evropského soudního dvora, na něž žalobce odkazoval (viz námitka nesprávného výkladu a vyhodnocení rozsudku C-439/04 a C-440/04 Axel Kittel), a které jsou výslovně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeny. Pokud žalobce spatřuje porušení proporcionality v tom, že stát neučinil včas žádná opatření v zájmu předcházet daňovým podvodům při obchodu s emisními povolenkami, tedy naznačuje, že daňové orgány měly mezi daňovými subjekty provést osvětu, informovat je o podvodech na dani a reagovat na ně legislativními či jinými opatřeními, soud konstatuje, že taková povinnost daňovým orgánům nevyplývá ze žádného právního předpisu. Hrozba obchodního styku se subjekty, které řádně neplní své daňové či jiné povinnosti, je součástí onoho podnikatelského rizika každého jednotlivého podnikatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013, č. j. 1 Afs 59/2013-34). Při obecném hodnocení subjektivní stránky daňového subjektu je prakticky bez významu to, v jakém hospodářském odvětví proběhlo podvodné jednání a zda toto odvětví již bylo či nebylo zasaženo podvody na DPH (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2015, č. j. 2 Afs 15/2014-59). Objektivní princip podvodů na DPH je stejný při jakékoli ekonomické činnosti a byl všeobecně známý již před prvním žalobci vytýkaným jednáním. Vzhledem k uvedenému se soud nemohl ztotožnit s námitkami uplatněnými v žalobě a nemohl než konstatovat, že žalovaný vydal rozhodnutí v souladu se zákonem. Protože soud neshledal ani takové vady řízení, které by mohly mít z procesního hlediska vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s., v platném znění, jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.