Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

10 Af 44/2010 - 47

Rozhodnuto 2010-09-08

Citované zákony (8)

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J.S., zastoupeného Ing. Ladislavem Michálkem, daňovým poradcem, Sušice, Pražská 268, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí ze dne 15.3.2010, č.j. 497/10-1100, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou, předanou k poštovní přepravě dne 17.5.2010, doručenou dne 18.5.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15.3.2010, č.j. 497/10-1100, kterým byl k odvolání žalobce změněn platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 tak, že byla snížena dodatečně vyměřená daň na částku 132 864,- Kč. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného i Finančního úřadu v Blatné za nezákonné, bylo vydáno na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu i nesprávného právního posouzení. Žalobce vylíčil skutkový stav věci. Namítá nezákonnost daňové kontroly v případě, že správce daně žalobci nesdělil žádné důvody, pro které byla daňová kontrola zahájena. Odkazuje na nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 1835/07, podle kterého musí správce daně daňovému subjektu sdělit podezření o zkrácení daňové povinnosti při zahájení daňové kontroly, a nesmí být tudíž použití daňové kontroly svévolné. Žalobce při zahájení daňové kontroly nebyl seznámen s důvody kontroly ani pochybnostmi správce daně. To je v rozporu s článkem 2 odst. 2 Listiny. Správce daně neprovedl navrhované důkazy a nezjistil skutečný stav věci. Svědecká výpověď P.S. byla správcem daně odmítnuta jako nevěrohodná, přičemž správce daně nepochopil předloženou skladovou evidenci materiálu a tím nezjistil skutečný stav věci. Byl porušen § 2 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků. Daňová kontrola byla ukončena protiprávně. Správce daně neprovedl výslech svědka M.B., kterého k výslechu sice předvolal, ale pro jeho omluvu jej nevyslechl a znovu jej nepředvolal. M.B. byl vyslechnut 12.11.2009, tato výpověď nebyla správcem daně ani žalovaným vyhodnocena, resp. žalobce nebyl s hodnocením výpovědi seznámen. Žalobce odmítl podepsat a převzít pro neprovedení navrhovaných důkazů zprávu o daňové kontrole. Kontrola byla ukončena neoprávněně na základě odeslání zprávy o daňové kontrole poštou na adresu zástupce žalobce. Platební výměr byl vystaven na základě řádně neukončené daňové kontroly. Námitky žalobce byly odmítnuty, tím došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Správce daně nesprávně a účelově hodnotil důkazy, a to výslechy svědků. Konkrétně jednalo se o faktury ohledně materiálu Ing. F. č. 27/05 na částku 192 000,- Kč bez DPH a č. 29/05 na částku 230 400,- Kč bez DPH. Správce daně nevzal v úvahu všechny důkazy, které byly žalobcem předloženy a návrhy na výslechy svědků. Správce daně odmítl jako důkaz svědeckou výpověď P.S., kterou označil za nevěrohodnou, důvody odmítnutí jsou dle žalobce účelové, např. že nepředložil originál diáře. Žalobce nebyl seznámen před vydáním napadeného rozhodnutí s hodnocením svědecké výpovědi M.B. provedené v odvolacím řízení. Tento svědek uvedl, že viděl V.F. opravovat stroje. Podle žalobce se jednalo o opravy, které byly vyúčtovány Ing. F. a byly daňovým nákladem žalobce. Tyto náklady však byly správcem daně vyloučeny. Pokud by žalobce byl seznámen s hodnocením výpovědi svědka B., mohl navrhnout další důkazy. Tímto postupem došlo k porušení zásady práva žalobce na dobrou správu a také článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Každý má totiž právo, aby věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů, v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Žalobce navrhoval zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K námitce žalobce o nezákonnosti daňové kontroly, kterou spatřuje v pochybení správce daně, neboť mu nevyjevil důvody, pro které byla daňová kontrola zahájena, žalovaný uvedl, že k porušení vymezené autonomní sféry jednotlivce ani k porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nedošlo. Žalovaný odkázal na ustálenou správní praxi a rozhodovací činnost správních soudů v době zahájení daňové kontroly. Žalovaný i správce daně postupovali v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o správě daní a poplatků. Bylo odkázáno na rozsudek NSS č.j. 8 Afs 46/2009-46 ze dne 26.10.2009, podle kterého k namítanému porušení práv žalobce nedošlo. Daňová kontrola je institut umožňující správci daně podrobit daňový subjekt kontrole při dodržení zásad daňového řízení kontrolní činnosti. Vymezil-li správce daně při zahájení daňové kontroly její předmět a rozsah, pak nemůže dojít k nezákonné daňové kontrole. Důvodná není námitka žalobce ohledně neprovedení jím navrhovaných důkazů a nezjištění skutečného stavu věci. Správce daně shromažďoval důkazní prostředky v součinnosti se žalobcem tak, aby zjistil co neúplněji skutkový stav věci. S hodnocením důkazů žalobce seznámil. Žalobce pouze obecně konstatuje, že správce daně porušil zákon. Svědecká výpověď P.S. byla hodnocena s ohledem na její obsah. Správce daně kladl svědkovi otázky tak, aby odpověděl pouze na základě vjemů. P.S. však odpověděl ve formě výčtu inventárních čísel strojů, které předčítal z připravených poznámek, z čehož plyne, že byl tedy připraven na plný výčet opravovaných strojů, jejichž oprava dodavatelem Ing. F. a především platba žalobcem byla zpochybněna. Správce daně proto hodnotil svědeckou výpověď P.S. jako nevěrohodnou, neboť odpovědi citoval z poznámek, jejichž originál nebyl svědek schopen předložit. Správce daně se věnoval zjišťování skutečného stavu věci dostatečně. Provedl výslechy navrhovaných svědků. Pochybnosti sděloval žalobci ve výzvách. Žalobce se vyjadřoval a žádal i prodloužení lhůty k vyjádření. Svědek M.B. se k výslechu dne 29.7.2009 nedostavil a svou neúčast omluvil. K okolnostem ohledně opravy strojů byl vyslechnut svědek F., proto nebyl opakovaně předvoláván svědek B. K hodnocení důkazů, konkrétně faktur za opravy od dodavatele Ing. F. žalovaný uvedl, že evidence Ing. F. je v přímém rozporu s evidencí žalobce. Výslech Ing. F. provést nelze, neboť zemřel. Žalobce svými důkazními prostředky pochybnosti správce daně nevyvrátil ani za přispění žalobcem navržených svědků. Důkazy byly hodnoceny v souladu s daňovým řádem. K námitce žalobce ohledně neseznámení s výpovědí svědka B. žalovaný uvedl, že z výpovědi tohoto svědka nevyšly najevo žádné další skutečnosti, které by měly vliv na napadené rozhodnutí, jelikož se týkaly skutečností souvisejících s opravami strojů a informace o nich měl správce daně již z výpovědi svědka F. Tyto opravy správce daně považoval za daňově uznatelný náklad, což vyplývá i ze zprávy o daňové kontrole. Skutečnosti z výpovědi svědka B. nemohly mít vliv na prokázání jiných kontrolních zjištění. Žalobce i jeho zástupce byli přítomni při výslechu svědka B. a bylo jim umožněno klást otázky. Žalobce nebyl zkrácen na svých právech. Ze spisů finančních orgánů obou stupňů pro věc vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Dne 21.2.2008 byla u žalobce zahájena daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004, 2005 a 2006 a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden – prosinec 2005 a leden – prosinec 2006. Předmětem podnikatelské činnosti žalobce je truhlářská činnost. Správci daně vznikly pochybnosti o správnosti údajů uvedených žalobcem v daňových přiznáních, a proto jej vyzval výzvou ze dne 12.5.2008, aby doložil a prokázal skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti. Správce daně měl pochybnosti, zda zdanitelná plnění uvedená na daňových dokladech byla Ing. F. uskutečněna, zda žalobce tato plnění přijal a použil pro svou ekonomickou činnost. Žalobce měl prokázat, o jaké množství opracovávaných dílů se jednalo, a zda tato přijatá zdanitelná plnění byla Ing. F. uskutečněna, zda žalobce tato plnění přijal a použil za účelem podnikání, resp. uskutečnění ekonomické činnosti. Správce daně zjistil u žalobce evidovaný záporný stav pokladní hotovosti, žalobce nepředložil skladovou evidenci ani inventurní soupisy majetku a závazků, a z toho důvodu požadoval správce daně předložení těchto evidencí za účelem prokázání správnosti, úplnosti a průkaznosti účetnictví žalobce. Žalobce předložil k uvedené výzvě správce daně fotokopie sestav skladové evidence za rok 2005 a uvedl, že sestavy, které předložil v průběhu daňové kontroly, neobsahovaly úplná data, a nyní předložené sestavy zobrazují skutečnost. Dne 11.12.2008 správce daně seznámil žalobce s kontrolními zjištěními, ke kterým se vyjádřil a navrhl svědeckou výpověď svého syna P.S. Výslech P.S. byl proveden dne 25.2.2009. Daňový poradce žalobce pokládal svědkovi otázky ohledně strojů, které byly opravovány Ing. F. a ohledně dokladů - faktur, které byly na základě oprav vystaveny. Svědek uvedl výčet inventurních čísel strojů, které čerpal z připravených poznámek o rozsahu 13 stran. Správci daně sdělil, že poznámky si pořídil z vlastních poznámek, které měl uvedeny v diáři, jež nebyl schopen předložit. Poznámky, z kterých svědek čerpal údaje, jsou součástí spisu. Žalobce byl dne 18.8.2009 seznámen se závěry daňové kontroly. Při projednání zprávy o daňové kontrole správce daně žalobci sdělil konečnou verzi zprávy a uvedl konkrétní položky, které byly ze zprávy o daňové kontrole, předané žalobci dne 17.6.2009, vypuštěny. Žalobce navrhl znovu výslech svědka M.B., svědeckou výpovědí mělo být prokázáno, že byly kromě pohotovosti opravovány i stroje, které uváděl svědek P.S. Žalobce odmítl zprávu o daňové kontrole podepsat, neboť nesouhlasil se závěry správce daně a odmítl zprávu o daňové kontrole převzít. Podle správce daně byl výslech svědka B. nadbytečný a nedůvodný, neboť v této věci byl vyslechnut svědek F., který potvrdil, že Ing. F. stroje opravoval a prováděl pohotovost. Z obsahu zprávy vyplývá zjištění správce daně, že žalobce uplatnil náklady neoprávněně. Dle zprávy o daňové kontrole správce daně hodnotil žalobcem předloženou skladovou evidenci za rok 2005 jako neprůkaznou, kterou nebyly vyvráceny pochybnosti o správnosti údajů a nebylo prokázáno oprávněné uplatnění nákladů na základě daňových dokladů 27/05 a 29/05 ve zdaňovacím období roku 2005. Správce daně vydal na základě kontrolních zjištění dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005, kterým dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob ve výši 168 512,- Kč. Žalobce se proti dodatečnému platebnímu výměru odvolal. V odvolání žalobce opakovaně navrhl výpověď svědka M.B., která měla prokázat uskutečnění oprav strojů. Správce daně v rámci odvolacího řízení provedl dne 12.11.2009 výslech tohoto svědka. Svědek vypověděl, že byl zaměstnancem žalobce pracoval jako obsluha CNC frézy, viděl Ing. F. často opravovat stroje, pokud byl stroj rozbitý, opravoval jej už v průběhu pracovní doby, jinak seřizoval stroje až po pracovní době. Správce daně předložil svědkovi jednotlivé faktury, na kterých bylo jako předmět dodávky uvedeno „údržba, seřizování strojů, pohotovost, odstraňování poruch“. Svědek k těmto dokladům uvedl, že faktury nikdy neviděl a neví, která faktura ke kterému stroji patří. Na dotazy daňového poradce žalobce svědek potvrdil, že Ing. F. viděl opravovat stroje. Žalovaný k odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 15.3.2010 pod č.j. 497/10-1100 snížil dodatečně vyměřenou daň na částku 132 864,- Kč, neboť žalobce neprokázal oprávněné uplatnění nákladů ze sporných dokladů, neprokázal uskutečnění a přijetí zdanitelných plnění. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť bylo vydáno na základě nezákonné daňové kontroly. Žalobci nebyly sděleny důvody jejího zahájení ani pochybnosti správce daně. Správce daně prováděl kontrolu bez udání důvodu a provádění této kontroly bylo projevem svévole, což je v rozporu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 1835/07, případně nálezem IV. ÚS 29/05. Tato námitka je nedůvodná z následujících důvodů. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, stanoví právní rámec pro postup daňových orgánů tak, že jsou oprávněny činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména zakotvuje právo daňových orgánů vyhledávat daňové subjekty, daň vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat. Daňovou kontrolou, jejíž rámec je stanoven v ustanovení § 16 daňového řádu, správce daně zjišťuje nebo prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně. Soud v souvislosti s touto žalobní námitkou poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.10.2009 č.j. 8 Afs 46/2009-46, který se námitkou provedení daňové kontroly v rozporu se standardy vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 18.11.2008 sp.zn. I. ÚS 1835/07 zabýval. V tomto rozsudku je uvedeno, „. . . ., že z rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu plyne, že ústavní kautela závaznosti právního názoru obsaženého v nálezu Ústavního soudu pro posouzení ve skutkově podobných případů neplatí bezvýjimečně. Nejvyšší správní soud odkázal na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 13.11.2007 sp.zn. IV. ÚS 301/05, dle kterého obecné soudy musí zajistit užitím interpretačních principů rozumnou aplikaci nálezů Ústavního soudu i v případě, že jeho judikatura není zcela jednotná a konzistentní, přičemž nalézání konzistentní linie v ústavní judikatuře musí být činěno v dobré víře, proto polemika s ústavně právním výkladem Ústavního soudu či nereflektování tohoto názoru, nemohou být považovány bez dalšího za odmítnutí respektovat Ústavní soud, nebo dokonce porušit článek 89 odst. 2 Ústavy. Rozhodovací praxe Ústavního soudu týkající se institutu daňové kontroly zdůrazňuje ústavně právní mantinely, v nichž jsou daňové orgány povinny pohybovat se v souladu s článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod . . .“. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku dovodil, že daňová kontrola, při jejímž zahájení správce daně daňovému subjektu nesdělil konkrétní pochybnosti či podezření, že původně přiznaná a vyměřená daň je nižší, než-li měla být, vyhovuje výše uvedené ústavní kautele proporcionality zásahu veřejné moci do autonomní sféry jednotlivce, kterou pro účely daňového řízení vymezuje § 2 odst. 2 daňového řádu. To vyplývá z toho, že daňová kontrola je institutem upraveným v části první daňového řádu, je tedy institutem obecným a není samostatnou fází řízení. Jedná se o úkon správce daně, případně soubor úkonů, jímž je prověřován podle § 16 odst. 1 daňového řádu daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně u daňového subjektu. Účel daňové kontroly je stanoven v § 2 odst. 2 daňového řádu tak, že slouží ke stanovení a vybrání daně, aby nebyly kráceny daňové příjmy. Daňová kontrola je ukončena sepsáním a podepsáním zprávy o daňové kontrole, která sama o sobě není rozhodnutím ani nejsou na základě zprávy o daňové kontrole daňovému subjektu ukládány povinnosti nebo přiznávána práva. Zpráva o daňové kontrole je dle závěrů Nejvyššího správního soudu i judikatury krajských soudů podkladem pro případné vydání rozhodnutí v daňovém řízení. Současně bylo poukázáno na teorii správního práva, podle které je pojmovým znakem kontroly postup orgánu veřejné správy, kterým zjišťuje a posuzuje plnění povinností adresátů veřejné správy. Dalším ze základních znaků kontroly je i možnost provádění namátkových kontrol, a to i tehdy, pokud kontrolující orgán nemá konkrétní podezření, že kontrolovaný subjekt nedodržuje či neplní řádně své povinnosti. Z toho vyplývá preventivní význam kontroly. Nejvyšší správní soud v této souvislosti uvedl, že i z důvodové zprávy k daňovému řádu nelze přehlédnout, že zákonodárce sledoval v souvislosti s daňovou kontrolou preventivní přezkoumání či ověření splnění daňové povinnosti daňovým subjektem. V rámci daňového řízení se střetává veřejný zájem na stanovení a výběru daní na jedné straně i zájem na ochraně autonomní sféry jednotlivce na straně druhé. Je proto třeba vzít v úvahu právě legitimní cíl, kterým je veřejný zájem státu na řádném stanovení a výběru daní, který vyplývá z ustanovení § 2 odst. 2 daňového řádu. Zákonodárce sledoval při zakotvení institutu daňové kontroly v právním řádu ČR úmysl zamezit daňovým únikům. Daňová kontrola je způsobilá, aby k dosažení tohoto cíle napomáhala. Daňová kontrola byla u žalobce zahájena dne 21.2.2008 a při zahájení daňové kontroly byl jasně, srozumitelně a konkrétně vymezen cíl daňové kontroly v souladu s ustanovením § 16 daňového řádu, tedy zjištění a prověření daňového základu za konkrétní daň a uvedené zdaňovací období. Na základě písemností založených ve spise, zejména protokolů o ústních jednáních i protokolů ohledně projednání závěrů z daňové kontroly soud uzavřel, že daňová kontrola probíhala v souladu s ustanovením § 16 daňového řádu. S výsledkem daňové kontroly, o níž byla sepsána zpráva, byl žalobce seznámen. Soud poznamenává, že pokud měl žalobce za to, že daňová kontrola byla zahájena nezákonně, měl možnost podat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Žalobce žalobu ohledně nezákonného zásahu neuplatnil. Žalobce měl možnost se proti této kontrole bránit, z písemností založených ve spise, nic nenasvědčuje tomu, že provádění této kontroly bylo projevem svévole správce daně. Soud nemohl přisvědčit ani důvodnosti žalobcem uplatněné námitky ve vztahu k případnému formalistickému zahájení daňové kontroly, neboť správce daně podle § 16 daňového řádu fakticky prověřoval správnost žalobcem uplatněných nákladů a žalobce informoval o svých záměrech prověřit správnost jím uplatněných nákladů, o nichž mu vznikly v průběhu daňové kontroly pochybnosti. Správce daně své pochybnosti srozumitelně formuloval a žalobci je zákonem stanoveným způsobem sdělil, v případě zjištění, že žalobce evidoval záporný stav pokladní hotovosti, nevedl v souladu se zákonem o účetnictví skladovou evidenci či inventurní soupisy majetku a závazků. Při provádění daňové kontroly správce daně postupoval podle § 2 odst. 2 daňového řádu, daňovou kontrolu prováděl v nezbytně nutném rozsahu za účelem dosažení účelu daňového řízení. Neomezil tedy autonomní sféru žalobce při realizaci svého oprávnění provádět daňovou kontrolu, neboť daňová kontrola sledovala legitimní cíl a naplnění tohoto cíle bylo potřebné a přiměřené. Soud neshledal postup správních orgánů v rozporu s článkem 2 odst. 2 Listiny ani opatřování důkazů protiprávním postupem. Při rozhodování se soud řídil rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 8 Afs 46/2009-46, a proto uzavřel, že daňová kontrola u žalobce nebyla zahájena nezákonně ani svévolně. Důvodná není žalobní námitka, ohledně neprovedení navrhovaných důkazů a nezjištění skutečného stavu věci. Dle žalobce správce daně vyhodnotil svědeckou výpověď jeho syna P.S. jako nevěrohodnou a zároveň nepochopil předloženou skladovou evidenci materiálu a výrobků, nezjistil skutečný stav věci. Tím bylo dle žalobce porušeno ustanovení § 2 odst. 3 daňového řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrno, že žalovaný hodnotí provedení a obsah svědecké výpovědi P.S. Žalovaný uvádí, že si svědek přinesl k jednání 13 stran poznámek a údaje čerpal z těchto poznámek. K dotazu správce daně svědek sdělil, že informace, jež má v poznámkách, čerpal z diáře, který nemůže předložit, neví kde se nachází. Poznamenává se, že poznámky byly totožné s odpovědí žalobce na výzvu ze dne 9.7.2008, doplněné o ručně psané poznámky u těch dokladů, které byly předmětem kontrolního zjištění. Správce daně zdůvodnil nevěrohodnost této svědecké výpovědi P.S., který nevypovídal o tom, co viděl a slyšel, ale předčítal připravené poznámky. Nelze proto přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že správce daně nesprávně vyhodnotil svědectví podané P.S. Svědeckou výpovědí P.S. měly být odstraněny pochybnosti správce daně ohledně zdanitelných plnění poskytnutých Ing. F. Poznámkami, které svědek S. reprodukoval, nemohly být odstraněny pochybnosti správce daně, jednalo se o shodné informace, které správce daně již získal v písemné podobě z odpovědi žalobce na výzvu. Originál diáře, ze kterých poznámky svědek údajně opisoval, nebyl schopen předložit, tudíž nebyly vyvráceny pochybnosti o možnosti ovlivnění svědka žalobcem před svědeckou výpovědí. Návrh žalobce k využití svědecké výpovědi P.S., pořízené v jiném řízení vedeném správcem daně, jako důkazního prostředku v řízení se žalobcem, správce daně správně odmítl se zdůvodněním, že svědek v rámci tohoto řízení se žalobcem měl dostatečný prostor ke sdělení toho, co viděl a slyšel. Z uvedeného plyne, že skutečný stav byl správcem daně zjištěn i správně hodnocen. Soud rovněž neshledal důvodnou námitku ohledně nezjištění skutečného stavu věci v souvislosti se skladovou evidencí materiálu a výrobků. Žalovaný v rozhodnutí konstatoval zjištění rozporů ve skladové evidenci žalobce, které nebyly k výzvě správce daně odstraněny. K této žalobní námitce soud poznamenává, že námitka je formulována v obecné poloze a svědek P.S. neobjasnil, kde jsou v evidenci uvedeny výrobky dodané V.F. Rozpory vzniklé ve skladové evidenci mohl odstranit i sám žalobce, což se v průběhu daňového řízení nestalo, vysvětlení rozporů není podáváno ani v žalobě a žalobní námitka je formulována pouze obecně. Soud proto uzavřel, že námitka je nedůvodná, k namítanému porušení ustanovení § 2 odst. 3 daňového řádu nedošlo, neboť v rozhodnutí je uváděno, jaké důkazy, kromě výše citované výpovědi P.S. a skladové evidence, byly správcem daně provedeny, jak byly hodnoceny, a jaký závěr z nich byl vysloven. Žalobce pak nenamítá, v čem spatřuje v rámci této námitky konkrétní zkrácení žalobce na jeho právech. Žalobce namítá protiprávní ukončení daňové kontroly, poukazuje na neprovedení výslechu navrhovaného svědka M.B., který byl vyslechnut teprve v rámci odvolacího řízení dne 12.11.2009. Tato výpověď však nebyla správcem daně ani žalovaným nijak vyhodnocena a nebyl s tímto vyhodnocením žalobce seznámen. Tento postup správce daně je žalobcem považován za protiprávní ukončení daňové kontroly, neboť žalobce odmítl podepsat zprávu o daňové kontrole. Tuto žalobní námitku neshledal soud jako opodstatněnou. Správce daně předvolal k prokázání uskutečnění oprav Ing. F. více svědků, mezi kterými byl předvolán i M.B., který se omluvil. Správce daně vyslechl k uvedené skutečnosti svědka P.F., který je mistrem v dílně jako M.B. Výslechem svědka P.F. bylo prokázáno, že opravy prováděl dle smlouvy o zajištění pohotovosti Ing. V.F. Z toho důvodu správce daně považoval výslech dalšího svědka M.B. v této věci za nadbytečný, a tento závěr žalobci sdělil. Provedená svědecká výpověď M.B. v odvolacím řízení potvrdila správnost závěru správce daně, neboť M.B. ve svědecké výpovědi uváděl shodné skutečnosti jako svědek P.F., které správce daně hodnotil jako jím prokázané. Svědecké výpovědi M.B., která byla provedena dne 12.11.2009, byl přítomen žalobce i jeho zástupce. Svědecká výpověď svědka M.B. tedy v dané věci nepřinesla nové skutečnosti, které by měly vliv na závěry správce daně a mohly zvrátit odvoláním napadené rozhodnutí, jelikož se týkaly skutečností souvisejících s opravou strojů, které správce daně zjistil z výpovědi svědka F. Soud nemohl přisvědčit ani námitce žalobce, že výpověď M.B. nebyla hodnocena. Jak vyplývá z žalobou napadeného rozhodnutí výpověď svědka M.B. byla hodnocena a žalovaný uzavřel, že faktury u konkrétních oprav strojů byly uznány, výpověď M.B. nepřinesla žádné nové skutečnosti. V této souvislosti proto nelze přisvědčit námitce o protiprávním ukončení daňové kontroly. Kromě odmítnutí výslechu svědka M.B. neuvedl žalobce žádné jiné konkrétní důvody, pro které považuje daňovou kontrolu jako neoprávněně ukončenou. Povinností soudu pak v této souvislosti není vyhledávání nezákonností rozhodnutí. Soud neshledal porušení práva na spravedlivý proces. Uváděl-li žalobce, že správce daně nesprávně a účelově hodnotil důkazy, a to výslechy svědků, pak ani v tomto směru neshledal soud pochybení daňových orgánů. Argumentaci žalobce ohledně faktur č. 27/05 na částku 192 000,- Kč bez DPH a č. 29/05 na částku 230 400,- Kč bez DPH, která je shodná s odvolací námitkou žalovaný hodnotil v napadeném rozhodnutí. Vysvětlil, že pouhé zaplacení faktur neprokazuje, že se zdanitelné plnění uskutečnilo. Žalobce neprokázal, jaký materiál a jaké množství materiálu předal Ing. V.F., a ani neprokázal jaké zboží od Ing. V.F. převzal. Bylo poukázáno na rozpory v pohybu zboží ve skladové evidenci. Žalobce byl vyzván i k odstranění pochybností ohledně tvrzení u cest do Řišť (Bezděkovic) a cest Ing. V.F. k žalobci a bylo poukázáno na rozpory v knihách jízd u žalobce i u Ing. V.F. Žalobce předložil dvě verze pokladního deníku, ve kterých se údaje v původní verzi neshodují s evidencí Ing. V.F. a údaje v nově předložené verzi se s touto evidencí shodují. Důvodem neuznání nově předložené verze byla skutečnost, že na dokladech o přijetí peněz Ing. V.F. v nově předložené verzi chyběl jeho podpis. Nelze proto přisvědčit žalobci, že účetnictví žalobce bylo zpochybněno, aniž byl poskytnut správcem daně jediný důkaz, který by vyvracel správnost údajů obou evidencí. V napadeném rozhodnutí se žalovaný touto záležitostí zabýval a odůvodnil, z jakých důvodů výše zmíněné doklady neuznal jako náklad. Bylo správcem daně zdůvodněno, z jakých důvodů daňová evidence žalobce byla zpochybněna, neboť neodpovídala skutečnosti, žalobce nepředložil skladovou evidenci, na kterou navazovaly přijaté daňové doklady, předložil dvojí účetní sestavy, záznamy o provozu vozidel obsahovaly údaje, které nekorespondovaly se skutečnostmi uváděnými při ústních jednáních a žalobcem nebyly předloženy originály dokladů. Správce daně za účelem zjištění skutečného stavu věci vyzval k součinnosti i třetí osoby, a vzhledem k tomu, že Ing. V.F. zemřel, obstarával písemné doklady od jeho právní nástupkyně M.F. Správce daně kontaktoval i zástupce, resp. daňového poradce Ing. V.F. a žádal zapůjčení listin, které mají vztah k daňové povinnosti žalobce. Správce daně zdůvodnil, jak ve zprávě o daňové kontrole tak i v žalobou napadeném rozhodnutí, z jakých důvodů nelze žalobcem předložené důkazní prostředky hodnotit jako důkaz, neboť na doklady vystavené Ing. V.F. nenavazovala žalobcova skladová evidence ani cesty zaznamenané v knize jízd. Žalovaný správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl konkrétní případy zjištěných rozporů. Konkrétně k úhradě faktur č. 27/05 a č. 29/05 vystavených Ing. V.F. nebyl zjištěn v účetnictví žalobce žádný pokladní doklad potvrzující převzetí hotovosti Ing. V.F. Ve fakturách nebyl uveden rozsah prací konaných při údržbě, seřizování a odstraňování poruch jednotlivých strojů. Žalobce nepředložil ani doklady o zaplacení těchto faktur. Soud proto neshledal nesprávnost ani účelovost hodnocení důkazů, a to konkrétně výslechu svědků. Poznamenává se, že námitku týkající se účelovosti hodnocení výslechu svědků žalobce uplatnil pouze obecně. K hodnocení výpovědi svědka P.S. se soud již vyjádřil v jiné části rozhodnutí, kdy uzavřel, že závěr žalovaného, ohledně nevěrohodnosti výpovědi tohoto svědka v souvislosti s nepředložením originálu diáře, ze kterého měl čerpat údaje pro své poznámky, které přednesl při své svědecké výpovědi, je odůvodněn. Důvodnou nehodnotil soud ani námitku žalobce týkající se neseznámení žalobce s hodnocením svědecké výpovědi svědka M.B. před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí. Jak již rovněž bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, správce daně provedl výslech svědka B. v rámci odvolacího řízení dne 12.11.2009. Svědek uvedl skutečnosti, které byly správci daně známy již na základě svědecké výpovědi svědka F. a na základě této svědecké výpovědi správce daně veškeré náklady na sporné opravy považoval za daňově uznatelný náklad, což vyjádřil i v závěru zprávy o daňové kontrole. Z výpovědi svědka M.B. správce daně nezjistil žádné nové skutečnosti. Při svědecké výpovědi svědka M.B. byl přítomen žalobce i jeho zástupce a žalobci bylo tedy zaručeno jeho právo klást svědkovi otázky, tak jak vyplývá z ustanovení § 16 daňového řádu. Z žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že provedení této svědecké výpovědi bylo vyhodnoceno jako nadbytečné a neovlivnilo závěr vyslovený správcem daně. Lze souhlasit se žalobcem, že hodnocení tohoto důkazu nebylo s žalobcem projednáno, avšak s ohledem na zjištění plynoucí ze svědecké výpovědi nelze žalobci přisvědčit, že tím došlo ke krácení jeho práv. Měl-li žalobce další návrhy na doplnění, mohl tyto návrhy uplatňovat v průběhu daňové kontroly, neboť byl opakovaně vyzýván k odstranění pochybností správce daně a byl i seznámen s kontrolními závěry. Soud proto neshledal porušení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod v souvislosti s žalobcem namítaným porušením práva na projednání věci veřejně bez zbytečných průtahů, protože podle zákonné úpravy obsažené v § 2 odst. 4 daňového řádu je daňové řízení vždy neveřejné. Námitka ohledně zkrácení žalobce na jeho právu na dobrou správu jde nad rámec zásad daňového řízení, které jsou stanoveny v ustanovení § 2 daňového řádu. Zásada dobré správy je nově stanovena v zákoně č. 500/2004 Sb. a představuje povinnost správních úřadů spolupracovat navzájem v rámci tzv. dobré správy, tedy představuje povinnost pro správní úřady navzájem postupovat z úřední povinností tak, aby nebyly zatěžováni účastníci řízení, tedy opatřovat si informace, které jsou v jejich působnosti. Není právně relevantní se v souvislosti s daňovým řízením dovolávat této zásady, která je stanovena v § 8 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., v platném znění, neboť dle § 99 daňového řádu pro daňové řízení se správní řád nepoužije. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy, a proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady řízení přesahující jeho obvyklý rámec úřední činnosti. Podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (1)