10 Af 444/2012 - 48

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. R. M., zastoupeného Ing. Ladislavem Michálkem, daňovým poradcem, se sídlem Sušice, Pražská 268, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 26.3.2012 č.j. 2159/12-1300, takto:

Výrok

Rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 26.3.2012 č.j. 2159/12-1300 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný správní orgán je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7.800,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám daňového poradce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žalobou doručenou dne 24.5.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 26.3.2012 č.j. 2159/12-1100, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Táboře ze dne 25.7.2011, kterými mu byla doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období duben, červen, červenec, srpen, září, říjen 2007, únor, červen, srpen, září 2008 a sdělena povinnost zaplatit penále. Žalobce namítá, že žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí finančního orgánu prvoinstančního jsou nezákonná, vycházejí z nesprávně zjištěného skutkového stavu, jakož i z nesprávného právního posouzení věci. Byla vydána na základě řady procesních pochybení. K nesprávnému hodnocení důkazů žalobce poukázal na to, že správce daně hodnotil důkazy účelově, a nikoliv ve vzájemné souvislosti. Správce daně nehodnotil skutečnost, že za provedené práce žalobce řádně zaplatil. Svědek O. uvedl, že pracovníci dodavatelských firem dostali za práci zaplaceno. Tuto skutečnost správce daně nijak nehodnotil. Žalovaný se nevypořádal s námitkami žalobce, pouze uvedl, že jeho závěry vycházejí ze zjištěného skutkového stavu a mají oporu ve spise. Žalobce tento názor nesdílí, stejně jako závěr žalovaného, že neprokázal přijetí deklarovaných služeb od společností BOHATI s.r.o. a PROGRESSBRICK s.r.o. Žalobce odmítl závěr žalovaného, že když za provedené služby zaplatil, automaticky to neznamená, že služby využil pro svou činnost, pokud se žalobci nepodařilo prokázat, že došlo k faktickému dodání služeb. Správce daně nehodnotil jím zaslaná prohlášení V. Ž. a Z. J.. Žalobce předložil všechny důkazy, které měl k dispozici a navrhl důkazy, které mohly jeho tvrzení prokázat. Svědci, kteří byli vyslechnuti, potvrdili, že práce pro žalobce byly provedeny a žalobcem zaplaceny. Správce daně i žalovaný připustili, že žalobce nemohl práce udělat sám, že mu byly dodány. Žalobci nebylo umožněno nahlédnout do výpisů z účtu společnosti BOHATI s.r.o., a to ani po odvolání proti rozsahu nahlédnutí. Tím bylo znemožněno předkládat další důkazy, tímto postupem byl žalobce zkrácen na svém právu na spravedlivý proces. Žalovaný se nevypořádal s námitkou, že žalobci nebylo umožněno nahlédnout do všech listin spisu, ačkoliv se jednalo o listiny svědčící v jeho prospěch. Žalobce dále navrhl provést opakované výslechy Ing. V. Ž. a M. D., kteří měli potvrdit správnost montážních deníků, záznamů o školení a vysvětlit pochybnosti správce daně. Ty žalovaný odmítl jako nehospodárný postup. Žalovaný ani správce daně nevzali v úvahu skutečnost, že dodavatelské práce pro žalobce byly provedeny a žalobcem zaplaceny. V souvislosti s tím odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 30 Ca 37/2008 – 61 a rozsudek NSS č.j. 5 Afs 74/2009 – 111, ze kterého určité pasáže citoval. Žalobce zdůraznil, že je prokázané, že dílo, které žalobce svým odběratelům účtoval, nemohl zhotovit sám a bylo mu dodáno subdodavatelsky. Rovněž je prokázáno, že žalobce zaplatil částky za dílo společnosti BOHATI s.r.o. na účet a realizoval také platby v hotovosti společnosti PROGRESSBRICK s.r.o. Žalobce navrhl výslech deseti svědků, kteří potvrdili, že pro dodavatele žalobce na zakázkách pracovali. Rozpory, které vykonstruoval správce daně a žalovaný potvrdil, nebyly věcné a je třeba vzít v úvahu, že od doby, kdy stavba byla realizována, uplynula doba dvou až tří let, a tudíž se mohly určité nepřesnosti ve výpovědích svědků objevit. Žalobce odmítl i závěr daňových orgánů, že se společnosti BOHATI s.r.o. a PROGRESSBRICK s.r.o. chovaly z hlediska daňového jako by nepodnikaly. Tento závěr je nekonkrétní a zavádějící. Bylo povinností daňových orgánů vyvrátit žalobcem předložené důkazy o zaplacení díla. To se v dané věci nestalo. Žalobce namítá, že nebyl seznámen před vydáním napadeného rozhodnutí s hodnocením svědeckých výpovědí svědků O. R. a Z. J., které provedl správce daně dne 3.10.2011 v odvolacím řízení. Pokud by žalobce byl seznámen s hodnocením výpovědí těchto svědků, mohl v případě, že dle správce daně se neprokázaly rozhodné skutečnosti, navrhnout další důkazy. Žalobce měl za to, že výpověďmi svědků bylo vše prokázáno, a proto z vlastní iniciativy další důkazy nenavrhoval. Tím bylo porušeno právo žalobce na dobrou správu a rovněž článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů, v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Rozhodnutí a řízení předcházející trpí řadou procesních vad, zejména nesprávným hodnocením důkazů a neúplným zjištěním skutečného stavu věci. Žalobce připustil, že po zahájení daňové kontroly uvedl, že listiny nemá k dispozici, neboť si neuvědomoval nutnost dokazování. Většinu důkazů, které předkládal, opatřoval od dalších osob, konkrétně od Ing. Ž.. Doklady vystavované žalobcem a pro žalobce byly pro provozní potřeby. Správce daně nehodnotil důkazní prostředky v souladu se zásadou materiální pravdy. Rozhodnutí je proto nezákonné a bylo navrženo jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Správce daně provedl řádné dokazování a zhodnotil důkazy v souladu s ustanoveními daňového řádu. Žalobce ani na výzvu nepředložil takové důkazy, které by dokládaly, že předmětná fakturovaná plnění byla provedena a žalobce toto plnění skutečně přijal. Žalobce správci daně nabídl pouze doklady vystavené společností, jejíž zástupce uvedl, že dodávky fakticky prováděly další dvě společnosti, které však nebyly dle výpisů z obchodního rejstříku způsobilé specializované práce provádět. Deklarovaly pouze provedení pomocných stavebních prací a jejich účetnictví nebylo možné ověřit. Postupně předkládané montážní deníky, zápisy ze školení, objednávky a svědecké výpovědi pro zjevné rozpory jako důkazní prostředky neobstály. Přitom důkazní břemeno leží vždy na daňovém subjektu a nelze ho přenášet na správce daně. Ze skutečnosti, že žalobce přijal služby, což doložily i svědecké výpovědi, že na zakázkách pracovalo blíže neurčené množství pracovníků cizí národnosti, o jejichž firemní příslušnosti svědci usuzovali dle nápisů na autě či nářadí, a dokladů, které žalobce uhradil, nelze však vyvodit závěr, že tyto služby byly provedeny společnostmi uvedenými na dokladech, pokud jsou správcem daně zajištěny další důkazní prostředky, které jsou v rozporu s tímto tvrzením. Žalobce neměl žádné zaměstnance a v konkrétních zdaňovacích obdobích podnikal v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady, montáží, oprav, revizí a zkoušek tlakových zařízení a nádob na plyny, provádění staveb, jejich změn a odstraňování, výroby, obchodu a služeb neuvedených v přílohách č. 1 – 3 živnostenského zákona. Svou činnost prováděl sám nebo prostřednictvím subdodávek. Služby prováděl pro společnost AES BOHEMIA s.r.o. Planá nad Lužnicí a pro společnost ASAVEK a.s. Praha. Žalobce nakupoval služby také od společností, které neplnily řádně daňové povinnosti, v sídlech zapsaných v obchodním rejstříku se nenacházely, společníci byli cizích národností, jedna společnost se nacházela v likvidaci. Žalobce uvedl, že se subdodavateli neuzavíral písemné smlouvy. Nevedl evidenci zakázek, neevidoval náklady a výnosy na jednotlivé zakázky. Subdodavatele měl prověřené dlouhodobou spoluprací. Jmenoval i konkrétní osoby, se kterými jednal. Správci daně vznikly pochybnosti, zda fakturovaná plnění od společností BOHATI s.r.o. a PROGRESSBRICK s.r.o. byla skutečně provedena a zda je žalobce fakticky přijal. Žalobce se k výzvě správce daně vyjádřil a postupně předkládal listiny. Nicméně k dotazu správce daně, zda má žalobce ještě další důkazní prostředky, uvedl, že žádné důkazní prostředky nemá k dispozici. Pro společnost BOHATI s.r.o. práce provedly subdodavatelé, kupříkladu společnost KIREK stav s.r.o., ovšem správce daně zjistil, že faktury vystavené touto společností neměly žádné přílohy, z nichž by bylo možné zjistit, jaké konkrétní práce byly provedeny. Navíc faktury, které měly dokládat práce pro žalobce, se lišily od ostatních faktur vystavených touto společností pro společnost BOHATI a měly také jinou číselnou řadu. V případě této společnosti správce daně kontaktoval také místně příslušného správce daně, a z jeho odpovědi zjistil, že společnost je v likvidaci a likvidátorovi nebyly předány žádné účetní ani jiné doklady. Rovněž se nepodařilo kontaktovat společníky a jednatele z této společnosti. Společnost neměla v roce 2007 zaměstnance. Rovněž tak u společnosti Bratislava Stavservis s.r.o., která měla pro společnost BOHATI s.r.o. práce vykonávat v roce 2008, správce daně zjistil, že faktury vystavené touto společností obsahovaly obecný předmět a nebylo z nich možné zjistit, jaké konkrétní práce společnost provedla, kdy a na jaké zakázce. Společnost byla dlouhodobě nekontaktní a se správcem daně nespolupracovala. Žalovaný poukázal na další zjištění u společnosti AES BOHEMIA s.r.o. Planá nad Lužnicí o tom, jaké konkrétní práce byly provedeny, kdo je provedl a kdy. Žalovaný shrnul, že správce daně provedl rozsáhlé dokazování se závěrem, že pochybnosti, které správci daně vznikly získanými důkazními prostředky, vyvráceny nebyly. Žalobce neunesl důkazní břemeno. K námitce žalobce ohledně neumožnění nahlédnout do spisu žalovaný sdělil, že správce daně umožnil daňovému poradci žalobce nahlédnout do veřejné části spisu i do části neveřejné, kdy některé písemnosti byly znečitelněny s ohledem na povinnost zachovávat mlčenlivost. Námitka žalobce je proto nedůvodná. K nezopakování žalobcem navržených výslechů svědků Ing. V. Ž. a M. D. žalovaný odkázal na stanovisko v rozhodnutí. Zdůraznil, že pokud se svědek k dané problematice vyjádřil, lze se domnívat, že další odlišná výpověď by pouze snižovala svědkovu hodnověrnost. K hodnocení svědeckých výpovědí žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se k důkazním prostředkům vyjádřil. K námitce žalobce, že nebyl správcem daně ani žalovaným před vydáním rozhodnutí žalovaného seznámen s vyhodnocením svědeckých výpovědí provedených správcem daně dne 3.10.2011 v odvolacím řízení s Z. J. a O. R. žalovaný sdělil, že námitku nepovažuje za důvodnou. Výpověď O. R. se týkala odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů za rok 2007. V prvé řadě poukázal na to, že ustanovení § 115 odst. 2 stanoví, že provádí-li odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování, seznámí před vydáním rozhodnutí odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují a umožní mu, aby se k nim vyjádřil, popř. navrhl provedení dalších důkazů. Ze spisu vyplývá, že svědecké výpovědi prováděl správce daně, nikoliv odvolací orgán. Daňový řád v žádném ustanovení nestanoví pro správce daně povinnost seznamovat odvolatele s hodnocením těchto důkazních prostředků. Tato povinnost je upravena pouze pro odvolací orgán, a to v případě, kdy je v odvolacím řízení doplňováno dokazování a vyjdou najevo nové skutečnosti. O takový případ se nejednalo. Žalovaný v projednávané věci nepochybil, neboť hodnocení svědeckých výpovědí provedených správcem daně v odvolacím řízení ze dne 3.10.2011 vyhodnotil v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navíc žalovaný podotkl, že žalobce byl přítomen výslechu svědků, zúčastnil se jich a slyšel, co vypovídali a měl možnost navrhovat další důkazní prostředky. Postup žalovaného jako odvolacího orgánu nezatížil odvolací řízení vadou, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, ani jím nebyl porušen článek 38 Listiny základních práv a svobod. Napadené rozhodnutí vydalo Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, které působilo v odvolacím řízení jako územní finanční orgán podle zák. č. 531/1990 Sb. Ve smyslu § 20 odst. 2 zák. č. 456/2011 Sb., o finanční správě ČR, v novelizovaném znění se odvolací instancí od 1.1.2013 rozumí Odvolací finanční ředitelství v Brně. Ze správního spisu, byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Dne 10.2.2010 zahájil Finanční úřad v Táboře u žalobce kontrolu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 2007 a 2008. Při zahájení daňové kontroly byly označeny podnikatelské aktivity v létech 2007 a 2008 jako opravy tepláren a jiné opravy (údržba a opravy kotlů a zprostředkování těchto oprav). Mělo se jednat o svářečské a řezací práce, opravy kotlů na výrobu tepla, o práce, k jejichž provádění jsou nutné odborné znalosti a specifická oprávnění, přičemž žalobce zakázky získával v případech havarijních odstávek. Žalobce neměl zaměstnance, svou činnost prováděl sám nebo prostřednictvím subdodávek. V průběhu daňové kontroly správce daně zjistil, že žalobce nakupoval služby od společností, které neplnily své daňové povinnosti, případně se v sídlech zapsaných v obchodním rejstříku nenacházely. Společníci byli cizích národností a jedna ze společností se nacházela v likvidaci. Žalobce do protokolu o ústním jednání sdělil, že se svými subdodavateli neuzavíral písemné smlouvy ani mu nepředali žádné písemné materiály, kupříkladu stavební dokumentaci, stavební deníky, rozpočty, soupisy provedených prací, cenové kalkulace, dále sdělil, že nevedl evidenci zakázek ani neevidoval náklady a výnosy na jednotlivé zakázky. Subdodavatele měl dlouhodobě prověřené spoluprací a sdělil jména konkrétních osob, se kterými věci vyřizoval. Na základě pochybností, které správci daně v průběhu daňové kontroly vznikly ohledně plnění od společnosti BOHATI s.r.o. Praha 10, Strašnice a PROGRESSBRICK s.r.o. Brno, vyzval správce daně žalobce, aby prokázal, že předmětná fakturovaná plnění byla provedena a žalobce tato plnění skutečně přijal. Žalobce předložil kopie smluv o dílo a sdělil, že originály předloží dodatečně. Rovněž uvedl, že sdělí jména pracovníků a svědků, které bude požadovat v daňovém řízení vyslechnout. Originály smluv byly správci daně dodatečně předány. Na základě dožádání bylo zjištěno od zástupce společnosti BOHATI s.r.o., S. S., že společnost se žalobcem spolupracovala v oblasti stavebních prací a byly předloženy faktury vystavené pro žalobce v jednotlivých létech. Uvedená společnost práce pouze zprostředkovávala. Práce prováděla společnost KIREK stav s.r.o. Praha 6, Břevnov, a to v roce 2007 a v roce 2008 pak společnost Bratislava Stavservis s.r.o. Praha 10, Vršovice. Správce daně provedl hodnocení faktur vystavených společností KIREK stav s.r.o., AES BOHEMIA spol. s r.o., Planá nad Lužnicí, pro níž rozhodující část dodávek byla uskutečněna společností LIBERECKÉ KOTLÁRNY – Hölter s.r.o. Správce daně zhodnotil získané důkazní prostředky a s tímto hodnocením žalobce seznámil. Žalobci sdělil, že získané důkazní prostředky nevyvrátily pochybnosti správce daně o tom, že uvedené stavební práce byly provedeny společnostmi uvedenými na dokladech, které byly správci daně předloženy. K tomuto hodnocení důkazních prostředků žalobce vyjádřil nesouhlas a navrhl k prokázání poskytnutí služeb od společnosti BOHATI výslech svědků Ing. V. Ž., M. D., M. O. a J. V.. K prokázání služeb od společnosti PROGRESSBRICK s.r.o. navrhl výslech svědků L. B., O. R., Ing. J. O. a J. V.. Správce daně uskutečnil navrhované výslechy svědků, kromě výslechu svědka O. R., jehož se nepodařilo vyslechnout z důvodu jeho dlouhodobého pobytu mimo území ČR. Svědci potvrdili, že prováděli práce pro žalobce, případně potvrdili, že společnosti AES BOHEMIA s.r.o. či společnost BOHATI s.r.o. dodávala žalobci pracovní síly. Svědek Ing. V. Ž. uvedl, že sám vykonával bourací práce a dělal žalobci technika na stavbě, určoval technologický postup při opravách kotlů a na stavbě byl přítomen. Dne 11.5.2011 předložil žalobce správci daně montážní deníky a záznamy o školení a sdělil, že je získal od Ing. V. Ž.. Dne 6.6.2011 požádal žalobce o výslech svědka Z. J., který měl vypovídat o službách poskytovaných žalobci společností BOHATI s.r.o. Správce daně provedení výslechu tohoto svědka odmítl s tím, že z podání nelze dovodit konkrétní souvislost výslechu s prokazováním přijetí služeb od společnosti BOHATI s.r.o. Správce daně seznámil žalobce s hodnocením důkazních prostředků a uzavřel, že svědecké výpovědi, záznamy o školení a montážní deníky nezměnily výsledek kontrolních zjištění. Zástupce žalobce odmítl podepsat zprávu o kontrole a požádal o možnost seznámit se závěry žalobce a o možnost vyjádřit se k výsledkům kontroly. Žalobce zaslal správci daně vyjádření k hodnocení výslechu svědků a k předložení důkazních prostředků. Správce daně sepsal zprávu o daňové kontrole, která byla žalobci následně předložena. Dne 25.7.2011 vydal Finanční úřad v Táboře rozhodnutí o dodatečném doměření daně z přidané hodnoty za uvedené měsíce v roce 2007 a 2008. Proti těmto dodatečným platebním výměrům se žalobce dne 24.8.2011 odvolal. Odvolání doplnil podáním dne 20.10.2011. V odvolání žalobce označil daňovou kontrolu za nezákonnou, vytýkal správci daně, že neprovedl výslech jím navrhovaných svědků, konkrétně O. R. a Z. J.. Dále uvedl, že s hodnocením provedených výslechů svědků a předložených důkazních prostředků nesouhlasí, neboť správce daně nehodnotil důkazy ve vzájemných souvislostech. Nehodnotil skutečnost, že za provedené práce řádně zaplatil na účet společnosti BOHATI s.r.o. Zaplacení služeb potvrdil jednatel této společnosti, ve svědecké výpovědi popsal, jaké práce byly provedeny, jaký materiál společnost poskytla, jak byla sjednána cena a uvedl jména pracovníků, kteří služby poskytovali a jakým způsobem na pracoviště pracovníci jezdili. Svědek O. uvedl, že pracovníci dodavatelských firem dostali za práci zaplaceno. Žalobce požadoval v odvolání, aby byli vyslechnuti jím navrhovaní svědci. Zjištění správce daně označil za neúplné a nesprávné. V doplňku odvolání ze dne 5.10.2011 žalobce zdůraznil, že správce daně hodnotí svědecké výpovědi spekulativně a neobjektivně. Námitce, aby byli v odvolacím řízení jako svědci vyslechnuti Z. J. a O. R. bylo vyhověno a svědci potvrdili, a vysvětlili způsob provádění prací. Z těchto všech důkazů jednoznačně vyplývá, že přijatá plnění řádně v účetnictví zaevidoval a zdanil. Zakázky nemohl z hlediska jejich rozsahu zhotovit. Na zakázkách musel pracovat další subdodavatel, což byla společnost BOHATI s.r.o. Správce daně tyto skutečnosti nevzal v úvahu, přestože všichni svědci tyto skutečnosti potvrdili a dodávku díla společnosti BOHATI žalobce zaplatil. Peníze byly na účet této společnosti připsány. Hodnocení montážních deníků provedené správcem daně žalobce v odvolání označil jako účelové a nesprávné. Svědek Ž. v čestném prohlášení ze dne 16.6.2011 vysvětlil, kdo deníky vedl a kdo mu je poskytl. Toto prohlášení správce daně nevzal na vědomí. Z toho důvodu žalobce navrhl provedení opětovných výslechů svědků Ing. V. Ž. a M. D.. Svědci měli potvrdit správnost montážních deníků, záznamů o školení a vysvětlit pochybnosti správce daně. Rovněž měli prokázat, že důkazy jsou věrohodné a společnost BOHATI pro žalobce dílo provedla. Dne 9.9.2011 oznámil správce daně žalobci konání výslechu svědků O. R. a Z. J. dne 3.10.2011. Dne 3.10.2011 byli tito svědci vyslechnuti. O. R. uvedl, že pro žalobce pracoval a práce kontrolovala a řídila společnost PROGRESSBRICK s.r.o. Viděl v místě provádění zakázky auto s logem této společnosti a hovořil i s pracovníky firmy. Z. J. ve své svědecké výpovědi uvedl, že s žalobcem jednal za společnost LIBERECKÉ KOTLÁRNY – Hölter s.r.o. Rychnov u Jablonce nad Nisou při sjednávání dozorování a předávání montážních prací. Žalobce v roce 2007 prováděl demontáž ohříváku vzduchu v elektrárně Opatovice a v roce 2008 demontážní práce v SKO ENERGO Mladá Boleslav. Svědek podepisoval montážní deník a předávací protokoly. Pracovníci byli cizinci, jejich práce řídil žalobce nebo Ing. Ž.. Potvrdil i účast společnosti BOHATI, což dovodil z nápisu, který měli pracovníci této firmy na přilbě. O odvolání rozhodl žalovaný dne 26.3.2012 pod č.j. 2159/12-1300 tak, že odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Finančního úřadu v Táboře ze dne 25.7.2011, kterým mu byla doměřena daň z přidané hodnoty za shora uvedená zdaňovací období let 2007 a 2008, potvrdil. Stalo se tak především s odůvodněním, že neshledal v postupu správce daně nesprávnost ani nezákonnost, kdy v odvolacím řízení nevyšly najevo skutečnosti mající podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Žalovaný vyslovil závěr, že žalobce neprokázal, že fakturovaná plnění byla uvedenými dodavateli provedena a žalobce tato plnění fakticky přijal a to za ceny, které jsou na dokladech. To dovodil žalovaný na základě rozporů a nesrovnalostí v evidencích, které se nepodařilo žalobci odstranit, ani navrženými důkazními prostředky. Žalobce zůstal v důkazní nouzi. Výslechy svědků nelze osvědčit za důkazy prokazující tvrzení žalobce, neboť výpovědi trpěly vzájemnými rozpory a nesoulady. Za důkazy nelze označit dle názoru žalovaného ani montážní deníky nebo záznamy o školeních. Kým a zda byly ve skutečnosti fakturované služby poskytnuty, se žalobci nepodařilo prokázat. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. Žalobce namítal nezákonnost rozhodnutí, neboť vycházelo z nesprávně zjištěného skutkového stavu, z nesprávného právního posouzení, a bylo vydáno na základě řady procesních pochybení. V první žalobní námitce žalobce poukázal na nesprávné hodnocení důkazů, správce daně hodnotil důkazy účelově, nikoliv ve vzájemné souvislosti. K tomu odkázal na skutečnost, že žalobce za provedené práce řádně zaplatil, a to na účet společnosti BOHATI s.r.o., což jednatel této společnosti potvrdil. Rovněž popsal, jaké práce, a jaký materiál společnost poskytla, jak byla sjednána cena a uvedl i jména pracovníků, kteří služby poskytovali. Tuto skutečnost správce daně nehodnotil. Žalovaný setrval na závěru správce daně, že se žalobce dostal do důkazní nouze, neboť se mu nepodařilo prokázat faktické dodání služeb, jak deklaroval v předložených fakturách, přičemž vůbec nevzal v úvahu skutečnost, že všichni svědci, kteří byli vyslechnuti, potvrdili, že práce pro žalobce byly provedeny a žalobcem zaplaceny. Správce daně i žalovaný měli za prokázané, že žalobce nemohl práce udělat sám, že mu byly dodány. Žalobce vytkl správci daně, že neověřil poskytnutí služeb přímo u dodavatelů společnosti BOHATI a u společnosti PROGRESSBRICK s.r.o., což nemůže být k jeho tíži. Navíc mu nebylo umožněno nahlédnout do spisu, do písemností týkajících se výpisů z účtů společnosti BOHATI s.r.o. a tím bylo znemožněno předkládání dalších důkazů – výslechu svědků, kteří prostředky z účtu společnosti BOHATI obdrželi. Tím byl žalobce zkrácen na svém právu na spravedlivý proces. Žalobce poukázal i na nesprávné hodnocení výpovědi jednatele společnosti BOHATI s.r.o., neboť popsal práce, které tato společnost žalobci dodávala, včetně uvedení lidí, kteří pro tuto společnost pracovali. Jestliže tuto skutečnost nemohl správce daně u společnosti KIREK stav a Bratislava Stavservis ověřit, pak tato skutečnost nemůže být k tíži žalobce. V souzené záležitosti daňové orgány dospěly k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť neprokázal, že fakturovaná plnění byla uvedenými subjekty provedena a jím přijata. Právě k prokázání, že předmětná fakturovaná plnění byla provedena a že žalobce tato plnění od uvedených společností přijal, byl žalobce správcem daně vyzván. Žalobce k výzvě předložil kopie smluv o dílo a sdělil, že originály smluv předloží dodatečně a sdělí jména svědků. Vzhledem k tomu, že společnost BOHATI s.r.o. neměla v roce 2007 zaměstnance a nebyla registrována k dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, a taktéž společnost Bratislava Stavservis s.r.o. byla nekontaktní a se správcem daně nespolupracovala, na adrese uvedené v obchodním rejstříku neměla označení a nebyla tam známa a nebyla registrována k dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, pochybnosti správce daně přetrvávaly. Ty byly taktéž umocněny skutečností, že faktury vystavené společností KIREK stav s.r.o. pro společnost BOHATI s.r.o. neměly přílohy, z nichž by bylo možné zjistit, jaké konkrétní stavební práce byly provedeny, kdo je provedl a kdy, a na jaké zakázce. Faktury také měly jinou číselnou řadu pro společnost BOHATI než pro jiné dodavatele. Správce daně kontaktoval společnost BOHATI s.r.o., její zástupce se dostavil k podání výpovědi, nepředložil kompletní účetnictví, sdělil, že společnost BOHATI práce řídila, práce pro ni vykonávaly společnosti KIREK stav s.r.o. a Bratislava Stavservis s.r.o. Šetření bylo provedeno u společnosti AES Bohemia Planá nad Lužnicí. Rozhodující část dodávek žalobce pro tuto společnost se týkala výroby a dodávek ekonomizérů, včetně komor a výroby ohříváků napájecí vody. Tato zařízení byla žalobci dodána společností LIBERECKÉ KOTLÁRNY - Hölter s.r.o. Žalobce byl povinen podle smluv vést montážní deník a měl provést vstupní instruktáž montérů zhotovitele z bezpečnostních předpisů a z předpisů požární ochrany. Správce daně posléze k této činnosti pro absenci dokumentů uzavřel, že nebylo možné, aby vybraný dodavatel předal zakázku subdodavateli a osobně průběh prací neřídil a nekontroloval. S hodnocením důkazních prostředků byl seznámen žalobce dne 8.2.2011. Správce daně konstatoval, že důkazní řízení neosvědčilo žalobcem tvrzený stav, neboť důkazní prostředky nevyvrátily pochybnosti o tom, že stavební práce byly provedeny společnostmi uvedenými na dokladech. Žalobce vyslovil s tímto závěrem dne 20.3.2011 nesouhlas a navrhl provést výslechy svědků. Správce daně svědky vyslechl a obsah svědeckých výpovědí je uveden na straně 6 – 8 žalobou napadeného rozhodnutí. Správce daně obdržel dne 11.5.2011 od žalobce i montážní deníky a záznamy o školení, které získal od svědka Ing. V. Ž.. Vyhodnocení provedených výslechů svědků, předložených montážních deníků, záznamů o školení, objednávek a výkazů práce provedl správce daně v kontextu s výsledky svých kontrolních zjištění a dospěl k závěru, že svědecké výpovědi obsahují vzájemné rozpory, proto se nemohou stát důkazem toho, že společnost BOHATI s.r.o. poskytla žalobci fakturovaná plnění. Žalobce dne 6.6.2011 navrhl výslech svědka Z. J., který by měl vypovídat o službách poskytovaných žalobci touto společností. Výslech svědka správce daně odmítl s tím, že z podání nelze dovodit konkrétní souvislost navrhovaného výslechu s prokazováním přijetí služeb od společnosti BOHATI s.r.o. Správce daně žalobce seznámil s vyhodnocením důkazních prostředků po projednání kontrolních zjištění. Kontrolní zjištění byla popsána ve zprávě o daňové kontrole. Dodatečné platební výměry byly vydány dne 25.7.2011. Proti platebním výměrům žalobce podal odvolání, odvolací námitky m.j. směřovaly k neprovedeným výslechům svědků O. R. a Z. J.. Z žalovaného rozhodnutí strany 12 vyplývá, že správce daně výslechy obou navržených svědků provedl dne 3.10.2011. Ve spise jsou protokoly z výslechů těchto svědků založeny. Žádné další písemnosti ohledně hodnocení výslechů těchto svědků nebo seznámení žalobce s hodnocením výslechů těchto svědků ve spise založeny nejsou. Žalobce v žalobě uplatnil námitku neseznámení s hodnocením svědeckých výpovědí svědků O. R. a Z. J. před vydáním napadeného rozhodnutí. Uvedl, že tyto svědecké výpovědi nebyly správcem daně ani žalovaným vyhodnoceny a s vyhodnocením svědeckých výpovědí nebyl před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí seznámen. Pokud by byl s hodnocením výpovědi svědků před vydáním rozhodnutí seznámen, mohl navrhovat další důkazy. Na tomto právu byl nesprávným postupem daňových orgánů zkrácen. Podle ustanovení § 115 odst. 1 daňového řádu v rámci odvolacího řízení může odvolací orgán provádět dokazování k doplnění podkladů pro rozhodnutí nebo k odstranění vad řízení, a nebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně, který napadené rozhodnutí vydal, se stanovením přiměřené lhůty. Podle odstavce druhého provádí-li odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování, seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, popř. navrhl provedení dalších důkazních prostředků. Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k odlišnému právnímu názoru, než správce daně I. stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele. Podle citovaného ustanovení daňového řádu může odvolací orgán provádět dokazování k doplnění podkladů pro rozhodnutí nebo k odstranění vad řízení, případně může toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně, který prvostupňové rozhodnutí vydal. Ve spise není založena písemnost, kterou by odvolací orgán ukládal správci daně provést doplnění výslechu svědků, ani k tomu nebyla správci daně stanovena žádná lhůta. Z protokolů o výslechu svědků vyplývá, že tyto výslechy svědků se konaly před prvostupňovým správcem daně. Nelze zjistit, zda tak správce daně učinil z vlastní iniciativy, či zda byl žalovaným k provedení těchto svědeckých výpovědí vyzván. Tato skutečnost není podstatná, neboť dle ustanovení § 115 může dokazování nebo doplnění podkladů v odvolacím řízení provést jak odvolací orgán tak správce daně. Není sporné, že doplnění podkladů (výslechu svědků) proběhlo v odvolacím řízení. Z toho důvodu bylo nutné na věc aplikovat odstavec druhý ustanovení § 115 daňového řádu a v souladu s tímto ustanovením seznámit odvolatele před vydáním rozhodnutí o odvolání se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, případně mu umožnit, aby se k těmto nově opatřeným důkazům v odvolacím řízení vyjádřil. Takto postupováno nebylo. Tento postup je však nezbytný, neboť žalobce byl v řízení provedeném prvoinstančním správcem daně v rámci projednání zprávy o kontrole pouze seznámen s tehdy zjištěnými skutečnostmi a s právním názorem prvoinstančního správního orgánu. Na základě takto zjištěného skutkového stavu podal odvolání a skutkový stav a právní názor prvoinstančního správního orgánu rozporoval. V ustanovení § 115 odst. 2 daňového řádu není stanovena povinnost seznámit daňový subjekt se zjištěnými skutečnostmi a důkazy jen v případě, že by odvolací orgán dospěl k odlišnému právnímu názoru. Povinnost seznámit odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy a umožnit mu, aby se k nim vyjádřil a případně navrhl provedení dalších důkazních prostředků je v citovaném ustanovení stanovena bez jakéhokoliv podmínění. Z toho, co bylo řečeno, jednoznačně vyplývá, že účelem naplnění zásady součinnosti správce daně s daňovým subjektem bylo nezbytné žalobce před vydáním rozhodnutí o odvolání seznámit se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují a dát mu možnost vyjádřit se ke všem provedeným důkazům, případně ještě v rámci probíhajícího odvolacího řízení navrhnout doplnění důkazů. Tuto povinnost žalovaný správní orgán nesplnil. Hodnocení svědeckých výpovědí je učiněno teprve v žalobou napadeném rozhodnutí. Tento postup představuje procesní pochybení, u něhož nelze vyloučit vliv na zákonnost rozhodnutí. Tento postup daňových orgánů představuje podstatné porušení zákona, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c/ s.ř.s.). Na tomto závěru nemůže nic změnit argumentace žalovaného uvedená ve vyjádření k žalobě, neboť předmětem přezkumu není vyjádření žalovaného správního orgánu, ale žalobou napadené rozhodnutí. V daném případě bylo nutno ve smyslu ustanovení § 115 daňového řádu seznámit žalobce v rámci odvolacího řízení před vydáním rozhodnutí se zjištěnými skutečnostmi. Není-li tato povinnost stanovená v ustanovení § 115 daňového řádu splněna, je žalobce zkrácen v možnosti hájit svá práva, kupříkladu navrhováním dalších důkazů. Pro úplnost soud doplňuje, že ve smyslu § 111 odst. 2 daňového řádu do doby než je rozhodnutí o odvolání vydáno, může odvolatel odvolání měnit, doplňovat nebo vzít zpět. Je-li přípustné odvolání měnit, doplňovat nebo vzít zpět, je zapotřebí, provádí-li se v odvolacím řízení další důkazy, které měly být provedeny již v řízení prvostupňovém a provedeny nebyly, a toto dokazování se v rámci procesního pochybení provádí až v řízení odvolacím, aby byla daňovému subjektu zaručena práva jako v řízení prvostupňovém před vydáním prvostupňového rozhodnutí. Po provedení dodatečných výslechů svědků dne 3.10.2011 nebyl žalobce seznámen s hodnocením výpovědí těchto svědků, tudíž se k takovému hodnocení ani nemohl vyjádřit a nelze mu důvodně vytýkat, že nenavrhl další důkazy, kterými by svá tvrzení doložil, neboť mohl předpokládat, že doplněnými výpověďmi svědků pochybnosti správce daně odstraněny byly. Ani přítomnost žalobce při výslechu svědků nemohla zhojit pochybení žalovaného, spočívající v neseznámení s hodnocením těchto výpovědí, protože žalobce nemohl předpokládat, zda pochybnosti ohledně daňové uznatelnosti jím uplatněných výdajů byly na základě dalších výpovědí svědků dle správce daně odstraněny. Tato skutečnost mu měla být sdělena právě pro využití možností stanovených v § 111 daňového řádu. Další důkazy mohl žalobce logicky navrhovat tehdy, kdyby zjistil, že pochybnosti správce daně a žalovaného odstraněny nebyly. To se dozvěděl až z žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce dále vytýkal žalovanému a správci daně nesprávné hodnocení důkazů. V této souvislosti především poukazoval na účelové hodnocení důkazů, nikoliv ve vzájemné souvislosti a nevypořádání se s odvolacími námitkami žalobce. Odmítl závěr žalovaného, že neunesl důkazní břemeno ohledně splnění všech zákonných podmínek pro prokázání oprávněnosti daňových nákladů, přestože žalobce předložil všechny důkazy, které měl k dispozici a svědci, kteří byli vyslechnuti, potvrdili, že práce pro žalobce byly provedeny a zaplaceny. Ani správce daně nezpochybnil a měl za prokázané, že žalobce sám práce nemohl udělat, že mu byly dodány. Žalobci bylo i znemožněno nahlédnout do písemností ve spise, čímž mu bylo znemožněno předkládání dalších důkazů, tedy výslechu svědků, kteří prostředky z účtu společnosti BOHATI obdrželi. Při posuzování námitky ohledně nesprávného hodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. K tomuto závěru soud dospěl na základě nevysvětlení rozporů, které vznikly v souvislosti s hodnocením výpovědí svědků a skutečnostmi, které správce daně zjistil při svých kontrolních zjištěních. Žalovaný v rozhodnutí uvedl, že svědecké výpovědi nejsou způsobitelé prokázat, že se fakturovaná plnění uskutečnila tak, jak je uvedeno na fakturách na základě kterých byl uplatněn odpočet daně z přidané hodnoty, a proto se nemohou stát důkazem toho, že společnost BOHATI s.r.o. poskytla žalobci fakturovaná plnění. Žalovaný setrval na zhodnocení skutkového a právního stavu tak, jak bylo učiněno v řízení před správním orgánem I. stupně, především ohledně neunesení důkazního břemene. Přitom připustil, že žalobce nemohl vlastními silami realizovat takové množství zakázek a konstatoval, že důkazy, které žalobce předložil, nejsou dostatečné. Řádně se však nevypořádal s faktem, že všichni vyslechnutí svědkové potvrdili, že práce byly řádně provedeny, byly vyfakturovány a uhrazeny. Potvrdili, že práce byly prováděny subdodavatelsky. Není tedy pochybností o tom, že se nejednalo o fiktivní plnění, ale o plnění, které bylo vykonáno. Obecným závěrem o neunesení důkazního břemene žalobcem pro blíže nespecifikované vzájemné rozpory ve výpovědích svědků správce daně i žalovaný odmítli tvrzení žalobce, že zdanitelná plnění přijal a použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Podle ustanovení § 92 odst. 3 a 4 daňového řádu stojí daňové řízení na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost daň přiznat (břemeno tvrzení), zároveň má i povinnost své tvrzení prokázat (břemeno důkazní). Pokud správce daně zákonem stanoveným způsobem sdělí daňovému subjektu pochybnosti o jeho tvrzení, je daňový subjekt povinen tvrzené skutečnosti prokázat. Správce daně ve smyslu § 92 odst. 5 daňového řádu prokazuje existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost a správnost či úplnost účetnictví a jiných záznamů, evidencí, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem. Správce daně své důkazní břemeno splnil vyslovením pochybností a poukazem na rozpory jako účelové a nevěrohodné. Bylo však jeho povinností zabývat se všemi žalobcem předloženými důkazními prostředky a svědeckými výpověďmi konkrétně a nikoliv je pouze zpochybnit, ale vyvrátit. Žalovaný sice odkázal na zprávu o daňové kontrole, nicméně ani v této zprávě se nevypořádal se všemi důkazními prostředky, řádně je nehodnotil. Žalovaný se nevypořádal ani s další argumentací žalobce postupně mu předkládanou, naposledy ve vyjádření k vyhodnocení výslechů svědků a předložení důkazních prostředků. Ve vyjádření k hodnocení svědeckých výpovědí žalobce rozporoval závěry správce daně, které na základě výpovědí svědků učinil, tvrdil, že jednatel společnosti BOHATI popsal jaké práce a jaký materiál společnost poskytla, jakým způsobem byla sjednávána cena, a uvedl i některá jména pracovníků, kteří služby zajišťovali. Současně uvedl, jakým způsobem pracovníci společnosti AES BOHEMIA jezdili, i skutečnost, že společnost BOHATI s.r.o. uhradila společnosti KIREK stav a Bratislava Stavservis provedené služby. Vyslovil přesvědčení o tom, že správce daně má informace o bankovních účtech, do kterých žalobci nebylo umožněno nahlížet. Z toho důvodu navrhl správci daně provést důkaz o provedených platbách subdodavatelům společnosti BOHATI s.r.o. Vytýkal správci daně spekulativní a neobjektivní hodnocení svědeckých výpovědí i ve vztahu k hodnocení zápisů o provedených školeních bezpečnosti práce, neboť původně uvedené údaje ve svědeckých výpovědích, které byly realizovány po třech létech, od uskutečněných prací, si svědci nevybavili detaily a dodatečně doložené písemné zápisy o školeních správce daně odmítl zohlednit. Finanční orgány k těmto námitkám pouze vyslovily pochybnost o provádění zápisů ze školení a opakovaly ve své argumentaci, že žalobce nejprve správci daně uváděl, že nesepisoval žádné písemné smlouvy ani jiné písemné materiály, postupně však tyto písemné materiály, které jsou z velké části ve vzájemném rozporu, předkládal. Správce daně nezpochybňoval, že žalobce provedl fakturované práce, ani nezpochybňoval, že některé práce musely být realizovány subdodavatelsky. Pochybnosti se týkaly provedení prací právě společnostmi BOHATI s.r.o. a PROGRESSBRICK s.r.o., tedy, že předmětná plnění byla uvedenými společnostmi provedena a že je žalobce použil pro svou ekonomickou činnost. Tento závěr je však nepřezkoumatelný za situace, že daňové orgány připustily realizaci subdodávek i vyfakturování a zaplacení provedených prací, což bylo rovněž potvrzováno výpověďmi svědků. Závěr, že tvrzení žalobce o pracích dodaných společnostmi BOHATI s.r.o. a PROGRESSBRICK s.r.o. nebylo možné ověřit na straně jeho dodavatelů, je rovněž obecný. Soud nesdílí závěr žalovaného v rozhodnutí vyslovený, že za situace, kdy jsou pochybnosti o tvrzeních daňového subjektu, nelze připustit jako důkazy prokazující jeho tvrzení výslechy svědků. Pokud je takový závěr vysloven s odkazem na rozpory v těchto výpovědích, pak je třeba trvat na zcela konkrétní specifikaci takových rozporů, které by jednoznačně umožňovaly vyslovit závěr o nevěrohodnosti takových svědeckých výpovědí. To však v dané věci z důkazů založených ve spise ve vztahu k závěrům vyslovených v žalobou napadeném rozhodnutí vyslovit nelze. Podle názoru soudu právě v případech, kdy vzniknou správci daně pochybnosti ohledně provedení a přijetí plnění a svědci potvrzují provádění konkrétních prací v konkrétním časovém období, byť ne zcela přesného rozsahu, nelze dospět bez dalšího k závěru o neunesení důkazního břemene žalobce. Nelze ani jednoznačně uzavřít, že žalovaný splnil svou povinnost zjistit skutkový stav věci v dostatečném rozsahu. Rovněž nelze vyloučit ani to, že žalobce prokázal pouze část jím přijatého plnění. To však za situace, kdy žalovaný odůvodnil svůj závěr nedostatečně, přezkoumat nelze. Z rozhodnutí žalovaného nelze zjistit, jaký závěr zaujal k argumentaci žalobce, že za provedené služby bylo zaplaceno. Uvádí stroze, že skutečnost, že provedené služby žalobce zaplatil, automaticky neznamená, že plnění bylo poskytnuto, tedy se nepodařilo prokázat, že došlo k faktickému dodání služeb, tak jak deklaroval v přiložených fakturách. Nicméně právě dodání služeb, tak jak bylo deklarováno ve fakturách, žalobce dokládal svědeckými výpověďmi a zaplacení dodávek navrhoval prověřit písemnostmi, které mu nebyly předloženy k nahlédnutí. Jak se s tímto důkazním návrhem žalovaný vypořádal, však v rozhodnutí uvedeno není. Správce daně zjistil, že žalobce neprováděl svou činnost sám, ale prostřednictvím subdodávek. Soud sdílí názor daňových orgánů, že věrohodnost dokladů za situace, kdy společnosti jsou v likvidaci nebo byly zlikvidovány, event. neplnily své daňové povinnosti je snížena, neboť je nelze v účetnictví takových společností ověřit. Jestliže správce daně provádí dokazování za účelem co nejúplnějšího zjištění skutečností rozhodných pro správné stanovení daně, tedy zjištění, zda služby byly skutečně dodány a bylo tak učiněno plátcem daně, je zapotřebí shromážděné podklady zhodnotit se zřetelem k požadavkům na povinnosti daňových subjektů při dokazování a učinit úsudek o tom, zda žalobcem nabízené důkazy prokázaly jeho tvrzení či se tak nestalo a z jakých důvodů. Nad rámec uvedeného lze pouze v obecné rovině poznamenat, že daňový subjekt nese odpovědnost i za obsah daňových dokladů, které zahrne do svého účetnictví. Je jeho povinností vždy prokázat, že osoba, která je uvedená na dokladech (fakturách), fakturované práce pro něho uskutečnila, což může prokázat i jinými důkazními prostředky. Pokud účetní doklad vystavila jiná osoba než ta, která ve skutečnosti plnění uskutečnila, nemůže být takový doklad relevantním důkazem. Pokud se v průběhu daňového řízení nepodaří daňovému subjektu, na kterém spočívá důkazní břemeno, prokázat, že společnost deklarovaná na dokladech pro něho uskutečnila fakturované práce, a to ani jinými důkazními prostředky, pak nelze vyslovit závěr, že žalobce fakturovaná plnění přijal. S ohledem na výše uvedené důvody soud dospěl k závěru, že řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí bylo stiženo vadami, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Soud proto postupoval podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 7.800,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, náklady zastoupení daňovým poradcem za dva úkony po 2.100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f, § 7 bod b) vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy 4.200,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), tedy 600,- Kč. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení