10 Af 46/2011 - 29
Citované zákony (7)
Rubrum
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. F. M., zastoupeného Ing. Zbyňkem Mrvíkem, daňovým poradcem v Českých Budějovicích, adresa pro doručování MK FINECO s.r.o. Ing. Zbyněk Mrvík, Česká 49, České Budějovice, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2011, č.j. 1843/11- 1100, takto:
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou, doručenou dne 23.6.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2011, č.j. 1843/11-1100, kterým mu byla vyměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2009 ve výši nula a stanoven nárok na daňový bonus podle § 35c zákona o daních z příjmů ve výši 9 490,- Kč a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobce uvedl domněnku, že rozhodnutí je nezákonné. Zdůraznil, že správce daně neměl pochyb o tom, že daňové přiznání k dani z příjmu za rok 2009 podané dne 27.9.2010 nebylo podepsáno. Nevedl o tom, zda je či není podepsáno žádné řízení, ale s odkazem na to, že podpis zmocněnce neodpovídá jím dříve užitým podpisům, nakázal žalobci prostřednictvím zmocněnce, aby podání opakovaně podepsal. Takový příkaz nemá oporu v zákoně. K tomu, že původní podání bylo skutečně učiněno oprávněnou osobou, žalobce navrhl výslech zmocněnce Ing. Karla Čejky. Ani následný postup správce daně nebyl v souladu se zákonem, neboť plná moc, kterou žalobce zmocněnci udělil, byla plnou mocí omezenou na určité úkony, a proto bylo povinností správce daně doručovat vydaná rozhodnutí jak zmocněnci, tak žalobci. Tímto postupem byl žalobce zkrácen na svých právech tím, že rozhodnutí předcházející platebnímu výměru, nebyla žalobci řádně doručena. Potvrzovací rozhodnutí žalovaného tyto vady neshledalo, a proto bylo vydáno v rozporu se zákonem. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Konstatoval, že žalobní námitky jsou totožné s námitkami odvolacími. Námitky důvodné nejsou. Žalovaný poukázal na ustanovení § 40 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, podle kterého je každý povinen podat daňové přiznání, pokud mu vzniká v souladu s tímto zákonem nebo jiným předpisem povinnost přiznání podat. Jedná se o podání, jímž je zahájeno daňové řízení podle § 21 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků. Žalovaný vyjmenoval náležitosti podání tak, jak jsou stanoveny v § 21 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků. V konkrétní věci bylo podáno přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za zdaňovací období roku 2009, přes podstatnou část zadní strany tiskopisu daňového přiznání, a to nejen přes kolonky určené k vlastnoručnímu podpisu daňového subjektu nebo osoby oprávněné k podpisu, ale také mimo jiné přes část přiznání, která je určena pro vyplnění údajů správcem daně je řada zcela nečitelných tahů perem nebo propisovací tužkou. Kromě těchto čar nebylo podané přiznání ani žádost o vrácení přeplatku opatřeno podpisem žalobce ani jeho zplnomocněného zástupce Ing. Karla Čejky. Podpisy žalobce i jeho zplnomocněného zástupce jsou na kopiích daňových přiznání z předchozích zdaňovacích období zcela odlišné od nečitelných tahů pera, které byly uvedeny na tiskopise daňového přiznání za zdaňovací období roku 2009. Proto vznikly správci daně pochybnosti ohledně toho, kým bylo vlastně podání učiněno. Byla vydána výzva k odstranění vad podání a doplnění daňového přiznání o vlastnoruční podpis žalobce nebo osoby oprávněné k podpisu. Další výzva se týkala doplnění podpisu na žádosti o vrácení přeplatku na dani. Ani na jednu z výzev nebylo ze strany žalobce respektive jeho zplnomocněného zástupce reagováno, vady podání odstraněny nebyly. Poté správce daně vyzval žalobce k podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009, neboť na podání, které vykazovalo vady, které nebyly odstraněny, bylo nahlíženo tak, jako by vůbec nebylo podáno. Žalovaný poznamenal, že jak žalobce, tak jeho daňový poradce jsou daňovými poradci a jsou jim nepochybně známy nevyhnutelné důsledky pasivního chování. Přesto však v nečinnosti zůstalo setrváno. Daňové přiznání podáno nebylo. Proto bylo přistoupeno ke stanovení daňové povinnosti žalobci na základě pomůcek podle § 44 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků. Pomůckou byly údaje, které byly uvedeny v daňovém přiznání žalobce, které mělo vady, a tyto vady nebyly odstraněny. Při stanovení základu daně bylo postupováno podle § 46 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků a daň byla snížena podle § 35ba odst. 1 a § 35c zákona o daních z příjmů o slevu na poplatníka ve výši 24 840,- Kč a o daňové zvýhodnění na děti ve výši 20 470,- Kč. (4) Důvodná nebyla ani námitka ohledně chybného doručování písemností. Správce daně postupoval podle § 17 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků a § 10 odst. 3 téhož zákona. Plná moc, která byla správci daně předložena, byla hodnocena jako plná moc neomezená, neboť neobsahovala nějakou konkrétní směrnici, ani příkaz jak má zástupce žalobce postupovat. Správce daně při hodnocení charakteru plné moci postupoval podle judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudku rozšířeného senátu tohoto soudu č.j. 1 Afs 39/2006-79 a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 433/01 ze dne 30.1.2003. III. Obsah správních spisů. (5) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (6) Žalobce dne 9.11.2004 zmocnil Ing. Karla Čejku zapsaného ve seznamu Komory daňových poradců ČR pod ev. č. 3036 k jednání před finančním úřadem. Dne 27.9.2010 bylo na Finanční úřad v Písku doručeno osobně přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2009 pana Ing. Františka Mejty. V průběhu daňového řízení bylo zjištěno, že podání není způsobilé k projednání, neboť nebylo podepsáno v kolonce určené pro vlastnoruční podpis daňového subjektu, kde přes oddíl, v němž jsou uvedeny údaje o zástupci daňového subjektu přes oddíl, který má vyplnit finanční úřad a oddíl obsahující údaje ohledně žádosti o vrácení přeplatku na dani byl proškrtán v části pro podpisy daňového subjektu nebo osoby oprávněné k podpisu tak, že jsou tahy psací potřebou učiněny přes všechny tři oddíly. Správce daně vydal výzvu a vyzval daňový subjekt k odstranění vad podání ve smyslu § 21 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků. Určil také lhůtu osmi dnů k odstranění vad podání a poučil žalobce, jak bude postupováno v případě, že výzvě nevyhoví s odkazem na § 21 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků. Vysvětlil, že stopy psací potřeby na podání ani vzdáleně neodpovídají a ani svými základními znaky nekorespondují s žádným z dosud používaných podpisů. Vzhledem k tomu, že žalobce na výzvu nereagoval, vydal správce daně dne 23.11.2010 výzvu k podání daňového přiznání, neboť na podání, u něhož nebyly odstraněny jeho vady, bylo nahlíženo tak jako by podáno nebylo, a proto bylo zapotřebí podat k výzvě správce daně daňové přiznání a k tomu byla žalobci stanovena lhůta 15 dnů od doručení výzvy. Žalobce byl poučen o tom, že v případě nepodání daňového přiznání je správce daně oprávněn zjistit základ daně a daň stanovit podle pomůcek s odkazem na § 44 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků. Ani na tuto výzvu správce daně žalobce nijak nereagoval a přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 nepodal. (7) Správce daně proto vyměřil daň z příjmů fyzických osob za rok 2009 platebním výměrem ze dne 23.12.2010 č.j. 87288/10/097910303975, a to podle ustanovení § 46 odst. 4 s použitím ustanovení § 44 zákona o správě daní a poplatků, to je podle pomůcek. Proti dodatečným platebním výměrům se žalobce odvolal dne 11.1.2011. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 21.4.2011 č.j. 1843/11-1100 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a rozhodnutí správce daně odvoláním napadené potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že správce daně se dle závěru žalovaného správního orgánu nedopustil nesprávnosti nebo nezákonnosti a v odvolacím řízení nevyšly najevo odvolatelem neuplatněné skutečnosti, které ty měly vliv na výrok rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného správního orgánu bylo doručeno do vlastních rukou žalobci, o čem svědčí doklad o doručení s potvrzením data převzetí žalobou napadeného rozhodnutí žalobcem dne 23.4.2011. IV. Právní názor soudu. (8) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen s.ř.s./, v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (9) Žalobce namítal nezákonnost rozhodnutí žalovaného správního orgánu, neboť jím bylo potvrzeno rozhodnutí správce daně, kterým byla žalobci doměřena daň na základě pomůcek za situace, že žalobce podal daňové přiznání. Správce daně neměl pochybnosti o tom, že daňové přiznání by nebylo podepsáno, ani o tom nevedl žádné řízení, ale s odkazem na to, že podpis zmocněnce neodpovídá dříve užitým podpisům, vydal příkaz žalobci, aby podání podepsal opakovaně, ač takový příkaz nemá zákonnou oporu. K tomu bylo navrženo provést výslech zmocněnce Ing. Karla Čejky. (10) Za účelem posouzení této námitky se soud zabýval otázkou, zda byla chybně aplikována nepřípadná zákonná ustanovení nebo byla použita správná zákonná ustanovení, která však byla vyložena nesprávným způsobem. Soud se zabýval v této souvislosti postupem správce daně poté, kdy bylo žalobcem podáno daňové přiznání, ve kterém na místě podpisu osoby, která má potvrdit, že všechny údaje v daňovém přiznání jsou úplné, pravdivé. Na místě, které má vyplnit finanční úřad a ohledně žádosti o vrácení přeplatku na dani z příjmu fyzických osob byly uvedeny tahy tužkou či perem, které neodpovídaly podpisu ani žalobce ani jeho zmocněnce, který byl daňovým poradcem, tak jak vyplývalo z dalších daňových přiznání, které jsou založeny ve spise na dani z příjmu fyzických osob za rok 2006, 2007 a 2008. Soud vycházel z ustanovení § 40 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, podle kterého je každý, komu vzniká v souladu s tímto zákonem nebo zvláštním předpisem povinnost podat toto přiznání stejně jako ten, koho k tomu správce daně vyzve. Podle odstavce druhého téhož ustanovení lze daňové přiznání nebo hlášení účinně podat jen na tiskopise vydaném ministerstvem, což v dané věci bylo splněno. V daňovém přiznání daňový subjekt sám uvádí a vypočítává svou daňovou povinnost včetně osvobození, zvýhodnění odpočtů, přičemž náležitosti daňového přiznání zákon nestanoví. Podáním daňového přiznání je zahajováno daňové řízení, z čeho lze pak dovodit, že jedná se o podání podle § 21 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků. Ze zákona o správě daní a poplatků vyplývá pouze povinnost podat daňové přiznání na předepsaném tiskopise, a tudíž řádně je daňové přiznání podáno tehdy, je-li tiskopis v údajích, jak jsou v tiskopise vyznačeny, vyplněn. Součástí daňového přiznání je i prohlášení o pravdivosti a úplnosti údajů uvedených v daňovém přiznání, které je třeba potvrdit svým vlastnoručním podpisem, čímž je splněn požadavek tiskopisu daňového přiznání. Totéž platí ohledně žádosti o vrácení přeplatku na dani z příjmu právnických osob, neboť tento přeplatek je vracen na základě žádosti daňového subjektu podle § 64 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků a je rovněž nutné, aby i tato žádost byla podepsána vlastnoručním podpisem, tak jak je v tiskopise vyznačeno, neboť mezi oddílem, který daňový subjekt potvrzuje správnost, pravdivost a úplnost údajů uvedených v daňovém přiznání, je oddíl určený pro správce daně, a tudíž žádost o vrácení přeplatku, která je připojena za tento oddíl, musí být také samostatně podepsána. (11) Žalobcem předložené daňové přiznání těmto požadavkům nevyhovělo. Správce daně vyhodnotil daňové přiznání jako podání ve smyslu § 21 zákona o správě daní a poplatků a správně vyzval daňový subjekt, aby chybějící náležitost podání odstranil a navrhl mu alternativně formu písemnou nebo ústní do protokolu. Jinými slovy řečeno, nabídl, aby bylo podání, kde chyběl vlastnoruční podpis daňového subjektu nebo osoby oprávněné k podpisu, a tento podpis nebyl v náhradní stanovené lhůtě doplněn opraveno, nebo aby bylo do protokolu jednoznačně postaveno najisto, že daňové přiznání bylo podáno osobou k tomu povolanou a údaje v něm uvedené odpovídají skutečnosti. Ve výzvě adresované žalobci správce daně žalobce, ač sám je daňovým poradcem a současně byl zastoupen daňovým poradcem, poučil o tom, jak bude postupováno, nevyhoví-li žalobce výzvě k odstranění vad podání. Žalobce vady podání neodstranil, nevešel v kontakt se správcem daně, a to ani písemnou formou ani ústní do protokolu. Správce daně proto vydal další výzvu poté, co správně aplikoval § 21 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků. Žalobce byl vyzván k tomu, aby podal daňové přiznání na daň z příjmu fyzických osob za rok 2009, neboť s ohledem na vadu podání (daňového přiznání) na ně správce daně nahlížel, jako by vůbec nebylo podáno. Žalobce tedy měl podat nové daňové přiznání. Protože zákonná lhůta pro jeho podání již uplynula, byl poučen zároveň o tom, že v případě nevyhovění další výzvě bude žalobci stanovena daň podle pomůcek, které má správce daně k dispozici, nebo které si opatří i bez součinnosti s daňovým subjektem. Ani na tuto výzvu žalobce nikterak nereagoval. Proto správce daně vydal dodatečný platební výměr, kterým stanovil žalobci podle § 46 odst. 4 s použitím § 44 zákona o správě daní a poplatků daň podle pomůcek. Za pomůcku správce daně použil údaje z žalobcova přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2009 a daňovému subjektu stanovil základ daně a nárok na daňový bonus ve stejných částkách, tak jak byly žalobcem uvedeny v daňovém přiznání ze dne 27.9.2010. Tento postup neodporuje zákonu a nelze správci daně vytýkat, tak jak činí žalobce v žalobě, nezákonný postup, neboť výzva správce daně k tomu, aby doplnil své podání (daňové přiznání) o podpis, nepředstavuje příkaz, který nemá zákonnou oporu. To vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu, kupříkladu rozsudku č.j. 2 Afs 71/2010-43 . V tomto rozsudku dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že „… doplnění podpisu není formalistickým požadavkem neúměrně zatěžujícím stěžovatele…“. Soud v tomto rozsudku rovněž uvedl, že vadnost podání by nezakládalo, pokud by byl podpis umístěn mimo stanovenou kolonku, ale musí být umístěn tak, aby bylo zřejmé, že je jím stvrzováno právě toto prohlášení. Soud rovněž vyslovil, že prohlášení o pravdivosti a úplnosti údajů uvedených v daňovém přiznání i žádost o vrácení přeplatku na dani z příjmu je s ohledem na předepsaný tiskopis nutné potvrdit vlastnoručním podpisem a k bezvadnosti podání je nutné takový podpis připojit. (12) Jestliže v konkrétní záležitosti daňové přiznání žalobce tomuto požadavku nevyhovělo, nelze uzavřít, že požadavek správce daně ohledně doplnění podpisu byl nezákonný. Je třeba připomenout, že správce daně nabízel žalobci připojení podpisu písemnou formou, případně stvrzení skutečnosti, že podání bylo učiněno žalobcem nebo osobou k tomu oprávněnou do protokolu. Žalobce ani jeho zmocněnec však na výzvy správce daně nereagovali. Nespojili se se správcem daně ani telefonicky. Přitom v žalobě bylo navrženo soudu provést výslech zmocněnce Ing. Karla Čejky k tomu, že původní podání bylo skutečně učiněno oprávněnou osobou. Provedení tohoto výslechu za situace, kdy žalobce nevyhověl výzvám správce daně a neodstranil jeho požadavek na odstranění vad podání, již nemohlo přispět k posouzení zákonnosti postupu žalovaného správního orgánu při vydání žalobou napadeného rozhodnutí, neboť předmětem soudního přezkumu bylo přezkoumání zákonnosti postupu správce daně tak, jak by zhodnocen v žalobou napadeném rozhodnutí. Ostatně, jak již je uváděno učinit prohlášení o tom, že daňové přiznání bylo podáno a podepsáno osobou oprávněnou měl žalobce přímo před správcem daně, dokonce k ní byl správcem daně vyzýván, a tak mohla být bez jakýchkoli problémů vada podání způsobem nabízeným správcem daně zhojena. V řízení o žalobě však již nemohlo provedení tohoto výslechu přinést nic podstatného pro posouzení zákonnosti postupu správce daně, který přistoupil k vydání zpochybňovaného rozhodnutí za situace, kdy správce daně vydal rozhodnutí na základě pomůcek, neboť původní podání vykazovalo vady, které nebyly odstraněny, ač byl k tomu daňový subjekt zákonným způsobem vyzýván a nové bezvadné daňové přiznání podáno nebylo. Soud proto návrh na doplnění důkazního řízení zamítl. (13) Žalobce při jednání před krajským soudem doplnil žalobu o tvrzení, že se podobným způsobem jako v případě roku 2009 podepsal i na daňovém přiznání v roce 2010 a k tomu přiložil fotokopii poslední stránky tohoto daňového přiznání. Soud provedl důkaz předložený žalobcem, kde je v žádosti o vrácení přeplatku v rubrice podpis poplatníka uveden podpis žalobce a v rubrice vlastnoruční podpis daňového subjektu je umístěn nečitelný podpis. Ani tento důkaz však nemůže být využit jako důkaz významný pro posouzení zákonnosti postupu žalovaného správního orgánu při odstraňování vad podání a následného postupu, který byl aplikován za situace, že vady podání vytýkané žalobci způsobem stanoveným zákonem odstraněny nebyly. (14) Důvodnou neshledal soud ani námitku žalobce, že ani následný postup správce daně nebyl souladný se zákonem, neboť plná moc, kterou žalobce zmocněnci udělil, byla plnou mocí omezenou na určité úkony, a proto bylo povinností správce daně doručovat vydaná rozhodnutí jak zmocněnci, tak žalobci. Žalobce dovozuje, že byl krácen na svých právech tím, že rozhodnutí předcházející platebnímu výměru mu nebyla řádně doručena. (15) Soud se při posouzení této námitky řídil právním názorem Nejvyššího správního soudu, který je vysloven v usnesení rozšířeného senátu NSS č.j. 1 Afs 39/2006-79 a v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 433/01. Soud se proto v prvé řadě zabýval otázkou namítané povahy plné moci udělené zástupci žalobce, daňovému poradci Ing. Karlu Čejkovi. V této plné moci je výslovně uvedeno, že „dne 9.11.2004 žalobce zmocnil Ing. Karla Čejku zapsaného v seznamu Komory daňových poradců ČR pod evidenčním číslem 3036 k jednání před finančním úřadem“. K tomu soud odkazuje na ustanovení § 10 odst. 3 daňového řádu, podle kterého se daňový subjekt, jeho zákonný zástupce, nebo ustanovený zástupce může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže věci může mít současně jen jednoho zástupce. Zástupce jedná v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně do protokolu. Není-li rozsah zmocnění vymezen, nebo není-li vymezen přesně, je tato plná moc pro daňové řízení neomezená. Podle ustanovení § 17 odst. 7 daňového řádu, má-li příjemce zástupce s neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Pokud má zástupce příjemce plnou moc omezenou na určité úkony, doručuje se písemnost vztahující se k takovým úkonům i příjemci i jeho zástupci. Má-li příjemce v daňovém řízení něco vykonat, doručuje se písemnost jemu i jeho zástupci. (16) Otázka charakteru plné moci byla kupříkladu řešena v nálezu Ústavního soudu ze dne 30.1.2003 sp. zn. I ÚS 433/01, kde Ústavní soud uvedl, „… každý druh plné moci může být omezený nebo neomezený. Podle neomezené plné moci může zmocněnec provést příslušné právní úkony podle svého volného uvážení, zachovávaje povinnosti zmocněnce, v omezené plné moci má dány směrnice, jak má postupovat. V každém případě musí být z plné moci zřejmý rozsah oprávnění zmocněnce; rozhodující je proto obsah plné moci a omezení daná interpartes nemají vůči třetím osobám žádnou právní relevanci.“ Z tohoto nálezu vyplývá, že Ústavní soud zdůraznil významné kritérium pro hodnocení omezenosti či neomezenosti plné moci, a to zda byly dány zmocněnci směrnice, kterými by se měl tento zmocněnec řídit. Rozhodné pro posouzení charakteru plné moci je i usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12.9.2007 č.j. Afs 39/2006-79, ve kterém Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „… v dané věci proto bylo třeba nejdříve posoudit, zda byly v předmětné plné moci slovy citovaného nálezu Ústavního soudu zástupci dány směrnice, jak má postupovat. Daňový řád přitom v této souvislosti nestanoví, jakou konkrétní formu či podobu mají takové směrnice či stanovení rozsahu mít, tedy zda má jít o vymezení prostřednictvím vyjmenování jednotlivých úkonů, ke kterým je zmocněnec oprávněn, či zda lze rozsah vymezit časově místně či instančně a podobně….“ (17) Z písemností založených ve správním spise soud zjistil, že žalobce zmocnil Ing. Karla Čejku, daňového poradce pro zastupování před finančním úřadem. Právě v této fázi řízení žalobce zpochybnil doručování rozhodnutí předcházejících platebnímu výměru a tvrdil, že mu nebyla řádně doručena. Jednalo se o výzvy k odstranění vad podání (daňového přiznání), které bylo Finančnímu úřadu v Písku podáno. V žalobě žalobce neuvedl konkrétní způsob dotčení na svých subjektivních hmotných právech a s ohledem na to, že podal řádný opravný prostředek proti platebnímu výměru je zřejmé, že na svých právech zkrácen nebyl. Plná moc předložená správci daně neobsahovala žádné konkrétní směrnice, jak má zástupce žalobce postupovat. Z toho důvodu nelze, než dovodit, tak jak vyplývá z ustanovení § 10 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, že není-li rozsah plné moci vymezen a nebo, není-li vymezen přesně, jedná se o plnou moc pro daňové řízení neomezenou. Žalobce nebyl v daňovém řízení před finančním úřadem zastoupen na základě omezené plné moci, neboť z charakteru této plné moci vyplývalo, že v řízení před finančním úřadem byl žalobce zastoupen neomezeně. Navíc je třeba orbiter dictum poznamenat, že soud neshledal zkrácení žalobce na jeho právech ani v té souvislosti, že ačkoliv byl vydán žalobci platební výměr a daň mu byla doměřena na základě pomůcek, neboť stalo se tak na základě veškerých údajů, které byly uvedeny v daňovém přiznání, které formálně neodpovídalo zákonu o správě daní a poplatků, tudíž veškeré údaje byly převzaty do dodatečného platebního výměru a žalobci byly vyměřeny z moci úřední, ve stejné výši, jak bylo vykázáno v původním daňovém přiznání. Soud proto neshledal zkrácení žalobce na jeho subjektivních hmotných právech a žalobce ani takové konkrétní zkrácení na svých právech neuvedl. Nezákonnost je žalobcem spatřována v procesním postupu správce daně, nikoliv však ve výsledku daňového řízení. Pokud by se správce daně skutečně dopustil procesního pochybení, které by nemělo za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, tedy porušení práva hmotného, pak by nebyl dán důvod pro zrušení rozhodnutí správního orgánu, neboť zrušit lze rozhodnutí pro procesní pochybení pouze mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. (Srovnej § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.) V dané věci soud neshledal porušení práva hmotného, tedy vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé, neboť žalobci byla vyměřena daň ve stejné výši, jak byla uvedena ve zpochybněném daňovém přiznání. Žalobce sám porušení hmotného práva neuváděl ani neoznačil. V. Závěr, náklady řízení (18) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky neshledal důvodné a rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné i zákonné. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy a vzhledem k těmto důvodům soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (19) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. října 2011
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.