10 Af 494/2012 - 50

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce : J.H., zastoupeného JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, se sídlem v Prostějově, Sádky 1605/2, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství v Praze 1, Lazarská 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.5.2012, č.j. X, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 16.7.2012, domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Finanční ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 6.11.2011, jímž byl zamítnut návrh žalobce na obnovu řízení ukončených rozhodnutími o odvolání č.j. 6200/09-1300 ze dne 10.12.2009, č.j. 6243/09-1300 ze dne 10.12.2009 a č.j. 6244/09-1300 ze dne 10.12.2009, vydaných ve věci odvolání do dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až prosinec 2004, leden až březen 2005, červenec 2005 a říjen až prosinec 2005. Žalobce v žalobě uvádí, že původní daňové řízení ve věci kontroly DPH bylo postaveno na tom, že relevantní skutečnosti byly zjištěny ze záznamní povinnosti žalobce. Žalobce v řízení o obnově dokládal protokolem a zvukovým záznamem z hlavního líčení u Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.4.2011 v jeho trestní věci, že záznamní povinnost stejně jako informace v ní obsažené správce daně k dispozici neměl. O předání záznamní povinnosti neexistuje jediný záznam, naopak pracovník správce daně její převzetí v rámci trestního řízení vyloučil. Tuto novost správce daně však nepovažoval za vyhovující požadavkům ust. § 117 odst. 1 daňového řádu, a proto bylo odvolání žalobce napadeným rozhodnutím zamítnuto. Žalobce má za to, že v napadeném rozhodnutí se žalovaný nevypořádal dostatečným způsobem s podřazením novoty podle § 117 odst. 1 písm. b) daňového řádu, jestliže neexistence záznamní povinnosti nemůže být novotou ve smyslu citovaného ustanovení. Žalobce má za to, že tento závěr žalovaného je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, např. rozsudkem NSS ze dne 4.5.2005, č.j.1Afs 103/2004-62. Žalobce poukazoval na neexistující záznamní povinnost, na níž je založen výsledek kontrolního zjištění. Tento stav je nutno nazvat zmanipulovaným spisovým matriálem, který je s to naplnit podmínku dle § 17 odst. 1 písm. b) daňového řádu. Tento zmanipulovaný spisový materiál naplňuje zákonné důvody pro obnovu řízení. Z toho důvodu bylo povinností žalovaného zkoumat, zda namítaná skutečnost mohla změnit důkazní situaci v dané věci, ovšem žalovaný se v tomto směru nevyjádřil, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Dle žalobce neexistence záznamní povinnosti či informací v ní obsažených je důvodem pro obnovu řízení. Žalovaný zpochybnil autenticitu zvukového záznamu z hlavního líčení v trestní věci žalobce, proto měl-li správce daně o záznamu pochybnost, nic mu nebránilo si jej osobně vyžádat. V souvislosti s tím žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29.10.2002, sp.zn. II. ÚS 232/02. Žalobce má za to, že bylo povinností žalovaného vyslechnout jako svědka J.H., pracovníka Finančního úřadu v Trhových Svinech a G.P., která byla rovněž zaměstnána na kontrolním oddělení u Finančního úřadu v Trhových Svinech. Tito svědci byli slyšeni jako svědci při hlavním líčení dne 18.4.2011. Žalovaný měl rovněž zvážit výslech svědkyně Ing. Š. a Ing. N., které měly údajnou záznamní povinnost mít v držení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl, že o otázce, zda byla či nebyla záznamní povinnost DPH předána správci daně, bylo již 5 x rozhodnuto příslušnými orgány včetně Nejvyššího správního soudu. Pro obnovu řízení nemůže stačit tvrzení, že daňový spis byl zmanipulován, nýbrž je nezbytné, aby žalobce toto tvrzení podložil relevantními důkazy, o což se žalobce pokusil, spolu s návrhem na obnovu řízení předložil nahrávku a protokol o hlavním líčení u Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.4.2011 ve věci sp.zn. 6T 213/2010. Tyto důkazy nedokazují tvrzení žalobce, neodůvodňují obnovu řízení, proto byl jeho návrh zamítnut. V daném případě nedošlo k relevantnímu podložení tvrzení o zmanipulovanosti spisu, proto bylo zcela nadbytečné se zabývat otázkou, zda by namítaná skutečnost (zmanipulovaný spisový materiál) mohla změnit důkazní situaci v dané věci, proto žalovaný má za to, že námitka žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí je neopodstatněná. Zcela nedůvodně je namítáno, že žalovaná měla vyslechnout svědky, jestliže žalobce v žádném z jeho podání týkajících se obnovy řízení návrh na provedení svědecké výpovědi neučinil, proto žalovaný neměl povinnost k tomuto postupu. Odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 29.10.2002, sp.zn. II. ÚS 232/02 je irelevantní, neboť nález se vztahuje ke staršímu daňovému řádu, který neobsahuje ustanovení odpovídající § 93 odst. 3 současného daňového řádu. Provedení výslechu svědků by bylo nadbytečné, neboť srovnáním předloženého protokolu a nahrávky z hlavního líčení ze dne 18.4.2011 bylo zjištěno, že v těchto důkazech nejsou podstatné rozdíly. Bez významu není, že Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozsudků č.j. 8Afs 36/2010–107, 8Afs 37/2010-119 a 8Afs 38/2010-101 uvedl, že „neprovedl k důkazu stěžovatelem navržené protokoly, obsahující výpovědi J. H. a G. P. vyslechnutých v trestním řízení, jejichž obsah by na správnosti závěrů krajského soudu nebyl způsobilý nic změnit“. Žalovaný zdůraznil, že navržení výslechu svědků se nedá považovat za nové důkazy v řízení, neboť je bylo možné nepochybně provést i v původním daňovém řízení, a tedy není možné nastalou situaci podřadit pod § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce dne 23.6.2001 podal žádost o obnovu řízení ukončeného rozhodnutím o odvolání ze dne 10.12.2009, č.j. 6200/09-1300, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Trhových Svinech ze dne 17.12.2008, dále o obnovu řízení ukončeného rozhodnutím ze dne 10.12.2009, č.j. 6243/09-1300, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Trhových Svinech ze dne 17.12.2008 o dodatečném vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2004 a o obnovu řízení ukončeného rozhodnutím o odvolání ze dne 10.12.2009, č.j. 6244/09-1300, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Trhových Svinech dodatečném vyměřené daně z přidané hodnoty za rok 2004 a 2005. Žalobce podal žádost o obnovu řízení u Finančního úřadu v Trhových Svinech. Jelikož tento úřad není místně příslušným správcem daně, nýbrž je jím nově Finanční úřad v Českých Budějovicích, byla žádost žalobce postoupena místně příslušnému správci daně. Žalobce žádal o obnovu řízení z důvodu, že pracovníci správce daně J.H. a G. P., kteří u něho prováděli daňovou kontrolu, jako svědci v rámci trestního řízení vypověděli, že správce daně při kontrole daně z přidaného hodnoty neměl k dispozici záznamní povinnost k DPH. Toto žalobce tvrdil již v rámci daňového řízení, ovšem nebylo mu přisvědčeno. Ze svědeckých výpovědí J.H. a G.P. provedené v rámci trestního řízení vyplývá, že tito pracovníci, v souvislosti s kontrolou daně z přidaného hodnoty neprováděli fyzickou kontrolu dokladů, záznamních evidencí k dani z přidané hodnoty a daňových přiznání. Pracovnice správce daně Ing. Š. a Ing. N., které měly kontrolu daně z přidané hodnoty provést, fyzickou kontrolu v místě podnikání nikdy neprováděly. Přesto je však v rozhodnutích o odvoláních uvedeno, že došlo k fyzické kontrole dokladů záznamních evidencí k DPH a daňových přiznání správcem daně. Z toho žalobce dovozuje, že správce daně mohl předpokládat, co záznamní povinnost k DPH obsahovala a co žadatel tvrdí a bylo po něm de fakto požadováno, aby nesl důkazní břemeno ohledně domněnek správce daně, když takovéto důkazní břemeno zákon nezná. Bez záznamní povinnosti není dle žalobce možné jakoukoliv kontrolu uskutečnit, proto namítá, že kontrola k DPH se v jeho případě neuskutečnila. Pracovnice správce daně, které měly kontrolu provést a jsou podepsány pod zprávou z této kontroly, údajně nikdy neprověřovaly daňovou povinnost žadatele, ale pouze převzaly závěry z kontroly daně z příjmů fyzických osob. Správce daně porušil zásadu dvojinstančnosti, což vyplynulo z výpovědi J.H. a G.P. provedené v rámci trestního řízení, neboť v průběhu daňového řízení docházelo ke konzultacím s finančním ředitelstvím. Z toho žadatel dovozuje, že správce daně konzultoval se svým nadřízeným orgánem své rozhodnutí v konkrétní věci. Z protokolu o hlavním líčení se dne 18.4.2011 sepsaného u Okresního soudu v Českých Budějovicích vyplývá, že jako svědek byl vyslechnut J. H., který mimo jiné vypověděl, že na úřadě se objevila i záznamní povinnost, nevěděl ovšem od jakého úřadu. Nevěděl z jakého roku je záznamní povinnost, byla to nějaká daňová evidence, týkala se žalobce. Tento dokument nebyl svědek schopen popsat, nevěděl ze kterého období byla. Dále svědek uvedl, že neví přesně jestli ta sestava byla nazvaná přesně záznamní povinnost, ale daňové evidence byly předloženy a pokud kontrolovaly zaúčtování v daňové evidenci, tak je tam zaúčtování v částce bez daně a daň je vyčíslená bez daně. DPH bylo na prvotních dokladech kontrolováno, jelikož se v tomto období i měnila sazba daně. K dotazu obhájce žalobce svědek uvedl, že nedokáže odpovědět, zda z těchto materiálů se nedá poznat, ze kterých dokladů byl uplatněn například nadměrný odpočet DPH, protože tyto podklady byly předány kolegyním, tyto doklady svědek nevyhodnocoval. Svědkyně G.P. dle protokolu o hlavním líčení vypověděla, že si přesně nepamatuje, jaké podklady ke zprávě daňové kontrole byly předloženy. Vzpomíná si, že byly pořizovány kopie fotoaparátem, a to faktur od dodavatelů placených v hotovosti. Zprávu o kontrole DPH nezpracovávala, ta byla vypracována Ing. Š. a Ing. N.. Svědkyně potvrdila, že věc byla konzultována na finančním ředitelství. Z výslechu svědkyně G.P. nevyplývá, že správce daně záznamní evidenci pro účely daně z přidané hodnoty neměl. Svědkyně se o záznamní evidenci ve své svědecké výpovědi nezmiňuje. Z výzvy ze dne 28.2.2008, č.j. 5740/08/078930/4409 vyplývá, že správce daně uložil žalobci předložit evidenci pro daňové účely podle zákona o dani z přidané hodnoty ve znění platném pro kontrolovaná zdaňovací období a dále předložit veškeré důkazní prostředky, kterými může prokázat konkrétně uvedené obchodní transakce. Z vyjádření žalobce ze dne 24.7.2008, kde se vyjadřoval ke kontrolním zjištěním plynoucím z kontroly daně z přidané hodnoty vyplývá, že záznamní evidence pro účely daně z přidané hodnoty za uvedená kontrolovaná zdaňovací období žadatel předložil. V tomto vyjádření žalobce uvádí, že správci daně předložil veškeré daňové a účetní doklady. Ze zprávy o daňové kontrole č.j. 21763/07/078930/DPH/NJ vyplývá, že žalobce předložil ke kontrole záznamní povinnost za zdaňovací období červenec až prosinec 2004, leden až prosinec 2005, přijaté i vydané faktury a výdajové a příjmové pokladní doklady. Ve zprávě o daňové kontrole je uvedeno, že konkrétně specifikované daňové doklady byly zaúčtovány v peněžním deníku, byly uvedeny záznamní povinnosti, ty se promítly v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za předmětná zdaňovací období. Ve vyjádření k soupisu kontrolních zjištění ze dne 24.7.2008 žalobce konstatoval, že správce daně měl k dispozici veškeré evidence, které je žalobce povinen vést, přičemž výslovně uvedl, že „daňový subjekt již před doručením uvedené zprávy předložil správci dani veškeré daňové a účetní doklady, kterými prokázal uskutečnění účetních případů“. Z rozsudků Nejvyššího správního soudu č.j. 8Afs 36/2010-107 ze dne 13.8.2010, č.j. 8Afs 38/2010-101 ze dne 24.8.2010 a č.j. 8Afs 38/2010-119 ze dne 24.8.2010 vyplývá, že Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že z důkazů zajištěných správcem daně nepochybně vyplývá, že záznamní evidence pro účely daně z přidané hodnoty za kontrolovaná zdaňovací období žalobce správci daně v průběhu daňového řízení předložil. Z odůvodnění těchto rozsudků vyplývá, že neobstála námitka, že krajský soud dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, podle nějž měl správce daně při daňové kontrole k dispozici záznamní povinnost k dani z přidané hodnoty. Nejvyšší správní soud učinil závěr, že krajský soud správně uzavřel, že tvrzení žalobce nemělo oporu ve správním spisu, kdy Nejvyšší správní soud připomněl, že výzvou ze dne 28.2.2008 č.j. 5740/08/078930/44009 správce daně žalobci mimo jiné uložil předložit evidenci pro daňové účely za předmětná zdaňovací období a rovněž předložit veškeré důkazní prostředky, kterými může prokázat konkrétně uvedené obchodní transakce. Ze zprávy o daňové kontrole je zřejmé, že žalobce předložil ke kontrole záznamní povinnost za zdaňovací období červenec až prosinec 2004, leden až prosinec 2005, přijaté a vydané faktury a výdajové a příjmové pokladní doklady za uvedená období. Ve zprávě o daňové kontrole je totiž uvedeno, že konkrétně specifikované daňové doklady byly zaúčtovány v peněžním deníku, byly uvedeny v záznamní povinnosti následně v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za příslušná zdaňovací období. Rovněž ve vyjádření k soupisu kontrolních zjištění ze dne 24.7.2008 žalobce konstatoval, že správce daně měl k dispozici veškeré evidence, které je žalobce povinen vést, přičemž mimo jiné výslovně uvedl, že daňový subjekt již před doručením uvedené výzvy předložil správci daně veškeré daňové a účetní doklady, kterými prokázal uskutečnění účetních případů či že „správce daně tedy měl k dispozici….veškeré tyto evidence…“. Skutkovým zjištěním Nejvyšší správní soud nemohl nic vytknout. Z toho důvodu rovněž Nejvyšší správní soud neprovedl k důkazu žalobcem navržené protokoly obsahující výpovědi J.H. a G.P., jejichž obsah by na správnosti závěrů nebyl způsobilý nic změnit. Finanční ředitelství v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 6.11.2011 návrh žalobce na obnovu řízení zamítlo s odůvodněním, že nové důkazní prostředky, svědecké výpovědi pracovníků správce daně J.H. a G. P. provedené v rámci trestního řízení nesvědčí o tvrzení, které předkládá žalobce ve své žádosti, tedy, že evidence pro účely daně z přidané hodnoty správci daně nikdy nepředložil a ten je tak neměl nikdy při daňové kontrole k dispozici. Žalobce tedy své tvrzení ničím věrohodně nedokládá a proto nelze tento důvod, pro který žalobce žádá o obnovu řízení, považovat za novou skutečnost nebo důkaz, který by mohl mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Skutečnost, že žalobce údajně správci daně v průběhu kontroly daně z přidané hodnoty nikdy nepředložil své evidence pro účely daně z přidané hodnoty, žalobce tvrdil již v rámci odvolacího řízení, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutími o odvolání, které byly následně přezkoumány jak soudem krajským tak i Nejvyšším správním soudem. Proto nelze považovat výše uvedené skutečnosti za důvod pro obnovu řízení. Zásada dvojinstančnosti řízení rovněž nebyla porušena, neboť z výpovědí je J.H. a G. P. vyplývá, že pouze čerpali z konzultace na finančním ředitelstvím u pracovnic oddělení metodiky správy daní. Ani v tomto případě se však nejedná o novou skutečnost nebo důkaz, který by mohl mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Žalobce se proti shora uvedenému rozhodnutí, kterým byl návrh na obnovu řízení zamítnut, odvolal. V odvolání namítal mimo jiné, že v rámci kontroly daně z přidané hodnoty neměl správce daně k dispozici záznamní povinnost. Kontrola nebyla skutečně provedena a byla pouze formálním převzetím závěru kontroly daně z příjmů. Odvolání žalobce doplnil podáním ze dne 20.3.2012, kde v příloze předložil CD obsahující údajně zvukový záznam hlavního líčení. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích potvrzeno s odůvodněním, že se v daném případě nejedná o skutečnosti nebo důkazy specifikované pod § 117 odst. 1 daňového řádu, neboť nepředložení záznamní povinnosti pro účely daně z přidané hodnoty žalobce namítal již v odvolacím řízení proti dodatečným platebním výměrům vydaným po daňové kontrole. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem. Lze ji použít pouze tehdy, jestliže řízení bylo již ukončeno pravomocným rozhodnutím a současně byla splněna zákonem stanovená podmínka pro obnovu řízení. Obnova řízení může být povolena nebo nařízena pouze tehdy, je-li splněn alespoň jeden ze tří taxativně vyjmenovaných důvodů : a) vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být uplatněny již dříve v původním řízení bez zavinění daňového subjektu nebo správce a které mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Nemůže tedy jít o případ, kdy neuplatnění těchto skutečností nebo důkazů v původním řízení bylo zaviněno daňovým subjektem například tím, že listinné důkazy ztratil nebo opomenul předložit. Musí se však jednat o skutečnosti nebo důkazy, které existovaly již v době původního řízení, b) rozhodnutí bylo učiněno na základě padělaného nebo pozměněného dokladu, anebo dokladu obsahujícího nepravdivé údaje, křivé výpovědi svědka nebo nepravdivého znaleckého posudku, c) rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem, nebo d) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a příslušný orgán veřejné moci o něm dodatečně rozhodl jinak způsobem, který má vliv na toto rozhodnutí a jemu předcházející řízení. Žalobce namítá, že původní daňové řízení ohledně kontroly DPH bylo ukončeno rozhodnutím na základě záznamní povinnosti žalobce, která ovšem jím nebyla nikdy předložena. O předání záznamní povinnosti neexistuje žádný záznam, pracovníci správce daně její převzetí v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích ve věci č.j. 6T 213/2010 vyloučili. Žalobce má za to, že je dán důvod povolení obnovy dle § 117 odst. 1 písm. b) daňového řádu, důvod pro povolení obnovy spatřuje v § 54 odst. 1 písm. b) daňového řádu, že rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, křivé výpovědi svědka nebo křivého znaleckého posudku nebo rozhodnutí bylo dosaženo jiným trestným činem. Může se tak jednat například kromě nepravdivých svědeckých výpovědí, vyjádření nepravdivých znaleckých posudků či padělaných listin i o zmanipulovaný spisový materiál, jestliže žalobce poukazoval na neexistující záznamní povinnost. Žalobce tvrdí, že důvod k povolení obnovy je dán dle § 117 odst. 1 písm. b) daňového řádu, tedy, že rozhodnutí bylo učiněno na základě padělaného nebo pozměněného dokladu, anebo dokladu obsahujícího nepravdivé údaje, křivé výpovědi svědka a nepravdivého znaleckého posudku. Může se tak jednat kromě nepravdivých svědeckých výpovědí, nepravdivých znaleckých posudků či padělaných listin i o zmanipulovaný spisový materiál. Ze znění zákona je tak zřejmé, že se rozhodnutí musí o takový důkaz opírat, tedy, že má vliv na výrok rozhodnutí. Řízení se neobnoví, pokud by sice takový podvržený či zfalšovaný důkaz existoval a byl shledán nepravdivým, ale neměl by na výrok rozhodnutí žádný vliv. Je tak na příslušném správním orgánu, který rozhoduje o návrhu na povolení obnovy řízení, aby rovněž posoudil, na jakých důkazech je napadené rozhodnutí postaveno a o které důkazy se opírá a zvážil, zda důkaz navrhovatelem označený, o němž bylo zjištěno, že je pořízen v rozporu se zákonem, měl vliv na výrok rozhodnutí či nikoliv. V daném případě žalobce poukazoval na neexistující záznamní povinnost, na které je založen výsledek kontrolního zjištění a v tom je jím spatřována zmanipulovanost spisového materiálu. V dané věci bylo nutno zabývat se tím, zda došlo ke zmanipulování spisu, zda správce daně v předchozích kontrolách měl k dispozici záznamní povinnost či nikoliv, zda rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, křivé výpovědi svědka nebo křivého, nepravdivého znaleckého posudku, nebo bylo dosaženo jiným trestním činem. Jestliže se takové skutečnosti zjistí, bude povolena obnova řízení. Odvolací orgán se touto námitkou již zabýval v odůvodnění rozhodnutí o odvolání ze dne 10.12.2009 a rovněž i Krajský soud v Českých Budějovicích, který rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.12.2009 č.j. 6200/09-1300, č.j. 6243/09-1300 a č.j. 6244/09-1300 ze dne 10.12.2009. Tuto námitku rovněž posuzoval i Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 8Afs 36/2010-107, 8Afs 38/2010-101 a 8Afs 37/2010-119. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 18.4.2011 č.j. 6T 213/2010 sepsaného v rámci trestního řízení u Okresního soudu v Českých Budějovicích nevyplývá, že J.H. a G. P. vypověděli, že žalobce v průběhu kontroly nepředložil záznamní povinnost pro účely daně z přidané hodnoty. Z těchto svědeckých výpovědí pouze vyplývá, že svědci jen výslovně neuvedli, že jim byla předložena záznamní povinnost pro účely daně z přidané hodnoty. Z obsahu výpovědí těchto svědků nevyplývá, že záznamní povinnost pro účely daně z přidané hodnoty nebyla předložena. Rovněž Nejvyšší správní soud ve shora citovaných rozsudcích uvedl, že výzvou ze dne 28.2.2008 správce daně žalobci uložil předložit evidenci pro daňové účely podle § 100 zákona o dani z přidané hodnoty, tj. záznamní povinnost k dani z přidané hodnoty a to za zdaňovací období leden až prosince 2004 a leden až prosinec 2005 a rovněž předložit veškeré důkazní prostředky, kterými může prokázat uvedené obchodní transakce. Ze zprávy o daňové kontrole je zřejmé, že žalobce předložil ke kontrole záznamní povinnost za uvedená zdaňovací období, přijaté a vydané faktury a výdajové a příjmové pokladní doklady. Ve zprávě o daňové kontrole je například uvedeno, že konkrétně specifikované daňové doklady byly zaúčtovány v peněžním deníku, byly uvedeny v záznamní povinnosti a následně v daňových přiznáních. Ve vyjádření k soupisu kontrolních zjištění ze dne 24.7.2008 žalobce konstatoval, že správce daně měl k dispozici veškeré evidence, které je žalobce povinen vést. Skutkovým zjištěním krajského soudu Nejvyšší správní soud tedy nemohl nic vytknout. Z toho důvodu také neprovedl k důkazu žalobcem navržené protokoly obsahující výpovědi J.H. a G. P., kteří byli vyslechnuti v trestním řízení, neboť jejich obsah by na správnosti závěrů nebyl způsobilý nic změnit. Shora uvedené důkazy tedy nelze podřadit pod novoty dle ust.§ 117 odst. 1 písm. b) daňového řádu, jestliže záznamní povinnost měl k dispozici správce daně v původním daňovém řízení a byla i hlavním důkazním prostředkem v rámci hodnocení důkazů. Jestliže bylo Nejvyšším správním soudem v citovaných rozsudcích judikováno, že záznamní povinnost měl správce daně k dispozici, zcela nedůvodné je tvrzení žalobce, že se jedná o zmanipulovaný spisový materiál a jsou tak naplněny zákonné důvody pro obnovu řízení ve smyslu § 117 odst.1 písm. b) daňového řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný se řádně zabýval důvodem obnovy ve smyslu ust. § 117 odst. 1 písm. b) daňového řádu a dospěl ke správnému závěru, že v návrhu uvedené důvody nenaznačují, že by předmětná záznamní povinnost byla pozměněna, padělána nebo obsahovala nepravdivé údaje, údajnou neexistenci předmětné záznamní povinnosti či její nepředložení nelze v daném případě takto vyložit, jestliže z uváděných skutečností tomu nic nenasvědčuje. Zcela postrádá logiku tvrzení žalobce, že se jedná o podvržený nebo zfalšovaný doklad, jestliže z rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že záznamní povinnost měl správce daně k dispozici a z výpovědi svědků slyšených v rámci trestního řízení nevyplývá, že by záznamní povinnost správce daně k dispozici neměl. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl důvody, proč nebyly naplněny důvody ust. § 117 odst. 1 písm. a),c),d) daňového řádu. Nedůvodná je proto výhrada žalobce, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jestliže je z odůvodnění napadeného rozhodnutí patrno, z jakého důvodu bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto. Žalobcem je rovněž nedůvodně namítáno, že bylo povinností žalovaného vyslechnout jako svědky J.H. a G. P. a rovněž měl správce daně zvážit výslech svědkyně Ing. Š. a Ing. N., které měly údajnou záznamní povinnost mít v držení, jestliže ze shora uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že záznamní povinnost měl správce daně k dispozici pro vydání předmětných rozhodnutí. Soud poznamenává, že žalobce v návrhu na povolení obnovy nenavrhoval výslech shora uvedených osob, proto správce daně neměl důvod i s ohledem na tuto skutečnost uvedené osoby jako svědky vyslechnout. Nedůvodně je žalobcem odkazováno na nález Ústavního soudu ze dne 29.10.2002 sp. zn. II. ÚS 232/02, odkazující na § 8 odst.1 věta první zákona č. 337/1992 Sb., který je již neúčinný a neobsahoval ustanovení odpovídající § 93 odst.3 daňového řádu dle něhož, je-li podkladem předaným podle odst. 2 (podklady předány správci daně jinými orgány veřejné moci, které byly získány pro jimi vedená řízení) protokol o svědecké výpovědi, správce daně na návrh daňového subjektu provede svědeckou výpověď v rámci daňového řízení o této daňové povinnosti. V daném případě je však podstatné, že ze strany žalobce návrh na výslech uvedených osob učiněn nebyl, proto námitka žalobce, že bylo povinností žalovaného svědky vyslechnout, je irelevantní. Nedůvodně je žalobcem rovněž namítáno, jestliže žalovaný zpochybnil autenticitu zvukového záznamu z ústního jednání v trestní věci , měl povinnost vyslechnout svědky J.H.a a G. P., neboť žalovaný nemá pravomoc hodnotit správnost protokolu Okresního soudu v Českých Budějovicích. V případě, že žalobce měl pochybnosti, že záznam z protokolu u hlavního líčení nesouhlasí se zvukovým záznamem, mohl vznést tuto námitku u Okresního soudu v Českých Budějovicích, nikoliv v rámci tohoto řízení. Správně bylo žalovaným poznamenáno, že není zřejmý původ a autentičnost dané nahrávky, a proto ji nelze považovat za věrohodnou. Důvod k výslechu uvedených osob nebyl i s ohledem na závěr učiněný Nejvyšším správním soudem v odůvodnění rozsudků č. j 8Afs 36/2010-107, 8Afs 37/2010- 119 a 8Afs 38/2010-101, kdy neprovedl Nejvyšší správní soud k důkazu žalobcem navržené protokoly obsahující výpovědi J.H. a G. P., vyslechnutých v trestním řízení, neboť jejich obsah by na správnosti závěru krajského soudu nebyl způsobilý nic změnit. Soud poznamenává, že žalobcem navržené výslechy svědků nelze považovat za nové důkazy v řízení, neboť tyto svědky bylo možné k návrhu žalobce provést i v původním daňovém řízení, proto se nejedná o novotu ve smyslu § 117 odst.1 písm. a) daňového řádu. V souvislosti s tím soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.3.2007, č.j. 1Afs 124/2006-59 dle něhož „jestliže žalobce neunesl v průběhu daňové kontroly důkazní břemeno dle § 31 odst. 9 daňového řádu ohledně skutečností, které uváděl ve svých daňových přiznáních, nelze důkazy následně provedené v trestním řízení, jejichž navržení a provedení v daňovém řízení nic nebránilo, považovat za nové, respektive takové, které nemohly být bez jeho zavinění nebo bez zavinění správce daně uplatněny již v daňovém řízení“. Vzhledem k tomu, že pracovníci daně J.H. a G.P., Ing. Š., Ing. N. mohli být k návrhu žalobce již vyslechnutí v původním řízení před správcem daně, soud návrh žalobce na jejich výslech před soudem v rámci řízení o obnovu zamítl, neboť je považuje za irelevantní s ohledem na § 117 odst. 1 daňového řádu. Sdělení Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 14.2.2012, že nelze pořídit fotokopii záznamních povinností, neboť byly předloženy pouze při místním šetření, je nerozhodné pro závěr soudu, že důvod pro obnovu řízení nebyl shledán. Soud proto uzavřel, že žaloba důvodná není, napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s ust. § 117 odst. 1 daňového řádu, proto žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v souvislosti s tímto řízení mu nevznikly náklady jiné než ty, které vyplývají z jeho běžné administrativní činnosti.

Poučení