Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

10 Af 519/2012 - 68

Rozhodnuto 2013-08-26

Citované zákony (7)

soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 51 odst. 1 § 60 odst. 1 § 60 odst. 2 § 75 odst. 2 § 78 odst. 7 § 103 odst. 1
o Finanční správě České republiky, 456/2011 Sb. — § 20 odst. 2

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce INTERSTORE s.r.o., se sídlem v Rudolfově, Lesní 656/31, právně zast. JUDr. Ing. Danielem Prouzou, Ph.D., advokátem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 22.6.2012 č.j. 4748/12-1300, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 24.8.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 22.6.2012 č.j. 4748/12-1300, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 12.12.2011, kterými byla dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2008, listopad 2008, prosinec 2008 včetně penále a tato rozhodnutí potvrzena. Žalobce namítá nesprávný postup žalovaného v důkazním řízení zachycený ve zprávě o kontrole daně z přidané hodnoty ze dne 5.12.2011, jakož i v řízení navazujícím. Finanční orgány nepostupovaly v souladu se zákony, řízení trpělo vadami, které měly za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Předmětem podnikatelské činnosti žalobce jsou mimo jiné dokončovací stavební práce a zámečnictví. Žalobce zajišťoval realizaci svých zakázek prostřednictvím subdodavatelů, mezi něž patřila v rozhodném období společnost MACIBO spol. s.r.o. Rozsah a charakter těchto prací je dokumentován ve vyjádření P.U., jednatele žalobce, smlouvou o dílo, předávacími protokoly a fakturami vystavenými společností MACIBO spol. s.r.o. a rozsahem prací, které žalobce fakturoval svému zákazníkovi, odběrateli služeb. Žalobce všechny dodané práce ze strany společnosti MACIBO spol. s.r.o. řádně uhradil. Žalobce má za to, že prokázal opodstatněnost nákladů vynaložených na podnikatelskou činnost, které měl v rámci subdodávek zajišťovaných společností MACIBO spol.s.r.o. Jím poskytnutá vyjádření a listiny vyvracejí závěr správce daně, že žalobce předložil důkazní prostředky, které nemohou být věrohodné, či důkazní prostředky, kterými by věrohodně prokázal, že skutečně přijal předmětné služby od společnosti MACIBO spol. s.r.o. Správce daně má za to, že hovoří pouze o předložení dokladů a důkazů, nikoliv však o jejich hodnocení. Žalovaný se rovněž nevypořádal s faktem, že fakturovaná činnost byla reálně pro žalobce odvedena, což bylo a je doložitelné změnou fyzického stavu u koncového zákazníka, který byl žalobcem nezaměnitelně identifikován a který stále na českém trhu působí, včetně provozoven, kde byla subdodavatelská práce pro žalobce společností MACIBO spol. s.r.o. odvedena. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neprokázal realizaci zdanitelných plněných od společnosti MACIBO v rozsahu fakturace v rozhodném období, neboť uvedená společnost byla v době daňové kontroly nekontaktní, nepodařilo se předvolat jednatele společnosti V.H.. Dle správce daně mu byl ke dni 12.1.2010 zrušen pobyt na území České republiky. Žalobce má za to, že nemůže být a ani není odpovědný za obchodní, ekonomickou a právní činnost jiných subjektů, tedy za to, zda někdo podá řádně a včas přiznání k dani z přidané hodnoty. Kategoricky se žalobce ohrazuje proti způsobu a formě zajištění, hodnocení důkazů v podobě vyjádření jednotlivých osob (J.M., P.Č., Z.J. a další) získaných policejními orgány v průběhu trestního řízení. Daňové řízení je totiž postaveno na zcela odlišných zásadách. Dle žalobce nelze bez dalšího převzít vyjádření uvedených osob, které podaly vysvětlení či svědeckou výpověď v průběhu trestního řízení jako směrodatný důkaz pro daňové řízení. Tento způsob hodnocení důkazů žalovaného je v rozporu s daňovým řádem. Žalobce veškerá přijatá plnění od společnosti MACIBO použil výlučně ke své ekonomické činnosti, což bylo jím v průběhu daňového řízení doloženo řádnými daňovými doklady. Žalobce má za to, že nemůže nést následky nečinnosti, event. porušení právních norem jiným subjektem, jestliže jednal s největší mírou obezřetnosti, prověřoval si údaje ohledně společnosti MACIBO spol. s.r.o. Žalobce nemůže nést v daňovém řízení tzv. absolutní důkazní břemeno, tedy takové kdy není schopen ani s využitím všech jemu zákonem umožněných prostředků prokázat svá tvrzení a následně za to nést následky v daňovém řízení. Postup žalovaného při zajišťování důkazů byl nevyvážený, došlo k porušení základní zásady, zakotvené v § 5 odst. 3 daňového řádu, a to zásady přiměřenosti. Rovněž došlo k porušení zásady zakotvené v § 9 odst. 2 daňového řádu, zásady oficiality, s níž je spojena zásada vyhledávací. Veškerá montážní činnost, kterou společnost MACIBO spol. s.r.o. vykonávala pro žalobce formou subdodávek, je dokumentována především v předávacích protokolech. Obsah těchto protokolů je odrazem skutečného stavu. Jestliže by ze strany žalovaného bylo pečlivě vyhodnoceno účetnictví, jakož i vyjádření a další listiny, bylo by zjištěno, že činnost, kterou pro žalobce realizovala společnost MACIBO spol. s.r.o., nemohl zajistit vlastními silami žalobce a ani nebyla zajištěna v tomto období jiným subdodavatelem. Žalovaný nesprávně dospěl k závěru, že předložené předávací protokoly nepředstavují doklady svědčící o skutečném předání a převzetí prací od MACIBO spol. s.r.o. Tyto důkazy byly nesprávně hodnoceny. Jednatel žalobce, P.U., je velmi vytíženou osobou, proto nelze po něm oprávněně požadovat, aby si s určitostí pamatoval kdy, kde a s kým spolupracoval na jednotlivých zakázkách. Žádná právní norma neupravuje předání a převzetí služeb, zboží, či jakýchkoliv plnění. Žalobce přesto vyhotovoval předávací protokoly, aby měl přehled o celkové spolupráci a informace pro případné reklamační řízení. Žalobce dále poukázal na provedení důkazu získaného na základě součinnosti s Policií ČR, tedy informací o obsahu počítače žalobce neprocesním způsobem. K tomu bylo odkázáno na postup podle trestního řádu. Navíc nelze zjistit z jakého počítače a v jakém rozsahu byly údaje poskytnuty, a tudíž je argumentace žalovaného nekonkrétní a nepřezkoumatelná. Zcela je nepřijatelný závěr žalovaného, že v počítači byla uložena též data o skutečně přijatých službách daňovým subjektem a informace o tom, kteří konkrétní dodavatelé se účastnili na jeho jednotlivých akcích. Tento závěr žalobce nemůže akceptovat, neboť se nejednalo o jediný a výlučný seznam dodavatelů. Společnost MACIBO s.r.o. nepatřila nikdy do kmenových partnerských firem. Byla pouze firmou subdodavatelskou, a proto se z hlediska obchodní taktiky zpravidla subdodavatelé neuváděli na montážních protokolech u zákazníka. Z těchto důvodů nebyly tyto podnikatelské subjekty zaznamenány v pomocné evidenci. Žalobce odmítá závěr žalovaného, že smlouva o dílo uzavřená dne 2.6.2008 mezi žalobcem a společností MACIBO s.r.o. představuje důkaz opatřený neprocesním způsobem. Žalobce rovněž neakceptuje závěr žalovaného, že předmětnou smlouvu jednatel společnosti MACIBO spol. s.r.o. nemohl nikdy podepsat, protože si na spolupráci se žalobcem nevzpomněl, nijak se na ní osobně nepodílel a ani nevěděl, kdo za žalobce jednal a nebyly mu známy žádné další informace o spolupráci se žalobcem. Žalobce odmítá, že neměl dostatek finančních prostředků na platby v hotovosti. Má za to, že žalovaný neprovedl úplná skutková zjištění např., z jakých důvodů došlo ke změně v personální a majetkové struktuře společnosti MACIBO spol. s.r.o. Zcela nesprávný je závěr správce daně postavený na skutečnosti, že jednatel společnosti MACIBO je nekontaktní, neboť statutární orgán v době rozhodné, jakož i některé osoby z řad zaměstnanců, se k věci vyjádřili v obecné rovině a podklady žalobce jsou natolik přesvědčivé, že potvrzují oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. Finanční orgány rovněž postupovaly v rozporu s principem přesvědčivosti, jestliže žalobce nebyl poučen v rozhodnutí o možnosti použití opravných prostředků, a to včetně soudního přezkumu, v napadeném rozhodnutí toto poučení chybí. Žalobce rovněž setrval na argumentaci, kterou vyjádřil v podaném odvolání. Zásada volného hodnocení důkazů nemůže být svévolí správce daně. Odporují-li si některé důkazy, má být dána přednost důkazům vyššího stupně významnosti a věrohodnosti. To se v dané věci nestalo, a proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný rovněž porušil ust. § 8 odst. 3 daňového řádu, dle něhož správce daně vychází ze skutečného obsahu právního úkonu. Správa daně je založena na zásadě materiální pravdy, a proto je správce daně povinen zkoumat skutečný obsah právního úkonu. Ze strany žalovaného byla proto porušena pravidla dokazování. Žalobci nelze vytýkat, že neunesl důkazní břemeno ohledně skutečností týkajících se jiného daňového subjektu. V daném případě bylo prokázáno, že předmětné práce byly provedeny, předány konečnému odběrateli a tímto žalobci zaplaceny. Nejednalo se proto o dodávky fiktivní. Stejně tak v případě společnosti MACIBO spol. s.r.o. se nejednalo o subjekt fiktivní, nekontaktní. Společnost byla v rozhodné době a stále je zapsána v obchodním rejstříku. Žalobce upozornil na oprávnění ohledně tvrzení daňového subjektu co do jeho rozsahu. Současně poukázal na obchodní zákon, který zajišťuje zásadu rejstříkového pořádku, kdy orgán veřejné správy je povinen upozornit rejstříkový soud, pokud zjistí nesoulad mezi stavem skutečným a zapsaným. Taková situace v rozhodné době nenastala, a proto neměl žalobce pochybnosti o činnosti společnosti MACIBO spol.s.r.o., jestliže pro něj realizovala činnost a byla v té době kontaktní. Jestliže v rámci daňové kontroly bylo zjištěno, že jednatel společnosti MACIBO spol. s.r.o. je nekontaktní nebo nevyvíjí činnost, nelze z toho dovodit, že by uvedená společnost práce neprovedla. Žalobce uplatnil nárok na odpočet daně v souladu s § 72 až § 79 zákona o dani z přidané hodnoty účinného v rozhodném období. Finanční orgány nereflektovaly na příslušné znění této normy, která byla v průběhu období novelizována. Aplikace právní úpravy je nesprávná. Platební výměry obsahují dovětek ze znění pozdějších předpisů, namísto správného textu předpisu účinného „do“, tak v napadeném rozhodnutí je dovětek „ve znění platném pro příslušné zdaňovací období“. Taková forma úpravy výroku je v situaci, kdy rozhodnutí správce daně nebylo v odvolacím řízení změněno, absolutně nepřípustná a v rozporu se základními zásadami daňového řízení. Proto žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť přesvědčení žalobce ohledně unesení důkazního břemene nesdílí. Žalobce byl v průběhu daňové kontroly vyzván k odstranění pochybností, na výzvy reagoval, dokládal doklady, přesto pochybnosti o oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet daně z titulu přijetí předmětných služeb od společnosti MACIBO s.r.o. neodstranil. To, že se žalobce vyjádřil, předložil listiny a předávací protokoly, které byly formálně bezvadné, samo o sobě neprokazuje, že předmětné plnění se uskutečnilo. Samotné daňové doklady nelze považovat za důkazy prokazující uskutečnění zdanitelných plnění. Daňový doklad je pouze formálním vykázáním plnění dle vystavených daňových podkladů. Žalobce při zahájení daňové kontroly uvedl, že jeho účetnictví se nachází na Policii ČR, která je zajistila při domovní prohlídce dne 17.10.2009. Správce daně proto vyzval k součinnosti Policii ČR, k vydání kopií nebo zapůjčení listin, které jsou důkazním prostředkem. Žalovaný získal od Policie ČR dne 17.2.2011 protokol č.j. 65170/11/0779303040 o obsahu počítače žalobce, který byl zajištěn při domovní prohlídce. S těmito nově získanými důkazními prostředky byl žalobce řádně seznámen. Nedůvodná je rovněž námitka žalobce, že došlo postupem správce daně k porušení principu přesvědčivosti, neboť daňové řízení tuto zásadu zakotvenou nemá. Odůvodnění napadeného rozhodnutí splňuje podmínky stanovené v § 116 odst. 2 daňového řádu. Rozhodnutí je zákonné, věcně správné i přezkoumatelné v intencích platného procesního předpisu. Rovněž nepřípadná je námitka žalobce, že žalovaný nezohlednil dikci ust. § 8 odst. 3 daňového řádu, neboť z rozhodnutí nevyplývá, že by byla tato zásada správcem aplikována. Skutečnost, že žalobce předložil listiny a doklady formálně bezvadné, leč neprokazující poskytnutí předmětných služeb, a správce daně toto vyhodnotil, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro uplatnění nároku na odpočet, je v souladu s ustálenou soudní judikaturou, neboť sama existence účetních dokladů a jiných listin formálně bezvadných zpravidla neprokazuje, že operace, která je jejich předmětem, se doopravdy uskutečnila. Nejde o aplikaci simulace, či disimulace určitého právního úkonu. Postup správce daně při hodnocení důkazů, jeho úvahy a důkazy ze kterých vycházel, jsou zdokumentovány ve zprávě o daňové kontrole, tak i v napadeném rozhodnutí. Rovněž není důvodná námitka ohledně nesprávného dovětku dodatečných platebních výměrů, neboť výroky v daném rozhodnutí jsou plně v souladu s textem zákona, tedy ust. § 102 odst. 1 písm. d) daňového řádu, proto je tato námitka účelová. Napadené rozhodnutí vydalo Finanční ředitelství České Budějovice, které působilo v odvolacím řízení jako územní orgán podle zák. č. 531/1990 Sb. Ve smyslu § 20 odst. 2 zák. č. 456/2011 Sb., o finanční správě České republiky, v novel. znění se odvolací instancí od 1.1.2013 rozumí Odvolací finanční ředitelství v Brně. Ze správního spisu vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Správce daně zahájil u žalobce kontrolu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen až prosinec 2008. Správci daně vznikly pochybnosti ohledně daňových dokladů vystavených společností MACIBO s.r.o., zda žalobce služby, které byly v těchto dokladech deklarovány, skutečně přijal, neboť tento plátce DPH byl nekontaktní. Správce daně z dožádání zjistil, že společnost MACIBO s.r.o. je nekontaktní, nepřebírá písemnosti a současnému jednateli V.H. byl zrušen pobyt od 12.2.2010 v České republice. Dožádanému správci daně se proto nepodařilo zajistit řádné účetní či daňové doklady daňové evidence za zdaňovací období roku 2008, a ověřit, zda společnost MACIBO spol. s.r.o. je skutečně vystavila a zda se zdanitelná plnění uskutečnila. Dožádaný správce daně provedl svědeckou výpověď s dřívějším jednatelem společnosti, s J.M, jenž byl jednatelem společnosti v kontrolovaném zdaňovacím období. Tento svědek uvedl, že o spolupráci s žalobcem nic konkrétního neví, není mu známo a jakým způsobem byla navázána spolupráce, údajně se na ní nepodílel. Nevěděl ani kdo konkrétně za žalobce jednal s jeho společností při obchodních jednání. Odkázal na svého spolupracovníka P.Č.v Táboře. Správci daně se nepodařilo zajistit kontakt na P.Č., veškeré písemnosti jemu zaslané byly vráceny jako nevyzvednuté. Při zahájení daňové kontroly ohledně daně z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen až prosinec 2008 žalobce do protokolu dne 22.7.2010 uvedl, že jeho účetnictví se nachází na Policii ČR, rovněž tak i obsah jeho počítače. Správce daně proto na základě součinnosti nahlédl do účetnictví žalobce a obsahu jeho počítače u Policie ČR dne 17.2.2011 a získal důkazní prostředky provedené Policií ČR, konkrétně výpověď bývalého jednatele společnosti MACIBO J.M., výpověď bývalého ředitele společnosti MACIBO s.r.o. Z.J. a výpověď P.Č.. Žalobce byl informován dne 10.3.2011 o tom, že uvedené důkazní prostředky budou využity v rámci daňového řízení, přičemž zplnomocněnému zástupci žalobce byly předloženy kopie těchto písemností, který je převzal. Ze zajištěného obsahu počítače žalobce, v němž byla uložena též data o skutečně přijatých službách a informace o tom, kteří konkrétní dodavatelé se zúčastnili jednotlivých uskutečněných prací, vyplývá dle správce daně, že společnost MACIBO s.r.o. na žádných pracích konaných daňovým subjektem se neúčastnila, neboť v této evidenci není nikde uvedena. Dle výpovědi, zachycené v úředním záznamu ze dne 14.2010, J.M. uvedl, že Z.J. vystavoval podklady, které předával účetní firmě. Zda byla práce provedena a zboží dodáno, bylo v jeho kompetenci. Ředitel společnosti MACIBO s.r.o. Z.J., dle úředního záznamu ze dne 25.11.2010, vypověděl, že vystavoval za společnost MACIBO faktury, je mu známa společnost žalobce, ale o společnosti neví nic konkrétního. Petr Čuba, dle úředního záznamu ze dne 11.11.2010, vypověděl, že pro MACIBO s.r.o. pracoval na základě dohody o provedení práce. Jeho úkolem byly stavební práce, výkopové práce, pomocné stavební práce. Všechny výdajové doklady v souvislosti se stavbami předával J.M.a P.Č.. Ke spolupráci s žalobcem se nebyl schopen vyjádřit. Žalobce do protokolu dne 10.3.2011 vypověděl, že se společností MACIBO s.r.o jednal P.U., a to s P.Č.. Jednání probíhala osobně či telefonicky, veškeré platby za služby probíhaly v hotovosti. Správce daně měl pochybnosti, zda žalobce skutečně přijal služby od společnosti MACIBO, proto ho vyzval k prokázání, jaké konkrétní služby přijal od uvedeného plátce. Žalobce reagoval na výzvu. Ve vyjádření popsal svou činnost a spolupráci se subdodavateli konkrétní skutečnosti k prokázání přijetí plnění neuvedl. Navrhl výslech svědků P.U. P.Č., kteří se měli spolupodílet na jeho ekonomické činnosti a spolupracovat s ním na zakázkách. Výslech svědka P.U. a následně žalobce odvolal. Svědek P.Č. byl opakovaně předvolán k podání svědecké výpovědi dožádaným správcem daně, Finančním úřadem v Praze – Modřany, po opakovaném předvolání se však nedostavil. Dle správce daně je nekontaktní, proto navržený výslech svědka nebyl proveden. Žalobce předložil předávací protokoly, které jsou označeny razítky s nečitelnými podpisy, nejsou z nich zřejmá jména jednajících osob, termín plnění je označen jen měsícem a rokem, přičemž v některých případech je protokol podepsán několik dnů po posledním dnu měsíce termínu plnění. Žalobce předložil smlouvu o dílo ze dne 2.6.2008, ve které společnost MACIBO s.r.o. zastupuje jednatel J.M., který jí měl údajně i podepsat. Svědek M. ve svědecké výpovědi ovšem uvedl, že se na spolupráci s žalobcem nepodílel, není mu známo, kdo se společností MACIBO s.r.o. jednal. Nebyl schopen si vzpomenout, zda probíhala nějaká evidence zaměstnanců. K obchodním vztahům se žalobcem se nebyl schopen vyjádřit. Z obsahu protokolu ze dne 10.3.2011 vyplývá, že byl žalobce informován, že důkazní prostředky, které byly zajištěny od Policie ČR, budou využity v rámci daňového řízení. Policie ČR zajistila žalobci při domovní prohlídce dne 7.10.2009 počítač, včetně účetnictví a dalších daňových dokladů. Z této evidence vyplývá, že se společnost MACIBO s.r.o. na žádné z prací konaných žalobcem nezúčastnila, neboť v této evidenci není nikde uvedena. Správcem daně byla vypracována zpráva o daňové kontrole, která byla s žalobcem projednána dne 5.12.2011. Správce daně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že přijatá plnění od společnosti MACIBO spol. s.r.o. použil v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty. Správce daně vydal dne 12.12.2011 dodatečné platební výměry, kterými žalobci dodatečně doměřil daň z přidané hodnoty za období říjen 2008, listopad 2008 a prosinec 2008. Žalobce se proti platebním výměrům odvolal. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a napadená rozhodnutí potvrzena s odůvodněním, že žalovaný po přezkoumání rozhodnutí neshledal v postupu správce daně nezákonnost, hodnocení důkazů bylo správné, žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť ani přes výzvu svého správce daně neprokázal, že nárok na odpočet daně z přidané hodnoty uplatnil na základě dokladů od společnosti MACIBO s.r.o. oprávněně, v souladu s § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. V dané záležitosti bylo pro posouzení právní otázky, zda žalobci vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, rozhodující naplnění podmínek stanovených v § 72 odst.1 zákona o dani přidané hodnoty. Podle této právní normy má plátce daně nárok na odpočet daně, pokud přijatá zdanitelná plnění použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. Podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty je prokázat nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem daně. Daňové řízení je postaveno na zásadě, podle které má daňový subjekt jednak povinnost daň přiznat (břemeno tvrzení ) a dále má povinnost toto své tvrzení doložit (břemeno důkazní). Podle § 92 odst. 3, 4 daňového řádu daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že nelze potřebné informace získat z vlastní úřední evidence. To jinými slovy znamená, že daňový subjekt je odpovědný za to, že jím předložené důkazy budou prokazovat jeho tvrzení, čímž prokáže i svůj zákonný nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Prokázání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty je tudíž nejen záležitostí formální (předložení příslušných daňových dokladů), je také záležitostí skutkovou (k uskutečnění zdanitelného plnění musí fakticky dojít). Není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo tak, jak je uvedeno v dokladech předložených daňovým subjektem, pak nemá nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Žalobce má za to, že byla jím prokázána realizace zdanitelných plnění od společnosti MACIBO s.r.o. V rozsahu fakturace v rozhodném období předložil důkazní prostředky, které jsou věrohodné (předávací protokoly, doklady o úhradě, smlouvu o dílo), či důkazní prostředky, kterými prokázal, že skutečně přijal předmětné služby. Žalobce zdůraznil, že nemůže být a ani není zodpovědný za obchodní, ekonomickou, právní činnost jiných subjektů, tedy např. za to, zda podá řádně a včas daňové přiznání k dani z přidané hodnoty. K této námitce soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu zn. 7Afs 54/2009 dle něhož „ každý subjekt vstupující do obchodních vztahů totiž musí zachovávat náležitou míru obezřetnosti, především vzhledem k povaze poskytovaných služeb. Je v zájmu daňového subjektu, aby nad rámec běžných obchodních potřeb shromažďoval pro účely případného unesení důkazního břemene v daňovém řízení důkazy, které mohou prokázat, že k uskutečnění předmětné služby skutečně došlo……“. V daném případě správce daně po žalobci požadoval, aby prokázal zákonem stanovené předpoklady pro uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty. Žalobce tento požadavek nesplnil, neboť zjištění učiněná správcem daně byla s těmito doklady v rozporu, což vyplývá z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, proto žalobce nedůvodně zpochybňuje závěr, že neunesl důkazní břemeno. Žalobce nebyl v daném případě vyzýván k tomu, aby prokazoval skutečnosti týkající se třetích osob, ale byl vyzván, aby doložil splnění zákonných předpokladů pro uplatnění daňového odpočtu, a to nikoliv pouze dokladově, ale i fakticky. V souvislosti s touto námitkou soud odkazuje na obsah důkazních prostředků, které byly v rámci daňového řízení zajištěny. Předmětem podnikatelské činnosti žalobce jsou dokončovací stavební práce a zámečnictví. Na zajištění stavebních prací často využívá služeb subdodavatelů, kdy např. jedním z nich měla být společnost MACIBO s.r.o. Správce daně prostřednictvím místně příslušného správce daně dožádal provedení místního šetření a o zajištění rozhodných skutečností ohledně uvedeného subdodavatele a zjistil, že společnost MACIBO s.r.o. je nekontaktní, dle správce daně v prosinci v roce 2009 změnila své sídlo. Rovněž nekontaktní je současný jednatel společnosti, který nepřebírá písemnosti a dle údajů v centrální evidenci obyvatel mu byl zrušen pobyt. Byla provedena svědecká výpověď J.M.a, bývalého jednatele společnosti MACIBO spol. s.r.o., který byl ve funkci jednatele od 26.6.2007 do 18.11.2009. Ten k obchodním vztahům se žalobcem uvedl, že se osobně nepodílel na spolupráci, není mu známo, kdy a jakým způsobem a při jaké příležitosti byla spolupráce mezi uvedenými společnostmi navázána a není mu ani známo, kdo konkrétně za žalobce jednal se společností MACIBO spol. s.r.o., není mu ani známo, kdo by jednání inicioval. Ohledně spolupráce odkázal uvedený jednatel na spolupracovníka na základě plné moci, P.Č.. Dožádaný správce daně předvolal, P.Č., ovšem předvolání byla vrácena nevyzvednuta, proto svědecká výpověď nemohla být uskutečněna. Správci daně se nepodařilo zajistit účetní, či daňové doklady za předmětná zdaňovací období roku 2008 ohledně společnosti MACIBO spol. s.r.o., neboť poslední daňové přiznání bylo podáno za III. čtvrtletí 2009. Správce daně zajistil od Policie ČR důkazní prostředky, mimo jiné úřední záznam o podaném vysvětlení, které bylo sepsáno s P.Č.. P.Č. uvedl, že pro společnost MACIBO s.r.o. pracoval v roce 2008 a jeho pracovní náplní byly stavební práce. Svědek si nepamatoval, s kým za společnost žalobce jednal. MACIBO s.r.o. provádělo pro žalobce pomocné stavební práce. Činnost společnosti zajišťoval M. a majitel firmy J., kteří měli přehled o obchodních vztazích a chodu společnosti. Z úředního záznamu o podání vysvětlení se Z.J. vyplývá, že konkrétně by se k obchodním vztahům měl vyjádřit P.Č.. Svědek J. vystavoval faktury za společnost MACIBO, na konkrétní skutečnosti ohledně staveb si nemohl vzpomenout. Ze záznamu o podaném vysvětlení J.M. vyplývá, že za společnost MACIBO jednal P.Č., nebylo mu známo, kdo za jednotlivé společnosti jednal a nevěděl ani jakým způsobem bylo placeno. Nebyl schopen vyjádřit se k tomu, jakým způsobem probíhaly práce na stavbách, na které dohlížel P.Č.. Žalobce neuvedl v rámci daňové kontroly žádnou konkrétní zakázku, na které se měla společnost MACIBO s.r.o. podílet. Žalobce nebyl ani schopen uvést, jak se o společnosti MACIBO dozvěděl, kdo jednání mezi společnostmi inicioval. Žádné další důkazy, svědčící o jednáních, nebyla žalobcem doložena, neboť dle jeho tvrzení se mu při domovní prohlídce ztratil diář. Žalobce uvedl, že jednal se společností MACIBO s.r.o. jednatel společnosti P.U., a to s P.Č., který ovšem vypověděl, že neví s kým jednal. Správce daně zajistil od Policie ČR seznam uskutečněných prací společnosti MACIBO, včetně dodavatelů na zakázkách, které byly zajištěny při domovní prohlídce. Z těchto záznamů vyplývá, že společnost MACIBO pro žalobce žádné služby či stavební práce nevykonávala. Správce daně zjistil, že přijatá zdanitelná plnění byla placena společností MACIBO v hotovosti. Proto u správce daně vznikly pochybnosti a byla jím vydána výzva, aby žalobce prokázal, že předmětná zdanitelná plnění od dodavatele MACIBO spol. s.r.o. byla žalobcem přijata a že tato přijatá zdanitelná plnění byla žalobcem použita pro jeho ekonomickou činnost dle § 72 a § 73 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalobce ve sdělení popsal spolupráci s uvedenou společností a doložil předávací protokoly, rovněž navrhl výslech svědků, kteří se podíleli na jeho ekonomické činnosti, a to P.U., P.Č., jednatele žalobce. Správce daně zjistil, že v kontrolovaném zdaňovacím období, tedy v období 3 měsíců měl žalobce přijmout zdanitelná plnění od společnosti MACIBO spol. s.r.o. v základu daně 2.675.000,-Kč a daně z přidané hodnoty 19% - 508.250,-Kč, zároveň přijatá plnění za zdaňovací období říjen 2008 až prosince 2008, která plátce přijal, činí celkem v základu daně 10.574.793,-Kč a daň z přidané hodnoty 19 % - 2.009.222,-Kč, což znamená, že podíl přijatých plnění od společnosti MACIBO spol. s.r.o. vzhledem k celkově přijatým plněním od všech dodavatelů činí více než 25 %, proto správně dle správce daně nelze činnost společnosti MACIBO spol. s.r.o. považovat za výpomoc, jak je tvrzeno žalobcem. Žalobce předložil písemnou smlouvu o dílo ze dne 2.6.2008 uzavřenou se společností MACIBO spol. s.r.o., kde je vymezen předmět zdanitelného plnění „zhotovitel se zavazuje, že na základě objednávek bude pro objednatele provádět subdodavatelské, stavební, montážní, servisní či jiné práce dle specifikace, včetně dodávky materiálu a dopravy na zakázkách objednatele“, kdy za zhotovitele ve smlouvě je uveden J.M., bývalý jednatel společnosti MACIBO spol. s.r.o., který se nebyl schopen svědek k obchodním vztahům se žalobcem konkrétně vyjádřit. V daném případě je rozhodné posoudit, zda žalobce v daňovém řízení unesl své důkazní břemeno, či nikoliv, tedy zda věrohodným způsobem prokázal přijetí zdanitelného plnění od dodavatele MACIBO spol. s.r.o a zda správní orgány v daňovém řízení nepřípustným způsobem nerozšířily důkazní břemeno žalobce i na prokázání skutečností týkajících se jiných subjektů – společnosti MACIBO spol. s.r.o. Podle § 72 odst.1 zákona o dani z přidané hodnoty má nárok na odpočet daně plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Z § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty vyplývá, že plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem a byl zaúčtován podle zvláštního právního předpisu. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že důkazní břemeno leží na daňovém subjektu, který je povinen především svým účetnictvím a jinými povinnými záznamy prokázat skutečnosti uváděné v daňovém přiznání k příslušné dani. Pokud má správce daně o předložených účetních dokladech pochybnosti, je na něm, aby určeným způsobem takové pochybnosti o věrohodnosti, správnosti či průkaznosti účetnictví daňového subjektu vyjádřil. Tím důkazní břemeno přechází zpět na daňový subjekt, který musí tvrzené skutečnosti prokázat zpravidla dalšími důkazními prostředky. (Viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 22.10.2008, č.j. 9Afs 30/2008 – 86). V daném případě bylo povinností žalobce tvrdit a prokázat, že od společnosti MACIBO s.r.o., která v době transakce byla plátcem daně z přidané hodnoty, přijal zdanitelné plnění a že toto plnění použil při uskutečnění své ekonomické činnosti. Žalobce prokazoval uskutečnění zdanitelného plnění od společnosti MACIBO spol. s.r.o. daňovými doklady, přesto správce daně měl pochybnosti o uskutečnění zdanitelného plnění, které vyjádřil ve výzvě. V důsledku této výzvy přešlo důkazní břemeno ohledně prokázání uskutečnění zdanitelného plnění na žalobce, který následně přijetí zdanitelného plnění prokazoval předávacími protokoly, souhrnnými příjmovými pokladními doklady, svědeckými výpovědmi a vysvětlením P.U.. Soud ovšem s ohledem na důkazy, které byly uvedeny shora a zhodnoceny, má za to, že na základě těchto důkazů žalobce neprokázal, že by předmětná zdanitelná plnění od MACIBO spol. s.r.o. skutečně přijal. Předávací protokoly neosvědčily přijetí zdanitelného plnění, neboť nebyly vyhotoveny v okamžiku přebírání uskutečněných prací. To je patrno z data vystavení jednotlivých protokolů, které jsou pořízeny i několik dnů po dni uskutečnění zdanitelného plnění, přičemž byl i předávací protokol vystaven na více montážních akcí. Jestliže předávací protokol má mít určitou vypovídající hodnotu o převzetí uskutečněných služeb, měl by být vystaven na místě realizace poskytovaných služeb, v okamžiku reálného přebírání prací a měl by obsahovat i eventuálně výhrady odběratele ohledně plnění. Jestliže předávací protokoly byly vypracovány v kanceláři žalobce i několik dnů po datu uskutečnění předmětných prací, nelze na základě těchto předávacích protokolů prokázat faktické uskutečnění fakturovaných prací. Na předávacích protokolech jsou nečitelné podpisy, takže není ani zřejmé kdo se předání prací zúčastnil. Žalobce tvrdil, že vystavoval předávací protokoly, toto jeho tvrzení je v rozporu se skutečnostmi uvedenými ve výpovědích, ze kterých nevyplývá, že by došlo k vystavení předávacích protokolů. Rovněž svědeckými výpovědmi přijetí plnění se neprokázalo, svědci vypověděli, že se žalobcem nespolupracovali. Bývalý jednatel společnosti MACIBO s.r.o. J.M., rovněž tak i bývalý ředitel uvedené společnosti Z.J., vypověděli, že se žádným způsobem nepodíleli na spolupráci se žalobcem, nevěděli ani kdo za žalobce s jejich společností jednal a nebyli ani schopni se vyjádřit ke konkrétním informacím údajné spolupráce. Bylo povinností žalobce tvrdit a prokázat skutečnosti relevantní pro jeho daňovou povinnost vyplývající z § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, tj. konkrétně, že od jiné osoby, která v době transakce byla plátcem daně z přidané hodnoty, přijal zdanitelná plnění, a že tyto plnění použil při uskutečnění své ekonomické činnosti. V daném případě je na sporu, zda vůbec byly vyfakturované práce společností MACIBO s.r.o. provedeny, Není na sporu, že označený dodavatel byl v době uskutečnění transakcí plátcem daně z přidané hodnoty. Žalobce zcela nedůvodně namítá, že nemůže být a ani není odpovědný za obchodní, ekonomickou a právní činnost jiných subjektů s ohledem na skutečnost, že v době daňové kontroly byla společnost MACIBO spol. s.r.o. nekontaktní, a proto dle závěru správce daně se jedná o fiktivní přijatá plnění. Tento názor žalobce nemůže při prokazování nároků na odpočet daně obstát, jestliže žalobce nezajistil pro svá tvrzení důkazní prostředky, kdy správce daně získal důkazní prostředky, které jsou v rozporu s tvrzením žalobce a toto tvrzení zpochybňují. V souvislosti s tím soud opětovně poznamenává, že každý subjekt vstupující do obchodních vztahů musí zachovávat náležitou míru obezřetnosti, především vzhledem k povaze poskytovaných služeb. V zájmu daňového subjektu tedy je, aby nad rámec svých běžných obchodních potřeb shromažďoval pro účely případného unesení důkazního břemene v daňovém řízení důkazy, které mohou prokázat, že k uskutečnění předmětné služby skutečně došlo. Správce daně proto oprávněně požadoval, aby žalobce prokázal zákonem stanovené předpoklady pro uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty. Žalobce razantně odmítl, jak sám uvedl v žalobě, způsob hodnocení důkazů správcem daně, neboť veškerá přijatá plnění od společnosti MACIBO spol. s.r.o., použil v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty výlučně ke své ekonomické činnosti. Soud v postupu daňových orgánů ohledně způsobu hodnocení důkazů neshledal pochybení. Jak již bylo výše uvedeno, správce daně nepožadoval po žalobci nést absolutní důkazní břemeno. Správce daně ověřoval ohledně společnosti MACIBO spol. s.r.o. v rámci dožádání u místně příslušného správce daně rozhodné skutečností týkající se předmětných zdanitelných plnění. Vzhledem tomu, že společnost nebyla kontaktní, měl pochybnosti, zda žalobce uvedené služby od deklarovaného plátce daně skutečně přijal, neboť společnost MACIBO spol. s.r.o.. v předmětných zdaňovacích obdobích nevykázala žádná uskutečněná zdanitelná plnění. Pochybnosti vyjádřil ve výzvě, kterými žalobce vyzval k prokázání, jaké konkrétní služby přijal od plátce MACIBO spol. s.r.o. a navíc vyjádřil svou pochybnost o tom, zda žalobce skutečně tyto služby od společnosti MACIBO spol. s.r.o. přijal. Jinými slovy řečeno správce daně prováděl dokazování s ohledem na důkazní břemeno, které svědčí daňovému subjektu, ten je povinen prokázat všechny skutečnosti uvedené jím v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průběhu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Nejednalo se o svévoli správce daně ani zbytečné zatěžování daňového subjektu. Argumentace žalobce, že v případě společnosti MACIBO spol. s.r.o. nebyly akceptovány stejné důkazní prostředky, jako v případě ostatních subdodavatelů, není s ohledem na konkrétní zákonný postup daňových orgánů případná. Soud nesdílí názor žalobce, že postup žalovaného při zajišťování důkazů a důkazních prostředků byl zjevně nevyvážený, kdy vůči žalobci užíval důsledně všech ustanovení daňového řádu, naproti tomu při zajišťování důkazů či důkazních prostředků, které byly jednoznačně ve prospěch žalobce, se tak nestalo. Tento postup je zcela logický. Pokud nevzniknou správci daně ohledně některých plnění pochybnosti, pak není zapotřebí daňový subjekt k ničemu vyzývat a správce daně takový postup bez výhrad akceptuje. Řízení bylo zahájeno za platnosti a účinnosti „starého“ zákona o správě daní a poplatků, proto probíhalo řízení podle tohoto zákona. Daňové řízení neskončilo do 1.1.2011, kdy vešel v účinnost zákon č.280/2009 Sb., daňový řád, dle něhož ve smyslu § 264 odst. 1 tohoto zákona řízení nebo postupy, které byly zahájeny podle dosavadních právních předpisů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí a práva a povinnosti z nich plynoucí se posoudí podle ustanovení tohoto zákona, která upravují řízení nebo postupy, které jsou jim svou povahou a účelem nejbližší. V souladu s přechodnými ustanoveními daňového řádu správce daně postupoval. Soud neshledal porušení základní zásady daňového řízení, tak jak je stanovena v § 5 odst. 3 daňového řádu, a to zásady přiměřenosti, které se žalobce dovolává. Tato zásada nebyla součástí zákona o správě daní a poplatků, který byl aplikován na daňové řízení do 1.1.2011. Její porušení soud neshledal ani poté, kdy vstoupil v účinnost „nový“ daňový řád. Zásada přiměřenosti (proporcionality) znamená, že správce daně při respektování základního cíle správy daní, tedy správnému zajištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady, může v odůvodněných případech vyjít vstříc daňovému subjektu např. při jeho požadavku o povolení posečkání daně nebo zaplacení ve splátkách nebo při prodloužení lhůty na žádost daňového subjektu. Soud neshledal v postupu správce daně vůči žalobci porušení této zásady, správce daně vycházel daňovému subjektu v jeho požadavcích vstříc. Správce daně nevolil takové prostředky, které by žalobce nadmíru zatěžovaly. Žalobce jen obecně vytýká nesprávný procesní postup žalovaného bez konkrétního uvedení příkladu, kdy mělo skutečně dojít k zásahu do práv žalobce v souladu s nerespektováním této zásady. Stejně tak soud neshledal porušení zásady zakotvené v § 9 odst. 2 daňového řádu, tedy zásady oficiality, s níž je spojena zásada vyhledávací. Podle ust. § 9 odst. 2 správce daně soustavně zjišťuje předpoklady pro vznik nebo trvání povinností osob zúčastněných na správě daní a činí nezbytné úkony, aby tyto povinnosti byly splněny. Tato zásada míří na povinnosti správce daně při zahájení a vedení řízení z moci úřední pro případ, že nebyly učiněny příslušné úkony ze strany daňového subjektu nebo pokud nebyly splněny řádně. Zásada je úzce spojena se zásadou zákonnosti. Soud porušení této zásady blíže žalobcem nespecifikované opět neshledal. Vytýká-li žalobce žalovanému, že nedostatečně pečlivě a věcně vyhodnotil účetnictví žalobce, pak ani tuto námitku soud nepovažuje za důvodnou, hodnocení je přezkoumatelné. Argumentuje-li žalobce v této souvislosti předávacími protokoly a zpochybněním jejich autentičnosti, lze k tomu odkázat na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde žalovaný správní orgán podrobně vysvětluje, jak hodnotil věrohodnost těchto předávacích protokolů. K tomuto závěru dospěl žalovaný i na základě svědeckých výpovědí žalobcem navržených svědků, kteří popřeli skutečnost, že by v souvislosti se společností MACIBO spol. s.r.o. jakékoliv předávací protokoly existovaly. Jednatel společnosti uvedl, že o předání a kontrole prací nebyly sepsány listinné doklady, což je v rozporu s argumentací žalobce právě předloženými předávacími protokoly. Navíc tyto předávací protokoly hodnotil žalovaný ve vztahu k dalším důkazům, které byly zajištěny, a to například k evidenci žalobce, kterou správce daně získal od Policie ČR a s ohledem na informace ohledně subdodavatele, společnosti MACIBO. Hodnocení účetnictví i předávacích protokolů je správné. Zcela nedůvodná je námitka žalobce ohledně hodnocení výpovědi svědků J.M., P.Č.. Soud považuje závěr žalovaného ohledně hodnocení důkazů za souladný se zjištěnými skutečnostmi, kdy z jejich svědeckých výpovědí nebyly zjištěny okolnosti ohledně konkrétních obchodních transakcí mezi žalobcem a společností MACIBO spol. s.r.o., neboť jejich výpovědi byly zcela obecné, nekonkrétní. Ze strany správce daně nedošlo ke zpochybnění svědeckých výpovědí, jejich výpovědi nebyly označeny za nevěrohodné. Správce daně hodnotil jejich obsah z hlediska přínosnosti pro unesení důkazního břemene. Skutečnost, že jejich výpovědi jsou zcela obecné, či jak uvádí žalobce, že je svědecká výpověď povědomá, není důvod pro nemožnost využití takové výpovědi pro učinění konkrétních závěrů. S ohledem na skutečnost, že svědci si s určitou přesností nepamatovali, kde, kdy a zda s žalobcem spolupracovali, je jejich výpověď pro unesení důkazního břemene bezcenná. Námitku žalobce, že žádná právní norma neupravuje obecně či konkrétně předání a převzetí služeb a zboží či jakýchkoliv plnění, soud nerozporuje, nicméně procesní předpis stanoví rozsah důkazního břemene ve vztahu k daňovému subjektu, a jak již bylo výše vysvětleno, je vždy v zájmu žalobce evidovat takové údaje, které mu poslouží k unesení důkazního břemene. Neunese-li důkazní břemeno, nelze v této souvislosti akceptovat odkaz na nedostatek právní normy, která by vedení určitých konkrétních údajů potřebných pro unesení důkazního břemene ukládala. Přisvědčit nelze žalobci v další žalobní námitce, že žalovaný prováděl v rámci odvolacího řízení dokazování v intencích ust. §115 odst. 1 daňového řádu neprocesním způsobem, neboť neuvedl, jaká forma součinnosti s Policií ČR byla žalovaným zvolena. Soud ověřil ze spisu žalovaného, že získal dne 17.2.2011 jako důkazní prostředek protokol pod č.j. 65170/11/0779303040 o obsahu počítače žalobce, který byl zajištěn Policií ČR spolu s účetnictvím a doklady při domovní prohlídce dne 7.10.2010. Vzhledem k tomu, že tento důkazní prostředek získal žalovaný až v rámci odvolacího řízení, postupoval podle ust. § 115 odst. 2 daňového řádu a postupem podle § 115 odst. 1 téhož zákona seznámil před vydáním rozhodnutí o odvolání žalobce se zjištěnými skutečnostmi a důkazy a umožnil mu, aby se k nim ve lhůtě, kterou stanovil, vyjádřil. Nelze z toho důvodu souhlasit s námitkou, že důkaz byl proveden neprocesním způsobem. Pro danou věc není podstatný způsob součinnosti daňové správy a orgánu Policie ČR, podstatná je skutečnost, zda byl žalobce s tímto nově zjištěným důkazem a skutečnostmi seznámen a měl možnost se k nim vyjádřit. To v dané věci bylo splněno. V této souvislosti rovněž nelze akceptovat tvrzení žalobce, že společnost MACIBO spol. s.r.o., stejně jako další subdodavatelé, nepatřila do kmenových partnerských firem, byla vedena jako subdodavatel na výpomoc, a tudíž se z hlediska obchodní taktiky subdodavatelé neobjevovaly na montážních protokolech u zákazníka. Toto tvrzení lze skutečně akceptovat z hlediska vysvětlení obchodní taktiky žalobce, nikoliv však z hlediska daňového práva. V souvislosti s touto obchodní taktikou se žalobce s ohledem na výše označený důkazní prostředek dostal do důkazní nouze a vysvětlení, které v této souvislosti v žalobě poskytl, nevede soud k závěru, aby argumentaci žalovaného označil za nekonkrétní a nepřezkoumatelnou. Žalovaný správní orgán naopak při hodnocení důkazů postupoval v souladu s ust. § 8 odst. 1 daňového řádu, kdy hodnotil důkazy podle své úvahy, každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti, přihlížel přitom ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. Současně dbal, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, neboť se v dané věci řídil i judikaturou Nejvyššího správního soudu při hodnocení obdobných záležitostí. Správce daně vysvětlil i jaký význam měly jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí, uvedl, co z těchto důkazů ověřil, které důkazy nebyly pro posouzení dané věci podstatné a využitelné a své závěry uvedl nejen ve zprávě o daňové kontrole, k níž měl možnost se žalobce vyjádřit, čehož využil, ale stejně tak podrobně tak učinil i v žalobou napadeném rozhodnutí. Žalobce odmítá zjištění správce daně, že neměl v průběhu roku 2008 v pokladně dostatek peněžních prostředků na hotovostní úhrady za služby přijaté od společnosti MACIBO spol. s.r.o., což jej rovněž vedlo k závěru, že tyto platby nemohly být nikdy provedeny. Rovněž nesouhlasí se závěrem správce daně, že zákon o účetnictví neumožňuje účetní jednotce účtovat do pokladny souhrnným účetním dokladem až na konci účetního období. Žalobce byl povinen průběžně účtovat, avšak tak nečinil. Tímto postupem docházelo ke zkreslování účetnictví, a je tudíž správný závěr žalovaného o nestandardnosti postupu žalobce, Správce daně ověřil, že o nižších částkách příjmů a výdajů z pokladny bylo účtováno vždy bez dokladu, přičemž o zásadních položkách, které měly vliv na závěr správce daně ohledně nedostatku finančních prostředků na uhrazení žalobcem tvrzených závazků, svůj postup žalobce nikterak nevysvětlil. Z toho důvodu soud nemá výhrady k závěru žalovaného, že účtování žalobce o platbách v hotovosti bylo nestandardní, nelogické a bylo hodnoceno jako účelové. Žalobce dále namítá, že správce daně, ale i žalovaný, jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí, aplikoval v rámci hodnocení důkazů zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle § 264 odst. 1 daňového řádu řízení nebo postupy, které byly zahájeny podle dosavadních právních předpisů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí a práva povinnosti z nich plynoucích se posoudí podle tohoto zákona. V projednávaném případě bylo daňového řízení zahájeno dne 13.1.2009, do 1.1.2011 nebylo skončeno. V takové situaci byl správce daně povinen dokončit toto řízení podle pravidel stanovených v „ novém“daňovém řádu. Na základě provedených důkazů a jejich hodnocení je proto nutno uzavřít, že žalobce přijetí zdanitelného plnění od společnosti MACIBO spol. s.r.o. neprokázal. Pokud jde o důkazy, které k prokázání plnění předložil, tj. faktury, předávací protokoly, pokladní doklady o prodeji a smlouvu o dílo, jedná se o důkazy formální povahy, které mohou v obecné rovině obstát pouze za situace, že obchodní transakce nevykazují žádné pochybnosti. Ovšem doklady se všemi požadovanými náležitostmi nemohou být podkladem pro uznání nároků na odpočet daně z přidané hodnoty, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo tak, jak je v dokladech prezentováno. Na žalobci bylo v rámci daňového řízení bránit svá práva a předkládat důkazy ke svým tvrzením. Ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování, způsob jakým správní orgány zhodnotily výsledky provedeného dokazování a jeho zákonnost má oporu ve spisu. Žalobcem předkládané důkazy nebyly způsobilé vyvrátit rozsáhlá zjištění správních orgánů, správný je proto závěr žalovaného, že žalobce tedy neunesl důkazní břemeno. Nedůvodně je namítáno žalobcem, že nemůže být odpovědný za nekotaktnost jiných subjektů, neboť v daném případě žalovaný vytýkal pouze neunesení důkazního břemene ohledně jím přijatých plnění od společnosti MACIBO s.r.o. Bylo tak na žalobci, aby v souladu s profesionálním přístupem postupoval při vybírání obchodních partnerů s potřebnou mírou obezřetností a následně byl schopen v daňovém řízení prokázat, že se svými obchodními partnery skutečně obchodoval, a že za vyfakturované práce skutečně přijal konkrétní zdanitelná plnění. Neunesení důkazního břemene je kladeno žalobci, neboť jeho povinností bylo předložit relevantní důkazní prostředky, proto jeho názor, že nese odpovědnost za jiný subjekt je naprosto mylný. V daném případě žalobce neprokázal, že by skutečně přijal zdanitelná plnění od společnosti MACIBO spol. s.r.o, proto neunesl důkazní břemeno, a je proto správný závěr žalovaného, že podmínky pro přiznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty nebyly splněny. Žalobce namítá nezákonně získané důkazy z trestního řízení v jiné právní věci. Ze správního spisu vyplývá, že správce daně v rámci součinnosti s Policií ČR získal důkazní prostředky týkající se kontroly daně z přidané hodnoty, a to přehled uskutečněných prací žalobcem a jejích subdodavateli a sestavu k vydaným fakturám. Tyto důkazní prostředky byly zajištěny při domovní prohlídce provedené Policií ČR. V přehledu uskutečněných prací jsou obsaženy informace o uskutečněných stavebních a montážních pracích a údaje o subdodavatelích, kteří se na stavebních pracích podíleli, přičemž v této evidenci společnost MACIBO spol. s.r.o. uvedena není. Žalobce k přehledu uskutečněných prací uvedl, že se jednalo o pomocný prostředek při plánování zakázek, nešlo o kompletní soubor všech jejich dodavatelů. Uvedený dokument obsahuje pouze kmenové dodavatele, do kterých uvedená společnost nepatřila, spadala pouze do okruhů subdodavatelů na výpomoc. Podle § 93 odst. 1 daňového řádu lze jako důkazních prostředků užít všech podkladů, jimiž lze zjistit skutečný stav věci a ověřit skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně, a které nejsou získány v rozporu s právními předpisy, a to i těch, které byly získány před zahájením řízení. Jde zejména o tvrzení daňového subjektu, listiny, znalecké posudky, svědecké výpovědi a ohledání věci. Použitelností důkazů získaných v trestním řízení v řízení daňovém se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30.1.2008, č.j 2Afs 24/2007-119 a dospěl k závěru, že důkazní prostředky opatřené v jiných řízeních mohou být podkladem pro rozhodnutí v daňovém řízení při splnění několika podmínek: musí být pořízeny nezávisle na příslušném daňovém řízení, musí být pořízeny v souladu se zákonem a dostat se do sféry správce daně zákonným způsobem, musí daňovému subjektu být zpřístupněny, aby se mohl seznámit s jejich obsahem a případně navrhnout další důkazy, které by zjištění vyplývající z dotyčných listin upřesnily, korigovaly či vyvrátily (srov. rozsudek NSS ze dne 22.7.2009, č.j.1Afs 19/2009-57). Současně musí být zachována bezprostřednost dokazování v daňovém řízení. Důkaz mající svůj původ v trestním řízení, tak nesmí být jediným rozhodujícím důkazem, kterým by správce daně unesl své důkazní břemeno zpochybňující účetnictví daňového subjektu. V daném případě byly při opatřování důkazů z trestního řízení shora zmíněné požadavky naplněny. Důkazní prostředky byly získány v rámci trestního řízení vedeného proti P.U, dne 7.10.2009 byla provedena u něho domovní prohlídka, kdy bylo zajištěno účetnictví a celkem 11 počítačů včetně serveru. Nelze proto souhlasit s tvrzením žalobce, že není zřejmé, jakého daňového subjektu se získané důkazy týkaly. Pokud správce daně požadoval od Policie ČR důkazy týkající se žalobce, právě takové údaje byly Policií ČR poskytnuty, žalobce ani neuvádí, že by se získané dokumenty netýkaly jeho záležitostí. Zákonnost pořízení těchto důkazů žalobce rovněž nezpochybňuje. Ze spisu vyplývá, že žalobce k výzvě správce daně sám konstatuje, že má ode dne 7.10.2009 zabaveno veškeré účetnictví, proto vyzval správce daně, aby využil součinnosti třetích osob a do účetnictví nahlédl na Krajském ředitelství policie Jihočeského kraje. Naplněna tak byla i podmínka procesní použitelnosti důkazních prostředků z jiného řízení, neboť žalobci byla i dána možnost vyjádřit se k nově získaným důkazním prostředkům a k jejich hodnocení. Předmětné důkazní prostředky jen dotváří skutkový stav zjištěný na základě velkého množství ostatních důkazních prostředků provedených v daňovém řízení, proto nelze přisvědčit námitce žalobce o procesní nepoužitelnosti zmíněných důkazních prostředků. Žalobce namítá, že správní orgány při hodnocení získaných důkazních prostředků vybočily ze zásady volného hodnocení důkazů, že zjištěný skutkový stav nemá oporu ve správním spisu. Žalobce poukazuje na dokument zobrazující přehled uskutečněných prací jeho dodavateli, kdy společnost MACIBO spol. s.r.o. se mezi nimi nevyskytuje, přičemž namítá, že uvedená společnost v uvedeném souboru nefiguruje z důvodu obchodní taktiky. Tento závěr žalobce je ryze účelový, neboť jestliže žalobce uvádí, že MACIBO spol. s.r.o. nepatří mezi kmenové dodavatele, ale pouze mezi subdodavatele na výpomoc, bylo jeho povinností nabídnout správci daně důkazní prostředky, které by toto tvrzení doložily, což však žalobce neučinil. Je zcela nerozhodná obchodní taktika žalobce, neboť v daném případě bylo jeho povinností prokázat, že společnosti MACIBO vyfakturované práce fakticky provedla, což se jí na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny shora, nepodařilo. Jestliže podíl fakturovaných prací představoval zhruba 26 %, z veškerých přijatých subdodavatelských prací, je pak pravděpodobné, že pokud by žalobce skutečně spolupracoval se společností MACIBO, patřila by tato společnost mezi hlavní subdodavatele stavebně- montážních prací. Žalobce namítá, že nelze akceptovat závěr žalovaného, že předmětná smlouva o dílo ze dne 2.6.2008 uzavřená s MACIBO spol. s.r.o. nemohla být podepsána, jestliže si na spolupráci jednatel společnosti MACIBO spol. s.r.o. nevzpomněl. Tento závěr správce daně je zcela správný, neboť jednatel společnosti MACIBO spol. s.r.o. J.M. ve svědecké výpovědi uvedl, že se na spolupráci se žalobcem nepodílel, nevěděl, kdo za žalobce měl se společností MACIBO spol. s.r.o. jednat. Jestliže tedy svědek M. se žalobcem nejednal, nemohl předmětnou smlouvu podepsat. Výpověď uvedeného svědka v tomto směru byla zcela jednoznačná, proto nebyl důvod provádět další dokazování. Smlouva o dílo byla proto vytvořena ryze účelově pro potřeby daňového řízení, způsob hodnocení předmětného důkazního prostředku má oporu ve správním spisu a nevybočuje z požadavku volného hodnocení důkazů. V souvislosti s tím soud poukazuje opětovně na skutečnost, že žalobce měl důkazní břemeno, proto bylo na něm předložit věrohodné důkazní prostředky, které by pochybnosti správce daně, že skutečně přijal předmětné služby od uvedené společnosti, prokázaly. Zcela nedůvodně je žalobcem namítáno, že žalovaný neprovedl úplná skutková zjištění, kdy se např. nezabýval tím, z jakých důvodů došlo ke změně v personální a majetkové struktuře společnosti MACIBO spol. s.r.o., z jakých důvodů nerozporoval účetní podklady a rovněž nevyslechl a neprovedl šetření u obchodních společností, které nebyly uvedeny v pracovním seznamu v souboru EXCEL (MONTELA MH, s.r.o. a stavební firma aBM s.r.o.), jestliže žalobce stíhá důkazní břemeno, jak je blíže rozvedeno v předchozí pasáži v rozsudku. Žalobce zcela obecně namítá, že postup finančních orgánů byl v rozporu s principem přesvědčivosti, kdy tento princip předpokládá, že každé rozhodnutí správce daně má přesvědčivé odůvodnění, kde jsou přehledně popsány všechny skutečnosti, ze kterých úřad při přijímání rozhodnutí vycházel, dále způsob jakým tyto skutečnosti zjistil a u každé z nich je jednoznačně vysvětleno, jak je úřad posoudil, aniž je žalobcem konkrétně uvedeno v čem došlo k porušení tohoto principu, proto se soud touto námitkou nemohl zabývat. Rovněž zcela obecně je žalobcem namítáno, že nebyla zohledněna dikce § 8 odst. 3 daňového řádu, dle které správce daně vychází ze skutečného obsahu právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní s tím, že správa daní je založena na zásadě materiální pravdy. V souvislosti s tím soud opětovně odkazuje na skutečnost, že žalobce neunesl po stránce materiální důkazní břemeno, neboť neprokázal, že práce byly přijaty od deklarovaného plátce DPH. Správce daně vedl dokazování v souladu s procesními předpisy a vyslovil závěry, které odpovídají provedenému dokazování. Žalobci nevznikl nárok na odpočet daně ve smyslu § 72 odst. 1 a odst. 2 a § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Soud nepřisvědčil ani výhradě žalobce týkající se nepřípustnosti formulace dovětku příslušného ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty, kdy je v žalovaném rozhodnutí uvedeno „ve znění platném pro příslušné zdaňovací období“. Z hlediska právní čistoty mělo být použito správného termínu „ve znění účinném pro příslušné zdaňovací období “, avšak tato formální nepřesnost nemá vliv na zákonnost rozhodnutí, stejně jako dovětek, který byl použit v prvostupňových rozhodnutích „ve znění pozdějších předpisů“. Soud při rozhodování o žalobě vždy vychází ze skutečnosti, zda případná vada, která je procesního charakteru, může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Uvedená nepřesnost nebyla shledána takovou vadou, která by měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Proto soud uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Povinnou náležitostí dle § 102 odst. 1 písm. d) daňového řádu je mimo jiné výrok s uvedením právního předpisu, podle něhož bylo rozhodováno. Dle tohoto ustanovení je tedy správce daně povinen ve výroku odkázat na právní předpis, podle něhož v projednávané věci postupuje. V daném případě finanční úřad i finanční ředitelství ve svých rozhodnutích odkazy na konkrétní ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty, podle nichž bylo rozhodováno, uvedly. Žalobce upozorňuje na chybné označení znění zákona o DPH, jímž se správní orgán řídil. Lze přisvědčit tomu, že správní orgány měly v rozhodnutí uvést, že postupují podle znění účinného pro příslušné zdaňovací období. Popsaná dílčí nepřesnost v označení rozhodného znění zákona o DPH obsažená v rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích však nemůže ovlivnit zákonnost rozhodnutí. Žalobce ani neuvádí, jakým způsobem by se ho aplikace nesprávného znění právního předpisu dotkla na právech. V daném případě shora uvedená nepřesnost uvedená v rozhodnutí ohledně použitého znění zákona o DPH nemá žádný dopad do práv žalobce, proto soud námitce žalobce nepřisvědčil. Soud z důvodů shora uvedených dospěl k závěru, že námitky žalobce nejsou důvodné, proto soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšný žalovaný nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.