10 Af 523/2012 - 30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce VEBA PLYN a.s., se sídlem v Milevsku, Táborská 260, zast. Ing. Stanislavem Kofroněm, daňovým poradcem, Maršovice 74, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 9.12.2011 č.j. 6474/12-1200, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Milevsku, jímž byla doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.3.2007 do 28.2.2008 ve výši 259.350,- Kč a současně sdělena povinnost zaplatit penále ve výši 51.870,- Kč. Žalobce v žalobě uvádí, že ve zprávě o daňové kontrole ze dne 27.6.2011 správce daně konstatoval, že rezerva na opravu byla tvořena neoprávněně, neboť se tak dělo na technické zhodnocení. Žalobce navrhoval doplnění výsledku kontrolního zjištění o výslech znalce k prokázání, zda se v daném případě jednalo o opravu nebo o technické zhodnocení, eventuálně navrhoval předložit jako důkazní prostředek znalecký posudek. Správce daně odmítl výslech znalce provést, přestože rozhodnutí o tom, zda se jedná o technické zhodnocení nebo o opravu záviselo na posouzení otázek, k nimž je třeba odborných znalostí. Neprovedením tohoto důkazu byl žalobce zkrácen na svých právech. Žalobce navrhoval ohledně neuznání daňového nákladu ve výši 500 000,- Kč dle dokladu F 70671 výslech svědka a poukázal na veřejně dostupné informace na internetu, ze kterých jednoznačně vyplývá umístění reklamy na konkrétních automobilech a při konkrétních automobilových závodech. Správce daně tyto důkazní prostředky zhodnotil tak, že provedení reklamních služeb nebylo prokázáno, přičemž výslech svědka nebyl proveden s odůvodněním, že je nekontaktní. Rovněž tímto postupem správce daně byl žalobce zkrácen na svých právech, proto se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že k tvorbě rezervy předložil žalobce rozpočet na stavební práce čerpací stanice TOM ze dne 28.2.2006, který obsahuje pouze celkové předpokládané částky nákladů na blíže nespecifikované stavební práce. Správcem daně byl vyzván k prokázání, že zaúčtované náklady na tvorbu rezervy jsou náklady daňové. Z předloženého dokladu nebylo totiž zřejmé, zda jsou tyto náklady uvedeny bez nebo včetně DPH, co bylo podkladem výpočtu, chyběla konkretizace hmotného majetku, který se má opravovat, plán tvorby a čerpání rezervy a předpoklad, kdy se mají stavební práce uskutečnit. Žalobce na výzvu reagoval, přesto správce daně dospěl na základě vyhodnocení předložených dokladů k závěru, že rezerva byla tvořena na technické zhodnocení, jelikož se mělo provádět zateplení, které je stavební úpravou, ta je považována dle § 33 zákona o daních z příjmů za technické zhodnocení a dále zámková dlažba, kterou je nutno hodnotit jako rozšíření vybavenosti a použitelnosti stávajícího majetku, to je za technické zhodnocení ve smyslu § 33 zákona o daních z příjmů. Žalobce ani na výzvu správce daně neprokázal, že se jednalo o opravu, tedy opravu zateplení a zámkové dlažby a navíc ani nedoložil přesnou specifikaci majetku, na který byla rezerva tvořena. Z rozpočtu na stavební práce nelze nijak ověřit odůvodněnost tvorby rezervy v uplatněné výši, když jednotlivé práce uvedené v tomto rozpočtu nelze přiřadit k jednomu konkrétnímu hmotnému majetku. Předmětná rezerva nebyla od samého počátku tvořena tak, aby bylo možné podle příslušných zákonů uplatnit ji jako daňový náklad. Znalecký posudek mohl žalobce předložit v průběhu kontroly nebo odvolacího řízení, což neučinil. K dokladu o tvorbě rezervy žalovaný uvedl, že pokud byl vystaven na základě rozpočtu, tento doklad byl vystaven nesprávně a účetní záznamy pořízené na základě tohoto nesprávného účetního dokladu jsou rovněž nesprávné. Způsob rezervy a její výše musí být prokazatelná, proto je nutné při vzniku každé rezervy náležitě dokumentovat a doložit její oprávněnost. Žalobce to v průběhu kontroly nedoložil a neprokázal, proto nelze rezervu na opravu hmotného majetku uznat jako daňový náklad. Žalobce rovněž neprokázal, že došlo k poskytnutí reklamních služeb. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: U žalobce byla zahájena dne 18.6.2009 daňová kontrola ohledně daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.3.2007 do 29.2.2008. Správce daně zjistil, že žalobce dne 28.2.2007 zaúčtoval částku 545 000,- Kč jako náklady dle § 24 odst.2 písm. i) zákona o daních z příjmů, kdy k tvorbě rezervy na celkovou částku 1 090 000,- Kč předložil „rozpočet na stavební práce ČS TOM“ ze dne 28.2.2006. Podle rozpočtu jsou předpokládané celkové částky nákladů na stavební práce: 390 000,- Kč na bourání, otlučení omítky, nahození, zateplení, stěrkování a tahání vrchní omítky, 450 000,- Kč na položení zámkové dlažby, osazení obrubníků, násyp kameniva a zemní práce a 250 000,- Kč na provedení nátěrů. Vzhledem k tomu, že z této písemnosti dle správce daně nebylo zřejmé, zda jsou náklady uvedeny bez DPH nebo včetně DPH, co bylo podkladem výpočtu a že chybí konkretizace hmotného majetku, který se má opravovat, plán tvorby a čerpání rezervy a předpoklad, kdy se mají práce uskutečnit, byl žalobce vyzván, aby prokázal, že tvorba uvedené rezervy odpovídá ustanovení § 7 zákona č.593/1992 Sb., tedy že částka 545 000,- Kč je nákladem na dosažení zajištění a udržení příjmů. Žalobce reagoval na výzvu, v odpovědi ze dne 31.3.2010 uvedl, že náklady byly stanoveny v ceně bez DPH, podkladem výpočtu byl odborný odhad, plánovaná oprava se týkala čerpací stanice, montážní haly a administrativní budovy. Doba tvorby rezervy byla naplánována na dvě zdaňovací období a předpoklad provedení opravy a čerpání byl stanoven na období od 1.3.2008 do 28.2.2009. Při jednání ze dne 14.1.2011 byl žalobce seznámen se stanoviskem správce daně, že jím tvořená rezerva je tvořena neoprávněně, neboť byla tvořena na technické zhodnocení. Žalobce doplnil odpověď k výzvě do protokolu dne 1.3.2011, jako důkaz navrhl výslech Josefa Šimečka, který vypracoval rozpočet na stavební práce. J. Š. jako svědek dne 31.3.2011 vypověděl, že vypracovával nabídku pro žalobce, rozpočet odhadl na základě zkušenosti, celkově podle rozsahu prací, jak s nimi byl obeznámen. Konkrétní majetek, kterého se opravy měly týkat, si nepamatuje ani skutečnost, v jakém původním stavu byl majetek, který měl být opravován a zda by se provedením uváděných stavebních prací jednalo o změny některých jeho technických parametrů či funkčnosti. Správce daně vypracoval zprávu o daňové kontrole, o nákladu ve výši 545 000,- Kč učinil závěr, že tyto náklady nelze považovat za náklady dle § 24 odst.2 písmeno i) zákona o daních z příjmů, neboť rezerva byla tvořena na technické zhodnocení, jelikož mělo být prováděno zateplení, které je stavební úpravou, ta je považována za technické zhodnocení a dále zámková dlažba, která je rozšířením vybavenosti a použitelnosti stávajícího majetku, tedy technickým zhodnocením. Žalobce byl seznámen se zprávou o daňové kontrole. Ve vyjádření ke zprávě o kontrole ze dne 12.6.2011 vyjádřil nesouhlas se závěrem správce daně, že rezerva byla tvořena na technické zhodnocení a navrhl výslech znalce, který by posoudil, zda se v daném případě jednalo o opravu nebo technické zhodnocení. Správce daně rovněž v průběhu daňové kontroly za zdaňovací období od 1.3.2007 do 29.2.2008 zjistil, že žalobce zúčtoval na základě daňového dokladu č. F70671 od dodavatele Support Marketing s.r.o. do daňových nákladů částku 500.000,- Kč Tato částka byla vyfakturována na základě smlouvy o vzájemné spolupráci uzavřené mezi žalobcem a uvedenou společností, předmětem smlouvy byl pronájem reklamní plochy na soutěžních vozidlech startujících v rámci Mezinárodního mistrovství ČR v automobilových soutěžích, sprintrally a ME rally v roce 2007 a propagace obchodního jména a služeb dle potřeby zadavatele na uvedených akcích. Ve smlouvě je uvedeno, že do pěti dnů od podpisu smlouvy bude žalobcem předáno logo, nálepky, nášivky, které budou umístěny na dohodnutých reklamních místech a dále propagační materiály a referenční listy, které budou sloužit pro propagaci při veřejných vystoupeních. Správce daně požadoval předložení dokladů prokazujících výrobu uvedených propagačních materiálů, tedy aby žalobce prokázal, že k realizaci fakturovaných služeb došlo a že se jedná o náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Žalobce v odpovědi na výzvu navrhl výslech svědků, statutárního zástupce společnosti Support Marketing s.r.o. a jiných pracovníků dodavatele, kteří se podíleli na zajištění služeb. Správce daně požádal místně příslušného správce daně o provedení výslechu Z. K. zástupce společnosti Support Marketing s.r.o.. Podle sdělení dožádaného správce daně, Z. K. je nekontaktní, na adrese trvalého bydliště se nezdržuje, písemnosti se mu nepodařilo doručit. Dožádaný správce daně zjistil, že Z. K. je nekontaktní od února 2006, tedy ještě před tím, než byla podepsána žalobcem shora uvedená smlouva. Rovněž bylo zjištěno, že uvedená společnost nemá žádné zaměstnance, proto nelze ani k žádosti žalobce provést výslech zaměstnanců společnosti. Správce daně rovněž kontaktoval nového jednatele uvedené společnosti, J. V., a zjistil, že v sídle společnosti se nikdo nezdržuje, i v současné době je společnost nekontaktní. Správce daně ve zprávě o daňové kontrole učinil závěr, že žalobce neprokázal, že došlo k realizaci dohodnuté služby, neboť žalobce k plnění z uvedené smlouvy předložil pouze fotografie závodního automobilu, kde je nálepka loga a video z automobilových závodů. Žalobce neprokázal, že došlo k realizaci dohodnuté služby, tedy že částka 500.000,- Kč byla jím vynaložena na dosažení zajištění a udržení příjmů v souladu s ustanovením § 24 odst.1 zákona o daních z příjmů. V účetnictví žalobce nebyly zajištěny doklady prokazující výrobu uvedených propagačních materiálů, proto byl vyzván k prokázání, že tyto předměty byly předány poskytovateli služby. Žalobce k tomuto nákladu navrhl výslech jednatele společnosti Support Marketing.s.r.o., který by potvrdil uskutečnění předmětných služeb, jiné důkazní prostředky navrženy nebyly, pouze předložil videozáznamy a fotografie včetně internetových stránek, kde je uvedeno logo žalobce, které bylo umístěno na závodním automobilu. Na základě těchto důkazů nelze učinit závěr, že uvedené reklamní služby zajišťovala společnost Support Marketing s.r.o.. Zpráva o daňové kontrole byla se žalobcem projednána dne 27.6.2011. Správce daně vydal dne 1.7.2011 rozhodnutí, kterým žalobci doměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.3.2007 do 28.2.2008 ve výši 259.350,- Kč. Žalobce se proti shora uvedenému rozhodnutí Finančnímu úřadu v Milevsku odvolal, odvolání žalobce bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že rezerva nebyla tvořena v souladu se zákonem č.593/1992 Sb. o rezervách, a proto ji nelze považovat za náklad. Povinností žalobce bylo zdůvodnit nezbytnost tvorby rezervy a prokázat způsob výpočtu její výše. Z předloženého rozpočtu na stavební práce však nelze ověřit odůvodněnost tvorby rezervy v uplatněné výši, neboť jednotlivé práce uvedené v tomto rozpočtu nelze přiřadit k jednomu konkrétnímu hmotnému majetku. Rezerva tedy nebyla tvořena tak, aby bylo možné ji uplatnit jako daňový náklad. Žalobce neprokázal, jakého konkrétního majetku se týkaly jednotlivé stavební práce a v jakém rozsahu měly být provedeny, proto nebyl důvod provést svědeckou výpověď. Znalecký posudek mohl žalobce předložit kdykoli v průběhu kontroly, což neučinil. Žalobce neprokázal náklad na pořízení reklamních služeb ve výši 500.000,- Kč. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst.2 s.ř.s.a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Zákon o daních z příjmů upravuje řadu případů, kdy částky vynakládané v souvislosti s hmotným majetkem lze uplatnit pro účely zjištění základu daně z příjmů jako daňové výdaje a stanoví rovněž podmínky jejich uplatnění. K významným nákladům, které lze daňově uplatnit, náleží i rezervy na opravu hmotného majetku, jejichž způsob tvorby a výši stanoví zvláštní zákon (§ 24 odst.2 písmeno i) zákona o daních z příjmů). Tímto zvláštním zákonem je zákon o rezervách. Z ustanovení § 3 tohoto zákona vyplývá, že způsob tvorby rezerv a jejich výše musí být prokazatelná, což platí i pro rezervu na opravu hmotného majetku. Bližší úpravu rezervy na opravu hmotného majetku obsahuje § 7 zákona o rezervách, který v odst. 2 stanoví, že za opravy podle tohoto zákona se nepovažuje technické zhodnocení podle zvláštního zákona. Tím je zákon o daních z příjmů, jenž v § 33 odst.1 stanoví, že pro účely tohoto zákona se technickým zhodnocením vždy rozumí výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku. Při tvorbě každé rezervy na opravu hmotného majetku je nutné zdůvodnit nezbytnost tvorby rezervy, prokázat způsob výpočtu, její výše a způsob jejího používání. Daňový subjekt, přitom prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování, nebo k jejichž průkazu je správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. S ohledem na ustanovení § 7 odst.2 zákona o rezervách je tedy povinen rovněž prokazovat, že předpokládané práce nemají charakter technického zhodnocení, ale že se prokazatelně jedná o opravy, což je základní předpoklad, či podmínka pro tvorbu rezervy na opravu hmotného majetku. V předmětném daňovém řízení však tato podmínka nebyla splněna, neboť žalobce nepředložil takové podklady, na základě kterých by bylo možné jednoznačně určit, že se jednalo o opravy. Ze spisu vyplývá, že žalobce tvořil rezervu na opravy hmotného majetku v celkové výši 1 090 000,- Kč, ve zdaňovacím období od 1.3.2006 do 28.2.2007 zaúčtoval do nákladů částku 545 000,-Kč a ve zdaňovacím období od 1.3.2007 do 29.2.2008 rovněž částku 545 000,- Kč. V rámci kontroly žalobce předložil „rozpočet na stavební práce ČS TOM“ ze dne 28.2.2006, kde jsou uvedeny celkové předpokládané částky nákladů, a to na bourání, otlučení omítky, nahození, zateplení, stěrkování a tahání vrchní omítky, dále na položení zámkové dlažby, osazení obrubníků, násyp kameniva a zemní práce, na provedení nátěrů. K výzvě správce daně žalobce uvedl, že rozpočet byl stanoven v ceně bez DPH, kdy podkladem výpočtu byl odborný odhad nákladů na plánované stavební opravy čerpací stanice, montážní haly a administrativní budovy, doba tvorby rezervy byla plánována na dvě zdaňovací období. Žalobce žádný jiný listinný důkazní prostředek k tvorbě rezerv nepředložil. Navrhl jako důkaz k tvorbě rezervy výslech J. Š., který zpracovával rozpočet na stavební práce. Svědek Š. vypověděl, že rozpočet byl odhadnut na základě zkušenosti dle rozsahu předpokládaných prací. Majetek, kterého se tyto plánované opravy týkaly si již nepamatuje. Neví jaký byl jeho původní stav a zda by provedením uváděných stavebních prací došlo ke změnám jeho technických parametrů. Žalobce rovněž navrhl výslech znalce, kterým by bylo prokázáno, zda se v daném případě jednalo o opravu nebo o technické zhodnocení. Správce daně uzavřel, že rezerva byla tvořena na technické zhodnocení, neboť žalobce neprokázal, že se jednalo o opravu, tedy o opravu zateplení a zámkové dlažby a rovněž nedoložil přesnou specifikaci majetku, na který byla rezerva tvořena. Podle ustanovení § 7 odst.2 zákona o rezervách se za opravy nepovažuje technické zhodnocení podle zvláštního zákona. Rezerva na opravy hmotného investičního majetku musí být vždy zřetelně odlišitelná od případně vytvářené rezervy na zhodnocení příslušného majetku. V daném případě žalobce nevyhověl požadavku správce daně ohledně vytvářené rezervy, neboť žádným způsobem nedoložil stav nemovitosti před vytvářením rezervy, přičemž nebyla jím ani doložena přesná specifikace majetku, na který byla rezerva tvořena. Za tohoto skutkového stavu, kdy žalobce neuvedl majetek, který měl být konkrétně podroben opravě a znalosti jeho stavu k 28.2.2007, není proto seznatelné k jakému opotřebení či poškození majetku došlo před vznikem rezervy. Rezerva jako uplatnitelný výdaj ve smyslu zákona o rezervách totiž může být vytvořena k opravě majetku, kdy opravou je třeba rozumět právě následky opotřebení a poškozování a nikoli rozšiřování, přistavování, modernizaci, či jiné technické zhodnocování majetku. Za situace, kdy žalobce neprokázal stav objektu ke dni 28.2.2007, nebylo možno žádným způsobem posoudit, ať svědecky či znalecky, zda předmětný objekt byl natolik opotřebován nebo poškozen, že zamýšlené práce byly potřebné k odstranění následků takového opotřebení, či zda motivací k provedení těchto prací bylo něco jiného. Žalobce tedy nepředložil podklady, na základě kterých by bylo lze jednotlivé druhy prací posoudit ať už jako opravy nebo jako technické zhodnocení majetku, proto nesplnil požadavek průkaznosti tvorby rezervy. Správce daně ani žalovaný proto nepochybili, pokud napadené částky tvorby rezervy podle § 24 odst.2 písmeno i) zákona o daních z příjmů vyloučili z daňově uznatelných výdajů. Tím, kdo neunesl své důkazní břemeno je žalobce, který nesplnil povinnost prokázat skutečnosti, k jejichž důkazu byl v daňovém řízení vyzván. V souvislosti s tím soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu. Z rozsudku ze dne 23.10.2009 č.j. 8Afs 27/2009-59 vyplývá, že tvoří-li daňový subjekt rezervy určené na opravu nemovitého majetku, nese mimo jiné důkazní břemeno k prokázání ekonomického účelu takových oprav. Rovněž z rozhodnutí č.j. 9Afs 50/2007-58 ze dne 8.11.2007 je patrno, že oprávněnost tvorby rezervy na opravy hmotného majetku, to je její nezbytnost, způsob výpočtu a způsob jejího použití včetně případného rozlišení na opravy a technické zhodnocení, prokazuje daňový subjekt. Při tvorbě rezervy na opravu hmotného majetku je proto nutné zdůvodnit nezbytnost tvorby rezervy, prokázat způsob výpočtu její výše a způsob jejího používání. Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování, nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Je tedy povinen prokázat, že se jedná o opravy, což je základní předpoklad či podmínka pro tvorbu rezervy na opravu hmotného majetku. V tomto směru žalobce ovšem nepředložil takové důkazy, že by se v daném případě jednalo o opravu, tedy o opravu zateplení a zámkové dlažby. Správný je proto závěr správce daně, že s ohledem na charakter oprav rezerva byla tvořena na technické zhodnocení v případě, že dle rozpočtu mělo být provedeno zateplení, které je stavební úpravou, jež je považována dle § 33 zákona o daních z příjmů za technické zhodnocení. Rovněž zámkovou dlažbu, která měla být dle rozpočtu provedena, je nutno považovat za rozšíření vybavenosti a použitelnosti stávajícího majetku, tedy za technické zhodnocení. Na základě předloženého rozpočtu na stavební práce nelze ověřit odůvodněnost tvorby rezervy v uplatněné výši, neboť jednotlivé práce, které jsou v rozpočtu uvedeny, nelze podřadit ke konkrétnímu hmotnému majetku. K dokladu o tvorbě rezervy, který byl vystaven na základě uvedeného rozpočtu, je nutno uvést, že tento doklad je nesprávný. Účetní záznamy pořízené na základě nesprávného účetního dokladu jsou pak rovněž nesprávné. Zcela nedůvodná je námitka žalobce ohledně neprovedení výslechu znalce za účelem prokázání, zda se v daném případě jednalo o opravu nebo o technické zhodnocení, eventuálně pořízení znaleckého posudku, za situace, že žalobce stíhá důkazní břemeno. Jestliže žalobce považoval za nutné odborné znalosti za účelem posouzení, zda se jedná o technické zhodnocení nebo opravu, měl možnost znalecký posudek předložit. Žalobce nesouhlasí s vyloučením částky 500.000,- Kč za reklamu z daňových nákladů, má za to, že jím předložené důkazní prostředky – videozáznamy a fotografie jsou důkazem prokazující provedení reklamních služeb. Má za to, že byl zkrácen na svých právech, neboť správce daně v daňovém řízení neprokázal skutečnosti vyvracející věrohodnost a průkaznost předložených dokladů ani neprokázal nesprávnost záznamu v daňové evidenci, neprokázal žádnou skutečnost vyvracející věrohodnost a průkaznost předložených videozáznamů a fotografií. Soud po prostudování spisu nezjistil, že by finanční orgány při provádění daňové kontroly a následném rozhodování porušily zásady daňového řízení. Při daňové kontrole bylo zjišťováno, zda uvedený výdaj, který žalobce uplatnil v přiznání k dani z příjmů právnických osob za příslušné zdaňovací období, má povahu daňového nákladu podle § 24 zákona o daních z příjmů. Správce daně postupoval v součinnosti se žalobcem, ve výzvě mu byly sděleny pochybnosti o uvedeném nákladu, uplatněném v daňovém přiznání za dané zdaňovací období. Při hodnocení důkazů správce daně postupoval v mezích daňového řádu a posuzoval otázku daňové uznatelnosti žalobcem uplatněného výdaje vynaloženého na propagaci na základě smlouvy uzavřené se společností Support Marketing s.r.o.. Dle smluvního ujednání měl žalobce předat do 5 dnů po podpisu smlouvy svá loga, nálepky a nášivky, které budou umístěny na reklamních místech s tím, že předá i propagační materiály a referenční listy, které budou sloužit pro propagaci při veřejných vystoupeních. Jako jediný důkaz k prokázání uvedeného nákladu žalobce předložil fotografie závodního automobilu, kde je nálepka loga a video z automobilových závodů. Dožádaným správcem daně bylo zjištěno, že společnost, která měla tyto služby žalobci zajistit, je nekontaktní od února 2006, jednatele společnosti se k návrhu žalobce na jeho výslech nepodařilo zajistit. V daném případě bylo povinností žalobce prokázat, že služby, jež byly dohodnuty na základě smlouvy, uzavřené mezi žalobcem a společností Support Marketing s.r.o., byly skutečně poskytnuty, neboť z videozáznamu a fotografií, včetně internetových stránek předložených žalobcem není patrno, že tyto reklamní služby uvedená společnost zajišťovala. Správný je proto závěr správce daně, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neprokázal, že služby dle smlouvy o vzájemné spolupráci se uskutečnily a že se tedy jedná o náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dle § 24 odst.1 zák.o daních z příjmů. Povinností žalobce bylo prokázat, že k plnění na základě uvedené dohody došlo, což ovšem jím předložené důkazní prostředky neprokazují. Rovněž na základě účetního dokladu (faktury) nelze mít za prokázané, že reklamní služby byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty. U dodavatele služeb společnosti Support Marketing s.r.o. nebylo možné plnění reklamních služeb ověřit, neboť uvedená společnost je nekontaktní. Jestliže nebylo za strany žalobce prokázáno, že reklamní služby byly poskytnuty, nejedná se o daňově uznatelný výdaj. Rovněž v účetnictví žalobce nebyly zajištěny doklady prokazující pořízení propagačních materiálů, které byly dle jeho tvrzení následně předány dle smlouvy v uvedené lhůtě společnosti Support Marketing s.r.o.. Soud proto uzavřel, že žalobcem nebyl daňový náklad ve výši 500.000,- Kč dle dokladu F70671 prokázán, na žalobci bylo důkazní břemeno tento náklad prokázat. Žalobce však důkazní břemeno neunesl, neboť neprokázal, že se reklamní služby na základě uzavřené smlouvy uskutečnily a že tyto služby sloužily k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Každý daňový subjekt má povinnost daň přiznat a povinnost doložit svá tvrzení v daňovém přiznání. Správce daně neměl povinnost prokazovat respektive vyvracet věrohodnost a průkaznost předložených dokladů. Povinností žalobce bylo, aby předložil takové důkazy, na základě nichž by bylo možno dospět k závěru, že došlo k uskutečnění zdanitelného plnění. Na základě předložených fotografií a loga nebylo prokázáno, že žalobci byla poskytnuta reklamní služba. Z účetnictví dodavatele služeb, který je nekontaktní, nebylo možno zajistit důkazy, které by svědčily o tom, že objednaná reklamní služba byla ve sjednaném rozsahu dodána. Rovněž z účetnictví žalobce nebyly potvrzeny jím uvedené skutečnosti, proto správce daně unesl důkazní břemeno, neboť prokázal, že účetnictví žalobce bylo ohledně pořízení reklamních materiálů neprůkazné. Z účetnictví žalobce nebylo zjištěno, že by si žalobce reklamní propagační materiály pořídil, a že by jím byly předány společnosti Support Marketing s.r.o.. Správce daně vyvrátil průkaznost účetnictví žalobce ohledně skutečného dodání služeb ve sjednaném rozsahu. Tím přešlo na žalobce důkazní břemeno k prokázání, že mu byla skutečně služba ve sjednaném rozsahu dodána. Z fotografií předložených žalobcem není patrné, kdy byly skutečně pořízeny, a na jakých konkrétně identifikovatelných místech. Další důkazní prostředky, a to svědecké výpovědi pracovníků dodavatele, kteří měli údajně zajišťovat reklamní služby, nebylo možné zajistit pro jejich nekontaktnost. Správný je proto závěr správce daně, že žalobce, na základě jím uvedených důkazných prostředků, s dostatečnou mírou věrohodnosti poskytnutí reklamních služeb, neprokázal. Soud proto uzavřel, že námitky žalobce nejsou opodstatněné, proto žalobu podle § 78 odst.7 s.ř.s., jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst.1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst.1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení