10 Af 525/2012 - 26

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce F. D., zast. JUDr. Jaroslavem Trnkou, advokátem, Příkopy 25, Pelhřimov, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, nám. Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2012, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Pelhřimově ze dne 26. 9. 2011, jímž byla žalobci doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 ve výši 130.390,- Kč a byla mu uložena povinnost uhradit penále. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a odvoláním napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalobce uvádí, že k doložení zdanitelných plnění od společnosti MRID Stavitelství s.r.o. na stavbě Masna Žirovnice předložil soubor písemných důkazů, a to smlouvu o dílo, protokol o předání díla ze dne 31. 10. 2008, daňové doklady, výdajové a příjmové doklady a přehled docházky pracovníků společnosti na stavbu. Žalovaný nesprávně zaujal názor, že se jedná pouze o formální doklady, které neprokazují, že žalobce zdanitelné plnění přijal. Tento názor opírá o výsledky dožádání správci daně příslušné společnosti MRID Stavitelství s.r.o., při němž bylo zjištěno, že žalobcem předložené doklady se v účetnictví uvedené společnosti nenachází. V daném případě měl správce daně k dispozici řadu důkazů, z nichž jediný, a to výslech svědka R., svědčí v neprospěch žalobce, zatímco ostatní důkazy prokazují, že žalobce plnění přijal. Žalovaný opírá rozhodnutí pouze o obsah výpovědi jednatele společnosti MRID Stavitelství s.r.o., svědka R.. Žalobce namítá, že tento důkaz je protiprávní, a to s odkazem na § 113 odst. 2 daňového řádu. Použít postup podle § 113 odst. 2 k získání důkazů, které měly být opatřeny v rámci daňové kontroly, dle žalobce nelze. Správce daně měl možnost svědka R. v průběhu daňové kontroly vyslechnout, této možnosti však nevyužil a namísto toho vyslechl svědka R., jehož svědectví je nepoužitelné, neboť se jedná o svědectví z druhé ruky. V tomto postupu správce daně žalobce spatřuje účelové opatřování důkazů. Z výsledku dožádání správce daně vyplývají zásadní rozpory mezi skutečnostmi zjištěnými u této společnosti a mezi doklady, které žalobce získal. Žalovaný se k těmto rozporům nevyjádřil, nevysvětlil, proč považuje informace získané od společnosti MRID Stavitelství s.r.o. za věrohodné a proč doklady předložené žalobcem jsou hodnoceny jako neprůkazné. Zde se nabízí úvaha o zatajení přijatých plateb a o jejich použití mimo účetnictví společnosti MRID Stavitelství s.r.o., a to i proto, že z vyjádření svědka R. vyplývá, že jméno této společnosti bývá zneužíváno. Tyto skutečnosti měl správce daně vzít v úvahu při hodnocení předložených důkazů. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť žalobce neprokázal své tvrzení, že na podkladě předložených dokladů došlo k faktickému dodání stavebních prací dodavatelem MRID Stavitelství s.r.o. tak, aby je mohl uplatnit jako výdaje dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť náklad jím nebyl dostatečným způsobem prokázán. Žalobce předložil soubor listinných důkazů, ovšem tyto předložené důkazní prostředky správce daně zhodnotil tak, že nejsou způsobilé k prokázání faktického uskutečnění prací a služeb deklarovaných dodavatelem v rozsahu a v cenách uvedených v účetnictví a v přiznání. O jejich nízké důkazní síle svědčí i zjištěné rozporuplné skutečnosti. Správce daně zjistil prostřednictvím dožádaného správce daně, že doklady předložené žalobcem v souvislosti s dodavatelskou společností MRID Stavitelství s.r.o., uvedená společnost ve svém účetnictví nemá a také formát faktur a číselná řada je zcela odlišná od typu používaného společností MRID Stavitelství s.r.o. Ze svědecké výpovědi J.R. vyplývá, že smlouvy a doklady podepisuje M.R., který přebírá práce a peníze v hotovosti, pokud nejsou zasílány na účet. Pan R. vždy jedná sám a nikdy neudělil plnou moc nikomu jinému k uzavírání smluv, vystavování dokladů a inkasování peněz. Svědek M.R. vypověděl, že daňový subjekt nezná, předloženou smlouvu neuzavřel a ostatní doklady nepodepsal a neorazítkoval, nevystavil předložené faktury ani pokladní doklady a hotovost nepřevzal. K evidenci docházky uvedl, že předmětná stavební společnost nemá zaměstnance, a jestliže by se jednalo o subdodavatele, bylo by uvedeno u zaměstnanců příjmení. Žalovaný popírá jakoukoliv selekci důkazů v neprospěch daňového subjektu. Správce daně nezávisle posuzoval danou záležitost a ve vztahu k ní hodnotil důkazní prostředky bez snahy žalobce poškodit. Na žalobci vázlo důkazní břemeno ohledně rozptýlení pochybností, které správce daně nabyl po srovnání předložených dokladů s účetnictvím dodavatelské společnosti. Jde o zákonný postup dokazování a přenášení důkazního břemene. Přitom není povinností a dokonce ani právem správce daně v daňovém řízení zjišťovat, zda dodavatelská společnost porušuje právní předpisy, neboť předmětem tohoto řízení nemůže být posuzování zákonnosti postupu při vedení účetnictví společností MRID Stavitelství s.r.o., tedy třetí osoby, ale posouzení důkazní hodnoty dokladů předložených žalobcem. Žalobce v průběhu daňového řízení k faktickému uskutečnění prací konkrétním dodavatelem dokládal pouze doklady s velmi obecnými údaji, přičemž rozporuplné výpovědi svědků, ani další správcem daně zjištěné skutečnosti, neprokázaly předmětnou faktickou realizaci. Prokázání nákladů bylo na žalobci, ten ovšem důkazní břemeno neunesl, proto je žaloba nedůvodná. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: U žalobce byla zahájena daňová kontrola ohledně daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 dne 28. 4. 2011. Z účetnictví žalobce správce daně zjistil, že žalobce neoprávněně účtoval o uplatněných nákladech na stavební práce a měl podle § 23 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů o tyto náklady zvýšit v daňovém přiznání výsledek hospodaření, což však neučinil. Správce daně za účelem ověření dokladů předložených žalobcem dožádal místně příslušného správce daně společnosti MRID Stavitelství s.r.o. o jejich prověření. Dožádaný správce daně při místním šetření zjistil, že doklady předložené žalobcem nejsou součástí účetnictví společnosti MRID Stavitelství s.r.o., na rozdíl od ostatních faktur vydaných touto společností jsou psány jiným písmem, mají jiný formát razítka i jinou strukturu číselné řady. Dne 28. 4. 2011 správce daně seznámil žalobce s těmito zjištěnými skutečnostmi a bylo mu sděleno, že tyto doklady neprokazují faktické uskutečnění deklarovaných prací. Žalobce byl proto vyzván, aby doložil a prokázal, že služby uvedené na účetních dokladech fakticky provedla společnost MRID Stavitelství s.r.o., tedy že uplatněná výše nákladů v částce 882.579,- Kč je nákladem dle § 24 zákona o daních z příjmů. Žalobce vypověděl, že má se společností uzavřenou smlouvu a podepsané příjmové doklady, které je schopen doložit. Při jednání dne 16. 5. 2011 žalobce předložil faktury, výdajové pokladní doklady, příjmové pokladní doklady a smlouvu o dílo, kterou uzavřel se společností MRID Stavitelství s.r.o., výpis z obchodního rejstříku a docházky zaměstnanců na stavbu. Žalobce vypověděl, že při uzavírání smlouvy jednal s jednatelem společnosti M. R., přičemž na smlouvách a výdajových dokladech je podepsán V. K.. Ze smlouvy o dílo, která je datována dnem 1. 7. 2008, je na straně objednatele žalobce a na straně zhotovitele společnost MRID Stavitelství s.r.o., přičemž předmět plnění je bednění a betonáž, zdění obvodového zdiva, provedení izolace proti vlhkosti, betonáž podlah, vnitřní omítky. Byla ujednána měsíční fakturace dle objemu provedených prací v daném měsíci. Na fakturách předložených žalobcem je uveden předmět fakturace, a sice dokončovací práce dle ústní dohody, z čehož vyplývá, že faktury nekorespondují se smlouvou o dílo, která byla žalobcem předložena. Žádné přílohy faktur – soupisy objemu provedených prací dle smlouvy o dílo - doloženy žalobcem nebyly. Faktury jsou nekonkrétní, nelze z nich zjistit, co bylo podkladem pro ceny uvedené na fakturách. Prostřednictvím dožádaného správce daně měl být proveden výslech svědka M. R.. Dne 16. 6. 2011 se ovšem na Finanční úřad v Chrudimi dostavil namísto M. R. zplnomocněný zástupce společnosti MRID Stavitelství s.r.o. J.R., se kterým byla provedena svědecká výpověď. Svědkovi byly předloženy doklady, které žalobce v průběhu daňové kontroly předložil. Svědek J. R. vypověděl, že dle jeho informací získaných od jednatele společnosti MRID Stavitelství s.r.o. uvedená společnost se žalobcem žádnou smlouvu neuzavřela a žádné práce pro něj nevykonala, doklady nevystavila a peněžní částky nepřijala. Svědek vypověděl, že smlouvy a doklady podepisuje M. R., který přebírá práce a peníze v hotovosti, pokud nejsou zasílány na účet. K docházkovým listům vypověděl svědek, že společnost MRID Stavitelství s.r.o. nikdy zaměstnance neměla. Žalobce využil svého práva klást svědkovi otázky a předložil mu k nahlédnutí ,, Čestné prohlášení N. V. ze dne 3. 6. 2011 a 15. 6. 2011“, ve kterém se prohlašuje, že přeložené doklady byly jednatelem společnosti MRID Stavitelství s.r.o. orazítkovány, podepsány a postupně mu předávány. Svědek J.R. k uvedeným písemnostem uvedl, že N. V. nezná, nikdy s ním nejednal a neví, zda s ním jednal M. R.. Správce daně z výpisu obchodního rejstříku společnosti MRID Stavitelství s.r.o. zjistil, že N. V. nikdy nebyl jejím jednatelem ani zplnomocněným zástupcem. Ve zprávě o daňové kontrole správce daně popsal výsledky kontrolního zjištění a ohledně zdaňovacího období roku 2008 učinil závěr, že žalobce nepředložil takové důkazy, na základě kterých by prokázal, že shora uvedené daňové doklady zahrnují skutečně provedené práce společností MRID Stavitelství s.r.o. a jsou tedy nákladem ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Platebním výměrem ze dne 26. 9. 2011 byla dodatečně žalobci vyměřena daň z příjmů za zdaňovací období roku 2008 ve výši 132.390,- Kč, neboť žalobce neprokázal přijetí zdanitelných plnění od společnosti MRID Stavitelství s.r.o. jako subdodávky na stavbě Masna Žirovnice. Žalobce se proti dodatečnému platebnímu výměru odvolal. Namítal, že správce daně provedl výslech svědka J.R. místo jednatele společnosti MRID Stavitelství M. R., který veškerou činnost společnosti řídil a zajišťoval. Správce daně daňové řízení doplnil, a to tak, že dožádal příslušného správce daně společnosti MRID Stavitelství s.r.o. o provedení svědecké výpovědi s jednatelem této společnosti. Tento svědek M. R. byl vyslechnut při jednání dne 12. 12. 2011 a jako svědek vypověděl, že žalobce nezná, předloženou smlouvu neuzavřel a ostatní doklady nepodepsal a neorazítkoval. Nevystavil žádné předložené faktury ani pokladní doklady, hotovost rovněž nepřevzal. K dotazu žalobce, zda někdy došlo ke zneužití jména společnosti, svědek odpověděl, že se to stává. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a současně bylo potvrzeno provostupňové rozhodnutí, neboť dle žalovaného nebyl náklad na podkladě předložených dokladů prokázán. Žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně prokázání uskutečnění dodávek stavebních prací dodavatelem MRID Stavitelství s.r.o. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě. Při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s. ř. s.). Soud na základě přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud věc právně posoudil takto: Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) jsou předmětem daně výnosy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem. Podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů je základem daně rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období. Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. Dle ustanovení § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Dle ustanovení § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu správce daně prokazuje skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem. V dané věci je rozhodné posouzení právní otázky, zda žalobce splnil podmínky pro uplatnění výdajů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů od základu daně dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Žalobce brojí proti závěru odvolacího orgánu, že se mu nepodařilo v řízení před finančními orgány unést důkazní břemeno k prokázání toho, že skutečně vynaložil předmětné výdaje za účelem dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Žalobce v žalobě předně namítá, že ačkoliv žalovaný opakovaně používá pro žalobcem předložené doklady termín „formální doklady“, nijak blíže nevysvětluje, v čem tato formálnost spočívá, resp. jaké důkazy lze účelem dosažení, zajištění a udržení považovat za jiné, než formální. Dle žalobce měl správce daně k dispozici celou řadu důkazů, z nichž jediný (důkaz výpovědí svědka R.) svědčí v jeho neprospěch, zatímco všechny ostatní důkazy prokazují, že žalobce předmětné plnění přijal. Soud nepřisvědčil uvedené námitce žalobce. Soud ze spisového materiálu zjistil, že žalobce v průběhu daňového řízení předložil v souvislosti se společností MRID Stavitelství s. r. o. účetní doklady, faktury, výdajové pokladní doklady, příjmové pokladní doklady, smlouvu o dílo, předávací doklady o předání a převzetí díla, výpis z obchodního rejstříku a docházky zaměstnanců společnosti na stavbu. Žalobce tak unesl své břemeno tvrzení tím, že doložil účetními doklady, tj. především řádně zaúčtovanou fakturou, vynaložení předmětných nákladů. Nicméně správce daně v souladu s § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu následně shromáždil poznatky, které věrohodnost tvrzení žalobce o vynaložení předmětných nákladů zásadním způsobem zpochybnily. V souvislosti s tím odkazuje soud na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se rozdělení důkazního břemene v daňovém řízení, konkrétně např. na rozsudek ze dne 13. 5. 2011, č. j. 5 Afs 19/2010-56. Daňové řízení je postaveno na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost sám daň přiznat, tedy má břemeno tvrzení, ale také povinnost toto své tvrzení doložit, tj. má i břemeno důkazní. Podle § 92 odst. 3 daňového řádu daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Daňový subjekt proto splní svoji povinnost důkazní ve vztahu k tvrzením, která správci daně předestře, primárně tím, že prokáže tato tvrzení svým účetnictvím či jinou zákonnou evidencí, ledaže ovšem správce daně prokáže (§ 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu), že ve vztahu k těmto tvrzením je účetnictví (evidence) daňového subjektu nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné. Doloží-li tedy správce daně tuto svou pochybnost, je povinností daňového subjektu prokázat dalšími důkazy správnost svého původního tvrzení. Důkazní prostředky zde budou pravidelně pocházet ze sféry mimo vlastní účetnictví a evidenci a de facto nahradí či doplní nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné účetnictví (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2005, č. j. 5 Afs 188/2004-63). Prokazování uskutečnění daňově uznatelného výdaje je tedy primárně záležitostí dokladovou. Daňový subjekt unese své důkazní břemeno, předloží-li správci daně účetnictví splňující požadavky stanovené zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, zejména pokud jde o jeho správnost, úplnost, průkaznost a srozumitelnost. Současně je však třeba respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálně právním. Účetní doklady formálně z hlediska náležitostí či účtování odpovídající zákonné úpravě nejsou samy o sobě způsobilé prokázat faktické vynaložení deklarovaného výdaje ani jeho výši, je-li relevantním způsobem zpochybněna pravdivost údajů v nich uvedených. To znamená, že ani po formální stránce perfektní doklady nemohou být dostatečným důkazem o uskutečnění transakce v nich deklarované, pokud vzniknou pochybnosti o tom, zda skutečnosti zachycené na těchto dokladech odpovídají skutečnému stavu. Vznikne-li v průběhu daňového řízení správci daně důvodná pochybnost o tom, zda k uskutečnění výdaje došlo způsobem deklarovaným daňovým subjektem, je povinností daňového subjektu, který předmětný výdaj zahrnul do účetnictví a posléze jej uplatnil v daňovém přiznání, prokázat dalšími důkazy správnost svého původního tvrzení. Je ponecháno na vůli daňového subjektu, jaké důkazy k vyvrácení pochybností správce daně předloží. Jako důkazy mohou sloužit v podstatě jakékoliv prostředky vyjma těch, které byly získány v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Z § 93 daňového řádu vyplývá, že jde zejména o tvrzení daňového subjektu, listiny, znalecké posudky, svědecké výpovědi a ohledání věci. Vzhledem k tomu, že správce daně v dané věci unesl své důkazní břemeno tím, že zpochybnil žalobcem předložené daňové doklady, přešlo důkazní břemeno zpět na žalobce, který však již dále neprokázal dalšími důkazními prostředky faktické uskutečnění výdaje. Daňový subjekt tak neunesl důkazní břemeno v prokázání uskutečnění dodávek stavebních prací dodavatelem MRID Stavitelství s. r. o. Tvrzení žalobce byla zásadně zpochybněna při místním šetření, kdy bylo zjištěno, že faktury, jež měly být údajně vystaveny společností MRID Stavitelství s. r. o., nemohly být součástí jejího účetnictví, neboť na rozdíl od ostatních faktur vydaných touto společností jsou psány jiným písmem, mají jiný formát razítka a jinou strukturu číselné řady. Na základě tohoto zjištění získal správce daně zcela důvodné pochybnosti o uskutečnění stavebních prací společností MRID Stavitelství s. r. o. Bylo tedy následně na žalobci, aby předložením dalších důkazů prokázal faktické uskutečnění nákladu, který uplatnil v rámci daňového řízení. Žalobce následně předložil za účelem prokázání nákladu faktury, výdajové pokladní doklady, příjmové pokladní doklady společnosti MRID Stavitelství s. r. o., smlouvu o dílo, výpis z obchodního rejstříku a docházky zaměstnanců společnosti na stavbu. Dále uvedl, že jednal při uzavírání smluv se společností MRID Stavitelství s. r. o. s jednatelem společnosti panem M. R., přičemž na smlouvách a výdajových dokladech je podepsán M. K.. Dle vyjádření žalobce dojížděli zaměstnanci na stavbu autem, jejich jména nezná. Peníze se předávaly v hotovosti na stavbě. Žalobce popsal faktickou náplň prací prováděných společností MRID Stavitelství s. r. o. na Masně v Žirovnici. Žalobce neposkytl žádné další důkazy, vše doložil jen písemnými doklady opatřenými podpisy a razítky. Soud na základě posouzení žalobcem předložených důkazů konstatuje, že tyto nelze považovat jako dostatečné k prokázání toho, že předmětné plnění bylo fakticky poskytnuto. Žalobce nenavrhnul žádné další důkazy, správce daně doplnil dokazování o výpověď svědka R.a o svědeckou výpověď M. R.. Svědecké výpovědi J. R. a M.R. nijak neprokázaly uskutečnění předmětného plnění a faktické vynaložení nákladu, ba dokonce zcela zpochybnily žalobcova tvrzení, která doložil pouhými písemnými doklady o nízké důkazní síle. Ty se soudu jeví v kontextu s obsahem provedených svědeckých výpovědí jako neprůkazné, neboť není technicky náročné vyhotovit jakýkoliv doklad, znějící na určité plnění, aniž by takové plnění bylo skutečně poskytnuto. V průběhu dokazování bylo prokázáno, že společnost MRID Stavitelství s. r. o. žalobcem předložené doklady nevystavila, práce neprovedla a hotovostní platby na dokladech od žalobce nepřijala. Správce daně tak úspěšně prokázal své pochybnosti o správnosti a průkaznosti žalobcem předložené účetní evidence, jak mu ukládá § 92 odst. 5, písm. c) daňového řádu. Tím splnil povinnosti uložené mu daňovým řádem a důkazní břemeno přešlo zpět na žalobce. Tento však následně neunesl své důkazní břemeno dle § 92 odst. 3 daňového řádu, když neprokázal soulad svých tvrzení s faktickým uskutečněním sporného účetního případu doložením dalších důkazních prostředků, které by jeho tvrzení osvědčily. Na základě shora uvedeného se soud ztotožňuje se stanoviskem žalovaného, že žalobce neprokázal své tvrzení, že na podkladě předložených dokladů došlo ke skutečnému (faktickému) dodání stavebních prací dodavatelem MRID Stavitelství s. r. o. tak, aby je daňový subjekt mohl uplatnit jako výdaje (náklady) dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů v celkové výši 882.579,- Kč. Žalobce dále zpochybnil postup žalovaného, kdy ten opírá své rozhodnutí především o výpověď svědka R.. Takový postup považuje žalobce za protiprávní, neboť provedením nezbytných úkonů podle § 113 odst. 2 daňového řádu lze získávat pouze takové údaje, které mají sloužit k postupu podle § 113 odst. 1 daňového řádu, tedy k autoremedurnímu rozhodnutí podle písm. a) nebo b), popř. k odmítnutí odvolání podle písm. c). Dle žalobce nelze použít postupu podle § 113 odst. 2 k získání důkazů, které měly být opatřeny v rámci daňové kontroly. Správce daně měl možnost vyslechnout svědka R. v průběhu daňové kontroly, této možnost však nevyužil a namísto toho vyslechl svědka R., jehož svědectví je však zcela nepoužitelné. V tomto postupu správce daně spatřuje žalobce účelové opatřování a selektování důkazů, jehož cílem není zjistit skutečný stav věci ve smyslu § 5 odst. 3 daňového řádu, ale naopak opatřit si důkazy, které budou účelově použity k vyvrácení žalobcových tvrzení. Soud konstatuje, že odvolací orgán byl oprávněn dle ust. § 113 odst. 2 daňového řádu doplnit řízení o nezbytné úkony za účelem zjištění, zda nelze v odvolacím řízení vydat autoremedurní rozhodnutí. I doktrína vnímá možnost doplnit řízení o nezbytné úkony ze strany prvostupňového orgánu jako prostředek k tomu, aby mohl správce daně účelně využívat pravomocí daných mu v ust. § 113 odst. 1, písm. a), b) a c) daňového řádu, tzn. aby mohl kvalifikovaně zvážit, zda bude možno z jeho strany plně nebo částečně vyhovět odvolání, zamítnout jej či zastavit odvolací řízení. Tím je sledováno, aby správce daně mohl posoudit všechny údaje uvedené v odvolání, pakliže toho nelze dosáhnout za pomoci výsledků již provedeného řízení. Omezení této pravomoci však spočívá v tom, že správce daně je oprávněn činit pouze nezbytné úkony. A contrario, pokud by mělo dojít ke složitému doplňování řízení o nové skutečnosti, není k tomu prvoinstanční správce daně oprávněn, leč musí toto nechat na odvolacím orgánu (Ondřej Lichnovský, Roman Ondrýsek, Petra Nováková, Eva Kostolanská, Tomáš Rozehnal: Daňový řád, 2. vydání, 2011, s. 265-266.) Nezbytným úkonem se v daném případě oprávněně jevila být výpověď svědka R., neboť z odvolání žalobce vyplynulo, že tato by mohla přinést důležité informace z hlediska dokazování. Současně přitom tato svědecká výpověď nepředstavovala nutnost dalšího složitého či rozsáhlého dokazování. Postup správních orgánů v dané věci tak probíhal zcela v intencích daňového řádu s cílem zjistit skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce konečně namítal, že žalovaný se žádným způsobem nevyjádřil k rozporům mezi skutečnostmi zjištěnými u společnosti MRID Stavitelství s. r. o. a mezi doklady předloženými žalobcem. Žalovaný údajně nevysvětlil, proč považuje informace získané od společnosti MRID Stavitelství s. r. o. za věrohodné a proč doklady předložené žalobcem hodnotil jako neplatné, resp. neprůkazné. Žalobce poukázal rovněž na nutnost ověření, zda u této společnosti nedochází k porušování daňových a jiných předpisů. Soud k uvedené námitce žalobce uvádí, že v předmětné věci je řešena otázka, zda skutečně došlo k faktickému vynaložení žalobcem uplatněných nákladů. Předmětem zkoumání v rámci daňového řízení proto nebylo primárně jakékoliv jednání společnosti MRID Stavitelství s. r. o. Jak již bylo soudem uvedeno výše, žalobce splnil svou povinnost tvrzení a důkazní předložením účetních dokladů. Po prokázání pochybností ze strany správce daně ohledně správnosti, průkaznosti a věrohodnosti žalobcem předložených listinných důkazů, přešlo na žalobce zpět důkazní břemeno, kdy tento měl povinnost předložit další důkazy rozptylující pochybnosti správce daně. Hledání odpovědi na otázku, zda společnost MRID Stavitelství s. r. o. porušuje předpisy na úseku vedení účetnictví či jiné právní předpisy, se v dané věci proto jeví jako zcela bezpředmětné a neúčelné. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal své tvrzení, že na podkladě předložených dokladů došlo ke skutečnému dodání stavebních prací společností MRID Stavitelství s. r. o. tak, aby žalobce náklady na tyto práce mohl uplatnit jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., dle něhož žalovaný, který měl v řízení úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení, tuto však nepožadoval a nebylo zjištěno, že by v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné činnosti nějaké náklady řízení žalovanému vznikly. Soud rozhodl rozsudek bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem dle § 51 odst. 1 s. ř. s. souhlas.

Poučení