10 Af 537/2012 - 73

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce HASLINGER Transport, s.r.o. se sídlem České Budějovice, Lannova tř. 137/32, zastoupeného JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3 proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 27.7.2012 č.j. 4901/12-1300, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 27.9.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, ze dne 27.7.2012 č.j. 4901/12-1300, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 16.1.2012 č.j. 8868/12/077910305539, kterým mu byla doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období III. Q 2008 ve výši 5.931.510 Kč a sdělena povinnost platit penále ve výši 1.186.302 Kč a ze dne 16.1.2012, č.j. 8938/12/077910305539, kterým mu byla doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. Q 2008 ve výši 4.900.490 Kč a sdělena povinnost platit penále ve výši 980.098 Kč a tato rozhodnutí byla potvrzena. (2) Žalobce namítal, že byl nesprávně zjištěn skutkový stav, neboť skutkový stav, který žalovaný vzal za základ rozhodnutí je v rozporu se spisem a v něm uvedenými dokumenty a nemá v nich oporu. V důsledku neúplného zjištění skutkového stavu dospěl žalovaný k nesprávnému závěru. Tímto nesprávným rozhodnutím žalovaného byl žalobce zkrácen na svých právech, neboť mu byla doměřena daň a vyměřeno penále, čímž bylo porušeno jeho vlastnické právo. Způsob stanovení základu daně není doložen odpovídajícími důkazy, a proto je rozhodnutí nepřezkoumatelné. (3) V další části žaloby žalobce popsal průběh daňového řízení a jako důkazy označil protokoly sepsané správcem daně o průběhu daňové kontroly. Zdůraznil, že výslovně uváděl, že od společnosti Trans-Oil nic nenakoupil. Správce daně požadoval od německé daňové správy uvést hodnotu fakturovaného zboží žalobci ohledně dodávek v hodnotě 1.253.194 EUR ve III. Q 2008 a 928.799 EUR ve IV. Q 2008 a žádal o potvrzení hodnoty fakturovaného zboží, poskytnutí bankovního čísla, ze kterého byla platba provedena, sdělení jména vlastníka bankovního účtu, jména objednatele a poskytnutí dokladů - faktur, smluv, objednávek, plateb a přepravních dokumentů. V odpovědi německé daňové správy je uvedeno, že společnost Trans-Oil GmbH prodala žalobci pohonné hmoty v hodnotě 2.181.993 EUR, kdy žalobce vystupoval pod DIČ CZ 23111985. Zboží bylo vyzvednuto od společnosti Sailer /dodavatel firmy Trans-O il/ v Augsburgu a dopraveno do Rakouska, dodáno do společnosti Haslinger GmbH Traun. Zpráva byla doložena dopisem žalobce z 9.7.2008, v němž žalobce uváděl, že do budoucna nebudou faktury vystavovány na firmu Mühlberger Traun, nýbrž na adresu žalobce do Českých Budějovic. Dále žalobce uvedl své identifikační číslo, potvrzení finančního úřadu o tomto daňovém identifikačním čísle, výpis z obchodního rejstříku, koncesi a EU licenci. Jako kontaktní osoby byli uvedeni L.D. a T.K. Žalobce k tomu uvedl, že dopis pouze dokládá záměr uskutečňovat do budoucna obchody se společností Trans-Oil, nikoli že se obchody skutečně realizovaly. Žalobce tvrdil, že k obchodům z jeho strany nikdy nedošlo. Žalobce uvedl, že společností Trans-Oil byla vystavena faktura 281151 na žalobce ze dne 21.7.2008 za dodávky z 15.7., 17.7. a 18.7.2008. Dle expedičního listu bylo zboží vyzvednuto dne 31.7.2008. Navíc nesouhlasilo ani množství dodávky. Faktura ve spojení s expedičním listem nemůže být relevantním důkazem. Dále bylo doloženo potvrzení zakázky firmou Trans-Oil na množství 31.000 litrů s datem vyzvednutí dne 26.8.2008 a platbou předem v hotovosti. Tento dokument nenavazuje na předchozí doklady. Dále byla doložena platba ze dne 21.8.2008 provedená v hotovosti na účet společnosti Trans-Oil ve výši 13.000 EUR a 19.000 EUR a u plateb bylo uvedeno „v pověření Haslinger“. Nebylo však blíže specifikováno, zda se jedná o českou nebo rakouskou společnost, a tudíž lze důvodně předpokládat, že platby provedla osoba odlišná od žalobce. Pokud by platby prováděl žalobce, stalo by se tak prostřednictvím bankovního účtu a nikoli v hotovosti. K dokladům byl přiložen přípis ze dne 9.7.2008, který žalobce označil za falzifikát a žádal o posouzení pravosti podpisu na tomto dopise, když tvrdil, že dokument byl pořízen okopírováním z druhého dokumentu. Současně navrhl, aby formou mezinárodní součinnosti byl identifikován plátce plateb ve výši 13.000 EUR a 19.000 EUR. Odpověď daňové správy dokládá, že firma Trans- Oil prodala zboží v hodnotě 2.181.993 EUR, ale není blíže specifikováno bližší období a dodávky nejsou doloženy konkrétními dodacími listy, fakturami, platbami za zboží. Správce daně vyzval žalobce, aby prokázal místo plnění při pořízení zboží a měl prokázat, kdy bylo zboží zdaněno. Žalobce k tomu opakovaně tvrdil, že zboží neobjednal, nenakoupil ani nepořídil. (4) Žalobce uvedl, že společnost Haslinger Traun nemohla v předmětném období žádné obchody realizovat, neboť bylo dne 18.10.2007 Zemským soudem Linec zahájeno konkurzní řízení. Podle názoru žalobce obchod organizoval pan T.K., který obstarával i dopravu. Ten však k takovým obchodům nebyl pověřen, což nevyvrací ani informace z Rakouska. Zjištění finančního úřadu neodpovídají skutečnosti a nemají oporu v důkazním materiálu. Z důkazů, které jsou k dispozici, nelze dovodit závěr, že žalobce pořídil v Rakousku pohonné hmoty od firmy Trans-Oil a že tyto obchody přímo inicioval a organizoval. Žalobce fakturu ani jiné faktury od firmy Trans-Oil neobdržel, ani neuhradil. Co do výpočtu daňového základu je kontrolní zjištění nepřezkoumatelné, neboť není podepřeno relevantními listinnými důkazy. Tím došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem a žalobce neměl možnost se řádně seznámit s podklady, na základě kterých byla daň doměřena. Správce daně nevyhověl důkazním návrhům žalobce ohledně identifikace osoby, která za zboží zaplatila, a proto obstaral místopřísežné prohlášení pana T.K ze dne 17.8.2012. Dle tohoto prohlášení sice pan T.K. v letech 2007 až 2008 prováděl obchody s různými firmami, mimo jiné i firmou Trans-Oil i společnost Mühlberger, na které se žalobce podílel, zamýšlela obchody uzavírat prostřednictvím žalobce, neboť ukončila svoji činnost, a proto žalobce poskytl své obchodní údaje společnosti Trans-Oil. V budoucnu se však žádný z obchodů nerealizoval. Žalobce přiložil k žalobě písemné vyjádření T.K. ze dne 17.8.2012. (5) Žalobce k výzvám správce daně nemohl prokázat požadované údaje, neboť zboží nepořídil. Nelze tudíž žalobci klást k tíži neunesení důkazního břemene ohledně skutečností, které byly mimo sféru jeho vlivu a z důvodu faktického stavu věci je prokázat nemohl. Skutečnost, že zboží nepořídil, vyplývá z absence originálů odpovídajících listin, objednávek, dodacích listů, přijatých faktur. Správce daně na základě informací, které měl k dispozici, neučinil správné zjištění, nezjistil rozhodné údaje a neprovedl detailní zjištění, zda firma Trans-Oil dodala žalobci zboží. Pokud správce daně zpochybňoval správnost povinných evidencí, bylo důkazní břemeno na jeho straně. Žalobce požádal soud, aby žalobě přiznal odkladný účinek. Navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (6) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření žalovaný nejprve uvedl podstatná data z daňového řízení. K žalobním námitkám žalovaný uvedl, že na základě mezinárodní výměny informací získal údaje o tom, že žalobce v kontrolovaných obdobích pořizoval od dodavatelů z jiných členských států zboží, konkrétně za III. Q 2008 ve výši 1.253.194 EUR a za IV. Q 2008 ve výši 928.799 EUR, avšak pořízení tohoto zboží do přiznání k dani z přidané hodnoty neuváděl. Proto správce daně žalobce vyzval, aby předložil faktury za pořízení topného oleje, k čemuž žalobce sdělil, že od společnosti Trans-Oil nic nenakoupil. Správce daně obdržel odpověď od německé daňové správy na základě mezinárodního dožádání ohledně sporných faktur, že pohonné hmoty byly dopraveny do Rakouska, kde však jejich pořízení nebylo zdaněno. Proto správce daně vedl další dokazování. Žalobce vyzval, aby uvedl místo plnění předmětného zboží a zda zboží bylo v některém členském státě zdaněno. S ohledem na negativní odpověď žalobce odkázal správce daně na odpověď německé daňové správy, která se stala důkazním prostředkem prokazujícím, že žalobce poskytl své daňové identifikační číslo osobě registrované k dani v jiném členském státě, která mu dodala zboží. Proto aplikoval ustanovení § 11 zákona o dani z přidané hodnoty, neboť žalobce neprokázal, že pořízení zboží z jiného členského státu bylo předmětem daně v jiném členském státě a dovodil, že místem plnění v daném případě byla Česká republika. (7) Správce daně uzavřel, že žalobce pořídil od společnosti Trans-Oil ve III. a IV. Q 2008 pohonné hmoty v celkové hodnotě 2.181.993 EUR, neboť poskytl této společnosti své daňové identifikační číslo. Pohonné hmoty byly dopraveny do Rakouska do společnosti Haslinger Traun, kde nebylo jejich pořízení zdaněno. Správce daně žalobce s doplněným dokazováním a se svými závěry dne 21.11.2011 seznámil. Při seznámení zástupce žalobce jednatel L.D. uvedl, že závěry správce daně jsou mylné a zboží bylo dodáno výlučně do Rakouska. Ze spisu vyplývá, že správce daně hodnotil veškeré zjištěné důkazy, dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno a po opakovaných výzvách ani v rámci odvolacího řízení nepředložil důkazní prostředky, které by dokládaly věrohodnost jeho tvrzení. Žalobce neodstranil pochybnosti správce daně, a tudíž závěry správce daně byly učiněny v souladu s platnou právní úpravou. Žalovaný odmítl opodstatněnost námitky o podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Žalobce byl prokazatelně se všemi písemnostmi seznámen dne 21.11.2011. Opakovaně byl seznámen ve zprávě o daňové kontroly dne 11.1.2012. Žalobcem předkládané důkazní prostředky byly obecné, neurčité a nebyly způsobilé vyvrátit důkazy správce daně. Proti vydání usnesení o odkladném účinku žaloby nevznesl žalovaný námitku. III. Obsah správních spisů (8) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (9) Dne 29.10.2008 žalobce doručil Finančnímu úřadu v Českých Budějovicích přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí 2008, ve kterém přiznal daňovou povinnost ve výši 0. Dne 25.11.2008 žalobce doručil dodatečné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za III. čtvrtletí 2008, ve kterém přiznal nadměrný odpočet ve výši 412.164 Kč. Dne 26.1.2009 bylo správci daně doručeno přiznání žalobce k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2008, ve kterém přiznal nadměrný odpočet ve výši 28.

47. Dne 25.11.2009 správce daně zahájil u žalobce kontrolu daně z přidané hodnoty za období IV. čtvrtletí 2007 až IV. čtvrtletí 2008 a II. čtvrtletí 2009. Žalobce uvedl, že neprovádí činnost na území ČR. Ke společnosti Trans-Oil žalobce sdělil, že od ní nenakoupil žádné zboží, ale uvedl, že jednatel společnost zná a obchodovaly s ní jeho rakouské společnosti. (10) Správce daně vyzval žalobce dne 30.11.2010 na základě zjištění učiněných při mezinárodní výměně informací, aby odstranil pochybnosti, které mu vznikly o tom, že přijal zdanitelná plnění od osob registrovaných k dani v jiném členském státě a zda tato plnění použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti s nárokem na odpočet daně. Žalobce sdělil, že od společnosti Trans-Oil nic nenakoupil. Dne 1.8.2011 obdržel správce daně odpověď od německé daňové správy na základě mezinárodního dožádání, ze které vyplynulo, že žalobce pořídil od společnosti Trans-Oil Mineralölhandels GmbH pohonné hmoty ve III. čtvrtletí 2008 v hodnotě 1.253.194 EUR a ve IV. čtvrtletí 2008 v hodnotě 928.799 EUR. Tyto pohonné hmoty byly dopraveny do Rakouska společnosti Haslinger GmbH Traun, kde nebylo jejich pořízení zdaněno. Správce daně s ohledem na toto sdělení německé daňové správy prováděl další dokazování. Dne 5.8.2011 vyzval žalobce k prokázání místa plnění při pořízení předmětného zboží a seznámil jej s nově zjištěnými skutečnostmi. Žalobce odpověděl dne 31.8.2011. Sdělil, že nemůže uvést místo plnění, neboť s nákupem neměl nic společného, zboží nenakoupil a nedopravil do ČR. Současně uvedl, že Finanční úřad v Linci potvrdí, že zboží zůstalo a bylo zdaněno v Rakousku pro vlastní potřebu jednatele žalobce. (11) Další výzva správce daně ze dne 7.10.2011 směřovala ke zjištění data uskutečnění předmětného zdanitelného plnění z důvodu použití správného kurzu pro přepočet cizí měny na české koruny ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalobce na výzvu ve lhůtě stanovené správcem daně nereagoval. Po uplynutí lhůty dne 24.10.2011 podal žádost na prodloužení lhůty. Tato žádost byla rozhodnutím správce daně ze dne 31.10.2011 zamítnuta. Z odpovědi rakouské daňové správy na mezinárodní dožádání, kterou správce daně obdržel dne 31.10.2011, vyplynulo, že rakouská společnost EFL GmbH neuskutečnila žádné intrakomunitární dodání žalobci. Faktury byly fiktivní. Správce daně seznámil žalobce s kontrolním zjištěním dne 21.11.2011. Předložil mu vyslovené závěry a stanovil lhůtu k vyjádření ke kontrolnímu zjištění. Žalobce uvedl, že závěry správce daně jsou chybné, předmětné zboží bylo dodáno výlučně do Rakouska. Dále uvedl, že T.K. bez jeho souhlasu nechal zboží žalobci nafakturovat. Správce daně seznámil žalobce i s odpovědí německé daňové správy. Žalobce dále uvedl, že dopis ze dne 9.7.2008 je falzifikát, neboť neodpovídá vzhledu odvolatelových písemností. Zdůraznil, že neobdržel faktury, ani za dodávky neplatil. Jako důkaz předložil výpis z účtu pobočky RAIFFEISENBANK ST. ANDRA, kde jsou zachyceny vklady hotovosti s poznámkou „z pověření Haslinger“, z čehož žalobce dovozuje, že nebyl tím, kdo za zboží zaplatil. (12) Dne 11.1.2012 byla projednána se žalobcem zpráva o daňové kontrole. Správce daně žalobce seznámil i se svým stanoviskem k vyjádření žalobce ke kontrolnímu zjištění a předloženým důkazním prostředkům. Bylo uzavřeno, že správce daně nezpochybnil skutečnost dodání zboží do Rakouska, avšak místo plnění ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty je v ČR, a to na základě zjištění německé i rakouské daňové správy, že žalobce poskytl daňové identifikační číslo pro předmětnou transakci a v Rakousku zboží zdaněno nebylo. Tento postup odpovídá i směrnici Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Z písemností, které doručil žalobce správci daně dne 6.12.2011 bylo zřejmé, že T.K. vystupoval jako zástupce žalobce. Kontrolní zjištění správce daně zůstalo nezměněno. Dne 16.1.2012 vydal správce daně dodatečné platební výměry, proti kterým se žalobce dne 15.2.2012 odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 27.7.2012, č.j. 4901/12-1300. Odvolací orgán přezkoumal rozhodnutí v rozsahu požadovaném v odvolání a dospěl k závěru, že správce daně nepochybil, rozhodnutí hodnotil žalovaný jako správné a zákonné. Žalobce neunesl své důkazní břemeno, neboť na základě výzev ohledně pochybností správce daně tyto pochybnosti neodstranil a neprokázal svá tvrzení. Závěr učiněný správcem daně byl hodnocen jako souladný s daňovým řádem. (13) Žalobce podal spolu s žalobou návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, což odůvodnil hrozbou závažné finanční újmy. Ke svému tvrzení na výzvu soudu žalobce předložil rozvahu ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31.12.2011, výkaz zisku a ztráty ve zjednodušeném rozsahu k témuž datu. Soud rozhodl o návrhu žalobce dne 10.12.2012 usnesením č.j. 10 Af 537/2012-50 tak, že žalobě proti rozhodnutí ze dne 27.7.2012, č.j. 4901/12-1300 se odkladný účinek přiznává. IV. Právní názor soudu (14) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (15) V dané záležitosti byla na sporu mezi žalobcem a žalovaným správním orgánem otázka, zda žalobce ve zdaňovacím období III. a IV. čtvrtletí 2008 uskutečnil zdanitelné plnění k dani z přidané hodnoty nákupem zboží od společnosti Trans-Oil a pořídil zboží od dodavatele z jiného členského státu, avšak pořízení tohoto zboží neuvedl do daňového přiznání za konkrétní zdaňovací období. Na základě písemností založených ve spise soud zjistil, že správce daně zahájil daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty za období IV. čtvrtletí 2007 až IV. čtvrtletí 2008 a II. čtvrtletí 2009 dne 25.11.2009. Při zahájení daňové kontroly žalobce popřel pořízení zboží od německé společnosti Trans-Oil ve III. a IV. čtvrtletí 2008. Připustil, že společnost zná, avšak obchodovaly s ní jeho rakouské společnosti. Správce daně měl na základě mezinárodní výměny informací údaje o tom, že žalobce od této společnosti pořídil ve III. čtvrtletí 2008 zboží ve výši 1.253.194 EUR a ve IV. čtvrtletí 2008 ve výši 928.799 EUR, avšak toto plnění do přiznání k dani z přidané hodnoty neuvedl. Správce daně proto vydal dne 30.11.2010 výzvu, kde žalobce seznámil s těmito zjištěnými skutečnostmi a vyzval jej, aby odstranil jeho pochybnosti o tom, zda přijatá zdanitelná plnění byl použita pro uskutečnění ekonomické činnosti žalobce s nárokem na odpočet daně z přidané hodnoty. Zároveň žalobce vyzval, aby prokázal a doložil způsob použití tohoto pořízeného zboží. Žalobce konkrétní pořízení zboží ve III. a IV. čtvrtletí 2008 od společnosti Trans-Oil popřel. Na základě odpovědi německé daňové správy, kterou správce daně obdržel na základě mezinárodního dožádání ze dne 1.8.2011, zjistil, že žalobce pořídil od společnosti Trans-Oil výše uvedené dodávky pohonných hmot. Tyto pohonné hmoty byly dopraveny do Rakouska společnosti Haslinger GmbH, Traun, avšak zdanění pohonných hmot uskutečněno nebylo. S ohledem na odpověď německé daňové správy ze dne 1.8.2011 správce daně prováděl další dokazování. Seznámil žalobce s nově zjištěnými skutečnostmi a vydal další výzvu dne 5.8.2011. Konkrétně specifikovanými pochybnostmi požadoval prokázání místa plnění při pořízení předmětného zboží a sdělení, v jakém členském státě bylo toto pořízené zboží zdaněno, zda žalobce přiznal a zaplatil daň z přidané hodnoty a zda použil zboží pro uskutečnění své ekonomické činnosti v souladu s § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. (16) Žalobce v odpovědi na výzvu popřel nákup zboží a jeho dopravení do ČR, setrval na svém tvrzení, že místo dodání zboží mu není známo a nemůže tudíž doložit, ve kterém členském státě bylo zboží zdaněno. Odkázal na sdělení Finančního úřadu v Linci, který potvrdí, že zboží zůstalo a bylo zdaněno v Rakousku pro vlastní potřebu jednatele. Přes tato tvrzení žalobce, správce daně na základě důkazů dospěl k závěru, že žalobce pořídil ve společnosti Trans-Oil ve III. a IV. Q 2008 pohonné hmoty v celkové hodnotě 2.181.993 EUR, což opřel o informaci německé daňové správy, která zároveň obsahovala sdělení, že žalobce poskytl této společnosti své daňové identifikační číslo i osvědčení o registraci k dani, výpis z obchodního rejstříku, koncesní listinu a licenci pro mezinárodní přepravu zboží, aby měl dodavatel veškeré potřebné údaje o žalobci. Současně vyslovil požadavek zasílat faktury na adresu Haslinger transport s.r.o. České Budějovice z důvodu změny obchodního sídla do Českých Budějovic a jako konkrétní osoby uvedl jména L. D. a T.K. To sdělil dopisem ze dne 9.7.2008. V dalším přípise z téhož data, který žalobce označil jako falzifikát, je uvedeno, že firma žalobce potvrzuje, že faktura jde do Českých Budějovic a dodávky se konají výlučně v Rakousku. Správce daně seznámil žalobce s kontrolním zjištěním dne 21.11.2011, kde jednatel žalobce závěry správce daně označil za mylné a tvrdil, že zboží bylo dodáno výlučně do Rakouska, kde byla zaplacena i spotřební daň. Uvedl domněnku, že obchod organizoval T.K., jako jednatel společnosti EFL GmbH, Eugendorf, který nepatří k žalobci, a dodavatel musí daňové doklady opravit na rakouského příjemce, neboť místem plnění dodávek nebyla Česká republika. Tvrdil, že faktury neobdržel, ani dodávky neplatil. Jako důkaz předložil výpis z účtu od pobočky Raiffeisenbank, kde byly zachyceny vklady v hotovosti s poznámkou „z pověření Haslinger“, což žalobce považoval za důkaz toho, že nebyl tím, kdo za zboží zaplatil. Opakovaně byly závěry správce daně se žalobcem projednány dne 11.1.2012, kdy správce daně seznámil žalobce i se stanoviskem k jeho vyjádření ke kontrolnímu zjištění a došlo i k podepsání zprávy o daňové kontrole. Teprve po takto ukončeném projednání daňové kontroly včetně závěrů vyslovených správcem daně byly vydány dodatečné platební výměry dne 16.1.2012. (17) Žalobce vytýkal daňovým orgánům nesprávné zjištění skutkového stavu. Dále tvrdil, že skutkový stav, který správce daně zjistil, je v rozporu se spisem a v něm uvedenými dokumenty a nemá v nich oporu. Tuto námitku soud nepovažuje za důvodnou. Žalobce sice tvrdil, že od společnosti Trans-Oil nic nenakoupil, ale již při zahájení daňové kontroly dne 25.11.2009 jednatel žalobce uvedl, že společnost zná, že s ní obchodovaly jeho rakouské společnosti. Rovněž z přípisu ze dne 9.7.2008 adresovanému firmě Trans-Oil, který podepsal jednatel žalobce, je zcela nepochybná dispozice pro dodavatele, aby faktury v budoucnu nebyly vystavovány firmě Mühlberger Traun, nýbrž na adresu žalobce, neboť obchodní sídlo bylo přeloženo do Českých Budějovic. Současně bylo firmě Trans-Oil oznámeno daňové identifikační číslo žalobce CZ 26111985 a přílohou dopisu bylo zasláno oznámení finančního úřadu ve věci přidělení daňového identifikačního čísla žalobce, výpis obchodního rejstříku, rozhodnutí o udělení licence i licence pro EÚ, tak aby byla legitimace žalobce firmě dodavatele doložena. Byla sdělena i jména kontaktních osob, a to L.D. a T.K. se současným sdělením jejich telefonních čísel. Správce daně vycházel při posouzení dané věci ze zjištění německé daňové správy, které mu bylo zasláno na základě mezinárodního dožádání dne 1.8.2011. V tomto zjištění je jednoznačně uvedeno, že žalobce pořídil pohonné hmoty ve výši 2.181.993 EUR (ve III. Q 2008 ve výši 253.194 EUR a ve IV. Q 2008 ve výši 928.799 EUR), které byly dopraveny do Rakouska, kde nedošlo ke zdanění. Z odpovědi německé daňové správy jednoznačně vyplývá, jaké konkrétní údaje žalobce německému dodavateli poskytl. Toto sdělení německé daňové správy se stalo základním důkazem, z něhož správce daně vycházel. Správce daně prověřil i datum uskutečnění zdanitelného plnění z důvodu správného použití kurzu pro přepočet cizí měny na české koruny. Prováděl i šetření u rakouské daňové správy, která rovněž dodání pohonných hmot do Rakouska potvrdila. V Rakousku však nedošlo ke zdanění těchto dodávek. Z toho důvodu nelze souhlasit s námitkou žalobce, že nebyl zjištěn skutkový stav věci. (18) Správce daně činil veškeré kroky k tomu, aby byl skutkový stav věci zjištěn správně. Jestliže na základě zjištění získaných z mezinárodní výměny informací vznikly správci daně již v roce 2010 pochybnosti o zdanění předmětných dodávek, bylo zcela v souladu s procesním předpisem, pokud správce daně žalobce vyzval, aby prokázal svá tvrzení, která uvedl v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty a aby odstranil pochybnosti, které správci daně vznikly. Daňové řízení je totiž postaveno na zásadě, podle které má daňový subjekt jednak povinnost daň přiznat (břemeno tvrzení) a dále má povinnost toto své tvrzení doložit (břemeno důkazní). Povinností daňového subjektu je prokázat všechny skutečnosti, které uvedl v přiznání, hlášení a vyúčtování, nebo k jejich prokázání byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván (§ 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků, od 1.1.2011 § 92 odst. 3, 4 daňového řádu, podle kterého daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, v dodatečném daňovém tvrzení a dalším podání). Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že nelze potřebné informace získat z vlastní úřední evidence. To jinými slovy znamená, že daňový subjekt je odpovědný za to, že jím předložené důkazy budou prokazovat jeho tvrzení, čímž prokáže svůj zákonný postup (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 24.4.2006 pod č. 130/1996 Sb.). (19) Správce daně sice vyhledává důkazní prostředky, což v dané věci splnil, ale jen k naplnění cíle daňového řízení, nikoliv za žalobce, aby převzal jeho důkazní břemeno. Správce daně obstaral potřebná zjištění formou mezinárodní spolupráce, na základě kterého mu vznikly pochybnosti ohledně zdanění konkrétně označených dodávek pohonných hmot. Provedl další šetření, a to formou výzvy daňovému subjektu, aby mu umožnil unést jeho důkazní břemeno. Umožnil žalobci poskytnout vysvětlení. Jestliže žalobce v žalobě zpochybňuje informace podané německou daňovou správou a v této souvislosti i předložené dokumenty i tvrzení firmy Trans-Oil, neboť jak současně tvrdí, nebyly doloženy konkrétními doklady, dodacími listy, fakturami, platbami za zboží apod., pak správci daně nepříslušelo informace poskytnuté formou mezinárodní spolupráce zpochybňovat a odmítnout, naopak je povinností správce daně z těchto informací vycházet. Správce daně však nevycházel bez dalšího z těchto informací. Naopak, tyto informace byly příčinou pochybností správce daně o údajích, které žalobce uvedl ve svých daňových přiznáních, a proto žalobci umožnil na základě opakovaných výzev tyto pochybnosti odstranit a doložit konkrétními důkazy, že jeho tvrzení uvedená v daňových přiznáních, jsou správná a odpovídají skutečnosti. Postup správce daně lze proto hodnotit jako souladný se zákonem, neboť tímto postupem dbal na to, aby rozhodné skutečnosti byly zjištěny co nejúplněji. (20) Při dokazování, které správce daně prováděl, respektoval základní zásady daňového řízení. Důkazy zhodnotil, stejně jako další tvrzení, která žalobce správci daně poskytoval. Zhodnotil veškeré skutečnosti, které z daných důkazů vyplynuly a pro konstrukci skutkového stavu logickým způsobem vyložil, které důkazy byly do skutkového zjištění pojaty a proč a které nikoliv. To vyplývá z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Soud v tomto postupu daňových orgánů neshledal pochybení, neboť konstrukce, která je vzata za základ žalobou napadeného rozhodnutí odpovídá získaným informacím a provedeným důkazům. Správce daně v dané věci vycházel z právní úpravy, která vymezovala rámec skutkových zjištění nutných pro náležitou aplikaci právní normy. (21) V konkrétním případě, neboť žalobce jednak uplatnil nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty, správce daně požadoval, aby žalobce ve smyslu § 72 odst. 1 a 2 zákona o dani z přidané hodnoty prokázal a doložil způsob použití pořízeného zboží. Zároveň bylo pro věc rozhodné místo plnění při pořízení zboží, neboť jednalo se o plnění z jiného členského státu, a proto postupoval správce daně podle § 11 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, podle kterého se za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli. Žalobce však k pochybnostem správce daně, které byly zákonným způsobem opakovaně vyjádřeny, odpověděl, že od společnosti Trans-Oil nic nenakoupil, přestože tuto společnost zná, když s ní obchodují jeho společnosti v Rakousku. Popřel tedy uskutečnění zdanitelných plnění. Přitom při pořízení zboží z jiného členského státu vzniká povinnost přiznat daň v souladu s ustanovením § 25 zákona o dani z přidané hodnoty. Správce daně na základě zjištění a vyjádření žalobce a nevyvrácení pochybností správce daně uzavřel, že na základě dodávek pohonných hmot, které byly dodány do Rakouska, avšak nebyly v Rakousku zdaněny, vznikla žalobci povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu. (22) Žalobce se ke kontrolnímu zjištění a vyslovenému závěru správce daně ze dne 21.11.2011 vyjádřil v tom smyslu, že zboží bylo dodáno do Rakouska, kde byla zaplacena spotřební daň. Dne 6.12.2011 uvedl, že k obchodu nedošlo a dopis ze dne 9.7.2008 označil za falzifikát. Současně uvedl, že T.K. zřejmě organizoval celý obchod, avšak za žádných okolností nepatří k žalobci. Setrval na tvrzení, že neobdržel faktury a nezaplatil za dodávky. K těmto svým tvrzením neposkytl konkrétní důkazy. Z toho důvodu správce daně setrval na svém hodnocení, které vyjádřil ve svém stanovisku a dne 11.1.2012 s tímto stanoviskem i s neměnnými závěry znovu seznámil žalobce při projednání zprávy o daňové kontrole. Tento postup odpovídá ustanovení § 88 daňového řádu. Soud posuzoval způsob ukončení daňové kontroly a uzavřel, že byl dodržen zákonný postup. Zpráva byla postupem stanoveným daňovým řádem se žalobcem projednána a podepsána a stala se skutečným důkazem. Žalobce byl seznámen s výsledkem kontroly a k tomuto výsledku se také vyjádřil. Správce daně k vyjádření žalobce a k jeho nesouhlasu s kontrolním zjištěním vypracoval stanovisko, se kterým žalobce spolu s opakovaným závěrem seznámil při podpisu zprávy o daňové kontrole. Nebyl tedy porušen stanovený postup a zpráva o daňové kontrole představuje důkaz, v němž jsou shrnuty výsledky skutkových i právních závěrů správce daně, z nichž správce daně vycházel a obsahuje i úvahy, kterými se při hodnocení důkazů řídil. Ve zprávě je uvedeno i z jakých důvodů nebyly zohledněny vysvětlení poskytnutá daňovým subjektem. Tento postup odpovídá zákonu. (23) Žalobce neakceptoval tento závěr, že dokumenty předložené německou daňovou správou dokazují, že mezi společností Trans-Oil a žalobcem skutečně obchody probíhaly. Zpochybnil dále přípis ze dne 9.7.2008 s datem nahoře 14/7 08 v 9.27 h., kde je však pouze uvedeno, že faktura jde do Českých Budějovic a dodávky se budou nacházet výlučně v Rakousku. Tvrdil, že úprava dopisu neodpovídá úpravě korespondence žalobce a porovnáním dokumentů ze dne 9.7.2008 navíc tento přípis neobsahuje žádné údaje o konkrétní dodávce co do množství, data dodávky a ceny a označil jej za falzifikát druhé písemnosti, kterým nemůže být dokázána realizace obchodní zakázky. Uvedl, že mu není známo, kdo falzifikát vyhotovil a k jakému účelu, avšak lze předpokládat, že někdo zneužil obchodní údaje. Tvrzením o nevěrohodnosti tohoto dokumentu zpochybňoval i tvrzení firmy Trans-Oil. K tomu navrhl soudu nechat vyhotovit znalecký posudek znalcem, který by posoudil, zda v případě dopisů ze dne 9.7.2011 (správně mělo být uvedeno 2008) se jedná o totožný podpis, což znamená, zda podpis na jednom z těchto dokumentů byl pořízený jeho okopírováním z druhého dokumentu. Současně k platbě provedené dne 21.8.2008 v hotovosti na účet společnosti Trans-Oil, kde bylo uvedeno „v pověření Haslinger“, navrhl formou mezinárodní součinnosti požádat o identifikaci plátce platby ve výši 13.000 EUR a 19.000 EUR, neboť tyto údaje musí mít banka k dispozici. Správce daně nevyhověl důkaznímu návrhu ohledně identifikace osoby, která za zboží zaplatila. (24) Žalobce proto obstaral místopřísežné prohlášení T.K. ze dne 17.8.2012, které přiložil k žalobě a v originále je předložil soudu při jednání. Toto prohlášení neměl žalovaný správní orgán při rozhodování k dispozici. Je v něm uvedeno, že T.K. v letech 2007 až 2008 prováděl obchody s různými firmami, mimo jiné i obchody mezi společností Mühlberger a firmou Trans-Oil. Vzhledem k tomu, že firma Mühlberger, na které se žalobce podílel, ukončila svoji činnost, zamýšlely dotčené strany uzavírat obchody prostřednictvím žalobce, a proto žalobce poskytl své obchodní údaje dopisem ze dne 9.7.2008 společnosti Trans-Oil. V budoucnu se však žádný z obchodů nerealizoval, neboť v České republice pro zamýšlené obchody nebyly vhodné cenové podmínky. T.K. dále ve svém prohlášení uvedl, že firma Mühlberger se stala v červenci roku 2008 insolventní, a proto existoval záměr realizovat obchody přes firmu Haslinger. Dodávky zůstaly v Rakousku a v Rakousku byly i prodány. Faktury ze strany Trans-Oil měly být vystavovány firmě Haslinger Traun a T.K. se domníval, že této firmě skutečně fakturovány byly. Kdo sepsal dopis ze dne 9.7.2008, nemohl uvést. (25) Soud zhodnotil toto prohlášení a dospěl k závěru, že nepřináší do důkazní situace, tak jak ji hodnotil správce daně, žádné nové skutečnosti. Potvrzuje pouze skutečnosti, které správce daně znal, měl je při svém rozhodování k dispozici a vycházel z nich. Toto prohlášení nepřináší na věc žádný nový náhled. Nelze z něj dovodit, že důkazní situace, ze které správce daně vycházel, byla odlišná. Správce daně se při svém rozhodování i otázkou námitky žalobce ohledně falzifikátu dopisu ze dne 9.7.2008 zabýval a uvedl, že je pro hodnocení věci zcela bezvýznamná. Stejně tak bez právního významu označil poznámku na výpisu z účtu od pobočky Raiffeisenbank St. Adra, neboť ji mohl při vkladu hotovosti na účet uvést kdokoli, i sám jednatel žalobce i T.K. a případně jiná osoba a poznámka žádné zjištění nepotvrzuje ani nevyvrací. Soud zastává stejný názor na tyto důkazní návrhy ve vztahu k celé důkazní situaci a z toho důvodu také návrhy žalobce na doplnění dokazování, které učinil v žalobě neakceptoval a návrhy na doplnění dokazování zamítl. Ať již by se v případě druhého dopisu ze dne 9.7.2008 jednalo o falzifikát a znalec by dospěl k závěru, že se v případě tohoto dopisu jedná o totožný podpis a podpis na jednom z dokumentů byl pořízen jeho okopírováním z druhého dokumentu, nic by to na důkazní situaci nezměnilo. Obsah obou dopisů je v podstatě obdobný. V prvém dopise, jehož autenticitu žalobce nezpochybnil, je jednoznačně uvedeno, že žalobce žádá, aby faktury byly zasílány do Českých Budějovic firmě žalobce a nebyly vystavovány na firmu Mühlberger Traun a dodavateli firmě Trans-Oil bylo sděleno daňové identifikační číslo žalobce včetně oznámení finančního úřadu o přidělení tohoto čísla, výpis z obchodního rejstříku a rozhodnutí o udělení koncese i licence pro EU tak, aby byla doložena legitimace žalobce. Byla sdělena jména osob, která jsou kontaktní, a to L.D. a T.K.. Z toho důvodu obsah druhého dopisu ze dne 9.7.2008, který je označen za falzifikát a je jím potvrzováno, že faktura jde od Českých Budějovic a dodávky se konají výlučně v Rakousku, je stručnou obdobou dopisu prvého a nemá proto právní význam zjišťování, jak tato písemnost vznikla. Navíc pokud by znalec uvedl, že druhá písemnost vznikla okopírováním z písemnosti prvé, nemohl by podat důkaz o tom, kdo byl autorem této písemnosti. Z toho důvodu by stejně jako zjišťování identifikace plátce platby v hotovosti, pro věc z hlediska posouzení daňového, provedení těchto důkazů nic nepřineslo. (26) Soud proto nepřisvědčil námitce žalobce, že zjištění finančního úřadu uvedená v seznámení s výsledkem kontrolního zjištění ze dne 21.11.2011 neodpovídají skutečnosti a nemají oporu v důkazním materiálu. Na základě odpovědi německé daňové správy, že firma Trans-Oil prodala žalobci zboží, prováděl správce daně další dokazování, při kterém bylo povinností žalobce unést své důkazní břemeno o tom, že došlo ke zdanění intrakomunitárního dodání a vzhledem k tomu, že žalobce toto důkazní břemeno neunesl, byl správný postup správce daně podle § 11 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., kdy správce daně vycházel ze skutečnosti, že žalobce poskytl své daňové identifikační číslo pro předmětnou transakci a zboží v zemi dodání v Rakousku zdaněno nebylo. Tento postup je i v souladu s článkem 41 Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, který uvádí, že aniž je dotčen článek 40, má se za to, že místo pořízení zboží uvnitř Společenství podle článku 2 odst. 1 písm. b/ bodu i/ se nachází na území členského státu, který vydal identifikační číslo pro daň z přidané hodnoty, pod nímž pořizovatel zboží pořídil, pokud pořizovatel neprokáže, že toto pořízení bylo předmětem daně podle článku 40. Tento postup správce daně dodržel. Zboží bylo pořízeno pod identifikačním číslem žalobce, bylo dodáno do Rakouska, kde zdaněno nebylo. Žalobce jako pořizovatel neprokázal, že pořízení zboží bylo předmětem daně v zemi, kam bylo dodáno. Z toho důvodu bylo hodnocení žalovaného, které uvedl v žalobou napadeném rozhodnutí na straně 6 a 7 správné a odpovídalo platné právní úpravě. (27) Argumentuje- li žalobce v žalobě informací z Rakouska č.j. 167202/10 a informací č.j. 216233/10 ohledně dodávek od firmy Helmut Steinkogler, že je nelze za relevantní důkaz považovat, pak k tomu lze uvést, že tyto argumenty pouze doplňovaly důkazní řízení tak, jak bylo správcem daně provedeno a zhodnoceno. Soud na rozdíl od žalobce souhlasí se závěrem správce daně, že bylo prokázáno v celém řetězci důkazů, které na sebe navazovaly, že žalobce pořídil pohonné hmoty od firmy Trans-Oil a tyto obchody inicioval a organizoval. Rozhodně nelze souhlasit s argumentací žalobce, že daň byla doměřena na základě skutečností, že někdo označil konkrétní právnickou osobu jako příjemce zboží. Z výše uvedených argumentů je zřejmé, že jednalo se o postup, který je souladný s daňovým řádem. Žalobci bylo zaručeno právo seznámit se s provedenými důkazy a v rámci svého důkazního břemene vyvrátit pochybnosti správce daně o jím vyslovených pochybnostech. (28) Namítá-li dále žalobce, že co do výpočtu daňového základu je výsledek kontrolního zjištění a následný daňový výměr nepřezkoumatelný, neboť není podepřen relevantními listinnými důkazy, pak soud tento názor žalobce rovněž nesdílí. Výpočet daňového základu je zcela přezkoumatelný, vychází z údajů poskytnutých daňovou správou, které nebyly žalobcem v rámci jeho důkazního břemene předložením důkazů vyvráceny. Správce daně za účelem správného použití kurzu pro přepočet cizí měny na české koruny podle § 4 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty vyzval žalobce k sdělení data, ke kterému byla uskutečněna zdanitelná plnění při pořízení zboží z jiného členského státu ve zdaňovacích obdobích III. a IV. čtvrtletí 2008 od osoby registrované k dani v jiném členském státě Trans- Oil. Správce daně vzhledem k tomu, že žalobce na výzvu nereagoval, postupoval dále podle ustanovení § 25 odst. 1 a 2 zákona o dani z přidané hodnoty a stanovil povinnost žalobci přiznat daň při pořízení zboží v jednotlivých zdaňovacích obdobích, nejpozději posledním dnem čtvrtletí. Stalo se tak v souladu s informací německé daňové správy, která potvrdila správnost údajů uvedených firmou Trans-Oil. (29) Pokud žalobce v žalobě uvedl, že nikdy nesdělil, že zboží bylo dodáno rakouské firmě Hans Haslinger Traun, tudíž nemohl správci daně doložit, že tato firma zboží převzala, neboť ani žalobce ani firma Hans Haslinger zboží od firmy Trans-Oil nepřevzala a ani jí nebylo dodáno, navíc se v tuto dobu firma Haslinger nacházela v konkurzu a nebyla činná, pak toto tvrzení je v rozporu s údaji uvedenými T.K. v jeho prohlášení ze dne 17.8.2012, kde uvedl, že dodávky zůstaly v Rakousku, v Rakousku byly i prodány a faktury ze strany firmy Trans-Oil měly být vystavovány firmě Haslinger Traun, neboť se domníval, že byly této firmě skutečně fakturovány. V prohlášení jednoznačně zopakoval, že k fakturaci firmě Haslinger České Budějovice nemělo dojít a faktury měly být vystavovány firmě Haslinger Traun. K tomu nutno uvést, že v této souvislosti je podstatná odpověď německé daňové správy a je dostačujícím důkazem k potvrzení realizace dodávek do Rakouska. Žalobce sám tuto možnost uvedl, teprve posléze ji popřel. Stejně tak postupoval T.K., který své prohlášení zcela nesjednotil s tvrzením žalobce, když setrval u původního tvrzení žalobce, že dodávky do Rakouska došly, neměly však být fakturovány žalobci, který s těmito obchody neměl nic společného. Místo dodání zboží je důležité z hlediska realizace jeho zdanění. K dodání zboží došlo, došla i jeho platba a zboží bylo podle zjištění německé i rakouské daňové správy dodáno do Rakouska. Vzhledem k tomu, že nebylo v Rakousku zdaněno, nastoupil postup podle § 11 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty a místo plnění bylo stanoveno v České republice, neboť žalobce poskytl daňové identifikační číslo pro předmětnou transakci, a tudíž postup, kterým došlo k dodatečnému zdanění dodávek, v České republice byl v souladu s platnou právní úpravou i se Směrnicí Rady 2006/112/ES. (30) Žalobce dále uvedl, že je vyzýván, aby prokázal neexistující skutečnosti, které vzhledem k faktu, že zboží nepořídil, prokázat nemohl. Žalobci je nutno přisvědčit, že v daňovém řízení není možno po daňovém subjektu žádat, aby prokázal reálnou neexistenci určité skutečnosti. Takový postup by byl projevem tzv. negativní teorie důkazní, kterou je třeba v zásadě odmítnout, neboť nelze dokazovat něco, co neexistuje. Správce daně však žalobce vyzýval k tomu, aby doložil, že přijatá zdanitelná plnění od osob registrovaných v jiném členském státě použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti s nárokem na odpočet daně a s odkazem na odpověď na mezinárodní dožádání od německé daňové správy, která se stala důkazním prostředkem prokazujícím, že žalobce poskytl své daňové identifikační číslo osobě registrované k dani v jiném členském státě, která mu dodala zboží, aby ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty prokázal zdanění tohoto zboží v členském státě, ukončení odeslání nebo přepravy zboží, neboť v opačném případě se za místo plnění považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo. V tomto případě se jednalo o místo plnění v České republice podle sídla žalobce, neboť žalobce poskytl daňové identifikační číslo. Z toho je zřejmé, že z řízení před správcem daně i žalovaným vyplývá, že daňové orgány požadovaly zcela jiné skutečnosti, než tvrdí žalobce. (31) Správce daně po provedeném dokazování určil, které skutečnosti považoval za prokázané a které nikoliv. Uvedl, na základě kterých důkazních prostředků tento závěr vyslovil a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řízení řídil. V dané věci bylo jednoznačně prokázáno, že k dodávkám pohonných hmot na základě sdělení daňového identifikačního čísla žalobce došlo. V této souvislosti je třeba uvést, že správce daně či žalovaný po žalobci nepožadovali, aby unesl důkazní břemeno nad rámec jeho zákonné povinnosti tak, jak je chápáno judikaturou Ústavního soudu nebo Nejvyššího správního soudu. Daňové orgány provedly v žalobou napadeném rozhodnutí hodnocení ohledně neunesení důkazního břemene žalobcem ve vztahu k dodávkám pohonných hmot, ke kterým žalobce poskytl daňové identifikační číslo dodavateli těchto dodávek a dospěly ke správným závěrům. V průběhu daňové kontroly z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce nevložil do účetnictví a neuvedl do daňových přiznání doklady za pořízení zboží od dodavatelů z EU, přestože tito taková plnění vykazovali ve svých souhrnných hlášeních. Správce daně konstatoval, že účetnictví žalobce bylo vedeno neúplně, nesprávně a neprůkazně. Ke zjištěním správce daně, která opatřil na základě mezinárodní součinnosti a k pochybnostem správce daně vysloveným na základě těchto informací správce daně žalobce neunesl své důkazní břemeno a důvodné pochybnosti neodstranil. Proto daňové orgány nepochybily, pokud žalobci daň z přidané hodnoty doměřily. V. Závěr, náklady řízení (32) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky neshledal důvodné a rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné a vydané v souladu s právními předpisy. Žaloba byla proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. (33) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

Poučení