10 Af 549/2012 - 41

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Věry Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce A.M. , bytem, zastoupeného Ing. Romanem Landgráfem, daňovým poradcem, se sídlem Plzeň, Ke Kačí louži 3, , proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova ulice č.p. 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.6.2012, č.j. X, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období II. čtvrtletí 2009 tak, že žalovaný napadené rozhodnutí změnil,doměřenou daň v původní výši - 241,-Kč vypočetl na částku 19.462,-Kč a penále stanovil ve výši 3.892,-Kč. Žalobce poukazuje na podstatu sporu a na závěry žalovaného, reaguje na argumenty obsažené v napadeném rozhodnutí a dovolává se nesprávnosti postupu. Klíčovým problémem je, zda existuje či nikoli na straně žalobce nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, a to v případě pořízení zdanitelného plnění dle daňového dokladu F/19, kdy předmětem tohoto plnění je pneu SILVERSTONE, včetně ráfků a brzdového kitu. Žalobce předložil jako důkaz doklad č. F/19 vystavený plátcem M.K., který obsahuje předmět plnění. Žalovaný nepřistoupil k výslechu svědka M.K. a P.P., kteří by prokázali, že předmětné pneumatiky, ráfky a brzdový kit se staly součástí vozidla používaného žalobcem k ekonomické činnosti. Žalobce navrhl provedení svědecké výpovědi M.K., neboť on vystavil předmětný daňový doklad, byl tedy schopen potvrdit určení předmětného plnění právě pro daný automobil sloužící k podnikání a schopen potvrdit i specifika pneumatik. Rovněž svědectví P.P. bylo způsobilé prokázat, že předmětné nakoupené brzdy a pneumatiky se staly součástí automobilu sloužícího pro podnikání. Správce daně a ani odvolací orgán ovšem na tento návrh nereagovali, proto zatížili řízení podstatnou vadou, mající vliv na zákonnost. Žalobce namítá, že pouhá skutečnost, že majitel vozidla neprovedl všechny potřebné registrační či jiné formálně právní úkony, nemá žádnou vazbu na to, jaký je skutečný stav vozidla. Žalovaný učinil nesprávný závěr o rozporu mezi údaji v technickém průkazu a údaji o pořízených pneumatikách a ráfcích. V souvislosti s tím žalobce poukazuje na zásadu materiální pravdy, kterou je žalovaný vázán a je tedy povinen vycházet ze skutečného obsahu a nikoli z pouhé formální skutečnosti. Provedení pracovních jízd bylo dostatečně prokázáno svědeckými výpověďmi, které mají vyšší důkazní sílu než důkaz listinou, knihou jízd. Informace na internetových stránkách nemají žádnou vypovídající schopnost ohledně zjištění, kdo a co konkrétního skutečně tvrdí, tím měně pak může sloužit jako důkaz o prokázání fakticity jakékoli skutkové okolnosti. Žalovaný tedy nesprávně stanovil daňovou povinnost, neboť nepřihlédl ke všemu, co vyšlo při správě daně najevo. Při hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí, opomněl šetřit práva a oprávněné zájmy žalobce a respektovat zásadu přiměřenosti. Rovněž nedostál ústavně-právní zásady proporcionality, když neprovedl test proporcionality ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp.zn. Pl.ÚS 4/94 ze dne 12.1.1994 a sp.zn. Pl.ÚS 16/98 ze dne 17.2.1999. Žalovaný zcela nesprávně učinil závěr na základě toho, že si někteří svědkové nevzpomněli na údaj několik let starý, a to za situace, že k žádosti žalobce nevyslechl jím navržené svědky. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, své rozhodnutí opřel o celou řadu důkazních prostředků, když zjištění, která z nich vyplynula, jsou uvedena v napadeném rozhodnutí. Závěr o tom , že přijaté zdanitelné plnění dle daňového dokladu č. F/19 nebylo použito pro ekonomickou činnost, by případné svědecké výpovědi nikterak neovlivnily, neboť i pokud by svědci dosvědčili, že plnění dle daňového dokladu bylo namontováno do vozidla, které žalobce používá pro svou ekonomickou činnost, nelze odhlédnout od možnosti, že předmětné příslušenství mohlo být z tohoto vozidla kdykoli demontováno a namontováno na jiné vozidlo. Svědkové by tedy neprokázali tu skutečnost, že plnění bylo používáno k ekonomické činnosti. Daňový subjekt prokazatelně používal i vozidlo SPZ 2J2 3315, které měl zahrnuto ve svém obchodním majetku k závodům rallye. Žalovaný řádně zdůvodnil, proč nebylo přistoupeno k výslechu svědka M.K. a P.P.. Nelze proto přisvědčit tvrzení žalobce, že se návrhem důkazních prostředků nezabýval a nereagoval na ně. Skutečnost, že údaje zapsané v technickém průkazu vozidla se neshodují s parametry příslušenství, které mělo být dle daňového dokladu č. F/19 do vozidla namontováno, je velmi podstatná. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Správce daně zahájil u žalobce dne 4.8.2010 daňovou kontrolu ohledně daně z přidané hodnoty za zdaňovací období III.čtvrtletí 2007 až IV.čtvrtletí 2009. V rámci daňové kontroly žalobce předložil daňové doklady. Správce daně ohledně daňového dokladu č. F/19, kde je jako dodavatel uveden M.K. – MK Racing, měl pochybnosti, zda žalobce přijaté zdanitelné plnění použil pro ekonomickou činnost. Dle uvedeného daňového dokladu žalobce zakoupil pneu SILVERSTONE včetně ráfku a brzdového kitu. U správce daně vznikly pochybnosti na základě toho, že typ pneumatik uvedený na daňovém dokladu nesouhlasí s typem pneumatik uvedeným v předloženém technickém průkazu vozidla používaného pro ekonomické účely. Na daňovém dokladu č. F/19 je uveden základ daně 59.238,-Kč, sazba daně 19 %, takže DPH představuje částku 11.255,-Kč. S tímto zjištěním byl žalobce seznámen při ústním jednání dne 6.9.2010. Daňovému subjektu byla předána téhož dne výzva k prokázání skutečností dle § 39 odst. 1 a § 16 odst. 2 daňového řádu. Žalobce reagoval na výzvu, na základě jeho vyjádření správce daně dospěl k závěru, že nelze daňovou povinnost stanovit dokazováním, neboť žalobce ani po výzvě nepředložil požadované písemnosti, a to zejména evidenci zásob a zboží a evidenci jednotlivých plateb v hotovosti. Správce daně vydal dne 27.12.2010 dodatečný platební výměr, který žalobce napadl odvoláním. Žalovaný dospěl k odlišnému právnímu názoru, dle žalovaného úvaha správce daně, proč nebylo možno stanovit daň dokazováním, nemá oporu ve spisovém materiálu. Daňovému subjektu totiž nelze vytýkat nevedení zákonem stanovených evidencí, ale pouze to, že neprokázal nárok na odpočet daně v konkrétních případech, proto byly splněny podmínky pro stanovení daně dokazováním. Žalovaný uložil správci daně vyzvat žalobce k prokázání, že zdanitelné přijaté plnění dle daňového dokladu č. F/19 bylo použito pro ekonomickou činnost. Dne 20.5.2011 byla správci daně doručena odpověď, ve které se žalobce zcela obecně vyjadřoval k tomu, že lze přijatá zdanitelná plnění, respektive díly či příslušenství k automobilu, která nejsou zcela shodná s údaji v technickém průkazu vozidla, použít pro ekonomickou činnost a uplatnit si nárok na odpočet. Žalobce navrhl výslech svědkyně J.K., J.M. a D.V.. Svědkyně J.K. vypověděla, že žije ve společné domácnosti s žalobcem. Užívá šedou MAZDU 323, státní poznávací značku nezná. Předmětné auto používá i k soukromým účelům, jedná se o rodinný vůz. Jela v několika případech s žalobcem, když vezl kola na servisní prohlídky, neví přesně kdy, ale bylo to v letech 2007 až 2009. K otázce, jaké mělo auto pneumatiky, uvedla, že výrobce neví, žalobce má více typů zimních pneumatik. Zimní pneumatiky měly hřebíky. Potvrdila, že žalobce jezdí soutěže rallye s červenou Mazdou. Svědek J.M.uvedl, že jel s žalobcem jako spolujezdec v zimě do nedostupných lokalit pro kola do Srní, na Kvildu, a to se šedou Mazdou. Státní poznávací značku uvedeného vozidla nezná, vozidlo mělo pneumatiky Michelin s hřeby vpředu. Svědek potvrdil, že žalobce jezdí rallye závody s červenou Mazdou. Svědek V. potvrdil, že žalobce za ním přijel se šedou MAZDOU. Vždy za ním jezdil po cyklistické sezóně, neboť mu dělal servis jízdních kol, a to v listopadu eventuelně v prosinci. Pamatuje si, že byla kalamita, žalobce měl pneumatiky Michelin s hřebíky. Rallye jezdil s červenou Mazdou. S J.M. se setkal v servisu žalobce. Svědek V. vypověděl odlišně ohledně setkání s J. M., neboť svědek M. ve svědecké výpovědi uvedl, že jel se žalobcem do Strážného za D. V.. Oba svědci nicméně shodně potvrdili, že žalobce poskytoval servis jízdních kol a za tímto účelem dojížděl za zákazníky. Dle knih jízd žalobce neuskutečnil žádné služební cesty do Strážného, Kvildy a Srní, v knize jízd jsou uvedeny cesty ve Vimperku. Jako svědkyně byla vyslechnuta účetní H.S., která se vyjadřovala k účtování a způsobu vedení daňové evidence žalobce. Správce daně z technického průkazu vozidla SPZ 2J2 3315 zjistil, že údaje o ráfcích a pneumatikách uvedené v předloženém technickém průkazu, se neshodují s údaji na daňovém dokladu č. F/19, konkrétně je v technickém průkazu uvedena výška ráfku 13, šířka 155 mm, ovšem na daňovém dokladu je výška pneumatik 17, šířka 210 mm. Z technických údajů je zřejmo, že pneumatiky dle daňového dokladu č. F/19 mají větší rozměr než ráfky automobilu. Dle správce daně daňový subjekt mohl požádat o změnu údajů příslušný odbor městského úřadu ohledně pneumatik a ráfků, což ovšem neučinil. Jako důkazní prostředek lze označit technický průkaz předmětného vozidla, ve kterém není zaznamenána deklarována změna výšky a šířky ráfků pneumatik. Správce daně provedl místní šetření u žalobce. Z protokolu o ústním jednání, kterého byl přítomen i žalobce vyplývá, že žalobce přistavil obě vozidla, a to Mazdu šedou i červenou, SPZ 2J2 3315 a 2J6 7782. Správce daně ověřoval mimo jiné použití pneumatik SILVERSTONE S 575-17, včetně ráfků a brzdového kitu, pořízených na základě předmětného daňového dokladu. Správce daně pořídil fotodokumentaci osobních automobilů. Bylo zjištěno, že pneumatiky SILVERSTONE nejsou namontovány ani na jednom vozidle. Vzhledem k časovému odstupu mezi zakoupením dne 6.4.2009 a datem místního šetření dne 29.10.2011 je zřejmé, že pneumatiky již nejsou používané. Žalobce nesdělil, kde se pneumatiky v současné době nacházejí. Následně žalovaný seznámil žalobce se zjištěnými skutečnostmi a vyzval žalobce k vyjádření k dokazování prováděnému v rámci odvolacího řízení. Žalobce zaslal vyjádření ke zjištěným skutečnostem a důkazům, zejména k nepřijetí svědecké výpovědi J.K. a k dalším důkazům zajištěným žalovaným. Správce daně předložil čestné prohlášení M.K., dodavatele pneu SILVERSTONE, který v něm uvádí, že podle jeho odborných znalostí prohlašuje, že pneumatiky mají takový konstrukční charakter, že jejich životnost je 6000 až 10000 km, tedy jejich životnost je omezena na 1 rok. Žalovaný má za to, že pneumatiky určené pro sport lze obecně namontovat na jakékoliv vozidlo. Z těchto důvodů nebyla provedena svědecká výpověď svědka P. P. který měl pneumatiky a ráfky namontovat, neboť tím, že tento svědek pomáhal nainstalovat brzdy a pneumatiky nelze prokázat, že žalobce uvedené zdanitelné plnění použil pro ekonomickou činnost. Správce daně zjistil z internetových stránek dodavatele www.mk-racing.cz, že se jedná o pneumatiky určené pro rallye. Rovněž z internetových stránek bylo žalovaným zjištěno, že žalobce od roku 2007 jezdí rallye soutěže. Na internetových stránkách žalobce v článku ,,Konec exotického KITCARu“ je uvedeno,, stejně tak jsem překvapen funkcí disků EVO Corse , které mám v pneu SILVERSTONE, dodává náš partner MK-Racing.cz.“ Toto zboží, které je citováno v článku tedy odpovídá zboží, které žalobce zakoupil dle daňového dokladu č. F/19. Ve správním spise jsou dále pořízeny informace z internetu ohledně rallye, kde je uváděno, že závodní vozidlo žalobce má pneumatiky SILVERSTONE. Žalovaný proto uzavřel, že nelze přisvědčit žalobci, že přijaté zdanitelné plnění použil pro ekonomickou činnost, žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť ani na výzvu správce daně neprokázal, že přijaté zdanitelné plnění bylo použito pro ekonomickou činnost, proto žalovaný k odvolání žalobce napadené rozhodnutí změnil tak, že dodatečně vyměřenou daň z původní výše – 241,-Kč změnil na částku 19.462,-Kč a dále stanovil povinnost uhradit penále v částce 3.892,-Kč. Daň tedy byla žalovaným stanovena dokazováním. Dle žalovaného zboží dle předmětného dokladu je určeno pro rallye soutěže, kdy údaje o ráfcích a pneumatikách uvedené v předloženém technickém průkazu se neshodují s údaji o pneumatikách na daňovém dokladu č. F/19. V technickém průkazu vozidla není zaznamenána změna v souvislosti s technickými údaji ohledně pneumatik a ráfků. Žalobce nedoložil důkazní prostředky, které by prokázaly, že na pořízených pneumatikách jezdil za zákazníky, neboť v knize jízd nebyly cesty mimo Vimperk uvedeny. Rovněž je odkazováno na internetové stránky, na kterých žalobce uvádí, že pneumatiky SILVERSTONE použil pro rallye závody. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 5 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky je na sporu, zda žalobce přijaté zdanitelné plnění dle dokladu ohledně nákupu pneu SILVERSTONE včetně ráfku a brzdového kitu použil pro ekonomickou činnost. V daném případě správce daně neuznal nárok na odpočet daně z faktury č. F/19 z důvodu, že žalobce neprokázal, že předmětné zboží použil pro svou ekonomickou činnost. K uplatnění nároků na odpočet daně, proto došlo v rozporu s ust. § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Soud poznamenává, že dokazování provádí správce daně, který vede daňové řízení, přičemž dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a není přitom vázán návrhy daňových subjektů. Jednotlivé skutečnosti rozhodné pro daňové řízení se prokazují v rámci důkazního řízení. Provedené důkazní řízení pak osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem. Daňový subjekt je povinen prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Podle ust. § 72 ve znění účinném pro rok 2009 má nárok na odpočet daně plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně u přijatelných zdanitelných plnění, která použije pro účely uskutečňování a) zdanitelných plnění u kterých vzniká povinnost přiznat daň na výstupu, b) plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně, c) plnění v rámci své ekonomické činnosti s místem plnění mimo tuzemsko, pokud u těchto přijatých zdanitelných plnění by plátce měl nárok na odpočet daně, pokud by se zdanitelná plnění uskutečnila s místem plnění v tuzemsku, d) plnění uvedených v ust. § 54 odst. 1 písm. a) až j) a l) až u) a v ust. § 55 pro zahraniční osobu, která neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží, za e) plnění uvedených v ust. § 13 odst. 10 písm. a),b),c),e) a f) a v ust. § 14 odst. 5 písm. a) až d). Podle odstavce 3 uvedeného ust. uplatněním odpočtu daně se rozumí uvedení odpočtu daně v daňovém přiznání. Podle ust. § 72 odst. 4 zákona o DPH má plátce nárok na odpočet daně v plné výši u přijatých zdanitelných plnění, která použije výhradně pro uskutečnění plnění uvedených v odst.

2. Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije jak k uskutečnění plnění uvedených v odst. 2 tak i plnění uvedených v ust. § 75 odst. 1, je povinen krátit odpočet daně způsobem uvedeným v ust. § 76 . Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet upravuje ust. § 73 zákona o dani z přidané hodnoty. Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem a byl zaúčtován podle zvláštního právního předpisu. Daňový doklad na prokázání nároku na odpočet daně musí obsahovat všechny náležitosti stanovené tímto zákonem. Pokud doklad neobsahuje všechny náležitosti daňového dokladu prokazuje se nárok podle zvláštního právního předpisu. Plátce daně má nárok na odpočet daně z přidané hodnoty za předpokladu, že splní zákonné podmínky pro úspěšné uplatnění tohoto nároku. Jestliže správce daně určeným způsobem vyjádří pochybnost o tvrzení daňového subjektu, je tento povinen tvrzené skutečnosti prokázat a pokud tak neučiní a nevyvrátí pochybnosti správce daně, neunese důkazní břemeno a správce daně je oprávněn daň stanovit nebo uplatněný daňový odpočet neuznat. Způsob, jakým mají správci daně postupovat , je uveden v daňovém řádu, ve kterém jsou stanoveny základní zásady daňového řízení. Správci daně postupují v daňovém řízení v úzké součinnosti s daňovými subjekty a jsou povinni při daňovém řízení volit jen takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují a umožňují jim přitom ještě dosáhnout cíle řízení, tj. stanovení a vybrání daně. V daném případě byl žalobce správcem daně vyzván k doložení, k jaké ekonomické činnosti bylo použito plnění z faktury č. F/19 ohledně nákupu pneu SILVERSTONE, včetně ráfků a brzdového kitu. Žalobce na tuto výzvu reagoval a současně s tím navrhoval výslech svědků J.K., D.V. a J.M.. Správce daně tyto svědky vyslechl. Těmito svědeckými výpovědi nebylo prokázáno, že by přijaté zdanitelné plnění dle daňového dokladu č. F/19 žalobce použil pro ekonomickou činnost, neboť ani jeden ze svědků nebyl schopen přesně identifikovat osobní automobil, na kterém měly být pneumatiky namontovány, neznali jeho státní poznávací značku, uvedli pouze barvu auta s tím, že viděli na vozidle pneumatiky značky Michelin osázené hřebíky. Ani jeden ze svědků neuváděl, že by se jednalo o pneumatiky SILVERSTONE. Rozpor byl rovněž zjištěn mezi svědeckou výpovědí D.V. a J.M., neboť svědek J.M. uvedl, že jel se žalobcem do obce Strážný za D.V., ovšem svědek D. V. vypovídal, že se s J.M.setkal v servisu žalobce . Svědci shodně uváděli, že se žalobce zabývá servisem jízdních kol. Tato okolnost však neprokazuje, že přijaté zdanitelné plnění dle daňového dokladu bylo použito pro ekonomickou činnost žalobce, a to i s ohledem na předložené knihy jízd, dle kterých žalobce neuskutečnil žádné služební cesty do Strážného, Kvildy a Srní, jak uváděli svědci J.M. a D.V.. Rovněž svědkyně J.K. nebyla schopna identifikovat pneumatiky, které se nacházely na červené Mazdě, pouze se obecně vyjadřovala k tomu, že se jednalo o pneumatiky opatřené hřebíky. Další důkaz, který byl správcem daně zajištěn, a to technický průkaz předmětného vozidla, svědčí o tom, že žalobce nepoužíval předmětné plnění pro svou ekonomickou činnost, jestliže typ pneu SILVERSTONE uplatněný na základě daňového dokladu nesouhlasí s typem vozu uvedeným v předloženém technickém průkazu a rovněž i s ohledem na okolnost, kdy na předmětném daňovém dokladu je uvedeno, že dodavatel je dovozcem dílů pro motosport a rovněž z internetových stránek dodavatele i žalobce vyplývá, že se jedná o pneu pro rallye, což bylo i zjištěno z internetových stránek dodavatele www.mk-racing.cz. Správce daně provedl místní šetření, ovšem předmětné pneumatiky zjištěny na vozidlech žalobce nebyly, neboť 1 rok po jejich prvním použití již jsou pneumatiky nepoužitelné, proto nebylo možno fyzicky ověřit pneumatiky. Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že nebyl vyslechnut svědek M.K. a P. P., kteří měli údajně prokázat, že předmětné pneumatiky, ráfky a brzdový kit se staly součástí vozidla používaného žalobcem k ekonomické činnosti. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný nepřistoupil k výslechu svědka M.K., neboť přisvědčil námitce žalobce, že pneumatiky nejsou použitelné déle než 1 rok, proto nelze fyzicky ověřit na předmětném osobním vozidle pneumatiky, které byly zakoupeny žalobcem na základě daňového dokladu č. F/19. Správce daně nepředvolával svědka M.K., neboť neměl pochybnosti o technickém charakteru předmětných pneumatik v případě, kdy je M.K.v čestném prohlášení uvedeno, že dle jeho odborných znalostí pneumatiky jsou takového konstrukčního charakteru, že jejich životnost je omezena na dobu 1 roku. Tato skutečnost rozporována správcem daně nebyla, proto soud má za to, že zcela správně správce daně nepřistoupil k výslechu svědka M. K., neboť na základě jeho svědecké výpovědi by nemohla být prokázána skutečnost, že žalobce pneumatiky používá pro ekonomickou činnost. Rovněž na základě svědecké výpovědi P. P., který měl dle žalobce dosvědčit, že pneumatiky a ráfky namontoval a rovněž, že pomáhal nainstalovat brzy a pneumatiky SILVERSTONE nemohla prokázat, že uvedené zdanitelné plnění bylo použito pro ekonomickou činnost, neboť správce daně v žádném případě nezpochybňoval, že uvedené pneumatiky – přijaté zdanitelné plnění, bylo namontováno do vozidla. Na základě této skutečnosti nebylo však možno učinit závěr, že žalobce používal toto zdanitelné plnění pro svou ekonomickou činnost v případě, že je zde dána možnost, že předmětné plnění mohlo být z tohoto vozidla demontováno a namontováno na jiné, a to za situace, že žalobce prokazatelně používal i vozidlo SPZ 2J2 3315 k závodům rallye, což je potvrzeno i z dalších důkazů, zejména informací získaných z internetové diskuze a z článků zajištěných z internetu, kdy sám žalobce uvádí, že jeho závodní Mazda má pneu SILVERSTONE. Správce daně nezpochybnil, že pneumatiky byly namontovány i užívány, ovšem žalobce neunesl důkazní břemeno, jestliže neprokázal, že toto zdanitelné plnění bylo použito pro jeho ekonomickou činnost v případě, že dle daňového dokladu toto plnění zakoupil žalobce od dodavatele pro motosport. Na daňovém dokladu č. F/19 je uvedeno, že zboží na předmětném dokladu je určeno pro rallye soutěže. Údaje o ráfcích a pneumatikách v technickém průkazů se neshodují s údaji na daňové dokladu č. F/19. V technickém průkazu vozidla není zaznamenána změna v souvislosti s technickými údaji ohledně pneumatik a ráfků. Tento rozpor, který byl zjištěn, kdy údaje zapsané v technickém průkazu vozidla se neshodují s parametry příslušenství, které mělo být dle daňového dokladu zakoupeno a použito k ekonomické činnosti, je zásadním důkazem o tom, že předmětné plnění nebylo použito pro ekonomickou činnost. Žalobce ani relevantním způsobem neobjasnil, z jakého důvodu v technickém průkazu nebyla vyznačena změna rozměrů kol, jak ukládá ust. § 11 odst. 1 zákona č. 56/2002 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Údaje v technickém průkazu motorového vozidla by měly korespondovat se skutečným technickým stavem, neboť technický průkaz je veřejnou listinnou. Nedůvodná je námitka žalobce, že bylo jím prokázáno, že na pneumatikách jezdil za zákazníky, což bylo prokázáno svědeckými výpovědmi, které mají dle žalobce vyšší důkazní sílu než důkaz listinný ( kniha jízd ). Svědek D.V. i J.M. se vyjadřovali k tomu, že žalobce poskytoval servis jízdních kol a za tímto účelem jezdil za zákazníky, ovšem dle knihy jízd žalobce vykazoval jízdy pouze ve Vimperku, nikoliv do obce Strážný, Kvilda a Srní, jak uváděli uvedení svědci. Na základě těchto svědeckých výpovědí a uvedené knihy jízd nelze učinit závěr, že by žalobcem bylo prokázáno, že přijaté zdanitelné plnění bylo použito pro ekonomickou činnost ,a to zejména v kontextu s dalšími důkazy, zejména informacemi z internetu, jejichž obsah je citován v předchozí pasáži rozsudku. Správce daně proto zcela správně vyhodnotil tyto svědecké výpovědi, že neprokazují, že žalobce použil předmětné plnění pro ekonomickou činnost. Ani na základě obsahu svědecké výpovědi Jany Kunešové, která je osobou blízkou žalobce, jestliže s ním žije v současně době ve společné domácnosti, nebylo prokázáno, že žalobce plnění použil pro ekonomickou činnost, neboť uvedená svědkyně nebyla schopna přesně identifikovat pneumatiky a dosvědčila, že vozidlo bylo používáno i pro soukromé účely a žalobce jezdil rallye soutěže. Žalobcem je nedůvodně namítána nemožnost využití internetových stránek jako důkazního prostředku. V souvislosti s tím soud odkazuje na ust. § 93 odst. 1 daňového řádu dle něhož jako důkazních prostředků lze užít všech podkladů, jimiž lze zjistit skutečný stav věci a ověřit skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně a které nejsou získány v rozporu s právním předpisem. Z uvedeného plyne, že je možno jako důkazní prostředek považovat i odkaz na internetové stránky. V ust. § 93 odst. 1 je uvedeno, že se jedná zejména o tvrzení daňového subjektu, listiny, znalecké posudky, svědecké výpovědi a ohledání věci. Výčet důkazních prostředků tedy není taxativní, z čehož plyne, že internetové stránky lze využít jako důkazní prostředek. Správce daně z článků uvedených na internetových stránkách zjistil, že žalobce používal mimo jiné vozidlo SPZ 2J2 3315 k závodům rallye, v části prezentace posádky automobilu a realizačního týmu je uvedeno vozidlo Mazda 323, 16i s motorem EXCEL, kola 17“ EVO Corse, pneumatiky SILVERSTONE a přední brzdy TAR- OX 320 mm, jejichž technické parametry, jak bylo správcem daně správně zjištěno, se shodují s přijatým plněním uvedeným na daňovém dokladu č. F/19 . Rovněž v dalším článku zajištěném z internetu ,, A je to tady“ ze dne 11.5.2010 je uvedeno, že rok 2009 byl pro žalobce rokem inovace závodního vozidla, který má nový motor, přední brzdy a u kol došlo k přechodu z 15“ na 17“. V článku ,, Návrat ztracené Mazdy“ ze dne 31.8.2009 žalobce se zmiňuje o pořízení brzdového ústrojí značky TAR-OX, disků a pneumatik SILVERSTONE od firmy MK-Racing. Na základě těchto skutečností byl správně učiněn žalovaným závěr, že žalobce s přijatým zdanitelným plněním jezdí závody rallye, jestliže se s ohledem na obsah uvedených článků shoduje dodavatel, dodané zboží i termín pořízení. Žalobce namítá, že mu žalovaný nestanovil správně jeho daňovou povinnost, nesprávně provedl hodnocení důkazních prostředků, neboť tyto neposoudil ve vzájemné souvislosti a nepřihlédl ke všemu co při správě daně vyšlo najevo při hodnocení jednotlivých důkazů, zejména svědeckých výpovědí opomněl šetřit práva a oprávněné zájmy žalobce a respektovat zásadu přiměřenosti. Tato výhrada je zcela nekonkrétní, neboť žalobce pouze uvádí výčet porušení předpisů, kterých se měl žalovaný dopustit, aniž by blíže jím bylo konkretizováno, v čemž spatřuje pochybení žalovaného při stanovení daňové povinnosti, kde je jím spatřováno nesprávné hodnocení důkazních prostředků a jakým způsobem bylo opomenuto respektovat zásadu přiměřenosti a v čem spočívá jednání žalovaného, kterým opomněl šetřit práva a oprávněné zájmy žalobce. Uvedené námitky proto nelze soudem přezkoumat, jestliže uvedené výhrady nebyly jím řádně konkretizovány. Žalobce rovněž namítá, že žalovaný nedostál ústavně-právní zásady proporcionality, když ve věci neprovedl test proporcionality. Soud poznamená, že k testu proporcionality je možné přistoupit v případě, kdy se střetávají základní práva a svobody. Ústavní soud aplikuje nejprve test vhodnosti, tedy odpověď na otázku, zda institut či právo omezující určité základní právo umožňuje dosáhnout sledovaný a požadovaný cíl, za druhé test potřebnosti, tedy porovnávání i jiných legislativních prostředků omezujících základní právo s jinými opatřeními, jež umožňují dosáhnout stejného cíle. Je tedy záhodno použít nejšetrnější řešení ze všech možných a za třetí test poměřování, tedy porovnávání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv. Princip proporcionality představuje jednu z možných výjimek či omezení základních lidských práv, kdy jeho podstatou je, že případné omezení musí být přiměřené ve vztahu k účelu. Princip proporcionality lze uplatnit při aplikaci práva, a to zejména při výkladu neurčitých právních pojmů či posuzování zákonnosti uplatnění správního uvážení, kdy tento princip reaguje na střet právních principů, popřípadě právního principu s určitým veřejným zájmem. V daném případě žalobce zejména poukazuje na skutečnost, že ze strany žalovaného byl nesprávně vyhodnocen důkaz – výslech svědků, nesprávně byly jako důkaz použity informace z internetových stránek a zejména se dovolává, že nebyli vyslechnuti svědci M. K. a P.P.. Z uvedeného je zřejmo, že se jedná o procesní námitky ohledně nesprávně provedeného dokazování, popřípadě hodnocení důkazů, tedy, že v daném případě bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. S ohledem na tyto námitky žalobce je zřejmé, že ze strany žalovaného se v žádném případě nemohlo jednat o to, že žalovaný nedostál ústavně-právní zásady proporcionality, neprovedl test proporcionality. Test proporcionality v daném případě aplikovat nelze, proto uvedená námitka je zcela irelevantní. Procesní pochybení, proto v tomto směru ze strany žalovaného shledáno nebylo. Krajský soud po projednání podané žaloby na základě výše uvedeného neshledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, nebylo jím zjištěno, že by žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem. Proto soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s., jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s.. Žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení a žalovaný správní úřad žádné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevynaložil, proto soud rozhodl, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení