10 Af 55/2010 - 58

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce : Plzeňská Farma spol. s.r.o., Šumavské Hoštice čp. 83, zastoupeného JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou, Český Krumlov, se sídlem Rooseveltova 37, proti žalovanému : Odvolací finanční ředitelství Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, ze dne 19.4.2010, č.j. 1461/10- 1200: takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích shora uvedeného jednacího čísla, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Vimperku, ze dne 20.10.2009, č.j. 2963/09/102970303735, o dodatečném doměření daně z příjmů právnických osob za rok 2005, ve výši 897.780,-Kč a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobce namítá, že došlo k nesprávné a zkreslené interpretaci výpovědi B.L. o poskytnutí půjček , kdy správce daně zcela účelově, aby zpochybnil tvrzení o přijatých půjčkách uvádí pouze nesouvislé interpretace z výpovědi B.L., jednatele žalobce. Uvádí, že B.L. prohlásil, že mimo 3 zaúčtovaných půjček nikdo jiné žádné další půjčky společnosti neposkytl a později uvedl, že se záležitost přezkoumá v účetnictví. Z protokolu o jednání je patrno, že B.L. odkázal na účetnictví, neboť on sám účetnictví nevede. Měla by být v daném případě zhodnocena skutečnost, že žalobce předložil hned druhý den seznam půjček a v dopise ze dne 10.9.2008 doslovně uvedl, že uvedené půjčky poskytl B.L.jako soukromá osoba, o skutečnosti, zda ještě někdo jiný, tím myšleno i jiné společnosti B.L., poskytl půjčky, podá žalobce vyjádření do 17.8.2008 z důvodu nepřítomnosti B.L., který byl na služební cestě. Správce daně při projednání zprávy tvrdil, že neobdržel účetnictví, ovšem toto tvrzení je velmi zavádějící. Žalobce zjistil hrubé nedostatky v zaúčtování nákupu podniku, proto provedl revizi celého účetnictví a následně podal dodatečně daňové přiznání, ve kterém o 1.602.120,-Kč zvýšil původně přiznanou daňovou povinnost. Žalobce navrhoval provedení znaleckého posudku, jestliže správce daně není schopen si ověřit ze stávajícího účetnictví tvrzené skutečnosti. Žalobce doložil účetnictví, sám podával dodatečné daňové přiznání, ve kterém uvedl, že zjistil nesprávné zaúčtování dokladů v roce 2005 a nesprávně odvedenou daň, proto podával dodatečné daňové přiznání. Pro své tvrzení tedy žalobce znalecký posudek nepotřebuje. V průběhu kontroly správce daně nezpochybnil žádný účetní doklad, jediné kontrolní zjištění se týká půjček, které byly žalobci poskytnuty. Přesto je správcem daně tvrzeno, že účetnictví žalobce je nepřehledné a neúplné, takové tvrzení může vyplynout pouze z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žalobce dále namítá nesprávné hodnocení důkazů. Skutečnost, že v účetnictví B.L. byly zaúčtovány smlouvy o půjčce samostatně v nepravidelné číselně řadě, nemohou svědčit o tom, že byly zaúčtovány dodatečně. Při místním šetření bylo zaúčtování poskytnutých půjček potvrzeno. Pokud na pokladních dokladech nejsou uvedeny souvislé číselné řady, nemůže to nic změnit na skutečnosti, že o těchto půjčkách bylo zúčtováno účetními doklady. Účtováno bylo o půjčkách také v pokladních knihách za rok 2005, kde je účtováno řádně a v časové souvislosti a uzavření těchto knih odpovídá daňovému přiznání B.L. za rok 2005. Přestože tato skutečnost vyšla najevo, správce daně měl doklady k dispozici, nijak je nehodnotí, nezabývá se řádně ani hodnocením důkazů získaných při dožádání u správce daně v Prachaticích. Takový postup je v rozporu s § 2 odst. 3 daňového řádu. Rovněž je nesprávná úvaha správce daně, že o účelovém a dodatečném vyhotovení smluv o půjčkách svědčí skutečnost, že v těchto smlouvách je dohodnuto poskytnutí půjčky ve splátkách, a to tak, aby nepřekročily částku 15.000,-- EUR. Správce daně došel k tomuto závěru po naprosto mylné představě, že jednatel žalobce nevěděl do doby kontroly správce daně dne 14.7.2008 o existenci zákona č. 254/2004 Sb. Takové zdůvodnění je ve zprávě o daňové kontrole, tuto neopodstatněnou domněnku převzal i žalovaný do svého rozhodnutí. Žalobce se domáhal provedení svědeckých výpovědí, které mohly prokázat, že obsah zákona č. 254/2004 Sb. mu byl v roce 2005 znám. Tyto svědecké výpovědi byly správcem daně odmítnuty, přestože tento důkaz měl vyvrátit domněnku správce daně o faktu, že smlouvy o půjčce z roku 2005, pokud jsou koncipovány v duchu zákona č. 254/2004 Sb. jsou vyhotoveny dodatečně. Rovněž zcela nesprávně byl správcem daně ignorován listinný důkaz, a to smlouva o půjčce uzavřená dle zákona č. 254/2004 Sb. s firmou Agrocentrum Lainka s.r.o. a doklad o splácení této půjčky s tím, že smlouva se netýká daného případu, neboť tento listinný důkaz zcela vyvrací úvahu správce daně. Žalobce namítá porušení § 16 a § 23 daňového řádu ze strany správce daně. Žalobce v odvolání poukázal na zprávu o daňové kontrole, ve které správce daně odkázal na zjištění z dožádání správce daně u Finančního úřadu v Prachaticích. Dožádání bylo prováděno u Finančního úřadu v Prachaticích celkem dvakrát, tyto doklady však nebyly v protokolu o kontrolním zjištění uvedeny, přestože zásadně vyvrací tvrzení správce daně, že zjištěné příjmy jsou zatajené příjmy. Z dokladů získaných při dožádání vyplynulo, že půjčky byly firmou poskytnuty. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabývá touto námitkou pouze co do popisu událostí a neshledává v postupu správce daně pochybení, když konstatuje, že se žalobce mohl s doklady seznámit při projednání zprávy o kontrole, přičemž žalobci vyčítá, že nepředkládal důkazy v průběhu řízení. Takový postup pokládá žalobce za porušení § 16 a § 23 daňového řádu a namítá neobjektivní přístup správce daně v daňové kontrole se snahou zatajit důkazy svědčící ve prospěch žalobce. Žalobce navrhoval výslechy svědků, a to P.T. a V.J., JUDr. L., správce konkurzní podstaty, P.F., J.N. a J.N.. Uvedl, k čemu by tito svědci vypovídali, přesto správce daně tyto výslechy nepřipustil. Svědci měli potvrdit fakt, že ve společnosti nebyl žádný majetek, který by mohl žalobce tajně prodat, a nebyly vyvíjeny žádné služby, které by byly inkasovány „načerno“. Žalobce doložil i listinnými důkazy, že počátkem roku 2005 neměl žádný majetek a nevyvíjel žádnou činnost. V průběhu roku 2005 nakoupil panely a traktory, které v průběhu roku prodával a zisky z těchto prodejů zahrnul do příjmů společnosti a vykázal řádně ke zdanění. Správce daně nebyl schopen z účetnictví identifikovat, za co by měly být zatajené příjmy, proto nemůže tvrdit, že k zatajení příjmů došlo. Půjčky od B.L. byly potvrzeny při dožádání, půjčky mají časovou souvislost s nutností zaplatit kupní cenu podniku z konkurzu. Žalobce neměl dostatek prostředků pro zaplacení kupní ceny, proto si půjčil od osob ekonomicky propojených finanční prostředky, což není v rozporu s daňovými zákony. Žalobce navrhoval důkazy pro svá tvrzení, ovšem správce daně žádné neprovedl, proto nelze tvrdit, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Správce daně doměřil daň pouze na základě své domněnky, že žalobce zatajil výnosy ve výši 3.349.247,10 Kč, aniž by pro toto tvrzení měl důkaz. Žalobce prokázal, že uvedené finanční prostředky nejsou zatajenými výnosy, ale jsou to půjčené prostředky, což prokázal důkazy, které správce daně nehodnotil a bezdůvodně je odmítl. Žalobce nemůže prokázat své negativní tvrzení, že nic neprodal. Zde by měl správce daně prokázat, z čeho mají plynout zatajené příjmy, správce daně měl prokázat skutečnost, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno. Takové důkazy nejsou v daňovém spise zajištěny. Proto žalobce navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že během daňové kontroly byly zjištěny hrubé neshody mezi účetními zápisy vztahujícími se k toku finančních prostředků v hotovosti z pokladny na běžný účet žalobce. O tvrzených půjčkách od společníka ve výši 3.349.247,-Kč nebylo účtováno, a to ani v rekonstruovaném účetnictví v roce 2008 za rok 2005. Z účetnictví vyplynulo, že společníkovi B.L. nebyly žádné půjčky splaceny, přestože ve smlouvách bylo ujednáno splacení nejpozději do 31.12.2005. Dožádaný správce daně zjistil v účetnictví B.L., že v číselné řadě nebyl vystaven žádný doklad o poskytnutí půjčky a účtování v odlišných číselných řadách bylo učiněno až dodatečně, tedy účelově. Žalobce se pokouší svést pozornost na nepodstatnou záležitost, na znalost B.L. zákona o omezení platit v hotovosti, která nebyla předmětem hodnocení důkazních prostředků. Úvaha správce daně v tomto směru neměla vliv na rozhodování. Žalobce měl dostatečný prostor k předkládání důkazních prostředků, bylo mu umožněno seznámit se se všemi závěry správce daně a měl i možnost se k nim řádně vyjádřit. K zatajování důkazů z dožádání žalovaný uvedl, že po jeho obdržení v následném vyhodnocení výsledků místního šetření dožádaného správce daně ve zprávě o daňové kontrole, bylo umožněno zástupci žalobce nahlédnutí do spisu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je řádně zdůvodněno, proč nebylo přistoupeno k výslechu jednotlivých svědků navrhovaných žalobcem. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: U žalobce byla dne 24.4.2008 zahájena kontrola daně z příjmů právnických osob, při které správce daně zjistil, že žalobce provedl odvod peněz z pokladny na běžný účet ve výši 1.400.000,-Kč, přestože před provedením této finanční transakce vykazoval v pokladně zůstatek ve výši 48.483,-Kč. Správce daně rovněž zjistil, že dne 10.10.2005 byl zaúčtován do pokladny příjem z půjčky od B.L. ve výši 4.500.000,-Kč, téhož dne byl proveden odvod peněz z pokladny na běžný účet, a to ve výši 6.500.000,-Kč, přestože podle zaúčtovaných operací v pokladně uvedeného dne byl pouze zůstatek ve výši 4.502.269,50 Kč. U správce daně proto vznikly pochybnosti o úplnosti a správné výši vykázaných výnosů v částce 3.349.247,-Kč. Z protokolu o ústním jednání ze dne 9.9.2008 vyplývá, že jednatel a společník žalobce B. L. uvedl, že poskytl žalobci dne 1.4.2005půjčku ve výši 500.000,-Kč, dne 20.6.2005 ve výši 250.000,- Kč a dne 10.10.2005 ve výši 4.500.000,-Kč. Tyto půjčky byly zaúčtovány v účetnictví žalobce a byly i žalobcem doloženy. Správce daně se dotazoval B.L., zda poskytl žalobci půjčku ještě někdo jiný, na tento dotaz jednatel odpověděl, že nikoli. Žalobce dne 18.9.2008 předložil smlouvy o půjčkách ze dne 4.7.2005 ve výši 500.000,-Kč, ze dne 23.9.2005 ve výši 1.000.000,-Kč a ze dne 3.10.2005 ve výši 3.000.000,-Kč, které poskytl žalobci B.L. O těchto půjčkách není v účetnictví žalobce účtováno, a to ani v účetnictví sestaveném po ukončení zdaňovacího období roku 2005, ani v rekonstruovaném účetnictví v roce 2008 za zdaňovacího období roku 2005. Správce daně z účetnictví žalobce zjistil, že B.L. během roku 2005 ani v roce 2006 půjčky nebyly spláceny ani se splácet nezačaly, přestože v uvedených smlouvách byla ujednána splatnost do 31.12.2005. Správce daně vyzval žalobce k prokázání původu finančních prostředků vložených v roce 2005 do podnikání a dále k prokázání, že v účetnictví jsou zaúčtovány všechny příjmy z činnosti společnosti, které přijala v hotovosti do pokladny, a že zaúčtované výnosy jsou úplné. Rovněž byl žalobce vyzván k předložení původních účetních knih, na jejichž základě byla sestavena jejich účetní uzávěrka a podáno řádné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2005 a rovněž k předložení účetních dokladů k souhrnným rozdílům vykázaných na řádcích dodatečného daňového přiznání. Žalobce reagoval na výzvy, ovšem dle správce daně uvedené pochybnosti ohledně hotovosti ve výši 3.349.247,10 Kč neodstranil, proto správce daně dospěl k závěru, že účetnictví není úplné a správné, jestliže žalobce nezaúčtoval veškeré zdanitelné příjmy. Správce daně ze zjištění dožádaného správce daně v Prachaticích z účetnictví B.L. zjistil, že B.L. očísloval v roce 2005 účetní operace v pokladně postupně narůstající číselnou řadou, avšak u půjček podle smluv ze dne 4.7.2005, 23.9.2005 a 3.10.2005 v celkové částce 4.500.000,- Kč nebyl samostatně v této číselné řadě vystaven žádný doklad o poskytnutí půjčky, při účtování postupoval B.L. tak, že částku půjčky přeúčtoval do výdajového pokladního dokladu s jinou účetní operací nebo dnem, kdy nevystavoval žádný výdajový doklad, byl zhotoven nový výdajový doklad v jiné odlišné číselné řadě. Po takto v zaneseném dokladu bylo pokračováno v původní započaté číselné řadě. Z místního šetření provedeného dožádaným správcem daně správce daně rovněž zjistil, že ohledně shora uvedených smluv o půjčce B.L. nevystavoval výdajové pokladní doklady v započaté číselné řadě, ale tyto doklady přiřazoval k jiným účetním operacím nebo je vystavoval ve zcela jiné odlišné číselné řadě. Účetnictví B.L. po doplnění těchto výdajových dokladů vykazovalo v pokladně záporný stav finančních prostředků. Dne 9.2.2009 byl žalobce seznámen s průběžným výsledkem kontroly, kdy nebylo k dispozici zhodnocení dožádání o místním šetření od Finančního úřadu v Prachaticích. Dne 5.5.2009 byla projednána zpráva o daňové kontrole, při které byly vyhodnoceny výsledky kontroly i výsledky místního šetření provedeného dožádaným správcem daně. Daňová kontrola byla ukončena dne 20.10.2009, žalobce vyslovil nesouhlas se závěry daňové kontroly a navrhoval výpovědi dalších svědků. Správce daně nepřistoupil k výslechu svědků, neboť na základě uvedených svědeckých výpovědí by nemohlo dojít k objasnění, že se nemohlo jednat o zatajené příjmy. Znalost či neznalost účetní žalobce ohledně zákona o omezení plateb v hotovosti je zcela irelevantní pro posouzení, zda hotovost v pokladně pocházela z půjček či ze zdanitelných příjmů žalobce. Další svědci byli odmítnuti z důvodu, že měly potvrdit skutečnosti, které správce daně nerozporoval. Správce daně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že B.L. poskytl žalobci předmětnou částku na základě shora uvedených smluv o půjčce, což potvrzuje, že smlouvy o půjčkách byly vyhotoveny dodatečně a následně i dodatečně zaneseny jak do účetnictví žalobce, tak i do účetnictví B.L. Proto učinil závěr, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neprokázal, že v účetnictví zachycené finanční prostředky byly půjčky od společníka, proto byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2005 ve výši 897.780,-Kč. Žalobce se proti dodatečnému platebnímu výměru odvolal. Odvolání žalobce bylo jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno, neboť žalobce neprokázal vklad do podnikání z půjček od B.L. Povinností žalobce bylo prokázat řádné přijetí a zaúčtování půjček od společníka na základě smluv o půjčce, toto však prokázáno jím nebylo. Jeho účetnictví je neúplné, byla zjištěna absence důsledného zachycení půjček v účetnictví. Žalobce neprokázal, že se v případě částky 3.349.247,10 Kč jednalo o půjčky a nikoliv o příjmy, které jsou předmětem daně podle § 18 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce namítá, že žalovaný učinil nesprávný závěr, že účetně nepřijaté finanční prostředky do pokladny ve výši 3.349.247,10 Kč pocházejí z podnikatelské činnosti žalobce a jsou tedy předmětem daně. Tento závěr dle žalobce není správný, neboť finanční prostředky byly získány z půjček společníka. Žalobce do této doby podnikal v omezeném rozsahu a v září 2005 zakoupil v dražbě konkurzní podstaty podnik. Žalobce má za to, že ze strany správce daně došlo k nesprávné a zkreslené interpretaci výpovědi B. L. o poskytnutí půjček žalobci. V dané záležitosti je na sporu, zda se v případě částky 3.349.247,- Kč jedná o půjčky od B.L. a nebo o příjmy, které jsou předmětem daně dle § 18 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Žalobce byl poplatníkem daně z příjmů právnických osob ve smyslu § 17 uvedeného zákona. Zákon o daních z příjmů v § 18 vymezuje předmět daně z příjmů právnických osob a v § 23 odst. 1 stanoví, že základem daně je rozdíl, o který příjmy s výjimkou příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období. Žalovaný v daném řízení prokázal, že žalobce nepostupoval tak, aby byla správně odvedena daň za zdaňovací období roku 2005, jeho postup odpovídá zásadám platným v daňovém řízení. Soud nemá důvod zpochybňovat zjištění správce daně při daňové kontrole provedené u žalobce, o které byla sepsána zpráva, z níž vyplývá, že žalobce mimo jiné neuvedl pravdivé údaje o účtování veškerých příjmů, neboť z předloženého účetnictví konkrétně z účtu 211 je zřejmé, že o příjmu částky 3.349.247,10 Kč nebylo na tomto účtu účtováno, bylo účtováno o převodech finančních prostředků z pokladny na bankovní účet, přestože v pokladně byl vykázán záporný zůstatek, což znamená, že příjem této částky nebyl součástí účetnictví. Kontrolou správce daně zjistil, že tato částka nebyla zaúčtována, ani jinak zahrnuta do účetnictví, přestože byla přijata v hotovosti do pokladny a měl ji žalobce v pokladně k dispozici. Správce daně měl proto oprávněně pochybnosti o úplnosti a správné výši vykázaných příjmů. Dle žalobce se jednalo o půjčku, která byla společnosti poskytnuta jednatelem a společníkem B.L., a to na základě půjčky ze dne 1.4.2005 ve výši 500.000,- Kč, ze dne 20.6.2005 ve výši 250.000,- Kč a ze dne 10.10.2005 ve výši 4.500.000,-Kč. Následně žalobce předložil smlouvy o půjčkách ze dne 4.7.2005 ve výši 500.000,-Kč, ze dne 23.9.2005 ve výši 1.000.000,-Kč a ze dne 3.10.2005 ve výši 3.000.000,-Kč, o kterých rovněž nebylo účtováno, a to ani v účetnictví vypracovaném po ukončení zdaňovacího období roku 2005, ani v rekonstruovaném účetnictví v roce 2008. Z účetnictví žalobce vyplývá, že uvedené půjčky nebyly splaceny a ani nebylo započato se splácením, přestože ve smlouvách byl ujednán termín vrácení do 31.12.2005. V účetnictví B.L. bylo při místním šetření prostřednictvím dožádaného správce daně zjištěno, že jsou očíslovány v roce 2005 účetní operace v pokladně postupně narůstající číselnou řadou, a to u půjček podle smluv ze dne 4.7.2005, 23.9.2009 a ze dne 3.10.2005 v částce 4.500.000,-Kč, samostatně nebyl v této číselně řadě vystaven žádný doklad na poskytnutí půjčky, tedy že nebyly vystaveny výdajové pokladní doklady započaté v číselné řadě, ale tyto doklady byly přiřazeny k jiným účetním operacím nebo byly vystaveny ve zcela jiné odlišné číselné řadě. Rovněž bylo v účetnictví B.L. zjištěno, že po doplnění těchto výdajových dokladů byl vykázán v pokladně záporný stav finančních prostředků. Vzhledem k těmto skutečnostem je správný závěr finančních orgánů, že žalobce neprokázal, že došlo k půjčce, účetnictví žalobce je neúplné a není z něho seznatelné důsledné zachycení půjček. Žalobce tedy neprokázal řádné přijetí a zaúčtování půjček od společníka B.L., nejedná se tedy o vklad do podnikání z půjčky, proto byl učiněn správný závěr správcem daně, že se jedná o příjem, který nebyl zaúčtován do výnosů z podnikatelské činnosti. Žalobce namítá nesprávnou a zkreslenou interpretaci výpovědi B.L. o poskytnutí půjček žalobci a nesprávné hodnocení důkazů, neboť správce daně účelově zpochybnil tvrzení žalobce o přijatých půjčkách, jestliže uvádí, že B.L. prohlásil, že nikdo jiné další půjčky žalobci neposkytl. Z protokolu o jednání ze dne 9.9.2008 vyplývá, že B.L. poskytl žalobci půjčku dne 1.4.2005, 20.6.2005 a 10.10.2005 a na otázku správce daně, zda žalobci poskytl půjčku ještě někdo jiný, jednatel uvedl, že nikoli a požádal o poskytnutí lhůty pro vyjádření. Ve stanovené lhůtě předložil smlouvy o půjčkách jiného data, a to ze dne 4.7.2005, 23.9.2005 a ze dne 3.10.2005 na celkovou částku 4.500.000,-Kč, proto důvodně vznikly u správce daně pochybnosti, jestliže při ústním jednání dne 9.9.2008 si jednatel a společník žalobce nebyl vědom půjčky v řádu 1.000.000,-Kč a následně bylo zjištěno, že o těchto půjčkách nebylo účtováno a rovněž ke splacení těchto půjček dle smlouvy ve lhůtě tam uvedené nedošlo. Žalobce byl správcem daně vyzván k předložení účetních knih, na jejichž základech byla sestavena účetní uzávěrka a podáno daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2005, přičemž žalobce správci daně v odpovědi na výzvu uvedl, že účetnictví neodpovídá účetní uzávěrce, která byla doložena k řádnému daňovému přiznání za rok 2005, a následně teprve předložil účetnictví, které bylo podkladem pro dodatečné daňové přiznání za rok 2005. Tyto dodatečně předložené účetní doklady správce daně podrobil kontrole. Uvedená výhrada žalobce proto není důvodná, jestliže žalobce sám uvádí, že zjistil nedostatky v zaúčtování a proto učinil revizi celého účetnictví a následně podal dodatečné daňové přiznání. Tato výhrada je zcela irelevantní s ohledem na zjištění, že během daňové kontroly byly zjištěny neshody mezi účetními zápisy ohledně toku finančních prostředků v hotovosti z pokladny na běžný účet žalobce, kdy žalobce převedl z pokladny na běžný účet finanční prostředky, přičemž o půjčkách nebylo účtováno, a to ani v následně vypracovaném účetnictví a rovněž z účetnictví vyplynulo, že půjčky nebyly spláceny. Žalobce navrhoval zajištění znaleckého posudku, jestliže správce daně není schopen ověřit ze stávajícího účetnictví tvrzené skutečnosti. Tento návrh na pořízení znaleckého posudku je zcela bezpředmětný, jestliže žalobce stíhá důkazní břemeno, kdy bylo jeho povinností prokázat tvrzené skutečnosti, v daném případě, že došlo k poskytnutí půjčky. Tedy bylo povinností žalobce prokázat řádné přijetí a zaúčtování půjček od společníka. V případě, že žalobce měl za to, že uvedený znalecký posudek by mohl prokázat, že došlo k půjčce, nic nebránilo tomu, aby znalecký posudek předložil. S ohledem na důkazní břemeno daňového subjektu nelze namítat nedostatečné zjištění skutkového stavu z důvodu absence znaleckého posudku. Správce daně důvodně posoudil účetnictví žalobce jako nepřehledné a neúplné, jestliže byly zjištěny hrubé neshody mezi účetními zápisy vztahujícími se k toku finančních prostředků v hotovosti z pokladny, jestliže o půjčkách nebylo účtováno. Za situace, že došlo k vyvedení finančních prostředků z pokladny, bylo nutno o tomto pohybu peněz účtovat. Proto je správný závěr správce daně, že účetnictví žalobce je neprůkazné a neúplné, jestliže v něm absentovaly údaje související s příjmy v celkové výši 3.349.247,10 Kč. Žalobce rovněž nedůvodně namítá nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné správní úvahy, neboť správce daně nedostatečně prověřil existenci a naplnění právních ujednání mezi žalobcem a jednatelem B.L. ohledně poskytnutí půjček. V souvislosti s tím žalobce odkazuje na zákon o omezení plateb v hotovosti i na znalost B.L. zákona o omezení plateb v hotovosti. V daném případě, kdy na žalobci bylo důkazní břemeno, je zcela nerozhodná znalost uvedeného zákona o omezení plateb v hotovosti, jestliže bylo zjištěno, že v účetnictví B.L. byly zaúčtovány půjčky v nepravidelné číselné řadě, což svědčí o tom, že do tohoto účetnictví byly zaúčtovány dodatečně a rovněž došlo i k dodatečnému uzavření smluv o půjčce. Znalost B.L. zákona o omezení plateb v hotovosti nebyla předmětem hodnocení důkazních prostředků, neboť tato skutečnost je zcela nerozhodná pro zjištění, zda byla půjčka poskytnuta či nikoliv. Bylo proto nadbytečné, aby byly provedeny svědecké výpovědi, které mohly prokázat, že zákon č. 254/2004 Sb. byl v roce 2005 žalobci znám. Jako nadbytečné proto byly i soudem odmítnuty, jestliže žalobce v rámci řízení před soudem navrhoval výpověď těchto svědků. O dodatečném vyhotovení smluv svědčí další důkazy, a to zejména neúplné účetnictví žalobce i B.L., ve kterém byly zjištěny nesrovnalosti. Důkaz předložený žalobcem, a to smlouva o půjčce, která byla uzavřena s firmu Agrocentrum Lainka s.r.o., ze které má být dle žalobce patrný režim vyžadovaný zákonem č.254/2004 Sb., nemá pro souzenou věc význam, neboť předmětná smlouva o půjčce se netýká pochybností, které správce daně zjistil v rámci daňové kontroly provedené u žalobce, tedy půjček, které byly poskytnuty B.L. žalobci. Žalobce namítá porušení § 16 a § 23 daňového řádu, neobjektivní přístup správce daně se snahou zatajit důkazy svědčící v jeho prospěch. Dále žalobce namítá, že mu bylo zabráněno seznámit se se zjištěním od dožádaného správce daně, Finančního úřadu v Prachaticích. Uvedená výhrada není důvodná, ze spisu vyplývá, že Finanční úřad v Prachaticích provedl místní šetření, o kterém vypracoval protokol, který následně byl zaslán příslušnému správci daně. Dne 9.2.2009 byl jednatel žalobce seznámen s průběžným výsledkem kontroly, kdy nebylo ještě vyhodnoceno dožádané zjištění, neboť jej neměl správce daně od dožádaného Finančního úřadu v Prachaticích k dispozici. Dne 5.5.2009 správce daně projednal se žalobcem zprávu o daňové kontrole, ve které byly již vyhodnoceny i výsledky místního šetření provedeného dožádaným správcem daně. Daňová kontrola byla ukončena dne 20.10.2009, kdy byla se žalobcem projednána zpráva o daňové kontrole. Z uvedeného vyplývá, že žalobce byl seznámen s místním šetřením neprodleně poté, co bylo správci daně doručeno a následně vyhodnoceno. Žalobci bylo umožněno seznámit se se všemi důkazními prostředky a byla mu i dána možnost se k nim vyjádřit. Rovněž ze spisu nevyplývá, že by žalobce neměl prostor k předkládání důkazních prostředků, nebo že by ze strany správce daně došlo k zatajení zjištěných skutečností při místním šetření. K porušení § 16 daňového řádu nedošlo, neboť žalobce byl vyzýván k prokazování skutečností, které měly vliv na správné stanovení daňového základu, měl prostor k předkládání důkazních prostředků a byl i řádně seznámen se všemi závěry správce daně a byla mu dána možnost se k nim vyjádřit. Skutečnost, že důkazy byly vyhodnoceny v jeho neprospěch, nelze posoudit jako porušení § 16 daňového řádu. Rovněž nebylo zjištěno, že by žalobci nebylo umožněno nahlížet do spisu, o čemž svědčí protokol ze dne 16.2.2009, kde je k průběhu jednání uvedeno, že bylo umožněno zástupci daňového subjektu nahlédnout do spisu daňového subjektu. Nedůvodně je namítáno, že ze strany správce daně byly neopodstatněně odmítnuty výslechy svědků, a to JUDr. L., který mohl dosvědčit prodej mléka a krav, dále P.F., který v době převzetí měl přehled o strojích a majetku a J.N. a J.N., kteří mohli vypovídat k majetku společnosti v roce 2005. Tito svědci měli dle žalobce potvrdit, že ve společnosti nebyl žádný majetek, který by žalobce mohl tajně prodat, a nebyly vyvíjeny činnosti, které by byly inkasovány „načerno“. Soud tuto námitku neshledal důvodnou, a to s odkazem na skutečnost, že uvedené důkazy nemohly objasnit, zda a kdy byly žalobci finanční prostředky zapůjčeny a rovněž zda došlo k jejich zaúčtování či nikoliv. Správně správce daně rovněž nepřistoupil k výslechu P.T., neboť je zcela nepodstatné, zda žalobce měl vědomost o zákoně o omezení plateb v hotovosti či nikoliv. Nebyl důvod provést výslech V.J., neboť správce daně měl vědomost od B.L. o podání dodatečného daňového přiznání z důvodu nezaúčtování veškerých výnosů do účetnictví vydraženého podniku nikoliv pochybností ohledně poskytnuté půjčky od B.L.. JUDr. L. rovněž nebyl správně vyslechnut, neboť jeho výslechem měl být potvrzen prodej mléka a krav, což nebylo správcem daně zpochybněno. Zcela nadbytečný by byl výslech P.F., zaměstnance Zemědělského družstva Horní Bělá – mechanizátora, který vykonává funkci vedoucího farmy, jestliže předmětem řízení je poskytnutí půjček, nikoliv nezaúčtování majetku z vydraženého podniku. Nadbytečný by byl výslech J.N., neboť pohyb majetku nebyl důvodem k dodatečnému vyměření daně z příjmů právnických osob, přičemž ze strany žalobce nebylo ani uvedeno k jakým okolnostem by měl být vyslechnut. Skutečnost, že žalobce uvedl, k čemu mohou svědci vypovídat, není důvodem k výslechu uvedených osob, rozhodné je, zda mohou svědecké výpovědi objasnit předmět řízení, tedy poskytnutí půjček nikoliv skutečnost, zda byl ve společnosti majetek, který mohl být prodáván „načerno“. V daném případě nebylo povinností správce daně zjišťovat, z čeho měly pocházet zatajené příjmy, neboť v daném případě žalobce tížilo důkazní břemeno a bylo tedy jeho povinností prokázat, že se jednalo o půjčky od společníka a nikoliv o příjmy, které měly být podrobeny dani z příjmů právnických osob. Soud proto shodně se správcem daně neprovedl pro nadbytečnost svědecké výslechy shora uvedených osob. Soud uzavřel, že námitky žalobce důvodné nejsou, napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s daňovým řádem i zákonem o daních z příjmů a proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho administrativní činnosti.

Poučení