10 Af 574/2012 - 49

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce 4 DVORY a.s., Okružní 2615, České Budějovice, zast. společností Censitio s.r.o. se sídlem Ratajova 1113/8, Praha 4, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Č.Budějovicích ze dne 31.8.2012 č.j. 6508/12-1300 takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou došlou soudu dne 31.10.2012 domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 31.8.2012, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 23.4.2012 č.j. 263786/12/077910305043 ohledně daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2011, kterým mu byla dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty ve výši 574.474,-Kč. Žalobce poukazuje na průběh daňového řízení a listinné důkazy, které byly správcem daně zajištěny. Namítá, že v případě vydání napadeného rozhodnutí došlo k porušení pravidel pro dokazovaní a hodnocení důkazů, jestliže při hodnocení důkazů nevzal žalovaný na vědomí vyjádření Statutárního města České Budějovice ze dne 24.1.2012 č.j. NP J/33/2012, ve kterém se potvrzuje, že žalobce neposkytl žádné služby a přijaté finanční plnění nebylo ani úplatou za vzdání se práva, ani vyjádření společnosti SPRÁVA DOMŮ, dle něhož demoliční práce, které byly žalobcem v rámci investičního záměru provedeny, nesloužily městu k žádnému jeho ekonomickému využití, ale znamenaly znemožnění jeho dosavadní ekonomické činnosti ( pronájmu budov). Projektová dokumentace konkrétním způsobem prokazovala k demolici jakých objektů v rámci demoličních prací došlo a jakým způsobem byly znemožněny dosavadní ekonomické aktivity. Tato projektová dokumentace nebyla v rámci dokazování a hodnocení důkazů správcem daně řádně zhodnocena. Žalobce namítá, že platební výměr nemá oporu ve spise. V rámci daňového řízení označil za důkaz smlouvu o nájmu, dále předložil smlouvu o podnájmu části nemovitostí ze dne 1.10.2009, smlouvu o podnájmu části nemovitostí ze dne 1.10.2009, smlouvu o podnájmu části nemovitostí ze dne 1.1.2011 a navrhl provedení výslechu svědka. Těmito důkazy dokládal, že deponie nebyla výsledkem jeho činnosti a ani jeho vlastnictvím, proto nemohla být poskytnuta ,,spotřebovatelná“ služba. Žalobce tak vyvrátil závěr správce daně. daně. Žalovaný tento rozpor neodstranil a postup odvolacího řízení tak zatížil vadami, které mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný se nevypořádal se smlouvou o podnájmu části nemovitostí ze dne 1.10.2009, smlouvou o podnájmu části nemovitostí ze dne 1.1.2011, navržený výslech svědka odmítl provést. Další námitka žalobce se dotýká nesprávného právního posouzení. Předmětem sporu nejsou skutkové otázky, ty byly objasněny dostatečně. Žalobce nesouhlasí se závěrem správce daně, neboť neposkytnul Statutárnímu městu České Budějovice žádnou službu, která by mohla být hodnocena jako předmět daně ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n), § 2 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce neprojevil vůli službu poskytnout a město neprojevilo nikdy vůli službu přijmout. Žalobce má za to, že přijatá finanční náhrada není předmětem daně z přidané hodnoty. Nesouhlasí se závěrem správce daně, že ,, předmětné finanční prostředky byly daňovému subjektu poskytnuty jako náhrada v minulosti vynaložených nákladů na provedené demoliční práce. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, tato úvaha nemá oporu v zákoně o dani z přidané hodnoty, neboť ne vždy, když je za získané plnění poskytována finanční náhrada, se jedná o zdanitelné plnění. Příkladem může být institut bezdůvodného obohacení. Žalobce poukazuje na to, že nedošlo ke zhodnocení předmětu nájmu v areálu bývalých kasáren Čtyři Dvory, naopak došlo k demolici značného množství pronajatých nemovitostí. Demolicí stavba jako věc zaniká, a proto nemůže následně dojít k jejímu zhodnocení. V daném případě žalobce postupoval v souladu se smlouvou o nájmu a smlouvou o spolupráci, na své náklady provedl demoliční práce a další činnosti směřující k naplnění vlastního investičního záměru. Účelem platby bylo refundovat náklady žalobce, které vynaložil a na jejichž náhradu mu vznikl nárok z důvodu ukončení smlouvy o nájmu na straně Statutárního města České Budějovice ve smyslu článku VIII. smlouvy. Statutární město České Budějovice za tuto platbu ničeho neobdrželo, tato platba proto nemůže být posouzena jako úplata ve smyslu zákona o dani z přidané hodnoty. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, správce daně postupoval v souladu s daňovým řádem i zákonem o dani z přidané hodnoty. Má za prokázané, že žalobce na základě uzavřené dohody o postoupení práv a převzetí závazků ze dne 13.6.2008 přijal veškerá práva a převzal veškeré povinnosti ze smlouvy o nájmu a smlouvy o spolupráci, kterými bylo zavázáno sdružení. Žalobce neodstranil pochybnosti správce daně, neprokázal, že úplata ve výši 22.500.000,-Kč svým charakterem odpovídala náhradě škody, tedy že se jednalo o úplatu za plnění, jež není předmětem daně. Z předložených důkazů nevyplývá žádné porušení právních povinností způsobených Statutárním městem České Budějovice, žalobce neprokázal, že předmětné finanční vyrovnání, jež mu bylo poskytnuto, má charakter úplaty za plnění, které je ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b), § 2 odst. 3 a § 14 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, zdanitelným plněním - poskytnutím služby. Správce daně se vyjádřil ke stanovisku Statutárního města Č.Budějovice ze dne 24.1.2012, kde jsou popsány skutečnosti vedoucí k uzavření smlouvy o nájmu a smlouvy o spolupráci a skutečnosti vedoucí k dohodě o ukončení smlouvy o nájmu a smlouvy o spolupráci. Z důvodů, které byly na straně Statutárního města Č.Budějovice, bylo zahájeno v období roku 2011 jednání o předčasném ukončení investorského záměru a na základě těchto jednání dne 25.10.2011 byla uzavřena dohoda o ukončení smlouvy o spolupráci a smlouvy o nájmu, kdy na základě vzájemného ujednání v uvedených smlouvách a na základě znaleckého posudku byly vyčísleny náklady ve výši 25.500.000,-Kč, po dohodě snížené na částku 22.500.000,-Kč, nejednalo se o úplatu za svolení s předčasným ukončením smlouvy o nájmu a smlouvy o spolupráci. Tato žalobci vyplacená finanční částka byla posouzena správcem daně jako náhrada vynaložených nákladů na provedené demoliční práce, tyto prostředky mají charakter úplaty za plnění, které je dle §14 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty zdanitelným plněním, tj. poskytnutím služby. Správce daně hodnotil všechny žalobcem předložené důkazní prostředky a na základě provedených důkazů učinil závěr, že předmětné finanční vyrovnání má dle zjištěných právních a skutkových okolností charakter úplaty za zdanitelné plnění, tj. poskytnutí služby. Město podmínilo vyplacení částky 10.000.000,- Kč za odstranění mezideponie za podmínky, že žalobce odstraní navezený materiál na předmětu nájmu, a že prokáže, že byla odstraněna ekologická zátěž v místech definovaných v přehledu provedených nákladů. Žalobce neprokázal, že úplata ve výši 22.500.000,-Kč, odpovídá náhradě škody a neprokázal, že se jednalo o úplatu za plnění, jež není předmětem daně. Tato úplata představuje náhradu v minulosti vynaložených nákladů na provedené demoliční práce v pronajatém areálu bývalých kasáren Čtyři Dvory, tedy má charakter úplaty za zdanitelné plnění, které je ve smyslu § 2 odst.1 písm. b), § 2 odst.3 a § 14 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty zdanitelným plněním, tj. poskytnutím služby. Vyplacení části finančních prostředků ve výši 10.000.000,- Kč bylo vázáno na splnění podmínek. Správcem daně byla správně posouzena právní otázka. Žalobce provedl potřebné demoliční práce, postupoval v souladu se záměrem i v souladu se smlouvou o nájmu. Jestliže žalobce stanovené demoliční a případné další práce provedl, zhodnotil pronajatý majetek, vznikla tak majetkově využitelná hodnota, která umožňovala realizaci podnikatelského záměru. V okamžiku uzavření dohody o ukončení smlouvy o spolupráci a smlouvy o nájmu, byla poskytnuta majetková hodnota za sjednanou úplatu ve výši 22.500.000,-Kč. Výše této úplaty byla stanovena na základě dohody, pro kterou byl podkladem znalecký posudek a ocenění demoličních prací v areálu bývalého vojenského cvičiště Čtyři Dvory ze dne 10.6.2011. Žalobce provedl předmětné demoliční práce, za toto plnění obdržel úplatu ve výši 22.500.000,-Kč, proto jeho povinností bylo uhradit daň z přidané hodnoty. Žalobce městu neposkytl demoliční práce, ale poskytl mu jinou majetkově využitelnou hodnotu, která je výsledkem těchto a dalších prací. Správce daně proto uzavřel, že žalobce vytvořil majetkově využitelnou hodnotu, kterou za úplatu poskytl. Tento závěr má oporu i v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1Afs 70/2010-57 ze dne 22.10.2010. Neoprávněně je žalobcem argumentováno rozsudkem Evropského soudního dvora Evropské unie C-277/05 a C-222/81, které skutkově s danou věcí nesouvisí. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce podal dne 25.1.2012 přiznání k dani z přidané hodnoty za 4.čtvrtletí 2001, v němž vykázal nadměrný odpočet ve výši 3.147.478,-Kč. Správce daně provedl dne 16.2.2012 u žalobce místní šetření za účelem prohledání podkladů pro sestavení daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4.čtvrtletí 2011. Z protokolu o místním šetření vyplývá, že žalobce uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu u přijatých zdanitelných plnění, které byly přijaty za účelem realizace developerského projektu na využití rozvojové lokality Čtyři Dvory. Developerský projekt byl realizován v souladu s podmínkami smlouvy o nájmu ze dne 19.4.2006 a smlouvy o spolupráci ze dne 19.4.2006. Na základě rozhodnutí Statutárního města České Budějovice došlo k jeho ukončení a ke zmaření doposud provedené investice. Výše finančního vyrovnání byla zjištěna znaleckým posudkem ze dne 10.6.2011.Podle žalobce se nejedná o úplatu za zdanitelné plnění, neboť z jeho strany nedošlo k dodání zboží ani poskytnutí služby. Správce daně vyzval dne 22.2.2012 žalobce k odstranění pochybností o správnosti podaného daňového přiznání. Ve výzvě správce daně uvedl, že žalobci byla v souvislosti s ukončením uvedených smluv Statutárním městem České Budějovice poskytnuta úplata ve výši 22.500.000,-Kč, z níž žalobce v daňovém přiznání za uvedené zdaňovací období nepřiznal daň z přidané hodnoty. Žalobce částku ve výši 22.500.000,-Kč získal jako náhradu nákladů za provedené konkrétní demoliční práce, přičemž Statutární město České Budějovice za poskytnutou úplatu do své dispozice reálně získalo výsledek provedených demoličních prací – odstranění staveb. Dle správce daně finanční vyrovnání má charakter úplaty za zdanitelné plnění, a proto má správce daně pochybnosti o správnosti podaného daňového přiznání. Žalobce odpověděl na výzvu, ve vyjádření poukázal na okolnost, že z důvodů stojících výhradně na straně města došlo k předčasnému ukončení investorského záměru, byla uzavřena dohoda o ukončení smlouvy o spolupráci a smlouvy o nájmu, město bylo povinno vyplatit žalobci náhradu doposud vynaložených nákladů v dohodnuté výši 22.500.000,-Kč. Žalobce z toho dovodil, že se nejednalo o úplatu za svolení s předčasným ukončením nájemní smlouvy a smlouvy o spolupráci, nýbrž se jednalo o náhradu škody. Nejednalo se proto o úplatu za poskytnutou službu, neboť náklady na demoliční práce byly vynaloženy za účelem vlastní investice, nikoli za účelem dodání demoličních prací. Správce daně dne 30.3.2012 seznámil žalobce s hodnocením důkazů, bylo mu oznámeno, jak byla věc posouzena správcem daně po právní stránce, podrobně mu bylo vysvětleno proč předmětné finanční plnění je plněním za poskytnuté služby a je proto zdanitelným plněním. Žalobce zaslal vyjádření, ve kterém vyslovil nesouhlas s právním hodnocením charakteru přijatého finančního vyrovnání. Správce daně vypracoval úřední záznam dne 17.4.2012, ve kterém stručně shrnul výsledky postupu k odstranění pochybností o správnosti daňového přiznání, učinil závěr, že žalobce neodstranil pochybnosti a z provedených důkazů vyplývá, že předmětné finanční vyrovnání poskytnuté žalobci má dle zjištěných právních a skutkových okolností charakter úplaty za plnění, které je ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b), § 2 odst. 3 a § 14 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty zdanitelným plněním, a bylo povinností žalobce dle § 21 odst. 1 o dani z přidané hodnoty přiznat daň na výstupu. Správce daně vydal dne 23.4.2012 platební výměr na daň z přidané hodnoty, kterým žalobci doměřil daň z přidané hodnoty za 4.čtvrtletí 2011 ve výši 574.474,-Kč. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce neprokázal, že částka ve výši 22.500.000,-Kč poskytnutá na základě dohody o ukončení smlouvy o spolupráci a smlouvy o nájmu svým charakterem odpovídá náhradě škody, tedy že se nejednalo o úplatu za plnění, jež je předmětem daně, tj. za zdanitelné plnění. K ukončení předmětných smluv došlo na základě oboustranné dohody, poskytnutá úplata byla stanovena i s ohledem na v minulosti vynaložené náklady na provedené demoliční práce v pronajatém areálu bývalých kasáren Čtyři Dvory. Žalobce tyto náklady vynaložil v rámci přípravy a realizace svého projektu, a to v souladu s článkem VIII. smlouvy o nájmu v důsledku ukončených uvedených smluv. Správce daně uzavřel, že daňový subjekt neodstranil pochybnosti uvedené ve výzvě, z provedených důkazů vyplývá, že úplata poskytnutá žalobci na základě dohody o ukončení smlouvy o spolupráci a smlouvy o nájmu má charakter úplaty za plnění, za poskytnuté služby. Žalobce se dne 17.5.2012 proti platebnímu výměru odvolal, přičemž poukazoval zejména na neúplné hodnocení důkazů s tím, že vydané rozhodnutí nemá oporu ve spisu a došlo k nesprávnému posouzení po právní stránce. Žalovaný, odvolání jako nedůvodné zamítl, setrval na právních závěrech prvostupňového správce daně, nejednalo se o refundaci náhrady škody, jež žalobci vynaložením nákladů na demolici vznikla. Jestliže provedl demoliční práce, postupoval v souladu se smlouvami, zhodnotil majetek a následně obdržel částku 22.500.000,-Kč, jedná se proto o úplatu za zdanitelné plnění, poskytnutí služby. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V daném případě je na sporu posouzení Statutárním městem České Budějovice vyplacení úplaty ve výši 22.500.000,-Kč, které žalobce obdržel na základě dohody o ukončení smlouvy o spolupráci a smlouvy o nájmu, která byla dle správce daně stanovena s ohledem na v minulosti vynaložené náklady za provedené demoliční práce v pronajatém areálu bývalých kasáren Čtyři Dvory v Č.Budějovicích. Z ust. § 2 odst.1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty ve znění ke dni 31.12.2011 vyplývá, že předmětem daně je poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku. Dle § 2 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty jsou plnění, která jsou předmětem daně, zdanitelnými plněními, pokud nejsou osvobozena od daně. Podle věty druhé § 14 odst.1 zákona o dani z přidané hodnoty ve znění účinném ke dni 31.12.2011 poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitosti. V § 13 zákona o dani z přidané hodnoty je definováno, co se rozumí dodáním zboží a převodem nemovitosti. Z tohoto ustanovení vyplývá, že se v daném případě nejedná ani o dodání zboží, ani o převod nemovitosti, a to z následujících důvodů. Ze správního spisu vyplývá, že Statutární město České Budějovice projevilo zájem na využití lokality Čtyři Dvory, zveřejnilo výzvu k podání návrhu projektu na využití rozvojové lokality a jako vítězný projekt byl vybrán návrh předložený žalobcem. Následně město uzavřelo se žalobcem smlouvu o nájmu a smlouvu o spolupráci, přičemž z předloženého projektu i z uzavřené smlouvy o nájmu je patrno, že město souhlasilo s tím, aby žalobce za účelem realizace projektu v dané rozvojové lokalitě připravil a provedl veškeré činnosti pro naplnění účelu nájmu, tj. aby mimo jiné provedl, eventuálně zajistil provedení stavebních prací, staveb a zařízení, terénních a jiných povrchových úprav. Žalobce postupoval v souladu se smlouvou, provedl potřebné demoliční práce, postupoval tak v souladu s předloženým projektem i záměrem města i v souladu se smlouvou o nájmu, kde byl vyjádřen souhlas k provedení demoličních prací. Žalobce provedl stanovené demoliční a další práce, proto vznikla tak majetkově využitelná hodnota, která umožňovala realizaci podnikatelského záměru spočívajícího v přípravě a zástavbě předmětného území. V okamžiku uzavření dohody o ukončení smlouvy o spolupráci i smlouvy o nájmu byla předmětná majetková hodnota poskytnuta městu za sjednanou úplatu ve výši 22.500.000,-Kč. Výše této úplaty byla stanovena dohodou, podkladem dohody o úplatě byl znalecký posudek ocenění o demoličních prací. Tento znalecký posudek byl podklad pro jednání o finančním vypořádání. Předmětem znaleckého posudku byl odborný odhad finančních nákladů demoličních prací, znalec uvedl, že se jednalo o práce, které byly provedeny v minulosti od roku 2006. Znalec stanovil pro jednání ohledně finančního vypořádání částku 25.500.000,-Kč s tím, že tato částka zahrnuje předpokládané náklady na přípravu, demolici, odstranění staveb a základní terénní úpravy lokality včetně projekční a inženýrské činnosti. Město na základě předmětného znaleckého posudku a po dohodě s žalobcem stanovilo výši nákladů na vynaložené demoliční práce ve výši 22.500.000,-Kč a následně byla tato částka žalobci vyplacena. Ze skutečností uvedených shora vyplývá, že žalobce provedl předmětné demoliční práce v souladu s navrženým projektem, rovněž v souladu se stanoveným záměrem města i jeho souhlasem vytvořil tak majetkově využitelnou hodnotu, kterou následně převedl na základě dohody o ukončení smlouvy o spolupráci i smlouvy o nájmu na Statutární město Č.Budějovice. Jednalo se tedy o úplatu za plnění, nikoliv o náhradu škody, jak je namítáno žalobcem. Z důkazů, které byly v rámci řízení před správcem daně zajištěny, nevyplývá žádné porušení právních povinností způsobených Statutárním městem České Budějovice. Finanční vyrovnání, jež bylo žalobci poskytnuto, má charakter úplaty za plnění, které je dle § 2 odst.1 písm. b), § 2 odst. 3 a § 14 odst.1 zákona o dani z přidané hodnoty zdanitelným plněním, jedná se o poskytnutí služby. Žalobce namítá, že se správce daně při hodnocení důkazních prostředků nevypořádal řádně se všemi předloženými důkazy, konkrétně opomněl vyhodnotit vyjádření Statutárního města České Budějovice ze dne 24.1.2012, vyjádření společnosti SPRÁVA DOMŮ ze dne 6.3.2012 a projektovou dokumentaci developerského záměru, ze které vyplývá, že na místě odstranění nemovitostí byla plánována vlastní výstavba žalobce. Uvedená výhrada není důvodná, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se správce daně vyjádřil ke stanovisku města České Budějovice ze dne 24.1.2012 č.j.NP-J/33/2012, ve kterém jsou ve stručnosti popsány skutečnosti vedoucí k uzavření smlouvy o nájmu a smlouvy o spolupráci a skutečnosti vedoucí k dohodě o ukončení smlouvy o nájmu a smlouvy o spolupráci. Dle uvedené zprávy byla stanovena povinnost mimo jiné zpracovat projektovou dokumentaci a zajistit inženýrskou činnost potřebnou k vydání územních rozhodnutí a stavebních povolení na stavby ZTV a prodat městu tyto projekty a výsledky inženýrské činnosti za předem sjednanou cenu 1,-Kč. Při splnění těchto podmínek bylo investorovi umožněno realizovat developerský projekt ve vlastnictví města. Z důvodů, jež stály na straně města a které znemožňovaly efektivní dokončení developerského projektu, bylo zahájeno jednání se žalobcem o předčasném ukončení investorského záměru, kdy jednání vyústila dne 25.10.2011 k uzavření dohody o ukončení smlouvy o spolupráci a smlouvy o nájmu. Vzhledem k tomu, že tato situace byla předjímána v článku VIII. smlouvy o nájmu, bylo město povinno vyplatit žalobci náhradu jím doposud vynaložených nákladů. Znalcem vyčíslené náklady byly po vzájemné dohodě sníženy na částku 22.500.000,-Kč. Dle vyjádření města se nejednalo o úplatu o svolení s předčasným ukončením nájemní smlouvy a smlouvy o spolupráci při realizaci projektu na využití rozvojové lokality Čtyři Dvory. Žalobce má za to, že z tohoto vyjádření Statutárního města České Budějovice nevyplývá závěr, že by ze strany žalobce nebyly poskytnuty služby, jestliže město pouze uvádí, že se nejednalo o úplatu za svolení s předčasným ukončením nájemní smlouvy. Naopak na základě tohoto vyjádření správce daně správně posoudil vyplacenou finanční částku jako náhradu vynaložených nákladů na provedené demoliční práce, a to s ohledem na článek VIII. smlouvy o nájmu, dle kterého bylo město povinno vyplatit žalobci náhradu jím doposud vynaložených nákladů. Správce daně se rovněž zabýval vyjádřením společnosti SPRÁVA DOMŮ ze dne 6.3.2012, dle něhož demoliční práce, které žalobce v rámci svého investičního záměru provedl, nesloužily k žádnému ekonomickému využití, ale naopak znamenaly znemožnění dosavadní ekonomické činnosti na tomto místě. Z protokolu ze dne 30.3.2012 č.j.157811/12/077930303759 vyplývá, že správce daně se vyjádřením SPRÁVY DOMŮ řádně zabýval, přičemž učinil závěr, že skutečnost, že město v minulosti nemovitosti pronajímalo není důkazem, že město dle tvrzení žalobce změny provedené na pronajímaných nemovitostech nijak nevyužije, a proto pro něj neznamenají žádný přínos, jestliže město v daném areálu zvažuje jinou strukturu projektu a za tímto účelem zajistilo i provedení dalších demoličních prací. Soud považuje hodnocení tohoto důkazů ze strany správce daně za úplné, tato námitka byla zhodnocena správcem daně správně. Dle žalobce projektová dokumentace konkrétním způsobem prokazovala, k demolici jakých objektů v rámci demoličních prací došlo a jakých způsobem byly znemožněny dosavadní ekonomické aktivity, správce daně se s tímto důkazem dle žalobce v rámci dokazování se nevypořádal. Z protokolu o jednání ze dne 30.3.2012 vyplývá, že správce daně k uvedenému důkazu uvedl, že nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že plánoval novou vlastní výstavbu na pozemcích, na kterých provedl demoliční práce. Neznamená, že v případě odstoupení od smlouvy o pronájmu, že změny provedené na dotčených pozemcích nebudou městem využity a neznamenají pro něj přínos, neboť v případě realizace vlastních staveb může město na předmětných pozemcích zahájit výstavbu, aniž by se zabývalo odstraněním staveb a náklady na jejich odstranění. Město nerezignovalo na své záměry a zvažuje jinou strukturu dle vyjádření správce daně. Soud proto uzavřel, že se správce daně i žalovaný zabýval předloženými důkazními prostředky, byl jimi řádně hodnocen jejich obsah. Na základě těchto důkazů byly zjištěny právní a skutkové okolnosti a byl správně učiněn závěr, že se jednalo o zdanitelné plnění za poskytnutí služby. Žalobce namítá, že žalovaný zatížil řízení vadami, které mohly mít vliv na nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť bylo nesprávně posouzeno jeho tvrzení, že deponie nebyla výsledkem jeho činnosti, nebyla jeho vlastnictvím, a proto ani jejím odstraněním společností A.K.U.P.I., která byla skutečným původcem a jediným vlastníkem deponie, nemohla být jím poskytnuta ,,spotřebovatelná“ služba. Soud zjistil, že město podmínilo vyplacení částky 10.000.000,-Kč za odstranění mezideponie, jestliže žalobce odstraní navezený materiál na předmětu nájmu a bude i jím prokázáno, že byla odstraněna ekologická zátěž v místech definovaných v přehledu provedených prací ( viz. zápis Rady města č.j. KP-RM/1597/2011/Z/21 ze dne 7.9.2011). Soud poznamenávána, že v dané záležitosti je zcela irelevantní, kdo je vlastníkem deponie či jejím původcem na předmětu nájmu, jestliže žalobce obdržel částku 12.500.000,-Kč a částku 10.000.000,-Kč, přičemž částku 10.000.000,-Kč obdržel jako součást výplaty ve výši 22.500.000,-Kč za zdanitelné plnění, kterým je poskytnutí jiné majetkové využitelné hodnoty, uvedená částka tedy nebyla poskytnuta z důvodu náhrady nákladů na odstranění mezideponie. V daném případě bylo povinností žalobce prokázat, že úplata ve výši 22.500.000,-Kč, jež mu byla poskytnuta městem, na základě dohody o ukončení smlouvy o spolupráci a smlouvy o nájmu, je úplatou za plnění, jež není předmětem daně, neboť dle správce daně tato úplata představovala náhradu v minulosti vynaložených nákladů na provedení demoličních prácí v pronajatém areálu, tedy má charakter úplaty za zdanitelné plnění. V souvislosti s tím soud poznamenává, že ze smlouvy o nájmu není patrno, že žalobce byl oprávněn předmět nájmu využívat jako skládku, zdrojem deponie jsou proto provedené demoliční práce, proto byl správcem daně učiněn správný závěr, že vlastníkem uvedené deponie a tedy i původcem nebyl žalobce, nýbrž podnájemce, se kterým žalobce uzavřel smlouvu o podnájmu části nemovitosti. Ze strany správce daně bylo proto správně vyvozeno, že ze smlouvy o nájmu nevyplývá, že by byl daňový subjekt oprávněn v pronajatém areálu jiný materiál skladovat, respektive, že by byl oprávněn tento areál využívat jako skládku a s ohledem na to, že zde byly prováděny demoliční práce, pak lze předpokládat, že právě i tyto demolice jsou zdrojem deponie, a její odstranění je proto z povahy věci zřejmé. Soud proto uzavřel, že žalovaný se zabýval námitkou žalobce o tom, že vydané rozhodnutí nemá oporu ve spise, neboť deponie nebyla výsledkem jeho činnosti, nebyla jeho vlastnictvím, a proto jejím odstraněním společnost A.K.U.P.I., která byla skutečným původcem a jediným vlastníkem deponie, nemohla být žalobkyní poskytnuta městu ,,spotřebovatelná“ služba. V napadeném rozhodnutí na str. 9 žalovaný se tím zabýval a správně poukázal na dohodu o ukončení smlouvy o nájmu a smlouvy o spolupráci s finančním vyrovnáním vynaložených nákladů žalobci ve výši 22.500.000,-Kč s tím, že bylo poukázáno na to, že částka ve výši 10.000.000,-Kč bude uvolněna až po té, kdy žalobce odstraní navezený materiál z předmětu nájmu a prokáže, že byla odstraněna ekologická zátěž. Ze smlouvy o nájmu není patrno, že žalobce byl oprávněn předmět nájmu využívat jako skládku, proto správně bylo dovozeno, že zdrojem deponie jsou žalobcem provedené demoliční práce. Nedůvodně je žalobcem namítáno, že žalovaný se nevypořádal se smlouvou o podnájmu části nemovitosti ze dne 1.10.2009 a smlouvou o podnájmu části nemovitosti ze dne 1.1.2011, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 10 je patrno, jaké závěry byly ohledně hodnocení shora uvedených smluv ze strany správce daně přijaty, kdy žalovaný se zabýval hodnocením shora uvedených smluv a na základě těchto důkazů učinil závěr, že úplata poskytnuta žalobci městem má charakter úplaty za plnění, které je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. b), § 2 odst. 3 a § 14 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty zdanitelným plněním, tj. poskytnutím služby. Soud se ztotožnil i ze závěrem správce daně, že s ohledem na okolnosti uvedené shora, nebyl nutný výslech svědka, jednatele společnosti A.K.U.P.I. Patrika Piláta ohledně podnájmu plochy a vzniku vlastnictví navezeného materiálu, neboť dle obsahu smlouvy o nájmu, žalobce nebyl oprávněn předmět nájmu využívat jako skládku. Jestliže byla mezi žalobcem a městem uzavřena dohoda o ukončení smlouvy o spolupráci, přičemž ve smlouvě o nájmu v článku VIII. byla zakotvena povinnost, že město je povinno vyplatit investorovi náhradu jím doposud vynaložených nákladů, je tak zcela nepodstatné, kdo je vlastníkem navezeného materiálu či jeho původcem, jestliže mezi účastníky je na sporu, zda městem poskytnutá úplata je úplatou za zdanitelné plnění či nikoliv.Tedy nelze svědecky dosvědčit, zda úplata ve výši 22.500.000,- Kč je úplatou za zdanitelné plnění či nikoliv. Správný je proto závěr žalovaného, že částku 12.500.000,- Kč i částku ve výši 10.000.000,-Kč žalobce obdržel poté, co došlo z jeho strany ke splnění podmínek, jako náhradu vynaložených nákladů žalobcem za provedené demoliční práce na pronajatých nemovitostech. Částku 10.000.000,-Kč obdržel žalobce jako součást platby ve výši 22.500.000,-Kč za zdanitelné plnění, kterým je poskytnutí jiné majetkové využitelné hodnoty. V souvislosti s tím soud poukazuje na ust. §14 odst.1 zákona o dani z přidané hodnoty, kdy podle jeho věty první se za poskytnutí služby pro účely tohoto zákona považují všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitostí. Tato definice specifikuje poskytnutí služby co by předmět daně nejobecnějším způsobem, a to jednak jeho vymezením vůči ostatním předmětům daně a jednat tím, že se musí jednat o činnost. Věta druhá téhož odstavce za poskytnutí služby považuje i jiné instituty, to však bez nutnosti splnění podmínek věty první. Předmětem daně dle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty je poskytnutí služby, nikoli cena za tuto službu. Soud má za to, že na danou věc se vztahuje § 14 odst.1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty podle něhož se poskytnutím služby rozumí také poskytnutí práva a využití věci nebo práva či jiné majetkově využitelné hodnoty. Jestliže došlo k ukončení smlouvy o spolupráci a smlouvy o nájmu, byla uzavřena dne 25.10.2011 dohoda o ukončení těchto uvedených smluv, pronajímaný majetek se tak vrátil majiteli zhodnocen, byla vytvořena majetkově využitelná hodnota, kterou žalobce poskytl a převedl. Podstatou nájemní smlouvy je skutečnost, že pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně užíval nebo z ní bral užitky. V dané záležitosti má soud za prokázané, že žalobce provedl jako nájemce demoliční práce na nemovitostech ve vlastnictví města, a to na základě jeho souhlasu, následně došlo k dohodě o ukončení smlouvy o spolupráci a smlouvy o nájmu. Z toho plyne, že na základě ukončení nájemního vztahu se dostaly majetkové hodnoty do dispozice pronajímatele a došlo tak ke zdanitelnému plnění. Od tohoto okamžiku mohl je pronajímatel začít užívat, a to buď fyzicky či ekonomicky. Přenechání zhodnoceného majetku nájemcem pronajímateli je tak nutno považovat za poskytnutí práva využití jiné majetkově využitelné hodnoty ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty,(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1Afs 70/2010-63). Soud proto uzavřel, že přenechal-li nájemce při ukončení nájmu předmětné pozemky, na kterých provedl demoliční práce v souladu s navrženým projektem, i v souladu se záměrem města i jeho souhlasem, vytvořil tak majetkově využitelnou hodnotu. Náhrada která mu byla vyplacena v souladu s článkem VIII. smlouvy o nájmu je tak náhradou za obstarání či dodání předmětných stavebních prací nájemcem pronajímateli. Zdanitelným plněním se tato operace stává až ke dni předání předmětných pozemků pronajímateli, neboť do této doby pozemky užíval nájemce. Správně proto žalovaný uzavřel, že s ohledem na zákon o dani z přidané hodnoty došlo ke zdanitelnému plnění, k poskytnutí služby ve formě nájmu a poskytnutí služby ve formě dodání či přenechání zhodnoceného majetku.Vzhledem na uvedené skutečnosti soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že ze strany žalovaného došlo k nesprávnému posouzení právní otázky. Zcela nedůvodná je argumentace žalobce, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, jestliže bylo ve smlouvě o nájmu v článku VIII. ujednáno, že bude povinností města vyplatit investorovi náhradu jím doposud vynaložených nákladů. V souladu s uvedeným ustanovením bylo i postupováno, jestliže byla uzavřena dne 25.10.2011 dohoda na základě které se město zavázalo k výplatě částky 22.500.000,-Kč, neboť žalobce provedl stanovené demoliční a další práce a zhodnotil tak pronajatý majetek. V okamžiku uzavření dohody o ukončení smlouvy o spolupráci i smlouvy o nájmu byla majetková hodnota poskytnuta městu za úplatu, která byla stanovena na základě znaleckého posudku. Demoliční práce byly provedeny se souhlasem města. Žalobcem byla tedy poskytnuta jiná majetkově využitelná hodnota, proto se nejedná o škodu, jestliže z podnětu města došlo k ukončení realizace projektu a následně k uzavření dohody o ukončení smlouvy o spolupráci a smlouvy o nájmu. Žalobce poukazuje na obsah dohody o ukončení smlouvy o spolupráci a smlouvy o nájmu, kde se uvádí, že částka ve výši 22.500.000,- Kč představuje poměrnou náhradu nákladů vynaložených společností žalobce na přípravu a realizaci projektu, jejíž výše byla smluvními stranami odsouhlasena jako konečná s tím, že při jejím vyrovnání za splnění podmínek této smlouvy, již nemá žalobce nárok na žádnou další finanční náhradu či vyrovnání. Z uvedeného je zřejmo, že se jedná o náhradu nákladů, nikoliv o náhradu škody, eventuelně bezdůvodného obohacení, jak se žalobce nesprávně domnívá. K výhradě žalobce, že Statutární město České Budějovice nevyjádřilo vůli obdržet plnění za částku 22.500.000,- Kč, ale ani takové plnění neobdrželo, soud opětovně poukazuje na dohodu o ukončení smlouvy o spolupráci a smlouvy o nájmu, na článek VIII., ze kterého vyplynula povinnost vyplatit žalobci náhradu vynaložených nákladů. Z uzavřené dohody také vyplývá, že město souhlasilo s vyplacením uvedené částky, jestliže došlo k ukončení nájmu a do dispozice pronajímatele přešly pozemky, na kterých žalobce provedl demolice. Plnění, které bylo poskytnuto, vyplývá ze shora uvedené smlouvy z článku VIII. Zcela nepřípadný je odkaz žalobce na rozsudek Evropského soudního dvora Evropské unie C-277/05 a rozsudek Evropského soudního dvora C-222/81, neboť skutkově s danou věcí nesouvisí, předmětem věcí není poskytnutí žádné služby. Uvedená rozhodnutí proto nelze na daný případ aplikovat. Soud z důvodů uvedených shora uzavřel, že námitky žalobce důvodné nejsou, proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovanému, který měl v řízení úspěch, nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť v souvislosti s tímto řízením mu nevznikly žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

Poučení