10 Af 59/2011 - 62

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ELEKTRO S.M.S., spol. s r.o., se sídlem České Budějovice, Dobrovodská 43, právně zastoupeného JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem se sídlem Rudolfovská 34, České Budějovice, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.5.2011, č.j. 1113/11- 1200, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou, doručenou dne 15.7.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9.5.2011, č.j. 1113/11-1200, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 21.9.2009, č.j. 228332/09/077910303594, kterým mu byla dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2006 do 31.12.2006 ve výši 1 548 000,- Kč a současně mu byla sdělena povinnost platit penále ve výši 309 600,- Kč a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobce uvedl, že v předmětné záležitosti již jednou podával žalobu, o které rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č.j. 10 Af 47/2010-41 ze dne 12.10.2010, kterým rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z opatrnosti žalobce zopakoval námitky, které v žalobě již předtím uváděl, ohledně akviziční činnosti společnost EURO MVGA, a.s. ve vztahu ke společnosti ROSS Holding a.s. ELPIK s.r.o. a KLS ELEKTRO spol. s r.o. vznikly správci daně pochybnosti týkající se nákladu ve výši 450 000,- Kč, který žalobce zahrnul mezi náklady daňové podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Správce daně tento náklad jako daňový neuznal, vycházel přitom z výpovědi svědka M. P., zaměstnance společnosti KLS ELEKTRO spol. s r.o., jednatele Miroslava Vodrážky, Petra Jaroše, výkonného ředitele společnosti ROSS Holding a.s. a Romana Stryka, jednatele této společnosti, kteří uvedli, že společnost EURO MVGA neznají. Ing. Kamil Karafiát sdělil, že mezi společnostmi ELPIK s.r.o. a EURO MVGA, a.s. nebyl žádný obchodní vztah. Správní orgány prezentovaly obsah výpovědi svědka M. P. částečně, pominuly, že svědek uvedl, že společnost KLS ELEKTRO obchodovala se společností žalobce před rokem 2006 pouze minimálně. Jednalo se o nákup drobného materiálu v provozovnách mimo České Budějovice. Žalobce dále uvedl, že společnost EURO MVGA, a.s. pověřil smlouvou získat informace ohledně výše uvedených společností tak, aby bylo možné dodávat jim zboží. Tyto informace získal a písemnými materiály doložil, se společnostmi obchodoval a dosahoval zisku. Zda informace společnost EURO MVGA, a.s. získala přímým jednáním nebo prostřednictvím jiných osob je dle žalobce zcela nerozhodné. Žalobce vyhověl podmínkám zákona ohledně zahrnutí nákladu mezi náklady daňové. (3) Ke zprostředkování obchodu se společností GEMO Olomouc, spol. s r.o. předložil žalobce smlouvu se společností ELPIK s.r.o., sestavy z informačního systému, které prokazují, kdy a v jakém rozsahu, začal se společností obchodovat. Navrhl i provedení svědeckých výpovědí. Výplatu provize správní orgány zpochybnily především na základě výpovědi svědka Ing. B., který nepotvrdil zprostředkování obchodů společnosti ELPIK s.r.o., naopak uvedl, že si společnost GEMO Olomouc, spol. s r.o. dodavatele vybrala na základě provedeného výběrového řízení. O tom však důkaz není. Správní orgán zpochybnil i výši provize pro společnost ELPIK s.r.o. s tím, že žalobce v době uzavření smlouvy nemohl vědět, jaká bude sjednaná cena, a tudíž rozdíl mezi sjednanou kupní cenou a cenou minimálně požadovanou. To žalobce odmítl, neboť stanovení výše provize je věcí soudních stran a smlouvy, předchází přípravná jednání, cenové kalkulace, které musel mít žalobce připraveny s dostatečným předstihem. (4) Žalobce zahrnul mezi náklady daňově uznatelné i náklady na reklamu vyfakturované společností ODMENA – plus, s.r.o. Akce byly konány, loga žalobce byla umístěna v prostoru akcí i na vstupenkách. Provedení služeb potvrdil i jednatel společnosti Josef Pelcl. Náklad správní orgány neuznaly, neboť porovnávaly částky zaplacené jinými společnostmi za poskytnuté reklamní služby, což se však blíží stanovení daně dle pomůcek. K tíži žalobce nelze přičítat, že společnost ODMENA – plus, s.r.o. podala naposledy daňové přiznání v roce 2003 a za roky 2004 – 2006 je nepodala vůbec. Žalobce svou důkazní povinnost splnil a důkazní břemeno unesl. Správce daně neprokázal podle § 31 odst. 8 písm. c) zák. č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků (dále jen ZSDP) existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost, či úplnost účetnictví a jiných daňových evidencí nebo záznamů. (5) Žalobce dále namítal, že byla porušena jeho práva a zásady daňového řízení. Finanční orgány nehodnotily žalobcem navržené důkazy, ani souvislost vynaložených nákladů a k nim přiřazených výnosů. Některé navržené důkazy například výpovědi svědků P., H., M., K., D. a S. nebyly provedeny vůbec, ačkoli tito svědci mohli potvrdit účast na reklamních akcích provedených společností ODMENA – plus, s.r.o.. Z protokolu o zahájení daňové kontroly nevyplývá, z jakého důvodu byla daňová kontrola zahájena. Žalobce nebyl vyrozuměn o konání výslechu svědka Ing. B., ani jeho zástupce, čímž mu bylo znemožněno klást svědkovi otázky a byl tím zkrácen na svých právech. Závěry daňové kontroly byly projednány a zpráva o daňové kontrole předána zástupci žalobce Ing. Davidu Pufferovi dne 18.9.2009, přestože měl omezenou plnou moc k zastupování žalobce do dne 31.8.2009. Žalovaný se dále neřídil závazným právním názorem soudu vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku č.j. 10 Af 47/2010-41. Po zrušení rozhodnutí žalovaného č.j. 1210/10- 1200 ze dne 23.3.2010 nechal totiž žalovaný projednat zprávu o daňové kontrole Finanční úřad v Českých Budějovicích, sám zaslal výzvu žalobci, seznámení se zjištěnými skutečnostmi v rámci odvolacího řízení dne 9.3.2011 a výzvu k vyjádření ke zjištěným skutečnostem a důkazům, případně navržení dalších důkazních prostředků. Podle názoru žalobce se žalovaný neřídil závazným právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku krajského soudu, a proto setrval na svém návrhu, aby soud rozhodnutí žalovaného jako protizákonné a zasahující do jeho základních práv soud zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. (6) Žalobce se k postupu podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) nevyjádřil, a z toho důvodu byl udělen konkludentně souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného (7) Žalovaný správní orgán navrhl žalobu zamítnout. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. (8) Zpochybňování procesu dokazováním žalobcem je zcela chybné. Správce daně provedl rozsáhlé dokazování, provedl výslech svědků ve vztahu k částce 450 000,- Kč vyfakturovaných žalobci společností EURO MVGA, a.s. Říčany, provedl výslech svědka L. B., zaměstnance společnosti EURO MVGA, a.s. Říčany. Ten uvedl, že zajišťoval kontakt s jednotlivými klienty a jednatele žalobce Erika Nebeského znal delší dobu, proto jej doporučil zaměstnavateli. Z výslechu svědka Miloslava Vodrážky, jednatele společnosti EURO MVGA, a.s. Říčany vyplynulo, že žalobce mu doporučil L. B.. Kromě těchto žalobcem navržených svědků provedl správce daně další dokazování. Z výslechu svědků M. P., zaměstnance společnosti KLS ELEKTRO spol. s r.o. České Budějovice, Petra Jaroše, výkonného ředitele společnosti ROSS Holding a.s. Havlíčkův Brod a Romana Stryka, jednatele téže společnosti, jakož i Ing. Kamila Karafiáta, jednatele společnosti ELPIK s.r.o. Kroměříž zjistil, že společnost EURO MVGA, a.s. Říčany neznají, ani neznali jednatele Vodrážku. Roman Stryk navíc uvedl, že s žalobcem začala ROSS Holding spolupracovat v době, kdy přebrala zakázku od společnosti ELMA-THERM Kroměříž a s ní i některé její zaměstnance, kteří objednávali v předchozím zaměstnaneckém poměru materiál od žalobce, a tudíž pokračovali tak, i pod hlavičkou společnosti ROOS Holding a.s. Havlíčkov Brod. Z toho bylo správcem daně uzavřeno, že se nepotvrdilo faktické poskytnutí služeb ve zprostředkování obchodů ze strany společnosti EURO MVGA, a.s., a tudíž částku 450 000,- Kč nelze zahrnout mezi náklady daňové. Správce daně nezpochybňoval uzavřené obchodní transakce, ale zprostředkování těchto obchodů žalobcem tvrzenou společnosti. (9) Stejně tak správce daně uzavřel i ve vztahu ke zprostředkovatelským službám společnosti ELPIK s.r.o. Kroměříž v částce 2 250 000,- Kč. K tomu správce daně žalobce vyzval výzvou ze dne 21.11.2008, k čemuž žalobce uvedl, že zprostředkování, respektive poskytnutí informací k získání možnosti dodávat zboží na akci multifunkční centrum Dlouhá míle a zvolení obchodní taktiky bylo v důsledku činnosti společnosti ELPIK s.r.o. Kroměříž. Správce daně provedl výslech svědka Ing. Kamila Karafiáta, který uvedl, že poskytl jednateli žalobce informace, které vedly k tomu, že žalobce mohl dodat zboží generálnímu dodavateli, společnosti GEMO Olomouc spol. s r.o.. Informace nebyly normálně dostupné. Správce daně k tomu provedl výslech Ing. M. B., zaměstnance společnosti GEMO Olomouc, spol. s r.o., který sdělil, že znal osoby ze společnosti ELPIK s.r.o., neboť byly zaměstnanci bývalé společnosti ELMA-THERM spol. s r.o., která měla původně provádět kompletní dodávku elektra. Spolupráce s touto společností byla ukončena, tudíž musela společnost GEMO Olomouc určité práce provádět prostřednictvím společnosti, mezi kterými byl i žalobce. Navíc svědek uvedl, že společnost GEMO Olomouc provedla výběrové řízení na dodávku svítidel a na základě tohoto vybrala nabídku žalobce a následně zboží objednala. Z toho správce daně uzavřel, že výpověď zástupce společnosti ELPIK s.r.o. zůstala v rovině tvrzení, faktické provedeni zprostředkovatelských služeb na základě smlouvy ze dne 20.6.2006 pro společnost GEMO Olomouc spol. s r.o. se nepotvrdila. Ani sjednání výše provize s ohledem na data uzavření smlouvy a nabídkou svítidel učiněnou společnosti GEMO Olomouc žalobcem se tvrzení žalobce neprokázalo. (10) Ve vztahu k neuznání částky 3 750 000,- Kč na reklamní akce vyfakturované žalobci od společností ODMENA – plus, s.r.o., rovněž žalobce postup správce daně zpochybnil. Přitom správce daně zjišťoval skutečné poskytnutí služeb žalobci v návaznosti na reklamní spolupráci při leteckých dnech a poskytování reklamy pro žalobce a uzavřel, že žalobce sice předložil propagační materiály obsahující jeho logo vztahující se k reklamním akcím, které však neprokázaly, že žalobce za propagaci svého obchodního názvu vynaložil náklady v rozsahu, který byl uveden na fakturách a že společnost ODMENA – plus, s.r.o. skutečně provedla pro žalobce reklamní činnost. Důkazní řízení provedené správcem daně nepotvrdilo tvrzení svědka ohledně zajišťování reklamních služeb třetími osobami a z místního šetření u společnosti Jihočeské tiskárny a.s. České Budějovice vyplynulo, že prováděla tisk propagačních materiálu a vstupenek pro společnost 1. CK PRODUCTION s.r.o. Brno, nikoliv pro společnost ODMENA – plus, s.r.o.Čížkrajice. Rozpory nemohla vyvrátit ani tvrzení Josefa Pelcla, který byl vyslechnut, a tudíž z výpovědi tohoto svědka nebylo možné dovodit, že společnost ODMENA – plus, s.r.o. poskytla žalobci služby v rozsahu tvrzeném žalobcem. Důkazní prostředky předložené žalobcem byly nedostatečné a neprokázaly oprávněnost zahrnutí nákladu mezi náklady daňové. Správce daně prováděl dokazování v dostatečném rozsahu, hodnotil veškeré důkazní prostředky předložené žalobcem i provedl další důkazy, které zhodnotil v souladu se zákonem o správě daní a poplatků. Ke svědeckým výpovědím navržených svědků, které provedeny nebyly, žalovaný odkázal na stranu 19 rozhodnutí, kde uvedl, že samotné uskutečnění reklamních akcí správce daně nezpochybňoval. Svědci byli zákazníky žalobce a návštěvníky reklamních akcí a ti však neměli povědomost o obchodních transakcích uzavřených mezi žalobcem a společností ODMENA – plus, s.r.o.. Žalobce byl seznámen s výsledky odvolacího řízení, a to písemně dne 9.3.2011. Byl vyzván, aby se vyjádřil, případně navrhl další důkazní prostředky. Žalobce tohoto práva nevyužil. Odvolací řízení bylo řádně ukončeno. (11) Námitka žalobce, že se neřídil závazným názorem krajského soudu dle názoru žalovaného, rovněž důvodná není. Žalovaný k tomu odkázal na usnesení rozšířeného senátu 8 Afs 15/2007-75. V souladu s tam vyjádřeným právním názorem žalovaný napravil pochybení z předchozího daňového řízení a zprávu o daňové kontrole se zástupcem žalobce Ing. Pufferem doprojednal. Rovněž byl žalobce seznámen s podáním daňového poradce zastupujícího společnost ELPIK s.r.o.. Žalobce se k tomuto důkazu, ani ke zprávě o daňové kontrole nevyjádřil, a proto žalovaný uzavřel, že seznámením žalobce s výsledky odvolacího řízení ze dne 9.3.2011 napravil dostatečně předchozí procesní pochybení. K návrhu žalobce, že měl žalovaný zrušit předmětný dodatečný platební výměr a nechat pokračovat prvoinstanční řízení žalovaný uvedl, že tento postup přípustný není s ohledem na zásadu res iudicata. Tento postup by byl v přímém rozporu s názorem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. III. Obsah správních spisů (12) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (13) U žalobce byla zahájena daňová kontrola dne 16.9.2008. Správci daně vznikly pochybnosti ohledně výše daňového základu, který žalobce uvedl v daňovém přiznání, na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 1.1.2006 do 31.12.2006. Dne 21.11.2008 správce daně vyzval žalobce k prokázání skutečností rozhodných pro správné stanovení daně a ve výzvě své pochybnosti podrobně specifikoval. Žalobce na výzvu dne 30.12.2008 zaslal své vyjádření. Správce daně prováděl dokazování prostřednictvím dožádaných správců daně a prostřednictvím výslechu svědků ověřoval tvrzení žalobce uvedené v odpovědi na výzvu. Prováděl i vlastní dokazování a výslechy dalších svědků na základě zjištění, která vyplynula z činnosti správce daně ve vztahu k pochybnostem ohledně tvrzení a údajů uvedených žalobcem v jeho daňovém přiznání. Kupříkladu vyslechl svědka Ing. Miloslava Boudu, prostřednictvím dožádaného správce daně Finančního úřadu v Olomouci dne 12.12.2008. Předvolání k výslechu tohoto svědka bylo zasláno dne 19.11.2008 na adresu daňového poradce žalobce. Zásilka byla uložena dne 21.11.2008 do 8.12.2008. Oznámení je označeno číslem jednacím 269459/08/379932/0270. K výslechu svědka se daňový subjekt ani jeho daňový poradce dne 12.12.2008 nedostavil, a tudíž byla uskutečněna svědecká výpověď Ing. B. bez přítomnosti žalobce a jeho zástupce. Ing. M. B. uvedl, k dodávce svítidel dodané žalobcem na základě objednávky ze dne 3.7.2006, cena objednávky bez DPH 10 274 994,- Kč, že mu není známo, že by tento obchod zprostředkovala firma ELPIK s.r.o., tato firma se však na stavbě pohybovala. Pro firmu GEMO Olomouc, spol. s r.o. uskutečňovala technický dozor. Tento dozor trval maximálně po dobu dvou měsíců, neboť původně bylo předpokládáno, že kompletní dodávku provede firma ELMA-THERM, ale vzhledem k tomu, že firma GEMO s touto firmou byla nucena spolupráci ukončit, bylo nutné převzít z části dodavatelský systém této firmy, To znamená, že určité částky prací a dodávek byly prováděny prostřednictvím firem, které na této stavbě již fungovaly a dodávaly materiál dříve prostřednictvím firmy ELMA-THERM. Mezi těmito firmami byla zřejmě i společnost ELEKTRO S.M.S. spol. s r.o.. Ke konkrétní nabídce a objednávce zboží bylo uvedeno, že nejprve bylo provedeno výběrové řízení a jednou z poptaných firem byla firma ELELKTRO S.M.S. spol. s r.o., která předala nabídku na dodávku svítidel. Na základě tohoto výběrového řízení byla nabídka vybrána a zboží objednáno. (14) Ve spise jsou založeny plné moci pro zastupování žalobce pro Ing. Davida Puffera, a to plná moc udělená dne 16.9.2008 do 31.12.2008, od 12.1.2009 do 31.3.2009, od 18.5.2009 do 31.8.2009, od 19.1.2011 do 31.1.2011, od 18.2.2011 do 30.6.2011. (15) Dne 29.7.2009 správce daně projednal se zástupcem žalobce Ing. Davidem Pufferem zprávu o daňové kontrole daně z příjmů právnických osob za kontrolované zdaňovací období. Zástupce žalobce při projednání kontrolního zjištění uvedl, že vzhledem k rozsahu zprávy a kontrolního zjištění podá písemné vyjádření do 17.8.2009. Vyjádření ke konceptu zprávy o daňové kontrole ze dne 21.8.2009 bylo správci daně doručeno dne 25.8.2009. Zpráva o daňové kontrole byla se zástupcem žalobce Ing. Davidem Pufferem projednána dne 18.9.2009. Daňový poradce žalobce se na úřad dostavil, převzal a podepsal zprávu o daňové kontrole daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006. V protokole je uvedeno, že zástupce žalobce nahlédl do spisu a do konkrétně uvedených písemností a současně mu bylo sděleno, že správce daně obdržel písemnost od daňového poradce společnosti ELPIK s r.o., k čemuž správce daně konstatoval, že vyjádření neobsahuje žádné nové skutečnosti, které by měly vliv na výsledek kontrolního zjištění. Zástupce daňového subjektu vyslovil s výsledky kontroly nesouhlas. (16) Finanční úřad v Českých Budějovicích vydal dne 21.9.2009 dodatečný platební výměr č.j. 228332/09/077910303594, kterým žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2006 do 31.12.2006 ve výši 1 548 000,- Kč a sdělil výši penále v částce 309 600,- Kč. Proti dodatečnému platebnímu výměru se žalobce dne 23.10.2009 odvolal. Na základě výzvy správce daně odvolání doplnil podáním doručeným správci daně dne 25.11.2009. O odvolání bylo rozhodnuto žalovaným správním orgánem dne 23.3.2010 pod č.j. 1210/10-1200. Na základě žaloby žalobce bylo rozhodnutí žalovaného správního úřadu rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Af 47/2010 zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. (17) Dne 13.12.2010 žalovaný správní orgán v souladu s § 50 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 10 Afs 47/2010-41 ze dne 12.10.2010 uložil Finančnímu úřadu v Českých Budějovicích projednat zprávu o daňové kontrole se žalobcem nebo jeho zástupcem postupem podle § 16 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků, umožnit daňovému subjektu vyjádřit se k výsledku uvedenému ve zprávě o daňové kontrole a ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout doplnění. Správce daně dne 20.1.2011 projednal se zástupcem žalobce Ing. Davidem Pufferem zprávu o daňové kontrole. Vyžádal si předložení plné moci pro zastupování daňového subjektu, plná moc byla datována dnem 19.1.2011 s omezením do dne 31.1.2011. Při tomto projednání zástupce žalobce zdůraznil neprovedení navržených důkazů, nezhodnocení předložených písemných důkazů, a tudíž zřejmě neúplné dokazování, v důsledku čehož není daň zjištěná správně a úplně. Zástupci žalobce bylo znovu sděleno, že obdržel vyjádření daňového poradce společnosti ELPIK s r.o., které neobsahuje žádné nové skutečnosti. Dne 21.2.2011 Finanční úřad v Českých Budějovicích doplnil daňové řízení o seznámení žalobce s důkazními prostředky a zároveň vyzval zástupce žalobce, aby specifikoval, jaké navržené důkazy nebyly provedeny a jaké písemné důkazy nebyly zhodnoceny. K tomu zástupce daňového subjektu sdělil, že nehodnocené důkazní prostředky jsou vyjmenovány v písemném vyjádření ke kontrolnímu zjištění. Dne 9.3.2011 seznámil žalovaný správní orgán pod č.j. 1053/11-1200 žalobce se zjištěnými skutečnostmi a důkazy. Odvolal se přitom na ustanovení § 115 odst. 2 daňového řádu. Rovněž žalovaný konstatoval, že žádné nové důkazní prostředky nebyly ze strany žalobce předloženy. Dne 9.3.2011 vyzval žalovaný správní orgán pod č.j. 1054/11-1200 žalobce ve smyslu § 115 odst. 2 daňového řádu k navržení důkazních prostředků k vyjádření ke zjištěným skutečnostem a k důkazům. K tomu žalobci stanovil lhůtu 10 dnů. Dne 9.5.2011 vydal žalovaný správní orgán rozhodnutí pod č.j. 1113/11-1200, kterým odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 21.9.2009 potvrdil. IV. Právní názor soudu (18) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (19) Žalobce v žalobě namítal nezákonnost rozhodnutí žalovaného, neboť neuznal jako daňové výdaje náklady vynaložené žalobcem za práce spojené s marketinkovou a reklamní činností (akviziční činností) společnosti EURO MVGA, a.s. ve výši 450 000,- Kč (A), zahrnutí zaplacené provize v částce 2 250 000,- Kč za informace poskytnuté společností ELPIK s.r.o. na základě, kterých získal zakázku u společnosti GEMO Olomouc spol. s r.o. (B), náklad na reklamní akce ve výši 3 750 000,- Kč společnosti ODMENA-PLUS s.r.o. (C) a porušení jeho práv jako daňového subjektu, jakož i zásad daňového řízení při hodnocení důkazů, neprovedení některých žalobcem navržených důkazů, kupříkladu výslechů svědků, dále poukázal na nesdělení důvodu zahájení daňové kontroly žalobci, nevyrozumění žalobce o konání výslechu svědka Ing. B. a neumožnění klást svědkovi otázky a neprojednání zprávy o daňové kontrole řádným způsobem, když zástupce žalobce neměl v době projednání zprávy o daňové kontrole plnou moc. Při nápravě tohoto procesního pochybení nepostupoval žalovaný v souladu se závazným právním názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích vyjádřeným v rozsudku č.j. 10 Af 47/2010-41. Nedostatky daňového řízení byly odstraňovány v řízení odvolacím, ačkoli žalovaný měl zrušit dodatečný platební výměr a nechat pokračovat správce daně v dokončení prvoinstančního řízení (D). A. Náklady za práce spojené s akviziční činností společnosti EURO MVGA a.s. ve vztahu ke společnostem ROSS Holding a.s., ELPIK s.r.o. a KLS ELEKTRO spol. s r.o. ve výši 450 000,- Kč. (20) Žalobce v žalobě tvrdil, že na základě smlouvy se společností EURO MVGA a.s. získal informace, na základě kterých bylo dosaženo možnosti dodávat společnostem ROSS Holding a.s., ELPIK s.r.o. a KLS ELEKTRO spol. s r.o. zboží. Informace získal a písemnými doklady doložil, že se společnostmi obchodoval a dosahoval zisku. Podle žalobce je nepodstatné, zda společnost EURO MVGA a.s. informace o společnostech získala přímým jednáním nebo prostřednictvím jiných osob nebo jinými způsoby. Zjistil-li správce daně svým šetřením výslechy M. P., zaměstnance společnosti KLS ELEKTRO spol. s r.o. a jejího jednatele Miroslava Vodrážky, Petra Jaroše, výkonného ředitele společnosti ROSS Holding a.s. a Romana Stryka, jednatele této společnosti, že společnost EURO MVGA a.s. neznají, či z výpovědi Ing. Kamila Karafiáta, který uvedl, že mezi touto společností a ELPIK s r.o. nebyl žádný obchodní vztah, pak z těchto zjištění nelze dospět k závěru, že se v případě žalobcem tvrzené akviziční činnosti o náklady daňově uznatelné ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů nejedná. Zjištění správních orgánů jsou podle názoru žalobce nevýznamná a nepodstatná. (21) K tomu soud odkazuje na ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů ve znění platném pro konkrétní zdaňovací období, podle kterého výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. Povinností správce daně bylo v daném případě proto skutečně zkoumat, zda byl žalobcem uplatněný náklad daňově uznatelný v souladu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů. Je nepochybné, že v tomto směru také vázlo na žalobci ve smyslu § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků důkazní břemeno. Pro posouzení daňové uznatelnosti žalobcem uplatněného nákladu na akviziční činnost ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů bylo proto podstatné, zda byla akviziční činnost uskutečněna fakticky, nikoliv jen formálně, z čehož lze teprve uzavřít, zda deklarovaný výdaj lze považovat za daňově uznatelný. Správce daně i žalovaný dospěli k závěru, že k žalobcem deklarovaném akviziční činnosti fakticky nedošlo, neboť plnění nebylo potvrzeno po stránce faktické, a proto daňové orgány uzavřely, že tento výdaj nelze po právu uznat za daňově uznatelný. (22) Akviziční činnost je vyvíjena v obchodních vztazích za účelem rozšíření stávajícího trhu nebo obsazení trhu zcela nového, je tudíž zaměřená výhradně na uzavření obchodu, tedy na uzavření smlouvy. V praxi lze seznat akvizici přímou a nepřímou, přičemž formy nepřímé akvizice představují letáky obsahující stručné informace nebo podrobnější katalogy, ceníky, brožury, inzeráty, rovněž lze využít webových stránek, případně prezentovat výrobky na veletrzích či výstavách. Přímá akvizice spočívá v osobním kontaktu s potencionálním zákazníkem. Lze využít i akviziční korespondence, což však vyžaduje podrobné zpracování podkladů, které představují produkt. V konkrétním případě žalobce tvrdil, že společnost EURO MVGA a.s. akviziční činnost ve vztahu ke společnosti ROSS Holding a.s., ELPIK s.r.o. a KLS ELEKTRO spol. s r.o. vyvíjela, v důsledku čehož žalobce uzavřel objednávky a předložil přehledy o realizovaném obratu prodeje zboží vůči těmto společnostem. K prokázání svého tvrzení rovněž navrhl provést svědecké výpovědi L. B. a Miloslava Vodrážky. Svědci potvrdili reklamní spolupráci a uvedli jako prioritní zájem získat nové klienty v oboru činnosti žalobce. Na výzvu správce daně ze dne 21.11.2008 konkrétní důkazy ohledně poskytování některé z forem akviziční činnosti správci daně předloženy nebyly. V odpovědi na výzvu žalobce sdělil, že společnost EURO MVGA a.s. poskytla žalobci na základě zastupitelské smlouvy ze dne 2.5.2006 informace o strukturách firem, přičemž cena informací byla stanovena ke konci roku 2006. K takto žalobcem poskytnuté obecné odpovědi na výzvu správce daně zjistil výslechem svědka M. P. z KLS ELEKTRO spol. s r.o., že tato společnost se žalobcem obchodovala již před rokem 2006. Svědek, stejně jako další svědci Petr Jaroš, ředitel ROSS Holding a.s., Roman Stryk, jednatel téže společnosti, Ing. Kamil Karafiát z ELPIK s r.o. neznali společnost EURO MVGA. Neznali ani jejího jednatele Miloslava Vodrážku. Svědek Roman Stryk rovněž při poskytnutí výpovědi uvedl, že společnost ROSS Holding a.s. Havlíčkův Brod s žalobcem spolupracovala již v době, kdy převzala tato společnost zakázku od společnosti ELMA-THERM spol. s r.o. Kroměříž včetně některých jejich zaměstnanců, kteří objednávali v předchozím zaměstnaneckém poměru materiál od žalobce, a tudíž pokračovali stejným způsobem i pro společnost ROSS Holding a.s. Havlíčkův Brod. Ze správcem daně vedeného důkazního řízení bylo prokázáno, že žalobcem uvedené společnosti s ním navázali spolupráci, avšak za odlišných okolností než žalobce uváděl a bylo zpochybněno na základě výsledku důkazního řízení, že k realizaci těchto obchodů došlo v důsledku akviziční činnosti společnosti EURO MVGA a.s. Soud proto uzavřel, že žalovaným správním orgánem vyslovený závěr byl správný. Jestliže žalobce nepředložil žádné konkrétní důkazy, zůstala jím předkládaná argumentace pouze v rovině tvrzení a nelze proto dojít k jinému závěru, než že ve skutečnosti uzavřené obchody nebyly zprostředkovány, respektive nebyly uskutečněny v důsledku akviziční činnosti společnosti EURO MVGA a.s. (23) Soud současně nesdílí názor žalobce, že správní orgány prezentovaly obsah výpovědi svědka M. P. pouze částečně. Z žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, které z důkazních prostředků se skutečně staly důkazem a z úvahy správce daně je zřejmé, jak byly důkazní prostředky hodnoceny. Je současně na straně 4 – 7 rozhodnutí uvedeno, která tvrzení žalobcem nebyla na základě provedených důkazních prostředků potvrzena, a která naopak dokonce vyvrácena. Tak tomu je kupříkladu v hodnocení svědeckých výpovědí zástupců a zaměstnanců společností ELPIK s.r.o. Kroměříž, KLS ELEKTRO spol. s r.o. České Budějovice a ROSS Holding a.s. Havlíčkův Brod. Svědek M. P. jednak uvedl, že společnost KLS ELEKTRO spol. s r.o. se žalobcem obchodovala již před rokem 2006 a společnost EURO MVGA a.s. Říčany neznal, stejně jako neznal jejího jednatele. Nelze proto přisvědčit tvrzení žalobce ohledně částečné prezentace výpovědi svědka M. P.. Tvrzení tohoto svědka prakticky popírá tvrzení žalobce ohledně akviziční činnosti ve vztahu k firmě tohoto svědka. B. Náklad v částce 2 250 000,- Kč za zprostředkovatelské služby společnosti ELPIK s.r.o. (24) Ohledně společnosti ELPIK s.r.o. lze ze správního spisu zjistit datum zápisu této firmy do obchodního rejstříku, a to den 30.5.2006. Smlouva ohledně zprostředkovatelských služeb byla mezi touto společností a žalobcem na částku 2 250 000,- Kč uzavřena dne 20.6.2006. Průběh realizace této obchodní činnosti je podrobně popsán na straně 8 – 11 žalobou napadeného rozhodnutí a je odůvodněn závěr, že tento náklad z hlediska daňového není uznatelný. Žalobce v žalobě uváděl, že společnost ELPIK s.r.o. mu poskytla takové informace, že se prosadil u společností GEMO Olomouc spol. s r.o. pro akci Multifunkční centrum Dlouhá míle. Podle názoru žalobce to měli potvrdit i svědci Ing. Kamil Karafiát a Ing. Miloslav Bouda. Toto tvrzení právě ve vztahu ke svědku Ing. M. B. neodpovídá skutečnosti. Svědek M. B. totiž uvedl, že firma GEMO Olomouc spol. s r.o. sice v roce 2006 nakupovala, a některé zaměstnance společnosti ELPIK s.r.o. Kroměříž znal ze stavby, avšak odmítl, že by společnost ELPIK s.r.o. zprostředkovala nějaký obchod mezi žalobcem a společností GEMO Olomouc spol. s r.o. Nutno zdůraznit, že Ing. M. B. uvedl, že žalobce získal postavení dodavatele svítidel, nikoliv na základě zprostředkovatelské činnosti firmy ELPIK s.r.o. Kroměříž, ale na základě výběrového řízení, které společnost GEMO Olomouc spol. s r.o., provedla. Na základě výběrového řízení byla ze strany firmy žalobce učiněna nabídka a následovaly objednávky od společnosti GEMO Olomouc, a to dne 3.7.2006 a 4.10.2006. Dále Ing. B. vyvrátil, že žalobci mohla být tudíž v této souvislosti známa výše objednávky, a to právě odkazem na výběrové řízení a objednávky, které teprve poté dne 3.7.2006 a 4.10.2006 následovaly. Rovněž soud poukazuje na to, že z výpovědi svědků Ing. Kamila Karafiáta a Romana Přikryla ze dne 2.2.2009 je zřejmé, že práce na zakázce jejíž zprostředkování měl zařídit ELPIK s r.o. původně prováděla firma ELMA THERM, pro kterou Ing. Karafiát pracoval. Firma měla finanční problémy, proto byl na ni prohlášen konkurz. Bývalí zaměstnanci firmy ELMA THERM založili firmu ELPIK, která pokračovala v pracech na Dlouhé míli. Právě z těchto důkazů, které správce daně provedl a zhodnotil je zřejmé, že žalobcovo tvrzení ohledně uskutečnění zprostředkovatelské služby firmou ELPIK s.r.o. a v této souvislosti vynaložené náklady v částce 2 250 000,- Kč nemohou jako náklady daňově uznatelné obstát. Pochybnosti správce daně ohledně výše provize, která byla uvedena ve smlouvě ze dne 20.6.2006 jsou z toho důvodu logické a žalobcem poskytnutým vysvětlením nebyly odstraněny, naopak zjištěními správce daně byly potvrzeny. (25) Namítal-li žalobce v další části žaloby, že o konání výslechu svědka Ing. B. nebyl vyrozuměn ani daňový subjekt ani jeho zástupce pro daňové řízení, čímž nebylo umožněno klást svědku ze strany daňového subjektu otázky a byl tak zkrácen na svých právech, pak ani tuto námitku soud nehodnotí jako důvodnou. Ve spise je založeno vyrozumění o tom, že bude probíhat výslech svědka Ing. B. pod č.j. 269459/08/379932/0270. Oznámení bylo doručováno Ing. Davidu Pufferovi a bylo uloženo od dne 21.11.2008 do dne 8.12.2008. V té době byl žalobce zastoupen daňovým poradcem, který měl udělenu plnou moc od dne 16.9.2008 do dne 31.12.2008. Výslech svědka Ing. B. se uskutečnil dne 12.12.2008. Žalobce ani daňový poradce se výslechu svědka nezúčastnil, ačkoli byl o výslechu svědka zákonem stanoveným způsobem vyrozuměn. Z toho důvodu nelze neúčast žalobce nebo jeho daňového poradce při výslechu tohoto svědka klást k tíži správci daně a v této souvislosti úspěšně namítat zkrácení na právech. C. Náklady na reklamu vyfakturované společností ODMENA-PLUS s.r.o. ve výši 3 750 000,- Kč (26) Žalobce v této souvislosti poukazoval na to, že prokázal, že reklamní akce se konaly, loga žalobce byla umístěna v prostoru akcí, na vstupenkách, na různých tiskovinách pro VIP klienty žalobce byly zajišťovány pozvánky, občerstvení a vyhlídkové lety. To také potvrdil jednatel zajišťující společnosti Josef Pelcl. Správce daně však v průběhu důkazního řízení žalobcem předložené písemnosti zpochybnil. Stejně tak výpověď Josefa Pelcla vyhodnotil jako nevěrohodnou. Vysvětlil, v čemž spatřuje nevěrohodnost výpovědi svědka, který neuvedl nic konkrétního, co by faktické provedení služeb potvrzovalo. Nespecifikoval žádné konkrétní činnosti ani náklady, které měly být provedeny a vynaloženy. Nepředložil ani účetnictví firmy, navíc bylo správcem daně zjištěno, že společnost ODMENA PLUS podala naposledy daňové přiznání k dani z příjmů v roce 2003. V rámci důkazního řízení bylo zjištěno, že firma neměla žádné zaměstnance, všechny práce měly být zajišťovány subdodavatelsky, jména subdodavatelů však sdělena nebyla a nebyly sděleny žádné konkrétní skutečnosti ohledně faktického provedení služeb. Z toho důvodu zcela logicky a oprávněně daňové orgány uzavřely, že vykazovaná částka 3 750 000,- Kč není daňovým výdajem. Vztah mezi žalobcem a společností ODMENA PLUS s r.o. byl hodnocen jako formální, čehož logickým důsledkem byly i změny, které byly ve společnosti provedeny, kdy byly převedeny obchodní podíly, byl jmenován formálně nový statutární orgán, společnost nedisponovala žádným účetnictvím a bylo změněno i sídlo společnosti na adresu, která neexistuje. (27) Tato zjištění nemohou vyvrátit námitky žalobce uvedené v žalobě, neboť závěr finančních orgánů o neunesení důkazního břemene je správný. Není-li žalobci zřejmý význam zjištění správce daně, pak z tohoto zjištění vyplývá, že žalobce neprokázal faktické provedení služeb tak, jak deklaroval a za cenu, kterou uplatnil do daňových nákladů. Právě správcem daně provedené důkazní řízení nepotvrdilo informace poskytnuté svědkem, ve vztahu k zajišťování reklamy třetími osobami, což je podstatné pro uznání faktického poskytnutí reklamy. Navíc dalším šetřením správce daně bylo zjištěno poskytnutí reklamních služeb jiným společnostem, kterým je poskytovala jiná společnost, konkrétně 1. CK PRODUCTION s.r.o. Brno, a to za podstatně nižší ceny, i když rozsah služeb byl shodný, jak vyplynulo ze smluv, které žalobce správci daně předložil. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, především ve vztahu k této žalobní námitce na straně 12 – 17 vyplývá, že správní orgány se věcí z hledisek stanovených zákonem zabývaly, veškeré předložené důkazy posoudily, jakož i ty, které si z vlastní iniciativy podle § 31 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků obstaraly. Jednalo se o výsledky dožádání u místně příslušných správců daně, výsledky výzev k součinnosti, výpovědi svědků. Důkazy pak byly hodnoceny jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Závěry, které byly vysloveny, jsou v souladu se zákonem. Soud neshledal rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, které na jejich základě byly vysloveny. (28) Pro úplnost soud doplňuje, že pro posouzení správnosti a zákonnosti postupu daňových orgánů není podstatný argument žalobce, že náklady za reklamu skutečně vyplatil, neboť vynaložení nákladu samo o sobě není okolností rozhodnou pro posouzení daňové uznatelnosti nákladů. Je vždy věcí podnikatelského rizika, pokud jsou náklady vypláceny podnikatelským subjektem bez toho, zda by si sám ověřil, zda byla služba či zprostředkování fakticky realizována. To je však podmínkou pro posouzení daňové uznatelnosti nákladu ve smyslu § 24 zákona o daních z příjmů. V dané záležitosti nebyly poskytnuty důkazy ohledně skutečné realizace reklamní služby, za kterou byla zaplacena odměna. Z toho důvodu byl správný závěr o neuznání nákladu jako daňového. D. Procesní pochybení (29) V závěrečné části žaloby žalobce zpochybnil postup daňových orgánů při samotném dokazování. Tvrdil, že svou důkazní povinnost ve smyslu § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků splnil a prokázal oprávněnost nákladů do nákladů daňových. Naproti tomu vyslovil přesvědčení, že správní orgán ve smyslu § 31 odst. 8 písm. c) zákona o správě daní a poplatků neprokázal existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů vedených žalobcem. Hodnocení, které učinil, žalovaný označil jako tendenční. V této souvislosti namítl porušení zásad daňového řízení, především volného hodnocení důkazů. Poukázal na to, že některé důkazy nebyly provedeny a nebyly správně hodnoceny. Především nebyli vyslechnuti žalobcem navržení svědci, kteří mohli potvrdit účast na reklamních akcích zajišťovaných společností ODMENA PLUS. Jak již bylo v předchozích částech rozsudku uvedeno, žalobce neunesl důkazní břemeno ve smyslu § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků, avšak vzhledem k tomu, že nebylo zpochybněno celé účetnictví žalobce, nepřeneslo se na správce daně důkazní břemeno ve smyslu § 31 odst. 8 písm. c) zákona o správě daní a poplatků. Pouze žalobce měl povinnost prokázat, zda jím uplatněné náklady byly náklady daňové ve smyslu § 24 zákona o daních z příjmů. Soud neshledal žalobcem vytýkané vady při dokazování, ani následném hodnocení důkazů, neshledal proto rozpor s žalobcem uváděnými ustanoveními § 2 a 31 zákona o správě daní a poplatků. (30) Důvodnou neshledal soud ani námitku ohledně nesdělení konkrétních pochybností správcem daně žalobci před zahájením daňové kontroly. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek č.j. 8 Afs 46/2009, v němž vyslovil názor, že správce daně nemusí při zahájení daňové kontroly u právnické osoby disponovat konkrétním podezřením či pochybnostmi o řádném splnění kontrolované daňové povinnosti. Rovněž lze odkázat na rozsudek sp. zn. 2 Aps 2/2009 či sp. zn. 7 Afs 15/2010. V dané věci se jednalo o běžnou kontrolu a finanční úřad proto nemusel mít předem žádné konkrétní podezření nebo důvody, které by jej vedly k jejímu zahájení, a tudíž nedošlo k dotčení základních práv žalobce. Požadavek, aby správce daně při zahájení daňové kontroly měl konkrétní podezření či pochybnosti, nemá opodstatnění a je v rozporu s pojmovým chápáním kontroly ve správním právu. Znamenal by totiž negaci institutu daňové kontroly v daňovém řízení. Daňová kontrola i bez sdělení konkrétního důvodu zahájení daňové kontroly u žalobce nebyla zahájena formálně ani nezákonně. (31) Soud nepřisvědčil ani poslední žalobní námitce, že se žalovaný správní orgán neřídil závazným právním názorem vysloveným v rozsudku krajského soudu č.j. 10Af 47/2010-41, když zprávu o daňové kontrole nechal projednat se zástupcem žalobce Finanční úřad v Českých Budějovicích, tudíž vadu řízení odstraňoval v rámci odvolacího řízení. Přitom měl dle názoru žalobce žalovaný zrušit dodatečný platební výměr a nechat pokračovat prvoinstanční řízení o doměření daně před Finančním úřadem v Českých Budějovicích. (32) Přisvědčit lze žalobci v jeho žalobní námitce pouze v tom směru, že předchozí rozhodnutí žalovaného správního orgánu bylo pro vadu řízení představující neprojednání zprávy o daňové kontrole důsledně v souladu s daňovým řádem zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. V rozsudku soud zdůraznil, že je zapotřebí umožnit daňovému subjektu vyjádřit se před vydáním konečného rozhodnutí k výsledku, ke kterému správní orgán dospěl, ke způsobu jeho zjištění, případně mu umožnit navrhnout další doplnění řízení. Tímto právním názorem se žalovaný správní orgán řídil. Při realizaci tohoto právního názoru vycházel z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu 8 Afs 15/2007, z něhož je zřejmé, že vady odvoláním napadeného rozhodnutí či postupu správce daně I. stupně v řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, musí být odstraněny v rámci odvolacího řízení. Je totiž vyloučeno, aby po zrušení platebního výměru správce daně I. stupně pokračoval v daňovém řízení, o dani znovu rozhodl. Proto vady odvoláním napadeného rozhodnutí či postupu řízení, které jeho odvolání předcházelo, odstraní odvolací orgán postupem podle § 50 odst. 3 ZSDP. Doplnění řízení ani dokazování provedené v rámci odvolacího řízení nelze považovat za nepřípustné ani s ohledem na zásadu dvojinstančnosti. Tato zásada totiž znamená, že řízení probíhá ve dvou instancích a rozhodnutí správního orgánu I. stupně podléhá kontrole odvolacího orgánu, nikoliv, že každý závěr musí být vždy vysloven jednou instancí a vždy prověřen a akceptován instancí vyšší. Dvojinstančnost totiž představuje nejen dvojí posouzení věci, ale také cestu k nápravě odstranění vad, které se vyskytly v řízení před I. stupněm. Z toho pro souzenou věc vyplývá, že žalovaný správní orgán postupoval v souladu se zákonem. Ve světle usnesení rozšířeného senátu proto správně vrátil odvolací orgán věc správci daně, kde došlo k nápravě krajským soudem vytýkané vady při projednání zprávy o daňové kontrole. Poté byla věc vrácena odvolacímu orgánu, kde bylo daňovému subjektu umožněno vyjádřit se k provedenému dokazování a případně navrhnout další důkazy a sdělit své námitky či výhrady. (33) V konkrétní záležitosti však nelze opomenout, že žalobce ani nemohl být postupem daňových orgánů zkrácen na svých právech zaručených mu v ustanovení § 16 zákona o správě daní a poplatků. Je totiž třeba vzít v úvahu, že již v průběhu daňové kontroly byl žalobce zastoupen daňovým poradcem Ing. Davidem Pufferem, kterému byla postupně v určitých intervalech udělována plná moc k zastupování daňového subjektu a tato období střídala krátká období, kdy žalobce nebyl vůbec při daňové kontrole zastoupen. Při seznámení žalobce s konceptem zprávy o daňové kontrole, tedy se závěry kontrolního zjištění, byl žalobce zastoupen tímto daňovým poradcem a s ním také tyto kontrolní závěry byly projednány. Následně daňový poradce předal správci daně vyjádření ke kontrolnímu zjištění. Stalo se tak dne 25.8.2009 právě v návaznosti na projednané závěry kontrolních zjištění správce daně. Správce daně se s vyjádřením daňového subjektu vypořádal a své stanovisko zapracoval do konečné podoby zprávy o daňové kontrole. Ta byla opět se zástupcem daňového subjektu Ing. Davidem Pufferem projednána dne 18.9.2009. Daňový poradce nesdělil správci daně, že není již zmocněn k převzetí a projednání definitivní podoby zprávy o daňové kontrole, tuto zprávu po opětovném projednání převzal a podepsal. Soud právě s ohledem na toto procesní pochybení správce daně, u kterého za této situace nemohlo být vyloučeno případné zkrácení žalobce na jeho právech, uplatnit výhrady a případně návrhy na doplnění důkazního řízení postupem předpokládaným zákonem žalobou napadené rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil a uložil mu odstranit tuto vadu. Jak vyplývá z písemností založených ve správním spise správce daně poté, kdy byl pověřen odvolacím orgánem, projednal se stejným zástupcem žalobce znovu tutéž zprávu o daňové kontrole v téže podobě, jak již byla dne 18.9.2009 projednána a předána daňovému poradci žalobce Ing. Davidu Pufferovi s tím, že výslovně uvedl, že se jedná o tutéž zprávu a ověřil, že již je odstraněn nedostatek plné moci, neboť žalobce udělil plnou moc k převzetí zprávy o daňové kontrole znovu daňovému poradci Ing. Davidu Pufferovi. Žalobce se k závěrům zprávy o daňové kontrole již nikterak znovu nevyjádřil, neučinil žádné návrhy na doplnění důkazního řízení, pouze odkázal na své výhrady a návrhy tak, jak již byly učiněny ke konceptu zprávy o daňové kontrole. Z takto zrekapitulovaného postupu daňových orgánů lze uzavřít, že nemohlo dojít ke zkrácení žalobce na jeho právech. (34) Všechny procesní úkony, které byly učiněny po zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného správního orgánu, směřovaly k naplnění institutu projednání zprávy o daňové kontrole a jejich smyslem bylo dodržet zákonem předepsaný postup pro formální zakončení daňové kontroly. Žalobce byl se všemi skutkovými závěry daňové kontroly dostatečně seznámen. Nelze přehlédnout fakt, že i v předchozím řízení byl zástupce žalobce se závěry správce daně a zprávou o daňové kontrole seznámen, byť v té době již netrvalo, respektive nedošlo k prodloužení zastoupení žalobce, tak jako se stalo opakovaně v předchozích fázích daňové kontroly a posléze po zrušení rozhodnutí žalovaného krajským soudem, znovu v tomtéž rozsahu a v totožném znění se závěry z daňové kontroly seznámen poté, kdy předložil plnou moc pro zastupování žalobce. Rovněž nelze přehlédnout fakt, že daňový poradce při projednávání zprávy o daňové kontrole na nedostatek plné moci správce daně neupozornil, zprávu, přestože neměl zplnomocnění žalobce, převzal. Z toho důvodu nyní vznesenou námitku o neprojednání zprávy o daňové kontrole zákonným způsobem již akceptovat nelze. De facto projednáním zprávy o daňové kontrole v tomtéž znění a se stejným zástupcem žalobce došlo ke zhojení procesního pochybení správce daně, navíc za situace, kdy již žalobce žádné další návrhy ani výhrady nevznesl. Důvodná nebyla námitka žalobce, že se daňové orgány nevypořádaly s návrhy na doplnění důkazního řízení, kupříkladu výslechy svědků. Žalovaný správní orgán vysvětlil, z jakých důvodů navrhované výslechy svědků neuskutečnil, neboť svědci měli potvrdit faktické uskutečnění akcí, které správce daně nezpochybňoval, neboť pochybnosti správce daně byly vzneseny ohledně skutečností, o nichž svědci nemohli svědectví podat, neboť jednalo se o zpochybnění konkrétních obchodních transakcí, které žalobce uzavřel s obchodními partnery. V. Závěr, náklady řízení (35) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky neshledal důvodné a rozhodnutí žalovaného správního orgánu považuje za přezkoumatelné a vydané v souladu se zákonem. Proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. (36) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

Poučení