10 Af 595/2012 - 123

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce JOHNSON CONTROLS FABRICS STRAKONICE a.s, se sídlem Heydukova 1111, Strakonice, zastoupeného JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 745/24, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích č.j. 4450/12-1200 ze dne 26.9.2012, č.j. 4451/12-1200 ze dne 26.9.2012 a č.j. 5699/12-1200 ze dne 26.9.2012, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 2.341,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného shora uvedených jednacích čísel, neboť má za to, že byla vydána v rozporu se zákonem o daních z příjmů i daňovým řádem. Důvody nezákonnosti žalobce spatřuje v tom, že finanční orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, neboť skutkový stav, který vzaly za základ napadených rozhodnutí je v rozporu s obsahem správních spisů a nemá oporu v provedeném dokazování. Rovněž po právní stránce byla věc nesprávně posouzena. Důvod nezákonnosti spatřuje žalobce v tom, že byl nesprávně aplikován článek 7 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německo o zamezení dvojího zdanění. Mezi účastníky je na sporu skutečnost, že žalovaný odmítá žalobcův výpočet ukazatele výnosnosti jako kumulovaného aritmetického průměru za období od vzniku stále provozovny. Žalobce má za to, že základ daně stálé provozovny vypočetl v souladu s článkem 7 odst. 6 Smlouvy, a to vždy stejnou metodou pro všechna zdaňovací období od vzniku stálé provozovny, jeho postup je dlouhodobě konzistentní a transparentní. Správce daně nemá pro odmítavý postoj vůči výpočtu koeficientu výnosnosti oporu v relevantní právní úpravě. Dle žalobce relevantní právní úpravu představuje v prvé řadě daňová smlouva, jakožto dvoustranná mezinárodní Smlouva, kterou je Česká republika vázána a která má ve smyslu článku 10 Ústavy přednost před zákonem. Nezákonnost postupu správce daně dokládá i obsah rozhodnutí, ve kterých žalovaný připouští, že v důsledku postupu správce daně a po vydání výměrů dochází ke zdanění části příjmů žalobce dvakrát. Žalobce dále namítá, že správce daně odmítl uznat jako daňové náklady za zdaňovací období od 1.1.2007 do 31.12.2007, správně za období od 1.7.2008 do 31.12.2008 částku ve výši 17.537.478,61 Kč, za zdaňovací období od 1.1.2008 do 30.6.2008 ve výši 8.626.891,03 Kč a za zdaňovací období od 1.7.2008 do 31.12.2008 ve výši 7.783.383,61 Kč. Tyto náklady představovaly pouze náklady daňově uznatelné. Závěr žalovaného proto nemá oporu v daňovém spise, vychází z chybné aplikace ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. V souvislosti s tím žalobce poukazuje na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 2Afs 180/2006-64 ze dne 21.10.2009, neboť v daném případě finanční orgány nepostupovaly v souladu se zásadami daňového řízení, bez ohledu na předkládané důkazní prostředky se odvolávaly na nesplnění důkazního břemene ze strany žalobce, přičemž přehlížely povinnost směřující k úplnému zjištění rozhodných skutečností. Nesprávné právní posouzení otázky daňové uznatelnosti nákladů dceřiné společnosti na služby poskytované jí mateřskou společností spojuje žalobce s tím, že finanční orgány v průběhu daňového řízení odmítaly akceptovat, že by náklady žalobce vynaložené na služby, které byly žalobci poskytovány od své mateřské společnosti Michel Thierry Group S.A. (dále MTG), bylo možné považovat za daňově uznatelné náklady ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Dle žalobce mateřská společnost nevykonává u dceřiné společnosti z titulu svého ovládajícího majetkového podílu činnosti, které spadají do obchodního vedení společnosti, neboť tyto činnosti jsou svěřeny představenstvu společnosti a mateřská společnost mu může v této souvislosti poskytovat pouze poradenskou činnost. Rozhodnutí III. nemá oporu ani ve skutkovém stavu ani ve výsledcích daňového řízení. Žalobce prokázal, že vynaložil náklady na služby, které mu byly poskytnuty od společnosti MTG v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a za účelem dosažení jeho zisku. Žalobce předkládal k výzvě správce daně celou řadu relevantních skutkových tvrzení, která doložil důkazními prostředky. Správce daně vždy konstatoval, že má vynaložení předmětných výdajů za neprokázané bez toho, že by tento svůj závěr zdůvodnil, případně prokázal své pochybnosti ohledně žalobcem předložených důkazů. Žalobce v průběhu daňové kontroly navrhl výslech svědků, zaměstnanců, kteří byli svědky poskytování služeb ze strany společnosti MTG, tyto výslechy svědků správce daně provedl, svědci vysvětlili, čeho konkrétně se přijaté služby v různých oblastech týkaly, co bylo jejich výstupem a jaký přínos měly služby pro žalobce. Ve zprávě o kontrole správce daně pouze odcitoval svědecké výpovědi, ovšem je nehodnotil a pouze se omezil na konstatování, že sice osvědčily skutečné poskytnutí služeb, ovšem vyslovil novou pochybnost o rozsahu poskytnutých služeb. Z toho je zřejmé, že žalovaný pomíjí řadu žalobcem řádně tvrzených a doložených skutečností a na druhé straně uvádí svá skutková zjištění, která však nemají oporu v provedeném dokazování. Finanční orgány rovněž nerespektovaly zásady pro zjišťování skutkového stavu a pravidla pro dokazování plynoucí z daňového řádu a současně při zjišťování skutkového stavu nepostupovaly souladně s judikaturou správních soudů. Žalobce namítá, že žalovaný v rozhodnutí III. dezinterpretuje předložené důkazy a zejména se povrchně s jednotlivými důkazy zabýval, když v souvislosti s tím poukazuje na str. 16 rozhodnutí III. V souvislosti s námitkou nesprávného právního posouzení požadavků na rozsah prokazování ze strany žalobce v případě daňové uznatelnosti nákladů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů žalobce namítá, že pokud platí, že i náklady vynaložené v souvislosti s realizací podnikatelského záměru, které nakonec nemají žádný přínos pro daňový subjekt, pak musí platit, že musí být daňově uznatelné i náklady vynaložené v souvislosti s realizací podnikatelského záměru, který se prokazatelně pozitivně projevil v podnikatelských výsledcích daňového subjektu, nicméně nelze v některých ohledech přesně určit v jakém konkrétním rozsahu se konkrétní podnikatelský záměr podílel na pozitivních výsledcích daňového subjektu. Žalobce má za to, že prokázal daňovou uznatelnost všech nákladů na služby jemu poskytnuté od společnosti MTG. Dále žalobce namítá, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a vnitřní rozporuplnost, čímž bylo porušeno ústavně a mezinárodně právně garantované právo žalobce na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Žalobní námitky vůči rozhodnutím žalovaného se vztahují i na platební výměry, neboť prvostupňový finanční orgán se dopustil shodných pochybení jako žalovaný, proto žalobce navrhuje zrušení rozhodnutí žalovaného tak i rozhodnutí Finančního úřadu ve Strakonicích. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na skutečnost, že podstatou sporu je dle žalobce, že správce daně v případě stálé provozovny nesprávně aplikoval čl. 7 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německo o zamezení dvojího zdanění, neboť byl odmítnut žalobcův výpočet ukazatele výnosnosti jako kumulovaného aritmetického průměru za období od vzniku stálé provozovny. Správce daně zjistil, že žalobce má od roku 2003 stálou provozovnu, jejímž předmětem je odborná péče o stávající zákazníky a získávání nových zákazníků či nových zakázek. Dle žalovaného pro výpočet přiřaditelných výnosů stálé provozovně použil žalobce nepřímou metodu přiřazení zisku, jako kritérium pro přiřazení výnosů stálé provozovně použil ukazatel výnosnosti měřený poměrem výnosů k nákladům. Žalobce za každé zdaňovací období vydělil celkové výnosy evidované v účetnictví celkovými náklady evidovanými v účetnictví. Výsledkem tohoto podílu byla hodnota procentního vyjádření výnosů k nákladům, respektive rentabilita měřená k nákladům. Správce daně však dospěl k závěru, že pro výpočet ukazatele výnosnosti měřeného poměrem výnosů k nákladům použil žalobce nesprávného hodnoty. Za nesprávný algoritmus výpočtu správce daně označil kumulaci hodnot za několik zdaňovacích období pro výpočet poměru výnosů a nákladů. Správce daně stanovil poměr výnosů a nákladů v hodnotách po jejich transformaci z hospodářského výsledku na základ daně. To znamená, že správce daně účetní výnosy upravil o hodnoty výnosů, které v souladu s časovou a věcnou souvislostí jsou daňovými výnosy v jiném zdaňovacím období a o hodnotu osvobozených příjmů. Celkovou hodnotu výnosů po jejich transformaci na základ daně správce daně stanovil, přičemž při úpravě nákladů postupoval stejným způsobem, když účetní náklady upravil o neuznané náklady související s jiným zdaňovacím obdobím, o rozdíl účetních a daňových odpisů, o pojistné na sociální a zdravotní pojištění a o částky související s rozpuštěním rezerv a opravných položek. K námitce žalobce, že správce daně odmítl uznat jako daňové náklady za zdaňovací období od 1.1.2007 do 31.12.2007, které žalobce prokazatelně vynaložil v souvislosti se službami poskytnutými společností MTG v celkové výši 17.265.131,- Kč žalovaný uvedl, že se uvedená námitka nevztahuje ke zdaňovacímu období roku 2007, ale k roku 2008, a to od 1.7.2008 do 31.12.2008, což vyplývá z obsahu rozhodnutí žalovaného č.j. 4450/12-1200. Správce daně v rámci kontroly zjistil, že žalobce snížil základ daně o hodnotu služeb od dodavatele MICHEL THIERRY GROUP S.A. v celkové hodnotě 17.265.131,- Kč. Žalobce předložil k prokázání oprávněnosti snížení základu daně o hodnotu služeb a poradenské činnosti od společnosti MTG, přičemž správce daně žalobcem předložené cestovní doklady vyhodnotil jako zcela nevěrohodné, když jasně neprokazují kam a za jakým účelem deklarovaný zaměstnanec společnosti MTG cestoval a jak jeho cesta souvisela s činností pro žalobce. Ke všem cestovním dokladům podal žalobce pouze obecné vysvětlení, že zaměstnanci MTG poskytovali služby jak ze svého sídla ve Francii, tak také přímo v závodě ve Strakonicích. K faktuře od dodavatele společnosti MTG ze dne 16.2.2009 ve výši 411.989,68 Kč, jíž byly dle žalobce uhrazeny náklady za právní služby poskytované francouzskou advokátní kanceláří, žalovaný uvedl, že je zřejmé, že advokátní kancelář nemohla provádět pro žalobce služby spojené se zajištěním financování společnosti a přípravu úvěrových smluv, jestliže žalobce měl úvěrovou smlouvu již uzavřenou dne 18.7.2008 a v květnu 2008 a se společností MCH Private Equity žádnou smlouvu neuzavřel. Žalobce sice předložil značný počet důkazních prostředků, ovšem jen u některých z nich lze určit k jakému oboru poskytovaných poradenských služeb je možné je přiřadit, u mnohých však nelze identifikovat přínos a využitelnost pro žalobce. Žalovaný vyhodnotil tyto důkazy i výslechy svědků a konstatoval, že ze svědeckých výpovědí vyplývá, že žalobce s dodavatelem služeb MTG spolupracoval, společnost MTG měla zájem na správném fungování podniku žalobce. Společnost MTG musela s žalobcem spolupracovat, neboť se jednalo o jeho dceřinou společnost, ve které společnost MTG vlastnila v kontrolovaném období 100 % podíl. Žalovaný proto učinil závěr, že žalobce neoprávněně snížil základ pro výpočet daně o 17.265.131,- Kč, proto bylo odvolání jako nedůvodné zamítnuto a napadená rozhodnutí byla potvrzena. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: U žalobce byla dne 29.9.2009 zahájena kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2007 do 31.12.2007 a ode dne 1.1.2008 do 30.6.2008. Protokolem ze dne 7.12.2009 byla zahájena kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 13.6.2008 do 30.6.2008 a od 1.7.2008 do 31.12.2008. Správce daně zjistil, že žalobce má od roku 2003 v SRN stálou provozovnu, jejímž předmětem činnosti je odborná péče o stávající zákazníky a získávání nových zákazníků či nových zakázek od stávajících zákazníků. Tato stálá provozovna řeší aktuální potřeby odběratelů žalobce ohledně technických parametrů, kvality, množství a včasnosti dodávek a pomáhá řešit případné reklamace. Správce daně zjistil, že žalobce nesprávně aplikoval čl. 7 Smlouvy mezi ČSSR a SRN o zamezení dvojího zdanění, kdy pro výpočet přiřaditelných výnosů stálé provozovně použil nepřímou metodu alokace (přiřazení) zisku. Jako kritérium pro přiřazení výnosů stálé provozovně použil žalobce ukazatel výnosnosti měřený poměrem výnosů k nákladům. Z výpočtu poměrů výnosů k nákladům vyplývá, že žalobce za každé zdaňovací období vydělil celkové výnosy evidované v účetnictví celkovými náklady evidovanými v účetnictví. Poměr účetních výnosů a nákladů vypočítal žalobce v každém zdaňovacím období, a to počínaje rokem 2002. K přiřazení odpovídajících přiřaditelných výnosů stálé provozovně použil žalobce vypočtené poměry výnosů a nákladů za jednotlivá zdaňovací období a z těchto jednotlivých poměrů stanovil průměrnou hodnotu. Správce daně odmítl výpočet ukazatele výnosnosti jako kumulovaného aritmetického průměru za období od vzniku stálé provozovny a dospěl k závěru, že pro výpočet ukazatele výnosnosti měřeného poměrem výnosů k nákladům použil žalobce nesprávné hodnoty. Za nesprávný algoritmus výpočtu správce daně označil kumulaci hodnot za několik zdaňovacích období pro výpočet poměrů výnosů a nákladů. Správce daně stanovil poměr výnosů a nákladů v hodnotách po jejich transformaci z hospodářského výsledku, kde jsou výnosy a náklady vyčísleny v účetních hodnotách na základ daně, kde jsou výnosy a náklady v hodnotách podléhajících dani z příjmů. Správce daně tedy účetní výnosy snížil o hodnotu výnosů, které v souladu s časovou a věcnou souvislostí jsou daňovými výnosy v jiném zdaňovacím období. V rámci kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.7.2008 do 31.12.2008 správce daně zjistil, že žalobce snížil základ daně o hodnotu služeb od dodavatele MICHEL THIERRY GROUP S.A. (dále jen MTG) v celkové hodnotě 17.265.131,- Kč. Ze smlouvy o poskytování služeb ze dne 30.6.2009, kterou žalobce uzavřel se společností MTG na dobu určitou do 31.12.2009, vyplývá z článku II., že byla její platnost upravena i pro období II. pololetí 2008, když je v něm uvedeno, že služby odpovídající službám poskytovaným společností MTG žalobci v období od 1.7.2008 do podpisu této smlouvy se řídily stejnými podmínkami jako stanovenými v této smlouvě. Předmětem uvedené smlouvy je poskytování služeb podle potřeb a požadavků žalobce v oblastech: všeobecný management, lidské zdroje, finance, služby v oblasti informačních technologií, dodavatelský řetězec, kvalita, odbyt, řízení průmyslových projektů a inovace. Ze smlouvy vyplývá povinnost, že veškeré vzniklé náklady dodavatel služeb řádně doloží. ¨ Správce daně měl pochybnosti o oprávněnosti uplatnění nákladů ohledně služeb od MTG na základě devíti faktur v celkové hodnotě 17.265.131,- Kč, proto byl žalobce vyzván dne 21.12.2010 k odstranění pochybností. Žalobce reagoval na výzvu, v odpovědi ze dne 1.3.2011 uvedl rozsah služeb, které mu poskytla společnost MTG, jako další oblasti služeb poskytovaných společností uvedl nákup, skladování a prodej služby v technických oblastech, informační technologie a finance. Dle žalobce předmětné služby přispěly ke zvýšení jeho výroby, zlepšení kvality výrobků, rozšíření prodeje, zvýšení produktivity a kvality výroby, zvýšení efektivnosti nákupu výrobních vstupů. Z faktury od společnosti MTG č. 100002020 ze dne 16.2.2009 na částku 411.989,68 Kč vyplývá, že byly uvedené společnosti uhrazeny náklady za právní služby poskytované advokátní kanceláří August & Debouzy za poskytování služeb v průběhu září – listopadu 2008. Předmětem služeb měla být jednání směřující k přípravě úvěrových smluv se společnostmi MCH Private Equity a Scandinavian Mezzanine AB, přičemž k prokázání skutečného provedení služeb v průběhu září – listopad 2008 byly předloženy faktury od advokátní kanceláře. K prokázání cestovních výdajů a náhrad, které dodavatel žalobci účtoval, žalobce předložil účtenky za ubytování, parkovné, taxislužbu a další cestovní doklady. Dále byla předložena organizační struktura společnosti MTG, doklady svědčící o korespondenci prostřednictvím e-mailů z roku 2007, nosiče CD v angličtině, tabulky v angličtině, ve francouzštině a kalkulace ceny. K návrhu žalobce byli vyslechnuti svědci a to Ing. V., Ing. T., Ing. M. Ř., Ing. J. V., Ing. E. P., Ing. J. P., Ing. M. V. a R. Š., L. T., Ing. E. B., Bc. M. Ř.. Obsah těchto svědeckých výpovědí je uveden ve zprávě o daňové kontrole. Výsledky kontrolního zjištění jsou uvedeny ve zprávě o daňové kontrole, která byla žalobci předána dne 16.9.2011 a byla mu stanovena lhůta pro vyjádření do 17.10.2011. Na základě provedené daňové kontroly byl vydán dne 1.2.2012 Finančním úřadem ve Strakonicích dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2007 do 31.12.2007, kterým byla žalobci zvýšena daň z příjmů právnických osob o částku 195.840,- Kč a bylo mu předepsáno penále ve výši 39.168,- Kč. Finanční úřad vydal dne 1.2.2012 dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob, kterým byla žalobci zvýšena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2008 do 30.6.2008 o částku 86.360,- Kč. Proti uvedeným rozhodnutím se žalobce odvolal, žalovaný uvedené platební výměry prohlásil za nicotné rozhodnutím ze dne 8.8.2012. Správce daně vydal dne 1.2.2012 dodatečný platební výměr, kterým byla žalobci snížena daňová ztráta o 18.773.966,- Kč a sděleno penále ve výši 938.669,- Kč. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Dne 16.8.2012 správce daně vydal dodatečný platební výměr, kterým zvýšil daňovou povinnost žalobce za zdaňovací období od 1.1.2008 do 30.6.2008 o částku 86.360,- Kč a předepsal žalobci penále ve výši 17.262,- Kč a rovněž vydal stejného dne dodatečný platební výměr, kterým zvýšil daňovou povinnost žalobce za zdaňovací období od 1.1.2007 do 31.12.2007 na daň z příjmů právnických osob o částku 195.840,- Kč a předepsal žalobci penále. Proti uvedeným dodatečným platebním výměrům ze dne 16.8.2012 se žalobce odvolal, odvolání žalobce byla zamítnuta a napadená rozhodnutí byla potvrzena, a to rozhodnutím Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 26.9.2012. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Žalobce namítá nezákonnost napadených rozhodnutí, neboť finanční orgány v případě stálé provozovny žalobce nesprávně aplikovaly čl. 7 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německo o zamezení dvojího zdanění (dále jen Smlouvy). Na sporu je žalobcův výpočet ukazatele výnosnosti jako kumulovaného aritmetického průměru za období od vzniku stálé provozovny, což žalovaný odmítá. Žalobce má za to, že základ daně stálé provozovny vypočetl v souladu s čl. 7 odst. 6 Smlouvy vždy stejnou metodou pro všechna zdaňovací období od vzniku stálé provozovny, když tento postup je dlouhodobě konzistentní a transparentní. Z čl. 7 Smlouvy mezi ČSSZ a SRN o zamezení dvojího zdanění vyplývá, že zisky podniku jednoho smluvního státu mohou být zdaněny jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Dle odstavce druhého čl. 7, jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik, vykonávala totožné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou. Z uvedeného plyne, že stálé provozovně se přisuzují zisky, které by mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik, vykonávala totožné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady, vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně nákladů, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna či jinde. Dle čl. 7 odst. 6 zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se po aplikaci předchozích odstavců vypočítají každý rok podle téže metody, pokud neexistují dodatečné důvody pro jiný postup. V daném případě žalobce pro výpočet přiřaditelných výnosů stálé provozovně použil nepřímou metodu přiřazení zisku, jako kritérium pro přiřazení výnosů stálé provozovně použil ukazatel výnosnosti měřený poměrem výnosů k nákladům. Žalobce tedy poměřoval výnosy a náklady vykázané v účetnictví, tzv. účetní výnosy a náklady a stanovený poměr pak kumuloval za všechna předchozí zdaňovací období. Tento postup žalobce však správný není, proto správce daně správně vycházel z hodnot po úpravě výnosů a nákladů na základ daně a sledovanému období přidělil pro výpočet základu daně pouze takto vypočtený poměr za toto konkrétní zdaňovací období a ke kumulaci vypočtených hodnot nepřistoupil, neboť pro určité zdaňovací období je vždy rozhodná věcná a časová souvislost. Nelze se přiklonit k závěru, že postupem zvoleným žalobcem bylo docíleno vyšší míry objektivnosti použité metody k přiřazení zisku stálé provozovny, jestliže je rozhodná vždy časová souvislost, proto zcela nesprávně žalobce poměr účetních výnosů a nákladů vypočítával v každém zdaňovacím období, a to počínaje rokem 2002. Soud proto uzavřel, že základ daně stálé provozovny je nutno určit v souladu se smlouvou dle čl. 7, který stanovuje, že základ daně stálé provozovny musí být stanoven tak, aby odpovídal hospodaření stálé provozovny, jako by se jednalo o samostatný podnik. Z toho plyne, že při výpočtu základu daně je nutno vycházet z hodnot hospodaření celého podniku, a to ve zdaňovacím období, které je pro stanovení základu daně rozhodující tak, jako je to v případě stanovení základu daně českého podniku, tedy do výnosů a nákladů jsou započítávány výnosy a náklady, které s daným zdaňovacím obdobím souvisejí. Základ daně tedy není kumulací několika předchozích zdaňovacích období, ale pouze výnosů a nákladů časově a věcně souvisejících s daným zdaňovacím obdobím. Soud poznamenává, že z § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů nelze dovodit, že vynaložené výdaje se vždy musí reálně projevit v příjmech daňového poplatníka, tzn. že mezi výdaji a příjmy nutně existuje vztah jakési přímé úměry. Smysl tohoto ustanovení však zjevně spočívá v tom, že se musí jednat o výdaje za tímto účelem vynaložené. Proto také § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů při vymezení základu daně hovoří o respektování „věcné a časové souvislosti“ příjmů a výdajů v daném zdaňovacím období. Mezi těmito výdaji a očekávanými příjmy tak musí existovat přímý a bezprostřední vztah v opačném případě se pojmově nemůže jednat o výdaje vynaložené na dosažení, udržení či zajištění příjmů. Pokud by totiž byl akceptován výklad opačný, tzn. mezi výdaji a očekávanými příjmy by přímý vztah existovat nemusel, mohlo by to v praxi vést k uzavírání fiktivních závazků a k podobným formám jednání, přímo porušujícím zákon, či přinejmenším obcházejícím jeho smysl. Žalobce namítá nesprávnost aplikace ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, jestliže správce daně odmítl uznat daňové náklady za zdaňovací období od 1.1.2007 do 31.12.2007, které vynaložil žalobce v souvislosti se službami poskytnutými společností MICHEL THIERRY GROUP S.A. (dále jen MTG) v celkové výši 17.265.131,- Kč. Poznamenává se, že žalobce nesprávně uvádí zdaňovací období roku 2007, neboť tento náklad se vztahuje ke zdaňovacímu období od 1.7.2008 do 31.12.2008. Dle § 24 zákona o daních z příjmů výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. K interpretaci citovaného ustanovení soud odkazuje na ustálenou správní judikaturu, např. na rozsudek NSS č.j. 2Afs 44/2003-73, od které neshledává důvod se odchýlit a podle níž je daňovým výdajem pouze takový výdaj, který byl vynaložen za účelem dosažení zdanitelných příjmů. Prokázat výdaje na dosažení příjmů je povinností daňového subjektu, přičemž povinností správce daně je dbát na úplné zjištění rozhodných skutečností. Pro zjištění, zda daňový subjekt vynaložil určitý výdaj za účelem zajištění, dosažení a udržení příjmů, a zda jde tedy o výdaj daňový, či zda se jedná o fiktivní obchod, musí finanční orgán zhodnotit všechny shromážděné skutkové podklady v souladu s § 2 odst. 3 daňového řádu. Zákonným předpokladem, aby částka uvedená v účetnictví mohla být odečtena pro zjištění základu daně dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, je skutečnost, že se jedná o výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Skutečnosti mající vliv na posouzení daňové účinnosti jednotlivých výdajů a stanovení základu daně musí být věrohodně prokázány, což bylo povinností žalobce. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se společností MTG smlouvu o poskytování služeb dne 30.6.2009 na dobu určitou, do 31.12.2009. Dle článku II. smlouvy byla její platnost upravena i pro období II. pololetí 2008, dle něhož se služby odpovídající službám poskytovaným společností MTG žalobci v období od 1.7.2008 do podpisu smlouvy řídily stejnými podmínkami jako ve smlouvě stanovenými. Předmětem smlouvy bylo poskytování služeb podle potřeb požadavků žalobce v oblasti: všeobecný management, lidské zdroje, finance, služby v oblasti informačních technologií, dodavatelský řetězec, kvalita, odbyt, řízení průmyslových projektů, inovace. Odměna za poskytované služby zahrnuje přímé i nepřímé náklady, zejména náklady cestovních výdajů a poplatků třetím osobám. Správce daně měl pochybnosti o oprávněnosti uplatnění nákladů ohledně služeb, proto byl žalobce vyzván k odstranění pochybností. Žalobce na výzvu reagoval, uvedl, že není v jeho možnostech zjistit za jaké ceny by předmětné služby, případně poskytovala třetí nespojená osoba, cena byla stanovena na základě osobních nákladů zaměstnanců MTG zúčastněných na poskytování služeb pro žalobce, kalkulace těchto nákladů byla provedena po jednotlivých odděleních MTG. Žalobce uplatnil náklad na základě faktury od společnosti MTG ze dne 16.2.2009 č.j. 100002020 ve výši 411.989,- Kč za úhradu právních služeb poskytovaných francouzskou advokátní kanceláří v měsíci září 2008. Předmětná Advokátní kancelář měla provádět pro žalobce právní služby spojené se zajištěním financování společnosti žalobce a přípravou úvěrových smluv se společnostmi MCH Private Equity a Scandinavian Mezzanine AB. Správce daně však zjistil, že se společností Scandinavian Mezzanine AB měl žalobce úvěrovou smlouvu již v roce 2008 uzavřenou, žalobce pro zajištění svého financování uzavřel uvěrovou smlouvu se společností Unicredit bank Czech republic na částku 8.000.000 Eur dne 18.7.2008 a druhou úvěrovou smlouvu v květnu 2008 se společností Scandinavian Mezzanine AB na celkovou částku 9.000.000,- Kč. S ohledem na tato zjištění žalobce změnil tvrzení, že se jednalo o dodatky úvěrových smluv uzavřených v červenci a srpnu 2009, které žalovaný správně vyhodnotil jako účelové a učinil tak správný závěr, že žalobcem shora uvedený výdaj není výdajem daňově uznatelným ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Další faktury za uvedené zdaňovací období se týkají cestovných výdajů a náhrad, které žalobci byly vyfakturovány společností MTG za poskytnutí služeb zaměstnanci MTG z Francie, tak rovněž ze závodu ve Strakonicích. Žalobce předložil správci daně účtenky za ubytování, parkovné, taxislužbu. Z těchto cestovních dokladů předložených žalobcem ovšem nelze zjistit za jakým účelem zaměstnanec společnosti MTG cestoval, a jak jeho cesta souvisela s činností žalobce. Z těchto dokladů nelze určit, k jakému oboru poskytovaných poradenských služeb je možné je přiřadit a rovněž nelze z těchto dokladů zjistit, proč vyfakturované částky mají být považovány za výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Z těchto listinných důkazů nelze tak zjistit přínos a využitelnost pro žalobce. Správce daně proto učinil správný závěr, že listinné důkazy nelze klást do vzájemných souvislostí a nelze je tedy přiřadit k žádným konkrétním úkonům a konkrétním fakturám, kterými žalobce snížil základ daně. Bylo povinností žalobce prokázat provedení služeb, na základě kterých uplatnil daňový výdaj. Takové důkazy předloženy nebyly. V souvislosti s tím soud poznamenává, že dle uvedené smlouvy, kterou žalobce uzavřel se společností MTG, bylo povinností žalobce i jeho dodavatele navzájem si poskytovat veškerou potřebnou součinnost včetně poskytnutí informací a dokumentů potřebných pro výpočet přesného množství přímých úhrad nákladů. Žalobce předložil za účelem prokázání snížení základu daně celkový počet odpracovaných hodin vynásobený hodinovou sazbou, ovšem z jím vypracovaného přehledu nevyplývá, na základě jakých podkladů byl počet hodin stanoven, přičemž z podkladů je zřejmé, že odpracované hodiny byly účtovány ve výši 33 %, pokud se jednalo o služby i společnost mimo divizi, dále ve výši 50 %, pokud se jednalo o služby pro oba členy divize Evropa a ve výši 100 %, pokud se jednalo o služby pro žalobce. Z příloh faktur ovšem není patrné, jak bylo ve vyúčtování promítnuto výše uvedené tvrzení o rozdělení na 33 %, 50 % a 100 %. Konkrétní kalkulace ohledně nákladů tedy žalobcem předložena nebyla. Rovněž z výslechu svědků, kteří byli na žádost žalobce vyslechnuti, byl učiněn správný závěr, že žalobce s dodavatelem služeb MTG spolupracoval, společnost MTG měla zájem na správném fungování podniku žalobce s tím, že společnost MTG se žalobcem musela spolupracovat, neboť se jednalo o jeho dceřinou společnost, ve které společnost MTG vlastnila 100 % podíl. Z toho plyne, že společnost MTG jako jediný vlastník měla nařizovat žalobci, v jaké oblasti mají být provedeny změny personálního obsazení, byla nápomocna při řízení problémů, při zavádění informačního systému, vedla svoji dceřinou společnost k úsporným změnám v podniku a činila další kroky k řádnému hospodaření. Ani dalšími předloženými důkazními prostředky žalobce neprokázal, že oprávněně snížil základ daně, neboť důkazy nebylo možno přiřadit ke konkrétní poskytnuté službě. Některé z těchto důkazů byly zcela protichůdné s dalšími důkazními prostředky, proto je správný závěr žalovaného, že žalobce neosvědčil předloženými důkazními prostředky, kdy k poskytnutí předmětných služeb mělo dojít na základě smlouvy, která byla uzavřena až po roce, kdy měly být poradenské služby společností MTG poskytovány. Správce daně např. zjistil, že zaměstnanec se ve shodném období vyskytoval na několika místech současně, přičemž nebylo žalobcem prokázáno, za jakým účelem byly jednotlivé pracovní cesty vykonány, u některých dokumentů nebylo možné zjistit, kde a kým byly vypracovány, proto správce daně učinil správný závěr, že ze strany žalobce došlo neoprávněně ke snížení základu daně o 17.265.131,- Kč na základě faktur od společnosti MTG. Soud proto uzavřel, že ze strany finančních orgánů došlo ke správné interpretaci § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, neboť v daném případě žalobce neunesl důkazní břemeno, neprokázal, že předmětné výdaje byly vynaloženy v souladu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Náklady vynaložené žalobcem na poradenské služby od společnosti MTG nebyly prokázány. V daném případě byla respektována zásada volného hodnocení důkazů a žalobce neunesl svoje důkazní břemeno, neprokázal, že předmětné výdaje byly skutečně vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Daňové řízení bylo vedeno v souladu se zásadami správy daní, skutkový stav věci byl řádně zjištěn, důkazní prostředky byly hodnoceny správcem daně v souladu s § 8 odst. 1 daňového řádu, na základě hodnocení jednotlivých důkazů byl učiněn správný závěr o dodatečném vyměření daně. Jestliže finanční orgány postupovaly v souladu s daňovým řádem i zákonem o daních z příjmů, byl jimi řádně zjištěn skutkový stav, který byl vzat za základ rozhodnutí, nemohl být žalobce zkrácen na svých právech a nedošlo ani k porušení článků 1, 4 a 11 Listiny základních práv a svobod, kterých se žalobce dovolává. Rovněž rozhodnutí žalovaného netrpí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů a není vnitřně rozporuplné, jestliže základní příčinou, pro kterou finanční orgány nepovažovaly vyfakturované služby za výdaj, byla skutečnost, že žalobcem předložené písemnosti považovaly za pouhý všeobecný a nekonkrétní materiál, který hodnověrným způsobem neprokazuje skutečně vynaložené náklady nutné k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný s odvolacími námitkami věcně vypořádal, na uplatněné odvolací námitky bylo řádně reagováno, všechny důkazy zajištěné v rámci daňového řízení byly vyhodnoceny a z rozhodnutí je i seznatelné, z jakého důvodu došlo k dodatečnému doměření daně. Rozhodnutí netrpí vadami, které by je činily vnitřně rozporným, z odůvodnění napadeného rozhodnutí je seznatelné, z jakého důvodu bylo odvolání žalobce považováno za nedůvodné. Správný je závěr žalovaného, že žalobce neprokázal, že poskytnuté služby měly přímý vliv na ekonomické výsledky žalobce. Soud proto uzavřel, že žaloba důvodná není a byla dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení. Soud se zabýval tím, zda žalovaný účelně vynaložil další náklady a jestli nepřesahovaly rámec běžné úřední činnosti žalovaného v souvislosti s projednáním žaloby a dospěl k závěru, že žalovaný měl další náklady řízení důvodně vynaložené jako účastník, na jejichž náhradu má podle § 60 odst. 1 s.ř.s. právo jestliže měl v řízení před krajským soudem plný úspěch. Tyto náklady činí jízdné z Brna do Českých Budějovic k ústnímu jednání a zpět a představují celkem částku 2.274,80 Kč (440 km x 5,17 Kč), dále stravné ve výši 66,- Kč, celkem tedy náklady řízení činí částku 2.340,80 Kč.

Poučení