10 Af 599/2012 - 52

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V. P., zast. advokátkou v Českých Budějovicích, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 26.9.2012 č.j. 7052/12-1100 a ze dne 26.9.2012 č.j. 7058/12-1100, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 30.11.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 26.9.2012 č.j. 7052/12-1100, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečnému doměření daně z příjmů fyzických osob za rok 2006 a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žaloba současně směřuje proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 26.9.2012 č.j. 7058/12-1100, jímž došlo ke změně dodatečného platebního výměru Finančního úřadu ve Vimperku v záležitosti doměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007. Napadené rozhodnutí vydalo Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, které působilo v odvolacím řízení jako územní finanční orgán podle zák. č. 531/1990 Sb. Ve smyslu § 20 odst. 2 zák. č. 456/2011 Sb., o finanční správě České republiky, v novelizovaném znění se odvolací instancí od 1.1.2013 rozumí odvolací Finanční ředitelství v Brně. Žalobce poukazuje na to, že v původním řízení bylo žalovaným rozhodnuto o dodatečně doměřených daních za dvě zdaňovací období jedním rozhodnutím, v současné době byla vydána rozhodnutí dvě o odvolání žalobce. Postup žalovaného je hodnocen jako nesprávný, protože šlo o skutkově i právně totožné případy. K doměření daní za obě zdaňovací období došlo podle pomůcek. Přitom prioritou je stanovit daň dokazováním, kdy je zajištěna nejširší možná účast daňového subjektu v prováděném řízení. Dojde-li k doměření daně podle pomůcek, musí finanční orgány zkoumat, zda podmínky pro takový postup jsou dodrženy a rozhodnutí o tom musí být přezkoumatelné. To znamená takové rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnit. Při stanovení daně podle pomůcek je zmařena možnost stanovit daň dokazováním. V dané věci nic nebránilo tomu, aby daň byla stanovena dokazováním, protože žalobce splnil všechny své povinnosti v důkazním řízení. Na finančních orgánech bylo zkoumat přiměřenost použitých pomůcek. Žalobce se neztotožňuje s výběrem srovnatelného subjektu, zůstalo neobjasněno, jakým způsobem bylo postupováno při výpočtu příjmů a výdajů srovnatelného subjektu, jaký druh příjmů a výdajů byl užit, což má za následek, že výpočty správce daně nelze prověřit. Jako srovnatelný nemohl být využit subjekt, který v roce 2007 vykázal vyšší výdaje než příjmy ve srovnání s rokem 2006, kdy naopak dosáhl vysokého zisku. Pro rok 2007 byly využity údaje srovnatelného subjektu z roku 2006, nově vybraný subjekt v roce 2007 zásadně utlumil podnikatelskou činnost. Dovozuje se, že zásadní vliv na příjmy mají pohledávky a závazky na začátku a konci zdaňovacího období. Údaje o nich správce daně neuvedl. Na žalovaném bylo důsledně zkoumat, zda daň nemohla být stanovena dokazováním a zabývat se přiměřeností použitých pomůcek. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Pro posouzení věci je zásadní, že daň byla doměřena za použití pomůcek, kdy žalobce setrvává na názoru, že pro takový postup neexistovaly podmínky. Stanovení daně podle pomůcek přichází v úvahu tehdy, jsou-li shromážděné důkazní prostředky ve svém celku tak sporné, že jich nelze použít. Žalobci byl dán dostatečný prostor pro prokázání skutečností, které uplatnil v daňovém přiznání za oba roky. Důkazní břemeno žalobce neunesl a s ohledem na nedostatek důkazních prostředků nebylo možno dokázat skutečnosti uvedené v daňových přiznáních. Proto měl správce daně povinnost stanovit daň za pomoci pomůcek. Finanční orgány vycházely z názoru vysloveného Krajským soudem v Českých Budějovicích v řízení vedeném pod sp. zn. 10Af 198/2011, že podmínky pro doměření daně podle pomůcek byly splněny, k zrušení rozhodnutí došlo pro nedostatečné vysvětlení důvodů pro použití rozdílných srovnatelných daňových subjektů jako pomůcek. Takto vyjádřeným názorem soudu byly finanční orgány vázány. Námitky směřující do přiměřenosti použitých pomůcek se výhradně vztahují k rozhodnutí o odvolání v záležitosti dodatečného doměření daně za rok 2007. Došlo k opětovnému posouzení vhodnosti výběru odlišného srovnatelného subjektu, kdy byl učiněn úsudek o tom, že nejvhodnější pomůckou pro toto období je využití shodných pomůcek jako ve zdaňovacím období roku 2006. Pro stanovení výše zdanitelných příjmů žalobce byl použit koeficient vyjadřující výši příjmů dosažených srovnatelným subjektem v roce 2006 na 1,- Kč jím vynaložených výdajů v roce 2006. Správce daně zvolil shodné pomůcky pro zdaňovací období 2006 a 2007 na základě skutečností, že původně použitý srovnatelný subjekt v roce 2007 sice vykazoval řadu shodných znaků podnikatelské činnosti, avšak v roce 2007 dosáhl rozdílnou výši příjmů a výdajů a podnikal v odlišném teritoriu. Nově vybraný srovnatelný subjekt v roce 2007 zásadně utlumil podnikatelskou činnost, což vedlo k poklesu příjmů oproti roku 2006, kdy žalobce naopak podnikatelskou činnost rozšířil. To vyplývá z vykázaných příjmů v roce 2007 oproti příjmům roku 2006. Příjmy žalobce měly být podstatně vyšší, než jak je vykázal v daňovém přiznání, a proto nebylo možno převzít údaje srovnatelného subjektu z roku 2007, údaje srovnatelného subjektu za zdaňovací období roku 2006 nejvíce odpovídají podmínkám podnikání žalobce v roce 2007. Z úředního záznamu vyplývá, že ze žalobcovy daňové evidence byl převzat údaj o výdajích, protože mají ambici co nejvíce přiblížit se realitě. Při stanovení nepřiznaných příjmů byly započteny všechny prokázané výdaje, přestože zahrnují i uhrazené pohledávky z roku 2006, přihlédl k nezdanitelné částce a slevě na dani a použil údaje srovnatelného subjektu z roku 2006, přestože u žalobce v roce 2007 docházelo k ekonomickému růstu. Pro stanovení příjmů byl využit koeficient 1,16. Tato zjištění a úpravy vedly ke změně dodatečného platebního výměru. Ze spisů finančních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti: Žalobce byl podroben kontrole daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2006 a 2007. Byly zjištěny nesrovnalosti i v porovnání faktur s knihou vydaných faktur a knihou pohledávek. Faktury obsahovaly údaj o provedených pracech, většina z nich neobsahovala údaje o spotřebovaném materiálu. Rozpis provedených prací a spotřebovaného materiálu nebyl doložen k žádné vystavené faktuře. Náklad na práci a spotřebovaný materiál není patrný ani ze zakázkových listů. Žalobce doložil doklady o nákupu materiálu a nakoupených službách, přičemž z těchto dokladů není patrné, na jaké zakázky byly tyto náklady vynaloženy. Uvedené nedostatky byly podkladem pro vznik pochybností o správnosti a úplnosti vykázaných příjmů, což se projevilo ve výzvě správce daně, na kterou žalobce písemně reagoval a navrhl vyslechnout všechny odběratele, u nichž vzniká pochybnost o fakturaci materiálu, který nebyl žalobcem dodán. Inventurní soupisy zásob nebyly předloženy, ani nebyla vedena evidence rozpracovaných zakázek. Kniha zakázek doložená v roce 2009 neodpovídá předloženým dokladům. O výsledku daňové kontroly byly vyhotoveny kontrolní zprávy, ve kterých se popisuje průběh řízení, shromážděné podklady a uzavírá se, že žalobce neunesl důkazní břemeno a současně daň nelze stanovit dokazováním. Daň bude stanovena za použití pomůcek, které má správce daně k dispozici nebo které si obstará bez součinnosti s daňovým subjektem. V údajích o srovnatelném subjektu se uvádí, že ten se zabýval v roce 2006 stavební činností (zednictví, montáž suchých staveb, sádrokartonu, přípravné práce pro stavby), živnostenské oprávnění bylo vydáno pro předmět činnosti zednictví. V tomtéž oboru podnikal žalobce. Srovnatelný subjekt neměl v roce 2006 žádnou provozovnu, ve které by podnikal, podnikal na Vimperku, kde prováděl stavební činnost u fyzických i právnických osob. Žalobce rovněž neměl žádnou provozovnu a podnikal na Prachaticku, Strakonicku a Sušicku, kde prováděl stavební činnost. Žalobce, ani srovnatelný subjekt neměl žádné zaměstnance. Uvádí se celkový obrat srovnatelného subjektu a další údaje, konkrétně příjmy, pohledávky, změna stavu závazků, nemá odpisy hmotného majetku. U žalobce jsou vykázány pohledávky, změna stavu pohledávek, nevykazuje závazky, nemá vykázány odpisy. Žalobce i srovnatelný subjekt byly v roce 2006 plátci DPH. Výpočet daně z příjmů fyzických osob za rok 2006 je obsažen v úředním záznamu ze 4.2.2011, kdy pomůcky pro stanovení základu daně a daně budou vycházet z daňových dokladů poplatníka a vlastních poznatků správce daně, přičemž pro stanovení výše příjmů se použije koeficient vyjadřující výši příjmů dosažených na 1,- Kč vynaložených výdajů u srovnatelného daňového subjektu. O žalobci i srovnatelném subjektu se uvádí, že podnikají v oboru zednictví v lokalitě svými podmínkami srovnatelné bez provozovny, bez zaměstnanců, nakupovali materiál a služby, vykázali srovnatelný obrat, vedli daňovou evidenci. Na základě údajů o příjmech a výdajích srovnatelného subjektu byl vypočten koeficient 1,16 a ten byl využit pro stanovení příjmů žalobce. Výpočet základu daně a daně je v úředním záznamu uveden. Na to byl vydán dne 17.2.2011 dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za rok 2006, ve kterém byl stanoven základ daně a daň. Daňová povinnost za zdaňovací období roku 2007 byla vypočtena v úředním záznamu z 21.4.2011. Na základě tohoto výpočtu pak došlo k vydání dodatečného platebního výměru ze dne 22.4.2011 na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007. Úřední záznam z 21.4.2011 byl doplněn úředním záznamem z 26.7.2012 pro účely stanovení daňové povinnosti daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 za použití pomůcek. Ze záznamu vyplývá, že bylo opětovně přistoupeno k hodnocení srovnatelnosti vybraných daňových subjektů a byl učiněn závěr, že nejvhodnější pomůckou pro stanovení daňové povinnosti v roce 2007 je využití shodných pomůcek jako ve zdaňovacím období roku 2006, tedy údajů daňové evidence srovnatelného subjektu z roku 2006. Znamená to, že byl využit koeficient vyjadřující výši příjmů dosažených srovnatelným subjektem v roce 2006 na 1,- Kč jím vynaložených výdajů v roce 2006. Další pomůckou jsou výdaje žalobce deklarované za rok 2007 podle úředního záznamu z 21.4.2011. Uvádějí se údaje podle úředního záznamu ze 4.2.2012 o srovnatelném subjektu a na základě těchto údajů vypočtený koeficient 1,16 Kč příjmů na 1,- Kč vynaložených vykázaných výdajů. Využití shodných pomůcek pro rok 2006 i pro rok 2007 je odůvodněno tím, že původně použitý srovnatelný daňový subjekt v roce 2007 sice vykazoval řadu shodných znaků podnikatelské činnosti, avšak v roce 2007 dosáhl poměrně rozdílnou výši příjmů a výdajů a podnikal v odlišném teritoriu. V působnosti správce daně se jiný srovnatelný subjekt nenachází. Správcem daně použitý srovnatelný daňový subjekt v roce 2006 v roce 2007 zásadně utlumil podnikatelskou činnost, což vedlo k velkému poklesu příjmů oproti roku 2006, avšak žalobce naopak podnikatelskou činnost rozšířil. To plyne z navýšení vykázaných příjmů v roce 2007 oproti roku 2006 a přitom zjištěné skutečnosti při prováděné kontrole nasvědčovaly tomu, že vykázané příjmy by měly být podstatně vyšší. Proto jako pomůcku pro výpočet daňové povinnosti žalobce nebylo možno zvolit údaje o srovnatelném daňovém subjektu za rok 2007, protože při útlumu činnosti jsou fixní výdaje přibližně ve stejné výši, avšak příjmy se výrazně snižují. Výše koeficientu vyjadřující výši příjmů dosažených srovnatelným subjektem by odrážela pokles podnikatelské činnosti, což případ žalobce nebyl. Přitom o ztrátu se u žalobce nejednalo. V úředním záznamu jsou porovnány údaje o změnách v dosažených příjmech v letech 2006 a 2007 u žalobce a srovnatelného subjektu. Jako pomůcka pro stanovení daňové povinnosti za rok 2007 byly použity údaje z daňového přiznání, které srovnatelný subjekt podal za rok 2006, protože porovnáním výsledku podnikání a podmínek pro podnikání srovnatelného subjektu ten nejvíce odpovídá dosaženým výsledkům a podmínkám podnikání žalobce v roce 2007. Uvádí se výpočet koeficientu využitý pro stanovení příjmů žalobce, který činí 1,16 Kč na 1,- Kč vynaloženou na náklady. Výpočet daně žalobce podle daňového přiznání a po kontrole je v úředním záznamu vyjádřen a je stanoven rozdíl. Odvolání žalobce, v nichž vyjadřoval nesouhlas se stanovením daně podle pomůcek, byla projednána napadenými rozhodnutími. Odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 bylo zamítnuto a dodatečný platební výměr potvrzen. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že správci daně vznikly v průběhu kontroly pochybnosti o správnosti a úplnosti vykázaných příjmů a výdajů. Takové zjištění vyplynulo z předložených dokladů. Kniha zakázek předložená na základě výzvy správce daně byla zhodnocena jako nevěrohodná, nezahrnující všechny doklady, které žalobce ke kontrole předložil a neprokazoval, že veškerý nakoupený materiál a služby byly na uváděných zakázkách spotřebovány a řádně vyfakturovány. Daňová evidence neobsahovala údaje vyžadované § 7b odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. Žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost, jestliže na výzvu správce daně neprokázal skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti, neodstranil pochybnosti správce daně a neprokázal, že řádně vyfakturoval všechny zakázky provedené v roce 2006. Podmínky pro stanovení daně podle pomůcek byly dodrženy. Pro stanovení daně podle pomůcek byly využity údaje srovnatelného subjektu, který je fyzickou osobou podnikající ve stejném oboru činnosti a ve stejné lokalitě. Srovnatelný subjekt působil bez zaměstnanců a vedl daňovou evidenci. Uzavírá se, že žalobce neprokázal skutečnosti, které uvedl v daňových přiznáních, protože nedoložil a neprokázal skutečnosti rozhodné pro ověření daňových výdajů a zdanitelných příjmů. Proto byla daň stanovena podle pomůcek, což bylo v odvolacím řízení aprobováno a využité pomůcky byly zhodnoceny jako přiměřené. Dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za rok 2007 byl v odvolacím řízení změněn, kdy důvody pro stanovení daně na základě pomůcek jsou shodné jako v rozhodnutí o odvolání o dani za rok 2006. Ke změně rozhodnutí došlo pro volbu jiného srovnatelného subjektu, než jak bylo učiněno první instancí. Odvolací námitky se vztahovaly k původně stanovenému výpočtu. Tento výpočet byl však úředním záznamem ze dne 26.7.2012 změněn a v tomto záznamu byla zachycena daňová povinnost za použití jiných pomůcek, konkrétně údajů totožného srovnatelného subjektu jako v roce 2006. Příjmy žalobce byly stanoveny ve výši 1,16 Kč na 1,- Kč vykázaných výdajů žalobce. Námitky žalobce proti výpočtu daně zůstávají nepodloženými tvrzeními, protože nebyl předložen žádný důkazní prostředek, který by vyvrátil, že použité pomůcky jsou přiměřené a daň je stanovena spolehlivě. Věcí se zabýval krajský soud v řízení vedeném pod sp. zn. 10Af 198/2011, kdy rozsudkem ze dne 28.3.2012 zrušil původní rozhodnutí o odvolání a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Byl vyjádřen právní názor, že důvody pro doměření daně podle pomůcek jsou dodrženy, avšak pro volbu rozdílných srovnatelných subjektů pro obě zdaňovací období bylo rozhodnutí považováno za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Napadenými rozhodnutími byla projednána odvolání žalobce směřující proti dodatečnému doměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2006 a 2007. Předmětem každého rozhodnutí druhé instance byl samostatný platební výměr vydaný za dané zdaňovací období. V řízení o odvolání byl jeden z platebních výměrů jako věcně správný potvrzen a odvolání zamítnuto, kdežto v druhém případě došlo ke změně dodatečného platebního výměru. Skutkově i právně jde téměř o shodné věci, avšak je tu rozdíl, jde-li o volbu pomůcek pro rok 2007. Vydání dvou rozhodnutí o odvolání se nikterak nepříčí ustanovení § 7 odst. 2 daňového řádu, který dává správci daně možnost konat úkony pro různá řízení společně. Jde-li tu o možnost, pak to neznamená, že je povinností správce daně o odvoláních proti dvěma dodatečným platebním výměrům rozhodnout jedním rozhodnutím. Došlo-li v odvolacím řízení ke změně náhledu na použití srovnatelného subjektu a následně měla tato skutečnost za následek změnu prvostupňového rozhodnutí, tak nelze usuzovat na účelovost postupu odvolací instance. Pro věc je však rozhodné, že tu není povinnost žalovaného rozhodnout o dvou odvoláních jedním rozhodnutím a postup žalovaného za konkrétní situace se nepříčí zásadě hospodárnosti. V dalším žalobním bodu žalobce brojí proti tomu, že daň byla stanovena podle pomůcek. V tomto ohledu soud předesílá, že úsudek o tom, že daň nelze stanovit dokazováním, ale je zapotřebí učinit tak podle pomůcek, vyjádřil krajský soud v prve zmíněném rozsudku. Takto vyjádřeným právním názorem byl žalovaný v dalším řízení vázán. Stanovení daňové povinnosti dokazováním má přednost, avšak lze tak učinit tehdy, je- li daňový subjekt způsobilý prokázat správnost údajů, které uvedl v daňovém přiznání, případně, k jejichž prokázání byl v průběhu daňové kontroly vyzván. Žalobce v průběhu daňové kontroly předložil faktury, ze kterých a ani z dalších účetních dokladů nebylo zřejmé, jaká část fakturované částky připadá na práci a jaká na materiál, případně nakoupené služby. Žalobce nepředložil inventurní soupisy, veškerý nakoupený materiál měl být v průběhu zdaňovacího období zpracován. Rozpory byly zjištěny mezi zakázkovými listy a údaji ve fakturách, rozpory jsou mezi údaji obsaženými v knize zakázek a k nim přiřazeným dokladům. Nesrovnalosti ve fakturaci byly zjištěny při realizaci zakázky pro syna žalobce. Předloženými účetními doklady a evidencemi nebylo tudíž prokázáno, že žalobce vyfakturoval veškerý spotřebovaný materiál a práci, což ve svém důsledku znamená, že tu mohou být nezdaněné příjmy. Žalobce sice vedl daňovou evidenci ve smyslu § 7b zákona o daních z příjmů, avšak touto evidencí a dalšími účetními doklady pro výše zmíněné závady nebyl schopen prokázat, jakých dosáhl příjmů. Právě uvedené rozpory a závady v předložených důkazech zcela opodstatňují pochybnosti, že žalobcem předložené evidence a účetní doklady jsou nevěrohodné, neúplné a neprůkazné. Žalobce nedoložil žádnou evidenci ani jiné důkazní prostředky, z nichž by bylo možno zjistit, na jaké zakázky byl materiál a služby spotřebovány, ke konci zdaňovacího období neevidoval žádný materiál skladem. Důkazními prostředky, které žalobce nabídl správci daně v průběhu daňové kontroly, neprokázal, že jím vyfakturované příjmy za zednické práce jsou úplné a správné a odpovídají-li žalobcem uplatněným výdajům na materiál a nakoupené služby. Předloženými důkazními prostředky proto neunesl své důkazní břemeno, což má za následek, že daň nebylo možno stanovit dokazováním a bylo zapotřebí učinit tak při využití pomůcek. Jsou tudíž splněny podmínky § 98 odst. 1 daňového řádu pro stanovení daně uvedeným způsobem, protože žalobce nebyl schopen dostát svým povinnostem při dokazování a na základě důkazů, které žalobce nabídl, nebylo možno stanovit daň dokazováním. Obě napadená rozhodnutí jsou přesvědčivě a přezkoumatelně odůvodněna, přičemž odvolací instance zcela konkrétně poukazuje na vady účetních dokladů a zjištěné rozpory a právě se zřetelem ke skutečnostem zjištěných při daňové kontrole vyjadřuje právní zjištění o tom, že daň je zapotřebí stanovit podle pomůcek. Odůvodnění napadených rozhodnutí odpovídá požadavkům § 116 odst. 2 daňového řádu a je v nich reagováno na odvolací námitky vztahující se k doměření daně podle pomůcek. Právě z důvodu, že žalobce nedoložil rozhodné skutečnosti pro stanovení základu daně a daně, když především z jeho evidencí a účetních dokladů nebylo možno ověřit správnost výše dosažených příjmů, nesplnil svou povinnost při dokazování. Reakce žalobce na výzvu správce daně a snaha doplnit evidence a podklady pro možnost stanovit daň dokazováním nepostačovala. Stanovení daně podle pomůcek je jedním ze způsobů upravených zákonem ke stanovení daně a tento způsob nelze chápat jako procesní sankci. Jedná se o způsob stanovení daně tak, aby ta se zřetelem k tomu co při kontrole vyplynulo, stanovit daň tak, aby se co nejvíce přibližovala realitě. Důsledky toho, že nelze tak učinit, zcela přesně odráží neschopnost daňového subjektu nabídnutými důkazy prokázat jím uváděná tvrzení, v souzené věci tvrzení o výši dosažených příjmů. Soud proto uzavřel, že žalobce nesplnil své zákonné povinnosti prokázat skutečnou výši dosažených příjmů a na podkladě předložených důkazů nebylo možno stanovit daň dokazováním. Je-li v žalobě tvrzen opak, pak takové tvrzení nemá oporu ve spisové dokumentaci. Doplňuje se, že žalobní bod vztahující se k doměření daně podle pomůcek je veden ve zcela obecné rovině, a proto na takto formulovaný žalobní bod bylo rovněž obecně reagováno, přičemž soud vycházel z informací vyplývajících z předložených spisů. Byla-li daň vyměřena podle pomůcek, je úkolem odvolací instance zkoumat dodržení zákonných podmínek pro použití tohoto způsobu stanovení daně a přiměřenost použitých pomůcek (§ 114 odst. 4 daňového řádu). Z toho, co bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, vyplývá, že podmínky pro stanovení daně podle pomůcek byly splněny. Dodržení tohoto požadavku žalovaný v odvolacím řízení zkoumal. Ve vztahu k posouzení přiměřenosti použitých pomůcek směřuje žalobní námitka proti výběru srovnatelného subjektu pro rok 2007. Daň za zdaňovací období roku 2007 byla vyměřena na základě údajů žalobce o vynaložených nákladech, výše těchto nákladů byla zcela akceptována a pro výpočet daně použita. Dále byly vzaty v úvahu údaje srovnatelného subjektu, který je detailně popsán v úředním záznamu a údaje o něm, jakož i o jeho obratu byly převzaty do úředního záznamu z 26.7.2012, v němž je výpočet daně obsažen. Podle § 98 odst. 3 písm. c) zákona pomůckami mimo jiné jsou porovnání srovnatelných daňových subjektů a jejich daňových povinností. Z úředních záznamů plyne, že žalobce i subjekt označený za srovnatelný podnikali ve stavebních činnostech, žádný z nich neměl provozovnu, zaměstnance, práce nakupoval od subdodavatelů, oba podnikají na základě živnostenského oprávnění, vedou daňovou evidenci, vykázali řádově srovnatelný obrat a ve své podstatě působili i ve stejné lokalitě. Srovnatelný subjekt tak činil na Vimpersku, žalobce na Prachaticku, Sušicku a Strakonicku, přičemž tyto lokality byly správcem daně zhodnoceny jako obdobné. Předmětem posouzení byly rovněž ceny, za které oba poplatníci nakupují stavební materiál, ty jsou přibližně stejné, protože nakupují ve stejných lokalitách. Fakturace jsou rovněž obdobné, protože jsou limitované cenami stavebních prací v regionu. Při původním doměření daní za zdaňovací období let 2006 a 2007 byl pro každý rok využit jiný srovnatelný subjekt, poté co původní rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno, došlo k novému posouzení srovnatelných subjektů a i pro zdaňovací období roku 2007 byl zvolen stejný srovnatelný subjekt jako pro rok 2006. Finanční orgány tento postup odůvodnily zjištěním, že porovnáním výsledku podnikání a podmínek pro podnikání srovnatelný subjekt zvolený pro rok 2006 odpovídá nejvíce výsledkům a podmínkám podnikání žalobce v roce 2007. To dokládá výpočet obsažený v úředním záznamu. Na základě údajů o příjmech a výdajích byl vypočten koeficient pro stanovení výše příjmů, a to tak, že tento koeficient 1,16 vyjadřující poměr příjmů a výdajů srovnatelného subjektu byl využit pro stanovení výše nepřiznaných příjmů ve vztahu k žalobcem uplatněným výdajům. Znamená to, že na 1,- Kč výdajů vykázaných v daňovém přiznání se stanoví výše příjmů 1,16 Kč. Úředním záznamem a údaji o srovnatelném subjektu a výpočtu příjmů srovnatelného subjektu a žalobce je zcela konkrétně doloženo, že podmínky a výsledky podnikání srovnatelného subjektu odpovídají podmínkám žalobce. To se také projevilo v napadeném rozhodnutí. Právě se zřetelem k tomu, co je uvedeno v úředním záznamu o výpočtu příjmů a výdajů srovnatelného subjektu a jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí je zcela zřejmé, jak bylo při výpočtu příjmů a výdajů srovnatelného subjektu postupováno. Jsou zcela přesně uvedeny příjmy a výdaje srovnatelného subjektu, z nichž právě byl vypočten koeficient vyjadřující poměr příjmů k výdajům. Jedná se o údaje, které srovnatelný subjekt uvedl v daňovém přiznání, což je z úředního záznamu zcela zjevné. Z úředního záznamu, který se vztahuje ke srovnatelnému subjektu, je pak patrné, že byl porovnáván u žalobce i u srovnatelného subjektu stav pohledávek a závazků, ty jsou zcela přesně konkretizovány a uzavírá se, že tyto okolnosti mají zanedbatelný dopad do výpočtu koeficientu a následně daně. Je tedy zcela zřejmé, z jakých údajů bylo vycházeno a v tomto ohledu má napadené rozhodnutí oporu ve spise. Není podstatné, zda srovnatelný daňový subjekt byl podroben kontrole daně z příjmů fyzických osob. Úsudek o tom, že srovnatelný subjekt svými podmínkami a výsledky činnosti v roce 2006 odpovídal podmínkám a výsledkům činnosti žalobce je zcela správný a nic nebránilo tomu, aby tento srovnatelný subjekt a jeho údaje o příjmech a výdajích byly využity jako pomůcky. Nebyl-li pro rok 2007 nalezen vhodnější srovnatelný subjekt, pak nic nebránilo tomu, aby údaje srovnatelného subjektu byly využity i pro stanovení daně žalobce za rok 2007. Názor žalobce o tom, že jedná se o přiměřenost těchto pomůcek je v napadeném rozhodnutí uveden. Bylo přitom reagováno na uplatněné odvolací námitky. V reakci na tyto námitky bylo poukázáno na to, že žalobce svá tvrzení ohledně srovnatelnosti daňového subjektu ničím nedoložil a neprokázal, že daňová povinnost je zcela nereálná. Došlo-li k utlumení podnikatelské činnosti srovnatelného subjektu v roce 2007, pak to svědčí o tom, že výsledky a podmínky podnikání srovnatelného subjektu a žalobce nejsou shodné, což ve svém důsledku znamená, že nelze jej nahlížet jako subjekt se žalobcem srovnatelný. Z úředního záznamu je pak zjevné, že utlumení podnikatelské činnosti je dovozováno ze skutečnosti, že u srovnatelného subjektu došlo k velkému poklesu příjmů při srovnání s rokem 2006. Žalobcovy příjmy naproti tomu v roce 2007 byly podstatně vyšší. Pohledávkami a závazky se správce daně zabýval, což je zjevné z úředního záznamu o srovnatelném subjektu, kdy vyjádřil, že vliv těchto skutečností a výsledný základ daně je zanedbatelný. Z napadeného rozhodnutí je pak zjevné, že žalovaný svou zákonnou povinnost přezkoumat přiměřenost použitých pomůcek ve smyslu § 114 odst. 4 daňového řádu dodržel. Při stanovení daně podle pomůcek se jedná o kvalifikovaný odhad a nikoli o přesné stanovení daně. Přitom výběr pomůcek není na daňovém subjektu, ale na správci daně. Žádný z důvodů uvedených v žalobě neznamená, že ke stanovení k daňové povinnosti došlo v nepřiměřené výši. Soud proto uzavřel, že žalovaný dostál svým povinnostem založeným ustanovením § 114 odst. 4 daňového řádu a úsudek o tom, že daň nebylo možno stanovit dokazováním, ale podle pomůcek, má oporu ve spise, jestliže žalobce nenabídl takové podklady účetní, případně jiné povahy, kterými by byl schopen svá tvrzení o výši příjmů prokázat. Z napadených rozhodnutí je pak zřejmé, že žalovaný se přiměřeností použitých pomůcek zabýval a své rozhodnutí v tomto ohledu odůvodnil. Užité pomůcky jsou pak zcela jasně identifikovatelné, jsou jimi údaje žalobce o výši výdajů a údaje o příjmech a výdajích srovnatelného subjektu, žalobce měl v průběhu řízení možnost k volbě a míře užitých pomůcek se vyjádřit a úřední záznamy o nich jsou ve spise založeny. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 114 odst. 4 daňového řádu a § 92 s 98 téhož předpisu. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Poučení