10 Af 66/2014 - 46

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) J. V., b) K. V., zastoupených JUDr. Františkem Výmolou, advokátem v Praze 5, Husníkova 2080/8, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj, sídlem v Českých Budějovicích, Mánesova 1803/3a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2014, č.j. 1412938/14/2201-25201-302602, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Finančního úřadu Jihočeského kraje ze dne 17. 6. 2014 č.j. 1412938/14/2201-25201-302602 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 16.520 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen krajský soud) byla dne 18. 8. 2014 doručena žaloba proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 17. 6. 2014, č.j. 1412938/14/2201-302602, kterým byl zamítnut návrh žalobců na zastavení daňové exekuce přikázáním pohledávky manželky dlužníka z účtu poskytovatele platebních služeb nařízené exekučním příkazem č.j. 838320/14/2201-25201-302602 ze dne 14. 4. 2014. Nesprávnost žalobou napadeného rozhodnutí je žalobci spatřována v nezákonném způsobu provedení nařízené exekuce, která, ačkoliv se jedná o daňové nedoplatky žalobce a), je směřována na platební účet žalobkyně b) jako manželky dlužníka. Takový způsob provedení daňové exekuce je nezákonný, neboť usnesením krajského soudu vyhlášeným dne 2. 7. 2014, které nabylo právní moci dne 24. 7. 2014, byl na majetek žalobce a) prohlášen konkurz. S ohledem na tuto skutečnost zaniklo dne 2. 7. 2014 dle ust. § 14 odst. 1 písm. k) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (dále jen „zákon o konkurzu a vyrovnání“) společné jmění manželů. Toto společné jmění žalobců bylo vypořádáno v rámci konkurzního řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že správce daně vymáhá peněžitou povinnost žalobce uloženou mu vykonatelnými výkazy nedoplatků za období od 17. 7. 2009 do 29. 3. 2010, je zřejmé, že tyto dluhy do společného jmění žalobců nepatří, neboť k jejich vzniku došlo po zániku společného jmění manželů. Žalobci v této souvislosti poukázali na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 4. 2012 č.j. 15Af 83/2012 - 29, který se odpovědností za uhrazení daňových nedoplatků po zániku společného jmění manželů zabýval. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhli žalobci napadené rozhodnutí zrušit. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K problematice uspokojení pohledávek věřitelů ze společného jmění manželů žalovaný poukázal na přechodné ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z něhož bylo dovozeno užití dosavadních právních předpisů, tedy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Tento zákon v ust. § 143 odst. 1 písm. a) a b) stanovuje závazky, které náleží do společného jmění manželů, a to ty, které vznikly některému z manželů nebo oběma manželům za trvání manželství. Poukázáno bylo rovněž na daňový řád, který v ust. § 177 odst. 1 odkazuje pro daňovou exekuci na postup dle občanského soudního řádu, který v ust. § 185 odst. 1 uvádí, že manžel povinného má ohledně majetku náležejícího do společného jmění manželů stejné postavení jako dlužník. Ustanovení § 262a občanského soudního řádu umožňuje nařízení výkonu rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů přikázáním pohledávky z účtu, jehož majitelem je manžel povinného. Z uvedeného bylo žalovaným dovozeno, že odvody a penále za porušení rozpočtové kázně žalobce a) vznikly za trvání manželství, netýkají se však výlučně majetku žalobce a), a proto tyto závazky spadají do společného jmění žalobců bez ohledu na skutečnost, že k zániku společného jmění žalobců došlo prohlášením konkurzu na majetek žalobce a) dne 2. 7. 2014. Vypořádání zaniklého společného jmění manželů v konkurzním řízení nezbavuje dle judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek pod č. R 20/2000) věřitele práva domáhat se uspokojení pohledávek, které nebyly uspokojeny v konkurzním řízení. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Smlouvou o poskytnutí dotace, půjčky – návratné finanční výpomoci č. 89/93 ze dne 1. 11. 1993 uzavřenou s Ministerstvem zemědělství ČR byla žalobci a) poskytnuta dotace ze státního rozpočtu ve formě bezúročné půjčky v celkové výši 400.000 Kč, na podporu výstavby tržních zemědělských podniků, tj, na rekonstrukci stodoly a stáje. Smluvními stranami byl jednán splátkový kalendář pro poskytnutí bezúročné půjčky s termíny splátek: 30. 11. 1994 (26.600 Kč), 30. 11. 1995 (26.600 Kč), 30. 11. 1996 (26.600 Kč), 30. 11. 1997 (26.600 Kč), 30. 11. 1998 (26.600 Kč), 30. 11. 1999 (26.600 Kč), 30. 11. 2000 (26.600 Kč), 30. 11. 2001 (26.600 Kč), 30. 11. 2002 (26.600 Kč), 30. 11. 2003 (26.600 Kč), 30. 11. 2004 (26.600 Kč), 30. 11. 2005 (26.600 Kč), 30. 11. 2006 (26.600 Kč), 30. 11. 2007 (26.600 Kč), 30. 11. 2008 (27.600 Kč). Dodatkem č. 2 ke smlouvě ze dne 30. 11. 1995 se žalobce a) zavázal uhradit splátky ve výši a v termínu stanoveném splátkovým kalendářem, a to: 30. 9. 1995 (26.600 Kč), 30. 11. 1995 (7.468 Kč), 30. 11. 1996 (7.468 Kč), 30. 11. 1997 (7.468 Kč), 30. 11. 1998 (33.606 Kč), 30. 11. 1999 (33.072 Kč), 30. 11. 2000 (32.539 Kč), 30. 11. 2001 (32.005 Kč), 30. 11. 2002 (31.472 Kč), 30. 11. 2003 (30.938 Kč), 30. 11. 2004 (30.405 Kč), 30. 11. 2005 (29.872 Kč), 30. 11. 2006 (29.338 Kč), 30. 11. 2007 (28.805 Kč), 30. 11. 2008 (28.271 Kč), 30. 11. 2009 (27.738 Kč), 30. 11. 2010 (27.205 Kč) a 30. 11. 2011 (26.677 Kč). Dne 21. 11. 2001 byl Finančním úřadem v Prachaticích pod č.j. 42166/01/101920/5454 vydán exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžní prostředky žalobce a) na příslušných bankovních účtech. Exekuční příkaz byl vydán z důvodu vykonatelného nedoplatku na pohledávku žalobce v celkové výši 96.815 Kč, představující odvody za porušení rozpočtové kázně a pokuty ve správním řízení. Dne 26. 11. 2001 byla Finančním úřadem v Prachaticích doručena námitka, jejímž prostřednictvím bylo Union bankou, a.s. sděleno, že dlužník [žalobce a)] není klientem dané banky, když jeho účet byl zrušen. Dne 29. 7. 2002 byl Finančním úřadem v Prachaticích pod č.j. 33232/02/101920/5963 vydán exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžní prostředky žalobce na příslušných bankovních účtech. Exekuční příkaz byl vydán z důvodu vykonatelného nedoplatku na pohledávku žalobce v celkové výši 70.099 Kč, představující odvody za porušení rozpočtové kázně. Dne 26. 8. 2002 obdržel Finanční úřad v Prachaticích informace od eBanky, a.s. o zrušení účtu dlužníka [žalobce a)]. Rozhodnutím Finančního úřadu v Prachaticích ze dne 2. 12. 2002 č.j. 45678/02/101920/54540 bylo zřízeno zástavní právo na nemovitosti ve vlastnictví dlužníka [žalobce a)], a to za daňové pohledávky představující pokuty ve správním řízení a odvody za porušení rozpočtové kázně v celkové částce 163.642 Kč. Usnesením krajského soudu ze dne 2. 7. 2004 č.j. 11K 4/2004 - 25, které nabylo právní moci dne 24. 7. 2004, byl prohlášen konkurz na majetek žalobce a). Dne 11. 8. 2004 došlo k přihlášení pohledávky věřitele Finančního úřadu v Prachaticích v částce 401.300 Kč představující odvody za porušení rozpočtové kázně, sestávající z výkazů nedoplatků a platebních výměrů za zadržené prostředky státního rozpočtu, do konkurzního řízení žalobce a). Usnesením krajského soudu ze dne 10. 10. 2005 č.j. 11K 4/2004 - 162 byl vůči konkurznímu správci vysloven souhlas s částečným uspokojením správce daně z výtěžku zpeněžení nemovitostí žalobce a), a to v částce 58.438,45 Kč. Usnesením krajského soudu ze dne 19. 7. 2006 č.j. 11K 4/2004 - 198 bylo rozhodnuto o uspokojení správce daně v rozsahu 0,02522 %, tedy částkou 8.649 Kč. Usnesením ze dne 9. 10. 2006 č.j. 11K 4/2004 - 210, které nabylo právní moci dne 31. 10. 2006, byl zrušen konkurz na majetek žalobce a). Exekučním příkazem na srážku ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod. bylo správcem daně rozhodnuto o vymožení vykonatelného nedoplatku v částce 287.864 Kč, představující poplatky z porušení rozpočtové kázně žalobce a). Adresátem uvedeného exekučního příkazu byl označen zaměstnavatel žalobce, společnost STAGRI, s.r.o. Výzvou ze dne 1. 11. 2010 byl žalobce a) správcem daně vyzván k úhradě poplatků za porušení rozpočtové kázně vydaných a splatných od roku 2001 do roku 2004. Exekučním příkazem ze dne 14. 4. 2014 č.j. 838320/14/2201-25201-302602 byla nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky dlužníka [žalobce a)] k vymožení nedoplatku a exekučních nákladů v celkové výši 212.644 Kč. Uvedená částka představuje vykonatelné výkazy nedoplatků, sestávající z odvodů a penále za porušení rozpočtové kázně vydaných a splatných od roku 2009 do roku 2010. Celková částka nedoplatku na daních – 26.671 Kč a celková částka nedoplatků na příslušenství – 181.805 Kč. Vymáhané daňové dluhy vznikly žalobci a) za trvání manželství z daňových povinností vzniklých do 31. 12. 2013 a patří do společného jmění žalobců. Správce daně přistoupil k exekuci na účet žalobkyně b), protože vymáhání nedoplatků v případě žalobce a) bylo neúspěšné. Dne 22. 5. 2014 byl žalobci podán návrh na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky žalobce a). Důvodem tohoto návrhu byla skutečnost, že prohlášením konkurzu na majetek žalobce a) dne 2. 7. 2004 došlo k zániku společného jmění žalobců. Z tohoto důvodu správce daně nemůže přistoupit k vymáhání nedoplatků za období od 17. 7. 2009 do 29. 3. 2010 prostřednictvím exekuce nařízené na manželku dlužníka, žalobkyni b). Rozhodnutím ze dne 17. 6. 2014 č.j. 1412938/14/2201-25201-302602 byl žalovaným zamítnut návrh na zastavení exekuce přikázáním pohledávky manželky dlužníka z účtu poskytovatele platebních služeb. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že nedoplatky na daních (odvody za porušení rozpočtové kázně) byly vyměřeny v letech 2001 až 2004. Nedoplatky uvedené na exekučním příkazu jsou příslušenstvím těchto daňových povinností žalobce a). Ke vzniku těchto nedoplatků tedy došlo za trvání společného jmění manželů (žalobců). Daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky dlužníka byla nařízena v souladu s ust. § 177 a § 178 odst. 1 a 5 písm. b) a § 190 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Stěžejní žalobní námitku představuje tvrzení žalobců, dle něhož došlo k nezákonnému vydání exekučního příkazu a následného rozhodnutí o zamítnutí návrhu žalobkyně b) na zastavení exekuce. Správce daně vydal exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu manželky žalobce a) v rozporu se zákonem, neboť jím byla nařízena daňová exekuce k vymožení nedoplatku vzniklého po zániku společného jmění manželů. Správce daně tudíž zánikem společného jmění žalobců ztratil oprávnění k uspokojení své pohledávky prostřednictvím exekuce provedené přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně b). Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobci a) byla Smlouvou o poskytnutí dotace, půjčky – návratné finanční výpomoci č. 89/93 ze dne 1. 11. 1993 uzavřenou s Ministerstvem zemědělství ČR poskytnuta dotace ze státního rozpočtu ve formě bezúročné půjčky v celkové výši 400.000 Kč, na podporu výstavby tržních zemědělských podniků, tj, na rekonstrukci stodoly a stáje. Dodatkem č. 2 ke smlouvě ze dne 30. 11. 1995 se žalobce zavázal uhradit splátky ve výši a v termínu stanoveném splátkovým kalendářem. Žalobce však jednotlivé splátky ve stanoveném termínu neuhradil, z jeho strany došlo k zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, tedy k porušení rozpočtové kázně dle ust. § 44 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Exekučním příkazem ze dne 14. 4. 2014 bylo správcem daně přistoupeno k exekuci přikázáním pohledávky z účtu manželky dlužníka [žalobce a)]. Daňová exekuce byla nařízena k vymožení nedoplatků a exekučních nákladů. Jako důvod postižení majetku manželky dlužníka byla uvedena skutečnost, že se jedná o vymáhané dluhy, které dlužníkovi vznikly za trvání manželství z daňových povinností vzniklých do 31. 12. 2013 a patří do společného jmění dlužníka a jeho manželky podle ust. § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (§ 262a odst. 2 o.s.ř., § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Z obsahu jednotlivých platebních výměrů, představujících exekuční tituly správce daně, které si soud od žalovaného správního orgánu vyžádal dodatečně, bylo zjištěno, že se jedná o (1) platební výměr č. 10/2009 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 36.000 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 15. 8. 2003, (2) platební výměr č. 11/2009 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 15.228 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 3. 1. 2003, (3) platební výměr č. 12/2009 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 1.494 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 15. 8. 2003, (4) platební výměr č. 13/2009 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 20.989 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 16. 1. 2004, (5) platební výměr č. 14/2009 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 11.281 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 3. 1. 2003, (6) platební výměr č. 20/2009 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 26.671 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 16. 6. 2009, (7) platební výměr č. 21/2009 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 26.671 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 16. 6. 2009, (8) platební výměr č. 22/2009 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 24.591 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 16. 6. 2009, (9) platební výměr č. 23/2009 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 14.856 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 16. 6. 2009, (10) platební výměr č. 24/2009 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 5.068 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 16. 6. 2009, (11) platební výměr č. 20/2010 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 5.120 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 17. 6. 2009, (12) platební výměr č. 21/2010 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 5.148 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 17. 6. 2009, platební výměr č. 22/2010 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 5.468 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 16. 12. 2009, (13) platební výměr č. 13/2009 na odvod zadržených prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu republiky ve výši 26.671 Kč, představující splátku návratné finanční výpomoci, která nebyla uhrazena v termínu splatnosti dne 30. 11. 2009, (14) platební výměr č. 6/2010 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 1.734 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 16. 12. 2009, (15) platební výměr č. 7/2010 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 2.080 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 17. 6. 2009, (16) platební výměr č. 8/2010 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 6.695 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 17. 6. 2009 a (17) platební výměr č. 9/2010 na penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 6.695 Kč uložených k odvodu do státního rozpočtu platebním výměrem ze dne 17. 6. 2009. Dle ust. § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech je porušením rozpočtové kázně neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem. Ke vzniku nedoplatků žalobce a) došlo porušením rozpočtové kázně. Společně s těmito nedoplatky došlo ke vzniku povinnosti žalobce a) k úhradě penále, jako důsledku porušení rozpočtové kázně. Dle ust. § 30 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky, účinného ke dni poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu žalobci a), neoprávněně použité nebo zadržené prostředky státního rozpočtu republiky nebo státních fondů republiky jsou subjekty, kterým byly poskytnuty, povinny odvést ve stejné výši státnímu rozpočtu republiky, popřípadě státnímu fondu republiky. Zároveň jsou tyto subjekty povinny zaplatit penále ve výši 1 promile denně z neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků, nejvýše však do výše této částky. Jednotlivá penále za zadržené prostředky státního rozpočtu a odvody za porušení rozpočtové kázně, které představují exekuční tituly v případě daňové exekuce na majetek žalobkyně b), byly žalobci a) předepsány prostřednictvím platebních výměrů vydaných v období od roku 2003 do roku 2009. Daňové nedoplatky žalobce a) vznikly za období trvání manželství žalobců, které trvalo i ke dni podání nyní projednávané žaloby. Společné jmění manželů zaniklo prohlášením konkurzu na majetek žalobce a) dne 2. 7. 2004 (§ 14 odst. 1 písm. k) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání). Dle ust. § 143 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného ke dni vydání exekučního příkazu na majetek žalobkyně b), tvořilo společné jmění manželů (a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, (b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Dle ust. 177 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu se při daňové exekuci postupuje podle občanského soudního řádu. Dle ust. § 262a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí dluhu, který vznikl za trvání manželství nebo před uzavřením manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že bylo rozhodnutím soudu zrušeno společné jmění manželů nebo zúžen jeho stávající rozsah nebo že byl smlouvou zúžen rozsah společného jmění manželů, že byl ujednán režim oddělených jmění nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Dle odst. 2 téhož ustanovení výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných majetkových práv manžela povinného lze nařídit tehdy, jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů. Ustanovení hlavy druhé a třetí se použije přiměřeně. Z výše uvedeného je zřejmé, že se jedná o pohledávku žalobce a), představující nedoplatek za porušení rozpočtové kázně, k níž došlo nevrácením návratné finanční výpomoci, která byla žalobci a) poskytnuta na základě smlouvy, kterou uzavřel s Ministerstvem zemědělství ČR v roce 1993. Žalobce a) se dále v dodatku této smlouvy zavázal k úhradě finanční výpomoci prostřednictvím splátek stanovených splátkovým kalendářem z roku 1995. Z obsahu platebních výměrů, jež představují exekuční tituly obsažené v exekučním příkazu na přikázání pohledávky z účtu manželky dlužníka, vyplývá, že se v případě platebních výměrů 1 až 5 jedná o penále za porušení rozpočtové kázně, k jejímuž porušení došlo za trvání společného jmění žalobců. V případě platebních výměrů 6 až 12 a 14 až 17 vyplývá, že se jedná o platební výměry na penále za porušení rozpočtové kázně, k jejímuž porušení došlo za trvání společného jmění žalobců. V případě platebního výměru 13 vyplývá, že se jedná o platební výměr na odvod zadržených prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu republiky ve výši 26.671 Kč, představující splátku návratné finanční výpomoci, která nebyla uhrazena v termínu splatnosti dne 30. 11. 2009. V případě platebních výměrů 6 až 13 se tudíž jedná o pohledávky, které správci daně vznikly za trvání manželství, avšak v době, kdy již došlo k zániku společného jmění žalobců. Vznik těchto pohledávek se datuje ke dni jejich splatnosti, kterou lze např. v případě platebního výměru č. 13 dovodit z termínu splatnosti, který byl dne 30. 11. 2009, od tohoto dne vznikla správci daně pohledávka. Z citovaného ust. § 262a odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že správce daně měl možnost nařídit exekuci na majetek žalobkyně b), neboť jde o vydobytí dluhu, který vznikl za trvání manželství, když trvání manželství žalobců trvá i nadále po zrušení společného jmění manželů, a majetek žalobkyně lze dle tohoto ustanovení považovat za majetek patřící do společného jmění manželů, přestože prohlášením konkurzu již netvoří společné jmění manželů. Žalovaný však nebyl oprávněn nařídit exekuci daným způsobem (viz ust. § 262a odst. 2 o.s.ř.), tedy přikázáním pohledávky z účtu manželky dlužníka, neboť tento způsob provedení exekuce lze nařídit pouze, jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů. Tato skutečnost z daného exekučního příkazu nevyplývá, když se z něj podává pouze výčet jednotlivých exekučních titulů v podobě platebních výměrů označených jako „Odvody a penále za porušení rozpočtové kázně – státní rozpočet“. Z těchto vykonatelných výkazů není zřejmé, že se jedná o dluhy vzniklé za trvání společného jmění žalobců, tedy do 2. 7. 2004, když např. v případě platebního výměru shora uvedeného pod č. 13 vyplývá, že se jedná o pohledávku vzniklou správci daně okamžikem marného uplynutí termínu splatnosti této splátky, tedy ke dni 30. 11. 2009. Ze samotné smlouvy o poskytnutí dotace a stejně tak i z dodatku k této smlouvě vyplývá, že termíny stanovené pro jednotlivé splátky spadají i do období, kdy již bylo společné jmění manželů (žalobců) zrušeno. Ke vzniku jednotlivých dlužných částek došlo v okamžiku, kdy žalobce a) nedodržel dohodnuté termíny splatnosti. Některé z těchto pohledávek státu prokazatelně vznikly až po zániku společného jmění manželů, jak vyplývá z termínů splatnosti obsažených ve smlouvě a v dodatku k ní. Pokud je žalobci poukazováno na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 4. 2012 č.j. 15Af 83/2012 – 29, pak je třeba konstatovat, že v nyní projednávané věci je odlišný skutkový stav. V případě uvedeného rozsudku se jednalo o situaci, kdy manželství daňového dlužníka a jeho manželky bylo pravomocně rozvedeno a současně bylo postaveno najisto, že se daňová exekuce netýkala majetku patřícího do společného jmění manželů. V nyní projednávané věci manželství žalobců i nadále trvá, přestože k zániku společného jmění manželů došlo prohlášením konkurzu na majetek žalobce a) dne 2. 7. 2004, a z obsahu správního spisu ani z obsahu exekučního příkazu na přikázání pohledávky z účtu manželky dlužníka a stejně tak ani z žalobou napadeného rozhodnutí není zřejmé, že se jedná o dluh, který vznikl za trvání společného jmění manželů, kdy pochybnost lze mít již s ohledem na platební výměr, kterým bylo žalobci a) uloženo uhradit nedoplatek, který žalobcem nebyl uhrazen ke dni jeho splatnosti, tedy ke dni 30. 11. 2009, tedy po zániku společného jmění manželů. Soud proto uzavřel, že lze konstatovat splnění podmínek ust. § 262a odst. 1 o.s.ř., dle něhož vzhledem k tomu, že dluh žalobce a) vznikl za trvání manželství, lze postihnout i majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že bylo rozhodnutím soudu zrušeno. Správce daně tudíž má možnost postihnout i majetek, který netvoří společné jmění a náleží manželce žalobce, avšak nemůže přistoupit k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu, neboť nebylo postaveno najisto, že je vydobýván dluh, který patřil do společného jmění manželů. Žalobou napadené rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně b) na zastavení daňové exekuce, tudíž nelze považovat za správné, neboť žalovaný se v něm nezabýval a žádným způsobem nedoložil, že vymáhané dluhy představují pohledávky vzniklé za trvání společného jmění manželů. Žalovaný pouze obecně uvedl, že se jedná o nedoplatky na daních vyměřené žalobci v letech 2001 až 2004, tato skutečnost však z obsahu správního spisu nevyplývá. Stejné pochybnosti proto lze vztáhnout i na exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu manželky dlužníka vydaný žalovaným dne 14. 4. 2014. S ohledem na shora uvedené skutečnosti byla žaloba soudem shledána důvodnou, a proto bylo přistoupeno ke zrušení napadeného rozhodnutí pro vady řízení bez jednání dle ust. § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s., protože skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spise. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobci měli v řízení úspěch. Proto jim na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka v celkové výši 16.520 Kč. Tato částka sestává ze zaplacených soudních poplatků ve výši 2×3.000 Kč a dále z nákladů právního zastoupení v celkové částce 10.520 Kč. Tyto náklady právního zastoupení představují za dva žalobce v souladu s ust. § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a s ust. § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. – 2 úkony právních služeb (převzetí a příprava věci a sepsání žaloby) po 3.100 Kč, snížené o 20%, neboť se jednalo o společné úkony při zastupování dvou osob (§ 12 odst. 4) - 2.480 Kč za 1 úkon), a dále dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. dvakrát režijní paušál po 300 Kč.

Poučení