10 Af 68/2010 - 52

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ŠTROB &, společnost s ručením omezeným, se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné náměstí 7, zast. Ing. Alešem Pekárkem, daňovým poradcem v Praze 2, Hálkova 1612/1, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 6.5.2010 č.j. 1046/10-1200, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou, doručenou dne 21.7.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání žalovaného ze dne 6.5.2010 č.j. 1046/10-1200, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 12.7.2007 č.j. 192661/07/077910/3349, kterým byla žalobci vyměřena daň z příjmů právnických osob za období od 1.1.2004 do 31.12.2004 ve výši 8 597 400,- Kč. Žalobce v žalobě namítal, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné. Správní orgány porušily své povinnosti při dokazování, což vyústilo ve vydání rozhodnutí na základě neúplného zjištění skutkového stavu. Nebylo v možnostech žalobce zkoumat od koho firma ASCOP nakoupila dodaný materiál, tudíž není správný závěr, že materiál nemohla dodat firma ASCOP, ale někdo jiný. Žalobce hodlal dokázat dodání materiálu firmou ASCOP a k tomu navrhoval provést výslech svědků M.L., J.K., V.V. a J.P. Provedení těchto důkazů bylo správcem daně odmítnuto, přestože žalobce uvedl vztah navrhovaných svědků k prokazované skutečnosti, neboť jednalo se o osoby, které byly přítomny při dodávkách materiálu firmou ASCOP. Odmítnutím důkazů bylo žalobci bráněno nést své důkazní břemeno a byl uveden do stavu umělé důkazní nouze. Na to také žalovaného dne 19.3.2010 žalobce upozornil. Důkazy byly odmítnuty na základě nesprávného hodnocení dožádaného správce daně. Tím došlo k porušení § 31 odst. 2 daňového řádu. Ke shodnému pochybení žalovaného došlo v případě zjištění skutkového stavu dodávek společnosti STRABAG. Nesprávně byly hodnoceny rozporné výpovědi svědka N., aniž by byly zkoumány okolnosti převzetí nedokončené výroby a materiálu od firmy STRABAG. Nedůvodné odmítnutí důkazních prostředků žalobce označil jako vadu v řízení před správními orgány, v důsledku čehož nebyl zjištěn skutkový stav, který byl vzat za základ rozhodnutí. Žalobci byla odepřena možnost prokázat svá tvrzení, neboť nebyla provedena ani jedna z žalobcem navržených svědeckých výpovědí osob přítomných při dodávkách materiálu, které byl žalobce povinen prokázat. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že předchozí rozhodnutí žalovaného bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 2.11.2009 pod č.j. 10 Ca 237/2008-124 zrušeno. Věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V pokračujícím řízení žalovaný postupoval v souladu se závazným právním názorem v rozsudku vysloveným. Na základě tohoto názoru krajského soudu žalovaný daňové řízení za předmětné zdaňovací období doplnil tím, že vydal výzvu k prokázání skutečností podle § 31 odst. 9 daňového řádu a vyzval žalobce, aby k návrhům na výslechy svědků doplnil, co, kdy a kde měl svědek vnímat, a jaký má svědek vztah k prokázaným skutečnostem. V daňovém řízení byly provedeny výslechy svědků JUDr. B., pana B. a pana N. Svědci byli vyslechnuti k prověření žalobcem tvrzených skutečností a faktického stavu plnění závazkových vztahů. Žalobce byl vyrozuměn o provedených svědeckých výpovědí a také se k těmto výpovědím písemně vyjadřoval. Způsob dokazování byl shrnut v protokolu z 3.3.2010, jehož předmětem bylo projednání doplněného dokazování. Žalovaný odůvodnil, proč nebyly provedeny některé výslechy svědků. Z protokolu je zřejmé, že byly provedeny výslechy JUDr. B., Ing. V. a J.M. Zástupci žalobce byly sděleny důvody, proč bylo odmítnuto provést opakované výslechy uvedených svědků. Dále byl proveden výslech svědka Ing. J.K., prokuristy společnosti SWIETELSKY a na návrh žalobce z 5.1.2010 žalovaný provedení opakovaného výslechu a provedení nových výslechů svědků odmítl. Svědek N. po předložení dalších dvanácti faktur uvedl, že materiál byl nakoupen společností STRABAG, další žalobcem konkrétně označení svědkové vyslýcháni nebyli, protože není zapotřebí prověřovat skutečnosti známé nebo ty, které jsou zjevné ze své podstaty. Fyzická existence zabudovaného materiálu nebyla spornou otázkou, bylo prokázáno, že společnost ADLERS nedodala žádný materiál společnosti ASCOP, která jej právě měla prodat žalobci a jednatel společnost ADLERS dále vyloučil, že převzal částky uvedené v dokladech společnosti ASCOP. Vystavené faktury nikdy nepodepsal. Prokázání nákupu materiálu od označeného plátce navrženými svědeckými důkazy provést nelze. Žalobce nepředložil takové důkazní prostředky, které by prokazovaly, že přijal zboží od společnosti ASCOP, což je podmínkou pro daňovou uznatelnost v této souvislosti vykázaných výdajů. Žalobcem navržení svědci pan H., pan L., pan K., pan V., pan P., pan V., pan W., pan S., paní Š. nemohli prokázat, že materiál byl dodán společností ASCOP, kterou byly vystaveny doklady, na základě kterých žalobce snížil základ daně. Existence materiálu v konečném důsledku je jedinou prokázanou skutečností a žalobce v průběhu daňového řízení žádný jiný důkazní prostředek, který by pravý původ materiálu prokazoval nepředložil. Proto žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nesplnil svoji povinnost stanovenou v § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků. Ze správních spisů správních orgánů obou stupňů vyplynuly pro věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce je v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích v oddílu C vložka 914 zapsán jako právnická osoba. Dne 15.2.2006 byla u žalobce zahájena kontrola daně z příjmů právnických osob a kontrola byla zaměřena na zdaňovací období roku 2003 a 2004. Svědek JUDr. L.B. potvrdil dodávky zboží pro žalobce dle dodacích listů, přičemž zboží mělo být nakoupeno od společnosti ADLERS z Brna a obchod byl dojednáván jednatelem žalobce. Přes společnost ASCOP se prováděla pouze přefakturace zboží. Společnost ASCOP se společností ADLERS nikdy neobchodovala. Totéž potvrdil svědek M.B. K dodávkám materiálu společností STRABAG byl vyslechnut V.N. První výpověď se uskutečnila 29.1.2007 a druhá 30.5.2007. Svědek potvrdil převzetí materiálu na elektromontážní práce od žalobce podle faktury ze dne 14.4.2004. Po kontrole dalších faktur vystavených společností STRABAG byl svědek V.N. opakovaně předvoláván a uvedl, že silnoproudé rozvaděče opatřovala společnost STRABAG, a tudíž nemohly být přebírány od žalobce ani od společnosti ASCOP. Ani materiál dle dalších faktur nebyl převzat od žalobce. Svědek uvedl, že společnost STRABAG přebírala od žalobce materiál a zařízení pouze v jednom případě při změně osazení strojovny, chlazení, z původních bytových prostor na komerční prostor. Změnu původní výpovědi svědek vysvětloval tak, že si již nepamatoval přesně, co společnost STRABAG v roce 2004 fakturovala, vyjasnil si fakta po předložení faktur společnosti STRABAG vystavených pro žalobce. Materiál a zboží v konkrétních dodacích listech společnost STRABAG nepřevzala od žalobce ani od společnosti ASCOP, ale sama tyto věci dodala a zabudovala do Polyfunkčního domu Vítkov. Na základě šetření u dodavatele klimatizačních jednotek LVZ Liberec bylo žalovaným zjištěno, že tato společnost žádné klimatizační jednotky Top-Geko neprodala společnosti ADLERS nebo společnosti ASCOP. V.K., který působil jako jednatel společnosti ADLERS jako svědek uvedl, že do týdne předcházejícího svědecké výpovědi o společnosti ASCOP neslyšel, faktury pro společnost ASCOP společnost ADLERS nevystavila a podpis na fakturách svědkův není. Ve spise jsou dále založeny listinné důkazy a účetní doklady. Zpráva o kontrole daně z příjmů byla projednána s jednatelem žalobce dne 11.7.2007. Dne 12.7.2007 vydal správce daně dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 8 597 400,- Kč. Žalobce se proti dodatečnému platebnímu výměru odvolal. O odvolání rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 18.9.2008 č.j. 4827/08-1200 tak, že jej zamítl. Dne 26.11.2008 podal žalobce ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu. Krajský soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 17.4.2009 č.j. 10 Ca 237/2008 tak, že žalobu zamítl. O kasační stížnosti proti tomuto rozsudku rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že kasační stížnost je důvodná a rozsudkem č.j. 7 Afs 79/2009-112 rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17.4.2009 č.j. 10 Ca 237/2008 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích vydal nový rozsudek dne 2.11.2009 pod č.j. 10 Ca 237/2008-124, kterým zrušil rozhodnutí žalovaného č.j. 4827/08-1200 ze dne 18.9.2008 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V pokračujícím řízení postupoval žalovaný v souladu s právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku krajského soudu. Po zrušení původního rozhodnutí žalovaného o odvolání byla dne 7.12.2009 vydána žalobci výzva, aby specifikoval ke každému navrhovanému svědku, co, kdy a kde měl svědek svými smysly k žalobcem prokazovaným skutečnost vnímat, a co má být předmětem jeho svědecké výpovědi, jaká tvrzení mají být svědeckou výpovědí prokázána, a proč právě takový svědek je způsobilý podat k těmto skutečnostem svědectví. Žalobce na výzvu reagoval sdělením ze dne 29.12.2009. Z protokolu sepsaného správcem daně ze dne 3.3.2010 vyplývá, že bylo uskutečněno jednání za účelem projednání doplněného dokazování v rámci odvolacího řízení. V protokolu jsou uvedeny faktury, které byly uplatněny v rámci daňových výdajů, byla projednávána zjištění, která vyplynula z výpovědí svědků a vyjádření žalobce a výsledky šetření dožádaných správců daně. K dispozici pro hodnocení byly dále listiny ve formě internetové informace o dokončení Polyfunkčního domu Vítkov, první strana kolaudačního rozhodnutí z 31.10.2006, smlouva o dílo z 17.9.2004, listy ze stavebního deníku, záznam o provozu vozidla nákladní dopravy, osvědčení o praktickém dokončení díla, předávací protokol, upomínka ze 30.11.2004, žádost o uvolnění pozastávky z 30.12.2004. Byly projednávány i zjištění, která vyplynula ze svědeckých výpovědí svědka N. a bylo uvedeno, že svědkové byli vyslechnuti k plnění závazkových vztahů. Správce daně sdělil, že neshledal důvod opakovat svědecké výpovědi a uvedl i důvody, z jakých nebylo přistoupeno k výslechu dalších žalobcem navržených svědků, především z toho důvodu, že není zapotřebí prověřovat skutečnosti, které nejsou zpochybňovány, jsou známé a zjevné. Bylo poukázáno, že fyzická existence zabudovaného materiálu nebyla zpochybňována, avšak svědkové nejsou způsobilí prokázat dodání materiálu společností ASCOP, neboť bylo zjištěno, že tržby společnosti ADLERS zabývající se obchodem se sprchovými kouty nedosahovaly výše částek fakturovaných společností ASCOP žalobci a jednatel firmy ADLERS vyloučil vystavení faktur pro společnost ASCOP a popřel, že podpis na fakturách je podpisem svědka. Bylo uzavíráno, že za této důkazní situace výpovědi svědků nejsou způsobilé prokázat dodání věci tvrzeným plátcem daně. Bylo uzavřeno, že jednání žalobce vykazuje znaky zneužití práva. Došlo totiž k neoprávněnému zvýšení nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných plnění bez ekonomického opodstatnění. Po doplněném řízení bylo projednáno odvolání žalobce, včetně jeho doplňku. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto s odůvodním, že žalobce i zástupce společnosti ASCOP shodně tvrdili, že zboží fakticky existovalo, avšak ve způsobu a okolnostech pořízení materiálu nebyla zjištěna shoda. Proto bylo ověřováno faktické dodání materiálu žalobci či společnosti ASCOP u dodavatele společnosti ADLERS. Dožádaný správce daně sice zjistil, že společnost ASCOP doklady vystavovala a zaúčtovala a odvedla DPH z konkrétních faktur, avšak při prověřování zdanitelných plnění na vstupu a na výstupu bylo zjištěno, že společnost ADLERS faktury nevystavila. Pokud zaměstnanci žalobce nějaký materiál v konkrétním skladu přebírali, nemohli však potvrdit, o jaký materiál, resp. jakou společností dodaný materiál, se jednalo. Pro společnost ADLERS pak nevystavila faktury ani liberecká společnost LVZ dodávající klimatizační jednotky. Internetová informace o dokončení Polyfunkčního domu Vítkov vyvrací pravdivost tvrzení žalobce o kolaudaci prodejny Delvita. Smlouva o dílo ze 17.9.2004 potvrzuje, že stavební práce by měly probíhat ještě po slavnostním otevření prodejny Delvita. Na tuto zakázku musel být použitý materiál. Ze stavebního deníku z druhé poloviny roku 2004 plyne, že jediný v úvahu přicházející materiál byla izolace. Důkazním prostředkem u přepravy materiálu nelze prokázat, že izolace byla nakoupena právě od společnosti ASCOP. Další důkazní prostředky vztahující se k odstraňování vad a nedodělků byly hodnoceny jako nevěrohodné, jestliže jimi mělo být prokazováno použití materiálu několika milionové hodnoty ve fázi odstraňování vady a nedodělků. Svědek N. uvedl, že společnost STRABAG od žalobce ani od společnosti ASCOP nepřebírala materiál. Důvod k opakování svědeckých výpovědí nebyl tedy dán, neboť svědci byli vyslechnuti ke skutečnostem týkajícím se faktického stavu plnění závazkových vztahů. Další žalobcem navržení svědci vyslechnuti nebyli, protože tu není povinnost prověřovat skutečnosti známé nebo zjevné ze své podstaty. Nutno zdůraznit, že fyzická existence zabudovaného materiálu zpochybněna nebyla, avšak vzhledem ke zjištění, že věci nemohla dodat společnost ADLERS, nelze žalobcem navrženými svědeckými výpověďmi prokázat, že fakturovaný materiál a věci žalobci skutečně dodala společnost ASCOP. Kupní smlouva byla hodnocena jako účelový právní akt a počínání žalobce jako zneužití práva spočívající v neoprávněném uplatnění daňových výdajů. V řízení byl shromážděn dostatek důkazních prostředků, které spolu souvisí a na jejich základě lze učinit spolehlivé zjištění o skutkovém stavu. Správce daně získal důkazní prostředky týkající se okolností nákupu zboží společnosti ASCOP od společnosti ADLERS. Správce daně zjišťoval okolnosti dodání zboží společnosti ASCOP, přičemž nebyly poskytnuty takové důkazní prostředky svědčící o tom, že zboží bylo společnosti ASCOP dodáno. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. V žalobě žalobce především namítal, že dokazování, které vyústilo ve vydání správního rozhodnutí nebylo dostačující, nebyl úplně zjištěn skutečný stav věci. Není v možnostech žalobce zkoumat od koho firma ASCOP nakoupila dodaný materiál. Žalobce nemohl zjistit, že materiál dodal někdo jiný. Hodlal dokázat dodání materiálu firmou ASCOP a k tomu navrhl výslechy svědků M.L., J.K., V.V., J.P. Tyto důkazy byly odmítnuty a tímto postupem byl vytvořen stav umělé nouze. Důkazy byly odmítnuty na základě nesprávného hodnocení odpovědi dožádaného správce daně. Totéž platí u dodávek firmy STRABAG. Žalobce dovodil, že jednalo se o vadu řízení a přímý důsledek této vady je neúplně zjištěný skutkový stav věci, který byl vzat za základ rozhodnutí a žalobci byla odepřena možnost prokázat svá tvrzení. Z písemností založených ve správních spisech tento závěr nevyplývá. Žalobce při daňové kontrole předkládal listinné důkazy za účelem prokázání nákupu materiálu a věcí od společností ASCOP a STRABAG. Navrhoval provést výslechy svědků a takový důkaz byl proveden. V odvolacím řízení učinil návrh na doplnění dokazování opakovaným výslechem některých svědků a bylo navrženo vyslechnout i další konkretizované svědky. Žalobce uváděl, že těmito důkazy hodlá prokázat své tvrzení o tom, že materiál a věci nakoupil od společností ASCOP a STRABAG. Správce daně provedl další důkazy související s podnikáním společností ASCOP a ADLERS a zároveň provedl šetření u dodavatele klimatizačních jednotek. Bylo zjištěno, že společnost ADLERS nedodala žádné věci a materiál společnosti ASCOP, což vyplývá jednak ze zjištění o rozsahu ekonomické činnosti společnosti ADLERS a dále z výpovědí jednatele této společnosti, že faktury, kterými společnost ASCOP prokazovala pořízení věcí společnost ADLERS nevystavila a podpis na fakturách není podpisem jednatele společnosti ADLERS. Z tohoto zjištění jednoznačně vyplývá, že společnost ASCOP neměla zboží, o němž žalobce tvrdí, že ji od této společnosti převzal. Stejně u pořizování klimatizačních jednotek bylo zjištěno, že liberecká společnost nedodávala klimatizační jednotky společnosti ASCOP ani společnosti ADLERS. Správce daně dále prokázal, že společnost ASCOP nenakoupila věci, které žalobci fakturovala. Tato zjištění správce daně byla rozhodujícím momentem pro vyslovení závěru, který správce daně učinil i pro posouzení žalobcova návrhu na doplnění důkazních návrhů. Správce daně nezpochybňoval existenci elektroinstalačního materiálu, izolace, klimatizační jednotky, které byly nepochybně na stavbě Polyfunkčního domu Vítkov použity. Tato skutečnost však nedostačuje k tomu, aby mohly být uplatněny náklady, o nichž žalobce tvrdil, že je vynaložil na nákup materiálu od společnosti ADLERS. K dispozici byly i další důkazní prostředky, jimiž bylo vyvráceno tvrzení žalobce i svědků působících u společnosti ASCOP o pořízení zboží. Těmito důkazními prostředky, které správce daně opatřil, bylo prokázáno, že zboží, fakturované žalobci společností ASCOP, tato společnost vůbec neměla a jde tu proto o fiktivní obchod, k jehož prokázání nepostačují formálně perfektní daňové doklady, ale je zapotřebí prokázat reálně existující přijaté zdanitelné plnění. Jsou nepochybně zjištěny rozpory při sjednání obchodu mezi společností ASCOP a společností ADLERS ve vyjádření žalobce a vyjádření svědků působících u společnosti ASCOP. Jinými slovy řečeno, závěr žalobce, že společnost ASCOP neměla zboží mohl být učiněn, a to na základě zjištění správce daně, že zboží nebylo společnosti ASCOP vůbec dodáno. Nebylo-li společnosti ASCOP zboží vůbec dodáno, nemohla jej tato společnost dále dodat žalobci. Nemohla- li jej žalobci dodat, pak je jeho tvrzení o tom, že bylo touto společností dodáno vyvráceno. Je-li jeho tvrzení o dodání zboží společnosti ASCOP vyvráceno, pak náklady, výdaje zaplacené této společnosti nelze uznat jako daňové výdaje. Z této konstrukce však nelze dovodit, že by byl žalobce nucen k tomu, aby zjišťoval od koho firma ASCOP zboží pořídila. Žalobce měl pouze prokázat, že zaplatil za zboží, které mu bylo dodáno. Žalobce však pouze prokázal, že firmě ASCOP zaplatil. Neprokázal, že mu tato firma zboží dodala, naopak bylo tvrzení žalobce o dodání zboží od této firmy vyvráceno. Zjištění správce daně, že společnost ASCOP zboží od společnosti ADLERS neměla, což uvedl jednatel této společnosti, aniž je výrobce zboží dodával přímo firmě ASCOP či ADLERS, je pro věc podstatné. Jakkoliv tedy žalobce navrhl výslech několika svědků se současným tvrzením, že důkazními prostředky správce daně nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, je nutné zdůraznit, že žalobce nemohl těmito návrhy na provedení důkazů odstranit pochybnosti správce daně o tom, že firma ASCOP žalobci zboží nedodala, neboť právě šetřením správce daně bylo prokázáno, že firmě ASCOP zboží tvrzeným způsobem dodáno nebylo a tato firma neuvedla žádný jiný způsob, kterým by zboží získala. Nemohla-li tedy firma ASCOP žalobci zboží dodat, bylo nadbytečné prokazovat žalobcem navrženými výslechy svědků, že akciová společnost zboží žalobci dodala, neboť jej dodat nemohla. Jiný způsob dodání zboží správce daně ani žalovaný nezpochybňovali, naopak jej ze zjištěných faktů dovozovali, avšak vzhledem k obecnému faktu, že zboží bylo dodáno, nebylo třeba, tak jak je v žalobou napadeném rozhodnutí vysvětleno, dále v dokazování pokračoval. Pokud tedy žalobce v projednávané věci požadoval provedení důkazních prostředků, žalobcem navržených svědeckých výpovědí, s ohledem na sporné skutečnosti ohledně deklarovaného výdaje, soud tento názor nesdílí. Správce daně sice nemusí provést všechny důkazy navrhované daňovým subjektem, avšak pouze tehdy, pokud jsou pro projednávání věci nerozhodné, právně nevýznamné, nebo jestliže jejím prostřednictvím nepochybně nemohou být rozhodné skutečnosti prokázány. To vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 5Afs 15/2010-71. V souzené věci jsou k dispozici další důkazní prostředky, kterými bylo vyvráceno tvrzení žalobce i svědků působících u společnosti ASCOP o pořízení zboží. Pro věc je rozhodné, že důkazními prostředky, které správce daně opatřil, bylo prokázáno, že zboží fakturované žalobcem společností ASCOP, tato společnost neměla, a jestliže zboží neměla, nemohla jej žalobci ani prodat. Jde tu o fiktivní obchod a k jeho prokázání nepostačují formálně perfektní daňové doklady, ale je zapotřebí prokázat reálně existující přijetí zdanitelných plnění. V konkrétním případě nebylo prokázáno přijetí zdanitelných plnění od společnosti ASCOP či společnosti ADLERS. Pokud není prokázáno dodání materiálu společností ASCOP, nelze tedy uzavřít, že žalobce neměl možnost zkoumat, od koho měla společnost ASCOP věci nakupovat. Žalobce navrhl k prokázání přijetí zdanitelného plnění od společnosti ASCOP výslech svědků označených v žalobě. Finanční orgány však nejsou povinny provádět veškeré důkazy navržené daňovým subjektem, ale jak již bylo výše uvedeno, pouze takové, které mohou přispět ke zjištění stavu věci. Pokud bylo zjištěno, že společnost ASCOP zboží vyfakturované konkrétními fakturami od tvrzených dodavatelů nepořídila, pak na tomto zjištění nemůže nic změnit výpověď svědků, kteří měli být přítomni při dodávkách materiálu. Unesení důkazního břemene v souvislosti s prokázáním podmínky o přijetí zdanitelného plnění od plátce daně nebrání postup správce daně spočívající v nevyslechnutí svědků, ale skutečnost, že jsou tu k dispozici jiné důkazy, které vyvracejí uskutečnění zdanitelného plnění fakturovaného společností ASCOP. Žalobcem navrženými důkazními prostředky nelze v dané důkazní situaci zjistit skutečnosti rozhodné pro doměření daně, a tudíž nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že byl vyvolán stav umělé důkazní nouze. Stejně tak nesprávný názor žalobce se týká nesprávného hodnocení zjištění dožádaného správce daně. Je tomu tak proto, že společnost ASCOP žalobci vyfakturovala zboží, které mělo být dodáno společností ADLERS, případně dodavatelem klimatizačních jednotek. Žádný z dodavatelů nepotvrdil prodej zboží společnosti ASCOP. Jestliže dodavatelé společnosti ASCOP potvrdili, že fakturované zboží žalobci neprodali, je skutkové zjištění správce daně o tom, že obchod uvedený ve fakturách se neuskutečnil správné a má oporu ve spise. Z toho důvodu soud neshledal porušení ustanovení § 31 odst. 2 daňového řádu. Soud neshledal pochybení ani při hodnocení vztahů se společností STRABAG. K výslechu svědka N. je třeba uvést, že svědek V.N. byl vyslechnut dvakrát, poprvé k faktuře ze dne 14.4.2004. Další výslech byl proveden po opatření dalších daňových dokladů společnosti STRABAG, kdy se vyjadřoval ke konkrétním daňovým dokladům a uvedl, že elektroinstalační materiál a zboží dodávala společnost STRABAG a tento materiál nemohla přebírat od žalobce. Tento rozpor ve výpovědích svědek vysvětlil tak, že si přesně nepamatoval, co společnost STRABAG v roce 2004 fakturovala. To si uvědomil teprve poté, co mu byly faktury společnosti STRABAG předloženy. Výslovně uvedl, že zboží fakturované společností STRABAG žalobci dodáno nebylo, nebylo dodáno ani společností ASCOP, ale jednalo se o dodávku zboží společností STRABAG. Tímto vysvětlením byl odstraněn rozpor mezi původní a následnou výpovědí svědka a lze uvěřit jeho výpovědi, neboť rozpory vysvětlil odstupem času, kdy si přesně nepamatoval, co bylo fakturováno. Soud proto uzavřel, že neshledal porušení povinností správních orgánů při dokazování, které by vyústilo ve vydání rozhodnutí na základě neúplného zjištění stavu věci. Naopak se správní orgány objasněním skutkového stavu zabývaly dostatečně. Bylo zjištěno, že společnost ASCOP zboží fakturované žalobci nevlastnila, a proto další návrhy, kterými by nebylo lze dokázat dodání zboží od společnosti ASCOP žalobci, ale pouze existenci zboží, nepředstavují nedůvodné odmítnutí důkazních prostředků z toho důvodu, že nebylo nutné dokazovat existenci zboží, neboť ji správce daně nerozporoval. V dané věci nebylo prokázáno, že společnost STRABAG využívala při stavbě materiál dodávaný společností ASCOP, naopak používala materiál svůj. Skutkový stav, z něhož daňové orgány při svém rozhodování vycházely, soud považuje za správný, neboť se v daném případě nepodařilo prokázat, že společnost ASCOP fakturované zboží vlastnila a neprovedením navržených důkazů nebylo žalobci znemožněno prokázat tvrzení o pořízení zdanitelných plnění od společnosti ASCOP právě pro skutečnost, že tato společnost zboží nemohla vlastnit. Samotné dodávky materiálu na stavbu domu zpochybněny nebyly. Proto nebylo v této souvislosti nutné řízení doplňovat o výslechy svědků. Pro zjištění skutkového stavu věci mělo význam, že důkazy provedenými správcem daně bylo doloženo, že společnost ASCOP fakturované zboží nevlastnila. Neprovedení důkazních prostředků formou výslechu navržených svědků nepředstavuje vadu řízení a je nutné odmítnout názor žalobce, že rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Napadené rozhodnutí nebylo vydáno na základě vad řízení, stejně jako nebyla žalobci odepřena možnost prokázat tvrzení. Žalobce mohl navrhovat i další důkazy, kterými by prokázal svá tvrzení. V dané věci bylo pouze postupem stanoveným daňovým řádem žalobci vysvětleno, že jím navrhované důkazy, výslechy svědků, nemohou odstranit pochybnosti správce daně. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo nezákonné, ani nebylo vydáno na základě vad řízení. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.

Poučení