10 Af 88/2010 - 60

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně J. S., právně zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem AK Prostějov, Sádky 1615/4, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.7.2010, č.j. 3684/10-1100, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou, doručenou dne 5.10.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20.7.2010, č.j. 3684/10- 1100, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 29.1.2010, č.j. 16007/10/077910301253 o dodatečném vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 ve výši 159 744,- Kč a sdělena výše penále v částce 31 948,- Kč tak, že byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň 191 904,- Kč a penále z dodatečně vyměřené daně ve výši 38 380,- Kč. V ostatním zůstal napadený platební výměr nezměněn. (2) V žalobě je v prvé řadě namítáno vyměření daně v nesprávné výši (A). Podle žalobkyně by mělo celkové zvýšení společného základu daně podle § 13a) zákona o daních z příjmů za rok 2006 činit celkem 591 362,50 Kč a nikoliv jak je uvedeno v rozhodnutí o odvolání 599 681,- Kč. Tento postup nebyl napraven ani v rámci odvolacího řízení, a tudíž následně vyměřená daň není vyměřena zákonným způsobem. Z tohoto důvodu žalobkyně označila rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Dále žalobkyně namítla formální zahájení daňové kontroly (B), neboť se tak stalo pouze na základě protokolu ze dne 7.9.2009 č.j. 221040/09/077930305525, aniž správce daně učinil jediný faktický krok k prověření rozhodných skutečností. Zejména správce daně nevyzval žalobkyni k prokázání rozhodných skutečností. K tomu je odkázáno na rozsudek NSS č.j. 7 Ans 2/2009 a je poukazováno na to, že nebyla naplněna materielní podmínka nutná pro přerušení lhůty pro vyměření daně. Úkonem správce daně, který splňoval požadavky § 47 odst. 2 daňového řádu, bylo až projednání závěrečné zprávy o daňové kontrole dne 25.1.2010, tedy úkon učiněný téměř rok po sepsání protokolu o zahájení daňové kontroly a stalo se tak až po uplynutí lhůty pro vyměření daně, tedy po 31.12.2009. Navíc protokol ze dne 7.9.2009 byl sepsán v rozporu s § 2 odst. 2 daňového řádu. Není v něm uvedeno vyjádření poučené osoby, je uvedeno vyjádření, aniž by bylo zjistitelné, kdo jej učinil. S ohledem na charakter protokolu jako veřejné listiny je nezbytné trvat na procesní bezvadnosti listiny. Rozhodnutí je proto považováno za nezákonné, neboť vzešlo z řízení konaného po uplynutí lhůty pro vyměření daně. Žalobkyně má dále za to, že došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků. S žalobkyní nebylo vedeno plnohodnotné daňové řízení. K tomu je odkazováno na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 156/2005. Správce daně nesdělil žalobkyni, že u jejího manžela probíhá daňová kontrola. S žalobkyní nebylo aktivně vedeno řízení, žalobkyně nebyla seznámena ani s novými zjištěními v odvolacím řízení. Žalobkyni není známo, proč jí byla zvýšena daňová povinnost v její neprospěch (C). Žalovaný žalobkyni odkázal na výsledky řízení manžela, které není veřejně publikováno, a tudíž nastává pro žalobkyní bezvýchodná situace, na kterou poukazoval i Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku. Žalovaný pochybil i při provádění dokazování (D). Nezohlednil čestné prohlášení Stanislava Lorence učiněné dne 8.4.2008, přestože z tohoto prohlášení vyplývá, že pan Lorenc zprostředkovával obchody, předávání plateb, materiálu a faktur mezi manželem žalobkyně a společnostmi CB-plast s.r.o. a Telspo Vágner spol. s r.o. Pokud by žalovaný zohlednil tato tvrzení, musel by dojít k závěru, že manžel žalobkyně uskutečňoval nákupy materiálu tak, jak deklaroval a jak to vyplývalo z faktur citovaných společností, které správce daně vyloučil z daňových nákladů. Manžel žalobkyně byl v dobré víře, že materiál skutečně pocházel od uvedených společností. Žalobkyně poukázala i na to, že není požadavkem, aby materiál pocházel od subjektu uvedeného na daňovém dokladu a povinností správce daně je umožnit daňovému subjektu prokázat skutečnosti a ne jej pouze nachytat na nejasnostech. Manžel žalobkyně prokázal, že musel potřebný materiál u někoho sehnat, což dokládají jeho podnikatelské výsledky. Osobou, u které jej sehnal, byl pan Lorenc. Ten to potvrdil čestným prohlášením. Výslechy provedené Finančním úřadem v Kaplici byly provedeny bez přítomnosti manžela žalobkyně, a proto neměl možnost stejně jako žalobkyně konzumovat práva podle § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu. Žalovaný opakoval výslechy svědků, neboť uznal důvodnost této námitky. V případě výslechu pana Lorence bylo žalobkyni i jejímu manželovi znemožněno se jej zúčastnit, přestože se jednalo o svědka pro žalobkyni i jejího manžela zásadního. Správce daně informoval manžela žalobkyně o tom, že výslech svědka Lorence bude uskutečněn dne 4.3.2010. Z důvodu překážky na straně svědka k výslechu nedošlo. O náhradním datu výslechu svědka manžel žalobkyně informován nebyl, a tudíž se jej nemohl ani zúčastnit. Výslech svědka proběhl v rozporu se zákonem. Manželu žalobkyně bylo znemožněno prokázat svá tvrzení, že materiál přebíral a platil panu Lorencovi. Žalovaný se dopustil i procesních pochybení (E). Správce daně neměl k dispozici účetnictví manžela žalobkyně. Závěry byly převzaty z kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici. Tímto postupem bylo daňové řízení degradováno. Postup byl v rozporu s požadavky na zákonný a spravedlivý proces. Žalobkyně, ani její manžel, nemohli aktivně vystupovat, manžel žalobkyně byl vyslýchán pouze jako svědek v rámci dokazování prováděného Finančním úřadem v Kaplici. Žalobkyně ani její manžel nebyli nikdy vyzváni k prokázání rozhodných skutečností. Jediná výzva se vztahovala k řízení vedeném ve vztahu k dani z přidané hodnoty a byla ze dne 5.11.2009. Hodnocení výpovědi svědka Vágnera bylo provedeno v rozporu se skutečností. Výslechem bylo prokázáno, že svědek Vágner nebyl v době vydávání dokladů jednatelem společnosti. Z toho důvodu měl správce daně přistoupit k výslechu osoby, která byla v inkriminovanou dobu jednatelem společnosti. Ze všech těchto důvodů bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný správní orgán navrhl žalobu zamítnout. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně po poučení o procesních právech ve lhůtě podle § 51 odst. 1 s.ř.s. a po poučení o důsledcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě soudu nesdělila nesouhlas s tímto postupem. (4) Žalovaný uvedl, že žalobkyně v odvolání ze dne 10.3.2010 uplatnila pouze námitku, že v daňovém řízení došlo k marnému uplynutí lhůty pro dodatečné vyměření daně z příjmů fyzických osob za rok 2006 ve smyslu § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků a dále, že došlo k hrubému porušení daňového řízení, když správce daně neinformoval žalobkyni o provedení úkonů, které ve zprávě o daňové kontrole cituje a staví je do roviny důkazů svědčících v neprospěch žalobkyně. Tím bylo znemožněno žalobkyni se účinně bránit. Z toho důvodu v žalobou napadeném rozhodnutí nebyly řešeny další výhrady žalobkyně, neboť byly žalobkyní vyjádřeny teprve v žalobě a v žalobou napadeném rozhodnutí se k nim žalovaný nevyjádřil, ani vyjádřit nemohl. (5) Ohledně námitky, že byla žalobkyni vyměřena daň v nesprávné výši, žalovaný uvedl, že v protokolu ze dne 11.5.2010 byla chybně uvedena částka, o kterou mělo dojít ke zvýšení daně za rok 2006 u žalobkyně. Zvýšením základu daně z příjmu u manžela žalobkyně, u kterého proběhla daňová kontrola, došlo současně ke zvýšení celkového společného základu daně vykazovaného manžely. Polovina společného základu daně podle § 13a) zákona o daních z příjmů činila 1 390 371,- Kč, a proto byla zvýšena i daňová povinnost žalobkyně. Nově stanovená polovina společného základu daně nebyla zvýšena o částku 167 520,- Kč, ale o 100 512,50 Kč. Žalobkyně byla se závěry seznámena ve zprávě o daňové kontrole. (6) Žalovaný odmítl, že protokol o ústním jednání ze dne 7.9.2009 nebyl sepsán v souladu s platnou právní úpravou. Protokol odpovídá všem požadavkům § 12 zákona o správě daní a poplatků. Rovněž nesdílí názor žalobkyně, že s ní nebylo aktivně vedeno daňové řízení a nemohla aktivně vystupovat. Žalobkyně neměla vlastní příjmy a daňová povinnost jí byla vypočítána ze společného základu daně manželů v souladu s § 13a) zákona o daních z příjmů z příjmů podnikatelské činnosti manžela. Tuto skutečnost uvedla i do protokolu o zahájení daňové kontroly a vyplývá i z daňového přiznání, kde nevykázala žádné vlastní příjmy. Proto také nevedla daňovou evidenci. Povinnost prokazovat skutečnosti šla k tíži manžela žalobkyně. (7) Neuznání čestného prohlášení v daňovém řízení nepředstavuje vadný postup správce daně, neboť zákon o správě daní a poplatků čestné prohlášení jako důkaz nepřipouští. Současně byl Stanislav Lorenc vyslechnut dne 8.4.2010 do protokolu. Konkrétní údaje neuvedl, neboť si je nepamatoval. Manžel žalobkyně respektive jeho zástupce byli o výslechu svědka Stanislava Lorence informováni. Naposledy se tak stalo SMS zprávou, která byla zástupci manžela žalobkyně doručena. To vyplývá z potvrzení operátora. V daňové kontrole u manžela žalobkyně nebylo vycházeno pouze z daňové kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici. Jednalo se o výsledky daňové kontroly společníků manžela žalobkyně, daňová evidence byla společná pro všechny účastníky. Skutečnost, že účastníci sdružení nejsou všichni u stejného místně příslušného správce daně, nemůže vést k rozdílným závěrům při daňové kontrole. Manžel žalobkyně byl s výsledky daňové kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici seznámen dne 6.1.2009. Manžel žalobkyně byl vyzván k prokázání rozhodných skutečností. Stalo se tak výzvou převzanou dne 24.3.2009. Odpověď na výzvu manžel žalobkyně doručil správci daně dne 22.4.2009. (8) Svědek Vágner podával svědectví k obchodům, které byly uskutečněny v době, kdy byl jednatelem společnosti. Dne 6.4.2005 společnost Telspo Vágner spol. s r.o. zanikla stejně jako funkce jednatele p. Richardu Vágnerovi, který nemohl v r. 2006 se žalobkyní obchodovat. Z toho důvodu nepřistoupil správce daně ani k navrhovanému výslechu osoby, která měla být v inkriminované době jednatelem společnosti Telspo Vágner. III. Obsah správních spisů (9) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (10) Žalobkyně s manželem ve zdaňovacím období roku 2006 uplatnila výpočet daně ze společného základu daně manželů dle § 13a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů. Manžel žalobkyně podnikal v oboru zprostředkování specializovaného velkoobchodu, velkoobchod a ostatní maloobchod s novým zbožím ve specializovaných prodejnách. (11) U žalobkyně byla dne 7.9.2009 zahájena daňová kontrola za zdaňovací období roku 2006. Dle daňového přiznání žalobkyně v tomto zdaňovacím období nedosáhla vlastních příjmů a uplatnila spolu s manželem výpočet daně ze společného základu daně. (12) Zpráva o daňové kontrole byla se zástupcem žalobkyně projednána dne 25.1.2010. Žalobkyně vyslovila nesouhlas se závěry správce daně, které byly učiněny na základě daňové kontroly. (13) Dne 29.1.2010 byl vydán správcem daně dodatečný platební výměr č.j. 16007/10/077910301253, kterým byla žalobkyni dodatečně stanovena daňová povinnost za zdaňovací období roku 2006 ve výši 159 744,- Kč. (14) Proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 29.1.2010 se žalobkyně dne 12.3.2010 odvolala. Dne 11.5.2010 byla žalobkyně dle obsahu protokolu o ústním jednání seznámena se zvýšením společného základu daně manželů, ke kterému došlo v rámci odvolacího řízení. Žalobkyní vznesený nesouhlas nebyl odůvodněn. (15) Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu dne 5.10.2010 žalobu. Vzhledem k tomu, že spolu s žalobou žalobkyně nesplnila poplatkovou povinnost, byla vyzvána k uhrazení soudního poplatku za podanou žalobu, který činil podle položky 14a) bod 2, písm. a) Sazebníku soudních poplatků 2 000,- Kč. Žalobkyni bylo usnesení doručeno dne 12.10.2010 a byla jí stanovena lhůta 7 dnů, ve které měla povinnost soudní poplatek uhradit. Ke dni 26.10.2010, kdy již marně uplynula lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku (19.10.2010) žalobkyně poplatek neuhradila. Proto soud vydal usnesení, kterým řízení zastavil. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 27.10.2010. Tímto dnem také usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci. Dne 27.10.2010 byl soudní poplatek žalobkyní ve 14,55 hod. uhrazen. Žalobkyně podala proti zastavení řízení kasační stížnost. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla podána opožděně, byla kasační stížnost Nejvyšším správním soudem v Brně usnesením ze dne 2.12.2010 odmítnuta. Usnesení nabylo právní moci dne 12.1.2011. Krajský soud přihlédl k datu zaplacení soudního poplatku a své usnesení ze dne 26.10.2010 zrušil a pokračoval v řízení o žalobě žalobkyně. Dne 24.1.2011 bylo soudu doručeno žalovaným správním orgánem jeho sdělení včetně návrhu na přerušení řízení o žalobě, neboť žalobkyně podala dne 1.10.2010 žádost o přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí podle § 55 b) daňového řádu. Soud návrhu žalovaného správního orgánu usnesením ze dne 25.1.2011 vyhověl a řízení do doby vyřízení žádosti žalobce o přezkum rozhodnutí podle zákona č. 337/1992 Sb., v platném znění přerušil. Dne 13.4.2011 podal žalovaný správní orgán návrh na pokračování v řízení spolu se sdělením, že dle sdělení Generálního finančního ředitelství ze dne 24.3.2011 nebyl shledán důvod pro nařízení přezkumného řízení. Odpadla tudíž překážka řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14.4.2011 rozhodl o pokračování v řízení. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích nabylo právní moci dne 21.4.2011. Krajský soud vyzval žalovaný správní orgán o zaslání správních spisů a vyjádření k žalobě žalobkyně. Spis spolu s vyjádřením žalovaného správního orgánu byl soudu předán dne 4.5.2011. IV. Právní názor soudu (16) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (17) Žalobkyně v žalobě namítala, vyměření daně v nesprávné výši (A), formální zahájení daňové kontroly (B), nevedení plnohodnotného řízení (C), chybný postup při dokazování (D), a procesní pochybení (E). A. Vyměření daně v nesprávné výši (18) Žalobkyně v prvé řadě uvedla, že jí byla rozhodnutím žalovaného vyměřena daň v nesprávné výši. Podle jejího názoru, mělo být celkové zvýšení společného základu daně podle § 13a) zákona o daních z příjmů ve výši 592 362, 50 Kč a nikoliv jak je uvedeno v rozhodnutí o odvolání ve výši 599 681,- Kč. Žalobkyně z toho dovozuje, že následně vyměřená daň nebyla vyměřena zákonným způsobem. S ohledem na tuto žalobní námitku soud ve shodě s žalovaným správním orgánem ověřil, že v protokole ze dne 11.5.2010 byla chybně uvedena částka, o kterou mělo dojít ke zvýšení základu daně u žalobkyně. K tomuto zvýšení došlo proto, že byl zvýšen základ daně manžela žalobkyně Radla Stejskala, u kterého proběhla daňová kontrola na hodnotu 2 780 741,- Kč a polovina společného základu daně dle § 13a) zákona o daních z příjmů činila 1 390 371,- Kč. Na základě odvolání nebyla nově stanovená polovina společného základu daně zvýšena o 167 520,- Kč, jak je uvedeno ve výše citovaném protokolu, ale o 100 512,50 Kč. Žalobkyně uplatnila výpočet daně ze společného základu daně manželů podle § 13a) zákona o daních z příjmů a v daňovém přiznání uvedla jako společný základ daně manželů součet dílčích základů daně manžela podle § 7 a § 8 zákona o daních z příjmů. U žalobkyně byla zahájena daňová kontrola. Vzhledem k tomu, že žalobkyně sama neprovozovala výdělečnou činnost, nebyla správcem daně vyzývána k prokázání skutečností, které byly správci daně známy již z daňového řízení podnikajícího manžela žalobkyně, neboť by to bylo nadbytečné. Žalobkyni nebyl proto základ daně nesprávně navýšen o 7 318,50 Kč, jak je uvedeno v žalobě. Výpočet daňové povinnosti byl odvozen od daňové povinnosti spolupracujícího manžela. Přestože žalobkyně s tímto závěrem vyslovila nesouhlas, který blíže nespecifikovala, byl závěr správný a nelze z toho důvodu dospět k závěru, že vyměřenou daň lze považovat za nezákonnou, ani, že z tohoto důvodu je rozhodnutí žalovaného správního orgánu nepřezkoumatelné. Vada řízení, která je žalobkyní namítána, nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. V žalobou napadeném rozhodnutí byla daň žalobkyni stanovena ve správné výši. (19) Podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. soud bez nařízení jednání zruší rozhodnutí správního orgánu, pokud došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Jak bylo v předchozím odstavci vysvětleno, v dané záležitosti nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí a to ani za situace, že došlo k popsané vadě řízení spočívající v protokolu nesprávně uvedeném údaji ohledně základu daně. Tato vada neměla vliv na zákonnost rozhodnutí, a proto soud nepostupoval v intencích citovaného a žalobkyní namítaného ustanovení soudního řádu správního. Rozhodnutí žalovaného správního orgánu nebylo z tohoto důvodu nepřezkoumatelné. B. Formální zahájení daňové kontroly (20) Žalobkyně dále namítala, že daňová kontrola byla zahájena formálně, neboť správce daně neučinil žádný faktický krok k prověření rozhodných skutečností. Z toho důvodu nelze podle názoru žalobkyně považovat sepsání protokolu za úkon směřující k vyměření daňové povinnosti a nelze mu přiznat účinky stanovené v § 47 odst. 2 daňového řádu. Navíc protokol, kterým byla zahájena daňová kontrola, byl sepsán v rozporu s § 12 odst. 2 daňového řádu, neboť v protokolu není uvedeno vyjádření poučené osoby, což je zákonnou náležitostí protokolu. Žalobkyně má za to, že je nezbytné trvat na procesní bezvadnosti a formálnosti tohoto úkonu a v opačném případě nelze přiznat protokolu zásadní účinky, tak jak je s nimi zákon spojuje. K tomu je odkazováno na judikaturu NSS a dovozováno, že postup v daném případě představoval libovůli správního orgánu. (21) Tato námitka žalobkyně není důvodná. Jak vyplývá z písemností založených ve správním spise, daňová kontrola u žalobkyně byla zahájena dne 7.9.2009. Žalobkyně protokol podepsala, čímž potvrdila, že poučení, kterého se jí dostalo, porozuměla. V opačném případě, by mohla vznést námitku, že poučení neporozuměla, což neučinila. K protokolu, kterým byla daňová kontrola zahájena dlužno uvést, že splňuje požadavky stanovené v ustanovení § 12 odst. 2 daňového řádu. Z protokolu je patrno, kdo, kde a kdy daňové řízení prováděl, které osoby se řízení zúčastnily, a byl označen hlavní předmět jednání. Z protokolu je zřejmé, jaké informace žalobkyně poskytla v průběhu jednání správci daně, v protokole jsou zaznamenána i udělená poučení a i vyjádření poučené osoby. Žalobkyně jako poučená osoba sdělila, že poučení rozumí a že poučení bylo poskytnuto. Nelze proto přisvědčit interpretaci, že poučení žalobkyni poskytnuto nebylo a rovněž, že absentuje vyjádření poučené osoby. Protokol obsahuje náležitosti požadované zákonem a splňuje požadavky na veřejnou listinu. Jako veřejná listina citovaný protokol osvědčuje průběh konkrétního procesního úkonu správce daně, jinými slovy pravdivost vylíčení informací, které žalobkyně při ústním jednání poskytla. Protokol o zahájení daňové kontroly byl sepsán a dokládá, že daňová kontrola byla zahájena řádným způsobem. Nejednalo se o formální úkon. Daňová kontrola zahájená u žalobkyně protokolem ze dne 7.9.2009 byla úkonem směřujícím k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení ve smyslu § 47 odst. 2 daňového řádu. Daňová kontrola probíhala u manžela žalobkyně, u něhož byly prověřovány tvrzené skutečnosti. Soud proto nepřisvědčil žalobkyni v důvodnosti jí uplatněných námitek ohledně formálního zahájení daňové kontroly, ani vůči protokolu o zahájení daňové kontroly a rovněž nesdílí názor ohledně libovůle správního orgánu. Protokol nebyl sepsán v rozporu s ustanovením § 12 odst. 2 daňového řádu. Nejednalo se o libovůli ani o neodůvodněné nerovné zacházení, ani porušení principu vázanosti vlastní správní praxí. Žalobkyní poukazované judikáty nejsou pro danou věc případné. Při sepisování protokolu o zahájení daňové kontroly u žalobkyně nedošlo k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které by mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. C. Nevedení plnohodnotného řízení s žalobkyní (22) Žalobkyně tvrdí, že došlo k porušení § 2 odst. 8 daňového řádu, neboť jí nebylo sděleno, že u manžela probíhá daňová kontrola, aby mohla v řízení aktivně vystupovat. Žalobkyně dále tvrdí, že neví, proč jí byla zvýšena daňová povinnost v její neprospěch. (23) Z protokolu sepsaného Finančním úřadem v Českých Budějovicích ze dne 7.9.2009 je zřejmé, že je jím zahajována daňová kontrola u daně z příjmů fyzických osob za rok 2006. Žalobkyně ke své činnosti uvedla, že podepsala daňové přiznání, které zpracovala účetní. Z daňového přiznání vyplývá, že sama nepodnikala, neboť nevykázala žádné vlastní příjmy, poplatníkem se stala z důvodu uplatnění výpočtu daně ze společného základu daně manželů podle § 13a) zákona o daních z příjmů. Žalobkyně sama neprovozovala podnikatelskou činnost, nedosahovala vlastních příjmů, a proto ani nevedla, ani vést nemohla účetní evidenci. Z toho důvodu nemohla být ani správcem daně vyzvána k předložení evidencí, či vysvětlení pochybností správce daně vyplývajících z těchto evidencí. Na podnikatelské činnosti žalobce se aktivně nepodílela ani jako osoba spolupracující. Kontrola daňové povinnosti žalobkyně probíhala kontrolou u jejího manžela. S výsledkem daňové kontroly žalobkyně dne 25.1.2010 seznámena byla, o čemž svědčí protokol z tohoto data, kde je jako předmět jednání uvedeno seznámení žalobkyně se závěry kontrolního nálezu, výsledku a způsobu jeho zjištění s odkazem na § 16 odst. 4 písm. f) daňového řádu. Při tomto jednání byl přítomen i zástupce žalobkyně. V protokole je potvrzeno seznámení s kontrolním zjištěním a převzetí zprávy, žalobkyně vyslovila s konkrétním zjištěním nesouhlas. Ve zprávě o výsledku daňové kontroly je jednoznačně popsáno z jakého titulu (§13a/ zákona o daních z příjmů) je žalobkyně poplatníkem daně. Je uváděno, že nedosáhla žádné vlastní příjmy a společný základ daně manželů byl uplatněn z příjmů podnikatelské činnosti Radka Stejskala. Dále byl popsán způsob podnikatelské činnosti manžela žalobkyně, jakož i výsledek kontrolního zjištění. Žalobkyni byl vydán dodatečný platební výměr, proti kterému se žalobkyně odvolala. (24) Z tohoto důvodu nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že jí bylo upřeno právo aktivně v řízení vystupovat. Žalobkyni bylo známo, z jakého titulu je daňovým poplatníkem, byla seznámena s kontrolním zjištěním u svého manžela a mohla se proto ke zjištěním vyjádřit a navrhnout jejich doplnění. Nemusela setrvat v pasivní pozici, což ostatně nesetrvala, neboť při projednávání zprávy o daňové kontrole byla zastoupena daňovým poradcem. V řízení využila i možnosti podat řádný správný prostředek. Dne 11.5.2010 byla žalobkyně dle obsahu protokolu o ústním jednání jednoznačně seznámena i se zvýšením společného základu daně manželů, k němuž došlo v rámci odvolacího řízení. K tomu byl vznesen nijak neodůvodněný nesouhlas žalobkyně, respektive jejího zástupce. Soud proto nepřisvědčil důvodnosti této žalobní námitky, neboť žalobkyně měla možnost využít svých procesních práv. Žalobou napadené rozhodnutí nebylo nepřezkoumatelné, neboť se odvolacími námitkami zabývalo. Soud neshledal podstatné porušení ustanovení v řízení před správním orgánem, které by mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Žalobkyní odkazovaný judikát nelze proto ve prospěch žalobkyně využít. D. Chybný postup při dokazování (25) Žalobkyně vytýkala žalovanému jako zásadní pochybení v dokazování, že nezohlednil čestné prohlášení Stanislava Lorence, které učinil dne 8.4.2008. Má za to, že pokud by žalovaný tvrzení Stanislava Lorence zohlednil, musel by dojít k závěru, že manžel žalobkyně uskutečnil deklarované nákupy, které byly správcem daně vyloučeny z daňových nákladů. (26) Námitka žalobkyně důvodná není. V prvé řadě je třeba odkázat na ustanovení § 31 odst. 4 daňového řádu, podle kterého lze jako důkazní prostředky použít „všech prostředků, jimiž lze ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti, a které nejsou získány v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Jde zejména o různá podání daňových subjektů (přiznání, hlášení, odpovědi na výzvy správce daně apod.), o svědecké výpovědi a znalecké posudky, veřejné listiny, zprávy o daňových kontrolách, protokoly a úřední záznamy o místním šetření a ohledání, povinné záznamy vedené daňovými subjekty a doklady k nim apod.“ Z jazykového výkladu tohoto ustanovení plyne, jak judikoval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku sp. zn. 8 Afs 81/2008 „že jde o demonstrativní výčet, přičemž z ustálené judikatury správních soudů je zároveň zřejmé, že čestnými prohlášeními nejsou skutečnosti prokázány, ale pouze osvědčeny a není tak naplněn předpoklad daný v § 31 odst. 4 daňového řádu, totiž možnost ověřit takovým důkazním prostředkem skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti“. V dané věci správce daně hodnotil obsah čestného prohlášení jako důkazu listinou, ve kterém osoba Stanislav Lorenc vyslovila přesvědčení, že údaje, které jsou uvedeny v prohlášení, se skutečně staly. Informace uvedené v čestném prohlášení správce daně ověřoval i výslechem Stanislava Lorence jako svědka. Výpověď byla uskutečněna dne 8.4.2010. Z výpovědi tohoto svědka vyplynulo, že Stanislav Lorenc byl jediným zaměstnancem společnosti Účtoservis Lorenc spol. s r.o. a vykonával veškeré činnosti, kterými se společnost zabývala. Potvrdil vystavení a podepsání faktur předložených manželem žalobkyně. Konkrétně však nemohl uvést, o jaké obchody se jednalo, a nepamatoval si, kdo zajišťoval konkrétní činnosti, které byly předmětem fakturace. Odkazoval na obsah protokolů, které byly sepsány na Finančním úřadě v Kaplici. S ohledem na obecnost výpovědi manžela žalobkyně nemohl být vysloven závěr, že manžel žalobkyně uskutečňoval nákupy materiálu tak, jak je deklaroval. Tvrzení Stanislava Lorence uvedené v čestném prohlášení právě pro nekonkrétnost ve prospěch tvrzení žalobkyně být využito nemohlo. Manžel žalobkyně byl seznámen s hodnocením svědecké výpovědi Stanislava Lorence správcem daně, a to především k potvrzení obchodních styků, svědek však pouze potvrdil vystavování faktur, nepamatoval si žádné konkrétní dodavatele poskytnutých služeb, které následně přefakturovával manželu žalobkyně. Přitom se jednalo o významný objem služeb co do množství i fakturovaných částek. Jednalo se o poskytnutí služeb kupříkladu výrobu letáků, ceníků, samolepek, kalendářů apod. a z důvodu nekonkrétnosti výpovědi nebylo možné poskytnuté plnění ověřit. Správce daně dále v souvislosti s výpovědí svědka Stanislava Lorence provedl místní šetření u společnosti Účtoservis Lorenc a za součinnosti třetích osob Policie ČR zapůjčil doklady této společnosti. Po ohledání těchto dokladů při místním šetření správce daně zjistil, že společnost Účtoservis Lorenc spol. s r.o., která manželu žalobkyně dodávala značné objemy papíru a kopírovaných tiskovin sama tyto v potřebném objemu pro fakturovanou činnost nenakupovala, nenakupovala ani služby související s předmětem fakturace. Nemohla z toho důvodu dle zjištění správce daně tisk sama provádět, neboť k tomu neměla potřebné vybavení a ani žádné doklady na přijaté služby tisku či nákup většího množství papíru nebyl při ohledání dokladů společnosti Účtoservis Lorenc spol. s r.o. zajištěn. Správce daně z toho důvodu postupoval při dokazování v souladu s daňovým řádem. Tvrzení manžela žalobkyně prokázáno nebylo a nebyly proto splněny zákonem stanovené předpoklady pro daňovou uznatelnost výdajů. V této souvislosti nelze akceptovat a ve vztahu k daňové uznatelnosti výdajů zohlednit tvrzení žalobkyně, že její manžel byl v dobré víře, že materiál pochází od uvedených společností. K tomu, aby mohla být uznána daňová uznatelnost výdajů, je zapotřebí splnit zákonem stanovené předpoklady. Manžel žalobkyně neprokázal, že nakoupil fyzicky existující materiál a zaplatil jím tvrzenou výši finančních prostředků a tento materiál skutečně použil pro účely dosažení zisku. Manželu žalobkyně byly sděleny pochybnosti správce daně, byla mu doručena i výzva, ve které byly podrobně specifikovány pochybnosti správce daně, a manžel žalobkyně měl možnost pochybnosti správce daně odstranit. Důkazy, které nabízel, důkazní břemeno neunesl a pochybnosti správce daně neodstranil. To vyplývá ze závěru správce daně, který je vysloven ke konkrétnímu zdaňovacímu období ve zprávě o daňové kontrole. V této souvislosti nelze přehlédnout, že nebyly prokázány výdaje deklarované od společnost CB-plast a Telspo Vágner spol. s r.o., neboť jednatel společnosti CB-plast JUDr. František Chovít uvedl, že se nepodílel na obchodní spolupráci s manželem žalobkyně ani dalším účastníkem sdružení, stejně tak vypověděl svědek Richard Vágner, jednatel společnosti Telspo Vágner spol. s r.o. (27) Žalobkyně namítala i porušení § 16 odst. 4 písm. e) zákona o správě daní a poplatků, neboť výslechy provedené Finančním úřadem v Kaplici byly provedeny bez přítomnosti manžela žalobkyně, a tudíž nemohl konzumovat svá práva. Tato žalobní námitka není opodstatněná. Jak žalobkyně dále sama v žalobě uvedla, správce daně výslechy svědků, které byly realizovány před Finančním úřadem v Kaplici, zopakoval. S hodnocením výslechů svědků byl manžel žalobkyně dne 11.5.2010 seznámen. O tom svědčí protokol o ústním jednání z téhož data, při kterém bylo žalobkyni sděleno, jakým způsobem bude upravena její daňová povinnost na základě výsledků odvolacího řízení. Namítá-li žalobkyně, že jí a jejímu manželovi bylo znemožněno účastnit se pro ně nejzásadnějšího výslechu svědka Stanislava Lorence, tím, že byl sice informován o datu konání výpovědi tohoto svědka dne 4.3.2010, avšak o náhradním datu výslechu informováni nebyli, a tudíž se jej nemohli zúčastnit, pak tato námitka rovněž důvodná není. Žalovaný správní orgán doložil písemné potvrzení operátora, že o náhradním termínu výslechu svědka Stanislava Lorence, zástupce žalobce vyrozuměl SMS zprávou, která byla doručena dne 7.4.2010. Formu a způsob vyrozumění daňového subjektu o datu konání výslechu svědka právní norma nestanoví. Jestliže není způsob vyrozumění stanoven právní normou, pak nelze úspěšně vyrozumění o výslechu svědka způsobem, který byl v dané věci použit, zpochybnit. Žalovaný správní orgán v dané věci předložil potvrzení operátora, že SMS zpráva byla doručena, což vypovídá o tom, že adresát zprávu otevřel a zprávu si přečetl. Bylo tedy na manželu žalobkyně, zda se výslechu svědka zúčastní, či v případě nemožnosti účastnit se výslechu svědka v náhradním termínu, požádá o změnu tohoto termínu konání výslechu svědka. Manžel žalobkyně v dané věci nereagoval, o změnu termínu nepožádal, ani se výslechu svědka nezúčastnil. Žalovaný svědka vyslechl bez přítomnosti manžela žalobkyně a s hodnocením svědecké výpovědi jej seznámil. K obsahu svědecké výpovědi námitky vzneseny nebyly, nebylo ani nepožádáno o provedení dalších důkazů, a to i za situace, kdy podle vyjádření manžela žalobkyně, byla pro něho výpověď tohoto svědka, zásadní. Soud proto uzavřel, že postupem žalovaného, nebylo žalobkyni, ani jejímu manželu znemožněno účastnit se výslechu svědka Lorence. Nebyla popřena jejich práva, neboť byli obeznámeni o datu konání výslechu svědka. Namítá-li žalobkyně, že jí nebylo zákonem předvídaným způsobem konání svědka oznámeno, pak v žalobě neuvádí, v čem konkrétně spatřuje pochybení správce daně. Z daňového spisu soud ověřil, že se manžel žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zúčastnil pouze konání svědecké výpovědi s jednatelem společnosti CB-plast s.r.o. JUDr. Františkem Chovítem, ostatních svědeckých výpovědí se nezúčastnil. Manželu žalobkyně nebylo znemožněno prokázat svá tvrzení, že uváděný materiál přebíral a platil panu Lorencovi. Naopak z dalších šetření správce daně, které byly výše popsány byl vysloven opodstatněný závěr, že tvrzená plnění a služby nemohly být s ohledem na doklady prověřené v evidenci svědka Lorence uskutečněny tak, jak bylo deklarováno. Soud neshledal v postupu správce daně při dokazování vady, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí a vedly ke zkrácení žalobkyně na jejích právech. E. Procesní pochybení (28) Žalobkyně v rámci namítaných procesních pochybení v prvé řadě tvrdila, že bylo v jejím daňovém řízení vycházeno výhradně z kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici u daňových subjektů, kteří podnikali s jejím manželem ve sdružení fyzických osob. Tato námitka není důvodná. Nelze především přehlédnout, že po provedení prvních kontrolních úkonů po zahájení daňové kontroly byl manžel žalobkyně dne 6.1.2009 seznámen se skutečnostmi, které vyplynuly z kontroly daně z příjmů fyzických osob, kterou provedl Finanční úřad v Kaplici a tato kontrola vycházela z daňové evidence sdružení žalobce za kontrolovaná zdaňovací období. Součástí kontroly daně z příjmů fyzických osob bylo především zkoumání výše výdajů ve smyslu § 24 zákona o daních z příjmů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Manžel žalobkyně byl informován o tom, že v účetnictví jsou evidovány faktury placené jako výdaje v hotovosti, přičemž faktury vystavené společností CB-plast s.r.o. a Telspo Vágner spol. s r.o. tyto společnosti nikdy nevystavily, nikdy tyto práce ani služby pro účastníky sdružení neprovedly a neobdržely ani žádné úhrady. Manžel žalobkyně byl v rámci provádění daňové kontroly Finančním úřadem v Kaplici vyslechnut jako svědek a připustil, že některé faktury od společnosti CB-plast s.r.o. nepřejímal, a tudíž je nemohl ani platit. Skladovou evidenci společnost manžela žalobkyně nevedla, a tudíž nemohla být ani ke kontrole předložena. Manžel žalobkyně přisvědčil i závěru, že pokud výdaje byly v daňové evidenci zaevidovány nesprávně, pak musí být z těchto výdajů vyloučeny. Další jednání manžela žalobkyně se správcem daně se uskutečnilo 30.1.2009, kdy předával správci daně písemnosti jako seznam přijatých faktur, počítačové sestavy ohledně prodeje řezaček a poskytla informaci ohledně převzetí výroby RS 88 od JZD Netřebice. Další doklady předkládal správci daně dne 18.2.2009. Správce daně vydal dne 23.3.2009 výzvu k prokázání skutečností rozhodných pro správné stanovení daňové povinnosti manžela žalobkyně, a to podle § 16 odst. 2 písm. c) a e) a § 31 odst. 9 daňového řádu. Ve výzvě vyhodnotil předložené důkazní prostředky, seznámil manžela žalobkyně se zjištěními, která vyplynula z předložených důkazních prostředků. Uvedl, že předloženou skladovou kartu namátkově porovnal s počítačovými sestavami a poukázal na chybějící vzájemnou vazbu mezi těmito doklady. Upozornil na to, že z předložených dokladů nelze ověřit vazbu mezi výdejem zboží ze skladu a vystavenými fakturami. Jinými slovy upozornil na to, že vazbu mezi výdejem zboží ze skladu a prodejem tohoto zboží nelze ověřit. Současně poukázal na to, že tvrzení o výši a způsobu stanovení skladové ceny je odlišné od tvrzení, které bylo poskytnuto správci daně účetní a dokladoval tyto pochybnosti konkrétními příklady, které jsou uvedeny v citované výzvě. Další pochybnosti jsou vyjádřeny na straně 5 – 12 výzvy. Z toho důvodu nelze přisvědčit námitce žalobkyně, že správce daně vycházel výhradně z kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici a postup správce daně byl ve vztahu k manželu žalobkyně nezákonný. Rovněž nelze přisvědčit tomu, že manžel žalobkyně na nezákonnost tohoto postupu správce daně bezvýsledně opakovaně upozorňoval. Naopak z citovaných písemností vyplývá, že na zjištění Finančního úřadu v Kaplici správce daně manžela žalobkyně upozornil, s kontrolními zjištěními jej seznámil a umožnil mu předkládat doklady, kterými by kontrolní zjištění doplnil a neprokázané výdaje doložil. Manžel žalobkyně doklady předkládal, pochybnosti správce daně jimi však odstraněny nebyly, k čemuž byla správcem daně vydána výzva, na jejímž podkladě měl manžel žalobkyně příležitost pochybnosti správce daně odstranit, neboť výzva byla podrobně specifikována včetně odůvodnění pochybností správce daně. Soud proto dospěl k závěru, že postup správce daně byl odpovídající zákonu a byl dostačující pro zjištění skutkového stavu. Z písemností založených ve spise rovněž nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že správce daně neviděl účetnictví manžela žalobkyně, a tudíž nelze stanovit daň dokazováním. Jestliže manžel žalobkyně podnikal s dalšími fyzickými osobami ve sdružení fyzických osob a první kontrola probíhala u místně příslušného správce daně Finančního úřadu v Kaplici, pak je zcela logické, že zjištění provedená tímto správcem daně, měla význam i pro manžela žalobkyně, který se podílel na podnikatelské činnosti sdružení 60 %. Místně příslušný správce daně žalobce pak pouze nepřevzal závěry kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici, na tuto kontrolu navázal a manželu žalobkyně poskytl dostatečný prostor pro prokázání jeho tvrzení. Z toho důvodu je nutné odmítnout nesouhlas vyjádřený tím, že v daném případě bylo daňové řízení degradováno na úroveň procesní frašky. Jak bylo výše podrobně popsáno, postup správce daně nebyl v rozporu s požadavky zákona o správě daní a poplatků a postupem správce daně nedošlo k zásahu do spravedlivého procesu ve vztahu k žalobkyni ani jejímu manželu. (29) Současně je nutné odmítnout žalobní námitku, že faktickým důsledkem vadného postupu správce daně bylo, že manžel žalobkyně neměl možnost v řízení aktivně vystupovat a nebylo mu tak fakticky umožněno unést důkazní břemeno. Pro toto tvrzení nebyly předloženy žádné důkazy. Nebylo uvedeno, v jakém směru měl být manžel žalobkyně omezen v aktivním vystupování, a tudíž omezen v realizaci důkazního břemene. Soud opakovaně odkazuje na písemnosti založené ve správním spise, které jsou dokladem opačného přístupu správce daně. Manželu žalobkyně bylo umožněno seznámit se jak se závěry daňové kontroly provedené Finančním úřadem v Kaplici, bylo mu umožněno předložit veškeré doklady, které měl k dispozici jak ke kontrolním zjištěním provedeným tímto správcem daně, tak i k pochybnostem, které vznikly správci daně manžela žalobkyně ve vztahu předloženým důkazům. Manžel i žalobkyně měli možnost navrhovat důkazy a předkládat doklady. Závěry daňové kontroly nebyly převzaty formálně bez aktivní možnosti účastnit se dokazování, žalobkyně byla seznámena s výsledky daňové kontroly. V případě výhrad či nesouhlasu se závěry správce daně mohla i v této fázi řízení navrhovat doplnění důkazů, čehož však nikterak aktivně nevyužila. (30) Žalobkyně poukazuje dále na to, že nikdy nebyla ani její manžel správcem daně vyzvána k prokázání rozhodných skutečností a jediná výzva se vztahovala pouze k řízení vedenému ve vztahu k dani z přidané hodnoty, když mělo jednat se o výzvu ze dne 5.11.2009. Z předchozího odůvodnění v odstavci 28 vyplývá zcela jednoznačně, že toto tvrzení žalobkyně neodpovídá skutečnosti, neboť ve správním spise je založena výzva ze dne 23.3.2009, ve které byl manžel žalobkyně podrobně seznámen s pochybnostmi správce daně i s důvody, na základě kterých pochybnosti správci daně vznikly a byl vyzván k tomu, aby konkrétní pochybnosti odstranil, byla mu k tomu stanovena zákonná lhůta a zároveň byl poučen i o tom, jaké mohou nastat důsledky v případě neodstranění pochybností správce daně. Z toho důvodu není námitka žalobkyně důvodná a její tvrzení neodpovídá písemnostem založeným ve spise. (31) Poukazuje-li žalobkyně na výpověď svědka Richarda Vágnera, bývalého jednatele společnosti Telspo Vágner spol. s r.o., kterou mohlo být nanejvýš podle názoru žalobkyně prokázáno, že Vágner nebyl v době vydávání dokladů jednatelem společnosti, pak ani tato námitka není shledána soudem důvodnou. Podle názoru žalobkyně měl správce daně přistoupit k výslechu osoby, která byla v inkriminovanou dobu jednatelem společnosti. Nelze však přehlédnout skutečnost, že společnost Telspo spol. s r.o. dne 6.4.2005 zanikla, Richard Vágner ukončil tímto dnem své jednatelství ve zmiňované společnosti. Po tomto datu tudíž nemohla ani společnost žádné faktury vydat, neboť po datu 6.4.2005 neexistovala. Z toho důvodu svědectví Richarda Vágnera ve vztahu k jemu předloženým fakturám, že je společnost nevystavovala, neviděl je a nezná manžela žalobkyně je věrohodné a pro věc využitelné a návrh žalobkyně na provedení výslechu svědka jednatele společnosti, která měla vystavovat faktury v době následující po ukončení členství Richarda Vágnera jako jednatele společnosti je z hlediska sporných faktur zcela neopodstatněný a nerealizovatelný. Soud proto uzavřel, že ani tato žalobní námitka důvodná nebyla. Daňové řízení bylo vedeno podle platné právní úpravy. V. Závěr, náklady řízení (32) Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žalobkyní uváděné žalobní námitky neshledal důvodné a rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné a vydané v souladu se zákonem. Žalobu proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (33) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

Poučení