10 C 1/2023 - 138

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] advokátkou Mgr[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] advokátkou Mgr. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] nám[Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] o určení neexistence zástavního práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že zástavní právo ve prospěch žalovaného k zajištění jeho pohledávky ve výši 5 900 000 Kč s příslušenstvím, na nemovitých věcech - pozemku p. č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba – rodinný dům čp. [Anonymizováno], pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], z titulu zástavní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], neexistuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28 804 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil neexistenci zástavního práva na nemovitostech ve vlastnictví žalobkyně tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, s odůvodněním, že zástavní právo nevzniklo z důvodu neplatnosti zástavní smlouvy, která byla uzavřena pod nátlakem, respektive z důvodu neexistence zajištěné pohledávky. Žalobkyně konkrétně uvedla, že s žalovaným v rozhodné době žili jako partneři a čekali spolu dítě. K podpisu zástavní smlouvy žalovaný žalobkyni donutil pod pohrůžkou násilí, a to v době těhotenství 3 dny před termínem porodu. Právě s ohledem na pokročilé stádium těhotenství údajně žalobkyně svolila k podpisu zástavní smlouvy. Žalobkyně dále tvrdila, že soužití s žalovaným neprobíhalo harmonicky. Docházelo k násilnému chování žalovaného vůči žalobkyni i vůči dceři žalobkyně z předchozího vztahu. Zajištěný dluh přitom žalobkyně označila za zcela fiktivní. Tvrdila, že žalovaný jí takovou částku nikdy nezapůjčil, a ani s ní ostatně nedisponoval. Řízení o povolení vkladu zástavního práva k nemovitým věcem pak žalovaný zahájil až ve chvíli, kdy žalobkyně trvale opustila společnou domácnost. Žalobkyně dále tvrdila, že sporná smlouva, která byla předložena katastru nemovitostí, byla pozměněna, neboť s ověřenými podpisy existovalo pouze jedno vyhotovení, které však žalobkyně při vhodné chvíli zničila.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s obranou, že zástavní smlouva byla řádně uzavřena a zástavní právo platně vzniklo a existuje. Uvedl, že pohledávka ve výši 5 900 000 Kč, ke které se váže sporná zástavní smlouva, je složena z více dílčích nároků a její výše byla stanovena jako vzájemný konsensus obou stran. Žalobkyně s žalovaným spolu žili od roku 2018 do roku 2022. Žalobkyně postupně vtáhla žalovaného do svého života a přesvědčila jej, aby dal svůj majetek do její dispozice, a to s ohledem na neukončené rozvodové řízení žalovaného a související problémy exmanželky žalovaného v podobě exekucí a trestního stíhání pro přečin podvodu. Žalobkyně požadovala, aby jí žalovaný dělal manažera. Ten proto omezoval své aktivity a pracoval na umělecké značce žalobkyně a projektu [Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Žalovanému bylo přislíbeno 50 % z výdělku žalobkyně z umělecké činnosti a z dalších aktivit, na kterých s žalobkyní spolupracoval. Na účty žalobkyně pak chodily i platby, které se týkaly čistě činnosti žalovaného. Téma sporovaného zajištění se pak stalo aktuální kvůli problematickým vztahům s rodiči žalobkyně a pro případ, že by se žalobkyni něco stalo. Po poradě s JUDr. [Anonymizováno] bylo doporučeno uzavření zástavní smlouvy, kterou tato advokátka vypracovala. Žalovaný dále uvádí, že to byl naopak on, kdo byl pod nátlakem, a to ze strany žalobkyně, která záměrně vyvolávala konflikty.

3. K samotné existenci dluhu žalovaný uvedl, že zajištěná pohledávka ve výši 5 900 000 Kč se skládá z částky odpovídající hodnotě vozidel [jméno FO] [Anonymizováno] (270 000 Kč) a [Anonymizováno] [Anonymizováno] (297 000 Kč), která byla převedena na žalobkyni. Ta k tomuto převodu žalovaného přesvědčila z výše uvedených důvodů týkajících se exmanželky žalovaného, vozidla však byla majetkem žalovaného. Dále z [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč, kterou žalovaný zaslal na účet žalobkyně dle jejích pokynů, dalších částek zaslaných na účet žalobkyně po dobu společného soužití v celkové výši přibližně 660 000 Kč, dále z 50 % z výdělku z umělecké činnosti žalobkyně za dobu společného soužití a z činnosti pod značkou [Anonymizováno]-[Anonymizováno], celkově ve výši 1 920 000 Kč, z hotovosti umístěné v bezpečnostní schránce vedené na žalobkyni v celkové výši 390 000 Kč, z hotovosti ve společném obydlí ve výši 250 000 Kč, z hodnoty movitých věcí, které žalovaný vnesl ke společnému soužití ve výši 200 000 Kč, dále ze zhodnocení celkové částky úrokem cca 707 100 Kč, z činnosti na nemovitých věcech žalobkyně, jako zahrada, domácnost, stavba, schodiště, apod. v celkové výši 950 000 Kč, z užívání vozů pro podnikatelskou činnost s nájezdem cca 30 000 Km za rok ve výši 300 000 Kč. Celková suma pak byla dohodou stran z důvodu netransparentnosti jednotlivých plateb sjednána právě na částku 5 900 000 Kč.

4. Žalovaný poukázal na to, že návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí podal až poté, co žalobkyně nechala zřídit zástavní právo ve prospěch své matky, čímž se zjevně snažila ztížit případné uspokojení nároků žalovaného. Nadto, přestože žalobkyně uznává, že částka 1 190 000 Kč je žalovaného, stejně jako vozidla, a že žalovaný pomáhal na stavbě domu žalobkyně, do dnešního dne mu ničeho nevrátila. Nevrátila mu ani jeho věci.

5. Žalovaný dále zpochybnil tvrzení žalobkyně o nátlaku. Za pravdivé označil, že smlouvu roztrhala. Učinila tak ale proto, aby pod kamerami vyvolala konflikt. Dlouhodobě se snažila žalovaného provokovat a frustrovat. Postup žalobkyně je navíc dle žalovaného nelogický, když na jednu stranu uvádí, že spornou zástavní smlouvu roztrhala, za termín „prozření ve vztahu k žalovanému označuje den 29. 3. 2022, ale následně po tomto procitnutí dne 12. 4. 2022 podepsala totožnou zástavní smlouvu znovu. Ve skutečnosti si byla žalobkyně vědoma své povinnosti vůči žalovanému, a jen z toho důvodu mu poskytla zajištění.

6. Mezi účastníky je nesporné, že dne 1. 2. 2022 podepsaly minimálně jedno vyhotovení zástavní smlouvy specifikované ve výroku tohoto rozsudku. Nesporná je rovněž skutečnost, že na účet žalobkyně byla v jednotlivých platbách poskytnuta částka ve výši 1 199 000 Kč. Žalobkyně rovněž sama uvedla, že v průběhu vztahu se žalovaným na ni byla bezúplatně třetími osobami přepsána vozidla [jméno FO] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Mezi stranami je rovněž nesporné, že žalobkyně zástavní smlouvu totožného znění jako ze dne 1. 2. 2022 podepsala také dne 12. 4. 2022. Mezi stranami je nicméně sporné to, zda zástavní smlouva sloužila k zajištění pohledávky tvořené uvedeným majetkem a rovněž dalšími hodnotami uváděnými žalovaným, dále také to, zda byla mezi stranami sjednána dohoda, dle které žalovaný vykonával pro žalobkyni manažerskou činnost za odměnu v podobě poloviny zisku z činnosti žalobkyně, či zda přispěl na úpravy nemovité věci - rodinného domu čp. [Anonymizováno] v obci [adresa], v jaké výši, zda do společné domácnosti investoval další movitý majetek a finance, a především, zda zástavní smlouva sloužila k zajištění právě těchto „investic“ žalovaného, tedy zda lze uvedené majetkové hodnoty považovat za zápůjčku ve smyslu čl. II sporné zástavní smlouvy ze dne 1. 2. 2022. Sporné je pak mezi stranami rovněž to, zda byla zástavní smlouva uzavřena ze svobodné vůle žalobkyně, či zda se tak stalo pod nátlakem. K podpisu pod nátlakem mělo dle tvrzení žalobkyně dojít v obou případech, tedy jak v případě podpisu dne 1. 2. 2022, tak dne 12. 4. 2022. Dále je mezi stranami sporné, zda na zástavní smlouvě, které byla předána katastrálnímu úřadu k provedení vkladu zástavního práva, je skutečně řádně ověřený podpis žalobkyně, či bylo ověření paděláno. K prokázání skutkového stavu nezbytného pro zodpovězení rozhodných sporných otázek soud zaměřil své dokazování.

7. Soud v řízení provedl následující listinné důkazy.: Zástavní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 2. 2022 bylo prokázáno, že tato smlouva byla uzavřena k zajištění smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi uvedenými stranami téhož dne, na základě které měl žalobce poskytnout žalobkyni zápůjčku ve výši 5 900 000 Kč. Zástavní právo mělo být na základě uvedené zástavní smlouvy zřízeno na nemovitých věcech žalobkyně uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Z návrhu na vklad do katastru nemovitostí sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] bylo zjištěno, že dne 23. 11. 2022 podal žalovaný do katastru návrh na vklad zástavního práva vyplývajícího z uvedené zástavní smlouvy ze dne 1. 2. 2022, přičemž přílohou návrhu byla právě uvedená zástavní smlouva. Informací o vyznačení plomby ze dne 23. 11. 2022 bylo prokázáno, že Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Slaný, vyznačil k nemovitostem označeným ve výroku tohoto rozsudku plombu na základě sporné zástavní smlouvy dne 23. 11. 2022. Z informace o řízení [Anonymizováno] bylo zjištěno, že navrhovatelem byl žalovaný. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 24. 11. 2022 k nemovitým věcem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku bylo prokázáno, že vlastníkem těchto věcí je žalobkyně, přičemž na věcech k uvedenému dni vázlo věcné břemeno užívání a služebnosti bytu ve prospěch rodičů žalobkyně a zástavní právo k zajištění pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 9. 2022 ve výši 13 000 000 Kč ve prospěch [jméno FO], matky žalobkyně. Tyto údaje byly platné rovněž dle obdobného výpisu ke dni 3. 1. 2023.

8. Ze zprávy Okresního státního zastupitelství Kladno ze dne 15. 12. 2022 a z trestního oznámení žalobkyně ze dne 6. 12. 2022 včetně doručenky bylo zjištěno pouze to, že žalobkyně podala na žalovaného trestní oznámení pro podezření z trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. c) a d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a podvodu podle § 209 odst. 4 téhož zákona, přičemž toto trestní oznámení bylo státnímu zastupitelství doručeno dne 8. 12. 2022. Z dožádání Policie České republiky ze dne 24. 1. 2023 bylo zjištěno, že k uvedenému dni probíhalo prověřování ve věci uvedeného trestního oznámení.

9. Z jednotlivých bulvárních zpravodajských článků uvedených ve vyjádření žalovaného ze dne 20. 6. 2023 a z článku s titulkem: „[jméno FO] koukala jak puk! Exmanžel [Anonymizováno] v objetí hned několika žen“, soud zjistil, že vůči bulvárním novinářům označovala žalobkyně žalovaného za svého manažera a spolupracovníka, přičemž spolupráci, soužití a společnou výchovu dcery v rámci vyjádření do těchto médií chválila a uváděla, že společně s žalovaným rozjeli agenturu [Anonymizováno]-[Anonymizováno], které se věnují.

10. Z Výzvy k vydání směnky ze dne 25. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vydání směnky, přičemž součástí této výzvy je tvrzení žalobkyně, že směnka nemá právní důvod a byla podepsána proto, že žalovaný žalobkyni sdělil, že podpisem směnky stvrdí svou lásku k němu.

11. Z e-mailu zaslanému [tituly před jménem] [Anonymizováno] žalovanému soud zjistil, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] zaslala žalovanému dne 20. 1. 2022 ke zvážení zástavní smlouvu, přičemž uvedla, že tuto smlouvu lze upravovat a doporučila mu konkrétní notářku pro úschovu listin.

12. Z komunikace prostřednictvím aplikace WhatsApp ze 3. 2. 2022 a 29. 1. 2022 soud zjistil, že uživatel označený v komunikaci jako [jméno FO] řešil konflikty s osobami, které mu hrozily vystěhováním z domu. Pro věc podstatné skutečnosti z tohoto důkazu nevyplynuly. Komunikace nesvědčí nic o tom, zda žalobkyně iniciovala sepsání zástavní smlouvy či že by její tvrzení o tlaku ze strany žalovaného nebyla pravdivá.

13. Ze zástavní smlouvy ze dne 16. 9. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a její matkou k zajištění pohledávky ve výši 13 000 000 Kč vzal soud za prokázané, že tato smlouva je svým obsahem až na výši zajištěné zápůjčky, specifikaci účastníků a datum shodná, jako sporná zástavní smlouva ze dne 1. 2. 2022.

14. Ze směnky ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vystavila ve prospěch žalovaného směnku bez protestu ve výši 5 900 000 Kč., přičemž podpis žalobkyně na směnce je úředně ověřen.

15. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro věc relevantní skutečnosti.

16. Další navržené důkazy soud neprováděl. Předně co se týče návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem č. [hodnota] ([Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]) vypracovaným PhDr. [jméno FO] v rámci opatrovnického řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], soud k jeho provedení nepřistoupil, neboť tento důkaz nemohl přinést žádné relevantní skutečnosti ve vztahu k rozhodným právním otázkám, neboť se zabýval pouze psychologickou analýzou účastníků. Soud dále neprovedl důkaz audionahrávkami rozhovoru žalovaného s dřívějším právním zástupcem JUDr. [Anonymizováno], dále JUDr. [Anonymizováno] a RNDr. [Anonymizováno], který byl soudu předložen na CD čl. 113 a 113a. Předně je třeba zdůraznit, že uvedená audionahrávka byla na CD soudu předložena ve stavu, kdy ji nebylo možné na přístrojích soudu přehrát, o čemž byl žalovaný vyrozuměn rejstříkovou vedoucí při nahlížení do spisu dne 25. 8. 2023. Rovněž je nutné zmínit, že ze sdělení žalobkyně vyplývá, že její právní zástupce o pořizování nahrávky nevěděl a s jejím pořizováním nevyslovil souhlas, byť takový postup není bez dalšího podle § 88 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „n.o.z.“) vyloučen. Především však platí, že uvedenou nahrávkou chtěl žalovaný prokazovat existenci pohledávky, a to zejména v podobě částky 1 199 000 Kč, či převedených automobilů a jejich užívání. Jak ovšem bylo uvedeno výše, tyto skutečnosti jsou mezi stranami nesporné. Provedení důkazu, který nadto nebylo možné provést bez odročení jednání z důvodu nemožnosti audionahrávku přehrát, by tak bylo zcela neúčelné.

17. Podle § 80 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Podle § 1311 odst. 1 o.z. zástavním právem lze zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu.

19. Podle § 1312 odst. 1 o.z. se zástavní právo zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje.

20. Podle § 1316 odst. 1 o.z. zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zápisem v tomto seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

21. V souzeném případě se žalobkyně domáhá určení neexistence věcného zástavního práva tak, aby toto právo nebylo zapsáno v katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že zástavní právo na nemovitosti má potenciál žalobkyni zatěžovat ekonomicky, svým obsahem, či ji omezovat v dispozici s nemovitostí, přičemž k jeho případnému zániku může dojít až v důsledku vkladu zániku zástavního práva do katastru nemovitostí, dospěl soud k závěru, že žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem.

22. Po zhodnocení shora provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti pak dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z nesporných tvrzení, výpisem z katastru nemovitostí ve spojení se zjištěními ze zástavní smlouvy ze dne 1. 2. 2022 soud prokázal, že k nemovitostem žalobkyně bylo sjednáno zástavní právo ve prospěch pohledávky žalovaného ve výši 5 900 000 Kč. Pohledávka měla vzniknout ze smlouvy o zápůjčce z téhož dne, na jejímž základě měl žalovaný v budoucnu poskytnout žalobkyni zápůjčku v celkové výši 5 900 000 Kč. Skutečnost, že k poskytnutí zápůjčky mělo dojít až v budoucnu, vyplývá přímo z formulace zástavní smlouvy, ve které je výslovně uvedeno, že žalovaný uvedenou částku na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 2. 2022 žalobkyni „poskytne“. Uvedenou formulaci pak v kontextu věci nelze považovat za pouhé „slovíčkaření“, jak se snaží tvrdit žalovaný. Nelze přehlížet, že samotná zástavní smlouva byla vypracována advokátkou JUDr. [Anonymizováno], která ji žalovanému poskytla, přičemž pohledávka byla v této smlouvě srozumitelně slovem „poskytne“ specifikována jako pohledávka budoucí. Jeví se jako nelogické, že by bylo užito této prosté formulace za situace, kdy by sjednání smlouvy předcházelo dlouhé vyjasňování minulých plnění. Za takové situace by byla naopak logické, aby byla taková plnění ve smlouvě specifikována, nota bene za situace, kdy byl návrh smlouvy vypracován právním profesionálem. Pokud pak žalovaný poukazuje na to, že smlouvu stejného znění žalobkyně dne 16. 9. 2022 použila i ve vztahu k zajištění pohledávky své matky, která vznikla dříve, je třeba uvést, že v tomto případě je situace odlišná. Žalobkyně totiž vycházela z textu zástavní smlouvy, kterou měla jako právní laik již k dispozici. Nelze proto očekávat, že by striktně dokázala rozlišit, zda se text týká pohledávky, jež má teprve v budoucnu vzniknout. Uvedený rozdíl je tedy snadno logicky vysvětlitelný, když v prvním případě byla sporná zástavní smlouva ze dne 1. 2. 2022 formulována JUDr. [Anonymizováno], a bylo by tedy na místě očekávat, že byla formulována způsobem odpovídajícím dané právní situaci. Nutno rovněž zdůraznit, že zástavní smlouva měla sloužit k zajištění dluhu, který byl v zástavní smlouvě ze dne 1. 2. 2022 specifikován toliko jako dluh vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce z téhož dne. Žádnou takovou smlouvu o zápůjčce však žalovaný nedoložil. Není samozřejmě povinností, aby taková smlouva byla uzavřena v písemné formě. Pokud však tomu tak není, vystavuje se případný účastník smlouvy riziku mnohem náročnější důkazní situace v případě sporu o existence takové smlouvy. V posuzovaném případě přitom žalovaný neprokázal, že by mezi stranami byla uzavřena smlouva o zápůjčce v ústní formě, respektive neprokázal, že by vůči žalobkyni realizoval plnění odpovídající zápůjčce uvedené v zástavní smlouvy.

23. Samotná plnění, na která žalovaný odkazoval a ze kterých dovozoval existenci pohledávky zajištěné sporným zástavním právem, se odehrála v minulosti, navzdory tomu, že zápůjčka měla být dle textu zástavní smlouvy ze dne 1. 2. 2022 poskytnuta až po uzavření této smlouvy. Nadto, žalovaný nebyl schopen dostatečně specifikovat sporná plnění a především tato doložit tak, aby odpovídala částce 5 900 000 Kč. Fakticky byly doloženy jen mezi stranami nesporné částky, u kterých bylo prokázáno toliko to, že se jedná o majetek (finanční částka 1 199 000 Kč, motorová vozidla, částka 10 000 Kč na opravu schodiště) žalovaného, nikoliv žalobkyně. Z provedených důkazů však nevyplývá, že by byl tento majetek předmětem zápůjčky specifikované ve sporné zástavní smlouvě. Toto naopak text zástavní smlouvy tím, že je formulován do budoucna, vyvrací. Další pohledávky žalovaného pak zůstaly pouze v rovině tvrzení. Vyjádření žalobkyně do bulvárních médií nelze považovat za důkaz toho, že žalovaný byl skutečně jejím manažerem. Byť s určitou mírou potvrzují, že mezi stranami docházelo k profesní spolupráci či společnému podnikání, nebylo žádným způsobem prokázáno, jakým způsobem byly upraveny vzájemné vztahy z této spolupráce uspořádány, a především, zda a v jaké výši byla sjednána odměna žalovaného. Právě ta by přitom dle tvrzení žalovaného měla tvořit podstatnou část jeho pohledávky zajištěné zástavním právem. Žalovaný ji však vůbec nedoložil. Nadto opět platí, že by se mělo jednat o odměnu z dřívější doby, byť zápůjčka měla být poskytnuta v budoucnu. Soud má tedy s ohledem na uvedené za prokázané, že mezi stranami byla uzavřena dne 1. 2. 2022 zástavní smlouva, jejímž předmětem mělo být zajištění zápůjčky ve výši 5 900 000 Kč, která měla být v budoucnu poskytnuta žalovaným žalobkyni. Z provedených důkazů však nebylo prokázáno, že by k poskytnutí zápůjčky došlo.

24. Jak bylo uvedeno výše, zástavní smlouva může být uzavřena za účelem zajištění dluhu, který má teprve v budoucnu vzniknout. Ve vztahu ke sporům o platnost sporné zástavní smlouvy s ohledem na namítaný nedostatek vůle na straně žalobkyně je pak nutné zdůraznit, že zástavní právo jako takové může vzniknout i na základě neplatně uzavřené smlouvy. Stejně tak ovšem platí, že nemusí dojít ke vzniku zástavního práva na základě smlouvy platné (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2002 sp. zn. 21 Cdo 957/2001 či ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2207/2003). Ostatně, případné určení neplatnosti zástavní smlouvy není dle ustálené judikatury relevantní cestou k vyřešení dané situace týkající se zástavního práva, neboť na určení neplatnosti zástavní smlouvy, podle níž bylo do katastru nemovitostí vloženo zástavní právo, není naléhavý právní zájem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn 21 Cdo 58/2003). Za rozhodnou je však nutné považovat akcesorickou povahu zástavní práva. Pokud se jedná o zajištění pohledávky, která teprve v budoucnu vznikne, z akcesorické povahy zástavního práva vyplývá, že zástavní právo se může vztahovat jen k takové pohledávce (v takové výši), která skutečně vznikla (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 21 Cdo 390/2008). Nejvyšší soud přitom dovodil, že z hlediska okamžiku vzniku zástavního práva je nutné danou otázku posuzovat i ve vztahu k zástavnímu právu zapisovanému do katastru nemovitostí. Konkrétně dospěl k závěru, že je-li podle smlouvy o zřízení zástavního práva zajištěna zástavním právem k nemovité věci pohledávka, která teprve v budoucnu vznikne, vznikne zástavní právo k nemovitosti nejdříve dnem vzniku takové (zajištěné) pohledávky bez zřetele k tomu, že právní účinky vkladu zástavního práva k nemovitosti do katastru nemovitostí nastaly dříve (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 29 Cdo 369/2017).

25. Posledně uvedený závěr Nejvyššího soudu korigoval Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. I.ÚS 760/18, ve kterém uvedl: „Východiskem právního názoru Nejvyššího soudu je důraz na akcesoritu zástavního práva. Pokud má pohledávka vzniknout v budoucnu nebo je vznik pohledávky závislý na splnění podmínky, pak se akcesorita zástavního práva projeví tak, že zástavní právo se bude vztahovat jen k takové pohledávce, která skutečně vznikla. Zopakováno a shrnuto: nevznikne-li (zastavená) pohledávka, není zde ani zástavní právo, byť bylo vložené do katastru nemovitostí. Ústavní soud považuje výklad dané právní otázky Nejvyšším soudem za zjednodušující. Pro přezkoumávané řízení aplikovatelný § 155 odst. 3 OZ-1964 jednoznačně umožňoval zřídit zástavní právo i k budoucí pohledávce či pohledávce závislé na splnění podmínky. Zákon pro tuto situaci nestanovil žádný zvláštní okamžik vzniku, tedy i zástavní právo k nemovitým věcem vzniklo zápisem do katastru nemovitostí (viz výše). Přestože obecně existuje závislost zástavního práva na zajišťované pohledávce, zásada akcesority je modifikována právě při zajištění budoucí pohledávky. Zástavní právo vznikne "tradičním" způsobem (tj. zápisem do katastru nemovitostí), poté nabude tzv. zajišťovací (ochrannou) funkci. Zástavní právo nemá v tu chvíli význam ve smyslu možnosti se uspokojit ze zpeněžené zástavy, slouží výhradně k zaručení postavení zajištěného věřitele a pořadí uspokojení, a to do výše (dostatečně právně určité) potenciální pohledávky. Teprve poté, co zajištěná pohledávka není řádně a včas splněna, tedy vznikne a dospěje a zástavní věřitel toto prokáže, zástavní právo naplní též svou druhou, uhrazovací funkci. Z toho plyne, že i při zajištění budoucí pohledávky je zástavní právo existující a přítomné již od počátku (tak již Sedláček, Jaromír, Rouček, František. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl druhý. Praha: V. Linhart, 1935, s. 642; z novější literatury Vymazal, Lukáš. Zástavní právo v novém občanském zákoníku. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 113-118).“ 26. Ústavní soud se nicméně zabýval specifickou situací, neboť nastíněný výklad zastávaný Nejvyšším soudem vedl k tomu, že věřitelka, která uplatňovala své zajištěné pohledávky v konkurzu, byla v konečném důsledku zkrácena na svém právu na uspokojení ze zástavy jen proto, že její pohledávky dospěly a vznikly až po zahájení konkurzu. Jednalo se tedy o situaci, kdy pohledávky byly založeny konkrétní dostatečně specifikovanou a řádně realizovanou smlouvou, u které byla dána vůle a okolnosti k tomu, aby na jejím základě pohledávky skutečně vznikly. V nynějším případě je však situace značně odlišná. Zástavní právo bylo sjednáno k zajištění zápůjčky, přičemž nebyla prokázána existence již samotné smlouvy o zápůjčce, natož pak následné směřování k realizaci této zápůjčky v budoucnu. Z vyjádření žalovaného je naopak jasně zřejmé, že jeho cílem nebylo a není žalobkyni do budoucna jakékoliv plnění ve formě zápůjčky poskytnout, když se naopak snažil tvrdit, že byť je zástavní smlouva formulována tak, že se bude týkat zápůjčky poskytnuté v budoucnu, fakticky má krýt prostředky, které žalobkyni poskytl již v minulosti. Za dané situace se pak žalobkyně nachází v situaci, kdy pokud by byla její žaloba na základě výkladu zastávaného Ústavním soudem zamítnuta, byly by její nemovité věci zatíženy zástavním právem, u kterého by byla budoucí realizace prakticky vyloučena, neboť k poskytnutí zápůjčky by v budoucnu nedošlo. Nemohlo by tak sice dojít ani k realizaci zajišťovací funkce zástavy, to by však nic neměnilo na důsledcích, které má pro žalobkyni zápis zástavního práva v katastru nemovitostí. Jak přitom bylo uvedeno výše, cestu z této situace nepředstavuje ani žaloba na určení neplatnosti zástavní smlouvy, neboť u té by nebyl v souladu s judikaturou shledán naléhavý právní zájem a byla by odsouzena k neúspěchu. Žalobkyni navíc nelze klást k tíži, že se při podání žaloby touto judikaturou řídila, a byť v žalobě rozporovala již samu platnost zástavní smlouvy ze dne 1. 2. 2022, žalobu podala jako žalobu na určení neexistence zástavního práva. Za dané situace se tedy zdejší soud přiklonil k výkladu zastávanému Nejvyšším soudem, neboť výklad zastávaný Ústavním soudem by vyloučil řešení sporu za prokázaného skutkového stavu.

27. Za prokázaného stavu tak zdejší soud dospěl k závěru, že tím, že nevznikla zajištěná pohledávka spočívající v zápůjčce ve výši 5 900 000 Kč, v důsledku akcesority neexistuje zástavní právo k této nevzniknuvší pohledávce žalovaného na nemovitých věcech žalované specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba na určení neexistence zástavního práva tak byla podána po právu a soud proto rozhodl tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 28 804 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9, bod 3) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) a § 7 bod 5. a.t., když 1 úkon právní služby činí částku 2 500 Kč počítáno z tarifní hodnoty 35 000 Kč, přičemž celkem bylo přiznáno 7,5 úkonu, a to: 1 úkon za přípravu a převzetí zastoupení, 1 úkon za sepis návrhu ve věci samé (žaloba), úkonu za návrh na vydání předběžného opatření, 2 úkony za účast na jednání u Okresního soudu v Kladně dne 24. 5. 2023 a dne 13. 10. 2023, 1 úkon za vyjádření ve věci samé ze dne 11. 10. 2023 a 2 úkony – účast na jednání u Okresního soudu v Kladně dne 20. 10. 2023, k tomu 7 x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 a.t. a náhrada cestovních výdajů v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 5. 2023 a dne 13. 10. 2023 ve výši 954 Kč na trase Praha – Kladno a zpět za 120 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a.t. Právní zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH. Pokud jde o jistotu 10 000 Kč, kterou žalobkyně účtovala v rámci nákladů řízení, soud tuto částku do celkové sumy nákladů řízená nezahrnul, neboť o vrácení jistoty ve výši 10 000 Kč zpět žalobkyni, bude zdejším soudem rozhodnuto samostatným usnesením.

Poučení