10 C 1/2026 - 81

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro 142 813 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 77 941 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 42 351 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 120 292 Kč ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši 22 521,17 Kč, úroku ve výši 72,85 % p. a. z částky 98 785,76 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 598,40 Kč, úroku ve výši 12 % p. a. z částky 98 785,76 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 371 635 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 142 813 Kč s příslušenstvím a tvrdí, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které byly téhož dne vyplaceny na účet žalovaného, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách po 7 353 Kč splatných vždy k 14. dni v měsíci při sjednané nominální úrokové sazbě 72,85 % p.a., a součástí splátek byla rovněž měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 901 Kč. Své povinnosti žalovaný řádně neplnil a do doby zesplatnění úvěru uhradil pouze tři splátky, a to 7 353 Kč dne [datum], 7 353 Kč dne [datum] a 7 353 Kč dne [datum], přičemž pro prodlení se zaplacením splátek vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle smlouvy ve výši 2 × 499 Kč, tedy celkem 998 Kč, a dále právo na náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 4 × 200 Kč, tedy celkem 800 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkou č. [hodnota] po dobu 65 dnů došlo dne [datum] k automatickému zesplatnění celého úvěru a ke dni zesplatnění se dosud nezaplacená jistina spolu s přirostlými úroky stala novou jistinou ve výši 116 692,69 Kč, kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění, avšak neučinil tak, a proto mu podle smlouvy vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 116 692,69 Kč, kterou žalobkyně v žalobě uplatňuje ke dni podání žaloby v celkové výši 22 521,17 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení úroků za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině 98 785,76 Kč, a to ve výši 72,85 % p.a. od [datum] do [datum] ve výši 4 598,40 Kč a ve výši 12 % p.a. od [datum] do zaplacení, nejvýše však do dosažení částky 371 635 Kč, a součástí uplatněného nároku je rovněž úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši nezaplacených plateb za splátky č. [hodnota] a 5, tedy celkem 1 802 Kč. Žalovaný na předžalobní výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky 120 292 Kč tvořené novou jistinou, smluvními pokutami ve výši 998 Kč, náhradou nákladů 800 Kč a dlužným pojistným ve výši 1 802 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], smluvní pokuty ve výši 22 521,17 Kč a úroků z úvěru požadovaných v žalobě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, k jednání nařízenému na den [datum] se bez omluvy nedostavil.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne [datum] oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; z prohlášení klienta, že dne [datum] žalovaný mimo jiné stvrdil svým podpisem, že se seznámil se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru, že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní, že nemá žádné splatné dluhy, že se nenachází v úpadku; z hodnocení klienta, že ke dni [datum] měl žalovaný příjem 27 326 Kč ze zaměstnání, jeho výdaje činily celkem 10 430 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 4 860 Kč a za bydlení 4 676, splátky [Anonymizováno] [Anonymizováno] 894 Kč, byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru u společnosti [právnická osoba] a byl svobodný a bydlel u rodičů; z historie pohybů na běžném účtu žalovaného v [Anonymizováno] [Anonymizováno], a. s., že na účet žalovaného byla dne [datum] připsána platba ve výši 3 445 Kč a dne [datum] platba ve výši 12 083 Kč, přičemž obě platby jsou označené jako „nemocenské“; z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne [datum] standardní informace o spotřebitelském úvěru; z karty klienta, že rekapituluje obsah závazku ze smlouvy č. [hodnota] a že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně ani včas, splatil pouze tři splátky, a to 7 353 Kč dne [datum], 7 353 Kč dne [datum] a 7 353 Kč dne [datum], opakovaně byl o zaplacení upomínán a zbývá doplatit žalobkyni celkem 193 760,43 Kč; z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 309 696 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 353 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 72,85 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Součástí sjednaných splátek byla rovněž měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 901 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. a 6. 4. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou; ze základní informace o klientovi, důkazu o odeslání 1 Kč, zaslané SMS (informace o vyplacení), důkazů o přijaté sms, z dokumentu Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem, prostřednictvím jedinečného kódu který byl žalovanému za tímto účelem ze strany žalobce předem poskytnut; z oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře, že žalobkyně přípisem ze dne [datum] oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] a došlo tak k jejímu uzavření za předjednaných podmínek, dle splátkového kalendáře, že žalovanému bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru č. [hodnota] předepsáno 48 měsíčních splátek po 7 353 Kč; z dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a přílohy č. [hodnota] návrhu smlouvy o úvěru č. [hodnota], Pojištění schopnosti splácet úvěr, včetně přihlášky do pojištění a pojistných podmínek, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru distančním způsobem a přistoupil ke skupinovému pojištění, měl sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr; z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaný úvěr čerpal ve výši 100 000 Kč dne [datum] pod VS [var. symbol]; z výzvy k zaplacení ze dne [datum] a [datum] včetně dodejky, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných splátek č. 4, 5, 6 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne [datum], že žalobkyně požaduje na základě tohoto oznámení úhradu částky ve výši 120 292 Kč, a to do 10-ti dnů od data odeslání tohoto oznámení; z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván přípisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky 120 292 Kč s příslušenstvím, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána téhož dne; z kopie OP žalovaného, že žalovaný poskytl žalobkyni k ověření své totožnosti občanský průkaz č. [hodnota]; z prohlášení o politické exponovanosti klienta, že žalovaný není politicky exponovanou osobou; z výpisu z bankovního účtu žalovaného, že v období od 1. 7. 2024 do 1. 1. 2025 byly na jeho účet pravidelně připisovány měsíční příjmy od zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 29 814 Kč (10. 7. 2024), 33 101 Kč (9. 8. 2024), 30 618 Kč (11. 9. 2024), 30 432 Kč (8. 10. 2024), 14 671 Kč (11. 11. 2024) a 21 348 Kč (11. 12. 2024). Z výpisu nevyplývají žádné další druhy příjmů ani odchozí transakce, neboť výpis obsahuje výlučně měsíční příchozí platby od uvedeného zaměstnavatele; z výpisu z NRKI pro osobu žalovaného k datu [datum], že registr evidoval sedm žádostí žalovaného o úvěr podaných u různých finančních institucí. Celková expozice žalovaného, tedy souhrn jeho zbývajících dlužných částek evidovaných v registru, činila 420 970 Kč, a celkový úvěrový limit vyplývající z úvěrových rámců a kreditních karet dosahoval 159 990 Kč. Dále byla v registru uvedena existence dluhu žalovaného po splatnosti ve výši 1 804 Kč.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách po 7 353 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 72,85 % ročně. Účastníci si sjednali smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku v prodlení delším než 30 dnů, kterou žalobkyně uplatňuje v celkové výši 998 Kč, a dále náhradu nákladů prodlení ve výši 800 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že při prodlení se splátkou delším než 65 dnů dojde k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K zesplatnění došlo dne [datum], kdy se splatnou stala dosud nezaplacená jistina navýšená o dosud nezaplacené úroky ve výši 116 692,69 Kč. Po zesplatnění vznikla žalovanému povinnost platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, kterou žalobkyně uplatňuje ve výši 22 521,17 Kč. Žalovaný na předžalobní výzvu nereagoval. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila příjmy žalovaného na základě výpisu z bankovního účtu a dále si obstarala výpis z registru NRKI, z něhož vyplynuly údaje o úvěrové expozici žalovaného 420 970 Kč, úvěrovém limitu 159 990 Kč, dluhu po splatnosti 1 804 Kč a sedmi podaných žádostech o úvěr. Žalobkyně však neprověřila a nedoložila žádné konkrétní údaje o pravidelných výdajích žalovaného, tedy o části jeho osobní a finanční situace podstatné pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

17. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

18. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, vycházela zejména z údajů, které jí žalovaný sdělil, a z listin, které předložil. Příjem žalovaného ve výši 27 326 Kč byl doložen předloženými doklady o příjmu, přičemž žalobkyně z těchto listin vycházela bez dalšího ověření u zaměstnavatele nebo jiným nezávislým způsobem. Výdaje žalovaného ve výši 10 430 Kč byly převzaty z formuláře hodnocení klienta, který žalovaný vyplnil a podepsal, a žalobkyně tyto údaje nepodrobila samostatné kontrole ani nevyžádala dokumenty, které by skutečnou výši výdajů potvrzovaly. Náklady na bydlení ve výši 4 676 Kč byly rovněž převzaty výlučně z tvrzení žalovaného bez předložení nájemní smlouvy či jiného dokladu. Ostatní výdaje byly posouzeny paušálně prostřednictvím částky životního minima 4 860 Kč, pokud žalovaný neuvedl vyšší hodnotu. Další informace žalobkyně ověřovala zejména prostřednictvím registru NRKI, z něhož získala údaje o úvěrové historii, a prostřednictvím nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, kde žalovaný nebyl evidován. Z bankovního výpisu žalobkyně zjistila existenci bankovního účtu a pravidelné příjmy, nicméně tyto výpisy byly informativní a sloužily pouze k základnímu ověření, že na účet jsou zasílány mzdy. Žalovaný podepsal prohlášení o pravdivosti svých údajů, o neexistenci splatných dluhů, o nevykonávané exekuci a o tom, že není v úpadku. Žalobkyně na toto prohlášení odkázala jako na zdroj informací o závazcích a osobních poměrech žalovaného bez dalšího zkoumání, zda skutečný stav odpovídá tvrzením uvedeným v prohlášení.

19. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala (a to ani navzdory poučení dle § 118a o. s. ř., které jí bylo poskytnuto u nařízeného jednání), že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

20. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však dalších nákladů či příslušenství, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

21. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] částku ve výši 100 000 Kč na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno, že žalovaný na svůj dluh uhradil 22 059 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k vrácení dosud nevrácené částky ve výši 77 941 Kč.

23. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

24. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvních pokut. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 164 567,17 Kč. Žalobě pak bylo vyhověno co do celkové částky 77 941 Kč. Žalovaný byl tedy v řízení úspěšnějším účastníkem, avšak dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.