10 C 108/2024 - 50

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 227 800 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 200 Kč ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na úhradu 219 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 219 600 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobkyni částku 227 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], a to z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení. Žalobu odůvodnila tím, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [sp. zn.] vystupovala žalobkyně v rovněž v pozici žalobkyně. Soudní řízení bylo zahájeno dne [datum], kdy žalobkyně podala žalobu, kterou se po žalované domáhala zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku při poškození zdraví. Naříkané řízení bylo skončeno až rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]-499, doručeným právnímu zástupci žalobkyně dne [datum], řízení tedy trvalo 11 let a 3 měsíce. Žalobkyně uplatnila dopisem ze dne [datum] svůj nárok u žalované na nemajetkovou újmu ve výši 400 000 Kč. Žalobkyně obdržela stanovisko ze dne [datum], ve kterém jí žalovaná sdělila, že jí přiznala náhradu pouze ve výši 172 200 Kč, kterou jí následně vyplatila.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne [datum] uplatnila nárok ve výši 400 000 Kč. Dále uvedla, že žádost byla shledána částečně důvodnou, proto žalobkyni bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 172 200 Kč, když uzavřela, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky. Žalovaná vyšla ze základní částky ročního odškodnění 16 000 Kč, odškodnila délku trvání řízení 11 let a 3 měsíců, když shledala důvody pro procentuální zvýšení základní výše zadostiučinění, a to navýšení o 20 % v kritériu postupu soudů v průběhu řízení, o 15 % v kritériu významu řízení pro žalobkyni.

3. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum] a že žalovaná stanoviskem ze dne [datum] přiznala žalobkyni částku 172 200 Kč, která jí byla vyplacena.

4. Ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [sp. zn.] soud zjistil následující: Žaloba byla u Obvodního soudu pro [adresa] podána dne [datum], žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení náhrady ztráty na výdělku vzniklé pracovní neschopností žalobkyně v období od [datum] do [datum], která byla způsobena poškozením pravého lýtkového nervu žalobkyně při operaci na ortopedické klinice žalované. Dne [datum] soud vydal platební rozkaz. Dne [datum] žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor. Dne [datum] se žalovaná vyjádřila k žalobě. Dne [datum] bylo nařízeno jednání ve věci na den [datum]. Dne [datum] požádala žalobkyně o odročení jednání, žádosti nebylo vyhověno. Dne [datum] se žalobkyně vyjádřila k vyjádření žalované. Dne [datum] se konalo jednání, na kterém byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo následně odročeno na neurčito za účelem doplnění žalobních tvrzení a návrhů na dokazování ze strany žalobkyně a následného ustanovení znalců. Dne [datum] žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení a důkazní návrhy. Dne [datum] žalobkyně založila do spisu další listinné důkazy. Dne [datum] soud uložil žalobkyni zaplatit zálohu na vyhotovení znaleckého posudku. Záloha byla zaplacena dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byl ustanoven znalec z oboru zdravotnictví – chirurgie (neurochirurgie), [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] s lhůtou k vypracování znaleckého posudku 60 dní. Znalecký posudek byl vypracován dne [datum]. Dne [datum] soud rozhodl o znalečném. Dne [datum] byl znalecký posudek rozeslán účastníkům řízení s výzvou k vyjádření se k němu. Dne [datum] se ke znaleckému posudku vyjádřila žalovaná. Dne [datum] následně žalovaná své vyjádření doplnila. Dne [datum] sdělila žalobkyně, že ke znaleckému posudku nemá žádné výhrady. Dne [datum] soud vyplatil znalci znalečné. Dne [datum] (referát datován [datum]) bylo nařízeno jednání na den [datum], soud sdělil žalobkyni svůj předběžný právní názor a vyzval ji k novému vyčíslení nároku. Dne [datum] se konalo další jednání ve věci, na kterém žalobkyně předložila nový výpočet svého nároku, znalec předložil doplněk ke znaleckému posudku a byl proveden jeho výslech, jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování revizního znaleckého posudku. Usnesením ze dne [datum] soud ustanovil znalecký ústav z oboru zdravotnictví, [právnická osoba], k podání revizního znaleckého posudku se lhůtou k vypracování 90 dnů. Dne [datum] požádal znalecký ústav o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku. Usnesením ze dne [datum] byla lhůta k vypracování znaleckého posudku byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] byl soudu předložen revizní znalecký posudek. Usnesením ze dne [datum] rozhodl soud o znalečném. Dne [datum] byl revizní znalecký posudek rozeslán účastníkům s výzvou k vyjádření k němu. Dne [datum] se žalovaná vyjádřila k reviznímu znaleckému posudku a dne [datum] se vyjádřila žalobkyně. Dne [datum] bylo vyplaceno znaleckému ústavu znalečné. Dne [datum] soud nařídil jednání na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání ve věci, jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den [datum]. Rozsudek byl vyhlášen dne [datum], žalobě bylo částečně vyhověno a částečně byla zamítnuta. Rozsudek byl vypraven dne [datum]. Žalovaná podala proti rozsudku odvolání dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Soudní poplatek byl zaplacen dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k vyjádření k odvolání žalované. Dne [datum] byl spis s odvoláním předložen Městskému soudu v [Anonymizováno]. Dne [datum] bylo nařízeno odvolací jednání na den [datum]. Dne [datum] bylo odvolacímu soudu doručeno vyjádření žalobkyně k odvolání žalované. Dne [datum] bylo odvolací jednání zrušeno s tím, že městský soud rozhodne v neveřejném zasedání. Dne [datum] Městský soud v [Anonymizováno] zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení, když bylo nutné doplnit dokazování o stanovisko ortopeda a provést výslech osob pověřených vypracováním revizního znaleckého posudku. Spis byl dne [datum] vrácen soudu I. stupně. Dne [datum] bylo rozesláno rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesením ze dne [datum] soud uložil znaleckému ústavu doplnění revizního znaleckého posudku. Dne [datum] byl spis předložen městskému soudu k vydání opravného usnesení. Opravné usnesení bylo vydáno dne [datum]. Dne [datum] byl spis vrácen soudu I. stupně. Usnesením ze dne [datum] byla prodloužena lhůta pro doplnění revizního znaleckého posudku do [datum] z důvodu enormního vytížení. Dne [datum] soud urgoval zaslání doplňku revizního znaleckého posudku. Dne [datum] došlo soudu sdělení znaleckého ústavu, že neobdržel spisovou dokumentaci. Dne [datum] soud zaslal znaleckému ústavu přípis a soudní spis se sdělením, že soudní spis nebyl ke zpracování doplnění revizního znaleckého posudku potřeba, ale pouze zdravotnická dokumentace, kterou si znalecký ústav mohl vyžádat sám. Dne [datum] soud obdržel doplněk revizního znaleckého posudku. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o znalečném. Dne [datum] bylo proplaceno znalečné znaleckému ústavu. Dne [datum] byl doplněk revizního znaleckého posudku s výzvou k vyjádření rozeslán účastníkům řízení. Usnesením ze dne [datum] soud uložil znaleckému ústavu, aby sjednotil závěry revizního znaleckého posudku a závěry doplňku k reviznímu znaleckému posudku, a to ve lhůtě 30 dnů. Dne [datum] se žalovaná vyjádřila k doplňku revizního znaleckého posudku. Žalobkyně se k doplňku revizního znaleckého posudku vyjádřila dne [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření znaleckého ústavu k možnosti sjednocení závěrů posudku a jeho doplňku. Dne [datum] soud uložil znaleckému ústavu pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč z důvodu, že nesplnil úkol uložený soudem, tedy nesjednotil své závěry. Dne [datum] se znalecký ústav proti uložení pořádkové pokuty odvolal. Usnesením ze dne [datum] soud odmítl odvolání znaleckého ústavu jako opožděně podané. Dne [datum] znalecký ústav zaplatil pořádkovou pokutu. Dne [datum] soud znovu vyzval znalecký ústav, aby zaslal sjednocující závěr. Dne [datum] bylo soudu doručeno sjednocení závěrů revizního znaleckého posudku a jeho doplňku. Sjednocení závěrů posudku bylo rozesláno účastníkům dne [datum] s výzvou k vyjádření. Žalovaná dne [datum] sdělila, že nemá námitky. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Žalobkyně se ke sjednocení závěrů posudků vyjádřila dne [datum]. Jednání se konalo dne [datum], bylo odročeno na den [datum] za účelem doplnění dokazování. Jednání se konalo dne [datum], bylo odročeno na den [datum] za účelem doplnění dokazování. Jednání se konalo dne [datum], byl proveden výslech zpracovatele revizního znaleckého posudku, bylo odročeno na den [datum] za účelem skončení dokazování a přednesu závěrečných návrhů. Usneseními ze dne [datum] soud rozhodl o znalečném za účast znalců na jednání. Žalovaná předložila závěrečný návrh dne [datum]. Žalobkyně předložila závěrečný návrh dne [datum]. Jednání se konalo dne [datum], bylo odročeno na den [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. Dne [datum] soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl. Rozsudek byl rozeslán po dvou prodlouženích dne [datum]. Dne [datum] si žalobkyně podala proti rozsudku odvolání. Dne [datum] soud zaslal odvolání žalované k vyjádření. Dne [datum] se žalovaná vyjádřila k odvolání žalobkyně. Městskému soudu v [Anonymizováno] byl spis s odvoláním předložen dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení, a to z důvodu, že rozhodnutí je obtížně přezkoumatelné, některé závěry nevyplývají z provedených důkazů a rozpory ve znaleckých posudcích nebyly odstraněny. Spis byl soudu I. stupně vrácen dne [datum]. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Žalovaná požádala dne [datum] o odročení jednání. Dne [datum] bylo právnímu zástupci žalované sděleno, že žádosti o odročení nebylo vyhověno. Dne [datum] bylo jednání zrušeno pro nemoc soudkyně. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne [datum] se omluvil znalec z jednání. Jednání se konalo dne [datum], druhý ze znalců se také nedostavil, jednání tak bylo odročeno na den [datum]. Jednání se konalo dne [datum], znalci se opět nedostavili, jednání bylo odročeno na den [datum]. Jednání se konalo dne [datum], byl proveden výslech znalců, bylo odročeno na den [datum] za účelem doplnění dokazování, a to výslechem dalšího znalce. Jednání se dne [datum] konalo, byl proveden výslech dalšího znalce, jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem doplnění dokazování. Dne [datum] se žalobkyně vyjádřila k jednání konanému dne [datum]. Jednání se konalo dne [datum], bylo odročeno na den [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. Dne [datum] soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl. Dne [datum] byl rozeslán rozsudek účastníkům řízení. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolání dne [datum]. Dne [datum] bylo zasláno odvolání žalované k vyjádření. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila dne [datum]. Dne [datum] byl spis předložen městskému soudu. Městský soud usnesením ze dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně zrušil, protože závěry rozsudku soudu prvního stupně nevyplývají z provedeného dokazování, a nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný soudce. Spis byl obvodnímu soudu vrácen dne [datum]. Dne [datum] místopředsedkyně soudu rozhodla o přidělení věci novému soudci. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Jednání se dne [datum] konalo, bylo odročeno na den [datum] za účelem doplnění dokazování. Dne [datum] požádala žalovaná o odročení jednání. Dne [datum] se vyjádřila žalobkyně. Dne [datum] bylo jednání odročeno na den [datum] z důvodu omluvy zástupce žalované. Dne [datum] se jednání konalo, bylo odročeno na den [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. Dne [datum] bylo vyhlášení rozsudku odročeno na den [datum]. Dne [datum] bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobě vyhověl. Usneseními ze dne [datum] soud rozhodl o znalečném za účast znalců na jednání. Lhůta pro vypravení rozsudku byla prodloužena do [datum]. Usneseními ze dne [datum] došlo k opravě usnesení ze dne [datum]. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne [datum]. Rozsudek soudu I. stupně nabyl právní moci dne [datum].

5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

6. Soud nehodnotil data [právnická osoba] ohledně vývoje mezd, neboť závěr o vlivu inflace na poskytované zadostiučinění učinil soud na základě právní argumentace uvedené níže, k níž tato zjištění nebyla zapotřebí. Soud dále pro nadbytečnost k důkazu neprovedl článek z české justice a kárné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 13 Kss 4/2022, neboť pro posouzení průběhu naříkaného řízení nebylo zapotřebí posuzovat kárnou odpovědnost soudkyně, která vyřizovala předmětnou věc. vyřizující soudkyně.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum] ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012)

12. Při posuzování předpokladů odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou neprojednáním věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk je nutno postupovat nejen podle zákonné úpravy, do níž je zasazena, ale též v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Při posuzovaní odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je tak v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle § 14 a 15 OdpŠk, nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, maximálně však dobu 6 měsíců (§ 15 odst. 2 OdpŠk), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1084/2017.

13. Předmětné řízení vůči žalobkyni trvalo od [datum], kdy žalobkyně podala žalobu proti žalované v nařízeném řízení, a trvalo do [datum], kdy rozsudek soudu prvního stupně v naříkané řízení nabyl právní moci, tedy 11 let a 3 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení, když kompenzační řízení má být rychlé, nicméně je třeba dodržet určité zákonné postupy, a to zejména podrobně přezkoumat procesní postup orgánu veřejné moci v původním řízení. S přihlédnutím na shora uvedené není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé.

14. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), i sama žalovaná žalobkyni finančně odškodnila.

15. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

16. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající 11 let a 3 měsíce bude odškodňováno základní částkou 16 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 333 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

17. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12).

18. Základní částku 164 000 Kč pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: - V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – řízení bylo mírně složitější po stránce skutkové i po stránce hmotněprávní, ve věci bylo rozhodováno opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Soud prvního stupně ve věci rozhodl čtyřikrát, odvolací soud třikrát, který zrušoval meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud nijak nezohledňuje procentuální úpravou základní částky odškodnění počet soudních instancí, neboť všechna tři zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu byla činěna pro závažná pochybení soudu prvního stupně. Prvně byla posuzována odpovědnost za nesprávně provedený lékařský zákrok podle starého občanského zákoníku a výši náhrady škody, zde ztráta výdělku. Byly ustanoveni dva znalci, bylo vydáváno vícero usneseních o znalečném, navíc bylo nutné doplňování revizního znaleckého posudku. Soud v rámci tohoto kritéria dospěl k závěru, že je pro složitost věci je namístě z důvodu složitosti modifikovat základní částku snížením o 20 %. - Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) – žalobkyně v řízení nevystupovala způsobem, které by délku řízení pozitivně či negativně ovlivnilo, soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění dále nemodifikoval. - Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – pokud jde o kritérium postupu soudu během řízení, soud shledal, že soud postupoval ve věci nekoncentrovaně a v řízení vzniklo období průtahů, proto soud modifikoval základní částku odškodnění navýšením o 20 %. Dne [datum] se žalovaná vyjádřila k žalobě až dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Prodlevu mezi nařízením jednání a samotným jednáním lze pochopit (dovolené, nedostatek kapacity k dřívějšímu nařízení), avšak předtím vznikl průtah 7,5 měsíců. Po zaplacení zálohy dne [datum] byl usnesením ze dne [datum] až ustanoven znalec (5 měsíců). Dne [datum] soud vyplatil znalečné až dne [datum] (referát datován [datum]) bylo nařízeno jednání na den [datum] (reálně byl tedy úkon učiněn takřka po 5,5 měsících). Dne [datum] bylo rozesláno rozhodnutí odvolacího soud a soud prvního až usnesením ze dne [datum] uložil znaleckému ústavu doplnění revizního znaleckého posudku (7 měsíců). Usnesením ze dne [datum] soud uložil znaleckému ústavu doplnění revizního znaleckého posudku, po vyřizování opravného usnesení odvolacím soudem soud soudem prvního stupně dne [datum] prodloužena lhůta pro doplnění revizního znaleckého posudku do [datum]. Dne [datum] soud urgoval zaslání doplňku revizního znaleckého posudku. Dne [datum] došlo sdělení znaleckého ústavu, že neobdržel spisovou dokumentaci. Dne [datum] soud zaslal znaleckému ústavu soudní spis a přípis, že soudní spis nebyl ke zpracování doplnění revizního znaleckého posudku potřeba, ale pouze zdravotnická dokumentace, kterou si znalecký ústav mohl vyžádat sám. Doplněk revizního znaleckého posudku soud obdržel dne [datum]. Reálná prodleva je kratší než 3 měsíce z důvodu nemožnosti dřívějšího zpracování znaleckým ústavem, a proto soud toto nepovažuje za průtah v řízení. Následně až dne [datum] bylo znaleckým ústavem doručeno sjednocení závěrů revizního znaleckého posudku a jeho doplňku, tedy 6 měsíců potom, co měl i při prodloužení lhůty dodat doplněk znaleckého posudku. Soud to posuzuje jako pochybení znaleckého ústavu, nikoliv soudu, který se dotazoval znaleckého ústavu, a i rozhodl o udělení pořádkové pokuty, avšak tato anabáze se projevuje do celkové délky řízení. Po druhém zrušení meritorního rozhodnutí spis byl odvolacím soudem obvodnímu soudu vrácen dne [datum] až dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum] (4 měsíce). V řízení probíhala spousta ústních jednání. Sice by soud měl vést řízení, aby bylo možné spor skončit při prvním ústním jednání, avšak s ohledem na komplikovanost se znaleckými posudky v naříkaném řízení to nebylo možné. Jak již je uvedeno výše, prodlevy mezi nařízením jednání a samotným jednáním (například v roce 2021 z důvodů opakované neúčasti znalců na jednání) lze pochopit z hlediska postupu soudu (nedostatek kapacity k dřívějšímu nařízení), avšak projevuje se v prodlužování délky řízení. Další negativní vliv na délku řízení mělo také opakované rušení rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím, celkem třikrát, které bylo činěno pro závažná pochybení, neboť závěry rozsudku soudu prvního stupně nevyplývaly z provedeného dokazování. Navíc po třetím zrušení rozsudku odvolacím soudem byla věc přikázána jinému soudci. - Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobkyni soud shledal jakožto zvýšený, neboť předmětem řízení byla náhrada ušlého výdělku za dobu pracovní neschopnosti, tedy řízení s presumovaným zvýšeným významem. Soud má za to, že navýšení základní částky zadostiučinění o 10 % je dostatečným, a to s ohledem na to, že se jednalo o pracovní neschopnost pouze dočasnou a bez trvalejších následků.

19. Základní odškodnění ve výši 164 000 Kč je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě navýšit o 10 % na výsledných 180 400 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni již poskytla jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku ve výši 172 200 Kč, soud přiznal žalobkyni rozdíl těchto částek, který činí 8 200 Kč, ve zbývající částce žalobu zamítl.

20. K námitce žalobkyně stran nesouhlasu s výší základní částky odškodnění a jejímu nutnému navýšení s ohledem na nárůst cen od roku 2010 lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, kde dovolací soud uzavřel, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (k tomu také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z části VI Stanoviska přitom vyplývá, že základní částky 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výš než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Obecně platí, že částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle stanoviska vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč, tedy nemusí být takto postupováno a lze vyjít z nižší základní částky.

21. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne [datum]. Žalovaná se dostane do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ustanovení § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy by proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončí dnem [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z [datum], sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Soud tedy dále přiznal nárok na úrok z prodlení ode dne [datum] z přiznané částky, jak požadovala žalobkyně.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

23. V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

24. Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze 3 úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení