10 C 109/2021-192

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO], sídlem [adresa] o zaplacení 127 750 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 509,27 Kč a 25 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 250 Kč ve výši 8,25% p.a. od 17. 5. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, kterou se žalobce domáhá zaplacení 102 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 5. 2021 do zaplacení

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 213 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 8. 6. 2021 domáhá po žalované částky celkem 127 750 Kč s příslušenstvím (resp. i s kapitalizovaným úrokem 128 259,27 Kč). Žalobce uvádí, že byl na základě usnesení o zahájení trestního stíhání z 16. 6. 2011 stíhán pro podezření ze spáchání zločinu podílnictví, přičemž trestní stíhání trvalo 9 let a byl obžaloby pravomocně zproštěn. Žalobce se domáhá náhrady škody ve formě nákladů, které vynaložil na obhajobu, když původně požadoval odškodnit částku 98 010 Kč; ministerstvo mu uhradilo částku 31 460 Kč a neodškodněny zůstaly úkony ve výši 66 550 Kč. Žalobce uvádí ve vztahu k jednotlivým úkonům, v čem spatřuje jejich účelnost i důvod pro navýšení odměny a vyjadřuje se k okolnostem realizace těchto úkonů právní služby. Jako další z nároků žalobce uplatňuje nárok na přiměřené zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení, a to ve výši 61 250 Kč; na tomto nároku žalobce původně žádal přiznat 180 000 Kč, žalovanou bylo plněno 118 750 Kč, žalobce tedy žaluje tento rozdíl. K průběhu naříkaného řízení žalobce uvádí, že se jednalo o trestní stíhání celé řady spolupachatelů, nicméně zásadní část dokazování se žalobce netýkala a ač navrhoval vyloučení jeho věci k samostatnému projednání, stalo se tak až 30. 10. 2019, a poté byla věc v řádu jednotek měsíců skutečně rozhodnuta. V důsledku nevyloučení věci tak došlo k nepřiměřené délce řízení ve vztahu k žalobci, když ve vztahu k žalobci bylo řízení skutkově velmi jednoduché. Žalobce vychází z roční částky odškodnění ve výši 20 000 Kč, přičemž uvádí, že zohledněna by měla být i inflace. Jako poslední z nároků pak žalobce požaduje úhradu úroku z prodlení z dobrovolného plnění poskytnutého žalovanou ve výši 150 210 Kč, která byla uhrazena žalobci 31. 5. 2021. Žalobce tedy žaluje kapitalizovaný úrok z prodlení od 17. 5. 2021 do tohoto data ve výši 509,27 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 23. 8. 2021. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, uvedla, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení s tím, že poukázala na značnou skutkovou složitost věci, a dále na procesní pochybení soudu prvé instance, pro která byla jeho rozhodnutí rušena. Vychází z roční částky odškodnění 15 000 Kč a základní částku odškodnění ponižuje, pro složitost o 20 %, žalovaná navýšila odškodnění o 10 % z důvodu významu řízení pro žalobce a o 10% pro postup soudů. Žalovaná proto odškodnila žalobce částkou 118 750 Kč. Pokud jde o nárok na náhradu škody ve formě obhajného, pak žalovaná žalobci poskytla plnění ve výši 31 460 Kč a ve vyjádření specifikuje 10 úkonů, za které odměnu neposkytla, včetně argumentace k tomuto.

3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce žalobou uplatněné nároky u žalované uplatnil, a to dne 16. 11. 2020.

4. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] číslo 20 2010 z 26. 9. 2020 soud zjistil, že právní zástupce vyúčtoval žalobci za zastupování v naříkaném trestním řízení odměnu ve výši 98 010 Kč. Z výpisu z internetbankingu právního zástupce žalobce pak soud zjistil, že žalobce tomuto právnímu zástupci dne 2. 11. 2020 částku 98 010 Kč uhradil.

5. Ze záznamu z jednání žalobce a jeho právního zástupce soud zjistil následující. Dne 21.1.2017 se konala porada navazující na doručení předvolání na veřejné zasedání odvolacího soudu s tím, že tento má jednat 7. 3. 2017, dne 1.3.2017 se konala další porada, jejímž obsahem byl předpokládaný průběh jednání odvolacího soudu. Dne 5. 8. 2017 se konala další porada, jejímž obsahem bylo projednání výsledků rozhodnutí odvolacího soudu a toho, co lze očekávat do budoucna. Dne 21.10.2018 se konala další porada, která proběhla v neděli, neboť žalobce se na původně plánovaný termín v pondělí 22. 10. nemohl z pracovních důvodů dostavit. Předmětem jednání byla příprava na hlavní líčení konané 24. 10. 2018. Dne 15. 12. 2018 se konala další porada, kdy předmětem jednání byla obava žalobce z nové právní úpravy trestného činu legalizace výnosu z trestné činnosti, a právní zástupce na poradě žalobce poučil o nepřípustnosti retroaktivity. Dne 4. 8. 2019 se konala další porada. Tato proběhla v neděli. Jejím obsahem bylo projednání obsahu doplnění odvolání státního zástupce. Dne 24.9.2019, což byla neděle, proběhla další porada žalobce a jeho právního zástupce. Předmětem jednání bylo probrání významu usnesení o vyloučení věci k samostatnému projednání. Dne 11.1.2020 proběhlo další jednání. Jeho obsahem bylo odůvodnění rozsudku soudu I. instance, doručeného 8. 1. 2020. Dne 25. 1. 2020 se konalo další jednání, jehož předmětem byl obsah odůvodnění odvolání státního zástupce do rozhodnutí soudu prvé instance.

6. Z internetové komunikace žalobce a jeho právního zástupce z 31. 5. 2021, obsahující výpis z internetbankingu žalobce, soud zjistil, že dne 31. 5. 2021 byla žalobci žalovanou uhrazena částka v souvislosti s nároky uplatněnými touto žalobu ve výši 150 210 Kč.

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce se domáhal po České republice odškodnění za vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], a to ve výši 3 284 000 Kč, přičemž toto kompenzační, civilní řízení skončilo zpětvzetím žaloby žalobcem dne 2. 11. 2021 a navazujícím zastavením řízení na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 z 2. 11. 2021, s právní mocí k 19. 11. 2021. Soud tak zejména zjistil, že žalobce se sice domáhal nároku na zadostiučinění za újmu vyvolanou nezákonným trestním stíháním, nicméně v tomto řízení odškodněn nebyl, když řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby.

8. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce úkorně vnímal délku řízení zejména s ohledem na tu skutečnost, že již v počáteční fázi navrhoval vyloučení své věci z rozsáhlého trestního stíhání vícero osob do samostatného projednání tak, aby věc mohla být rychle ukončena. Toto však nastalo až na konci řízení a skutečně po vyloučení věci k samostatnému projednání byla věc žalobce ukončena obratem. Soud tak uvěřil žalobci, že žalobce se pro tuto skutečnost a obecně z důvodu, že zásahy vyvolané trestním stíhání v jeho osobnostní sféře trvaly, po celou délku trestního řízení se délkou řízení zvýšeně trápil. Z účastnické výpovědi žalobce dále soud zjistil, že tento od roku 2016 pracoval v [obec], nicméně nelze uvěřit tvrzení žalobce, že toto bylo v důsledku trestního stíhání, kdy nemohl jinak sehnat práci v [obec], neboť trestní stíhání bylo zahájeno již v roce 2011 a žalobce potvrdil, že poté ještě 5 let působil právě v [obec] a okolí jakožto realitní makléř. Soud tak má za vyvrácené tvrzení žalobce, že musel pracovat mimo [část Prahy] že se tak nemohl účastnit jednání se svým právním zástupcem mimo běžné pracovní dny z důvodu toho, že byl nucen vykonávat pracovní činnost mimo území [územní celek] v důsledku trestního stíhání. Z výpovědi žalobce se podává, že tento se sice zdržoval v [obec], z pracovních důvodů, nicméně z výpovědi žalobce nebylo zjištěno, že by bylo objektivně nemožným pro něj porady konat v běžných pracovních hodinách a dnech, naopak z žalobních tvrzení žalobce se podává, že porady, pokud byly konány ve dny pracovního klidu, se takto konaly z důvodu větší vhodnosti, nikoliv nutnosti pro žalobce. [Anonymizovaný odstavec.]

10. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných, a dále obsahu porad žalobce a jeho právního zástupce a termínů jejich konání. Z v řízení provedených důkazů byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel - soud tak ve věci nehodnotil výpisy z obchodního rejstříku společností, u nichž žalobce pracoval od roku 2016, neboť soud žalobci uvěřil, že od roku 2016 pracoval právě v [obec].

11. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

14. Žalobce se podanou žalobou domáhal zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení ve výši 61 250 Kč s přísl. Žalobci bylo, před podáním žaloby, dne 31. 5. 2021 uhrazeno na tento nárok žalovanou 118 750 Kč; původně se domáhal odškodnění ve výši 180 000 Kč; předmětem žaloby je tak neuhrazený zbytek původního požadavku právě ve výši 61 250 Kč.

15. Soud se tak nejprve zabýval otázkou, zda orgány činné v trestním řízení vydaly rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

16. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. Předmětné trestní řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 23. 6. 2011, kdy mu bylo doručeno poštou usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 16. 6. 2011, do dne 11. 6. 2020, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu a žalobce byl tímto pravomocně obžaloby zproštěn. Tedy celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 9 let (z posledního měsíce větší část uplynula), což je doba s ohledem na veškeré dále rozvedené okolnosti již nepřiměřená.

18. K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovací zákona, zejména pak kritérium písmene d) - postup orgánů veřejné moci během řízení. V řízení lze shledat průtah v období od 8. 6. 2012, kdy byl ve věci ustanoven znalcem [příjmení] ústav [obec], do 24. 11. 2014, kdy vypracování znaleckého posudku na ověření pravosti písma trvalo od jeho zadání 2,5 roku, přičemž soud se sice v mezidobí snažil se znalcem komunikovat, nicméně nevyužil procesních prostředků k tomu, aby dodání znaleckého posudku urychlil. Dalším důvodem je skutečnost, že žalobce v pozici obžalovaného skutečně již na hlavním líčení konaném 18. 2. 2015 žádal o vyloučení své věci k samostatnému projednání, neboť jeho kauza nesouvisí s jinak rozsáhlým trestním stíháním ostatních spoluobviněných. Tomuto požadavku bylo fakticky vyhověno až 30. 10. 2019, kdy byla věc žalobce vyloučena k samostatnému projednání. Jakkoliv nelze přesně vyčíslit, o kolik toto celkovou délku řízení protáhlo, je nepochybným, že po vyloučení věci k samostatnému projednání bylo ve věci žalobce v krátkém časovém horizontu meritorně rozhodnuto, a to, že nedošlo k vyloučení k samostatnému projednání dříve, se na celkové délce řízení ve vztahu k žalobci jednoznačně negativně promítlo. Poslední skutečností, která odůvodňuje závěr o nesprávném úředním postupu na straně soudu, je skutečnost, že rozsudek soudu prvého stupně ze dne 31. 5. 2016 byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2017 zrušen pro nepřezkoumatelnost a pro vady řízení, a rovněž tak druhý prvoinstanční rozsudek ze dne 24. 10. 2018 byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2019 zrušen pro procesní vady při opakování dokazování. Obě tyto skutečnosti se tedy rovněž ve vztahu k žalobci negativně promítly na celkové délce řízení, ač nelze přesně vyčíslit, o jakou dobu, pak tyto vady prvých dvou rozsudků soudů prvé instance celkovou délku řízení nepochybně prodloužily. Závěr soudu o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení pak nevyvrací ani vyhodnocení ostatních kritérií § 31a odst. 3 odškodňovací zákona, ke kterým se soud blíže vyjadřuje níže. Řízení bylo sice po skutkové stránce nadstandardně složitým, rovněž tak po stránce procesní, nicméně je nutno přisvědčit argumentu, že tak bylo pro trestné činy, které byly vyšetřovány ve vztahu k ostatním spoluobviněným, tedy skutková a procesní složitost ve vztahu k činu žalobce sama natolik významnou nebyla, aby celkovou délku řízení ve vztahu žalobce odůvodnila. Totéž platí o složitosti procesní či právní. Soud dále v řízení neshledal jednání žalobce jakožto poškozeného, kterým by se na délce řízení negativně podílel, spíše naopak se snažil o vyloučení své věci k samostatnému projednání, tedy se pokoušel o urychlení řízení. Rovněž tak význam předmětu řízení je zvýšený, tedy hovoří naopak ve prospěch závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

19. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Odpovědnostní titul je dán.

20. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

21. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

22. Za posuzované řízení v délce trvání 9 let tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 120 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění. Dle ustálené judikatury je vyšší základní částka ročního odškodnění přiznávána až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal. K těmto jednotlivým kritériím se soud podrobně vyjadřuje níže, a příp. pro tyto základní částku odškodnění modifikuje – soud nicméně nedospěl k závěru, že by se některé z těchto kritérií na celkové délce řízení podílelo natolik zásadní měrou (výjimečně), že by toto mělo být zohledněno ještě navíc (vedle modifikace) tím, že bude navýšena i samotná základní částka ročního odškodnění.

23. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Pokud jde o toto kritérium, soud předně uvádí, že posuzoval skutkovou procesní a právní složitost předmětného trestního řízení v rámci tohoto kritéria jako takového, tedy bez vztahu k tomu, v jakém rozsahu se toto týkalo žalobce. Fakt, že většina provedeného dokazování nebyla třeba k rozhodnutí ve věci žalobce, pak soud zohlednil v rámci modifikace při posuzování kritérií další, zejména význam řízení a jednání poškozeného. Soud tedy v tomto ohledu uzavírá, že naříkané trestní řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové a soud proto základní částku odškodnění snížil o 20 %. V řízení bylo vyslechnuto přes 35 svědků a k důkazu bylo provedeno několik stovek listinných důkazů. Rovněž byl zpracován znalecký posudek na pravost podpisů. Skutková složitost věci je doložena i množstvím skutků, pro které bylo trestní řízení ve vztahu ke všem spoluobviněným vedeno. Soud dále snížil základní částku odškodnění pro složitost procesní, a to zejména z důvodu, že bylo procesně náročným pro soud obstarat účast všech svědků, když řada z nich měla neznámé bydliště nebo musela být zjišťována místa jejich pobytu prostřednictvím policie. Procesní složitost byla dána i tím, že soud prvé instance v rámci součinnosti komunikoval i se zahraničními justičními orgány z Rakouska. Pro procesní složitost věci tedy soud odškodnění ponížil o 20%. Právní složitost soud shledal běžnou, a proto pro ni základní částku odškodnění nemodifikoval. Soud rovněž nemodifikoval základní částku odškodnění ani pro počet soudních instancí. Ve věci sice rozhodoval třikrát soud prvé instance a třikrát soud odvolací, nicméně první dvě rozhodnutí byla zrušena pro procesní vady či nepřezkoumatelnost, tedy nelze tuto skutečnost přičítat k tíži žalobce tím, že by soud pro počet soudních instancí základní částku odškodnění snížil. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud v rámci řízení shledal úkony, kterými se žalobce snažil dosáhnout urychlení meritorního rozhodnutí ve vztahu ke své osobě, a proto pro toto kritérium soud základní částku odškodnění navýšil o 10 %. Konkrétně žalobce na hlavním líčení 18. 2. 2015 poprvé činí návrh na vyloučení věci k samostatnému projednání, což fakticky poté skutečně vedlo, poté co o tomto soud 30. 10. 2019 rozhodl, k urychlení rozhodnutí ve věci. Dále to byl přípis žalobce z 10. 2. 2015, kterým souhlasil s tím, že není třeba provádět celé dokazování od počátku, když došlo ke změně obsazení soudu. Vyloučení věci k samostatnému projednání pak žalobce urgoval i na hlavním líčení konaném 22. 4. 2015 a na hlavním líčení konaném 24. 10. 2018 pak žalobce opět souhlasil s provedenými důkazy a netrval na provedení hlavního líčení znovu od samého počátku. Jedná se tak o úkony, kterými žalobce přispěl k urychlení celkové délky řízení a soud proto základní část uvedeným způsobem navýšil. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud v rámci vyhodnocení odpovědnostního titulu výše uvedl, že na celkové délce řízení se negativně promítl průtah v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku, dále nepřezkoumatelnost prvých dvou rozsudků soudů prvé instance, a dále to, že k návrhu žalobce z 18. 2. 2015 byla jeho věc k samostatnému projednání vyloučena až 30. 10. 2019. Soud považuje toto kritérium částečně za vyčerpané tím, že pro něj dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu, nicméně soud pro toto kritérium dále navyšuje základní částku odškodnění o 20 %, a to konkrétně o 10 % z důvodu vad a nepřezkoumatelnosti prvých dvou rozhodnutí soudu prvé instance a o 10 % z důvodu, že o vyloučení věci k samostatnému projednání bylo rozhodnuto až v konečné fázi řízení, přičemž toto fakticky skutečně přispělo k urychlení rozhodnutí ve vztahu k žalobci. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Jedná se tak o významem typově zvýšené řízení, a jelikož žalobce žalobu, kterou se domáhal samostatného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, vzal zpět, pak soud navýšil pro typový význam tohoto řízení základní částku odškodnění o 10 %, neboť se nejedná o hodnocení duplicitní. Soud dále v rámci významu řízení a to konkrétně subjektivního významu řízení pro žalobce zohlednil skutečnost, že tento se skutečně již od roku 2015 domáhal vyloučení věci k samostatnému projednání s tím, že jeho věc nesouvisí co do svého rozsahu skutkové a procesní složitosti s trestnými činy ostatních obžalovaných a že je proto řízení ve vztahu k němu nedůvodně prodlužováno. Soud tak uvěřil tomu, že žalobce takto subjektivně skutečně vnímal celkovou délku řízení jakožto významnější a soud dále navýšil pro subjektivní význam řízení částku odškodnění pro žalobce o dalších 20 %.

24. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě zvýšit o 20 % na výsledných 144 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku 118 750 Kč, soud žalobci přiznal nárok na zbývající část finančního zadostiučinění ve výši 25 250 Kč (144 000 – 118 750) a ve zbytku žalobního požadavku co do částky 36 000 Kč (61 250 – 25 250) soud žalobu zamítl.

25. K námitce žalobce stran nesouhlasu s výší základní částky odškodnění a jejímu nutnému navýšení s ohledem na nárůst cen (inflaci) od roku 2010 lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, kde dovolací soud uzavřel, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (k tomu také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z části VI Stanoviska přitom vyplývá, že základní částky 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výš než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Obecně platí, že částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). Např. ani v případě extrémní délky řízení, která by podle stanoviska vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč, tedy nemusí být takto postupováno a lze vyjít z nižší základní částky.

26. Pokud jde o náhradu škody požadovanou žalobcem z titulu nákladů vynaložených na obhajobu, pak žalobce požaduje žalobou uhradit částku ve výši 66 550 Kč. Žalobci bylo, před podáním žaloby dne 31. 5. 2021, uhrazeno na tento nárok žalovanou 31 460 Kč; původně se domáhal odškodnění ve výši 98 010 Kč; předmětem žaloby je tak neuhrazený zbytek původního požadavku právě ve výši 66 550 Kč.

27. Pro posouzení tohoto nároku je relevantní skutkové vymezení úkonů, za které se žalobce odškodnění domáhá (uvedeno níže) a vyčíslení celkové výše tohoto škodního nároku (vyčísleno na 66 550 Kč) s tím, že soud poté posoudí důvodnost požadavku na odškodnění každého z tvrzených úkonů a v případě jeho odůvodněnosti vyčíslí jeho hodnotu zákonem daným způsobem (popsaným níže).

28. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení Policie České republiky ze dne 16. 6. 2011, kterým bylo zahájeno trestního stíhání žalobce pro zločin podílnictví dle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) t.z., které bylo odklizeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 11. 2019 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020.

29. Odpovědnostní titul je tak dán, když v naříkaném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a náklady obhajoby sloužily k jeho odstranění.

30. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

31. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobce domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o.z. (po 1. 1. 2014), soud s odkazem na § 26 OdpŠk a § 2952 o.z. uvádí, že není nutným se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu. Samotný vznik dluhu pak má soud za prokázaný z faktury č. 20 2010 vystavené žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 26. 9. 2020 na částku 98 010 Kč. Nad rámec tohoto má soud za zjištěnou i úhradu této částky žalobcem dne 2.11.2020, a to z potvrzení této transakce z internetbankingu tohoto advokáta.

32. Náklady musejí být přitom vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím (NS sp. zn. 30 Cdo 594/2013). Obecně sice platí, že advokát je vázán pokyny a přáními svého klienta, nicméně toto ještě nezakládá účelnost a důvodnost všech realizovaných úkonů (vč. porad) a přiznání vícero dalších porad by mělo být jen výjimečné, vždy odůvodněné konkrétními okolnosti vyžadujícími nezbytnost toho konkrétního úkonu za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí. O účelně vynaložené náklady právního zastoupení nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům (NS sp. zn. 30 Cdo 3190/2014). Zásadní je tedy to, že náklady lze považovat za odškodnitelné jen v případě, kdy šlo o náklady vynaložené účelně a účelnost vynaložení nákladů řízení je třeba posoudit podle okolností konkrétního případu.

33. Ke konání dalších porad pak soud doplňuje, že za poradu s klientem přesahující jednu hodinu náleží obhájci odměna za jeden úkon právní služby bez ohledu na to, jak byla porada dlouhá a o jakou dobu přesáhla stanovenou minimální délku (Vrchní soud v Praze sp. zn. 1 To 37/2006; Rt 16/2008).

34. Možnost zvýšení odměny zakotvuje § 12 odst. 1 AT, jde-li o úkony mimořádně obtížné nebo časově náročné. Tyto pojmy jsou typickými neurčitými pojmy, jimž poskytuje obsah až konkrétní naplnění. Předem lze tedy jen obtížně definovat, v jakých případech budou splněny podmínky pro zvýšení odměny. Pokud jde obtížnost, je třeba primárně porovnat běžný úkon právní služby s úkonem nikoliv běžným. Časově náročné úkony jsou úkony velmi dlouhé, trvající déle než několik hodin, anebo úkony vykonané večer, v noci, ve svátek nebo v den pracovního volna (Vrchní soud v Praze, sp. zn. 8 To 12/02). Ne ale každý úkon, k němuž došlo v noci nebo o svátcích, je úkonem ve smyslu § 12 odst. 1, je nutné naplnit podmínku nezbytnosti, aby úkon proběhl jindy než v běžnou pracovní, resp. denní dobu (např. úkony nařízené policií; nikoli však např. porada advokáta s klientem v den volna jen proto, že to některému z nich časově více vyhovovalo).

35. Žalobce vymezil úkony právní služby, za které požaduje poskytnutí odškodnění v odst. 28 žaloby, přičemž soud připojuje i závěr ohledně každého z dílčích nároků: porada s klientem – 21.1.2017 – žalobce tvrdí, že úkon je nutno považovat za účelně vynaložený, neboť dne 17.1.2017 bylo doručeno předvolání na veřejné zasedání o odvolání na 7.3.2017; na této poradě byl dohodnut postup v souvislosti s odvoláním druhého spoluobžalovaného pana [příjmení], jehož věc měla být projednávána při stejném veřejném zasedání, protože mohla mít bezprostřední dopad na výsledek projednávání odvolání žalobce; zároveň byla projednávána otázka možné námitky podjatosti členů senátu; porada se uskutečnila ihned po klientově dopoledním návratu do [obec] po doručení předvolání na veřejné zasedání – konání a obsah porady má soud za prokázaný; nejedná se však o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; konání další porady dle § 11/1 c) AT je co do účelnosti nutno odůvodnit konkrétní, individuální nezbytností takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností; to že bude nařízeno jednání odvolacího soudu, muselo být žalobci obecně známo a samo doručení předvolání k tomuto veřejnému zasedání, které se má konat navíc až za necelé dva měsíce, nezbytnost a účelnost porady nezakládá – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal porada s klientem – 1.3.2017 – žalobce tvrdí, že tato porada předcházela plánovanému veřejnému zasedání, které bylo zrušeno bezprostředně před svým konáním telefonicky, přičemž se předpokládalo při veřejném zasedání vyjádření žalobce jako odvolatele; na poradě se projednal nejen předpokládaný průběh jednání u odvolacího soudu, ale zejména případné vystoupení klienta u odvolacího soudu a možnost předložení dalších důkazů včetně znaleckého posudku na pravost podpisů – konání a obsah porady má soud za prokázaný; nejedná se však o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; konání další porady dle § 11/1 c) AT je co do účelnosti nutno odůvodnit konkrétní, individuální nezbytností takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností; to, že bude nařízeno jednání odvolacího soudu bylo již žalobci známo – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal porada s klientem – 5.8.2017 – žalobce tvrdí, že dne 2.8.2017 v 12:55:43 bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, což odůvodňuje účelnost porady – konání a obsah porady má soud za prokázaný; nejedná se však o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; konání další porady dle § 11/1 c) AT je co do účelnosti nutno odůvodnit konkrétní, individuální nezbytností takovéto porady pro další postup ve věci; pouze to, že žalobce chtěl s právním zástupcem neprodleně projednat odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, nezakládá účelnost úkonu ve smyslu úkonu směřujícího k odstranění nezákonného rozhodnutí – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal porada s klientem – 21.10.2018 – žalobce tvrdí, že žalovanou byla přiznána odměna ve výši 1 úkonu bez navýšení dle § 12 odst. 1 AT; porada se konala v neděli, neboť žalobce v původně domluvený termín (pondělí 22.10.2018) neměl z pracovních důvodů čas, proto bylo nutno konat poradu v den pracovního klidu – konání a obsah porady má soud za prokázaný; navýšení odměny dle § 12 odst. 1 AT lze však přiznat pro časovou náročnost tehdy, byla-li tato vyvolaná zejm. objektivní okolností nezávislou na vůli žalobce či advokáta – soud navýšení odměny nepřiznal, z tvrzení se podává, že konání porady v den volna bylo z důvodu časové vhodnosti pro žalobce, nikoli z důvodu objektivní nutnosti porada s klientem – 15.12.2018 – žalobce tvrdí, že se jednalo o mimořádnou poradu vyvolanou skutečností mající vážný vliv na psychiku klienta způsobenou tím, že se 14.12.2018 klient dozvěděl o nové právní úpravě jednání publikované ve Sbírce zákonů předchozího dne; šlo o novou právní úpravu právní klasifikace jednání, za které byl stíhán; klient měl mimořádné obavy z dopadu právní úpravy na něj, protože nová právní úprava byla přísnější; advokát na poradě žalobce uklidnil - konání a obsah porady má soud za prokázaný; nejedná se o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; i dle tvrzení žalobce bylo účelem této porady uklidnění žalobce, porada neměla vliv na odstranění nezákonného rozhodnutí, ani to nebylo jejím účelem konání – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal vzdání se práva odvolání – 27.11.2019 – žalobce tvrdí, že žalovaná úkon neodškodnila, neboť žadatel se vzdal práva odvolání do protokolu již při vyhlášení rozsudku dne 27.11.2019; žalobce uvádí, že v konkrétním případě se vzdal práva odvolání za obžalovaného jeho obhájce a následně na výzvu soudu toto potvrdil i jako vzdání za osoby oprávněné klient; dle žalobce je vzdání se práva odlišnou skutečností od účasti na hlavním líčení i dle advokátního tarifu – soud odškodnění nepřiznal, úkon vzdání se práva odvolání byl učiněn v průběhu hlavního líčení konaného dne 27.11.2019, před jeho ukončením; úkon byl součástí úkonu účasti na hlavním líčení, nelze jako samostatné úkony odškodňovat jednotlivé dílčí úkony v rámci úkonu jiného (např. každé vyjádření k věci na hlavním líčení apod.) porada s klientem – 4.8.2019 – žalobce tvrdí, že byla přiznána odměna ve výši 1 úkonu bez navýšení dle § 12 odst. 1 AT; porada se uskutečnila po tom, co advokát z údajů zasílaných evidencí datových schránek do emailu advokáta zjistil, že zřejmě obdržel doplnění odvolání státního zástupce; to chtěl klient projednat před svým odjezdem na dovolenou; zpráva byla doručena (tj. otevřena) v průběhu porady; když porada se uskutečnila od 18:05 do 20:00 hod. po návratu advokáta z dovolené advokáta a před pondělním odjezdem klienta na jeho dovolenou – konání a obsah porady má soud za prokázaný; navýšení odměny dle § 12 odst. 1 AT lze však přiznat pro časovou náročnost tehdy, byla-li tato vyvolaná zejm. objektivní okolností nezávislou na vůli žalobce či advokáta – soud navýšení odměny nepřiznal, z tvrzení se podává, že konání porady v den volna bylo z důvodu časové vhodnosti pro žalobce i advokáta, nikoli z důvodu objektivní nutnosti porada s klientem – 24.11.2019 – žalobce tvrdí, že byla přiznána odměna ve výši 1 úkonu bez navýšení dle § 12 odst. 1 AT; v běžný pracovní den by se klient obtížně dokázal uvolnit z práce na téměř tříhodinovou poradu a s cestou fakticky téměř na 5 hodin a ještě vnímat právní nuance a problematiku řadu let probíhajícího trestního řízení; porada o víkendu byla jedinou racionální možností, kdy se klient mohl radit s advokátem, aniž by byl unaven, a aniž by měl pracovní problémy – konání a obsah porady má soud za prokázaný; navýšení odměny dle § 12 odst. 1 AT lze přiznat pro časovou náročnost tehdy, byla-li tato vyvolaná zejm. objektivní okolností nezávislou na vůli žalobce či advokáta – soud navýšení odměny nepřiznal, z tvrzení se podává, že konání porady v den volna bylo z důvodu časové vhodnosti pro žalobce i advokáta, nikoli z důvodu objektivní nutnosti porada s klientem – 11.1.2020 – dle tvrzení žalobce je účelnost dána tím, že předmětem jednání byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, rozsudek byl doručen dne 8.1.2020 – konání a obsah porady má soud za prokázaný; nejedná se o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; konání další porady dle § 11/1 c) AT je co do účelnosti nutno odůvodnit konkrétní, individuální nezbytností takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností, na kterou je třeba reagovat právě po poradě; to, že žalobce chtěl s právním zástupcem neprodleně projednat odůvodnění rozhodnutí soudu, nezakládá účelnost úkonu ve smyslu úkonu směřujícího k odstranění nezákonného rozhodnutí – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal porada s klientem – 25.1.2020 – dle tvrzení žalobce předmětem jednání bylo odůvodnění odvolání státního zástupce do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, které bylo obhájci doručeno dne 23.1.2020, včetně projednání možného písemného vyjádření k tomuto odvolání, které pak následně pro nadbytečnost nebylo odesláno - konání a obsah porady má soud za prokázaný; nejedná se o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; účelem konání další porady dle § 11/1 c) AT je co do účelnosti nutno odůvodnit konkrétní, individuální nezbytností takovéto porady pro další postup ve věci; to, že žalobce chtěl s právním zástupcem neprodleně projednat odůvodnění odvolání státního zástupce, nezakládá účelnost úkonu ve smyslu úkonu směřujícího k odstranění nezákonného rozhodnutí – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal 36. Soud tak neshledal důvodným nárok na odškodnění za žádný ze žalobcem uplatněných úkonů právní služby. Soud proto žalobu v požadavku na úhradu tohoto nároku na škodu vzniklou náklady vynaloženými na dané úkony ve výši 66 550 Kč s přísl. zamítl.

37. Dále žalobci přiznal soud nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 150 210 Kč, kterou žalovaná žalobci dobrovolně hradila dne 31. 5. 2021, neboť dle § 2054 odst. 2 o.z. tímto žalovaná uznala i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky. Kapitalizovaná výše zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 150 210 Kč za období od 17. 5. 2021 do 31. 5. 2021 činí 509,27 Kč a soud tento nárok žalobci přiznal.

38. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce v rámci žalobního petitu chybně sečetl nárok na náhradu škody (66 550 Kč) a náhradu újmy (61 250 Kč), když žalobou požaduje souhrnně (bez kapitalizovaného úroku ve výši 509,27 Kč) částku 127 750 Kč, namísto správného součtu 127 800 Kč. Soud rozhodoval o výši nároku, jak tuto v petitu specifikoval žalobce (127 750 Kč).

39. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení ode dne 17. 5. 2021, a to z částek, které shledal důvodnými.

40. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 116 550 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a 66 550 na náhradě škody; kapitalizované úroky soud nezahrnul). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 50 000 Kč za nemajetkovou újmu (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013); neúspěšný byl v požadavku na náhradu škody ve výši 66 550 Kč. Převážně tak byl úspěšný žalovaný v rozsahu 14,2% a v tomto rozsahu žalovanému soud náklady řízení přiznal.

42. V souzeném případě tak soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 5x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě a 2x účast na ÚJ a 2x přípravu na ÚJ. Tedy celkem 1 500 Kč, z čehož činí 14,2% přiznaných 213 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku, aby lhůty k plnění obou stran nebyly bez zásadního důvodu rozdílné s tím, že tato delší lhůta nemůže pro žalovanou znamenat žádnou finanční komplikaci.

Poučení