10 C 125/2023-61

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 41 250 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 250 Kč a to formou splátek po 4 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 41 250 Kč ve výši 15% ročně od 2. 10. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce JUDr. [jméno] [jméno], náhradu nákladů řízení ve výši 2 986 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 8. 2. 2023, ve znění vyjádření ze dne 3. 7. 2023, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 41 250 Kč a příslušenství sestávajícího ze zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 41 250 od 2. 10. 2022 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárok na shora uvedená finanční plnění, jako pohledávku, nabyla z titulu„ smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne 30. 8. 2022 sjednala se [právnická osoba] corp (dále jen„ postupitel II.“), která tento nárok nabyla taktéž z titulu„ smlouvy o postoupení pohledávek“, sjednané tentokráte k 25. 8. 2022 se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ postupitel I.“). Postupitel I. se pak na základě„ smlouvy o revolvingovém úvěru“ (dále jen„ Smlouva“), uzavřené na dálku, cestou elektronických prostředků, žalované zavázal otevřít revolvingový účet s limitem 50 550 Kč, z něhož následně žalovaná k 26. 11. 2020 načerpala částku 13 950 Kč, k datu 14. 1. 2021 částku 6 250 Kč, k datu 29. 1. 2021 částku 6 500 Kč, k datu 3. 3. 2021 částku 5 050 Kč, k datu 15. 3. 2021 částku 2 700 Kč, k datu 12. 4. 2021 částku 4 800 Kč a k datu 15. 4. 2021 částku 2 000 Kč, celkem tedy 41 250 Kč. Žalovaná nicméně z poskytnutého plnění nesplatila ničeho a neplnila ani dodatečně, po datech postoupení nárokované pohledávky. Byť byla k zaplacení vyzývána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 21. 9. 2022. Co se týče okolností sjednání závazku ze Smlouvy, žalobkyně doplnila, že jí v souvislosti s postoupením nárokované pohledávky nebyly předány žádné podklady, z nichž by bylo možné dovodit, zda postupitel I. náležitým způsobem přezkoumal schopnost žalované splácet poskytnuté plnění, tedy tzv. úvěruschopnost. S přihlédnutím k tomuto nedostatku proto žalobkyně alternativně navrhla, aby soud uplatněný nárok kvalifikoval nikoli jakožto (spotřebitelský) úvěr, ale jakožto kvazi závazek z bezdůvodného obohacení a z jeho titulu žalované celé nárokované plnění uložil k úhradě, neboť žalobkyně cestou projednávané žaloby vznáší nárok toliko na nesplacenou jistinu a zákonný úrok z prodlení, jdoucí od data, odvozeného od data splatnosti stanoveného v předžalobní výzvě.

2. Žalovaná se k věci písemně nevyjádřila, toliko v rámci telefonické omluvy z jednání dne 10. 8. 2023 sdělila, že si je dluhu vůči žalobkyni vědoma a navrhla, aby jí soud nárokované plnění uložil k úhradě ve formě splátek. Žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Telefonické sdělení žalované soud jako akt uznání, ve smyslu § 153a o. s. ř., nevyhodnotil z důvodů formálních i obsahových. Pokud jde o důvody formální, soud vzal v úvahu, že žalobkyně své povědomí o existenci nárokované pohledávky/dluhu sdělila toliko telefonicky, tedy v podstatě ústně. S tím, že, ve smyslu § 41b o. s. ř., je soud sice povinen i akt ústně sděleného uznání nároku za řízení akceptovat a přihlížet k němu, avšak toliko za předpokladu, je-li uznání sděleno do protokolu, který je uznávající osobou podepsán. Z hlediska obsahu telefonického sdělení žalované pak je třeba doplnit, že žalovaná, dle záznamu o uskutečněném telefonátu, toliko vyjádřila povědomí o existenci dluhu vůči žalobkyni. Nijak však nespecifikovala, o jaký dluh se jedná, v jaké je výši atd. Z uvedeného proto soud dovodil, že žalovaná dluh, o němž měla„ povědomí“,„ jednoznačně“ (obdobně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 522/2001 ze dne 25. 4. 2002), v rozsahu uznávacího prohlášení, ve smyslu § 153a o. s. ř., nespecifikovala.

4. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

5. Oproti podpisu dokumentu, nazvaného„ SMLOUVA O UŽIVATELSKÉM ÚČTU“ a datovaného k 21. 11. 2020, se postupitel I. zavázal žalované, identifikované elektronickým certifikátem, zřídit uživatelský účet, a to v návaznosti na akt registrace, který žalovaná realizovala na jeho webových stránkách (čl. 3 odst. 1). Tento uživatelský účet postupitel I. žalované zřídil jako elektronickou platformu pro sjednávání„ Smluv o revolvingovém úvěru“ (čl. 5 odst. 2). V souvislost s jejichž sjednáváním si postupitel I. vyhradil právo vyžadovat od žalované dokumenty potřebné k přezkumu její tzv. úvěruschopnosti (čl. 5 odst. 3).

6. Textem písemného vyhotovení Smlouvy, datovaného k 21. 11. 2020, které osoba pověřená jednat za postupitele I. podepsala a žalovaná opatřila identifikačním elektronickým certifikátem, se postupitel I. zavázal žalobkyni, v mezích sjednaného„ Úvěrového rámce“, poskytovat finanční prostředky (čl. 1 odst. 1). Z takto zřízeného„ Úvěrového rámce“ byla žalovaná oprávněna peněžní prostředky čerpat (čl. 3 odst. 1) a tyto, po navýšení o úročení (čl. 5 odst. 1), následně splácet, přinejmenším formou„ minimálních splátek“ odpovídajících 3 % načerpané jistiny, resp. minimálně 500 Kč (čl. 4 odst. 3). Splatnost takto vymezených splátek postupitel I. a žalovaná sjednali s měsíční periodicitou, vždy k 30. dni následujícímu po datu čerpání finančních prostředků (čl. 4 odst. 1). Spolu s textem Smlouvy, ve smyslu jejího čl. 8 odst. 2, žalobkyně předložila též dokument nazvaný jako„ FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“, v němž jsou práva a povinnosti ze Smlouvy rozepsána ve formě tabulky.

7. Společnost [obec] spořitelna písemným sdělením ze dne 6. 6. 2023 potvrdila, že žalovanou eviduje jako„ majitele“ jí spravovaného bankovního účtu č. [bankovní účet]. V předloženém výpisu z téhož bankovního účtu, vystaveném za období od 1. 11. 2020 do 30. 4. 2021, pak jsou zaznamenány platby od žalobkyně označené jako„ půjčka [celé jméno žalované]“ (č. účtu [bankovní účet]) ve výši 13 950 Kč (26. 11. 2020), 6 250 Kč (14. 1. 2021), 6 500 Kč (29. 1. 2021), 5 050 Kč (3. 3. 2021), 2 700 Kč (15. 3. 2021) a 4 800 Kč (12. 4. 2021) a 2 000 Kč (15. 4. 2021). Jednu každou ze zde provedených transakcí dále dokládá též 6 žalobkyní předložených dílčích výpisů z jejího již označeného účtu, kde jsou zaznamenány platby ve prospěch taktéž již uvedeného účtu žalované ve výši 13 950 Kč (26. 11. 2020), 6 250 Kč (14. 1. 2021), 6 500 Kč (29. 1. 2021), 5 050 Kč (3. 3. 2021), 2 700 Kč (15. 3. 2021), 4 800 Kč (12. 4. 2021) a 2 000 Kč (15. 4. 2021, pozn. zde chyba v psaní v protokolu, označen jako„ 15. 5.“).

8. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o opakovaném postoupení pohledávek-Rámcová smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 1. 4. 2022, vzal soud za prokázané, že se postupitel I. zavázal postupiteli II. převádět pohledávky, a to formou sjednávání„ Dílčích smluv“ (čl. 1 1. 1) a za úplatu (čl. 3 1. 1). S výslovným odkazem na ujednání obsažená ve„ Smlouvě o opakovaném postoupení pohledávek - Rámcové smlouvě o postoupení pohledávek“ (čl. I.) se postupitel I., oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Dílčí smlouva o postoupení pohledávek [číslo]“, datovaném k 25. 8. 2022, dále zavázal postupiteli II., za úplatu (čl. II.), převést pohledávky zaznamenané na datovém souboru, představujícím přílohu zde uvedených ujednání (čl. II.). V této příloze, jíž žalobkyně taktéž k důkazu předložila, je nárokovaná pohledávka za žalovanou označena pod č. CZ224718.

9. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávky“, podepsaným zástupci postupitele II. a žalobkyně k 30. 8. 2022, doloženým spolu s přílohou [číslo] (zde je nárokována pohledávka taktéž označena pod č. [anonymizováno]) vzal soud za prokázané, že se postupitel II., za úplatu (čl. III.), zavázal žalobkyni převést pohledávky označené v soudu taktéž předložené příloze [číslo] (čl. I.) s tím, že platnost a účinnost převodu byla (čl. IV.) navázána na účinnost této smlouvy. Platnost a účinnost ujednání obsažených v této„ Smlouvě o postoupení pohledávek“ pak smluvní strany navázaly na datum podpisu oběma smluvními stranami (čl. V). Složení sjednané úplaty pro účely soudního řízení dokládá záznam o transakci (platbě nazvané„ Úplata pohl [anonymizováno] - SPP [číslo]“), kterou žalobkyně dne 1. 9. 2022 uskutečnila ve prospěch postupitele II. ze svého bankovního účtu, vedeného u [příjmení] [příjmení].

10. K zaplacení nárokovaného plnění žalobkyně žalovanou naposledy vyzvala prostřednictvím upomínky označené jako„ Výzva k úhradě před podáním žaloby“, datované k 21. 9. 2022, v níž lhůtu k plnění stanovila do deseti dnů od jejího doručení. K tomuto dokumentu dále žalobkyně připojila též dokument označený jako„“ Oznámení o postoupení pohledávky“, datovaný taktéž k 21. 9. 2022, jehož prostřednictvím žalovanou informovala, že na ni přešlo právo nárokovat nesplacené plnění ze Smlouvy. Oba tyto dokumenty žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, dle předloženého podacího lístku, k poštovní přepravě podala ještě téhož dne.

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

17. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem je ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

25. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu 25. 10. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

28. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi postupitelem I. a žalovanou. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost postupitele I. poskytnout, oproti podpisu Smlouvy, sjednané formou elektronických prostředků, tzv. na dálku, ve smyslu § 561 odst. 1 o. z., úročené finanční plnění, jež žalovaná, formou celkem 6 dílčích výběrů, v celkové výši 41 250 Kč, načerpala na svůj shora označený bankovní účet. Popsané povinnosti postupitele I. pak korespondovala povinnost žalované splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o případné související poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu (zejména příslibu vyplatit úročené finanční plnění) právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel I., subjekt nebankovní povahy poskytující úročená finanční plnění, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

29. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli I. v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy, ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, předsmluvní povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

30. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C [číslo] ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

31. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

32. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že žalobkyně neprokázala, zda a na základě jakých podkladů postupitel I. tzv. úvěruschopnost žalované přezkoumal. Ačkoli právě žalobkyni v návaznosti na povahu uplatněného nároku vznikla procesní povinnost nejen dotvrdit (tzv. břemeno tvrzení), ale též doložit (tzv. břemeno důkazní), že postupitel I. splnil veškeré hmotněprávní povinnosti, jimiž je vymezeno postavení úvěrujícího ve smyslu § 2395 o. z., a to i s přihlédnutím ke specifikům spotřebitelského charakteru tvrzeného závazku. Tedy, především, že postupitel I. řádně posoudil tzv. úvěruschopnost žalované a následně v její prospěch vyplatil tvrzené-nárokované plnění. Splnění uvedených procesních povinností vyplývá z projednací zásady, jíž je civilní řízení sporné obecně ovládáno (viz zejména § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 120 odst. 2 o. s. ř.). Ostatně, právě zásada projednací v občanskoprávním soudním řízení vymezuje břemena důkazní i tvrzení jako procesní odpovědnost za výsledek řízení, která, pod sankcí neúspěchu ve věci, stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby soud uznal tvrzenou skutečnost za prokázanou (shodně viz např. nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 385/15 ze dne 8. 12. 2015). Z projednací zásady také dále plyne i tradičně traktovaný závěr, že„ co není v řízení dokázáno, jako by nebylo“. K doplnění důkazů stran prokázání skutečnosti, zda postupitel I. přezkoumal tzv. úvěruschopnost žalované, pak soud žalobkyni dodatečně, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., nevyzýval. Tuto výzvu/poučení lze totiž poskytnout toliko účastníku/jeho zástupci přítomnému na soudním jednání (shodně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010) a zástupce žalobkyně, omluvený ze soudního jednání, nadto již dopředu, ve vyjádření ze dne 3. 7. 2023, oznámil, že žalobkyně co do uvedené sporné skutečnosti žádnými podklady nedisponuje, jelikož při postoupení žádné takové podklady neobdržela. Přičemž absenci těchto podkladů, v tom směru, jak ji žalobkyně namítla, je přesto na místě přičíst žalobkyni, neboť ta byla, ve smyslu § 1880 odst. 2 o. z., při postoupení pohledávek, včetně pohledávky nárokované v tomto řízení, oprávněna takové podklady vyžadovat.

33. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel I. nedostál (resp. toto nebylo prokázáno) své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy, soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s přihlédnutím k nedbalému přístupu postupitele I., který poskytl spotřebitelský úvěr bez doložitelného vyžádání podkladů alespoň rámcově mapujících majetkové poměry žalované. Závazek ze Smlouvy, z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení žalované proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 41 250 Kč, odpovídající částce nesplacené jistiny. S tím, že žalobkyně právo nárokovat tuto pohledávku nabyla z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., a to od postupitele II., který nárokovanou pohledávku obdobným způsobem nabyl od postupitele I.

34. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaná za podmínek projednávané věci dosud, v rozporu s § 1968 o. z., neocitla v prodlení, a žalobkyni (ani postupitelům I. i II.) tedy, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

35. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která žalovanou, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění, přiznal právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Rozsah procesního úspěchu žalobkyně byl určen jako rozdíl jejího procesního úspěchu (89 %) a procesního úspěchu žalované (11%), tj. 78 %, i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015), jež soud pro účely výpočtu procesního úspěchu účastníků kapitalizoval k datu vyhlášení rozsudku. Při určení míry procesního úspěchu žalobkyně soud vycházel ze závěru, že bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení částky 41 250 Kč. Naopak, žalobkyně s uplatněným nárokem neuspěla co do částky zákonného úroku z prodlení ve výši 5 322,94 Kč. Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby, uskutečněného v projednávané věci do data podání žaloby, soud určil částkou 500 Kč, s odkazem na § 14b odst. 1 nařízení vlády č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), neboť se v projednávané věci jednalo o nárok na zaplacení plnění do 50 000 Kč, uplatněný cestou žaloby dle ustáleného vzoru, podávané u nadepsaného soudu žalobkyní, prostřednictvím totožného zástupce, opakovaně (viz např. věci projednávané nadepsaným soudem v posledních dvou letech pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). Náhrada nákladů žalobkyně v konkrétním případě zahrnuje dílčí náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 650 Kč a dílčí náhradu za odměnu jejího zástupce. S tím, že odměna zástupce žalobkyně sestává z (i.) odměny za 3 úkony právní služby, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), (ii.) paušální náhrady 3 x 100 Kč, ve smyslu § 14 b odst. odst. 5 písm. a) a. t., to vše navýšeno o náhradu za DPH ve výši 21 %, celkem o 378 Kč, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Po zohlednění míry procesního úspěchu žalobkyně v řízení tak výše přiznané náhrady činí 2 986 Kč.

36. Splatnost plnění, uloženého žalované k úhradě výrokem I., soud, pod ztrátou jejich výhody (zesplatnění v případě nezaplacení byť i jediné splátky ve stanoveném termínu), rozvrhl do splátek po 4 000 Kč tak, aby bylo nárokované plnění při řádném splácení uhrazeno v přiměřeném termínu jednoho roku. Splátky soud žalované uložil k úhradě vždy k 25. dni v měsíci, tedy při jeho konci. Splatnost plnění, uloženého žalované k úhradě výrokem III., soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil v zákonné, třídenní lhůtě, k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení