10 C 128/2024 - 105

Rubrum

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 1 536 431,30 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a) částku 1 536 431,30 Kč, b) úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 985 823,30 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení, c) úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 530 000 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení.

II. Řízení se zastavuje v části, v níž žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení a) úroku ve výši 6 % ročně z částky 985 823,30 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení, b) úroku ve výši 7,6 % ročně z částky 530 000 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce advokáta [Jméno advokáta] na náhradě nákladů řízení 126 765,34 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 536 431,30 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] a z titulu smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota], úroku ve výši 6 % ročně z částky 985 823,30 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 985 823,30 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 7,6 % ročně z částky 530 000 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 530 000 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdí, že dne 18. 3. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota], na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 1 000 000 Kč. Žalobkyně od této smlouvy dopisem ze dne 2. 7. 2024 odstoupila pro prodlení žalovaného s hrazením dohodnutých splátek po dobu delší než 3 měsíce. Pohledávka žalobkyně za žalovaným činila ke dni 30. 6. 2024 celkem 990 823,30 Kč, z čehož 985 823,30 Kč připadalo na dlužnou jistinu a 5 000 Kč na dlužné úroky.

3. Žalobkyně dále tvrdí, že dne 16. 11. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota], na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 530 000 Kč. Žalobkyně od této smlouvy dopisem ze dne 3. 4. 2024 odstoupila pro prodlení žalovaného s hrazením dohodnutých splátek po dobu delší než 3 měsíce. Pohledávka žalobkyně za žalovaným činila ke dni 31. 3. 2024 celkem 545 608 Kč, z čehož 530 000 Kč připadalo na dlužnou jistinu a 15 608 Kč na dlužné úroky.

4. Ve svém vyjádření ze dne 7. 1. 2025 (č. l. 84) žalobkyně podrobně popsala, jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a dále vzala žalobu částečně zpět v požadavku na zaplacení: úroku ve výši 6 % ročně z částky 985 823,30 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 7,6 % ročně z částky 530 000 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ani se nezúčastnil soudního jednání, ačkoli žaloba i předvolání mu byly zaslány na adresu jeho trvalého pobytu, kam mu byly doručeny tzv. fikcí podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o s. ř.“).

I. Skutková zjištění soudu

6. Na základě dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Za každým z dílčích skutkových zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě dané zjištění soud učinil.

7. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) ze dne 4. 2. 2019 čj. KSCB [spisová značka]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno][Anonymizováno]byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho řešením oddlužením (usnesení založeno na č. l. 93). Následně usnesením ze dne 22. 6. 2020 čj. KSCB [spisová značka]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] krajský soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil jej od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny (usnesení založeno na č. l. 95). I.A. K první smlouvě o meziúvěru 8. Žalovaný dne 18. 3. 2022 žalobkyni doručil žádost o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Požádal o meziúvěr ve výši 1 000 000 Kč. V žádosti uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou s čistou měsíční mzdou ve výši 25 000 Kč a bydlí u rodičů (žádost o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření na č. l. 15). Nemovitostí, jíž se čerpání meziúvěru týkalo, řešil žalovaný svou bytovou potřebu a bytovou potřebu svého otce (čestné prohlášení na č. l. 16), přičemž jeho otec, jako vlastník dané nemovitosti, vyslovil souhlas s tím, aby žalovaný provedl její rekonstrukci (souhlas s rekonstrukcí na č. l. 17 verte).

9. V souvislosti s žádostí o meziúvěr si žalobkyně opatřila podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Výpisy z účtů a informacemi o platbách si nechala doložit výši čisté mzdy žalovaného, která činila 40 021 Kč v prosinci 2021 (výpis z účtu na č. l. 16 verte), 24 585 Kč v lednu 2022 (detail platby na č. l. 16 verte) a 25 070 Kč v únoru 2022 (detail platby na č. l. 17). Žalovaný dále deklaroval, že má úvěr ve výši 34 885 Kč, který splácí po 1 403 Kč měsíčně a že jeho životní náklady včetně nákladů na bydlení činí 7 000 Kč měsíčně (potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci na č. l. 17). Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nevyšla z jím tvrzených životních nákladů ve výši 7 000 Kč, nýbrž za jeho životní náklady považovala vyšší částku, a to 8 792 Kč, jakožto souhrn nákladů na bydlení ve výši 4 932 Kč a nákladů na obživu ve výši 3 860 Kč. U těchto částek vycházela z vlastních statistických modelů zohledňujících normativní náklady na bydlení a životní minimum. V potaz dále vzala, že žalobce po 1 403 Kč měsíčně splácí svůj stávající dluh, a uvažovala splátku 7 600 Kč úvěru, o který žalovaný žádal. Vyházela z příjmů žalovaného ve výši 29 892 Kč (tj. z průměru čisté mzdy za období prosinec 2021 až únor 2022). Započítala rovněž rezervu 1 794 Kč, tj. ve výši 6 % příjmů žalovaného (kontrola příjmů na č. l. 17 verte). Současně s negativním výsledkem lustrovala žalovaného v registrech SOLUS a NRKI (výstup z interního systému žalobkyně na č. l. 91).

10. Následně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 17. 3. 2022 smlouvu o stavebním spoření č. [hodnota] a úvěrovou smlouvu č. [hodnota] (dále jen „první smlouva o meziúvěru“). Sjednáno bylo stavební spoření s cílovou částkou 1 000 000 Kč a meziúvěr ze stavebního spoření. Celková výše meziúvěru, která může být poskytnuta, byla dohodnuta na 1 000 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 6 % ročně s možností snížení o 0,8 procentního bodu za dohodnutých podmínek. Plná výše měsíční splátky úroku z meziúvěru činila 5 000 Kč a vedle toho výše povinného měsíčního vkladu do stavebního spoření byla dohodnuta na 2 600 Kč. Součástí smluvních ujednání byly i všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a obecné úvěrové podmínky, podle nichž je žalobkyně oprávněna od smlouvy o úvěru odstoupit, pokud se žalovaný dostane do prodlení s hrazením více než 2 splátek úvěru či se dostane do prodlení s hrazením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Pro případ odstoupení od smlouvy bylo sjednáno, že žalobkyně je stále oprávněna požadovat úrok z meziúvěru a úrok z prodlení (smlouva o stavebním spoření a úvěrová smlouva na č. l. 20 spolu s všeobecnými obchodními podmínkami stavebního spoření na č. l. 24 a obecnými úvěrovými podmínkami na č. l. 25 verte).

11. Žalovaný požádal o čerpání meziúvěru dne 18. 3. 2022 (žádost o čerpání na č. l. 23 verte) a následně jej čerpal ve výši 1 000 0000 Kč, přičemž částka 398 145,67 Kč mu byla připsána na jeho účet dne 22. 3. 2022 a částka 601 854,33 Kč mu byla připsána na jeho účet dne 21. 3. 2022 (oznámení o čerpání finančních prostředků na č. l. 27 a výpisy z účtů na č. l. 55 verte a č. l. 79).

12. Z důvodu neplnění příslušných podmínek žalobkyně žalovaného informovala dopisem ze dne 12. 7. 2022 o tom, že přišel o bonusové snížení úrokové míry o 0,8 procentního bodu. Výše úroku tak činila 6 % ročně a měsíční splátka činila 5 000 Kč (dopis na č. l. 27 verte).

13. Od srpna 2023 se žalovaný dostával pravidelně do prodlení s úhradou sjednané splátky úvěru ve výši 5 000 Kč a celou řadu splátek od srpna 2023 vůbec nepoukázal (výpis z účtu meziúvěru na č. l. 88). Ke dni 30. 6. 2024 výše jeho celkového dluhu u první smlouvy o meziúvěru činila 990 823,30 Kč (výpis z účtu meziúvěru na č. l. 88). Jde o výši dluhu po zohlednění umoření částkou 56 672,03 Kč, tj. částkou, kterou na účtu stavebního spoření žalovaný naspořil ke dni 30. 6. 2024 a která byla téhož dne užita na úhradu jeho dluhu z meziúvěru (výpis z účtu stavebního spoření na č. l. 28 a výpis z účtu meziúvěru na č. l. 88).

14. Žalobkyně žalovanému zaslala poslední výzvu ze dne 22. 5. 2024 k úhradě jeho dluhu do 30. 6. 2024. V případě, že žalovaný nezaplatí, pak žalobkyně deklarovala, že ke dni 30. 6. 2024 odstupuje od první smlouvy o meziúvěru a činí celý dluh splatným (poslední výzva k úhradě na č. l. 28 verte). Poslední výzvu k úhradě žalobkyně doručila do právní sféry žalovaného dne 24. 5. 2024 tak, aby se s ní mohl seznámit (doručenka na č. l. 29 verte; a informace z aplikace České pošty, a. s., sledování zásilek na č. l. 30 verte). Dopisem ze dne 2. 7. 2024 žalobkyně žalovaného informovala, že žalovaný svůj dluh nezaplatil, a proto ke dni 30. 6. 2024 nastala účinnost odstoupení od první smlouvy o meziúvěru. Současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky 990 823,30 Kč. Dopis ze dne 2. 7. 2024 mu doručila do jeho právní sféry dne 8. 7. 2024 tak, aby se s ním mohl seznámit (oznámení věřitele o odstoupení na č. l. 29, průkaz doručení na č. l. 29 a informace z aplikace České pošty, a. s., sledování zásilek na č. l. 30).

15. Dne 24. 7. 2024 žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu z téhož dne (předžalobní výzva na č. l. 31 a podací lístek na č. l. 31). I.B. Ke druhé smlouvě o meziúvěru 16. Žalovaný dne 27. 11. 2022 žalobkyni doručil další žádost o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Požádal o meziúvěr ve výši 530 000 Kč. V žádosti uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou s čistou měsíční mzdou ve výši 40 000 Kč a bydlí u rodičů a meziúvěr chce čerpat na údržbu a změnu nemovitosti (žádost o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření na č. l. 32). Nemovitostí, jíž se čerpání meziúvěru týkalo, řešil žalovaný svou bytovou potřebu a bytovou potřebu svého otce (čestné prohlášení na č. l. 36). Ve vztahu k této nemovitosti otec žalovaného, jako její vlastník, vyslovil souhlas s tím, aby žalovaný provedl její změnu, modernizaci a údržbu (souhlas se změnou, modernizací a údržbou na č. l. 36).

17. V souvislosti s druhou žádostí o meziúvěr si žalobkyně opatřila podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Výplatními lístky a potvrzením o platbě mzdy si nechala doložit výši čisté mzdy žalovaného, která činila 1 586,67 € za červenec 2022 (výplatní lístek na č. l. 33; potvrzení o platbě na č. l. 34 verte), 1 700 € za srpen 2022 (výplatní lístek na č. l. 33; potvrzení o platbě na č. l. 35) a 1 700 € za září 2022 (výplatní lístek na č. l. 33 verte; potvrzení o platbě na č. l. 35). Rovněž [Anonymizováno] [Anonymizováno], jakožto zaměstnavatel žalovaného potvrdil, že žalovaný má čistou mzdu 1 700 € měsíčně (potvrzení na č. l. 35 verte). Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nevyšla z jím tvrzených životních nákladů ve výši 2 000 Kč (výstup ze systému žalobkyně na č. l. 92), nýbrž za jeho životní náklady považovala vyšší částku, a to 10 852 Kč, jakožto souhrn nákladů na bydlení ve výši 6 232 Kč a nákladů na obživu ve výši 4 620 Kč. U těchto částek vycházela z vlastních statistických modelů zohledňující normativní náklady na bydlení a životní minimum. Vzala v potaz dále, že žalobce po 10 214 Kč měsíčně splácí své stávající dluhy, a uvažovala splátku 5 457 Kč úvěru, o který žalovaný žádal. Vyházela z příjmů žalovaného ve výši 40 699 Kč. Započítala rovněž rezervu 6 105 Kč, tj. ve výši 6 % příjmů žalovaného (kontrola příjmů na č. l. 35 verte). Současně s negativním výsledkem lustrovala žalovaného v registrech SOLUS a NRKI (výstup z interního systému žalobkyně na č. l. 92).

18. Následně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 3. 11. 2022 smlouvu o stavebním spoření č. [hodnota] a úvěrovou smlouvu č. [hodnota] (dále jen „druhá smlouva o meziúvěru“). Sjednáno bylo stavební spoření s cílovou částkou 530 000 Kč a meziúvěr ze stavebního spoření. Celková výše meziúvěru, která může být poskytnuta, byla dohodnuta na 530 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 7,6 % ročně s možností snížení o 0,8 procentního bodu za dohodnutých podmínek. Plná výše měsíční splátky úroku z meziúvěru činila 3 556,67 Kč a vedle toho výše povinného měsíčního vkladu do stavebního spoření byla dohodnuta na 2 100 Kč. Součástí smluvních ujednání byly i všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a obecné úvěrové podmínky, podle nichž je žalobkyně oprávněna od smlouvy o úvěru odstoupit, pokud se žalovaný dostane do prodlení s hrazením více než 2 splátek úvěru či se dostane do prodlení s hrazením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Pro případ odstoupení od smlouvy bylo sjednáno, že žalobkyně je stále oprávněna požadovat úrok z meziúvěru a úrok z prodlení (smlouva o stavebním spoření a úvěrová smlouva na č. l. 39 a následujících spolu s všeobecnými obchodními podmínkami stavebního spoření na č. l. 24 a obecnými úvěrovými podmínkami na č. l. 25 verte).

19. Žalovaný požádal o čerpání meziúvěru dne 15. 11. 2022 (žádost o čerpání na č. l. 42 verte) a následně jej čerpal ve výši 530 0000 Kč, přičemž částka 530 000 Kč mu byla připsána na jeho účet dne 23. 11. 2022 (oznámení o čerpání finančních prostředků na č. l. 43 a výpis z účtu na č. l. 73).

20. Z důvodu neplnění příslušných podmínek žalobkyně žalovaného informovala dopisem ze dne 15. 3. 2023 o tom, že přišel o bonusové snížení úrokové míry o 0,8 procentního bodu. Výše úroku tak činila 7,6 % ročně a měsíční splátka činila 3 556,67 Kč (dopis na č. l. 44).

21. Od června 2023 se žalovaný dostával pravidelně do prodlení s úhradou sjednané splátky úvěru ve výši 3 556,67 Kč, celou řadu splátek od června 2023 vůbec nepoukázal (výpis z účtu meziúvěru na č. l. 44). Ke dni 31. 3. 2024 výše jeho celkového dluhu u druhé smlouvy o meziúvěru činila 545 608 Kč (výpis z účtu meziúvěru na č. l. 44). Jde o výši dluhu po zohlednění umoření částkou 17 299,25 Kč, tj. částkou, kterou na účtu stavebního spoření žalovaný naspořil ke dni 31. 3. 2024 a která byla téhož dne užita na úhradu jeho dluhu z meziúvěru (výpis z účtu stavebního spoření na č. l. 45; výpis z účtu meziúvěru na č. l. 44).

22. Žalobkyně žalovanému zaslala poslední výzvu ze dne 23. 2. 2024 k úhradě jeho dluhu do 31. 3. 2024. V případě, že žalovaný nezaplatí, pak žalobkyně deklarovala, že ke dni 31. 3. 2024 odstupuje od druhé smlouvy o meziúvěru a činí celý dluh splatným (poslední výzva k úhradě na č. l. 45 verte). Poslední výzvu k úhradě žalobkyně doručila do právní sféry žalovaného dne 29. 2. 2024 tak, aby se s ní mohl seznámit (doručenka na č. l. 45 verte; a informace z aplikace České pošty, a. s., sledování zásilek na č. l. 46 verte). Dopisem ze dne 3. 4. 2024 žalobkyně žalovaného informovala, že žalovaný svůj dluh nezaplatil, a proto ke dni 31. 3. 2024 nastala účinnost odstoupení od první smlouvy o meziúvěru. Současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky 545 608 Kč. Dopis ze dne 3. 4. 2024 mu doručila do jeho právní sféry dne 5. 4. 2024 tak, aby se s ním mohl seznámit (oznámení věřitele o odstoupení na č. l. 47, průkaz doručení na č. l. 45 a informace z aplikace České pošty, a. s., sledování zásilek na č. l. 46).

23. Dne 24. 7. 2024 žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu z téhož dne (předžalobní výzva na č. l. 47 verte a podací lístek na č. l. 48).

II. Hodnocení soudu

24. V Insolvenčním řízení byl žalovaný usnesením krajského soudu ze dne 22. 6. 2020 čj. KSCB [spisová značka]-B-11 osvobozen od placeních pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Právě zmíněné usnesení, jakož i insolvenční řízení vedené před krajským soudem pod sp. zn. KSCB [spisová značka] nemají vliv na povinnost žalovaného uhradit částky, které jsou předmětem žaloby. Jeho dluhy, které jsou předmětem nyní posuzované žaloby, totiž vznikly až na základě první a druhé smlouvy o meziúvěru, které byly uzavřeny v roce 2022, tj. až v době, která následovala po vydání zmíněného usnesení krajského soudu ze dne 22. 6. 2020 čj. KSCB [spisová značka]-B-11, kterým byl žalovaný osvobozen od placeních pohledávek zahrnutých do oddlužení. II.AK první a druhé smlouvě o meziúvěru 25. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

26. Žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) zdůraznil, že „poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti [jméno FO] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem).

27. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz), který uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána“ (bod 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 čj. 1 As 30/2015-39; rozhodnutí Nejvyšší správního soudu jsou dostupná z https://www.nssoud.cz).

28. Žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nespolehla jen na údaje od žalovaného, neboť z výplatních lístků a potvrzení o platbách mzdy ověřila výši jeho čisté mzdy. Od žalovaného věděla, že bydlí u rodičů, tudíž jeho výdaje na bydlení byly minimální. I přesto při posuzování úvěruschopnosti zohledňovala výdaje vyplývající z jejích statistických modelů reflektujících normativní náklady na bydlení a životní minimum. Místo životních nákladů deklarovaných žalovaným tak žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z vyšších údajů o nákladech vyplývajících z jejích statistických modelů. Současně do výpočtu zahrnula i rezervu 6 % z příjmů žalovaného. Dále pak žalovaného s negativním výsledkem lustrovala v registrech SOLUS a BRKI. Zohledňovala též výši zjištěných splátek stávajících dluhů žalovaného.

29. Ani zjištěné údaje o finanční situaci nezavdávaly relevantní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Před uzavřením první smlouvy o meziúvěru měl žalovaný průměrný čistý příjem 29 892 Kč měsíčně, žalobkyně zohledňovala jeho nezbytné výdaje ve výši 8 792 Kč a skutečnost, že na splátky stávajících dluhů vydával 1 403 Kč měsíčně. V takové situaci nebyly pochyby o jeho schopnosti hradit 7 600 Kč, k čemuž se hodlal zavázat první smlouvou o meziúvěru a smlouvou o stavebním spoření.

30. Před uzavřením druhé smlouvy o meziúvěru měl žalovaný čistý příjem 40 699 Kč měsíčně, žalobkyně zohledňovala jeho nezbytné výdaje ve výši 10 852 Kč a skutečnost, že na splátky stávajících dluhů vydával 10 214 Kč měsíčně. V takové situaci nebyly pochyby o jeho schopnosti hradit 5 457 Kč, k čemuž se hodlal zavázat druhou smlouvou o meziúvěru a smlouvou o stavebním spoření.

31. Soud tedy shrnuje, že žalovaná řádně zkoumala a posoudila úvěruschopnost žalovaného.

32. Žalovaný v rozporu se svým smluvně převzatým závazkem neuhradil některé ze splátek, k jejichž hrazení se zavázal v první a druhé smlouvě o meziúvěru. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek využila svého smluvně dohodnutého práva a od první i druhé smlouvy o meziúvěru odstoupila.

33. Podle § 2004 odst. 1 občanského zákoníku platí: Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

34. Podle § 2005 odst. 1 věty první občanského zákoníku: Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran.

35. Jak vyložil Nejvyšší soud v bodech v bodech 19. až 30. svého rozsudku ze dne 29. 3. 2022 čj. 23 Cdo 2637/2020-409 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz/), právní úprava účinků odstoupení od smlouvy je dispozitivní a stranám nic nebrání sjednat pro případ odstoupení od smlouvy jeho účinky a způsob vypořádání závazku odchylně od úpravy v občanském zákoníku.

36. Strany si zvolily vlastní smluvní úpravu některých účinků odstoupení od smlouvy v čl. J odst. 2 písm. b) a odst. 4 obecných úvěrových podmínek, jež jsou součástí smluvních ujednání jak v první, tak druhé smlouvě o meziúvěru. Strany dohodly, že odstoupením od smlouvy se stává splatnou pohledávka na splacení celého poskytnutého meziúvěru včetně příslušenství a současně nezaniká právo žalobkyně na úroky z meziúvěru a na úroky z nezaplacených částek až do zaplacení všech pohledávek žalobkyně z úvěrové smlouvy. Dále dohodly, že i v případě odstoupení je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému úrok z prodlení.

37. Žalobkyně od první smlouvy o meziúvěru odstoupila s účinností k 30. 6. 2024 (srov. její výzvu ze dne 22. 5. 2024 rekapitulovanou v bodě 14. výše) a od druhé smlouvy o meziúvěru o meziúvěru odstoupila s účinností k 31. 3. 2024 (srov. její výzvu ze dne 22. 2. 2024 rekapitulovanou v bodě 22. výše).

38. Ke dni 30. 6. 2024 dosáhl neuhrazený závazek žalovaného z první smlouvy o meziúvěru výše 990 823,30 Kč. Ke dni 31. 3. 2024 dosáhl neuhrazený závazek žalovaného z druhé smlouvy o meziúvěru výše 545 608 Kč. Po uvedených datech žalovaný na své závazky již nic nezaplatil. Žalované tudíž dluží částku 1 536 431,30 Kč (990 823,30 Kč + 545 608 Kč), kterou je povinen jí uhradit [I. výrok písm. a) tohoto rozsudku].

39. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, je povinen podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobkyni uhradit úroky z prodlení. Dlužná částka 990 823,30 Kč se stala podle smluvních ujednání splatnou okamžikem odstoupení od smlouvy, tj. stala se splatnou 30. 6. 2024. Následující den (1. 7. 2024) se žalovaný dostal do prodlení s úhradou této částky. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení z částky 985 823,30 Kč, která představuje dlužnou jistinu a která je součástí dlužné částky 990 823,30 Kč. Za uvedených okolností je žalobce povinen žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 985 823,30 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení [I. výrok písm. b) tohoto rozsudku].

40. Dlužná částka 545 608 Kč se stala podle smluvních ujednání splatnou okamžikem odstoupení od smlouvy, tj. stala se splatnou 31. 3. 2024. Následující den (1. 4. 2024) se žalovaný dostal do prodlení s úhradou této částky. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení z částky 530 000 Kč, která představuje dlužnou jistinu a která je součástí dlužné částky 545 608 Kč. Za uvedených okolností je žalobce povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 530 000 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení [I. výrok písm. c) tohoto rozsudku]. II.B. Částečné zastavení řízení 41. Žalobkyně vzala svou žalobu zpět v části, v níž se po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 6 % ročně z částky 985 823,30 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 7,6 % ročně z částky 530 000 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení.

42. Podle § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. soud řízení částečně zastavil v tom rozsahu, v jakém žalobkyně vzala žalobu částečně zpět [II. výrok tohoto rozsudku].

43. Jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo ještě před prvním jednáním ve věci, nebylo v souladu s § 96 odst. 3 o. s. ř. třeba zjišťovat stanovisko žalovaného ke zpětvzetí. Možnosti vyjádřit své stanovisko na částečné zpětvzetí žaloby se žalovaný však současně zbavil tím, že se bez omluvy nezúčastnil soudního jednání.

III. Náklady řízení

44. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř.

45. Žalobkyně měla ve věci částečný neúspěch, a to v rozsahu, ve kterém bylo řízení částečně zastaveno. Žalobkyně současně zavinila částečné zastavení řízení (žalobu nebrala zpět pro pozdější chování žalovaného).

46. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala. Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

47. Žalobkyně byla úspěšná (posouzeno ke dni rozhodnutí soudu, tj. k 17. 1. 2025) v požadavku na zaplacení částky 1 667 854,20 Kč, která se skládá z těchto položek: částky 1 536 431,30 Kč [I. výrok písm. a) tohoto rozsudku], částky 69 043,83 Kč [I. výrok písm. b) tohoto rozsudku], jakožto úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 985 823,30 Kč od 1. 7. 2024 (včetně) do 17. 1. 2025 (včetně), tj. za 201 dnů prodlení (69 043,83 Kč [985 823,30 Kč x 0,1275 x 184/366] + [985 823,30 Kč × 0,1275 × 17/365], kde 985 823,30 Kč je částka, z níž se úrok z prodlení počítá; 0,1275 představuje úrokovou míru 12,75 % ročně; 184 je počet dní v období od 1. 7. 2024 včetně do 31. 12. 2024 včetně; 366 je počet dní v přestupném roce 2024; 17 je počet dní v období od 1. 1. 2025 včetně do 17. 1. 2025 včetně a 365 je počet dní v nepřestupném roce 2025). částky 62 379,07 Kč [I. výrok písm. c) tohoto rozsudku], jakožto úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 530 000 Kč od 1. 4. 2024 (včetně) do 17. 1. 2025 (včetně), tj. za 292 dnů prodlení (62 379,07 Kč [530 000 Kč x 0,1475 x 275/366] + [985 823,30 Kč × 0,1475 × 17/365], kde 530 000 Kč je částka, z níž se úrok z prodlení počítá; 0,1475 představuje úrokovou míru 14,75 % ročně; 275 je počet dní v období od 1. 4. 2024 včetně do 31. 12. 2024 včetně; 366 je počet dní v přestupném roce 2024; 17 je počet dní v období od 1. 1. 2025 včetně do 17. 1. 2025 včetně a 365 je počet dní v nepřestupném roce 2025).

48. Při podání žaloby žalobkyně požadovala (posouzeno ke dni rozhodnutí soudu, tj. k 17. 1. 2025) celkem částku 1 732 486,49 Kč, která se skládá z těchto položek: částky 1 536 431,30 Kč, částky 32 491,21 Kč, jakožto úroku ve výši 6 % ročně z částky 985 823,30 Kč od 1. 7. 2024 do 17. 1. 2025, částky 69 043,83 Kč, jakožto úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 985 823,30 Kč od 1. 7. 2024 do 17. 1. 2025, částky 32 141,08 Kč, jakožto úroku ve výši 7,6 % ročně z částky 530 000 Kč od 1. 4. 2024 do 17. 1. 2025, částky 62 379,07 Kč, jakožto úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 530 000 Kč od 1. 4. 2024 do 17. 1. 2025.

49. Žalobkyně tak byla úspěšná z 96,27 % ( 1 667 854,20 Kč / 1 732 486,49 Kč) a neúspěšná ve zbylých 3,73 %. Má tedy nárok na náhradu nákladů z 92,54 % (96,27 p. b. – 3,73 p. b.).

50. Plná náhrada nákladů řízení by dosáhla výše 136 984,37 Kč a skládala by se z těchto položek: zaplaceného soudního poplatku ve výši 60 634 Kč; mimosmluvní odměny za 4 úkony právní služby v celkové výši 57 840 Kč, tj. po 14 460 Kč za úkon [§ 7 bod 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]. Těmito úkony právní služby byly o příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytování právních služeb [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], o podání žaloby, jakožto návrhu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], o vyjádření ze dne 7. 1. 2025 (č. l. 84), jakožto návrhu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], o účast na jednání před soudem konaném dne 17. 1. 2025, které trvalo 15 minut [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. paušální náhrady hotových výdajů v celkové výši 1 350 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (1 350 Kč = [3 × 300 Kč] + 450 Kč). Za úkony vykonané do 31. 12. 2024 je výše této paušální náhrady 300 Kč za úkon, od 1. 1. 2025 je její výše 450 Kč. Jeden z úkonů právní služby (účast při jednání dne 17. 1. 2025) byl vykonán po 1. 1. 2025. náhrady ve výši 1 200 Kč (= 8 × 150 Kč) za promeškaný čas (8 půlhodin) na cestě na soudní jednání. Náhrada za promeškaný čas po 1. 1. 2025 činí 150 Kč za každou i jen započatou půlhodinu podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. náhrady cestovních výdajů ve výši 2 709,48 Kč vynaložených na cestě mezi Prahou, odkud zástupce žalobkyně jel, a Českým Krumlovem. Cesta tam a zpět je dlouhá celkem 344 km (2 × 172 km). Podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025 (dále jen „vyhláška č. 475/2024 Sb.“) činí základní sazba náhrady za 1 km jízdy osobních silničních vozidel částku 5,80 Kč. Zástupce žalobkyně k přepravě užil osobní automobil s kombinovanou spotřebou 5,8 l benzinu na 100 km. Průměrná cena 95oktanového benzinu činí 35,80 Kč podle § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. Náklady na 1 km jízdy tak činí 7,8764 Kč (= 5,80 Kč + [35,8 Kč × 5,8 / 100]). Výše náhrad cestovních výdajů tak čítá 2 709,48 Kč ( 344 × 7,8764 Kč). náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 13 250,92 Kč (21 % z částky 63 099,48 Kč, která představuje součet mimosoudní odměny ve výši 57 840 Kč + paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 350 Kč + náhrady za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč + náhrady cestovních výdajů ve výši 2 709,48 Kč).

51. Jak bylo výše uvedeno, žalobkyně má nárok na náhradu nákladů z 92,54 %. Na náhradu nákladů má tedy nárok v částce 126 765,34 Kč ( 92,54 % z 136 984,37 Kč). Platebním místem k úhradě nákladů řízení je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobkyně, advokát [Jméno advokáta].

Poučení