10 C 129/2022-74

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizováno] [adresa žalobce] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], [anonymizováno] [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 200 000 Kč takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na úhradu částky 200 000 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalované, ve znění doplnění učiněných v rámci řízení, částky 200 000 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která byla vyvolána pochybeními na straně státu u žalobce, přičemž konkrétně žalobce namítá, že podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne [datum] k Nejvyššímu správnímu soudu, Nejvyšší správní soud jej vyzval k úhradě soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, avšak nepoučil jej, že pokud bude hradit soudní poplatek bezhotovostním platebním převodem, je třeba soudní poplatek ve stanovené lhůtě připsat na účet soudu, nikoliv pouze odeslat. Dále žalobce namítá, že soud špatně vyhodnotil datum doručení výzvy k úhradě soudního poplatku, tedy že žalobce uhradil soudní poplatek řádně, ve lhůtě, když poslední den této lhůty soudní poplatek zaslal bankovním převodem. A dále žalobce namítá, že Nejvyšší správní soud neměl postupovat natolik přísně a řízení zastavit. Rovněž žalobce namítá, že ve vyjádření Ministerstva spravedlnosti, odboru dohledu a kárné agendy, bylo uvedeno, že může uhradit poplatek v odvolací lhůtě, což nekoresponduje s postupem Nejvyššího správního soudu.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z [datum] s tím, že uzavřela, že ve věci není dán odpovědnostní titul. Dle žalované byl žalobce soudem poučen řádně a nelze tak shledat pochybení na straně státu. Rozhodnutí, kterým bylo řízení zastaveno, nebylo navíc zrušeno či změněno pro jeho nezákonnost. Není tak dán ani nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí jakožto možné odpovědností tituly.

3. Z vyjádření žalované má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované uplatnil, a to dle [datum].

4. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu, v rozsahu relevantním pro právní posouzení žalobou uplatněných nároků. Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobce podal dne [datum] kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze [datum]. Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatel neuhradil soudní poplatek, a proto byl vyzván k jeho úhradě. Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobce byl vyzván Nejvyšším správním soudem v souvislosti s podanou kasační stížností k tomu, aby ve lhůtě 15 dnů zaplatil soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Žalobce byl poučen o tom, že může uhradit soudní poplatek vylepením kolkových známek na přiloženém tiskopisu a doručením soudu nebo bezhotovostně. Žalobce byl poučen o tom, že má-li za to, že jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, musí ve stejné lhůtě požádat o osvobození od soudních poplatků, a žalobce byl rovněž poučen o tom, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Z citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu ze [datum] pak soud zjistil, že soud řízení o kasační stížnosti žalobce zastavil, neboť usnesení obsahující výzvu k úhradě soudního poplatku bylo žalobci doručeno [datum], lhůta k úhradě soudního poplatku marně uplynula [datum], avšak žalobce uhradil soudní poplatek až dne [datum]. Z tvrzení žalobce má soud za zjištěné, resp. soud těmto uvěřil v tom směru, že žalobce provedl úhradu soudního poplatku bezhotovostním převodem dne [datum] (viz vyjádření žalobce z [datum]). Z přípisu Ministerstva spravedlnosti ČR, odboru dohledu a kárné agendy, soud zjistil, že Ministerstvo spravedlnosti dne [datum] zaslalo žalobci vyjádření k otázce zastavení řízení o kasační stížnosti, obsahující primárně sdělení, že ministerstvo není oprávněno přezkoumávat postup Nejvyššího správního soudu v rámci jeho rozhodovací činnosti. V předposledním odstavci je pak žalobce informován o tom, že dle právní úpravy do 29. 9. 2017 se jednalo o lhůtu nikoliv propadnou, jako je tomu nyní, ale pořádkovou, s tím, že je citována právní úprava platná do dne 29. 9. 2017. Soud dále zjistil, že usnesení Nejvyššího správního soudu, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] obsahující výzvu k úhradě soudního poplatku bylo žalobci doručeno obálkou typu III. vhozením do jeho domovní schránky dne [datum].

5. Soud nehodnotil zbývající listinné důkazy, neboť tyto neměly relevanci pro právní posouzení předmětu tohoto řízení. Výše citovaná skutková zjištění jsou plně postačující, neboť těmito soud v potřebném rozsahu zjistil skutečnosti týkající se namítaného pochybení spočívajícího v tvrzeném nedostatku poučení soudu o způsobu platby soudního poplatku, i v tom, že soud řízení zastavil či v otázce doručení výzvy k úhradě soudního poplatku nebo vyjádření Ministerstva spravedlnosti a jeho dohledového odboru. Soud tak nehodnotí stížnost žalobce z [datum] na postup Nejvyššího správního soudu, námitky žalobce z [datum] proti zastavení řízení rozhodnutí Krajského ředitelství policie Libereckého kraje ze dne [datum], ani rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka] (tento důkaz soud nehodnotí i proto, že se týká sporu žalobce s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který měl žalobci způsobit dopravní nehodu, což předmětem řízení není). Soud zamítl návrh na provedení důkazu blíže nespecifikovanými listinami od České pošty, kterými žalobce chtěl prokazovat pochybení na straně pošty při doručování předmětné zásilky, obsahující výzvu k úhradě soudního poplatku, neboť se nejednalo o pochybení tvrzená na straně žalované a nemělo jejich prokazování pro toto řízení relevanci, neboť nebylo namítáno, že by soudy pochybily při doručování, pochybení bylo namítáno ve vztahu k České poště.

6. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

10. Žalobce po stránce skutkové tvrdil pochybení na straně státu spočívající v tom, že Nejvyšší správní soud v rámci výzvy k úhradě soudního poplatku nepoučil žalobce o tom, že v případě bezhotovostní platby musí být poplatek připsán na účet soudu ve stanovené lhůtě, že nepostačuje jeho odeslání ve stanovené lhůtě. Dále žalobce spatřuje pochybení na straně Nejvyššího správního soudu v tom směru, že neměl být tak přísný a řízení pro nezaplacení soudního poplatku s prodlením několika málo dnů zastavovat. Dále spatřuje žalobce pochybení v tom, že Nejvyšší správní soud špatně vyhodnotil otázku doručení výzvy k úhradě soudního poplatku, když tato byla správně doručena až [datum]. A dále žalobce namítá, že Ministerstvo spravedlnosti ve svém vyjádření odboru dohledu a kárné agendy z [datum] připustilo, že lhůta pro placení soudního poplatku je lhůtou pořádkovou, nikoliv propadnou.

11. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

12. Úprava nezákonného rozhodnutí pak stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

13. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

14. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

15. Soud předně pro úplnost uzavírá, že ve věci není naplněn odpovědností titul ve formě nezákonného rozhodnutí. Předmětné řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci, avšak nebylo nikdy pro nezákonnost změněno či zrušeno. Odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí tak tedy dán není.

16. Soud se proto dále zabýval namítanými pochybeními z titulu možné existence odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu. Žalobce se primárně domáhal pochybení na straně státu, spočívajícího v tom, že nebyl dostatečně poučen o tom, že v případě platby soudního poplatku bezhotovostním platebním stykem je třeba příslušnou částku soudního poplatku připsat na účet soudu ve stanovené lhůtě, nikoliv pouze poplatek odeslat.

17. Soud v tomto směru odkazuje na plenární nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/20, ze kterého se podává, že každý poplatník nese vlastní odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas, bez ohledu na to, jaký způsob k jeho úhradě zvolí. Tedy v případě platby soudního poplatku bankovním převodem musí být ve stanovené lhůtě soudní poplatek na účet příslušného soudu skutečně připsán. Tento závěr potvrdil i Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, kde dovolací soud uzavřel, že i příp. pochybení nebo technická chyba při bezhotovostním převodu uskutečňovaném bankou nebo provozovatelem poštovních služeb, v jejichž důsledku nebyla předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty, stanovené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání, připsaná na účet soudu, jde na vrub poplatníka, jemuž nic nebránilo v zaplacení poplatku současně s podáním poplatného úkonu, který tak nese odpovědnost za nesplnění poplatkové povinnosti v podobě rozhodnutí soudu o zastavení řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 nebo 2 zákona o soudních poplatcích.

18. Soud v návaznosti na toto tedy uzavírá, že žalobce byl řádně vyzván k úhradě soudního poplatku dle položky 19 Sazebníku soudních poplatků zákona o soudních poplatcích. Dle § 4 odst. 1 písmene d) zákona o soudních poplatcích pak vznikla žalobci jakožto poplatníkovi povinnost uhradit soudní poplatek již podáním kasační stížnosti. Za této situace tak soud uzavírá, že žalobce byl povinen soudní poplatek, splatný podáním kasační stížnosti, uhradit již okamžikem jejího podání. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích pak i pro případ prodlení poplatníka stanoví povinnost soudu tohoto v dodatečné lhůtě vyzvat k úhradě poplatkové povinnosti, která je již splatná s tím, že v případě marného uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

19. Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

20. Účel nebo cíl právní úpravy ukládající soudu dodatečně vyzvat poplatníka, který je v prodlení s placením soudního poplatku a dát mu tak možnost k nápravě tohoto prodlení, je primárně zaměřen tak, aby subjektům, které zahájily v tomto případě kasační řízení, bylo umožněno v tomto pokračovat, pokud svoji poplatkovou povinnost dodatečně splní. Za tohoto kontextu tak je třeba vnímat, že se jedná ze strany soudu o situaci, kdy tímto postupem napravuje pochybení, které již na straně poplatníka nastalo. V tomto kontextu je tak třeba považovat plně za dostačující, pokud je, jako tomu bylo v případě žalobce, poplatník, který je s platbou soudního poplatku v prodlení, poučen o tom, že ve stanovené lhůtě je třeba stanovený poplatek zaplatit, tento je řádně vyčíslen, a pokud je poplatník zároveň upozorněn, že v případě, že se tak nestane, bude řízení zastaveno.

21. Nelze tak shledat nesprávný úřední postup na straně soudu v tom směru, že nevypočítává či nepředvídá navíc všechny možné komplikace, které mohou při platbě nastat, a to tedy včetně toho, že musí být poplatek na účet soudu připsán, nejen odeslán. Poučovací povinnost soudu je dostatečně splněna tím, že tento upozorní žalobce na správnou výši soudního poplatku, na délku trvání dodatečné lhůty s uvedením obecné informace o tom, že v této lhůtě musí být poplatek zaplacen, vč. toho, že je poplatník poučen o následcích nezaplacení spočívajících v zastavení řízení. Toto vše v případě žalobce nastalo.

22. Soud tak uzavírá, že nesprávný úřední postup spočívající v tvrzeném nedostatku poučení o způsobu platby soudního poplatku není dán.

23. V kombinaci s výše uvedenými zjištěními pouze soud ve stručnosti uvádí, že není pro vznik takto tvrzené nemajetkové újmy naplněna ani další z nezbytných podmínek, a to příčinná souvislost. Jak se podává ze skutkových zjištění učiněných výše, výzva k úhradě soudního poplatku byla žalobci doručena obálkou typu III., a to vhozením do schránky dne [anonymizováno] Poslední den lhůty k úhradě soudního poplatku pak tedy byl [datum], což byl první pracovní den po [datum] (15. den po doručení této výzvy). Žalobce pak sám uvádí, že soudní poplatek uhradil/odeslal bezhotovostním převodem až dne [datum], tedy žalobce soudní poplatek bezhotovostním převodem zadává k platbě až 2 dny po marném upnutí lhůty k úhradě soudního poplatku. S takto tvrzeným odpovědnostním titulem spočívajícím v nedostatku poučení žalobce pak tvrzená nemajetková újma nemůže být v příčinné souvislosti, neboť pravou příčinou zastavení řízení by bylo to, že žalobce poplatek, byť bezhotovostním převodem, i jen odeslal již po stanovené lhůtě k úhradě soudního poplatku.

24. Žalobce se dále domáhá pochybení v tom směru, že Nejvyšší správní soud špatně vyhodnotil okamžik doručení výzvy k úhradě soudnímu poplatku žalobci.

25. K tomuto soud primárně uvádí, že ani tento odpovědnostní titul není dán, neboť vyhodnocení okamžiku, kdy byla výzva k úhradě soudního poplatku doručena, je relevantní pro stanovení okamžik běhu této lhůty k úhradě soudního poplatku, a jedná se tak o nezbytnou podmínku pro vydání rozhodnutí, kterým je řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Zcela evidentně se tak jedná o úkon učiněný v rámci rozhodovací činnosti a soudy v rámci kompenzačního řízení nejsou oprávněny přezkoumávat odůvodněnost postupu soudu v řízení naříkaném. Přicházel by v úvahu pouze odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí., pokud by právě pro takovéto pochybení bylo rozhodnutí, v němž se vyhodnocení otázky doručení výzvy k úhradě soudního poplatku projevilo, nezákonným. Jak soud uvádí, předmětné usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], kterým bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, však nikdy zrušeno či změněno pro nezákonnost nebylo.

26. K tomuto soud doplňuje, že navíc v rámci závěru o skutkovém stavu zjistil, že předmětná výzva k úhradě soudního poplatku byla žalobci doručena obálkou typu III., a to vhozením do domovní schránky dne [datum]. Dle § 42 odst. 5 s. ř. s. v kombinaci s § 50 odst. 1 o. s. ř. pak došlo k doručení písemnosti skutečně dne [datum], tedy soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že i okamžik doručení výzvy k úhradě soudního poplatku byl Nejvyšším správním soudem vyhodnocen řádně.

27. Žalobce se dále domáhá toho, že Nejvyšší správní soud řízení neměl zastavit, respektive, že neměl být ve vztahu k žalobci takto přísný. I v tomto případě soud poukazuje na výše uvedené, tedy že se jedná o vyhodnocení podmínek pro zastavení řízení, které se bezprostředně promítly v usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti z [datum], které nezákonným rozhodnutím není. K tomuto soud doplňuje, že s ohledem na § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb. nebylo Nejvyššímu správnímu soudu dáno k úvaze, zda řízení zastaví, ale bylo toto jeho povinností, což učinil. Ani tento odpovědností titul tak dán není.

28. Konečně žalobce se domáhá i pochybení spočívajícího v tom, že Ministerstvo spravedlnosti svým odborem dohledu a kárné agendy přípisem z [datum] žalobci sdělilo, že lhůta pro úhradu soudního poplatku je lhůtou pořádkovou, nikoliv propadnou, a že je možné tento poplatek uhradit až do právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Předně v tomto směru soud uvádí, že takto tvrzený odpovědností titul není v příčinné souvislosti s tvrzenou nemajetkovou újmou. Žalobce hradil soudní poplatek [datum] a lhůta k úhradě soudního poplatku marně uplynula [datum]. Příčinou vzniku nemajetkové újmy ve formě zastavení řízení pro pozdní uhrazení soudního poplatku či chyby v poučení pak nemůže být to, že až v [anonymizováno] roku [rok] se Ministerstvo spravedlnosti k této otázce (jakkoli) vyjádří. Pokud jde o obsah samotného vyjádření z [datum], pak se však z předposledního odstavce podává, že Ministerstvo spravedlnosti informuje žalobce, že do 29. 9. 2017 byla lhůta pro úhradu soudního poplatku lhůtou pořádkovou, nikoliv propadnou, jak je tomu po 29. 9. 2017. Formulace tohoto odstavce není zcela jednoznačná, nicméně z citace zákonných ustanovení s výslovným uvedením, že jde o úpravu platnou do 29. 9. 2017 je zřejmým, že ani Ministerstvo spravedlnosti nesděluje žalobci, že řízení zastaveno být nemělo, ale pouze nad rámec svých povinností jej informuje o tom, jaká byla platná právní úprava do září roku 2017 Ani tento odpovědnostní titul tak není dán.

29. Jelikož soud neshledal ani jeden z odpovědnostních titulů, pak žalobu v celém rozsahu zamítl a nezabýval se detailněji zbývajícími podmínkami, tj. vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce a konkrétním hodnocením příčinné souvislosti.

30. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení