10 C 131/2021

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] oba bytem [adresa žalované a žalovaného] oba zastoupení advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o odstranění vysázených stromů takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným společně a nerozdílně odstranit sazenice smrku ztepilého s výškou přibližně 60 cm, vysázené na pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], které se nacházejí ve vzdálenosti do 3 m od společné hranice s pozemkem [parcelní číslo] v [katastrální uzemí].

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalovaným, kteří jsou vůči žalobci oprávněni společně a nerozdílně, k rukám zástupkyně žalovaných náklady řízení 21 959 Kč.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na odstranění stromů, které označil jako sazenice smrku ztepilého s výškou přibližně 60 cm a které se nacházejí na pozemku ve společném jmění manželů žalovaných, konkrétně na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a u hranice mezi zmiňovaným pozemkem a pozemkem [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (ve výlučném vlastnictví žalobce), ve vzdálenosti, která kratší než 3 metrů od společné hranice. Žalobce tvrdil, že žalovaní stromky vysázeli v průběhu měsíce května 2021, cca 1,5 m od společné hranice. Jde sazenice smrku ztepilého (nikoli smrku zakrslého, jak se v předsoudní korespondenci snažil tvrdit 1. žalovaný), tento druh dorůstá podstatně vyšší výšky než 3 metry, čímž je porušen vzdálenostní limit od společné hranice, upravený novým občanským zákoníkem. Žalobce má rozumné důvody k tomu, aby odstranění těchto stromů požadoval. Spočívají jednak v tom, že jeho pozemek [parcelní číslo] leží v zastavitelném území podle územního plánu [územní celek], je určen pro výstavbu (což mohli žalovaní seznat z veřejně dostupných informací, navíc na to byli žalobcem upozorněni již v květnu 2019, kdy na stejné hranici došlo k obdobné situaci), a proto by takový pozemek byl umístěním (v budoucnu vzrostlých) stromů smrku ztepilého znehodnocen. Mohlo by dojít k tomu, že by na tento pozemek stromy z pozemku žalovaných stínily, případně, že by z nich časem prorůstaly podrosty/kořeny, jež by mohly vadit stavebním pracím. Dále bylo uváděno, že se na pozemku žalobce [číslo] v blízkosti hranice s pozemkem p. [číslo] v blízkosti zasázených stromků nachází studna, působením vzrostlých stromů by mohlo dojít k ohrožení této studny a úrovně vody v ní. Rovněž by mohlo dojít k tomu, že by v důsledku vysazení a dalšího vzrůstu předmětných stromků byly ovlivněny místní poměry v tom, že by došlo k odčerpávání vláhy z pozemku žalobce. Žalobce hned po vysazení stromků žádal žalované o jejich odstranění, uváděl k tomu výše popsané důvody; má za to, že je lepší situaci vyřešit již v počátku, kdy sazenice smrku nejsou dosud vzrostlé a např. mohou být úspěšně přesazeny, to tím spíše, že na pozemku žalovaných je pro umístění živého plotu dostatek místa. V tomto směru žalobce opakovaně zdůrazňoval preventivní funkci předmětné žaloby, podávané v souladu s ustanovením § 1017 nového občanského zákoníku, poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1554/2018 (s citací:„ Ustanovení § 1017 o. z. dává vlastníkovi pozemku proti sousedovi nárok na zdržení se sázení stromů. Lze též žádat o odstranění již vysázených či vzrostlých stromů. 0ba tyto nároky mají preventivní charakter a lze je uplatnit bez ohledu na to, zda stromy takto vysázené již stíní či jinak škodí.“, dále odkazoval na rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. 8 C 171/2019). Žalobce se totiž nemůže spolehnout na ubezpečování žalovaných, že stromy nenechají vzrůst nad výškovou úroveň 3 m. Jednak žalovaní mají v blízkosti živého plotu jiné a již vzrostlé smrky, dále mezi účastníky jsou dlouhodobé sousedské spory na různá témata, proto nelze očekávat, že by se nevyskytly další v souvislosti s ponecháním předmětných stromů ve vzdálenosti cca 1,5 m od společné hranice pozemků účastníků. Žalobce z principu požaduje, aby se pravidlo o minimální vzdálenosti 3 m od hranice u stromů předmětného druhu dodržovalo.

2. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Stromky (smrky jako dřevina typická pro tvorbu živých plotů) byly jimi vysázeny se zjevným a již dříve žalobci prezentovaným úmyslem vytvořit z nich živý plot. Při lepších sousedských vztazích by takový plot byl nepochybně zasázen výslovně jako rozhrada. Žalovaní také po celou dobu prezentují záměr udržovat stromy ve výšce, která bude každopádně nedosahující vzrůstu tří metrů. Pak by ale stávající vzdálenost stromů od hranice pozemků účastníků (1,5-1,8 m) byla ve smyslu citované zákonné úpravy dodržena. Na straně žalobce nespatřovali ani důležité důvody k opodstatněnosti vzneseného požadavku na odstranění stromků. Ve vztahu ke studni se žalovaní cítí dokonce jejími majiteli, resp. minimálně jim svědčí oprávnění z ní vodu čerpat, jde o jejich jediný zdroj vody a bylo by tedy nelogické, aby studnu výsadbou stromků nějak ohrožovali. Nepřípadným argumentem žalobce označili žalovaní též stínění ze stromů na pozemek žalobce, jestliže sám žalobce má na pozemku [parcelní číslo] vzrostlý strom, který podstatnou část jeho pozemku stíní. Rovněž měli za to, že pokud žalobce neuznává důvěryhodnost budoucího záměru žalovaných udržovat stromky ve vzrůstu do 2,5-3 m jako živý plot, pak obdobně nelze za důvěryhodný a reálně existující považovat tvrzený záměr žalobce v budoucnu skutečně využít pozemek [parcelní číslo] ke stavbě; žalobce zatím nemá stavební záměr ničím reálným doložený. Namítali rovněž to, že obava žalobce o přerůstání větví a prorůstání kořenů půdou je nepřípadná jednak s ohledem na budoucí tvarování stromů do živého plotu s omezenou výškou, jednak vzhledem k tomu, že žalobce má podle § 1016 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) právo ve vhodnou dobu aktivně tyto části stromů, přerůstající na jeho pozemek, odstranit. Krom toho, kořenový systém napomáhá zadržování vláhy a proti erozi půdy, a jde-li o smrk, nehrozí imise v podobě spadu listů či jehliček. Poukazovali na to, že udržují jiný živý plot na opačné straně svého pozemku ve výšce asi do 2-2,5 metru, a takto také hodlají udržovat stromky na předmětné části pozemku. Také měli za to, že v místních poměrech existují jiné živé ploty, a to i ostatně na dalším pozemku žalobce, který sousedí s jeho předmětným pozemkem [parcelní číslo]. Žalobcem odkazované rozhodnutí Okresního soudu Praha – západ ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. 8 C 171/2019 považovali žalovaní za nepřiléhavé pro projednávanou věc, neboť se týkalo samostatně rostlého stromu ořešák (dorůstajícího obrovských rozměrů), který se rozhodně nepoužívá k tvorbě živých plotů.

3. Pokud jde o místní poměry, uváděl žalobce obsáhlou právní argumentaci (podání ze 7. 12. 2021, č. l. 33), podle níž by mělo být přihlíženo k místním poměrům, které vznikly až po 1. 1. 2014, jestliže právní úprava ustanovení § 1017 o. z. byla zavedena až s účinností k tomuto datu.

4. Na základě shodných tvrzení účastníků soud podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) považoval za své skutkové zjištění, že pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je ve výlučném vlastnictví žalobce, pozemek [parcelní číslo] ve společném jmění manželů – žalovaných. Všechny stromky, u nichž se žalobce domáhá jejich odstranění, jsou druhu smrku ztepilého (před zaujetím stanoviska žalovaných v rámci tohoto řízení bylo tvrzení žalobce o druhu stromu prokazováno – na č. l. 15, 15 p. v. spisu založeným odborným posouzením sazenic od Ing. [jméno] [příjmení], lesního inženýra) a na pozemku žalovaných jsou vysázeny v linii vzdálené cca 1,5 m až 1,8 m od společné hranice p. [číslo] [parcelní číslo]. Dále bylo nesporné, že žalovaným svědčí oprávnění čerpat vodu ze studny na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobce, která se nachází v blízkosti předmětné společné hranice pozemků účastníků.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil další skutkové okolnosti.

6. Podle obsahu informací (dostupných prostřednictvím nahlížení do údajů katastru nemovitostí vzdáleným přístupem) o pozemcích (č. l. 5, 5 p. v. spisu) představuje žalobcův pozemek [parcelní číslo] i pozemek žalovaných [parcelní číslo] v druhu pozemku trvalý travní porost, ve způsobu ochrany nemovitostí je zaznamenán u obou zemědělský půdní fond.

7. Z hlavního výkresu pro územní plán [územní celek] – změna [číslo] (výkres zpracován v březnu 2016 Architektonickým ateliérem [právnická osoba], č. l. 7, 7 p. v. spisu) soud zjistil, že předmětný pozemek žalobce [parcelní číslo] (stejně jako pozemek žalovaných p. [číslo] další pozemky v souvislé linii přilehlé na severní straně k místní komunikaci) leží (ohledně způsobu využití) v plochách smíšených obytných (venkovská obytná zástavba), z hlediska umístění jde o plochy uvnitř zastavěného území – existující, zastavěné.

8. Z korespondence mezi účastníky (byť ze strany žalovaných odeslané z e-mailu [jméno] [příjmení]), proběhlé již v květnu a červnu 2019, soud zjistil, že žalobce již tehdy požadoval po žalovaných přesazení stromků v těsné blízkosti od jeho pozemku, a to do vzdálenosti minimálně 3 m od hranice; poukazoval na to, že vzrostlé stromy budou jeho pozemek zastiňovat, budou z nich opadávat jehličky a listy, větve a kořeny budou zasahovat do jeho pozemku, který je navíc určen k zastavění, tudíž by do budoucna došlo k znehodnocení hradbou vzrostlých stromů. Zdůrazňoval, že s ohledem na vzdálenost linie stromků cca do 0,8 m od společné hranice (pozn. soudu – tehdejší vzdálenost, nikoli současná, zjevně tak došlo k jejich přesazení či vytržení a zasazení jiných v roce 2021 do vzdálenosti 1,5 – 1,8 m) není dodržena zákonná úprava této vzdálenosti ani pro stromky nedorůstající výše 3 m. Krom toho připojil téma vlastnictví studně, kterou na pozemku žalobce žalovaní užívají bez právního důvodu a bez příslušného povolení k odběru podzemních vod, proto žalované vyzval k jednání o podmínkách užívání studně nebo k demontáži zařízení pro odběr vody z ní a poté ke zdržení se vstupu na pozemek žalobce. Žalovaní kontrovali tím, že nemají v úmyslu nechat stromy vyrůst více než 3 m, tudíž nedojde k znehodnocení pozemku žalobce; po upozornění žalobce na i tak nepřípustnou vzdálenost 0,8 m od společné hranice vyjádřili (při opakovaném prezentování záměru nenechat stromky vzrůst) ochotu je přesadit do vzdálenosti určené zákonem, avšak až v době k tomu vhodné – v listopadu až březnu. Ohledně tématu studně uvedli, že na její vlastnictví a s tím spojený odběr vody mají jiný názor i podklady, proto budou situaci nuceni řešit.

9. E-mailem z 5. 6. 2021 bylo doloženo, že první žalovaný oznámil obci [obec] (jejímu starostovi), že na svém pozemku vysázel živý plot, u něhož dodržel vzdálenost 1,5 m od soudního pozemku. Pokud však zároveň uvedl, že jde o zakrslý smrk, který nevyroste více než 1,5 m, pak tento jeho údaj byl vyvrácen shora zmiňovaným odborným vyjádřením Ing. [příjmení], když dále v rámci řízení již žalovaní přistoupili na tvrzení žalobce, že jde o smrky ztepilé.

10. Dále soud dle § 130 odst. 2 o. s. ř. provedl důkladné ohledání na místě samém, za účasti žalobce, prvního žalovaného a zástupkyň účastníků. Zjištění z tohoto důkazu učiněná jsou v odůvodnění rozsudku zakomponována v níže uvedených skutkových a právních závěrech soudu, přičemž je formulace odůvodnění koncipována tak, aby bylo zřejmé, že příslušná zjištění byla učiněna právě z místního ohledání, a nedocházelo k uvádění nepřípustného souhrnného skutkového zjištění (závěru).

11. V projednávané věci bylo zcela nepochybné, že jde o žalobu, jejíž nárok je zařaditelný pod ustanovení § 1017 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který nabyl účinností 1. 1. 2014. Text § 1017 odst. 1 říká, že má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vsadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Ve druhé větě se dále se praví, že nestanoví-li jiný právní předpis nebo nevyplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy, dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemku 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Výjimka je stanovena v § 1017 odst. 2, který uvádí, že ustanovení odst. 1 se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu.

12. V posuzované věci nebyla ze strany účastníků, respektive zejm. žalovaných, kterým by to bylo jinak ku procesnímu prospěchu, tvrzena žádná skutková okolnost pro použití citované výjimky v odst. 2 ustanovení § 1017 o. z. Soud se tedy zabýval případem toliko podle § 1017 odst. 1 o. z.

13. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že všechny stromky – druhu smrku ztepilého, u nichž se žalobce domáhá jejich odstranění, jsou vysázené na pozemku v SJM žalovaných p. [číslo] to v linii vzdálené cca 1,5 m až 1,8 m od společné hranice s pozemkem ve výlučném vlastnictví žalobce – [parcelní číslo] (nesporná tvrzení účastníků). Je zcela nepochybné a obecně známé, že takovýto druh stromu (bez pěstebních zásahů zejm. v podobě zastřihávání větví) dorůstá výšky, která významně přesahuje 3 metry. Proto obecně vzato, a soud takovou úvahu původně měl a předestřel ji účastníkům při prvním jednáním, pokud by byla v posuzované věci vzata v potaz pouze a jedině záležitost druhu vsazených stromů, pak by bylo možné uvažovat, že žaloba je důvodná. Vzdálenostní limity již vsazených stromků smrku ztepilého od společné hranice (nejméně 3 m jako přípustné vzdálenost) citovaného ustanovení § 1017 odst. 1 o. z. splněné ze strany žalovaných nepochybně nebyly.

14. K tomu soud připojuje, že v samotných místních poměrech ve smyslu § 1017 odst. 1 věty druhé o. z. neshledal důvod k odchýlení se od uvedené zákonem stanovené nejkratší vzdálenosti stromů dorůstající obvykle výše 3 m od společné hranice. Pokud se v místě živé ploty nacházejí, pak ohledně těch, které zjevně byly zasázeny po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (nepochybně pouze živý plot ze smrčků zatím ještě nižšího vzrůstu, než jsou předmětné stromky žalovaných, na pozemku [parcelní číslo] západně či mírně jihozápadně od pozemků účastníků), pak takový živý plot je ve vzdálenosti jistě nejméně 3 m od hranice se sousedním pozemkem (zjištění soudu z místního šetření, ortofotomapa č. l. 36, fotografie č. l. 64, 65, 66).

15. Na základě provedeného dokazování, kde stěžejním bylo místní ohledání, má však soud za to, že v posuzované věci přesto není na místě žalobě vyhovět. Při místním ohledání bylo zjištěno, že jednotlivé sazenice smrku (se současnou výškou max. cca 90 – 100 cm, mnohdy však dosud podstatně menší – viz fotografie na č. l. 62 spisu, kdy vedle jednoho z nejvyšších stromků stojí zástupkyně žalovaných s tělesnou výškou 160 cm) tvoří jednoznačnou linii zamýšleného živého plotu, který nemá funkční souvislost se 3 vysoce vzrostlými smrky v jihozápadním rohu pozemku žalovaných (3 kusy, nejbližší z nich má kmen cca 2 metry od společné hranice). Soud má proto zato, že není racionálního důvodu předpokládat, že by žalovaní nedodrželi opakovaně prezentovaný záměr (viz zjištění – odst. 8 odůvodnění rozsudku – z korespondence již v roce 2019, kdy byly sazenice původně umístěny ještě v kratší vzdálenosti od společné hranice pozemků), totiž pečovat o stromky tak, aby tyto ve své výšce nepřesáhly limit 3 m, případně byly zachovávány i v nižším vzrůstu.

16. K této úvaze vedlo soud také zjištění, které bylo provedeno částečně na místě při ohledání, částečně vyplývá z pořízené ortofotomapy, kterou si soud zajistil před místním ohledáním (č. l. 36 spisu). Společná hranice mezi pozemky účastníků se nachází de facto na severní části pozemku žalobce (tj. naopak na jižní části pozemku žalovaných), resp. vede mírně ze severovýchodu na jihozápad. Situování jednotlivých předmětných pozemků a umístnění linie živého plotu na pozemku [parcelní číslo] je proto z hlediska světových stran jednoznačně předurčující k tomu, že pokud budou stromy v rámci živého plotu při slunečním svitu stínit, pak zcela převážná část stínu bude dopadat na pozemek [parcelní číslo] ve vlastnictví strany žalované. Žalovaní by tedy byli sami proti sobě, pokud by nechali stromy vzrůst do výškové úrovně, která by následně podstatným způsobem zastínila jižní část jejich pozemku [parcelní číslo] (část hraničně přilehlou v pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví žalobce). Naopak bylo zjištěno a je zřejmé z orientace na světové strany, že podstatný rozsah stínu na pozemek žalobce [parcelní číslo] vrhá vzrostlý strom rostoucí právě na tomto pozemku žalobce (tento stín zjevně zasahuje i na pozemek strany žalovaných). Je to patrné z ortofotomapy na č. l. 36, dále ze zjištění při místním šetření – k tomu viz fotografie zejm. na č. l. 46, 47, 52, 70 spisu. Při místním ohledání zachycené stínění z tohoto stromu na pozemku žalobce navíc s ohledem na vegetační dobu (26. dubna) a s tím spojenou zatímní absenci výraznějšího olistění (dle žalobce jde o strom jasan) nebylo natolik intenzivní, jaké lze očekávat při plném olistění stromu. Soud tedy skutkově neshledal žalobcem tvrzené zásadní nebezpečí zastínění pozemku žalobce předmětnými smrky na pozemku žalovaných, a tudíž ani v tomto existující rozumný důvod pro odstranění předmětných stromů.

17. Další argument v podobě ohrožení studny na pozemku [parcelní číslo] soud také neshledal příhodným a toto ohrožení reálně možné. Při místním ohledání bylo ze strany účastníků učiněno nesporným, kudy vede hranice mezi jejich pozemky (zejm. fotografie na č. l. 46, 47, kde na č. l. 46 je zachycen kovový hřeb k označení místa jsoucího součástí hranice, dále je ze svahu dolů až ke vzdálenému vzrostlému – nikoli předmětnému – smrku jednoznačná linie rozdílu v údržbě trávy na pozemcích; vlevo od této linie je pozemek [parcelní číslo] žalobce, vpravo pozemek [parcelní číslo] žalovaných). Je-li na shodných fotografiích zaznamenána vpravo od hranice linie zasazených stromků, pak je nepochybné, že studna na pozemku žalobce se nachází ve vzdálenosti větší, než jsou od hranice umístěné stromky (více než 1,5 m, dle úvahy soudu nejméně 2,5 m). Celková vzdálenost studny a linie stromků tak musí být neméně 4 m, resp. i podstatně více. To proto, že při místním ohledání pak bylo zjištěné (doloženo týmiž fotografiemi na č. l. 46, 47), že linie zamýšleného živého plotu a stávající zásadba jednotlivých sazenic smrku zdaleka nedosahuje do místa, kde od studny vede hypotetická kolmice k hranici pozemků. Linie zasazených smrčků začíná mnohem dál (ve směru od silnice k potoku), a v blízkosti studny se smrčky vůbec nenacházejí. Na téma žalobcem tvrzeného ohrožení poměrů studny a úrovně vody v ní je dále soud přesvědčen při – mezi účastníky nesporné – okolnosti, že z této studny jsou minimálně oprávnění čerpat vodu i žalovaní, by bylo zcela nelogické a iracionální, aby žalovaní ohrožovali svými vysázenými stromky (jejich neudržováním v omezeném vzrůstu) tento zdroj vody. Zároveň pokud soud uvažuje o jednoznačně věrohodném záměru strany žalovaných udržovat smrčky v rozumném rozměrovém režimu živého plotu, pak by ani kořenový systém stromků neohrozil takto vzdálenou studnu.

18. Soud při místním ohledání zjistil dále to, že u jinak už jistě letitě vzrostlých tří smrků (nikoli předmětných, avšak k nimž linie předmětných sazenic přiléhá) v jihozápadním cípu pozemku [parcelní číslo] (na pozemku žalovaných) naprosto v těsné blízkosti všude okolo nich se nachází běžně rostlá tráva, a to jak na jižním cípu pozemku žalobce [parcelní číslo] v sousedství hranice, tak na pozemku samotných žalovaných (fotografie č. l. 47, 52, 68). Rovněž u severní hranice pozemku žalovaných [parcelní číslo] s pozemkem [parcelní číslo] – tj. u zpevněné cesty, kde mají žalovaní umístěný na [parcelní číslo] již dlouhá léta jiný živý plot, tráva roste v naprosté blízkosti těchto stromků, a to dokonce v místě pruhu širokého nepochybně méně než jeden metr a jsoucího mezi linií tohoto staršího živého plotu a štěrkem vysypanou jednou kolejí zpevněné cesty (č. l. 75). Je tak zřejmé, že v dané lokalitě jsou vlhkostní poměry půdy zcela dostatečné tomu, aby ani argument, že předmětné zasazené stromky v budoucím živém plotu ohrozí tyto půdní poměry na pozemku žalobce a přinesou s sebou neúměrné vysoušení, nebyl vyhodnocen jako reálně existující. Ani v tom tedy soud neshledal rozumný důvod pro to, aby žalobci vyhověl.

19. Pokud jde o argumentaci žalobce, která se týkala znehodnocení pozemku [parcelní číslo] jako pozemku stavebního, pak ani tato se soudu také nejeví jako adekvátní. Bylo již zmíněno, že soud neuvažuje o tom, že by stromky mohly při dodržené verzi živého plotu prorůstat kořeny do pozemku žalobce takovou měrou, aby jej nějak ohrožovaly. Dále bylo při místním ohledání zjištěno, že pozemek [parcelní číslo] žalobce je zcela nezastavěn, nicméně začleněn do řady dalších pozemků, které jsou přilehlé k hlavní silnici (poměrně úzká, kde např. míjení protijedoucích vozidel je problematické) v dané malé obci (dle webových stránek – obec výrazně protáhlého územního tvaru, jehož osou půdorysu je místní potok, jenž je uvedenou silnicí kopírován, počet obyvatel k 31. 12. 2021 celkem 481). Rovněž bylo místním ohledání zjištěno, že všechny stávající domy na k silnici přilehlých pozemcích, včetně domu žalobce na pozemku sousedícím s pozemkem [parcelní číslo] v jižním směru, ale i další domy směrem na jih, tak jak jsou zachyceny na fotografii na č. l. 48, k této silnici též výrazně přiléhají; oproti tomu na vzdálenějších místech od silnice (směrem ke zmíněnému potoku) jsou pozemky buď nezastavěné, případně jen drobnými stavbami – kůlnami atd. Obdobně je situován dům na pozemcích žalovaných (fotografie č. l. 58). Zároveň směrem od této silnice k domům je přirozený terén toho charakteru, že představuje poměrně strmější břeh, kvůli přístupu k domům jsou zde budovány zpevněné zdvižené plochy pro to, aby bylo možné zajíždět k parkovacím místům těchto domů. Pak ovšem ve stejném místě, kde by logicky v uvedeném seřazení domů v daných poměrech bylo možné uvažovat o stavbě na pozemku žalobce p. [číslo] se nachází (a to přibližně v polovině šíře pozemku) výše zmíněný vzrostlý strom jasan, o kterém žalobce uvedl, že je zde zasazen přibližně již 100 let. Ten tedy z pohledu soudu zásadním způsobem limituje využití předmětného pozemku pro stavbu na místě, které je v poměrech uspořádání přirozeného terénu (následně také potoku na západní straně), jakož i místní zástavby rodinnými domy, nejpravděpodobněji předvídatelné pro stavbu. Uvedený strom jasan je tudíž zásadním omezením, v mnohém podstatnějším, než jsou sazenice smrku, které žalovaní vysázeli se záměrem udržovat je v rozměrech běžného živého plotu.

20. S ohledem na tuto kombinaci myšlenek a zjištění soudu pak nebylo shledáno rozumného důvodu pro to, aby se žalobce mohl podle § 1017 odst. 1 o. z. domáhat v současné době odstranění stromů. Jestliže bylo argumentováno, že rozumným důvodem má být také stáří stromků jako mladých sazenic vhodných stále ještě k přesazení, pak se soud domnívá, že tato argumentace nepřipadá citovanému zákonnému ustanovení. Onen rozumný důvod jako kritérium pro opodstatněnost nároku na odstranění stromů musí dle názoru soudu být shledán na straně subjektu, který se odstranění stromů domáhá (zde žalobce), nikoli na straně povinného subjektu (žalovaní jako vlastníci předmětných stromků).

21. Soud tedy vyhodnotil žalobu jako nedůvodnou a zamítl ji. Učinil tak přesto, že se jinak v obecné rovině shoduje s žalobcem v tom, že ustanovení § 1017 odst. 1 o. z. zakotvuje nárok založený na preventivní ochraně vlastníka sousedního pozemku k tomu pozemku, na němž (mají být) – v poměrech projednávané věci již jsou vsazeny stromy, které obvykle dorůstají výše více než 3 metry, avšak vsazeny jsou ve vzdálenosti kratší než 3 m. Považuje-li soud za důvěryhodný a solidně míněný záměr žalovaných tyto stromky v rámci péče o ně coby živý plot nenechat uvedený výškový limit přerůst, pak není naplněna ani podmínka přesahu výšky 3 m. Na žalovaných bude, aby tento záměr striktně (lépe však s jistou rezervou pod hranicí výšky 3 m, např. tak, jak u hranice s pozemek [parcelní číslo] zastřihli úroveň staršího živého plotu do výše cca 2 m 10 cm a šíře cca 1,40 m) dlouhodobě a pečlivě dodržovali (a nehájili se již nyní oprávněním zakotveným v ust. § 1016 o. z. tak, že by si např. přerůstající větve a podrůstající kořeny na svém pozemku [parcelní číslo] mohl ve vhodnou dobu odstranit sám žalobce). Nelze si totiž vůbec představit, že pokud by tomu tak nebylo, že by jim soud někdy v budoucnu mohl přiznat ochranu vůči případnému dalšímu požadavku žalobce na odstranění takových (výšku 3 m přerostlých) stromů jejich živého plotu.

22. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že žaloba byla nedůvodnou ohledně části předmětných sazenic smrku i proto, že při místním ohledání byly vyhodnoceny jako zcela zaschlé, neschopné dalšího růstu (nejméně 6 z 21 zasázených stromků – fotografie č. l. 59, 60, 61, 63 či 68).

23. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšným žalovaným bylo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných náklady právního zastoupení ve výši 21 959 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl nárok na odstranění stromů, který nelze penězi ocenit, přičemž – oproti vyúčtování nákladů řízení ze strany zástupkyně žalovaných soud neshledal žádné znaky projednávané věci, podle nichž by měla být tarifní hodnota určena dle § 9 odst. 3 AT na částku 35 000 Kč) činí odměna advokátky za jeden úkon 1 500 Kč (§ 7 bod 5 AT), která se za každého z žalovaných dle § 12 odst. 4 AT při provedených společných úkonech snižuje o 20 % na částku 1 200 Kč, tudíž za společné úkony u dvou zastupovaných osob pak celková odměna dosahuje částky 2 400 Kč. V posuzovaném případě dosáhla odměna advokátky, která v řízení učinila 7 pro žalované společných úkonů, z nichž k 6 přísluší plná odměna 2 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, další porada s klienty dne 25. 4. 2022, 3 x účast - u 2 jednání a u 1 místního ohledání (23. 11. 2021, 26. 4. 2022 – to jednak ohledání, jednak jednání); § 11 odst. 1 písm. a), c) d), g) AT) a k jednomu poloviční odměna 1 200 Kč (účast u vyhlášení rozhodnutí 6. 5. 2022, § 11 odst. 2 písm. f) AT), celkem 15 600 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 2 100 Kč (7 x 300, § 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně při cestě k místnímu ohledání (ze [obec] do [obec] a zpět) v trvání 2 půlhodin – tj. celkem 200 Kč (2 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokátky 248 Kč za jízdu k místnímu ohledání a zpět, ve vzdálenosti celkem 32 km vozem [anonymizována dvě slova] [registrační značka] s průměrnou spotřebou 6,4 litrů [číslo] km, při sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km (§ 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021Sb.) a při ceně motorové nafty (dle předloženého dokladu o aktuální platbě) 47,90 Kč. Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokátky, tj. částka 3 811 Kč (0,21 x (15 600 + 2 100 + 200 + 248)).

24. Do nákladů řízení nebyla zahrnuta náhrada za pohonné hmoty, které žalovaní spotřebovali při cestě k místnímu šetření, jelikož předem nepožádali o souhlas soudu s použitím motorového vozidla pro účely cesty na soudní jednání.

25. Lhůta k plnění povinnosti nahradit žalovaným náklady řízení byla soudem v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obvyklá třídenní od právní moc rozsudku.

Poučení