10 C 132/2022 - 376

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Soud zrušuje podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemku p. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsanému na LV číslo [hodnota], vedeném pro příslušné katastrální území Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], s tím, že tuto nemovitost přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 5 580 592 Kč jako vypořádací podíl do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení jak vůči žalobkyni, tak vůči žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by došlo ke zrušení spoluvlastnictví k pozemku parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, v katastrálním území [adresa], v obci [adresa], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota], vedeném pro příslušné katastrální území Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „nemovitost“) tak, že nemovitost se přikáže do výlučného vlastnictví žalobkyni a žalobkyně uhradí žalované vypořádací podíl odpovídající výši spoluvlastnického podílu žalované – tj. 1/5 obvyklé ceny nemovitosti. Žalobkyně důvod ke zrušení spoluvlastnictví shledávala v tom, že nemovitost je v havarijním stavu, žalovaná není schopna a ochotna se podílet na nutných opravách a rekonstrukci nemovitosti, přičemž v důsledku stavu nemovitosti hrozí škoda, za kterou budou oba spoluvlastníci odpovědní (žalobkyně v rozsahu svého spoluvlastnického podílu, tj. 4/5). Žalobkyně a žalovaná přitom nejsou schopny spolurozhodovat o správě nemovitosti a nakládání s ní. Žalobkyně uvedla, že je připravena žalovanou okamžitě vyplatit.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout z důvodu, že žaloba byla podána ve zjevně nevhodnou dobu a zrušení spoluvlastnictví by ji způsobilo závažnou újmu. O nevhodnou dobu se jedná z důvodu, že v nedávné minulosti došlo k překotnému růstu cen nemovitostí a žalovaná by za částku obdrženou jako vypořádání nebyla schopna najít odpovídající bydlení v dané lokalitě, kde dosud žila. Růst cen nemovitostí přitom neustále pokračuje a vypořádání dle znaleckého posudku již nebude v době pravomocného rozhodnutí aktuální. Závažnou újmu, kterou by zrušení spoluvlastnictví žalované způsobilo, spatřovala žalovaná v tom, že žalovaná nemovitosti obývá již více jak 50 let a chce zde bydlet i nadále. Jedná se o její domov, kde žila se svým manželem a kde má své zázemí i vzpomínky. K nemovitosti ji poutá silné citové pouto, které není možné vykompenzovat penězi. Žalovaná dále poukázala na svůj věk, tj. téměř 80 let, a skutečnost, že by pro ni bylo obtížné se stěhovat do nového a neznámého prostředí. Žalovaná dále namítla, že považuje podanou žalobu za zjevné zneužití práva, když žalobkyně dlouhodobě usiluje o odstěhování žalované z nemovitosti a žaloba má tak za účel zvýšit tlak na žalovanou, aby byla nucena vzdát se svého spoluvlastnického podílu výměnou za vypořádací podíl od žalobkyně.

3. Z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí k LV č. [hodnota], k. ú. [adresa] a katastrální mapy včetně ortofotomapy, které jsou součástí znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO], soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jsou spoluvlastníky nemovitosti, přičemž žalobkyně vlastní spoluvlastnický podíl ve výši 4/5 a žalovaná spoluvlastnický podíl ve výši 1/5. Nemovitost je tvořena pozemkem o celkové výměře 1.403 m2, jehož součástí je hlavní stavba řadového rodinného domu č. p. [Anonymizováno], na který ze dvou stran přímo navazují sousední domy.

5. Soud vzal za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků řízení, že na pozemek je umožněn přístup z veřejné komunikace pouze ze strany, na které se nachází dům.

6. Z dopisu právní zástupkyně žalobce ze dne 23. 7. 2020 označeného jako „Nabídka ke koupi spoluvlastnického podílu na nemovitosti“ soud zjistil, že žalobce nabízel v roce 2020 za odkup podílu žalované částku 3 500 000 Kč s případnou pomocí a součinností při hledání nového bydlení.

7. Z výslechu jednatele žalované [jméno FO] soud zjistil, že podíl na nemovitosti nabyl jednatel od syna paní [jméno FO] v roce 2018 z důvodu neharmonického soužití rodiny. V roce 2019 jednatel nabízel panu Čechovi staršímu 3 500 000 Kč za jeho podíl a zajištění přestěhování, ale pan [jméno FO] si to rozmyslel. Po jeho smrti jednatel oslovil paní [jméno FO], která nakonec odmítla nabídku 5 000 000 Kč za její podíl. Nemovitost obývá pouze žalovaná, která nemá finanční prostředky na celkovou rekonstrukci domu.

8. Ze znaleckého posudku č. 2499/2025 ze dne 3. 2. 2025 vypracovaného [jméno FO]. [jméno FO] doplněného výslechem znalce [jméno FO]. [jméno FO] a doplňkem ke znaleckému posudku ze dne 9. 4. 2025, předloženým při jednání soudu dne 9.4.2025, soud zjistil, že hlavní stavba rodinného domu nacházejícího se na pozemku byla postavena v roce 1927. Dům není podsklepený, má 2 NP a půdu, která je částečně využitá jako obytné podkroví. Celkový stavebně technický stav rodinného domu velmi špatný až havarijní. Na objektu byly v minulosti provedeny pouze minimální stavební úpravy a údržba. Některé konstrukce jsou stavebně narušeny, přičemž přesný rozsah narušení by bylo možné určit až po jejich odkrytí. Nedostatečný je i stav hromosvodu a elektroinstalace v objektu rodinného domu, u které bylo revizním technikem z hlediska bezpečnosti stanoveno, že není vyhovující a schopná bezpečného provozu. Z tohoto [Anonymizováno]/2022 ze dne 17. 11. 2022 zpracovaného revizním technikem [jméno FO] a výzva ke zjednání nápravy stavebního úřadu ÚMČ [adresa] ze dne 18. 12. 2023 č. j. MCP8 [č. účtu]. Ze znaleckého posudku dále vyplývá, že pro plnohodnotné využití nutné celý objekt rekonstruovat, nicméně s ohledem na náklady takové rekonstrukce a zastaralost rodinného domu (s ohledem na aktuální standardy bydlení) je z hlediska vynaložených nákladů ekonomicky smysluplnější stavbu rodinného domu zbourat a postavit rodinný dům nový. Náklady na demolici mají negativní vliv na hodnotu nemovitosti. Na pozemku se dále nachází vedlejší stavba nezapsaná v KN – 5 stavebních buněk, na které je osazeno dalších 5 stavebních buněk. Stavba sloužila jako zázemí pro administrativní účely. Objekt je dlouhodobě nevyužíván. Tato stavba není v současné chvíli využitelná a má rovněž negativní dopad na hodnotu nemovitosti. Hodnota nemovitosti je proto tvořena hodnotou stavebního pozemku po odečtení nákladů na demolici stávajících budov nacházejících se na pozemku a uvedení pozemku do „čistého“ stavu. Ke shodnému závěru dospěli rovněž znalci [jméno FO] (viz znalecký posudek číslo [hodnota]-3/2022 ze dne 20. 1. 2022 zpracovaný [jméno FO]. [jméno FO] doplněný výslechem znalce [jméno FO]. [jméno FO]) a [jméno FO]. [jméno FO] (viz znalecký posudek č. 1319/07/2022 ze dne 3. 10. 2022 zpracovaný [jméno FO]. [jméno FO] doplněný výslechem znalce [jméno FO]. [jméno FO]). Na určení hodnoty nemovitosti tím způsobem, že bude určena obvyklá cena pozemku po zohlednění nákladů na odstranění stávajících staveb nacházejících se na pozemku, se tak shodli v podstatě všichni odborníci, kteří se stavem nemovitosti zabývali, a soud jejich závěry považuje za logicky odůvodněné a jako takovými se s nimi ztotožňuje.

9. Pokud jde o posudek znalkyně [jméno FO]. [jméno FO] č. [Anonymizováno] ze dne 13.5.2021 zpracovaný pro účely dědického řízení po zesnulém manželu žalované, který soud hodnotil jako listinný důkaz, a který stanovil obvyklou cenu nemovitosti ke dni 1.12.2020 na částku 14 000 000 Kč, tento považuje soud s ohledem na dobu, která uplynula od jeho zpracování, za zastaralý a jako takový pro stanovení ceny nemovitosti zcela nepoužitelný.

10. Soud dále ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 3. 2. 2025 vypracovaného [jméno FO]. [jméno FO] a výslechu tohoto znalce zjistil, že aktuální obvyklá hodnota pozemku bez zatížení stavbami (tzn. bez zohlednění nákladů na odstranění stávajících staveb) by byla 29 460 000 Kč, přičemž znalec vyšel z porovnávací metody, kdy vyhledal cenu obdobných pozemků nabízených k prodeji, kterou upravil o cenotvorné koeficienty (viz str. 27). Tento znalecký posudek shledal soud vzhledem k datu jeho vypracování pro učení obvyklé hodnoty nemovitosti jako vhodnější, než znalecký posudek původně předložený žalobkyní (viz znalecký posudek číslo [hodnota] ze dne 20. 1. 2022 zpracovaný [jméno FO]. [jméno FO] doplněný výslechem znalce [jméno FO]. [jméno FO]), který byl ke dni vyhlášení rozsudku vzhledem k plynutí času a vývoji cen na trhu nemovitostí již méně odpovídající. Ostatně zpracování revizního posudku navrhla sama žalovaná, která původní znalecký posudek rovněž pokládala za již neaktuální.

11. Cenu demoličních prací původně uvedenou ve znaleckém posudku znalec [jméno FO]. [jméno FO] následně korigoval v doplňku ke znaleckému posudku ze dne 9. 4. 2025 a jednotlivé položky podrobně vysvětlil při svém výslechu dne 9.4.2025 a to tak, že náklady demolice včetně odvezení a likvidace stavební suti na recyklační skládce vyčíslil na částku 1 557 040 Kč. Znalec dále uvedl, že kdyby uvažoval o nikoliv recyklační skládce, ale o skládce, na které by stavební suť již nebyla nijak využita, byly by dle jeho odhadu náklady na demolici podobné nákladům, jak je odhadl znalec [jméno FO] (viz znalecký posudek číslo [hodnota]-3/2022 ze dne 20. 1. 2022 zpracovaný [jméno FO]. [jméno FO] doplněný výslechem znalce [jméno FO]. [jméno FO]). Znalec však měl za to, že získaný [právnická osoba] z demolice je možné využít na recyklační skládce, přičemž uvedl konkrétní vhodnou skládku na [adresa], která se nachází zhruba 11 km od nemovitosti, a na kterou by bylo možné veškerou získanou stavební suť odvést. Využití recyklační skládky by tak celkové náklady na demolici snížili na jím stanovenou částku. Po zohledněním shora uvedených nákladů na odstranění stávajících staveb nacházejících se na pozemku tak znalec dospěl k obvyklé ceně nemovitosti ve výši 27 902 960 Kč. Soud má za to, že veškeré shora uvedené závěry znalce jsou přesvědčivě odůvodněné, přičemž znalec se na jednání soudu dostatečně vypořádal i s veškerými doplňujícími otázkami.

12. Z inzerátů ze serveru sreality.cz (na č. l. 125 až 131 spisu) soud zjistil, že v první polovině roku 2023 se na tomto realitním serveru inzerovalo nejméně 6 nemovitostí ve stavu vyhovujícím pro moderní bydlení (zjištěno z fotografií a popisu inzerátů) o velikostech 1+kk až 2+kk za nabídkovou cenu od 4 250 000 Kč po 5 495 000 Kč.

13. Ze smlouvy o poskytnutí příplatku ze dne 14. 4. 2025 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], která je jediným společníkem žalobkyně (viz výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně) a z potvrzení o zůstatku na účtu včetně výpisu pohybů na účtu Raiffeisen Bank soud zjistil, že žalobkyně má na bankovním účtu ke dni 22. 4. 2025 peněžní prostředky ve výši 6 050 000 Kč, přičemž tato částka byla žalobkyni poskytnuta jediným společníkem formou příplatku mimo základní kapitál.

14. Z faktury [jméno FO]. [jméno FO] [adresa] ze dne 4. 2. 2022 soud zjistil, že znalec [jméno FO]. [jméno FO] za podaný znalecký posudek č. [hodnota] ze dne 20. 1. 2022 žalobkyni vyfakturoval 8 000 Kč.

15. Z faktury [jméno FO]. [jméno FO] č. [hodnota] ze dne 30. 11. 2022 soud zjistil, že znalec [jméno FO]. [jméno FO] za podaný znalecký posudek č. [Anonymizováno] ze dne 3. 10. 2022 žalobkyni vyfakturoval 11 132 Kč.

16. Z dalších provedených důkazů pro jejich neaktuálnost či irelevantnosti (potvrzení o zůstatku na účtu žalobkyně ze dne 24.5.2023, prohlášení [jméno FO] ze dne 17.6.2022, notářský zápis NZ [Anonymizováno], [Anonymizováno] obsahující závěť a prohlášení o vydědění) soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

17. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům, přičemž vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů.

18. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

19. Podle § 1115 odst. 1 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

20. Podle § 1140 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

21. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

22. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

23. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

24. Soud v poměrech projednávané věci vycházel ve shodě s § 1140 odst. 1 o. z. ze zásady, že nikdo nesmí být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, a to až na stanovené výjimky (srov. např. § 1140 odst. 2 o. z.), které však soud v posuzovaném případě neshledal (viz podrobnější zdůvodnění pod body 29. až 31.), a proto soud návrhu žalobce na zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti vyhověl.

25. V otázce způsobu vypořádání mezi spoluvlastníky se soud v souladu s § 1144 odst. 1 o. z. zabýval nejprve tím, zda přichází v úvahu rozdělení nemovitosti, které zákon považuje za preferovaný způsobu vypořádání. Z provedeného dokazování vyplynulo, že reálné rozdělení nemovitosti vertikálním způsobem není s ohledem na dispozici rodinného domu možné, což žalovaná ostatně ani nenavrhovala. Takovému vertikálnímu rozdělení nemovitosti brání zejména vnitřní uspořádání domu (např. existence pouze jednoho schodiště, přičemž na změnu dispozice v rámci celkové rekonstrukce domu žalovaná není schopna či ochotna finančně participovat). V úvahu nepřipadá ani horizontální rozdělení nemovitosti tím způsobem, že by žalobkyni připadla větší část pozemku, až již s rodinným domem nebo bez něj, a žalované menší část pozemku, až již s rodinným domem nebo bez něj, a to z důvodu tvaru pozemku a jeho napojení na veřejnou komunikaci pouze jednou stranou, kde se nachází rodinný dům. Tato strana směřující k veřejné komunikaci má šířku pouze přibližně 17 metrů, přičemž po obou stranách na dům přímo navazují domy sousedů. V zadní části pozemek sousedí nikoliv s veřejnou komunikací, ale výhradně se zahradami sousedů. Soud si proto nedokázal představit způsob rozdělení pozemku tak, aby vzniklé díly, které by svojí velikosti měly přibližně odpovídat velikosti spoluvlastnických podílů, byly nadále rovnocenně využitelné, a to i za předpokladu, že by přístup k veřejné komunikaci byl zajištěn zřízením věcného břemene ve prospěch jednoho z nově vzniklých pozemků. S ohledem na finanční poměry žalované nepřipadalo v úvahu, aby žalované byla přikázána větší část pozemku, než by odpovídalo velikosti jejího podílu s tím, že by případný rozdíl vyrovnala v penězích. Soud měl dále za to, že reálným rozdělením pozemku na dva menší pozemky by se podstatně snížila jejich hodnota jako stavebních pozemků a takové rozdělení by nebylo ekonomicky smysluplné (menší pozemek by byl pravděpodobně s ohledem na své rozměry a tvar fakticky nezastavitelný). Ostatně, jak již bylo uvedeno, v řízení ani jeden z účastníků o rozdělení nemovitosti neprojevil zájem a nelze jej ani předpokládat, když ostatně žalovaná tvrdila, že jejím zájmem je dožití v rodinném domě za stávajícího stavu.

26. S ohledem na stavebně-technický stav rodinného domu, který lez označit jako velmi špatný až havarijní (zejména s ohledem na způsob provedení elektroinstalace, která neumožňuje vydat kladné stanovisko k užívání domu k bydlení), jakož i vztahy spoluvlastníků, kteří nejsou schopni se dohodnout ani na těch nejnutnějších opravách nezbytných pro bezpečné užívání nemovitosti, což vyplývá ze shodných tvrzení účastníků a jejich postoje v tomto řízení, měl soud za to, že v úvahu nepřipadala ani přeměna podílového spoluvlastnictví na vlastnictví bytových jednotek. Při rozdělení domu na jednotky totiž nelze vycházet pouze z toho, zda je takové řešení technicky či právně možné, ale je nutno přihlédnout též k dalšímu soužití účastníků v jednom domě. Zatímco reálným rozdělením budovy (tj. stavebním oddělením na dvě zcela samostatné části) jsou účastníci od sebe odděleni, rozdělením budovy na jednotky se na podmínkách soužití účastníků v podstatě nic nemění. Se spoluvlastnictvím jednotky je totiž spojeno i spoluvlastnictví společných částí domu a pozemku, tedy i starost o tyto společné části domu. Soud měl za to, že případná přeměna podílového spoluvlastnictví budovy na vlastnictví bytových jednotek by stávající neshody, které jsou důvodem podání žaloby, nijak nevyřešila, když účastníci řízení by stejně museli spolupracovat a být schopni se dohodnout na správě společných částí. Samotné formální rozdělení rodinného domu na bytové jednotky by navíc nijak nevyřešilo nevyhovující stavebně-technický stav nemovitosti, k jehož nápravě by bylo nutné vynaložit finanční prostředky, které žalovaná není schopna či ochotna poskytnout. Ostatně rozdělení nemovitosti tímto způsobem nenavrhoval žádný z účastníků řízení a nelze tak předpokládat jejich zájem na takovém řešení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5764/2016, podle kterého „[p]ři posuzování možnosti dělení budovy na jednotky tak je nutno vždy přihlížet k výši nákladů, jejich poměru k hodnotě budovy a stanovisku účastníků a jejich ochotě se na hrazení těchto nákladů podílet.“)

27. S ohledem na nemožnost rozdělení společné nemovitosti se soud v souladu s § 1147 o. z. zabýval možností přikázat věc jednomu ze spoluvlastníků za současného stanovení přiměřené náhrady druhému spoluvlastníkovi. O přikázání nemovitosti vyslovila zájem pouze žalobkyně, přičemž z tvrzení žalované vyplývá, že ta nedisponuje dostatkem finančních prostředků ani na to, aby se podílela na rozsáhlejší rekonstrukci, natož aby vyplatila přiměřenou náhradu žalobkyni, která by přesahovala 22 000 000 Kč. Žalobkyně naproti tomu o přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví zájem vyslovila, přičemž i prokázala, že disponuje dostatečnými prostředky na vyplacení stanovené přiměřené náhrady žalované. Soud z těchto důvodů přikázal nemovitost do vlastnictví žalobkyně s tím, že ta je povinna zaplatit žalované přiměřenou náhradu ve výši 1/5 obvyklé ceny nemovitosti zjištěné znaleckým posudkem, tj. částku ve výši 5 580 592 Kč.

28. K tomu soud doplňuje, že neshledal důvodnou obranu žalované spočívající v námitkách, které lze shrnout tak, že (i) žaloba na zrušení spoluvlastnictví byla podána v nevhodnou dobu, (ii) zrušení spoluvlastnictví by žalované způsobilo významnou újmu na jejích právech a (iii) žaloba podaná ze strany žalobkyně představuje zjevné zneužití práva.

29. Žalovaná měla za to, že žalobě je podaná v nevhodné době zejména s ohledem na skutečnost, že cena nemovitostí v současné době překotně roste a vyplacená přiměřená náhrada nebude postačovat k pořízení náhradního bydlení pro žalovanou v dané lokalitě, kde se nachází nemovitost a kde dlouhodobě bydlí. V tomto ohledu soud nejprve odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, podle kterého pro posouzení doby nevhodné ke zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1140 odst. 2 o. z. jsou rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoliv osobní poměry spoluvlastníků. V tomto rozsudku Nejvyšší soud dále rozvedl, že „…námitky proti oddělení ze spoluvlastnictví či proti jeho zrušení se musejí vztahovat ke skutečnostem, pro něž se momentálně (dočasně) jeví „pro tentokrát“ namístě nevyhovět oddělení ze spoluvlastnictví či zrušení spoluvlastnictví. Dojde-li však ke změně okolností, pro které by došlo k zamítnutí žaloby (například překážka zcela odpadne), nebude původní zamítavé rozhodnutí bránit novému projednání věci. Musí tak jít o skutečnosti, u kterých je dán objektivní předpoklad jejich možné změny, v důsledku které by nastalá změna poměrů umožnila opětovné projednání požadavku na zrušení spoluvlastnictví.“ Soud se s uvedenými úvahami ztotožnil a konstatuje, že setrvalý růst cen nemovitostí panuje v České republice v podstatě v posledních třiceti letech. Ani případné zrychlení tohoto růstu v poslední době (žalovaná odkázala na dopady války na Ukrajině, současnou inflaci a taktéž energetickou krizi) nelze považovat za přechodný objektivní důvod bránící zrušení vypořádání. Ostatně jakékoliv zvýšení cen nemovitostí se souběžně projevuje nejenom na kupní ceně případného náhradního bydlení žalované v dané lokalitě, ale rovněž na výši přiměřeného vypořádání, na které bude mít žalovaná nárok v případě zrušení spoluvlastnictví. Soud k tomu doplňuje, že i na základě námitek žalované k aktuálnosti posudku předloženého žalobkyní byl v řízení zpracován a předložen aktuální znalecký posudek č. 2499/2025 ze dne 3. 2. 2025 vypracovaný [jméno FO]. [jméno FO], který nemovitost ocenil k datu bezprostředně předcházejícímu tomuto rozsudku. Soud k tomu dodává, že se rovněž v průběhu řízení seznámil a zjišťoval i cenu bytů v dané lokalitě, přičemž zjistil, že v první polovině roku 2023 inzerovaly nemovitosti ve stavu vyhovujícím pro moderní bydlení o velikostech 1+kk až 2+kk za nabídkovou cenu od 4 250 000 Kč po 5 495 000 Kč, tedy v částkách nižších, než byla určena přiměřená náhrada žalované, která by tak měla postačovat na pořízení náhradního (vlastního) bydlení. Pouze okrajem soud rovněž konstatuje, že v případě, že by žalovaná akceptovala nabídku žalobkyně učiněnou před zahájením tohoto řízení, dosáhla by dokonce vyšší částky, než ji nakonec byla přiřknuta, což by ji kompenzovalo i případně vyšší náklady, pokud by se rozhodla použít vypořádací podíl na koupi náhradního bydlení.

30. Žalovaná dále namítala, že zrušení spoluvlastnictví by jí způsobilo významnou újmu na jejích právech, a to s ohledem na její věk téměř 80 let a dobu více jak padesát let, po kterou v nemovitosti dosud žila, s tím, že právo dožít v nemovitosti považuje za své základní právo. Žalovaná uvedla, že se jedná o její domov, kde žila se svým manželem, kde má své zázemí a má zde své vzpomínky s tím, že má k nemovitosti silné citové pouto, které se nedá vykompenzovat žádnou finanční náhradou, ať by byla sebevětší. Soud tento důvod pečlivě zvažoval v kontextu všech ostatních okolností projednávané věci, avšak ani tento důvod neshledal způsobilým pro zamítnutí žaloby. Soud rozumí a chápe zájem žalované na zachování současného stavu a jejího bydlení v rodinném domě, avšak na druhou stranu soud musel přihlížet i k oprávněným zájmům druhého, navíc většinového spoluvlastníka, pro kterého v současné chvíli setrvání ve spoluvlastnictví nemá jakýkoliv přínos, když tento je pouze povinen vynakládat náklady na péči o nemovitost, aniž by ji jakkoliv užíval, přičemž mu vzhledem ke stavebně-technickému stavu nemovitosti dokonce hrozí riziko vzniku dalších nákladů, a to pokud by v důsledku stavu nemovitosti vznikla třetím osobám škoda, za kterou by oba spoluvlastníci v poměru svých podílů mohli spoluodpovídat. V neposlední řadě však okolnosti uváděné žalovanou (věk, doba, po kterou v nemovitosti bydlela, citová vazba na dům, sociální vazby žalované v dané lokalitě apod.) nejsou okolnostmi dočasného charakteru, nýbrž naopak charakteru trvalého, u nichž z objektivních důvodů nelze očekávat žádné změny. K tomu lze odkázat opětovně i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, ve kterém Nejvyšší soud posuzoval situaci obdobnou projednávané věci a rovněž neshledal okolnosti v podobě vyššího věku, zdravotního stavu nebo úzké citové vazby na dům okolnostmi dočasného charakteru a proto neshledal důvody k zamítnutí žaloby z důvodů § 1140 odst. 2 o. z. Obdobně soud vyhodnotil i situaci projednávanou v tomto řízení, když soud má za to, že pokud by byla „pro tentokrát“ žaloba zamítnuta z důvodu existence těchto okolností trvalejšího charakteru, jak navrhovala žalovaná, žalobkyně by své právo na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mohla v budoucnu jen stěží znovu uplatnit, a došlo by tak de facto k zakonzervování stavu, ze kterého by profitovala prakticky jen žalovaná. Soud proto po zvážení všech okolností projednávaného případu nedospěl k závěru, že by bylo na místě žalobu zamítnout z důvodu vzniku újmy na straně žalované.

31. Soud neshledal uplatněnou žalobu ani za rozpornou se zákazem zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., jejímž hlavním smyslem by bylo poškození žalované, aniž by žalobkyni šlo o její vlastní užitek. Žalobkyně dle názoru soudu podala žalobu s legitimním cílem dosáhnout stavu, ve kterém bude i žalobkyně moct nemovitost smysluplně užívat a nebude mít s vlastnictvím nemovitosti spojené pouze náklady a obavy z případné odpovědnosti za způsobenou škodu. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, v současné chvíli je rodinný dům vzhledem ke stavu nejenom elektroinstalace či hromosvodu, ale i základních stavebních prvků, neobyvatelný a vyžaduje celkovou rekonstrukci, na které se však žalovaná není ochotna či schopna v rozsahu svého spoluvlastnického podílu podílet (pozn. celková finanční situace žalované byla i důvodem, z jakého jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 %). Nadto je nutné uvést, že rekonstrukce není podle vyjádření všech zúčastněných odborníků ani ekonomicky smysluplná a bylo by vhodné rodinný dům spíše odstranit a vystavit na místě rodinný dům nový. Za těchto okolností soud sdílel obavu žalobkyně v tom smyslu, že za současného stavu nemůže žalobkyně rodinný dům bez nepřiměřeného rizika užívat, přičemž nejenom žalované, která nemovitost fakticky užívá, ale i žalobkyni, za současné situace potenciálně hrozí odpovědnost za škodu způsobenou nevyhovujícím stavem rodinného domu. Zneužití práva proto soud na straně žalobkyně neshledal.

32. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, kdy zrušil spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k nemovitosti a nemovitost přikázal za přiměřenou náhradu žalobkyni. Náhrada ve výši 5 580 592 Kč, kterou je žalobkyně povinna vyplatil žalované, odpovídá výši spoluvlastnického podílu žalované, tj. 1/5 obvyklé ceny nemovitosti.

33. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Soud vycházel v tomto ohledu z nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 404/22 ze dne 5. 4. 2022, podle kterého zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Soud neshledal na ani jedné straně žádné mimořádné důvody (např. procesní postup některého účastníka řízení, který by bylo možné považovat za šikanózní výkon práva či obstrukční chování stěžující včasné vynesení soudního rozhodnutí), pro které by bylo možno postupovat podle § 142 odst. 1 nebo 3 o. s. ř., a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení protistraně. Soud se tak neztotožnil s návrhem žalobkyně, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení proti žalované s odůvodněním, že žalovaná řízení bezdůvodně protahovala – v této souvislosti žalobkyně zmínila požadavek žalované na vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a obecně postoj žalované k údržbě nemovitosti a trvání na dožití v této nemovitosti. Soud má za to, že požadavek na zpracování revizního znaleckého posudku není možné bez dalších okolností považovat za obstrukční jednání, nýbrž pouze za uplatňování práv žalované v tomto řízení (ostatně kdyby se jednalo pouze o obstrukční jednání žalované a znalecký posudek by byl nadbytečný, soud by znalce k jeho podání neustanovil, když o ustanovení znalce a obecně o tom, které důkazy budou provedeny, rozhoduje výlučně soud, nikoliv účastníci řízení). Za obstrukční jednání není možné považovat ani pouhý nesouhlas žalované s podanou žalobou či s nutností oprav nemovitosti. Jiné zvláštní důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyně neuvedla a soud žádné jiné zvláštní důvody neshledal.

34. O náhradě nákladů státu soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku tak, že státu se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná a žalovaná byla v řízení osvobozena od placení soudních poplatků v rozsahu 80 %, přičemž žalovanou dosud složené zálohy na náklady důkazů jí navržených či v její prospěch postačovaly na úhradu nákladů státu v té míře, ve které by jinak byla k jejich náhradě ve prospěch státu povinna.

35. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta před středníkem.

Poučení