10 C 132/2024 - 34

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala odstranění z článku publikovaného na URL adrese: [podezřelý výraz] jméno, příjmení a podobiznu žalobkyně, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala na svůj náklad zveřejnit a po dobu 30 bezprostředně následujících dnů nechat zveřejněn text následujícího znění: „Redakce webu [Anonymizováno] se tímto veřejně omlouvá paní [Jméno zainteresované osoby 0/0] za zveřejnění jejích osobních údajů v článku „[podezřelý výraz]“. Zveřejnění osobních údajů jmenované bylo v rozporu se zákonem a redakce se za tuto chybu omlouvá.“, a to typem písma [jméno FO], velikostí písma 16b, tučně, v černé barvě, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení finančního zadostiučinění žalobkyni ve výši 1 000 000 Kč, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou datovanou dne 1.3.2024 a podanou ke zdejšímu soudu dne 18.5.2024 domáhala po žalované ochrany osobnosti. Uvedla, že vykonává pracovní činnost učitele II. stupně pro zaměstnavatele [Anonymizováno] a [právnická osoba], [adresa], [Anonymizováno]. Dne 2.5.2022 jí byla ze strany zaměstnavatele doručena výpověď z pracovního poměru pro její výroky sdělené žákům v hodině českého jazyka dne 5.4.2022. Žalovaná dne 15.4.2022 uveřejnila článek s názvem [podezřelý výraz]“, v němž zveřejnila plné jméno, podobiznu i údaj o místě zaměstnání žalobkyně. Před publikací článku dne [datum] byla žalobkyně žalovanou oslovena k poskytnutí rozhovoru, což žalobkyně odmítla, dne 11.4.2022 zaslala žalované své vyjádření, na které však článek nereagoval a nezohlednil je. Žalobkyně má za to, že její osobní údaje byly v článku uveřejněny v rozporu s GDPR, čímž bylo zasaženo do jejích osobnostních práv, má problém nalézt si zaměstnání, je konfrontována neznámými lidmi, došlo ke zhroucení jejího otce.

2. Žalobkyně se proto po žalované domáhala omluvy, odstranění svých osobních údajů z napadeného článku a náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč.

3. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobkyně zcela neuznala. Nesporovala, že je osobou odpovědnou za obsah publikovaný v rámci služby [právnická osoba] a že dne [datum] došlo ke zveřejnění napadeného článku. Napadený článek neobsahuje žádné nepravdivé skutkové tvrzení ani excesivní hodnotící soudy. Zveřejnění osobních údajů žalobkyně bylo legitimní, přiměřené a v souladu s právními předpisy, a to z důvodu silného veřejného zájmu s ohledem na válečný konflikt na Ukrajině, a dále z důvodu statusu a postavení žalobkyně vystupující na nahrávce jako učitelka, jejíž základní povinností je nezletilé vychovávat, vzdělávat a kultivovat. V podrobnostech odkázala žalovaná na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10.11.2023, č.j. 10 C 346/2022-120 ve věci žalobkyně proti společnosti [právnická osoba]. týkajícího se téhož článku. Doplnila, že [Anonymizováno] a [právnická osoba], [adresa], [Anonymizováno] ukončila se žalobkyní pracovní poměr nikoli z důvodu zveřejnění napadeného článku, ale proto, jakým způsobem žalobkyně vedla výuku a jaké informace předkládala žákům osmé třídy základní školy.

4. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

5. Žalobkyně i žalovaná byly podle § 115a o.s.ř. vyzvány, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení sdělily, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

6. Současně byly poučeny, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Oběma účastnicím byla výzva doručena dne 21.6.2024. Žalobkyně se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, žalovaná s tímto postupem výslovně souhlasila, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání.

7. Soud provedl dokazování všemi listinami, které účastníci předložili (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

8. V řízení byl prokázán následující skutkový děj[Anonymizováno]

9. Dne [datum] byl na serveru [Anonymizováno] uveřejněn článek s názvem „[podezřelý výraz]“, v němž bylo mimo jiné uvedeno: „[Jméno zainteresované osoby 0/0],“ říkala češtinářka [Jméno zainteresované osoby 0/0] osmákům při hodině. Jakmile začali argumentovat, že viděli ve zprávách, že Kyjev hoří, zeptala se jich, zda myslí zprávy [Anonymizováno] televize a pak jim začala vysvětlovat, že si informace musejí hledat ve více zdrojích. „[Anonymizováno],“ reagovala [jméno FO]. „[Anonymizováno],“ říká odborník na vzdělávání [jméno FO], který zároveň působí jako mluvčí [Anonymizováno], občanské skupiny zabývající se dezinformacemi. Ze záznamu je podle něj zjevné, že učitelka [jméno FO] je hluboce přesvědčená o důvěryhodnosti dezinformačních zdrojů. … Na žádost o rozhovor reagovala nejprve takto: „[právnická osoba]?“ … V dalším emailu poslala jen písemné vyjádření. Tvrdí, že dětem předkládala ověřená fakta. „[Anonymizováno],“ napsala [jméno FO]. Ředitelka [jméno FO] po poslechnutí nahrávky reagovala okamžitě. Češtinářka ve škole už neučí. „[Anonymizováno],“ říká ředitelka [jméno FO] a dodává: „[Anonymizováno].“ Po [Anonymizováno] chce s [Jméno zainteresované osoby 0/0] ukončit pracovní poměr. … (prokázáno citovaným článkem).

10. V reportáži, která je součástí článku, je mimo jiné nad rámec obsahu článku uvedeno: „[Jméno zainteresované osoby 0/0] (prokázáno reportáží).

11. Žalobkyně dne 11.4.2022 zaslala žalované vyjádření, v němž mimo jiné uvedla: „[datum]“ (prokázáno vyjádřením žalobkyně ze dne 11.4.2022)[Anonymizováno]

12. Dopisem ze dne 24.5.2022 vyzvala žalobkyně žalovanou ke zdržení se dalších neoprávněných zásahů do jejích práv, stažení napadeného článku, publikování omluvy a úhrady nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč (prokázáno výzvou ze dne 24.5.2022). Žalovaná nároky žalobkyně odmítla (prokázáno reakcí ze dne 14.6.2022).

13. Žalobkyně byla od 1.8.2016 zaměstnankyní [právnická osoba], [adresa] jako učitel II. stupně (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 14.6.2016, dodatkem ze dne 25.4.2017). Dopisem ze dne 2.5.2022 byla žalobkyni dána výpověď z pracovního poměru pro sdělení žákům dne 5.4.2022 tvrzení ohledně zabíjení [jméno FO] v oblasti Doněcka a Luhanska, obsahu tzv. Minské dohody, o tom, že v Kyjevě se nic neděje a o vlivu miliardáře Sorose na ČT1 (prokázáno výpovědí z pracovního poměru).

14. Učitelka [Jméno zainteresované osoby 0/0] prohrála pracovněprávní spor se [Anonymizováno], která jí dala výpověď po jejím zpochybňování ruských válečných zločinů před žáky. Platnost výpovědi pravomocně potvrdil pražský Městský soud. … „Ze svého postavení pedagožky, tedy osoby, jež má u žáků přinejmenším formální autoritu, sdělovala sugestivním způsobem nepravdivé informace nezletilým žákům,“ popsala počínání učitelky soudkyně Patricie Adamičková. „Využila daný prostor k ovlivňování žáků přednesem svých názorů a v podstatě nepřipustila diskusi, protože na otázky žáků reagovala úsečně,“ dodala (prokázáno článkem [Anonymizováno], [Anonymizováno])[Anonymizováno] 15. „Na obžalovanou nelze pohlížet jako na Mistra Jana Husa, který byl nakonec pro své názory upálen. Ale co se týče trestněprávní roviny, máme za to, že její jednání nedosáhlo takové úrovně, aby ho šlo potrestat prostředky trestního práva,“ uvedla předsedkyně odvolacího senátu pražského městského soudu Hana Chaloupková. Doplnila, že v rovině etické a v rovině pedagogické lze obžalované vytýkat „spoustu věcí“ (prokázáno článkem [podezřelý výraz], www.[Anonymizováno]).

16. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení[Anonymizováno]

17. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle ust. 2956 a násl. občanského zákoníku, podle § 17 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.

19. Podle ust. § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

20. Podle ust. § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

21. Podle ust. § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

22. Podle ust. § 86 občanského zákoníku nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

23. Podle ust. § 88 odst. 1 občanského zákoníku svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

24. Podle ust. § 89 občanského zákoníku podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.

25. Podle ust. § 90 občanského zákoníku zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

26. Podle ust. § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

27. Podle ust. § 2971 občanského zákoníku odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

28. Podle ust. § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

29. Podle ust. § 17 odst. 1 zákona o zpracování osobních údajů osobní údaje lze zpracovávat také tehdy, slouží-li to přiměřeným způsobem pro novinářské účely nebo pro účely akademického, uměleckého nebo literárního projevu. Při posouzení přiměřenosti podle věty první se přihlédne také k tomu, jestli zpracování zahrnuje osobní údaje uvedené v čl. 9 odst. 1 nebo čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679.

30. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala omluvy, odstranění svých osobních údajů z napadeného článku a náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč.

31. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 81 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

32. Články 10 i 17 Listiny vyjadřují základní ústavní hodnoty právního řádu České republiky, jako demokratického právního státu. Ústavně zaručené právo vyjadřovat své názory je obsahově omezeno právy jiných, zejména právy uvedenými v čl. 10 Listiny. Kolize obou práv se realizuje v rovině podústavní, např. při aplikaci občanského zákoníku. Při aplikaci těchto zákonných ustanovení musí mít soudce vždy na paměti ústavní dimenzi aplikace zákona, která se projevuje poměřováním obou ústavních práv (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 367/03, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 255/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1158/07).

33. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 357/96), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1996 sp. zn. IV. ÚS 154/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2711/2006).

34. Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97).

35. Z relevantní judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva lze – jak uvádí nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13 – abstrahovat jistá východiska (typové problémy), na jejichž posouzení musí obecné soudy v těchto případech založit své rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1511/13). Zejména musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věci mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14, body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. II. ÚS 2296/14, bod 20).

36. Svoboda projevu představuje jeden z konstitutivních znaků demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03).

37. Legitimitu zveřejnění však nelze dovodit a ústavní ochranu svobodě projevu nelze poskytnout informaci, pokud byla dominantně motivována touhou poškodit difamovanou osobu, pokud šiřitel sám informaci nevěřil anebo pokud ji poskytl bezohledně, aniž by se řádně staral o to, zda je či není pravdivá. Na nutnosti dbát těchto zásad nic nemění skutečnost, že jistá část tisku má sklon před fakty (ověřenými skutečnostmi) dávat přednost až "bombastické" síle výrazů, jimiž "své názory" tlumočí a prezentuje, neboť zasáhne-li do ústavně garantovaných práv jednotlivců nebo jiných ústavou či zákonem chráněných hodnot a zájmů, musí být připravena nést z takových jednání důsledky, byť má na nich založenou svou marketingovou strategii a dokonce i samotný účel své existence. Z toho důvodu je zcela nepřípustné, pokud se tyto subjekty při takovém způsobu jednání, téměř permanentně zasahujícím do osobnostních práv jednotlivců, dovolávají ochrany svobodou projevu (svobodou tisku), neboť zlému úmyslu nelze v žádném případě takovou ochranu poskytnout. … Míra jejich ochrany (spočívající ve fazetě svobody projevu a svobodného podnikání) musí být nezbytně oslabována či dokonce úplně vyloučena u subjektů, jež účel své existence, činnost a marketingovou strategii zakládají převážně na publikaci difamačních ("bombastických", "šokujících či "pikantních"), na cti utrhačných a lidskou důstojnost snižujících, "informacích" o osobách veřejně činných, osobách známých či společensky významných ("celebritách"), kdy účelem takového chování osoby je toliko sledování svého majetkového prospěchu a zvýšení publicity použitého média (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09).

38. Obdobně jako omezení základního práva či svobody veřejnou mocí, tak i míra ochrany z její strany poskytnutá jednomu základnímu právu na úkor druhého, za situace, kdy se nacházejí ve vzájemné kolizi, musí s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu dostát požadavkům principu proporcionality a musí respektovat ústavní limity, vyjádřené v čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. V opačném případě by poskytnutí nepřiměřené ochrany či nadměrné preference jednomu základnímu právu fakticky představovalo zásah do druhého základního práva, nepřípustně omezující nebo zcela znemožňující jeho realizaci, v rozporu s principem zachování maxima z obou vzájemně si kolidujících základních práv. Není-li takové vyvažování možné, pak soud musí dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 1737/08).

39. O neoprávněný zásah do osobnosti člověka nepůjde mimo jiné tehdy, když bude zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, avšak jen tehdy, pokud tak nebudou překročeny zákonem stanovené meze. Půjde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Takový zásah do osobnostních práv však zůstává povoleným pouze za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem, a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat (např. zájem člověka na ochranu jeho intimní sféry apod.). Např. při střetu základního politického práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, je vždy nezbytné důsledně vážit, zda by jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (viz NS 30 Cdo 1109/2005).

40. Soud v prvé řadě konstatuje, že na žalobkyni je v projednávané věci třeba nahlížet jako na osobu veřejného zájmu. Jedná se o v předmětné době učitelku II. stupně základní školy, kdy vhodné vzdělávání žáků je jednou z priorit společnosti, současně se žalobkyně vyjadřovala k věci značně veřejného zájmu – probíhající válečný konflikt na Ukrajině.

41. Lze obecně konstatovat, že osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj., musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03). To však neplatí v neomezené míře. Svoboda projevu nemá vést k tomu, aby byla jakákoliv osoba – včetně osob veřejně činných – v očích veřejnosti samoúčelně cíleně zesměšňována. Informování o věcech veřejných médii za použití prostředků dotýkajících se lidské důstojnosti, osobní cti či jména určité osoby nemůže být ospravedlněno ani snahou zabránit komukoliv získat mandát pro výkon veřejné funkce. Prosazování aktivistického přístupu nebo kampaně médií zaměřené na konkrétní osobu jen s cílem ji difamovat, nadto způsobem vybočujícím z obecně uznávaných pravidel slušnosti, a znevýhodnit ji tak v politickém boji o veřejnou funkci, nemůže požívat soudní ochrany. Přestože hodnotící soud na adresu veřejně činné osoby nelze jakkoli dokazovat, je nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10.3.2020, sp. zn. III. ÚS 2300/18).

42. Žalobkyně sporovala, že v napadeném článku byly uveřejněny její osobní údaje – jméno, příjmení, místo zaměstnání, podobizna, sporovala též oprávněnost uveřejnění zvukového záznamu z hodiny českého jazyka ze dne [datum]. Na tomto místě soud konstatuje, že bylo napadeným článkem reagováno na sdělení žalobkyně vůči nezletilým žákům dne [datum], jejichž obsah byl takový, že pro ně žalobkyně obdržela výpověď z pracovního poměru a byla trestně stíhána. Byť byla žalobkyně v trestním řízení zproštěna obžaloby, již jeho zahájení a průběh (ve věci rozhodoval 2x soud prvního stupně a 2x soud odvolací) svědčí o závažnosti popsaného jednání žalobkyně, kdy ke zproštění nedošlo z důvodu, že by se žalobkyně vytýkaného jednání nedopustila, ale protože její jednání nedosáhlo takové úrovně, aby ho šlo potrestat prostředky trestního práva.

43. Uvedené svědčí o tom, že uveřejnění napadeného článku nebylo bezúčelné ani vůči žalobkyni šikanózní. Vzhledem k tomu, že se výroky žalobkyně týkaly válečného konfliktu na Ukrajině a ukrajinsko-ruských vztahů, jedná se, jak shora uvedeno, o věc veřejného zájmu, o které by žáci měli dostat pravdivé a ověřené informace. Tyto však od žalobkyně neobdrželi. Za příklad lze uvést tvrzení, že „[Anonymizováno]“.

44. Ve věci vedené zdejším soudem pod sp.zn. 10 C 346/2022, na kterou žalovaná odkazovala, na jednání soudu konaném dne 10.11.2023 žalobkyně uvedla, že spletla Minské dohody a Budapešťské memorandum. Je pravdou, že Budapešťské memorandum se týká jaderného odzbrojení Ukrajiny, v žádné z uvedených dohod se však nehovoří o závazku Ukrajiny nevstoupit do NATO ani o žádné finanční kompenzaci ze strany Ruska, a už vůbec ne o oprávnění Ruska „vpadnout“ na Ukrajinu. Výrok „[Anonymizováno]“ je v době probíhajícího válečného konfliktu zjevnou dezinformací.

45. Zarážejícím je též samotné vedení „diskuse“ v předmětné hodině českého jazyka ze strany žalobkyně, jejímž obsahem bylo z převážné části sdělování názorů žalobkyně, pokud se však svůj názor pokusily vyslovit i děti, žalobkyně je stroze umlčela.

46. Již z uvedených důvodů žalovaná nepochybila, když napadený článek ve veřejném zájmu publikovala, nepochybila ani, když v něm uveřejnila jméno, příjmení, podobiznu a místo zaměstnání žalobkyně či zvukovou nahrávku z hodiny českého jazyka dne [datum], neboť je tento postup kryt zpravodajskou licencí a stalo se tak zcela přiměřeným a obvyklým způsobem. Do osobnostních práv žalobkyně tedy zasaženo nebylo. Článek sám pak není cílenou dehonestací žalobkyně, je v něm pracováno s blíže specifikovanými výroky žalobkyně, na které je reagováno.

47. Není pravdivé tvrzení žalobkyně, že její vyjádření zaslané žalované dne 11.4.2022 v článku nebylo zohledněno, neboť je z něj v článku citováno a v širším rozsahu je uvedeno v připojené reportáži. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně má jistě právo na svobodné vyjádření svých názorů, musí však nést případnou odpovědnost za jejich obsah, zejména s ohledem na tehdejší postavení žalobkyně jako učitelky.

48. Soud tedy uzavírá, že uveřejněním jména, příjmení, podobizny a místa zaměstnání žalobkyně ani publikací zvukové nahrávky z hodiny českého jazyka dne [datum] nemohlo být do osobnostních práv žalobkyně zasaženo.

49. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná, a proto ji zamítl.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v jednom úkonu nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč podle ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) – vyjádření k žalobě, ve spojení s ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).

Poučení