10 C 136/2022-45

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 130 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 106 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 24 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 228 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá finančního zadostiučinění ve výši 130 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu vyvolanou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu Chebu pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně namítá, že naříkané řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, zejména z důvodu na straně soudu, že bylo zatíženo řešením odborných otázek, nicméně jinak skutkově ani právně složitým nebylo. Vyjma dokazování znaleckými posudky a výslechy znalců byl proveden pouze výslech jediného svědka. Žalobkyně žalobou nárokuje odškodnění celé délky naříkaného řízení, při výpočtu požadovaného zadostiučinění vychází z částky ročního odškodnění ve výši 15 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze [datum]. Žalovaná uvedla, že neměla k dispozici spis naříkaného řízení, vychází tedy pouze z informací dostupných zprostředkovaně a uzavírá, že sporuje existenci odpovědnostního titulu, neboť délka řízení odpovídá skutkové i právní složitosti věci a počtu soudních instancí, které se na rozhodování podílely. Dále namítá to, že jakožto finanční zadostiučinění nemůže být požadovaná částka vyšší, než která byla předmětem řízení.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobkyně u žalované nárok předběžně uplatnila, a to dne [datum].

4. Ze spisu vedeného Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Žaloba byla podána [datum] žalobkyní pod tehdejším příjmením [jméno] [příjmení] proti žalovanému [jméno] [příjmení]. Jednalo se o žalobu o vrácení kupní, ceny žalobkyně nárokovala úhradu částky 108 365 Kč s úrokem z prodlení od [datum] oproti vydání jednodílného trojsedadla. [datum] vyzývá soud žalobkyni k úhradě soudního poplatku. [datum] vyzývá soud žalovaného k vyjádření k žalobě. Žalovaný se vyjadřuje [datum], přičemž uplatňuje vůči žalobkyni pohledávku ve výši 170 832 Kč a po doplnění skutkových tvrzení a učiněném zápočtu vzájemným návrhem požaduje úhradu částky 80 832 Kč [datum] vyzývá soud žalovaného k úhradě soudního poplatku za vznesený vzájemný návrh a žalobkyně je vyzvána k vyjádření k tomuto vzájemnému návrhu. Žalobkyně se vyjadřuje [datum]. Prvé jednání se koná [datum]. Na tomto jednání se strany vyjadřují k jednotlivým složkám jejich sporu tím, že je možné mimosoudní ujednání předmětu sporu. Soud proto jednání odročuje na [datum]. Jednání se koná [datum], strany sdělují, že dohoda dosažena nebyla. Jsou čteny listinné důkazy, zástupce žalovaného předkládá znalecký posudek, žalobkyně s tímto vyslovuje nesouhlas. Jednání je odročeno na [datum]. Žalovaný rozšiřuje vzájemný návrh [datum] na částku 93 280 Kč. Jednání se koná [datum], soud připouští změnu spočívající v rozšíření vzájemného návrhu a je slyšen svědek [příjmení]. Jednání je odročeno na neurčito za účelem zvážení dalšího procesního postupu. [datum] žalovaný sděluje, že navrhuje ustanovení znalce k ocenění bezdůvodného obohacení za užívání osobního automobilu, což je jedním z návrhů žalovaného. Toto sděluje žalovaný soudu opakovaně [datum]. Žalovaný se dotazuje na stav řízení [datum]. Soud poté usnesením z [datum] ustanovuje znalcem [jméno] [příjmení] pro účely vyčíslení výše bezdůvodného obohacení. Výrokem III. je uložena povinnost zaplatit zálohu na tento důkaz znaleckým posudkem ve výši 10 000 Kč žalobci. Soud poté zjišťuje, že záloha zaplacena nebyla, a jelikož se jedná o důkazní návrh ze strany žalované, vydává [datum] usnesení, kterým opravuje výrok III. v tom směru, že zálohu na znalečné je povinen uhradit žalovaný. [datum] žalovaný reaguje na uložení povinnosti hradit zálohu, neboť nemá za to, že by se jednalo o jeho důkazní návrh. Tento dotaz se poté opakoval [datum], [datum]. Dne [datum] soud sděluje žalovanému, že má pochyby o vypracovaném znaleckém posudku a v návaznosti na toto pak [datum] žalovaný zálohu na vypracování tohoto důkazu hradí. Spis je zaslán znalci [datum]. Znalec poté žádá o prodloužení termínu k vypracování posudku do [datum], znalecký posudek předkládá soudu [datum]. Soud rozhoduje o znalečném [datum]. Žalobce sděluje [datum], že s obsahem posudku souhlasí. Žalovaný sděluje [datum], že s posudkem nesouhlasí, podává odvolání proti znalečnému. Dále se vyjadřuje ke znaleckému posudku [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud prvé instance ruší usnesení o znalečném a znalci ukládá ve lhůtě jednoho měsíce dopracovat znalecký posudek tak, aby odpovídal na uloženou otázku. Znalec předkládá doplněk znaleckého posudku [datum]. Žalobkyně vzala na vědomí toto doplnění znaleckého posudku [datum]. Žalovaný se vyjadřuje k doplňku znaleckého posudku [datum], tento považuje za zcela nepoužitelný. Usnesením z [datum] je rozhodnuto o znalečném. Znalec se proti tomuto odvolává [datum]. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum] Krajský soud v Plzni usnesením [datum] usnesení soudu prvého stupně o výši znalečného ruší a věc mu vrací k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že formulace dotazu na znalce nebyla vhodná, z tohoto důvodu znalec neodpověděl způsobem pro řízení relevantním. Spis je poté znovu předložen znalci [datum]. Znalec žádá o prodloužení termínu do [datum]. Doplněk [číslo] ke znaleckému posudku poté předkládá znalec [datum]. Žalobkyně bere doplnění znaleckého posudku na vědomí [datum]. Žalovaný se vyjadřuje [datum], se závěry znalce rovněž souhlasí. Soud rozhoduje o znalečném [datum]. Jednání se koná [datum]. Soud ukládá stranám zaslání závěrečných návrhů v písemné podobně do [datum] a jednání je odročeno na [datum]. Rozsudek je vyhlášen [datum], písemné vyhotovení tohoto rozsudku je pod číslem listu [anonymizováno]. Výrokem I. je zamítnuta žaloba na úhradu 108 365 Kč, výrokem II. je žalobkyni uloženo uhradit žalovanému 12 448 Kč, výrokem III. je zamítnut návrh žalovaného na úhradu částky 80 832 Kč, výrokem IV. je rozhodnuto o nákladech řízení. Toto rozhodnutí nabylo právním moci ve výrocích I. a II. [datum]. Žalobce podává odvolání [datum], toto odůvodňuje [datum]. Žalovaný je vyzván k úhradě soudního poplatku [datum], proti tomuto podává žalovaný [datum] námitky a k podaným námitkám je [datum] vyzván žalobce k úhradě správné výše soudního poplatku za podané odvolání. Poplatek je uhrazen [datum]. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum]. Věc je vrácena odvolacím soudem bez věcného vyřízení [datum], neboť odvolání nebylo předloženo k vyjádření žalobci. Soud rozesílá odvolání žalovaného [datum] a vyzývá k úhradě doplatku soudního poplatku. Tento je doplacen [datum]. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum] Krajský soud v Plzni rozhoduje usnesením ze dne [datum]. Tímto odvolací soud ruší napadené výroky III. a IV. rozsudku soudu prvé instance. Odvolací soud uvádí, že žalovaný neformuloval svůj žalobní požadavek způsobem přípustným dle o. s. ř. a soud jej tak měl vést k odstranění vad jeho podání. Toto však žalovaný zhojil nakonec sám svým vlastním doplněním a předmětem řízení zůstala skutečně již jen finanční částka. Soud prvé instance dále nereagoval na rozšíření žalobního požadavku žalovaného o příslušenství jeho pohledávky. Soud prvé instance se rovněž nezabýval otázkou vzniku škody při demontáži sedadla z předmětného vozidla, respektive tím, kdy takováto škoda vznikla, zda okamžikem demontáže či okamžikem nemožnosti demontované části vozidla vrátit. Není tak ani, alespoň prozatím, správný závěr soudu prvé instance, že se žalovaný nemůže svých nároků domáhat žalobou na vydání věci. Dále odvolací soud vyjádřil výhrady k vyčíslení hodnoty vozidla, když nebylo dostatečně zohledněno to, že jeho část, konkrétně sedačka byla demontována. Soud prvé instance poté rozhoduje ještě o nepřiznání znalečného znalci za vyúčtování z [datum], a to usnesením ze [datum]. Přípisem z [datum] vyzývá soud žalovaného k doplnění tvrzení dle rozhodnutí odvolacího soudu. Žalovaný reaguje podáním z [datum]. Jednání je nařízeno na [datum] O jeho odročení žádá zástupce žalovaného. Jednání je odročeno na [datum]. Toto se koná, strany sdělují, že jsou schopny mimosoudně jednat, soud proto odročuje jednání na [datum]. Toto jednání se koná, smírného řešení dosaženo nebylo a jednání je odročeno za účelem vypracování doplnění znaleckého posudku. Usnesením z [datum] je opět ustanoven znalec [jméno] [příjmení] za účelem ocenění tržní ceny vozidla. Znalec reaguje přípisem z [datum], žádá o zproštění svého ustanovení s tím, že pro vytížení a možnou podjatost není schopen posudek vypracovat. Usnesením ze [datum] soud ruší ustanovení tohoto znalce a usnesením ze dne [datum] je ustanoven znalcem [jméno] [příjmení], rovněž k ocenění tržní ceny motorového vozidla [anonymizována dvě slova]. Spis je zaslán znalci [datum], znalecký posudek je dodán [datum]. K posudku se vyjadřuje žalobkyně [datum]. Soud rozhoduje o znalečném [datum]. Jednání se koná [datum]. Na tomto je slyšen znalec [příjmení], účastníkům je uloženo, aby sdělili, zda jsou schopni shodnout se na části sporu ohledně vrácení vozidla bez troj sedadla a přepážky a jednání je odročeno na [datum]. Strany sdělují, že dohoda možná není. Soud rozhoduje o znalečném znalce [příjmení] [datum]. Žalovaný navrhuje doplnění znaleckého posudku [datum]. Soud usnesením z [datum] ukládá znalci [příjmení] vypracovat doplněk znaleckého posudku či tento přepracovat. Znalec sděluje [datum], že spis mu stále nebyl zaslán, spis mu je poté obratem zaslán a znalec [datum] v návaznosti na ústní konzultaci navrhuje, aby mu bylo uloženo se technicky vyjádřit k jednotlivým vyjádřením stran, neboť toto by mohlo přispět ke smírnému řešení věci. Znalecký úkol je poté soudem prvé instance [datum] rozšířen. Znalec poté sděluje [datum] soudu, že pro komplikace při onemocnění Covid-19 posudek ještě nevypracoval. Posudek je předložen soudu [datum]. Soud rozhoduje o znalečném [datum]. Žalobkyně se vyjadřuje k posudku [datum], žalovaný [datum]. Jednání je nařízeno na [datum]. Žalovaný žádá o odročení jednání, je tedy odročeno na [datum]. Jednání se koná [datum], je slyšen znalec [příjmení], jsou čteny listinné důkazy a účastníkům je uloženo zaslat písemné závěrečné návrhy. Jednání se poté koná [datum] a na tomto je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku z [datum] je založeno pod číslem listu [anonymizováno]. Výrokem I. je žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému 11 418 Kč, výrokem II. je zamítnut vzájemný návrh na úhradu částky 69 414 Kč. Výroky III., IV. a V. jsou výroky nákladové. Na rozsudku je doložka právní moci, pokud jde o výrok I. a II. k [datum]. Soud rozhoduje o znalečném [datum]. Žalobkyně se odvolává proti rozsudku [datum], a to do výroku I., III. a IV. Rovněž žalovaný se odvolává do výroku I. a IV. [datum]. Žalobkyně rovněž žádá o osvobození od soudního poplatku za podané odvolání, tuto žádost bere zpět [datum]. K odvolání žalovaného se vyjadřuje žalobkyně [datum]. Žalovaný se vyjadřuje [datum]. Soud zamítá návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků usnesením z [datum] a vyzývá žalobkyni k úhradě soudního poplatku. Žalobkyně podává námitky proti vyměření soudních poplatků. K těmto soud prvé instance usnesením z [datum] mění původní usnesení tak, že žalobkyně je povinna uhradit soudní poplatek pouze ve výši 1000 Kč. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum] Odvolací soud koná jednání [datum] a na tomto vyhlašuje rozsudek, poté, co na tomto jednání žalovaný vzal svůj vzájemný návrh zpět co do úroku z prodlení zpět. Rozsudek Krajského soudu v Plzni z [datum] je založen pod číslem listu [anonymizováno], tímto bylo výrokem I. zastaveno řízení co do úroku z prodlení ze vzájemného návrhu, odvolání žalovaného proti výroku I. prvoinstančního rozsudku bylo odmítnuto a výrokem III. je rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzen v tom rozsahu, v jakém byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému 11 418 Kč a zrušena v části příslušenství. Výrokem IV. byl rozsudek soudu prvé instance potvrzen v tom rozsahu, v jakém byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného na zaplacení 69 414 Kč a zrušen v části příslušenství. Výroky V. až VII. rozhodnutí odvolacího soudu jsou výroky nákladovými. Na rozsudku je doložka právní moci [datum].

5. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Naříkané řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od [datum], kdy byla podána žaloba žalobkyní, do [datum], kdy nabývá právní moci poslední rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Tedy naříkané řízení trvá 9 let a 10 měsíců, což je doba nepřiměřeně dlouhá.

13. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně v naříkaném řízení vystupovala s tehdejším příjmením [příjmení], soud však přes výpis z CEO, který je založen ve spise, ověřil porovnáním rodného čísla a jména potomků, že naříkaného řízení se účastnila skutečně žalobkyně, pouze pod dřívějším příjmením.

14. K závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, zejména pak vyhodnocení kritéria písmene d) - postupu soudu během řízení. V průběhu řízení soud shledal několik období dílčích průtahů, pro které dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Konkrétně se jedná o období od [datum], kdy poté, co se konalo v [anonymizováno] [rok] jednání, žalovaný sděluje soudu, že dohoda mezi stranami možná není, do [datum], kdy soudu trvá 8 měsíců, než ve věci ustanoví znalce. Bezprostředně na toto navazuje další období, které lze označit za průtah, neboť v ustanovení znalce z [datum] je uložena chybně povinnost uhradit zálohu na znalecký posudek žalobci namísto žalovanému, což vede [datum] k vydání opravného usnesení a po komunikaci se stranami teprve dne [datum] k úhradě zálohy na tento znalecký posudek - tedy pro toto pochybení byla soudem uložená záloha uhrazena až po 10 měsících od uložení této povinnosti. Dalším pochybením, které vedlo k prodloužení řízení, je pak skutečnost, že soud zadal znalecký dotaz znalci [jméno] [příjmení] nikoliv zcela srozumitelně, což vede k tomu, že odvolací soud usnesení [datum] ruší usnesení o znalečném s tím, že vytýká soudu prvého stupně, že znalecký dotaz nebyl, i vinou soudu, dostatečně určitě formulován a že je třeba zadat v pořadí již druhý doplněk znaleckého posudku, což vede k vypracování druhého doplňku znaleckého posudku [datum]. Fakticky tak byl posudek, který byl soudem zadán [datum], pro citovaná pochybení vypracován, ve znění použitelným pro řízení, až [datum], konkrétně ve znění dodatku [číslo] tohoto posudku, tedy až po 2 letech a 2 měsících od jeho zadání. Dalším obdobím průtahu je období od [datum], kdy je podáno odvolání žalovaným proti rozhodnutí soudu prvé instance, až do [datum], kdy je věc teprve řádně předložena odvolacímu soudu, tedy po jednom roce a dvou měsících, neboť v mezidobí byla věc vrácena odvolacím soudem pro nepředložení odvolání straně žalující k vyjádření, dále došlo k nečinnosti soudu prvé instance v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], a dále z důvodu chybného vyměření poplatku za toto podané odvolání. K závěru o existenci odpovědnostního titulu pak vede soud tedy vyhodnocení zejména tohoto kritéria postupu soudu během naříkaného řízení.

15. Závěr soudu o existenci odpovědnostního titulu nevyvrací ani vyhodnocení kritérií ostatních, neboť jak soud rozebírá níže, řízení bylo sice složitějším po stránce skutkové i procesní, nicméně toto celkovou délku řízení jako přiměřenou neodůvodňuje, když na celkové délce se primárně podílel primárně právě postup soudu prvé instance. Celková délka řízení přitom nebyla zapříčiněna ani chováním některého z účastníků, tedy ani toto kritérium celkovou délku řízení neodůvodňuje jakožto přiměřenou. A pokud jde o zbývající kritérium významu řízení, pak toto standardně hovoří pro to, že řízení mělo být ukončeno v době kratší, jakkoliv se nejedná o řízení se zvýšeným významem.

16. Odpovědnostní titul tak je dán.

17. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

18. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

19. Za posuzované řízení v délce trvání 9 let a 10 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 132 500 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal. K těmto jednotlivým kritériím se soud podrobně vyjadřuje níže, a příp. pro tyto základní částku odškodnění modifikuje – soud nicméně nedospěl k závěru, že by se některé z těchto kritérií na celkové délce řízení podílelo natolik zásadní měrou (výjimečně), že by toto mělo být zohledněno ještě navíc (vedle modifikace) tím, že bude navýšena i samotná základní částka ročního odškodnění.

20. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011.

21. Základní částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo složitějším po stránce skutkové, a soud proto z tohoto důvodu základní částku odškodnění ponížil o 20 %. Skutková složitost předmětu řízení se projevila již v tom, že předmětem řízení byly fakticky dva samostatná řízení, neboť žalovaný vznesl plnohodnotný vzájemný návrh. Soud se tak musel zabývat nejen původním požadavkem žalobkyně na navrácení uhrazené částky kupní ceny ve výši 90 000 Kč a nákladů na servis vozidla ve výši 18 365 Kč, ale i vzájemným nárokem žalovaného na úhradu částky 80 832 Kč představujícím náhradu škody, která na vozidle vznikla vymontováním trojsedadla a plechové přepážky, a dále vzájemným návrhem na úhradu částky 12 448 Kč za údržbu vozidla. V řízení se rovněž bylo nutno zabývat nárokem žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení, který započítával proti žalobou uplatněnému nároku žalobkyně. Předmětem naříkaného řízení tak bylo fakticky 5 samostatných nároků, které by byly samy o sobě způsobilé být předmětem samostatných, plnohodnotných soudních řízení. Toto se projevilo ve skutkové složitosti zejména tím, že ve věci musely být vypracovány celkem 2 znalecké posudky, jednak na stanovení výše bezdůvodného obohacení, a jednak na tržní hodnotu předmětného vozidla. K oběma byly vypracovávány i dodatky. Po skutkové stránce tak bylo zejména obtížným vyčíslit hodnotu vozidla se zohledněním demontáže jeho částí, dále částku bezdůvodného obohacení za užívání vozidla, a dále náklady vynaložené na opravu a údržbu vozidla. Toto vše odůvodňuje snížení základní částky odškodnění pro skutkovou složitost předmětu sporu, která délku řízení důvodně protáhla. Soud dále dospěl k závěru, že řízení bylo složitějším i po stránce procesní, a pro toto kritérium základní částku odškodnění dále ponížil o 10 %. Procesní složitost věci se projevila zejména tím, že soud ve věci opakovaně rozhodoval o znalečném a ustanovování znalců, a to v souvislosti s podáváním znaleckých posudků a jejich doplňků. Jednou soud rozhodoval o zproštění znalce, účastníci podávali odvolání do usnesení o stanovení odměny znalce a rovněž byla řešena otázka osvobození od soudních poplatků. Do procesní složitosti je třeba zahrnout i nutnost komunikace soudu se znalci, ať už jde o upřesnění dotazů na znalce či předávání spisu. Druhému ze znalců byl dokonce rozšiřován znalecký úkol za účelem zodpovězení technických otázek, které by mohly vést k mimosoudnímu vyřešení předmětu sporu. Pokud jde o právní složitost věci, pak soud základní částku pro tuto nemodifikoval, předmět sporu byl sice právně komplikovanějším, nicméně na délku řízení tato právní komplikovanost vliv neměla. Soud dále nemodifikoval základní částku odškodnění ani pro počet soudních instancí. Ve věci sice rozhodoval 2× soud prvé instance i 2× soud odvolací, nicméně prvým rozhodnutím soudu odvolacího bylo v napadeném rozsahu, pokud jde o vzájemný návrh žalovaného, zrušeno prvoinstanční rozhodnutí soudu prvé instance, a to pro řadu dílčích pochybení, které odvolací soud shledal, jako např. nereflektování na částečnou změnu žaloby nebo nesprávný okamžik stanovení vzniku škody. Tedy to, že řízení probíhalo na více instancích, nelze přičítat ponížením základní částky odškodnění k tíži poškozeného. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Žalobkyně se na délce řízení nepodílela ani negativně, ani pozitivně, tedy jejím chováním nebylo řízení ani prodlouženo, ani aktivně neusilovala o jeho urychlení. Soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikuje. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud pro toto kritérium dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu. Nad rámec tohoto závěru pak soud ještě zvyšuje základní částku odškodnění o 10 %, neboť dospěl k závěru, že pochybení soudu prvé instance se negativně podílelo na celkové délce řízení do té míry, že je třeba toto zohlednit ještě navýšením základní částky odškodnění. Je tomu zejména proto, že soud shledal období několika průtahů, jak soud rozebírá výše, tedy ať už jde o počáteční prodlení s ustanovením znalce poté, co strany sdělily, že dohody dosaženo nebude, nebo komplikace při vybírání zálohy na prvý ze znaleckých posudků, dále nejasnost formulace dotazů pro prvého ze znalců, což vše v kombinaci vede k tomu, že znalecký posudek je vypracován ve znění doplňku [číslo] který je teprve použitelný pro naříkané řízení, až 2 roky a 2 měsíce po jeho zadání. Rovněž tímto navýšením soud zohledňuje i skutečnost, že při předkládání věci odvolacímu soudu s odvoláním proti druhému z rozhodnutí soudu prvé instance došlo pro prodlení na straně soudu prvé instance až 1 rok a 2 měsíce po podání odvolání. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobce soud shledal jakožto běžný, když i subjektivně žalobce tento dovozoval fakticky od významu typového.

22. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponížit o 20 % na výsledných 106 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci neposkytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, žádné odškodnění, soud žalobci přiznal právě tuto částku a co zbytku žalobního žádání (24 000 Kč) soud žalobu zamítl.

23. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

26. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

27. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 10 228 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 2x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba), tj. celkem 6 200 Kč bez DPH a 7 502 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4 a), 11/1 a), d) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) 2x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 600 bez DPH a 726 Kč s DPH -) právní zástupce žalobce je plátce DPH