10 C 137/2021-127

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO], sídlem [adresa] o zaplacení 135 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na úhradu 135 000 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 23. 7. 2021 domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 135.000 Kč z titulu nezákonně vykonaného trestu, který spatřoval v postupu [název soudu], konkrétně ve vymazání osoby žalobce z pozice statutárního orgánu společnosti [právnická osoba] Žalobce nárokuje přiznání nemajetkové újmy ve výši 135.000 Kč vypočtené jako násobek 500 Kč za každý den trvání výmazu jeho osoby z pozice statutárního orgánu, přičemž uvádí, že šlo o nezákonně vykonaný trest - konkrétně se domáhá náhrady za 270 dnů, ode dne 12.6.2020 (den zapsaného zániku funkce v obchodním rejstříku) do 8.3.2021 (den zápisu obnovení funkce v obchodním rejstříku). Žalobce dále uvádí, že ze dne 26.2.2021 učinil podnět ke zjednání nápravy spočívající v obnovení zápisu žalobce coby jednatele společnosti a že uvedenému podnětu bylo vyhověno zápisem protokolem ze dne 8.3.2021, kdy žalobce byl opětovně zapsán jako jednatel společnosti, a to ke dni 8.3.2021. V přípise [název soudu] ze dne 9.3.2021 se soud žalobci za uvedené pochybení omluvil. Žalobce uvádí, že výmaz jeho osoby trval dlouhou dobu 270 dnů, jednalo se o jednoduchou věc, žalobce nikterak toto pochybení nezavinil a řízení pro něj bylo významným, neboť se jednalo o výkon trestu. Žalobce dále obecně popisuje zásahy v jeho osobnostní sféře, a to zdravotní, rodinné, na cti a dobrém jménu a v oblasti podnikání, tyto pak rozvádí ve dvou podáních ze dne 21.10.2021 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 27.9.2021 a 30.11.2021. Uvedla, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu rejstříkového soudu, spočívajícího v neoprávněném výmazu osoby žalobce z pozice jednatele společnosti [právnická osoba] S ohledem na znění § 10 odst. 1 odškodňovacího zákona se nemůže jednat o nezákonně vykonaný trest, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen. Žalovaná se žalobci omluvila a konstatovala porušení práva, což považuje za zadostiučinění postačující. Žalovaná poukázala zejm. na to, že žalobce se dle doplnění své žádosti o odškodnění dozvěděl o nedůvodném výmazu až po dlouhé době, když chtěl prodat vozidlo společnosti, na což pak reagoval dne 26. 2. 2021 žádostí na rejstříkový soud o zjednání nápravy, k čemuž poté došlo dne 8. 3. 2021. Tedy délka újmy, kterou žalobce vnímal, byla velmi krátká, navíc tato není určitě vymezena. Dále žalovaná namítla, že zdravotní obtíže žalobce (rakovina, deprese) vznikly již před tímto nesprávným úředním postupem a nejsou tak v příčinné souvislosti s tvrzeným pochybením, dále že žalobce netvrdí újmu dostatečně určitě, resp. tak jak je tvrzena je tato nepatrnou. Žalovaná rovněž namítala, že žalobce nevystupoval aktivně k odstranění závadného stavu a že období trvání nedůvodného výmazu mohlo počít nejdříve dnem realizace výmazu, tj. 30.7.2020, nikoli již 12.6.2020. Z těchto důvodů považuje žalovaná nefinanční odškodnění za odpovídající.

3. Ze shodných tvrzení účastníků (žaloba; vyjádření k žalobě) soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 22. 3. 2021.

4. Mezi stranami byly nesporné tyto skutečnosti (viz str. 3 a 4 vyjádření žalované ze dne 27.9.2021 a vyjádření žalobce ze dne 27.11.2021, str. 1): [název soudu] byl dne 29.7.2020 do datové schránky doručen rozsudek [název soudu] ze dne 27.8.2019 č.j. [číslo jednací] ve znění rozsudku [název soudu] ze dne 12.6.2020 č.j. [číslo jednací], který nabyl vůči žalobci právní moci 12.6.2020. Žalobce byl odsouzen pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, přičemž soud I. stupně žalobci uložil mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, jejichž spolumajitelem je stát či samosprávní územní celky, na 3 roky. K odvolání žalobce [název soudu] zrušil výrok o uložení trestu a nově uložil žalobci mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, jejichž spolumajitelem je stát či samosprávní územní celky, na dobu 2 roků. Příslušná vyšší soudní úřednice zápisem protokolem ze dne 30.7.2020 vymazala jako jednatele společnosti [právnická osoba] žalobce, ačkoliv společníky této společnosti nebyl nikdy stát či samosprávní územní celky. Zápis o výmazu jednatele společnosti žalobce se projevil ve výpise dnem 30.7.2020, přičemž jako den zániku funkce byl zapsán den 12.6.2020, tj. den nabytí právní moci trestního rozsudku. V rejstříkovém spise pak nebyl založen žádný návrh či podání až do dne 26.2.2021, kdy vymazaný jednatel společnosti pan [celé jméno žalobce] podal podáním ze dne 26.2.2021 podnět ke zjednání nápravy spočívající v obnovení zápisu žalobce coby jednatele společnosti. Uvedenému podnětu vyšší soudní úřednice paní [příjmení] zápisem protokolem ze dne 8.3.2021 vyhověla a opět zapsala žalobce jako jednatele společnosti s původním datem vzniku funkce ke dni 14.3.2014. Uvedená změna zápisu se ve výpisu společnosti z obchodního rejstříku projevila téhož dne, tj. 8.3.2021. Nesprávný údaj ohledně jednatele společnosti pana [celé jméno žalobce] byl v obchodním rejstříku zapsán v období od 30.7.2020 do 8.3.2021, nicméně s uvedením zániku funkce již od 12.6.2020. Za uvedené pochybení se rejstříkový soud žalobci omluvil přípisem ze dne 9.3.2021.

5. Pokud jde o zdravotní stav žalobce, má soud za zjištěné, že v prosinci roku 2013 byl u žalobce diagnostikován mnohačetný myelom, tj. maligní nádorové onemocnění kostní dřeně s kostními komplikacemi, když se jedná o zhoubné postižení plazmatických buněk a u žalobce byla aplikována protinádorová terapie. Od prosince 2014 je pak žalobci podávána udržovací léčba nemoci přípravkem Revlimid. Dále má soud za zjištěné, že u žalobce byla od listopadu 2015 diagnostikována depresivní porucha a že žalobce od této doby pravidelně navštěvuje psychiatrii Tyto skutečnosti soud zjistil ze zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum], zprávy [anonymizována dvě slova] [obec] z 22. 2. 2016, zprávy [anonymizováno] [jméno] [jméno] z 27. 11. 2019 a 15. 1. 2020, dále ze zprávy [anonymizována dvě slova] [obec] 29. 12. 2014 a 8. 12. 2014, dále z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z 6. 3. 2020 a ze zprávy [anonymizována dvě slova] [obec] z 6. 3. 2020 a 8. 10. 2019, a dále ze zprávy [anonymizována dvě slova] [obec] ze 17. 9. 2014. Z těchto listinných důkazů však nebylo možno zjistit, zda došlo k zhoršení těchto onemocnění v průběhu roku 2020 a později.

6. Soud má dále za zjištěné, že žalobce je invalidním důchodcem, a to z oznámení České správy sociálního zabezpečení z 17. 12. 2019.

7. Soud má dále za zjištěné, že 21. 9. 2011 byl žalobce jmenován [anonymizováno 8 slov] [jméno] [příjmení] (zjištěno ze [anonymizována dvě slova]).

8. Z kupní smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a paní [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato společnost uzavřela smlouvu s touto kupující, kterou jí prodávala [značka automobilu] za částku 20 000 Kč. Z tohoto dokumentu nebylo možno zjistit, kdy společnost [právnická osoba] či kupující podala návrh na změnu registrace vlastníka vozidla k dopravnímu inspektorátu. Tedy nebylo možno učinit relevantní skutková zjištění, kdy se žalobce mohl dozvědět o tom, že byl jakožto jednatel, který tuto smlouvu podepsal, z obchodního rejstříku vymazán.

9. Z přípisu žalobce z 26. 2. 2021 adresovaného [název soudu] a rovněž předsedovi tohoto [název soudu] soud zjistil, že žalobce se na tento rejstříkový soud obrátil ve věci nápravy pochybení v postupu tohoto rejstříkového soudu a domáhal se obnovy zápisu žalobce ve funkci statutárního orgánu společnosti [právnická osoba] Soud dále zjistil, že se [název soudu] přípisem z 9. 3. 2021, podepsaným místopředsedou tohoto krajského soudu, žalobci omluvil za předmětné pochybení při zápisu do obchodního rejstříku. Soud má dále z této listiny za zjištěné, že rejstříkový soud konstatoval, že z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] se podává, že společníkem dané společnosti nikdy nebyl a není ani stát, ani samosprávný územní celek, že došlo k pochybení vyšší soudní úřednice [jméno] [příjmení], které bylo toto pochybení vytknuto a že rejstříkový soud v důsledku tohoto pochybení obratem zjednal nápravu. Soud má tedy za zjištěné, že rejstříkový soud popsal, k porušení jakých práv žalobce došlo, a že se za tato porušení žalobci přípisem ze dne 9. 3. 2021 písemně omluvil.

10. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že ohledně jednotlivých korporátních změn nejsou v tomto obchodním rejstříku evidovány právní tituly pro tuto změnu. Dále soud zjistil, že z tohoto obchodního rejstříku jsou patrné informace o exekuci vedené vůči žalobci pro pohledávku ve výši 670 000 Kč s příslušenstvím, a to postižením obchodního podílu žalobce v této společnosti.

11. Pokud jde o závěr o skutkovém stavu soud odkazuje v podrobnostech na výše uvedené s tím, že ve stručnosti rekapituluje, že soud má za zjištěné, že žalobce byl rozsudkem [název soudu], [pobočka] z 27. 8. 2019 ve spojení s rozsudkem [název soudu] z 12. 6. 2020, pravomocně k 12. 6. 2020, odsouzen a byl mu uložen mimo jiné trest zákazu výkonu funkce činnosti statutárního orgánu v obchodních korporacích, jejichž spolumajitelem je stát či samosprávní územní celek, a to na dobu dvou roků, to vše za spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku. Soud dále zjistil, že dne 30. 7. 2020 byl žalobce vymazán z obchodního rejstříku jakožto jednatel společnosti [právnická osoba] s uvedením data zániku funkce již k 12. 6. 2020. Dále má soud za zjištěné, že dne 26. 2. 2021 se žalobce na rejstříkový soud obrátil s tím, že pro takovýto výmaz jeho osoby nejsou dány žádné podklady, když trest se na tuto společnost nevztahuje, přičemž rejstříkový soud toto uznal, 8. 3. 2021 obnovil zápis žalobce jakožto jednatele předmětné společnosti, a zároveň uvedl, že došlo k porušení práv žalobce, neboť skutečně nebyl dán podklad pro výmaz jeho osoby jakožto statutárního orgánu, a za toto pochybení se rejstříkový soud žalobci přípisem z 9. 3. 2021 písemně omluvil. Soud naopak nemá za zjištěné, kdy se žalobce přesně dozvěděl o výmazu své osoby z obchodního rejstříku, respektive z provedeného dokazování se toto zjištění nepochybně podává nejdříve až k datu 26. 2. 2021, kdy žalobce sám kontaktuje rejstříkový soud se žádostí o zjednání nápravy. Soud dál nezjistil zásahy v osobnostní sféře žalobce, které by byly vyvolány tímto neoprávněným výmazem žalobce z pozice statutárního orgánu, jak soud blíže rozebírá níže. V tomto směru pouze soud shrnuje, že žalobce trpěl fyzickými i duševními obtížemi, nicméně nedotvrdil jejich zhoršení v důsledku žalobou namítaného pochybení, zásahy ve sféře rodiny nedotvrdil, respektive částečně neprokázal, a zbývající zásahy ve sféře podnikatelské nebyly dotvrzeny, respektive částečně prokázány (viz níže).

12. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud ve věci nehodnotil výpis referenčních údajů společnosti [právnická osoba], neboť údaje o korporátních změnách byly mezi stranami nespornými, dále soud nehodnotil předpis plateb [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo] [obec], ani faktury vystavené [právnická osoba] [anonymizováno], ani prohlášení o majetkových poměrech učiněné žalobcem pro účely řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Všechny tyto důkazy soud nehodnotil z důvodu, že nebyla označena konkrétní skutková tvrzení, k jejichž prokázání by provedení těchto důkazů mělo sloužit. Soud dále nehodnotil trestní rozsudky [název soudu] a [název soudu] týkající se odsouzení žalobce a zahrnující trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce statutárního orgánu, neboť tyto skutečnosti byly mezi stranami nespornými.

13. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 10 OdpŠk odst. 1 právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii; dle odst. 2 právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu; dle odst. 2 pak zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující a při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

15. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

16. Žalobce na úrovni skutkových tvrzení tvrdil, že došlo k nezákonnému výkonu trestu, který spočíval v tom, že dne 30. 7. 2020 byl vymazán z pozice statutárního orgánu společnosti [právnická osoba] na základě rozsudku [název soudu] z 27. 8. 2019, nicméně uložený trest se na tuto společnost nevztahoval, neboť společníkem této společnosti nebyl ani stát ani samosprávný územní celek. Žalobce tak má za to, že na jeho osobě byl nezákonně vykonán trest, který nebyl uložen, a to sice dle tvrzení žalobce v období od 12. 6. 2020, což je datum ke kdy byl zánik výkonu funkce statutárního orgánu v obchodním rejstřík zaznamenán (k zápisu změny došlo 30. 7. 2020 toto však pro žalobce není podstatným) a zásah trval až do 8. 3. 2021, kdy byl zápis jeho osoby, jakožto statutárního orgánu této společnosti, v obchodním rejstříku obnoven.

17. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

18. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován a je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

19. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

20. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

21. Soud v tomto ohledu uzavírá, že v předmětné věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v postupu vyšší soudní úřednice [název soudu] jakožto soudu rejstříkového, která pochybila při zápisu protokolem ze dne 30.7.2020, kdy vymazala žalobce z pozice statutárního orgánu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], neboť v předmětné společnosti jako společník neměl skutečně účast stát ani samosprávný územní celek, tedy nejednalo se o zákaz uložený rozsudkem [název soudu] ze dne 27.8.2019, č.j. [číslo jednací] ve znění rozsudku [název soudu] ze dne 12.6.2020 č.j. [číslo jednací], který nabyl vůči žalobci právní moci 12.6.2020. K výmazu osoby žalobce z pozice statutárního orgánu předmětné společnosti tak nemělo dojít, neboť pro toto nebyl dán zákonný podklad.

22. Jak uvedeno výše soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu. Ve věci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, neboť nenastala situace, kdyby k výmazu žalobce z pozice statutárního orgánu došlo na základě rozhodnutí, které by nabylo právní moci, či které by bylo předběžně vykonatelné, a které by zároveň bylo následně pro nezákonnost změněno či zrušeno. Rovněž nedošlo k nezákonnému výkonu trestu na osobě žalobce, neboť § 10 odst. 1 odškodňovacího zákona jasně definuje, že nárok na náhradu újmy způsobené rozhodnutím o trestu má jen ten, na němž byl trest zcela nebo zčásti vykonán, avšak pouze za předpokladu, že v pozdějším řízení byl poškozený obžaloby zproštěn nebo bylo trestní stíhání zastaveno. Tato situace přitom u žalobce nenastala, neboť žalobce byl (naopak a předtím) pravomocně odsouzen. Tedy nebyl na něm vykonán trest pro spáchání trestného činu, pro který by byl později obžaloby zproštěn, či trestní stíhání by bylo zastaveno.

23. V případě nesprávného úředního postupu není dána – s výjimkou nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení - vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.

24. Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud hodnotí všechny relevantní okolnosti nesprávného úředního postupu, zejm. pak povahu činnosti, při níž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, délku trvání následků takového postupu, resp. délku období, kdy byl poškozený újmě vystaven a především následky způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozeného, přičemž soud přihlédne i k dalším okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

25. Pokud jde o povahu činnosti, při níž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pak se jednalo o zápis korporátních změn v obchodním rejstříku ohledně společnosti [právnická osoba] Samotná realizace zápisu změny v pozici statutárního orgánu přitom s sebou nenese žádné negativní konotace, a to již jen proto, že změny v obchodních společnostech jsou běžné a z obchodního rejstříku nelze vyčíst, že by se tak dělo na základě trestního rozsudku, jak uváděl žalobce. Povaha činnosti, při níž k nesprávnému úřednímu postupu došlo tak tedy nesvědčí o nutnosti odškodnit tento nesprávný úřední postup finančním zadostiučiněním.

26. Dalším kritériem je délka trvání nesprávného úředního postupu, kterou mohl žalobce pociťovat. Z provedeného dokazování pak má však soud pouze za zjištěné, že žalobce 26. 2. 2021 žádá rejstříkový soud o nápravu zjištěného pochybení a že rejstříkový soud 8. 3. 2021 nápravu skutečně zjednal, tedy že žalobce mohl pociťovat nesprávný úřední postup délce trvání 10 dnů, což není doba nikterak zásadní a újma žalobcem vytrpěná je pohledem délky řízení nepatrnou. Žalobce se jednání nařízeného na den 6. 12. 2021 nezúčastnil a soud jej tak nemohl ve smyslu § 118a odst. 1,3 o. s. ř. poučit o nutnosti tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání toho, že tvrzené újmě z daného nesprávného úředního postupu byl vystaven delší dobu. Tedy ani kritérium délky nesprávného úředního postupu, po kterou mohl žalobce pociťovat újmu jím vyvolanou, neodůvodňuje přiznání finančního zadostiučinění.

27. Soud předesílá, že kritérium zásahů do osobnostní sféry žalobce, je kritériem dominantním pro určení formy a výše zadostiučinění.

28. V řízení bylo prokázáno, že u žalobce došlo koncem roku 2013 k fyzickým zdravotním obtížím, když mu byla diagnostikována rakovina kostí, a koncem roku 2015 u něj byla diagnostikována dále smíšená úzkostně depresivní porucha. Dále má soud za zjištěné, že v roce 2019 pobíral žalobce invalidní důchod. Konečně má soud za zjištěné, že žalobce byl skutečně vymazán z obchodního rejstříku, a to dne 30. 7. 2020, bez zákonného podkladu, a že tento stav trval do 8. 3. 2021. Nicméně soud má za zjištěné pouze, že žalobce tuto újmu vnímal od 26. 2. 2021 do 8. 3. 2021. Uváděná zjištění soudu o zásazích do osobnostní sféry žalobce tak předchází období nesprávného úředního postupu a nelze z nich dovozovat, že by žalobci byly způsobeny, či prohloubeny tyto zásahy v osobnostní sféře právě v důsledku tvrzeného pochybení.

29. K zásahům do osobnostní sféry vyvolaným přímo v souvislosti s výmazem žalobce z rejstříku pak žalobce pouze tvrdil, že došlo k narušení jeho vztahu s dcerou, neboť se žalobce domníval, že změnu osoby statutárního orgánu iniciovala dcera, a dále že na žalobce nahlíželi obchodní partneři jako na lháře a podvodníka. Toto byla jediná konkrétní skutková tvrzení k zásahům do osobnostní sféry, která se přímo dotýkala období, kdy nesprávný úřední postup nastal. Žalobce se však nezúčastnil jednání konaného dne 6. 12. 2021, a proto nemohl být soudem poučen o tom, že ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. neunáší povinnost důkazní k prokázání těchto tvrzených zásahů do osobnostní sféry žalobce, když tyto tvrzení z provedených důkazů prokázány nebyly.

30. Zbývající zásahy do osobnostní sféry žalobce byly příliš obecné a žalobce tak neunesl povinnost tvrzení konkrétních zásahů, a rovněž s ohledem na to, že se neúčastnil jednání konaného dne 6. 12. 2021, pak nemohl být soudem ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. upozorněn, že je třeba doplnit relevantní skutková tvrzení právě k tomu, jak konkrétně došlo k zásahům do jeho osobnostní sféry, z důvodu, že tyto zásahy žalobce popisuje příliš obecně, tj. způsobem, který soud nemůže podrobit bližšímu dokazování. Soud, konkrétně nemohl žalobce poučit v tom směru, že je třeba doplnit relevantní tvrzení k tomu, k jakému zhoršení fyzického zdravotního stavu a duševního zdravotního stavu došlo u žalobce, dále k doplnění tvrzení, jaký vliv měla na vnímání nemajetkové újmy jeho invalidita, či zda došlo k jejímu zhoršení, dále k doplnění tvrzení, jak byly narušeny rodinné vztahy nad rámec tvrzeného podezření ve vztahu k dceři, dále, jak konkrétně došlo k poškození cti dobrého jména a podnikatelské pověsti žalobce výmazem jeho osoby z obchodního rejstříku, to vše za situace, kdy byl pravomocně odsouzen za spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, tedy bylo třeba doplnit, proč výmaz jeho osoby z obchodního rejstříku měl zasáhnout čest, dobré jméno a podnikatelskou pověst žalobce více než pravomocné trestní odsouzení, resp. tomuto navzdory. Dále bylo třeba doplnit relevantní skutková tvrzení v tom směru, jak se vůbec okolí dozvědělo o tom, že výmaz jeho osoby z obchodního rejstříku vůbec souvisí s trestním odsouzením žalobce, když se toto obchodního rejstříku nepodává. Rovněž pak bylo třeba doplnit relevantní skutková tvrzení k tomu, jaký vliv mělo na podnikatelskou pověst žalobce to, že byl v roce 2011 jmenován [anonymizována tři slova].

31. Soud tak v souhrnu uzavírá, že žalobce, konkrétně tvrdil pouze dva zásahy do osobnostní sféry vyvolané přímo v období trvání nesprávného úředního postupu. K těmto však neunesl povinnost důkazní, ve zbytku nesplnil povinnost tvrzení k prokázání zásahu do jeho osobnostní sféry, které byly vyvolány přímo tvrzeným nesprávným úředním postupem. Soud má přitom pouze za prokázané zásahy, které předchází nesprávnému úřednímu postupu, tj. zásahy ve sféře zdravotní, ať už fyzického či duševního zdraví a invaliditu žalobce. Nicméně jelikož tyto skutečnosti nastaly před nesprávným úředním postupem, pak tyto nejsou v příčinné souvislosti s výmazem žalobce z obchodního rejstříku.

32. Z tohoto důvodu tak ani zásahy v osobnostní sféře žalobce neprokazují, že by žalobci mělo být za nezákonný výmaz z obchodního rejstříku poskytnuto finanční zadostiučinění.

33. Žalobce tvrdil na osobnostních zásazích následující: Žalobce je v invalidním důchodu a jeho zdravotní stav velmi špatný, neboť na těle trpí nevyléčitelnou rakovinou kostí a na duši smíšenou úzkostně depresivní poruchou; žalobce netvrdí, že nesprávný úřední postup (nezákonný výkon trestu slovy žalobce) vyvolal předmětnou nemoc, avšak zdůrazňuje, že právě výkon nezákonného trestu výrazně přispěl ke zhoršení jeho už tak špatného fyzického i duševního stavu. Jeho výmazem z rejstříku utrpěla rovněž dobrá pověst a dobré jméno, neboť žalobce se po dobu 270 dní vydával za jednatele citované společnosti, ačkoli oficiálně byl z obchodního rejstříku vymazán, a tato okolnost byla dostupná široké veřejnosti. Dále obchodní partneři na žalobce počali nahlížet jako na lháře a podvodníka, což se umocnilo zmíněným„ pokusem“ žalobce prodat vozidlo vedené v účetnictví společnosti na přelomu listopadu a prosince roku 2020; renomé žalobce utrpělo, neboť se do té doby těšil úctě a vážnosti u svých obchodních partnerů, když tento působil po určitý čas i jako [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Nezákonný výmaz žalobce z pozice statutárního orgánu rovněž narušil jeho rodinné vazby, neboť v této společnosti působí se svou dcerou [jméno] [příjmení], coby druhou jednatelkou a jedinou společnicí, a výmaz žalobce vedl ke vzniku rozporů s dcerou, kterou z tohoto podezříval.

34. Pokud jde o další okolnosti vzniku nemajetkové újmy, pak je třeba zohlednit zejména skutečnost, že žalobce byl pravomocně odsouzen za přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku, a to k 12. 6. 2020, tedy v období bezprostředně předcházejícím tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu. Jelikož pravomocné odsouzení je ze strany společnosti nepochybně vnímáno jako výrazně závažnější, než výmaz žalobce z pozice statutárního orgánu za situace, kdy ke korporátním změnám dochází zcela legitimně a legálně bez společenského odsouzení, pak i tyto další okolnosti hovoří pro závěr, že žalobci se nemá dostat finančního zadostiučinění.

35. Soud tedy uzavírá, že dospěl k závěru o absenci zásahů v osobnostní sféře žalobce, neboť žalobce tyto nedotvrdil nebo neprokázal, dále k závěru, že samotná povaha činnosti, při níž k nesprávnému úřednímu postupu došlo, není nikterak odsouzeníhodná, a že samotná délka možné újmy, kterou žalobce pociťoval, trvala v řádu několika cca deseti dnů. Dále pak soud dospěl k závěru, že okolnost předchozího pravomocného odsouzení žalobce za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku rovněž hovoří o tom, že újma vnímaná žalobcem za nesprávný zápis korporátní změny v obchodním rejstříku nemohla být zásadní. Soud tak tedy má za to, že za nesprávný úřední postup, k němuž ve vztahu k žalobci skutečně došlo, když byl 30. 7. 2020 bez zákonného podkladu na základě chybné interpretace pravomocného odsuzujícího rozsudku vymazán jakožto jednatel společnosti [právnická osoba] až do 8. 3. 2021, pak náleží žalobci jakožto zadostiučinění odškodnění, avšak nikoli finanční.

36. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích představuje nejvyšší míru (formu) satisfakce, neboť se poskytne pouze v případě, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Oproti tomu konstatování porušení práva poškozeného je možno považovat za základní formu satisfakce, neboť závěr, že došlo k porušení konkrétního práva žalobce, je výsledkem prvotního posouzení věci a nutným východiskem pro veškeré další úvahy o naplnění předpokladů odpovědnosti, tedy i pro závěr, že poškozenému vznikla v důsledku porušení jeho práva nemajetková újma a že je tuto újmu namístě nahradit poskytnutím konkrétního zadostiučinění.

37. Omluva je projevem vstřícné vůle státu uznat chybu - není ani konstatováním porušení práva a ani náhradou nemajetkové újmy v penězích. Uplatní-li poškozený nárok na poskytnutí zadostiučinění vedle požadavku na omluvu též prostředky morálními nebo peněžními, je na individuálním posouzení, zda je vedle omluvy k naplnění zásady přiměřenosti zapotřebí též např. konstatovat porušení práva anebo poskytnout - též vedle ní - zadostiučinění v penězích (srov. NS 30 Cdo 2357/2010).

38. Konstatování porušení práva poškozeného a omluva státu za toto porušení spolu velice úzce souvisí, a to tak, že není-li omluva vyslovena ve vazbě na konstatování porušení práva, mělo by porušení konkrétního práva poškozeného vyplývat přímo z obsahu omluvy. Ať jen samotné konstatování porušení práva nebo i jen samotná omluva pak může představovat přiměřené zadostiučinění.

39. Soud se proto zabýval otázkou formy zadostiučinění, kterého by se žalobci za této situace mělo dostat, a to v intencích § 31a OdpŠk. resp. tím, zda takto rejstříkovým soudem poskytnutá omluva je satisfakcí postačující.

40. Soud v tomto ohledu uzavírá, že zásadní je skutečnost, že žalobce se na rejstříkový soud, tj. [název soudu], obrátil 26. 2. 2021, když pochybení zjistil, a že [název soudu] přípisem z 9. 3. 2021 žalobci sdělil, že si je vědom pochybení, k němuž došlo, toto pochybení jasně popsal, tedy uvedl, že žalobce byl chybně vymazán jakožto jednatel společnosti, na kterou se uložený trest výkonu funkce statutárního orgánu nevztahuje, přičemž se rejstříkový soud žalobci za toto pochybení jednoznačně písemně omluvil.

41. Soud tak má za to, že žalobci se dostalo dostatečného zadostiučinění již tím, že sám rejstříkový soud přípisem z 9. 3. 2021 konstatoval, k jakému pochybení na straně rejstříkového soudu došlo, a za toto se výslovně omluvil.

42. Jak uvedeno výše, soud pak vyhodnotil přípis [název soudu] z 9. 3. 2021 tak, že tento zahrnuje jasnou a vážně míněnou omluvu za pochybení, k němuž v činnosti rejstříkového soudu došlo, a zároveň je z tohoto přípisu jasně patrné, za jaké pochybení se rejstříkový soud omlouvá. Tedy z tohoto přípisu je patrné i konstatování, že došlo k porušení konkrétního práva žalobce tím, že byl nesprávně vymazán na základě předmětného rozsudku trestního soudu z pozice statutárního orgánu společnosti [právnická osoba], ač společníkem této společnosti nikdy nebyl stát ani samosprávní územní celek.

43. Tedy již před podáním žaloby, doručením přípisu z 9. 3. 2021 přímo ze strany rejstříkového soudu, se tak žalobci dostalo dostatečné satisfakce ve formě omluvy, z jejíž formulace se jasně a srozumitelně podává za porušení jakého práva se rejstříkový soud žalobci omlouvá. Tedy v této omluvě je obsaženo i konstatování porušení práv žalobce. Takovou nefinanční satisfakci pak soud s odkazem na výše uvedené považuje za dostačující, a proto žalobu na úhradu finančního zadostiučinění v plném rozsahu zamítl.

44. Tento závěr je v souladu i s tím, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

45. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť žalobci se dostalo adekvátní zadostiučinění ze strany rejstříkového soudu již před podáním žaloby. Proto jí soud přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve výši 4x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 2x písemné vyjádření k žalobě, a dále přípravu a účast na jednání soudu. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.