10 C 138/2024 - 184

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] 2 proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení částky 1 713 000 Kč s příslušenstvím a písemnou omluvu, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba v žalobním požadavku na uložení povinnosti žalované zaslat žalobkyni písemnou omluvu tohoto znění: Žalovaná se omlouvá žalobkyni za úmyslné nevyšetření skutkového stavu zpronevěry předmětu leasingu (traktoru [anonymizováno]) a za úmyslné nevyšetření podvodného jednání ze strany společnosti [anonymizováno] [právnická osoba]., a to ze strany orgánů činných v trestním řízení: Okresního státního zastupitelství v [adresa], Obvodního státního zastupitelství pro [adresa], Městského státního zastupitelství v Praze a Policie ČR.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 713 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 513 000 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 200 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů částku 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalované souhrnného odškodění ve výši 1 713 000 Kč s příslušenstvím a písemné omluvy. Žalobu ve znění doplnění odůvodnila tím, že žalobkyně požadovala vyšetření trestné činnosti k předmětu leasingu týkající se traktoru [anonymizováno], přičemž leasingovým poskytovatelem byla společnost [anonymizováno] [právnická osoba]. Prošetřováním ztráty předmětu leasingu se zaobírala Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územní odbor [adresa] pod č. j. [anonymizováno]-070181, kdy výsledkem prověřování bylo, že skutek se nestal, tento skutkový stav potvrdilo i Okresní státní zastupitelství v [adresa]. Prošetřování opakovaného nabízení předmětu leasingu k převodu do vlastnictví žalobkyně ze strany společnosti [anonymizováno] [právnická osoba]. prováděla Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Obvodní ředitelství policie [adresa] IV. pod č. j. [Anonymizováno]-001493. Výsledkem prověřování bylo, že nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu. Přezkoumání postupu policejního orgánu ze strany Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] a následně Městského státního zastupitelství v Praze bylo s výsledkem, že po provedení dohledu nad činností Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] ze strany Městského státního zastupitelství, že postup státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] byl označen za správný a zákonný. V důsledku selhání činnosti policejních orgánů a státních zastupitelství došlo k porušení práva na účinné vyšetřování. Žalobkyně konkrétně označila tyto orgány, které při vyšetřování pochybily: [právnická osoba], Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územní odbor [adresa], oddělení hospodářské kriminality SKPV ve věci č. j. [Anonymizováno]-070181, [právnická osoba], Obvodní ředitelství policie [adresa] IV., Služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality ve věci č. j. [Anonymizováno]-001493, Okresní státního zastupitelství v [adresa] ve věci sp. zn. [Anonymizováno], Krajské státní zastupitelství v [adresa] ve věci sp. zn. [Anonymizováno], Obvodní státní zastupitelství pro [adresa] ve věci sp. zn. [Anonymizováno], Městské státního zastupitelství v Praze ve věci sp. zn. [Anonymizováno]. Nárok u žalované uplatnila dne [datum].

2. Žalobkyně pak při jednání konaném dne [datum] k výzvě soudu uvedla, že svůj nárok uplatňuje toliko z postupu policejního orgánu [právnická osoba], Obvodní ředitelství policie [adresa] IV., Služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality ve věci č. j. [Anonymizováno]-001493 a na něj navazující dohledové činnosti státních zastupitelství, přičemž částka 1 513 000 Kč představuje majetkovou škodu v podobě ceny věci (traktoru [anonymizováno]), kterou měla ke dni skončení leasingového nájmu.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. K žalobě uvedla, že neshledala odpovědností titul k žádnému žalobkyní uplatněnému nároku.

4. Účastníci řízení učinili nesporným, že žalobkyně u žalované uplatnila shora uvedený nárok dne [datum], ostatně toto vyplývá i z uplatněného nároku žalobkyně u žalované a ze stanoviska žalované.

5. Z obsahu spisu Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [adresa] IV., Služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality sp. zn. [Anonymizováno]-001493 bylo zjištěno, že spis obsahuje trestní oznámení žalobkyně, výzvu k podání vysvětlení jednatele žalobkyně, úřední záznam o podaném vysvětlení jednatele žalobkyně, výzvu k podání vysvětlení zástupce společnosti [anonymizováno] [právnická osoba]., úřední záznam o podaném vysvětlení, žádost o zaslání meritorního rozhodnutí ve věci [Anonymizováno]-070181, zaslání meritorního rozhodnutí, usnesení o odložení věci dle § 159a trestního řádu, vyrozumění právního zástupce žalobkyně o šetření dle § 158 trestního řádu a návrh na uložení spisového materiálu.

6. Z trestního oznámení žalobkyně ze dne [datum] adresovaného Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [adresa] bylo zjištěno, že žalobkyně měla uzavřenou smlouvu o leasingu movité věci s možností následného odkupu od pořizovatele leasingu, kterým byla společnost [anonymizováno] [právnická osoba]. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba]. jako vlastník leasingu zaslala dne [datum] žalobkyni výzvu k uzavření kupní smlouvy k předmětu leasingu na základě smluvního ujednání. Žalobkyně vyzvala společnost [anonymizováno] [právnická osoba]. k fyzické prohlídce předmětu leasingu na území ČR, a to s ohledem na informaci od Policie ČR, že předmětný traktor se nachází na území [anonymizováno] [Anonymizováno]. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba]. však této výzvě nevyhověla, když žalobkyni sdělila, že bude uplatňovat práva z pojistné smlouvy k předmětu leasingu a o výsledku bude žalobkyni informovat. Tento svůj slib nesplnila a teprve až v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno] vyšlo najevo, že existuje další podnájemní smlouva k předmětu leasingu. Žalobkyně uplatnila vůči společnosti [anonymizováno] [právnická osoba]. žalobou nárok na náhradu škody z důvodu nemožnosti nabýt vlastnické právo k předmětu leasingu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno], a to konkrétně částku 1 513 000 Kč. Žalobkyně využila všech právních prostředků k ochraně svých práv, přičemž jí nezbývá než užít prostředků trestního práva. Žalobkyně stanovila škodu na základě znaleckého posudku. Z daného důvodu tak žalobkyně podala toto trestní oznámení na společnost [anonymizováno] [právnická osoba]., a to konkrétně pro podezření ze spáchání zločinu podvodu ve stádiu pokusu dle § 209 a přečinu útisku dle § 117 trestního zákoníku.

7. Z návrhu na uložení spisového materiálu Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [adresa] IV., Služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-001493 bylo zjištěno, že na základě shromážděného materiálu učinil policejní orgán závěr, že ve věci nejde v žádném případě o podezření z trestněprávního jednání, ale o občanskoprávní spor. Nároky žalobkyně byly zamítnuty civilními soudy. Policejní orgán konkrétně uvedl, že společnost [anonymizováno] [právnická osoba]. se zavázala k poskytnutí předmětu leasingu. Žalobkyně se zavázala k úhradě leasingových splátek a započala užívat předmět leasingu. V důsledku dispozice s předmětem leasingu v příčinné souvislosti s jednáním žalobkyně došlo k odstranění předmětu leasingu z dispozice vlastníka i nájemce. V průběhu prověřování pak vyšlo najevo, že předmět leasingu se nachází na území [anonymizováno] federace, kam byl dopraven za souhlasu podnájemce předmětu leasingu společnosti [právnická osoba] a.s. Tedy předmět leasingu se ocitl mimo dispozici vlastníka společnosti [anonymizováno] [právnická osoba]., i nájemce, tedy žalobkyně.

8. Z vyrozumění Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [adresa] IV., Služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-001493, bylo zjištěno, že provedeným šetřením nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, když neexistuje příčinná souvislost mezi vznikem škody a jednáním společnosti [anonymizováno] [právnická osoba]. Nedošlo k vyvolání omylu ze strany společnosti [anonymizováno] [právnická osoba]. Stejně tak nebyla naplněna skutková podstata trestného činu útisku podle § 177 trestního zákoníku.

9. Z návrhu na přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne [datum] adresovaného Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [adresa] bylo zjištěno, že žalobkyně žádala o přezkum postupu policejního orgánu dozorujícím státním zástupcem.

10. Z vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-30 bylo zjištěno, že právnímu zástupci žalobkyně bylo sděleno, že státní zastupitelství v tomto stádiu nevykonává dozor, výkon dozoru státního zástupce začíná až doručením záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Státní zástupce je tak pouze oprávněn přezkoumat postup policejního orgánu z hlediska toho, jestli tento provedl všechna potřebná šetření ke zjištění skutečností, že byl spáchán trestný čin a ke konkrétní osobě, která ho měla spáchat. K tomu dále bylo uvedeno, že ve věci rozhodoval civilní soud, a to konkrétně Obvodní soud pro [adresa] pod sp. zn. [anonymizováno], a dále Ústavní soud pod sp. zn. I. [Anonymizováno]. Zásadní pro posouzení dané věci je samotné počítání žalobkyně, a totiž to, že předmět leasingu – traktor [anonymizováno] předala dalšímu podnájemci, tj. společnosti [právnická osoba], kdy od této podnájemní společnosti měl traktor skončit na území [anonymizováno] federace, a to již v roce [Anonymizováno]. Vztah mezi žalobkyní a společností [anonymizováno] [právnická osoba]. byl zcela realizován na základě uzavřené leasingové smlouvy, splacením všech splátek, přičemž tak byla naplněna možnost odkupu traktoru. V tomto směru je tak zcela bezpředmětné, kde se vozidlo nachází a kdo ho provozuje, když jde formálně pouze o převod vlastnického práva. K uzavření smlouvy pak nikdo žalobkyni nenutil žádnými výhružkami, ani násilím, a bylo jen na žalobkyni, zda takovou nabídku přijme či nikoliv, pročež se nemůže jednat ani o podvod, ani útisk. Snahu dokončit leasingový vztah převodem vlastnického práva nelze kriminalizovat a označovat za podvod či útisk.

11. Z návrhu žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se na Městském státním zastupitelství v Praze domáhala dohledu nad činností Obvodního státního zastupitelství v Praze 12. Z vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-25, bylo zjištěno, že byl vyrozuměn právní zástupce žalobkyně o vykonaném dohledu, konkrétně mu bylo sděleno, že z hlediska uplatnění pojistného plnění dle listinných důkazů založených ve spise (rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno]) společnost [anonymizováno] [právnická osoba]. nároky na pojistné plnění u společnosti [anonymizováno] pojišťovna a.s. řádně uplatnila. Především je pak třeba zdůraznit, že i hypotetickým opačným jednáním v rámci pojistného vztahu mezi dvěma subjekty odlišnými od žalobkyně by z podstaty věci nemohlo dojít k poškození žalobkyně ve smyslu udávaných skutkových podstat trestných činů. Podstatné je, že žalobkyně nebyla nikdy vlastníkem předmětného traktoru, ale pouze jeho nájemcem, nelze hovořit o vzniku škody žalobkyni ani o uvedení jiného v omyl. Zcela nedůvodné je rovněž tvrzení žalobkyně, že měla být předmětem útisku spáchaného tím, že jí její obchodní partner [anonymizováno] nabízel uzavření smlouvy, s níž nesouhlasila. Takové jednání naopak představuje legální postup v rámci běžných obchodněprávních vztahů, v němž zjevně absentuje znak nuceného jiného a zneužívání jeho tísně nebo závislosti. Na věcné správnosti postupu státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] nemůže ničeho změnit ani drobné nepřesnosti obsažené v jeho přípise týkající se zákonných znaků trestného činu útisku. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze tak konstatoval, že oba udávané skutky představují typický příklad obchodněprávních konfliktů v rámci podnikání, které lze řešit prostřednictvím civilního práva. To ostatně žalobkyně v minulosti neúspěšně učinila.

13. Z trestního oznámení žalobkyně ze dne [datum] adresovaného Okresnímu státnímu zastupitelství v [adresa] bylo zjištěno, že žalobkyně podala trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry dle § 206 trestního zákoníku a trestného činu neoprávněného užívání cizí věci dle § 207 trestního zákoníku. Podání odůvodnila tím, že uzavřela se společností [právnická osoba] podnájemní smlouvu na traktor [anonymizováno], kdy s uzavřením podnájemní smlouvy souhlasila i společnost [anonymizováno] [právnická osoba]. Podnájemce však přestal hradit řádně nájemné. Z daného vyvozuje žalobkyně, že si společnost [právnická osoba] neoprávněně přisvojila cizí věc.

14. Ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [adresa], oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-070181 bylo zjištěno, že policejní orgán zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu zpronevěry dle ustanovení § 206 trestního zákoníku.

15. Ze sdělení Policejního prezidia ČR, odbor Mezinárodní policejní spolupráce č. j. [Anonymizováno]-OD1-CZ-[č. účtu]-NS ze dne [datum] bylo zjištěno, že traktor [anonymizováno] byl nalezen na území [anonymizováno] federace, kdy současným majitelem traktoru je pan [anonymizováno] Yury, narozený [datum]. Prověrkou bylo zjištěno, že pan [anonymizováno] je ředitelem smluvní farmy společnosti [právnická osoba] Pan [anonymizováno] uvedl, že v srpnu [Anonymizováno] společnost [právnická osoba] převedla traktor na účet jako pokutu za nedoručené zboží.

16. Ze zprávy o stavu řízení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [adresa], oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-07018, bylo zjištěno, že žalobkyně byla informována o tom, že provedeným šetřením bylo doposud zjištěno, že traktor [anonymizováno] by se měl nacházet na území [anonymizováno] federace.

17. Z usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [adresa], oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-070181, bylo zjištěno, že trestní věc vedená pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry byla odložena, když zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. V dané věci byli vyslechnuty dotčené osoby, včetně jednatele žalobkyně, kdy mj. byla provedena zpráva Interpolu ohledně toho, že předmětný traktor se nachází na území [anonymizováno] federace.

18. Z doplnění stížnosti žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že podáním ze dne [datum] žalobkyně podala stížnost proti rozhodnutí Policie ČR k usnesení ze dne [datum], kterým policejní orgán odložil trestní věc – podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry.

19. Z podání Krajského státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-47, bylo zjištěno, že krajské státní zastupitelství vyrozumělo právního zástupce žalobkyně o výkonu dohledu. Z podání bylo zjištěno, že státní zástupce krajského státního zastupitelství uvedl, že i když státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [adresa] usnesení policejního orgánu ze dne [datum] nepřezkoumala na základě stížnosti žalobkyně, tak předmětné usnesení i spisový materiál přezkoumala po jeho doručení Okresního státního zastupitelství v [adresa] v rámci dozoru nad zachováním zákonnosti přípravného řízení na základě svého zákonného oprávnění a shledala je věcně správným a zákonným, o čemž sepsala dne [datum] záznam v dozorovém spise a tuto skutečnost také uvedla v odůvodnění svého usnesení ze dne [datum]. Za dané situace neshledal státní zástupce krajského státního zastupitelství důvod k přijetí opatření vůči Okresnímu státnímu zastupitelství v [adresa] a podnět ze dne [datum] jako nedůvodný odložil.

20. Z vyrozumění Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [adresa], oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-070181 bylo zjištěno, že provedeným šetřením nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a podání žalobkyně bylo uloženo bez dalšího opatření.

21. Ze zprávy Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-58 bylo zjištěno, že okresní státní zastupitelství vyrozumělo právního zástupce žalobkyně, že nebylo shledáno podezření ze spáchání trestného činu, neboť osoby jednající za [právnická osoba] nebyly zpochybnitelným způsobem informovány o ukončení podnájemní smlouvy, která byla sjednána s platností do [datum], v důsledku čehož nebylo možno konstatovat, že v řešeném období od měsíce května [Anonymizováno] do [datum] byl předmětný traktor [právnická osoba] užíván bez právního titulu. Již v rámci prověřování bylo zjištěno, že [právnická osoba] v rozporu s dohodnutými podmínkami zapůjčila (tzv. fakticky podnajala) předmětný traktor třetím osobám, o čemž žalobkyni neinformovala. Samotný fakt porušení těchto smluvních podmínek spočívající v nepodání informace o podnájmu, sám o sobě automaticky nenaplňuje znaky trestného činu dle § 206 ani dle § 207 trestního zákoníku. Pokud je poukazováno na možnou existenci další podnájemní smlouvy a vědomí [anonymizováno] [právnická osoba]. o této smlouvě, pak tato okolnost nemá na rozhodnutí ve věci žádný významný vliv, neboť podnájemní smlouva, i pokud by v zájmové době existovala, by nikterak nevyvrátila obhajobu osob jednajících za [právnická osoba] , která spočívá v tvrzení, že převoz do ciziny byl realizován v dobré víře za účelem výkonu podnikatelské činnosti a dosažení zisku a nikterak by neprokazovala ani to, že osoby jednající za [právnická osoba] užívaly předmětný traktor neoprávněně, ani to, že při sjednání podnájmu byly vedeny záměrem zcizit tento svěřený traktor na úkor vlastníka traktoru [anonymizováno] [právnická osoba]. či pronajímatele – žalobkyně. Vědomí či nevědomí [anonymizováno] [právnická osoba]. o takovéto podnájemní smlouvě je pak z hlediska spáchání předmětného skutku zcela irelevantní. Následné jednání společnosti [anonymizováno] [právnická osoba]. na posouzení tohoto skutku pak nemůže mít žádný vliv.

22. Ze znaleckého posudku o ceně motorového vozidla č. [hodnota]-18 vypracovaného znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, bylo zjištěno, že obvyklá cena traktoru [anonymizováno] ke dni [datum] činila 1 513 500 Kč bez DPH.

23. Z protokolu o jednání před Obvodním soudem pro [adresa] ze dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že v dané věci byla žalobkyní podána žaloba na společnosti [anonymizováno] [právnická osoba]. o zaplacení částky 1 513 500 Kč.

24. Ze zprávy o škodní události č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že pojišťovna [anonymizováno] sdělila právnímu zástupci žalobkyně, že na základě poskytnutých informací provedli šetření, kterým bylo zjištěno, že v daném případě nedošlo ke spáchání trestného činu zpronevěry, jak k tomu dospěly i orgány činné v trestním řízení.

25. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti VKS group s.r.o. bylo zjištěno, že tato společnost je v likvidaci.

26. Soud k důkazu zamítl provést zbývající důkazy: výslechy vyřizujících státních zástupců, zaměstnance žalované [tituly před jménem] [jméno FO], důkazy označené na čl. 5 spisu pod písm. m) až r), spis žalované vedený pod č. j. [Anonymizováno]-ODSKODSK/7, trestní oznámení pojišťovny [anonymizováno], spis [anonymizováno] leasing a pojišťovny [anonymizováno], výslech zástupce společnosti [anonymizováno] leasing a pojišťovny [anonymizováno], likvidační spis pojišťovny [anonymizováno] a důkazy označené při jednání dne [datum], když soud byl schopen si učinit skutkové závěry na podkladě provedených důkazů, kdy tyto zamítnuté důkazy na samotném rozhodnutí ve věci ničeho nemůžou změnit.

27. Z důkazů provedených v daném řízení byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků, jak toto soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

28. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle ustanovení § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“). Podle ustanovení § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ustanovení § 32 OdpŠk (1) se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle ustanovení § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

29. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

30. Soud se nejprve zabýval nárokem z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nedodržení zásady účinného vyšetřování majetkové trestné činnosti.

31. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

32. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

33. Soud se v první řadě zabýval tím, zda při prověřování žalobkyní zmíněných trestních oznámeních nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a porušení jejího práva na účinné vyšetřování.

34. Z práva na ochranu vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod vyplývá u závažných zásahů do majetkových práv kriminální povahy povinnost státu vést účinné trestní vyšetřování, která zahrnuje procesní povinnost tzv. náležité péče, avšak nikoli povinnost ve vztahu k jeho výsledku. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádný průběh postupu daného orgánu. Podle Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) je třeba přitom zohlednit praktické potíže, kterým příslušné orgány při vedení vyšetřování pravidelně čelí, a potřebu upřednostnit vyšetřování závažnějších trestných činů před trestnými činy méně závažnými, jakými jsou například právě trestné činy majetkové povahy. Stát proto podle ESLP poruší své povinnosti vést účinné vyšetřování a tím konstituuje zásah do ústavně zaručeného práva na ochranu majetku pouze u vad a pochybení extrémní povahy (srov. rozsudek ze dne 14. 10. 2008 ve věci Blumberga proti Lotyšsku č. 70930/01; dále viz rozsudky ze dne 12. 12. 2013 ve věci Zagrebačka banka d.d. proti Chorvatsku č. 39544/05, ze dne 25. 2. 2020 ve věci Abukauskai proti Litvě, č. 72065/17, a ze dne 19. 1. 2023 ve věci Korotyuk proti Ukrajině č. 74663/17). Proto nikoli každé pochybení orgánů činných při vyšetřování je způsobilé založit porušení ústavní ochrany majetku poškozeného. Pochybení musí dosahovat určité intenzity z kvalitativního hlediska a je rovněž nutné vyvodit mezi pochybením orgánu veřejné moci a neuspokojivým výsledkem trestního vyšetřování pro poškozeného logický vztah. Bude-li mít poškozený k dispozici další účinné prostředky ochrany s reálnou šancí na úspěch, bude to pravidelně značit, že k porušení jeho ústavně zaručených práv nedojde. Nebude-li mít poškozený možnost domáhat se ochrany i jinak než jen při trestním vyšetřování, nevede to automaticky k porušení práva na účinné vyšetřování majetkové trestné činnosti, avšak je namístě větší míra obezřetnosti, která opodstatní nižší práh tolerance vůči pochybení orgánů činných v trestním řízení. Okolnosti snižující práh tolerance vůči orgánům veřejné moci představují dále též vyšší rozsah újmy ve sféře poškozeného a závažnost trestné činnosti (vyjádřenou na úrovni zákona především typovou závažností skutkové podstaty trestného činu, která je předmětem vyšetřování). Okolnosti zvyšující práh tolerance vůči orgánům činným v trestním řízení pak představují především dlouhá doba uplynulá od spáchané trestné činnosti (kdy se zpravidla objektivně snižuje šance objasnit skutkový stav), existence jiných prostředků ochrany (s reálnou šancí na úspěch) a postoj poškozeného k nim (nepodal-li například poškozený žalobu, ač takovou možnost měl), nepřiměřenost existence dalších úkonů při šetření z hlediska oprávněných zájmů osoby, proti které vyšetřování směřuje, nebo i absence spolupráce poškozeného. Je však třeba trvat na tom, aby se jednotlivé okolnosti vždy zkoumaly ve vzájemných souvislostech, protože posuzování porušení práva vést účinné vyšetřování majetkové trestné činnosti je bytostně spjato s hledáním jeho míry. K tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 1958/23.

35. Obecně platí, že trestní řízení je vztahem mezi pachatelem a státem, což také znamená, že ústavně není zaručeno právo třetí osoby (např. oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla trestně stíhána a případně i odsouzena. Pozitivní povinností státu je však současně zajistit ochranu základních práv, a to i účinným trestním řízením. Takový požadavek vyplývá podle judikatury ESLP nejen z práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací [srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691) či ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. I. ÚS 860/15 (N 191/79 SbNU 161)], nýbrž také výjimečně u (závažnějších) zásahů do majetkových práv.

36. Podle rozsudku ESLP Blumberga platí, že kde má zásah do majetkových práv (závažnější) kriminální povahu, má stát povinnost, aby jeho orgány vedly účinné trestní šetření, a je-li to namístě, i trestní stíhání. Tehdejší věc se týkala trestného činu vloupání. Obdobné závěry ESLP uplatnil též v rozsudku ze dne 12. 12. 2013 ve věci Zagrebačka banka d.d. proti Chorvatsku č. 39544/05, týkajícího se finanční kriminality, rozsudku ze dne 25. 2. 2020 ve věci Abukauskai proti Litvě, č. 72065/17, týkajícího se žhářství, a konečně též v rozsudku ze dne 19. 1. 2023 ve věci Korotyuk proti Ukrajině č. 74663/17, který se týkal porušení práv z duševního vlastnictví.

37. Požadavek účinného vyšetřování představuje rovněž „pouze“ procesní povinnost tzv. náležité péče, a nikoli povinnost ve vztahu k výsledku vyšetřování. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádný průběh postupu daného orgánu. Podle ESLP je třeba dále zohlednit praktické potíže, kterým příslušné orgány při vedení vyšetřování pravidelně čelí, a potřebu upřednostnit vyšetřování závažnějších trestných činů před trestnými činy méně závažnými, jakými jsou například právě trestné činy majetkové povahy. Stát proto podle ESLP poruší své povinnosti vést účinné vyšetřování a tím konstituuje zásah do ústavně zaručeného práva na ochranu majetku pouze u vad a pochybení extrémní povahy.

38. Zatímco v prvních třech uvedených věcech ESLP neshledal porušení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, ve věci Korotyuk již stát podle něj nesplnil své pozitivní povinnosti ochránit práva tehdejšího stěžovatele zjevnými a závažnými nedostatky v kriminálním vyšetřování, čímž uvedené ustanovení porušil. Pro lepší pochopení jednotlivých kritérií, které ESLP v takové situaci zkoumá, je vhodné rekapitulovat konkrétnější zjištění učiněná jmenovaným soudem v uvedených věcech.

39. Ve věci Blumberga ESLP ke vzájemnému vztahu trestněprávních a občanskoprávních prostředků ochrany uvedl, že výsledek trestního řízení může mít zásadní vliv na úspěch v civilním řízení. Avšak stát nemůže být shledán odpovědným za nedostatečné záruky trestního řízení jen proto, že takové trestní řízení či vyšetřování nevedlo k usvědčení pachatele. ESLP při hodnocení postupu orgánů činných v trestním řízení tehdy zohlednil, že ve věci probíhala dvě vyšetřování; jedno z nich bylo ukončeno po deseti letech pro nedostatek důkazů a druhé tehdy doposud probíhalo. Přestože v jednom z vyšetřování se opakovaně objevila pochybení orgánů činných v trestním řízení, nedostatek důkazů a nemožnost identifikovat pachatele činu nebyla důsledkem těchto pochybení. ESLP též zohlednil, že stěžovatelka měla možnost zahájit občanskoprávní řízení s rozumnou šancí na úspěch.

40. Ve věci Zagrebačka banka se ESLP zabýval snahou tehdejší stěžovatelky, obchodní společnosti, o navrácení od ní neoprávněně vymožené peněžité částky při výkonu nezákonného rozhodnutí; tehdejší stěžovatelka sice nebyla úspěšná, zejména protože dlužník nebyl schopen splatit dluh vůči stěžovatelce pro svůj úpadek a též pozdější zánik, avšak měla k dispozici i jiné prostředky ochrany. Stát nemůže nést odpovědnost za nesplnění závazku soukromou obchodní společností z důvodu její platební neschopnosti. Ve věci rovněž proběhlo trestní vyšetřování, a krátce též trestní stíhání, které však bylo zastaveno, protože údajný pachatel zemřel. Pro ESLP tehdy z hlediska pozitivních závazků státu bylo rozhodné, že trestní stíhání neskončilo v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení, a tehdejší stěžovatelka se mohla i bez odsuzujícího rozsudku domáhat náhrady škody po dědicích domnělého pachatele. K porušení závazků státu vést účinné vyšetřování podle ESLP tehdy nedošlo.

41. Ve věci Abukauskai ESLP zkoumal trestní vyšetřování údajného žhářství. Zde bylo pro ESLP rozhodné, že tehdejší stěžovatel sice poukazoval na některá pochybení orgánů činných v trestním řízení, avšak klíčové pro vyšetřování byla zejména nemožnost nalézt na místě činu jakékoli stopy hořlaviny. Případná pochybení na tuto skutečnost neměla žádný vliv. Jiný způsob, jakým by orgány činné v trestním řízení mohly vést vyšetřování, by nenapomohl objasnění pachatele. Proto ani případná nemožnost tehdejšího stěžovatele domoci se ochrany svých práv v občanskoprávním řízení nebyla zapříčiněna chybným postupem orgánů veřejné moci, a v důsledku toho ani v tomto případě ESLP porušení Úmluvy nekonstatoval.

42. Konečně ve věci Korotyuk ESLP zohlednil, že specifické okolnosti věci naznačovaly, že civilní žaloba ve věci tehdejšího stěžovatele nebyla účinná, protože pachatelé použili ke spáchání činu elektronickou identitu, kterou lze odkrýt jen v trestním řízení. Orgány činné v trestním řízení přitom nemusely činit rozsáhlé pátrání, protože údajný pachatel použil bankovní kartu a telefonní číslo vedené u společností v jurisdikci daného státu. Nevyšlo najevo, že by požadovaná snaha ke zjištění totožnosti pachatele představovala pro orgány činné v trestním řízení nepřiměřené břemeno. Nevyšlo najevo ani žádné srozumitelné vysvětlení, proč tyto relativně jednoduché úkony nikdo neučinil. Tehdejší stěžovatel ani nebyl dostatečně informován o průběhu vyšetřování, což mu znemožnilo činit vlastní kroky ke zjištění totožnosti pachatele. ESLP proto shledal, že vzájemná kombinace a kumulativní působení těchto jednotlivých pochybení vedla k porušení závazků státu vést účinné vyšetřování ve vztahu k majetku tehdejšího stěžovatele.

43. Právo na účinné vyšetřování majetkové trestné činnosti v judikatuře Ústavního soudu:

44. K uvedeným principům se v navazující judikatuře přihlásil také Ústavní soud, zejména v „zamítavém“ nálezu sp. zn. I. ÚS 3196/12. V kontextu českého trestního práva tehdy vyslovil, že na postup orgánů činných v trestním řízení je třeba klást různé nároky podle závažnosti daného zásahu do práv a svobod poškozeného, respektive vůči němu spáchaného trestného činu. U zásahů méně závažných, kterým bude zpravidla odpovídat kategorie „pouhých“ přečinů, by zásah Ústavního soudu byl možný jen ve zcela mimořádných situacích, totiž u extrémních případů flagrantních pochybení s intenzivními přetrvávajícími následky pro poškozeného.

45. Přihlíží se zde k tomu, zda poškozený má možnost podání občanskoprávní žaloby vůči domnělým pachatelům, která by měla reálnou šanci na úspěch vedoucí k ochraně jeho práv. Bude-li tomu tak, je zásah Ústavního soudu možný jen v mimořádných situacích a u závažnějších trestných činů, byť je zároveň třeba doplnit, že nikoli u některých trestných činů nejzávažnějších (v rovině obecného práva zpravidla odpovídajících kategorii zvlášť závažných zločinů), u kterých by byla jejich závažnost natolik vysoká, že by se jejich řešení toliko prostředky civilního práva, byť by byly k dispozici, jevilo hrubě nedostatečné.

46. Ani v tehdejší věci však Ústavní soud neshledal v postupu orgánů činných v trestním řízení taková závažná pochybení. K závěru o porušení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek nedostatečným vyšetřováním majetkové trestné činnosti dosud nedospěl. Z navazující rozhodovací praxe (ve formě usnesení) se podává, že Ústavnímu soudu k naplnění práva na účinné vyšetřování v kontextu práva vlastnit majetek postačí, jsou-li závěry orgánů činných v trestním řízení řádně odůvodněny, a to jak při interpretaci ustanovení zákona, tak u postupu při vyšetřování a učiněných závěrů; musí být zřejmé, že orgány činné v trestním řízení vyvinuly náležité úsilí při zajišťování důkazního materiálu a objasňování skutkového stavu a vypořádaly se s námitkami poškozeného.

47. Nepodaří-li se orgánům veřejné moci některý důkazní materiál zajistit, pak musí dostatečně a přesvědčivě odůvodnit, proč se tak stalo a proč nevyvinuly další úsilí k jeho zajištění. Na zjištěný skutkový stav musí navazovat právní posouzení věci, ve kterém musí být náležitě rozvedeno, jakým právním výkladem dané skutkové podstaty se orgány činné v trestním řízení řídily a z jakého důvodu nebylo možné prokázat spáchání trestných činů (srov. zejména body 20 a 21 usnesení sp. zn. I. ÚS 3888/13, a obdobně dále např. usnesení ze dne 18. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 3322/16, ze dne 17. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 2197/19, ze dne 8. 2. 2022 sp. zn. II. ÚS 3002/21, ze dne 26. 4. 2023 sp. zn. II. ÚS 779/23 či ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. I. ÚS 1982/23).

48. Z uvedeného se tak podává, že jak pro ESLP, tak pro Ústavní soud představuje přezkum porušení závazku vést účinné vyšetřování majetkové trestné činnosti otázku hledání míry, které je bytostně spjato s okolnostmi každé jednotlivé věci a hodnocením jejich vzájemných souvislostí. Stěží lze formulovat kategorická pravidla uplatnitelná v každé věci, která mohou být rozhodující. V úvahách obou soudů však lze nalézt uplatnění určitých společných zásad či bližších výkladových hledisek.

49. Z dosavadní rozhodovací praxe lze dovodit, že nikoli každé pochybení orgánů činných v trestním řízení je způsobilé založit porušení ústavní ochrany majetku poškozeného. I ze samotné četnosti dosavadních vyhovujících rozhodnutí u práva na účinné vyšetřování majetkové trestné činnosti lze seznat, že k uplatnění odpovědnosti státu dochází vskutku výjimečně. Kromě toho, že je třeba, aby tato pochybení dosahovala určité intenzity z kvalitativního hlediska, je rovněž nutné vyvodit mezi pochybením orgánu veřejné moci a případným neuspokojivým výsledkem trestního vyšetřování pro poškozeného logický vztah. Tedy kupříkladu objeví-li se v trestním vyšetřování pochybení, ale nemožnost identifikovat pachatele či důkazní nouze je důsledkem okolností nezávislých na orgánech činných v trestním řízení, zpravidla o taková kvalifikovaná pochybení nepůjde.

50. Obdobné se podle Ústavního soudu uplatní u posouzení dalších reálných možností poškozeného domoci se jeho práv, zejména soukromoprávními prostředky ochrany. Bude-li mít poškozený k dispozici další účinné prostředky ochrany s reálnou šancí na úspěch, bude to pravidelně značit, že k porušení jeho ústavně zaručených práv nedojde, mimo skutečné výjimky. Naopak, nebude-li mít poškozený možnost domáhat se ochrany i jinak než jen při trestním vyšetřování, i tak k porušení práv poškozeného dojde zpravidla jen tehdy, má-li taková nemožnost souvislost s postupem orgánů činných v trestním řízení.

51. Logikou za oběma uvedenými výkladovými hledisky či zásadami je právě skutečnost, že právo na účinné vyšetřování majetkové trestné činnosti představuje odpovídající povinnost státu tzv. náležité péče, a nikoli výsledku; objektivní nemožnost dosáhnout výsledku příznivého pro poškozeného by proto neměla být zásadně přičítána k tíži orgánům činným v trestním řízení. Z toho přitom lze dovodit třetí výkladové vodítko, a tedy že nebude-li mít poškozený možnost domáhat se ochrany i jinak než jen při trestním vyšetřování, nevede to automaticky k porušení práva na účinné vyšetřování majetkové trestné činnosti, avšak je namístě větší míra obezřetnosti, která například opodstatní nižší práh tolerance vůči pochybení orgánů činných v trestním řízení.

52. Ústavní soud v tomto smyslu považuje za nutné zohlednit, že v případném trestním vyšetřování je třeba rovněž respektovat oprávněné zájmy a případně též i ústavně zaručená práva údajných pachatelů trestné činnosti, například jako osoby, proti níž se vede trestní řízení. V každé věci je proto třeba rovněž zvážit, zda pokračující vyšetřování nebo i trestní řízení odpovídá například principům subsidiarity trestní represe, presumpce neviny, právu na obhajobu a dalším základním pravidlům trestního řízení.

53. Konečně Ústavní soud na základě dosavadní rozhodovací praxe stanoví příkladný výčet různých jednotlivých kritérií, která mohou vést k nižší či vyšší toleranci vůči pochybením orgánů činných v trestním řízení či obezřetnost a péči, kterou je vůči nim třeba vyžadovat. Okolnosti snižující práh tolerance vůči orgánům veřejné moci představují zejména vyšší rozsah újmy ve sféře poškozeného, závažnost trestné činnosti (vyjádřenou na úrovni zákona především typovou závažností skutkové podstaty trestného činu, která je předmětem vyšetřování) a již zmíněnou nemožnost domoci se nápravy jinými prostředky [u které je však třeba zkoumat též postupy osoby domáhající se neúčinného vyšetřování (poškozeného) v případných předchozích řízeních a souvislost s případným postupem orgánů činných v trestním řízení].

54. Okolnosti zvyšující práh tolerance vůči orgánům činným v trestním řízení pak představují především dlouhá doba uplynulá od spáchané trestné činnosti (kdy se zpravidla objektivně snižuje šance objasnit skutkový stav), existence jiných využitých či nevyužitých prostředků ochrany (s reálnou šancí na úspěch) a postoj poškozeného k nim (nepodal-li například poškozený žalobu, ač takovou možnost měl), nepřiměřenost existence dalších úkonů při šetření z hlediska oprávněných zájmů osoby, proti které vyšetřování směřuje, nebo i absence spolupráce poškozeného. Je však třeba samozřejmě trvat na tom, aby se jednotlivé okolnosti vždy zkoumaly ve vzájemných souvislostech.

55. Účinné vyšetřování prováděné orgány činnými v trestním řízení, včetně fáze před zahájením trestního stíhání, musí splňovat kumulativně následující samostatné požadavky, vyplývající z judikatury ESLP: šetření musí být, jak bylo uvedeno shora a) nezávislé a nestranné, b) důkladné a dostatečné, c) rychlé a d) podrobené kontrole veřejností. Požadavek důkladnosti a dostatečnosti znamená, že orgány musí přijmout přiměřené kroky, jež mají k dispozici, pro zajištění důkazů o incidentu, včetně mimo jiné očitých svědectví a použití forenzních metod. Závěry šetření musí být založeny na důkladné, objektivní a nestranné analýze všech relevantních skutečností. Jakékoliv nedostatky ve vyšetřování, které podrývají jeho schopnost zjistit okolnosti případu nebo odpovědné osoby, povedou k rozporu s požadovanou mírou efektivnosti (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 2886/13 ze dne [datum], body 18 a 21 i s příslušnými odkazy na judikaturu ESLP).

56. K naplnění požadavků práva na účinné vyšetřování majetkové trestné činnosti v nyní posuzované věci.

57. Žalobkyně v řízení tvrdila, že došlo k pochybení orgánů činných v trestním řízení v podobě nedostatečného ozřejmění skutkového stavu. Soud však tohoto názoru není, když dospěl k závěru, že policejní orgány řádně zjistily skutkový stav v patřičném rozsahu, což potvrdily i příslušná státní zastupitelství, která rovněž řádně přezkoumaly podněty/návrhy žalobkyně (soud přezkoumal i postup policejního orgánu v [adresa], přestože žalobkyně v řízení omezila svůj nárok toliko na postup před policejním orgánem v Praze a na něj navazující postup Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] a Městské státní zastupitelství v Praze, nicméně ve vztahu k omluvě setrvala na požadavku, že i před policejním orgánem v [adresa] a na něj navazující postup státních zastupitelství došlo k porušení zásady na účinné vyšetřování, soud tak přezkoumal i daný postup těchto orgánů). Žalobkyně se pak v daném řízení i domáhala nahrazení dokazování před shora zmíněnými orgány, což je však v daném řízení nepřípustné, když zdejší soud má toliko přezkoumat tvrzený nesprávný úřední postup.

58. Soud tak shrnuje, že podstatou práva na účinné vyšetřování je zajistit, že příslušné státní orgány budou jednat kompetentně, efektivně a vynaloží veškerou snahu, kterou po nich lze rozumně vyžadovat, aby věc řádně prošetřily, objasnily a aby jejich konání bylo v obecné rovině způsobilé vyústit v potrestání odpovědných osob (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. III. ÚS 3147/22).

59. Soud shodně jako shora uvedené orgány dospěl k závěru, že nedošlo k naplněný trestných činů, přičemž žalobkyně se mohla svých nároků domáhat před civilními soudy, což ostatně učinila, ač neúspěšně. Závěrům policejních orgánů i příslušných státních zastupitelství nelze důvodně ničeho vytknout, když daná rozhodnutí mají racionální základ, jsou logická a jejich zdůvodnění je obhajitelné. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba]. se zavázala k poskytnutí předmětu leasingu. Žalobkyně se zavázala k úhradě leasingových splátek a započala užívat předmět leasingu. V důsledku dispozice s předmětem leasingu v příčinné souvislosti s jednáním žalobkyně došlo k odstranění předmětu leasingu z dispozice vlastníka i nájemce. Zásadní pro posouzení dané věci je tedy samotné počítání žalobkyně, a totiž to, že předmět leasingu – traktor [anonymizováno] předala dalšímu podnájemci, tj. společnosti [právnická osoba], kdy od této podnájemní společnosti měl traktor skončit na území [anonymizováno] federace, a to již v roce [Anonymizováno], jak v průběhu prověřování vyšlo najevo. Tedy předmět leasingu se ocitl mimo dispozici vlastníka společnosti [anonymizováno] [právnická osoba]., i nájemce, tedy žalobkyně. V daném však nelze spatřovat žádný trestný čin. Ostatně i společnost [anonymizováno] [právnická osoba]. své nároky na pojistné plnění u společnosti [anonymizováno] pojišťovna a.s. řádně uplatnila. Především je pak třeba zdůraznit, že i hypotetickým opačným jednáním v rámci pojistného vztahu mezi dvěma subjekty odlišnými od žalobkyně by z podstaty věci nemohlo dojít k poškození žalobkyně ve smyslu udávaných skutkových podstat trestných činů. Podstatné je, že žalobkyně nebyla nikdy vlastníkem předmětného traktoru, ale pouze jeho nájemcem, nelze hovořit o vzniku škody žalobkyni ani o uvedení jiného v omyl. Zcela nedůvodné je rovněž tvrzení žalobkyně, že měla být předmětem útisku spáchaného tím, že jí její obchodní partner [anonymizováno] nabízel uzavření smlouvy, s níž nesouhlasila. Takové jednání naopak představuje legální postup v rámci běžných obchodněprávních vztahů, v němž zjevně absentuje znak nuceného jiného a zneužívání jeho tísně nebo závislosti 60. Soud dále uvádí, že přípravné trestní řízení, což bylo i v daném projednávaném případě, prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství. Trestní řízení je pak charakteristické tím, že je vztahem mezi pachatelem a státem, což také znamená, že ústavně není zaručeno právo třetí osoby (např. oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla trestně stíhána a případně i odsouzena. Současně však nelze pominout, že je pozitivní povinností státu zajistit ochranu základních práv, a to i prostřednictvím efektivního trestního řízení. Požadavek účinného vyšetřování je však „pouze“ procesní povinností tzv. náležité péče, a nikoliv povinností ve vztahu k jeho výsledku, jak se po celou dobu, jak trestního řízení, tak odškodňovacího řízení, žalobkyně domáhá. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu daného orgánu (srov. usnesení ze dne 5. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 1349/19).

61. K tomuto soud dále doplňuje, že žalobní tvrzení jsou ve své podstatě založena na tom, že žalobkyně má mít nárok, aby byl orgány činnými v trestním řízení zjištěn skutkový stav ohledně podaného trestního oznámení tak, jak tento vnímá žalobkyně, a jelikož k tomuto nedošlo, žalobkyně v tomto spatřuje nesprávný úřední postup. K tomuto soud znovu opakuje, že Ústavní soud opakovaně judikoval, že stěžovatel nemá ústavně zaručené právo na to, aby výsledkem jeho podnětu bylo zahájení trestního řízení, a že nárok na uložení správní sankce zde náleží pouze státu, nikoliv konkrétní osobě, která se cítí být jiným správním deliktem či trestním činem dotčena na svých právech (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2886/13 ze dne 29. 10. 2013).

62. Soud tak dospěl k závěru, že v naříkaných trestních věcech policejní orgán a státní zastupitelství dodržely zásady trestního řízení a realizovaným šetřením byl skutkový stav zjištěn v takovém rozsahu, aby mohl policejní orgán ve věci rozhodnout způsobem, který uplatnil. Skutková zjištění a závěry, ke kterým policejní orgán dospěl a které rovněž řádně přezkoumaly i státní zastupitelství soud považuje za správné, když naplňují zásadu účinného vyšetřování. K tomu soud uvádí, že konkrétně Městské státní zastupitelství v Praze uvedlo: „Na věcné správnosti postupu státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] nemůže ničeho změnit ani drobné nepřesnosti obsažené v jeho přípise týkající se zákonných znaků trestného činu útisku. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze tak konstatoval, že oba udávané skutky představují typický příklad obchodněprávních konfliktů v rámci podnikání, které lze řešit prostřednictvím civilního práva. To ostatně žalobkyně v minulosti neúspěšně učinila.“ Dále pak soud uvádí, že Krajské státní zastupitelství v [adresa] konkrétně uvedlo: „i když státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [adresa] usnesení policejního orgánu ze dne [datum] nepřezkoumala na základě stížnosti žalobkyně, tak předmětné usnesení i spisový materiál přezkoumala po jeho doručení Okresního státního zastupitelství v [adresa] v rámci dozoru nad zachováním zákonnosti přípravného řízení na základě svého zákonného oprávnění a shledala je věcně správným a zákonným, o čemž sepsala dne [datum] záznam v dozorovém spise a tuto skutečnost také uvedla v odůvodnění svého usnesení ze dne [datum]. Za dané situace neshledal státní zástupce krajského státního zastupitelství důvod k přijetí opatření vůči Okresnímu státnímu zastupitelství v [adresa] a podnět ze dne [datum] jako nedůvodný odložil.“ 63. Námitky žalobkyně jsou pak v mnoha obdobách stále znovu a znovu opakovány, v důsledku čehož dochází i k nezpřehlednění celé naříkané věci. Soud dále uvádí, že v trestní věci bylo i umožněno, aby se žalobkyně na trestním řízení podílela, když v daných věcech dostala prostor sdělil své stanovisko (podat vysvětlení). K opakovaným námitkám žalobkyně, že policejní orgán neprovedl veškeré důkazy, čehož se pak domáhala v daném řízení, aby zdejší soud tzv. doplnil dokazovaní, soud uvádí, že se v daném případě nejedná o tzv. opomenuté důkazy, s nimiž Ústavní soud spojuje nejen posouzení rozhodnutí jako nepřezkoumatelného, když policejní orgán prověřoval veškeré relevantní skutečnosti nasvědčující možnému spáchání trestného činu, když je pak na samotném policejním orgánu, které důkazy provede a které nikoliv. K tomu soud dále uvádí, že požadavek důkladnosti a dostatečnosti znamená, že orgány musí přijmout přiměřené kroky, jež mají k dispozici, pro zajištění důkazů o incidentu. Policejní orgány v dané věci provedli dostatečné dokazování, na základě kterého dospěly k závěru, že nedošlo ke spáchání žádného trestného činu, kdy soud znovu opakuje, že své závěry řádně odůvodnily a soud je hodnotí za správné a logické.

64. K námitce, že soud nezajistil řádně přílohové spisy, kdy v některých chybí některé listiny, soud uvádí, že všechny důkazní prostředky i všechna rozhodnutí ve věci samé jsou obsaženy v trestních spisech (ve spisech policejních orgánů), přičemž zapůjčení dozorových spisů není možné, když dozorový spis má ve smyslu POP NSZ č. 7/2004 Kancelářského řádu státního zastupitelství povahu interní pracovní pomůcky, přičemž se nejedná o trestní (vyšetřovací) spis jako takový. Dozorový spis je oproti trestní spisu materiálem nekomplexním, sloužím toliko k přehledu a potřebám dozorového státního zástupce, a kromě rozhodnutí a opatření státního zástupce tak obsahuje jen vybraná rozhodnutí a opatření policejního orgánu či soudu, která jsou státnímu zástupci zasílána ze zákona, či případná sdělení či opatření nadřízeného státního zastupitelství. Pokud jsou pak některé listiny takto založeny (důkazní prostředky), jedná se selektované kopie ojedinělých důkazních prostředků vyžádaných k potřebám dozorového státního zástupce.

65. Soud tak závěrem uvádí, že postup orgánů činných v trestním řízení vedoucí k vydání napadených rozhodnutí nevykazuje žádné deficity a že závěry učiněné ve věci orgány činnými v trestním řízení nejsou v nesouladu s právem na účinné vyšetřování. Soud pak zdůrazňuje, že skutečnost, že orgány činné v přípravném řízení trestním nehodnotily důkazy v souladu se subjektivním přesvědčením žalobkyně o tom, jak mělo být v řízení postupováno, ještě neznamená, že došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů a k porušení práva na účinné vyšetřování trestné činnosti.

66. Z daného důvodu tak soud zamítl žalobu ohledně nároku na omluvu a poskytnutí náhrady škody ve výši 1 513 000 Kč, když v daném případě neshledal odpovědností titul, neboť k žádnému pochybení na straně orgánů činných v dané trestní věci nedošlo ve smyslu porušení práva na účinné vyšetřování majetkové věci.

67. Jelikož soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není ohledně daného nároku splněna podmínka existence odpovědnostního titulu, pak se soud blíže nezabýval existencí škody a tvrzenou příčinou souvislostí.

68. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem při vyřizování předběžného projednání nároku žalobkyně.

69. Povinnost předběžného projednání nároku u příslušného orgánu byla do zákona č. 82/1998 Sb. přejata ze zákona č. 58/1969 Sb. Důvodová zpráva k § 9 a 10 tohoto zákona uvádí: „Aby nedocházelo ke zbytečným soudním sporům, zavádí se institut předběžného projednání nároku v případech, kde otázka nezákonnosti byla vyřešena, a v případech odškodnění za vazbu a trest u ústředního orgánu. Tento institut se plně osvědčil v dosavadní úpravě odškodňování za vazbu a trest podle trestního řádu, a lze tedy důvodně předpokládat, že splní svůj účel i v případech, kde nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno. Toto předběžné projednání nemá ještě povahu uplatnění nároku u orgánu, který je povolán o něm rozhodnout, tj. u soudu. Jde o jednání neformální povahy omezené jen na případy, kde předpoklady nároku jsou již dány a kde nepřicházejí v úvahu instituty procesních předpisů.“ Rovněž v odborné literatuře je zastáván názor, že „[p]ředběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu, nejsou pro něj stanoveny žádné procesní předpisy a nepředpokládá se ani, že by tento orgán vydával nějaké rozhodnutí.“ (viz VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 185).

70. Předběžné projednání nároku tak dle OdpŠk u příslušného orgánu není správním řízením, a tudíž se na ně nevztahují ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (ve znění pozdějších předpisů), o správním řízení. Z daného tak jednoznačně vyplývá, že žalovaná se nemohla dopustit nesprávného úředního postupu, když projednání nároku na náhradu škody/újmy u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu, nejsou pro něj stanoveny žádné procesní předpisy.

71. Na základě shora uvedeného, tak nezbylo soudu než žalobu i ohledně tohoto nároku žalobkyně zamítnout.

72. Soud pak závěrem uvádí, že se vypořádal se všemi stěžejními námitkami žalobkyni, které měly význam pro dané řízení, naopak v odůvodnění nerozvádění námitky žalobkyně, které nemají vliv na dané řízení, přičemž dokonce i úplná „ignorace“ konkrétního argumentu nepředstavuje porušení práva na spravedlivý proces či soudní ochranu, jde-li o argument, který je pro posouzení věci zjevně bezpředmětný, či jedná-li se o argument, který účastník řízení formuloval toliko zcela obecně a nekonkrétně (k tomu srov. nález ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn.

III. ÚS 1858/24)

73. Jelikož soud dospěl k závěru, že ani ohledně tohoto nároku není splněna podmínka existence odpovědnostního titulu, pak se soud rovněž ani u tohoto nároku nezabýval blíže existencí újmy a tvrzenou příčinou souvislostí.

74. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to konkrétně za 5 úkonů nezastoupeného účastníka po 300 Kč podle ustanovení § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to za písemné vyjádření k žalobě a účasti na jednání soudu dne [datum] a [datum] a příprava na každé z těchto jednání. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.